Archiv pro štítek: 2019 ZP města Pardubice

Pardubice daly sezóně 2019 vskutku okázalé pac a pusu

Pardubice – 19. října
Různé termínové přesuny táhnoucí se ve vlastně již od červencového semifinále šampionátu polských juniorských družstev nechaly dozrát nesmírně povedené cuvée závěrečných závodů na pardubickém ovále. Na stupních vítězů přitom nechyběli ani naši závodníci. Hlavní klání MACEC Cup se stal kořistí Mateusze Bartkowiaka. Polský závodník neprohrál jedinou jízdu a vyskočil si na nejvyšší stupínek pódia nad Davida Pacalaje a Marka Levišina, jenž profitoval ze špatného dne Mateusze Tudzieze a sebral mu celkový triumf v soutěži. Mezitím souběžnému Memoriáku Jiřího Marxe kralovali Němci Lukas Baumann a Ben Ernst s Petrem Chlupáčem coby třetím v pořadí. Prasklý primární řetěz z rozjížďky s číslem dvě nepustila Jana Kvěcha nejen na stupně vítězů, ale i do Zlaté stuhy. Klasický juniorský mítink přesunutý ze super víkendu se stal další dnešní kořistí Mateusze Bartkowiaka a Petr Chlupáč byl opět třetí. A konečně čtvrtlitrový Jawa Cup. Oskar Paluch a Dawid Pecyna vytěžili maximum z finálového pádu Johnny Wynanta a poslali Němce na druhou příčku. Pavel Kuchař a Jaroslav Vaníček byli třetí. A pak již ovál patřil zájemcům o svezení a jejich kolečka závodní program sezóny v Pardubicích uzavřela.

David Pacalaj, Mateusz Bartkowiak a Marko Levišin, nejlepší trojice hlavního závodu

Koncert na dráze i v depu

Jaroslav Petrák (modrá) podjíždí Marka Levišina (bílá)

Chladná rána patří k polovině října stejně charakteristicky jako poslední závody sezóny v Pardubicích, jejichž začátek je tradičně stanoven na dopolední hodinu. Letos se jejich obsah hodně měnil skoro jako dle Švejkova populárního úsloví o situaci na frontě. Pevnou konstantou byl vlastně jen MACEC Cup. A také oblíbená rozlučka, během níž se do sedla či přímo za řidítka mohou posadit také zájemci z řad diváků.

V červenci sem přibyly mistrovské stopětadvacítky, které by se již nevešly mezi polská a česká juniorská družstva. Ty však nakonec byly přesunuty na pražskou zastávku Poháru přátelství spolu, s níž se dočkaly zítřejšího náhradního termínu. Nezbyl pro ně prostor, jelikož po dešti v půlce říjnového supervíkendu, se repete čtvrtlitrového Jawa Cupu a Zlaté stuhy konalo právě dnes. A do toho se ještě vložila i Cena Jiřího Marxe, jež je pro Svítkov také hodně tradiční.

A tak dnes návštěvníci proudili vraty stadiónu s vidinou, že spatří čtyřiatřicet plochodrážníků ve stejném počtu jízd. Počasí přálo, sluníčko ohřívalo chladný vzduch a na startovním roštu vzniklo šest míst. Samozřejmě účastníci MACEC Cupu startující dle klasického rozpisu využívali jen první čtyři zleva.

Jan Macek dnes řešil spíše technické patálie

Jako první nejlépe odstartoval Mateuz Bartkowiak, který rychle zmizel z dohledu Jaroslava Petráka, srdnatě bojujícího s Markem Levišinem a Andreiem Popou. Vzápětí Dennis Fazekas odvedl Jána Mihálika. Slovák, který do startovní listiny přibyl na poslední chvíli, se ve druhé zatáčce přetočil, čímž se před něho dostal Patrik Mikel.

Jan Macek líčí svou smůlu v rozjížďce s číslem dvě:

„Zadní řetěz, neprasknul, zežuhnúl sa.“

David Pacalaj ujíždí Vitaliji Lysakovi

Jan Macek neodstartoval kvůli spadlému sekundárnímu řetězu, čímž odstartoval ve svém depu honičku. Jeden z jeho motocyklů měl prasklý rám, druhý špatný spojkový koš. Koncert mechaniků, při němž přiložil svou ruku k dílu také Luboš Vrtáček, který měl stroje Patrika Mikela v pořádku. Nicméně kopřivnický junior posléze v rozjížďce s číslem osm stejně odstoupil, protože se mu vysypalo ložisko spojkového koše.

Mezitím však MACEC Cup pokračoval třetí jízdou, v níž exceloval Hynek Štichauer. Hned na to jej napodobil David Pacalaj. Tentokrát cíl neviděl Jakub Valkovič. „Je to nový motor,“ mudroval jeho otec Štefan. „Prskalo to, tak jsem dal novou svíčku.“

Mateusz Bartkowiak – na snímku před Andreiem Popou – dnes ve Svítkově neprohrál jedinou rozjížďku

Jenže náprava zatím nepřišla, protože Jakub Valkovič skončil v rozjížďce s číslem pět poslední. Své velké sólo zopakoval Mateusz Bartkowiak. Shodou okolností osaměl na čele aktuální klasifikace, a když přidal třetí suverénní triumf v deváté jízdě, měl hodně nakročeno na stupně vítězů.

 

Polák suverénem

Hynek štichauer (modrá) jde do vedení před Mateusze Tudzieze (bílá), Rolanda Kovaces (červená) a Stanislava Mělničuka (žlutá)

Polákovým nejbližším sousedem v aktuální klasifikaci se po třech sériích stal Stanislav Mělničuk. Ukrajinec v osmé jízdě přestřihnul vítěznou šňůru Davida Pacalaje, a poté s přehledem vyhrál i desátou jízdu. Slovák naproti tomu v deváté jízdě podlehl Mateuszi Bartkowiakovi, avšak ukázal přitom záda Hynku Štichauerovi.

Pardubičan dnes hodně laboroval se set upem motocyklu, s nímž měl letos ve Svítkově hodně obtíží. Ještě předtím ztratil body i v rozjížďce s číslem sedm s Markem Levišinem, který jej objel již v první zatáčce. Nyní měl u svého jména šest bodů, zatímco David Pacalaj a Marko Levišin po sedmi, Stanislav Mělničuk osm a Mateusz Bartkowiak devět.

Polák hamonil trojky i nadále. Třináctou jízdu vyhrál stylem start – cíl a v upevnění pozice leadera mu pomáhal i krajan Mateusz Swidnicki, protože před sebe nepustil Stanislava Mělničuka. Tím pádem s Ukrajincem srovnal krok Hynek Štichauer, jenž ve čtrnácté jízdě nenašel sobě rovného. Hned vzápětí je oba překonal David Pacalaj.

Marko Levišin potřeboval body pro celkový triumf v seriálu

Sotva v rozjížďce s číslem patnáct letěla páska k nebi, vypálil dopředu. Marko Levišin za jeho zády odrazil Rolanda Kovacse a pak se pustil do slovenského juniora. Šlo mu totiž kromobyčejně o body, jelikož se mohl stát celkovým vítězem soutěže. Její leader Mateusz Tudziez se dnes trápil, navíc mu na čele šestnácté jízdy v půlce třetího okruhu prasknul primární řetěz.

Marko Levišin proto proháněl Davida Pacalaje ze všech sil, nicméně žarnovický plochodrážní odrazil všechny jeho útoky včetně toho posledního v závěrečné zatáčce. Sedmnáctá jízda ovšem rozhodla, že Slovák nebude slavit vítězství.

Jan Macek si libuje po skončení rozjížďky s číslem sedmnáct:

„Špatně jsem odstartoval, dal jsem to na lajnu, prosvištěl tam a skončil druhý!“

Jakub Valkovič (bílá) odráží Stanislava Mělničkua (modrá)

Jejím vítězem se totiž stal Mateusz Bartkowiak, jenž tedy zkompletoval své patnáctibodové maximum. Ve svém posledním závodě letošní sezóny se konečně blýsknul i Jan Macek. Spodní stranou první zatáčky předčil Vitalije Lysaka a Rolanda Kovacse a po třech poruchách konečně dosáhnul na body.

David Pacalaj posléze opanoval rozjížďku s číslem osmnáct, kde druhého  Mateusze Tudzieze trápil Jaroslav Petrák, a potvrdil druhé místo. Marko Levišin hned posléze díky třem bodům skočil na třetí příčku závodu, avšak mohl se těšit na svou korunovaci celkového vítěze letošního MACEC Cupu.

 

České stupně v doprovodných závodech

Martin Málek udílí rady Jaroslavu Vaníčkovi

Šestimístný rošt se poprvé zcela naplnil po prvních čtyřech rozjížďkách MACEC Cupu, když k pásce dorazila polovina startovního pole dvěstěpadesátek. Šestý Jawa Cup svým obsazením rozhodně nedal najevo, že se koná mimo rámec super víkendu. Jako první vítěz dorazil do cíle Rasmus Pedersen, který odvedl Oskara Palucha s Dawidem Pecynou.

Na Jana Jeníčka s Janem Hlačinou zbyl poslední bod, ale více se přece jen očekávalo od druhé české dvojice nastupující ve složení Pavel Kuchař a Jaroslav Vaníček. A vskutku starší z Pražanů byl v cíli rozjížďky s číslem dvě hned za létajícím Erikem Bachhuberem a kromě nich toho mladšího překonal pouze Johny Wynant.

Český tandem Jaroslav Vaníček (žlutá) a Pavel Kuchař (červená) míří na pódium

Němci posléze ovládli třetí jízdu. V té čtvrté po raketovém startu triumfoval Oskar Paluch před dánskou dvojicí. Pavel Kuchař s Jaroslavem Vaníček dojeli hned za Seveřany, když Dawid Pecyna ve druhém okruhu přišel o poslední bod vinou technické poruchy. Chleba se ovšem začal lámat v rozjížďce s číslem pět.

V ní Jaroslav Vaníček odstartoval jako plochodrážní pánbůh. A Oskar Paluch se před něho dostal až v úvodním oblouku třetího okruhu. Pavel Kuchař mezitím za svými zády kontroloval Dawida Pecynu, jenž se sice dostal dopředu, avšak za cenu přejetí vnitřní čáry oběma koly, za což byl diskvalifikován.

V ten moment byl český tandem vedle Němců a Poláků třetím aspirantem postupu do finálové rozjížďky, v níž všechny předchozí body měly být anulovány. Jenže po postupu prahli také Dánové. A ti své ambice posílili v šesté jízdě, kdy se Rasmus Pedersen vklínil mezi vítězného Erika Bachhubera a třetího Johny Wynanta, a Mathias Karsten přidal dva další body.

Finálový pád Johnnyho Wynanta stál Němce vítězství

Česká odpověď ovšem zněla nekompromisně. Jaroslav Vaníček vystřelil do čela jako z děla. Vystřídal jej pouze Pavel Kuchař, který se předtím vypořádal s tlakem Marka Maxima Lilla. Skvělou úlohu sehrál také ve finále. Tady Erik Bachhuber vyhrál stylem start – cíl. Jenže Johny Wynant jezdil poslední, navíc v posledním oblouku upadl, když zakopl o Jaroslava Vaníčka před sebou.

Pavel Kuchař se postupně oddělil Oskara Palucha od Dawida Pecyny a projel cílem třetí. Nicméně Polákům stačilo šest bodů na celkový triumf o bod před Němci a další bod před Čechy, kteří však zopakovali loňské pódium.

V šesti závodnících probíhala rovněž Cena Jiřího Marxe, kde české barvy hájili Jan Kvěch a Petr Chlupáč. V první jízdě jim však vypálil rybník Lukas Baumann, když se probil do čela ze zadních pozic. V rozjížďce s číslem dvě se však prosadil Petr Chlupáč, který v první zatáčce objel vedoucího Bena Ernsta.

Lukas Baumann vede před Janem Kvěchem, Petrem Chlupáčem, Benem Ernstem a Bastianem Borkem

Jan Kvěch držel třetí příčku, jenže v cílové rovince mu prasknul primární řetěz. Místo třech zachránil alespoň dva body a to se v konečném důsledku ukázalo jako kámen úrazu. Třetí jízdu opanoval Ben Ernst. Český juniorský šampión v první zatáčce druhého kola vnějškem předčil Petra Chlupáče, ale vedoucího Němce nedostihnul.

Závěrečná jízda patřila plně Lukasi Baumannovi, který vedoucí příčku sebral Benu Ernstovi až v nájezdu do poslední zatáčky. Při bodové rovnosti byl právě výsledek poslední rozjížďky určujícím pořadím pro jejich pořadí na špici pódia. Jan Kvěch dojel třetí, ovšem Petr Chlupáč dostal Francise Gustse.

David Pacalaj vypráví o Zlaté stuze:

„Škoda, měl jsem slabší start, ale chtěl jsem si to dneska užít, takže dobré.“

David Pacalaj (červená) litoval, že se mu start při Zlaté stuze nepovedl

Pojistil si tak bronzový stupínek a navíc svou účast ve Zlaté stuze, kam trojice nejlepších z Ceny Jiřího Marxe doprovodila nejlepší trojici juniorů z MACEC Cupu. Stejně jako prve dominoval Mateusz Bartkowiak, jenž se ujel vedení hned s letem pásky. Nenechal se v úvodní zatáčce objet od Marka Levišina, jemuž zůstalo druhé místo před Petrem Chlupáčem.

 

Hlasy z depa

David Pacalaj má za sebou Jaroslava Petráka a Jána Mihálika

„Starty byly super,“ bilancoval David Pacalaj. „Ale do nájezdů to nedoskočilo. Dvě jízdy super, ale jinak jsem rád. Jel jsem si to užít, pilovat styl a pilovat starty.“

„Nic moc,“ vraštil Hynek Štichauer čelo. „Bolej‘ mě záda, hodně jsme zkoušeli, letos mi to v Pardubicích nešlo. Šli jsme z extrému do extrému. Občas jsme se trefili, nebylo to úplně ono. Ale jsou to poslední závody sezóny.“

Jakub Valkovič litoval úvodních fází závodu

„Začátek dobrý, potom to bylo na prd,“ zažíval Jaroslav Petrák rozporuplné pocity. „Dneska střídavě nahoru a dolů, myslel jsem, že bych moh‘ udělat pár bodů víc. Ale nevalilo to tak, vystřelilo to, ale táhlo mě to za zadek zpátky.“

„Od třetí jízdy to bylo dobré,“ tvrdil Jakub Valkovič. „První a druhou jízdu jsem měl problém se svíčkou, prskalo to. Ve třetí jízdě jsme to ale doladili, tam to bylo lepší. Škoda, že to tak nebylo od začátku. Ale jsem spokojený a jsem rád, že jsem zdravý.“

„Na hovno,“ zlobil se Jan Macek. „Poslední závody sezóny, čekal jsem, že to bude lepší. Ale dvakrát mi prasknul řetěz, jednou se vysypalo ložisko. Ale ta poslední jízda ta byla! Špatně jsem odstartoval, dal jsem to na lajnu, prosvištěl tam a skončil druhý!“

Jná Mihálik se chystá na start za asistence bratra a otce

„Ještě ve čtvrtek jsem nevěděl, že jsem jedu,“ svěřoval se Ján Mihálik. „Asi někdo odstoupil, volali mi z klubu, jestli chci jet. Hned jsem jim to musel říct, tak jsem řekl, že ano, v Pardubicích jsem letos nejel. Byly to super závody. Nebyla to žádná sláva, zkoušeli jsme Jawu, nešla nám naladit. Ale nemůžu říct, jestli problém byl ve mně nebo v motorce.“

„Hezký,“ vyprávěl Petr Chlupáč. „Mohlo to bejt‘ lepší. Chtěl jsem si to užít, ale skončilo to hezky. Ve Stuze jsem odstartoval, ale zvedlo se mi to.“

„Chyběl mi bodík,“ komentoval Jan Kvěch své účinkování v Ceně Jiřího Marxe. „Prasknul mi primár. Mám Jawu, zkoušel jsem ji.“

Celkové pořadí MACEC Cupu: Mateusz Tudziez, Marko Levišin a Stanislav Mělničuk

MACEC Cup:

1. Mateusz Bartkowiak, PL 3 3 3 3 3 15
2. David Pacalaj, SK 3 2 2 3 3 13
3.Marko Levišin, UA 1 3 3 2 3 12
4. Mateusz Swidnicki, PL 2 3 1 2 3 11
5. Hynek Štichauer, CZ 3 2 1 3 2 11
6. Stanislav Mělničuk, UA 2 3 3 1 1 10
7. Jaroslav Petrák, CZ 2 2 0 2 1 7
8. Dennis Fazekas, H 3 2 1 0 E 6
9. Jakub Valkovič, SK E 0 3 1 2 6
10. Vitalij Lysak, UA 1 1 2 2 0 6
11. Roland Kovacs, H 1 1 2 1 1 6
12. Patrik Mikel, CZ 2 0 0 3 0 5
13. Mateusz Tudziez, PL 0 1 2 E 2 5
14. Andrei Popa, ROM 0 1 0 1 1 3
15. Jan Macek, CZ E E 0 E 2 2
16. Ján Mihálik, SK 1 0 1 0 0 2
17. Petr Chlupáč, CZ (res) DNR
18. Jan Kvěch, CZ (res) DNR
Ben Ernst, Lukas Baumann a Petr Chlupáč, nejlepší trio Marxova memoriálu

16. Memoriál Jiřího Marxe:

1. Lukas Baumann, D 5 3 2 5 15
2. Ben Ernst, D 2 4 5 4 15
3. Petr Chlupáč, CZ 3 5 3 2 13
4. Jan Kvěch, CZ 4 2 4 3 13
5. Bastian Borke, DK 1 1 0 0 2
6. Francis Gusts, LAT E 0 1 1 2
Zlatá stuha: Marko Levišin, Mateusz Bartkowiak a Petr Chlupáč na stupních vítězů

45. Zlatá stuha:

1. Mateusz Bartkowiak, PL
2. Marko Levišin, UA
3. Petr Chlupáč, CZ
4. David Pacalaj, SK
5. Lukas Baumann, D
6. Ben Ernst, D

Poznámka: do Zlaté stuhy postoupili první tři z Marxova Memoriálu a tři nejlepší junioři MACEC Cupu

Jawa Cup s Němci, Poláky a Čechy na pódiu

6. Jawa Cup:

TOT FIN
1. Polsko 23 6
Oskar Paluch 4 5 5 5 19 4
Dawid Pecyna 3 E L 1 4(1) 2
2. Německo 32 5
Erik Bachhuber 5 4 5 4 18(1) 5
Johny Wynant 3 5 3 3 14(1) F
3. Česká republika II 25 4
Pavel Kuchař 4 2 3 5 14(1) 3
Jaroslav Vaníček 2 1 4 4 11(2) 1
4. Dánsko 22
Rasmus Pedersen 5 4 4 2 15
Mathias Karsten 2 3 2 0 7(1)
5. Estonsko 9
Didzis Dobums F F 0 1 1
Markus Maximus Lill 1 3 1 3 8
6. Česká republika 9
Jan Jeníček 1 1 1 E 3(2)
Jan Hlačina 0 2 2 2 6

Foto: Karel Herman, Pavel Fišer a Mirek Horáček

Poslední ostrý víkend startuje pěkně zostra

Pardubice – 18. října
Víkend, který právě startuje, nabídne v letošní sezóně poslední závody, alespoň tedy ty plně oficiálního charakteru. Nepřízeň počasí den před Zlatou přilbou, ve své podstatě zapříčinilo, že zítra dopoledne uvidíme ve Svítkově pořádnou podívanou. Plánovaný MACEC Cup totiž doprovodí hned dvojice odložených mítinků.

 

Ve startovní listině domácího MACEC Cupu nemůže Hynek Štichauer chybět

Zlatá stuha se vůbec poprvé ve své pětačtyřicetileté historii nepojede jako předzávod Zlaté přilby. Bude doplňovat středoevropský pohár a ve své startovní listině přivítá šest závodníků. Ti se sem dostanou z šestice startující v Ceně Jiřího Marxe, mezi níž nechybí ani dva nejlepší z české juniorky, Jan Kvěch a Petr Chlupáč.

Tři nejlepší z Ceny pardubického juniora, jenž tragicky zahynul v květnu 1990 při první lize v Březolupech pojedou s trojicí nejlepších juniorů z konečné klasifikace MACEC Cupu, o Zlatou stuhu. Dalším závodem se stane šestý Jawa Cup dvěstěpadesátek, v němž česká plochá dráha bude mít rovnou dvě dvojice.

Atraktivní podívaná startuje úderem jedenácté hodiny a po jejím skončení bude vyhrazena zhruba hodinka na tradiční loučení se sezónou. Zájemci se budou moci projet po ovále, ať už sami nebo na tandemu a samozřejmostí se stane i procházka depem.

Startovní listiny zítřejších dopoledních závodů v Pardubicích:

MACEC Cup:
1 Mateuzs Bartkowiak, PL
2 Jaroslav Petrák, CZ
3 Marko Levišin, UA
4 Andrei Popa, ROM
5 Dennis Fazekas, H
6 Patrik Mikel, CZ
7 Ján Mihálik, SK
8 Jan Macek, CZ
9 Mateusz Tudziez, PL
10 Roland Kovacs, H
11 Hynek Štichauer, CZ
12 Stanislav Mělničuk, UA
13 Jakub Valkovič, SK
14 Mateuzs Swidnicki, PL
15 Vitalij Lysak, UA
16 David Pacalaj, SK
Cena Jiřího Marxe:
17 Petr Chlupáč, CZ
18 Jan Kvěch, CZ
19 Lukas Baumann, D
20 Jonas Knudsen, DK
21 Ben Ernst, D
22 Francis Gusts, LAT
6. Jawa Cup 250:
Česká republika: 1 Jan Jeníček, 2 Jan Hlačina
Polsko: 3 Oskar Paluch, 4 Dawid Pecyna
Dánsko: 5 Rasmus Pedersen, 6 Mathias Karsten
Německo: 7 Erik Bachhuber, 8 Johny Wynant
Česká republika II: 9 Pavel Kuchař, 10 Jaroslav Vaníček
Estonsko: 11 Didzis Dobums, 12 Markus Maximus Lill

Foto: Karel Herman

Petru Chlupáčovi je osmička již malá

Praha – 11. října
V žádném případě se nedá říct, že by byl ve stínu svého klubového kolegy Jana Kvěcha. Jen má prostě ve svojí občance u roku narození o jednu číslici větší hodnotu. A tak se vlastně ubírá podobným vývojem. S tím se však nechce smířit. Petr Chlupáč se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by se do světového finále juniorů chtěl vrátit jako regulérní účastník. A také, že mu osmička závěrečného pořadí šampionátu republiky je příliš malá.

 

Petr Chlupáč si finále juniorského světa užíval

„Zatím o ničem nevím,“ reaguje Petr Chlupáč na otázku, zda jeho pozvání na středeční juniorský závod do Zielonej Gory souvisí se zájmem klubu o jeho služby v lize. A tak raději otočme list na stránku s pardubickým vyvrcholením juniorského mistrovství světa.

„Pátek v Pardubicích byly hezký závody,“ rozzáří se junior pražské Markéty. „Na takovej‘ závod je člověk nabuzenej‘. V týmu jsme tam byli všichni. Já, Aďa, Fíla, táta.“

Premiéra mu nevyšla rozhodně špatně. Pouze v rozjížďce s číslem jedenáct vyšel bodově naprázdno. Avšak to se s ním na startovním roštu seřadili favorité Jaimon Lidsey, Glub Čugunov a Dominik Kubera, jejichž ambice přece jen ležely někde jinde.

„Byl jsem spokojenej‘,“ netají se, přičemž se rozhodně nechce ustrnout ve svém závodnickém vývoji. „Ale příští rok by to chtělo zopakovat. A nejen na divokou kartu…“

Petr Chlupáč by rozhodně nechtěl jet finále juniorského mistrovství světa naposledy

Zítra Petra Chlupáče čeká závěrečné finále českého mistrovství jednotlivců. V Plzni si pojistil místo v elitní osmičce a vůbec poprvé se při své kvalifikaci do nejvyššího levelu nejstaršího motoristického šampionátu naší země nemusel spoléhat na své působení v přeboru.

„Těším se jako na každej‘ závod,“ komentuje své zítřejší ambice Petr Chlupáč, jinak šestý muž aktuální klasifikace. „A doufám, že budu líp než osmej‘. Jde o reprezentaci…“

 

Foto: Pavel Fišer

Místo cesty do USA bude Zdeněk Simota útočit na český bronz na Moravě

Březolupy – 10. října
V současné době měl být na palubě letadla deset kilometrů někde nad Atlantikem, aby v Auburnu posílil výběr světa v jeho tradičním test matchi proti týmu USA. Jenže všechno se to nějak zamotalo, takže místo Kalifornie si v sobotu bude užívat moravské Březolupy. Zdeněk Simota se magazínu speedwayA-Z svěřil, že být čtvrtý o bod za Eduardem Krčmářem nepředstavuje žádnou jistotu.

 

Zdeněk Simota měl po Pardubicích letět do USA, ale nakonec pojede v Březolupech

„Neměl jsem ani jet,“ svěřuje se Zdeněk Simota, že se konečnou klasifikací mistrovství republiky jednotlivců mohl zřítit pořádně dolů. „Dostal jsem totiž od Luboše Tomíčka nabídku letět na utkání USA versus Zbytek světa. Nakonec to padlo. Pan Moravec neměl radost, že jsem nechtěl jet Březolupy. Ale pak, když jsem mu poslal esemesku, jestli přece jen nemůžu jet mistrák, odpověděl, že do startovky ještě nikoho nedal.“

Sobotní závod tak dostává pořádný náboj. Eduard Krčmář totiž bude útočit na Jana Kvěcha, jenž by rád zase udeřil na Václava Milíka. Jenže na druhou stranu si slánské eso bude muset dát ukrutný pozor na Zdeňka Simotu, aby mu v konečném součtu nevyfouknul třetí místo.

„Jsem o bod za Edou, o čtyři za Kvěchounem,“ přemítá Zdeněk Simota. „To je třeba jeden defekt. Jen doufám, že nebude u mě. Hodně tím bude míchat Pepa. Bude brát body všem, ale mně snad ne.“

V neděli se jeho cesta závodem všech závodů zastavila ve čtvrtfinále

Uplynulý víkend jihočeský borec oblékající plzeňskou vestu nechyběl na startu závodu všech závodů. „Když jsem viděl tu dráhu v první zatáčce, říkal jsem si, že doufám, že nepostoupím,“ netají se. „Ale zlepšovalo se to a šel jsem do čtvrtfinále. V první jízdě jsem byl blízko Milíčka a Frickeho. Nebylo to špatný, ale měl jsem udělat změny.“

Do nastavení však sáhnul, když bylo pozdě. „Přišel za mnou ten anglickej vousatej‘ rozhodčí, co nám v depu říkal povlaky,“ povzdechne si Zdeněk Simota. „A že musím vyhrát poslední jízdu, abych postoupil. Změnil jsem to, ale startoval jsem od prken a to bylo bez šance.“

Pretendenti českých medailí:

Václav Milík: leader – 30 bodů

Václav Milík neprohrál v letošním šampionátu jedinou jízdu
Kapitán extraligových Pardubic se ještě během léta několikrát nechal slyšet, že se těší až devatenáctku na konci letopočtu vystřídá dvacítka a letošní zatrolená sezóna skončí. Pravda, zažil už lepší, mnohem lepší časy. Navíc všechno rozhodně nemůže hodit na skládku nepovedených zmetků. Skvěle se osvědčil jako kapitán českého týmu při Speedway of Nations a také stříbro z evropských dvojic má svou skvělou hodnotu. A v nejhorší extraligové sezóně Pardubic od roku 2006 má individuální šampionát své nesporné místo ve výkladní skříni Václava Milíka. Dvěma maximálními triumfy v dubnové Praze a v zářijové Plzni má po dvou letech nakročeno k návratu na trůn a to s plnou parádou. V Březolupech si v sobotu může jako jediný dovolit luxus tu a tam nějaký ten bodík ztratit. Pakliže vskutku bude mistrem, získá svůj již pátý primát v pořadí, čímž se postaví na roveň s Lubošem Tomíčkem nejstarším. Více titulů by měli již jen Bohumil Brhel (6), Antonín Kasper mladší (7) a pochopitelně nedostižný Jiří Štancl (12). A necháme-li u slova ještě statistiku, ze současných finalistů nevyhrál závod ranku mistrovství republiky nikdo jiný než on, Josef Franc a Martin Málek.
Jan Kvěch: 2. místo – 25 bodů (5 bodů ztráta na Václava Milíka)
Když Václav Milík ve Mšeně v říjnu 2012 v rozjezdu porazil Lukáše Drymla a stal se prvně českým šampiónem, chodil se svými bratry na motokros a snil, že se bude jednoho dne také prohánět terénem za řidítky závodního motocyklu. Ostatně při rodinné tradici se nebylo, čemu divit. Dědeček Václav byl svého času továrním závodníkem strakonické ČZ a střídal silniční okruhy a terénní závody. Otec Václav jezdil enduro, v němž to strýc Petr dotáhl k evropským vavřínům a dvěma nominacím do prestižního Trophy Teamu v šestidenní. Jan Kvěch ještě v dubnu v Praze možná šokoval svým třetím místem, ale vzhledem k progresu v sezóně se již jeho stříbro z Plzně bralo tak nějak automaticky. Na Václava Milíka ztrácí v aktuální klasifikaci pět bodů, což znamená, že před Březolupy musí sbalit dceru matky Štěstěny.

Pohled na Jana Kvěcha na pódiu českého závodu není vůbec šokující, upřímně řečeno
Eduard Krčmář: 3. místo – 22 bodů (8 bodů ztráty na Václava Milíka, 3 body ztráta na Jana Kvěcha)

Eduard Krčmář dozajista neřekl poslední slovo
Už je to dlouhých čtrnáct let, když si jako malý kluk chodil pro medaile z fidorky, které vyráběla Jana Kasperová. S elegancí sobě vlastní se probil na špičku stopětadvacítek i dvěstěpadesátek a v pětistovkách se s ním jako s favoritem počítalo tak nějak automaticky. Roku 2016 přišel o bronz v šampionátu jednotlivců až po rozjezdu s Matějem Kůsem. Předloni byl vicemistrem, loni mu vysněný titul unikl o jeden bod a ještě mu v dodatkové jízdě sebral Václav Milík stříbro. Vsaďte se, že pozítří přijde na nástup v Březolupech s kamennou tváří a neřekne vůbec nikomu žádnou prognózu. Ale jakmile se spustí dolů z depa, nechá mluvit zcela jiné argumenty. Vždyť stříbro nemá zas až tak daleko a za půl roku tak či onak začne nová sezóna.
Zdeněk Simota: 4. místo – 21 bodů (9 bodů ztráty na Václava Milíka, 4 body ztráty na Jana Kvěcha a 1 bod ztráty na Eduarda Krčmáře)
Budeme-li se držet těsně při pevné zemi, Zdeňkem Simotou seznam uchazečů o letošní medaile ve své podstatě končí. Svou první medaili v nejstarším motoristickém šampionátu naší země získal již před čtrnácti lety ve Mšeně. Bystrým čtenářům není třeba dávat najevo, že v té době Jan Kvěch nechodil ani do první třídy. Bronz se stal jeho dosavadním mezníkem, protože jej zopakoval v letech 2006 a 2017. Shodou okolností se tak pokaždé stalo v Březolupech. Jenže v ploché dráze nikdy neplatí teorie pravděpodobnosti, obzvlášť je-li potřeba porazit takové veličiny, které má v aktuální klasifikaci před sebou. Na druhou stranu, nikdy nevíte, co se stane.

Vedle přebornického titulu by se Zdeněk Simota rozhodně nebránil zisku medaile v mistrovství republiky

Foto: Pavel Fišer a Karel Herman

Jan Kvěch zachovává chladnou hlavu před březolupským finále

Praha – 10. října
Včera večer se vrátil ze Zielonej Gory,která se o jeho služby uchází. V závodě cyklu Rytíři speedway přišel o pódium až ve finálové jízdě. Na sklonku sezóny prožívá poměrně hektické období. Po pardubickém super víkendu nebude mít volno ani nyní. V neděli jej čeká pouťák v Olchingu, ale o den předtím bude v centru pozornosti v Březolupech. Na Moravě totiž vrcholí český individuální šampionát a Jan Kvěch stojí v klasifikaci jako druhý o pět bodů za vedoucím Václavem Milíkem.


Tipujte:

Kdo se v sobotu v Březolupech stane mistrem republiky?

View Results

Loading ... Loading ...

Déšť kazí plochodrážní dílo již v pátek

Jan Kvěch doplatil v Pardubicích na déšť již v pátek

V pátek velká část českých fanoušků proudících do ochozů svítkovského stadiónu ve skrytu svých dušiček věřila, že Jan Kvěch při vyvrcholení finálového juniorského mistrovství světa dokáže zopakovat güstrowské pódium.  A on vskutku na začátku vyhnal své ambice až kamsi na hranice stratosféry.

Ve třech prvních sériích podlehl pouze s Robertem Lambertem v rozjížďce s číslem pět, jehož po svém slabším startu již nedokázal dohonit. „Vypadalo to zezačátku famózně,“ vypráví Jan Kvěch. „První tři jízdy jsme to měli naladěný dobře.“

Jenže déšť, který měl nazítří zrušit celý pardubický závodní program, si bral svou daň již v pátek. „Trošku zapršelo,“ pokračuje pražský junior. „Měli jsme hnout s tryskama, ale nedopasovali jsme to.“

Úvodní fůra bodů však stačila na postup do semifinále, které však tentokrát znamenalo konečnou. „Šlo by postoupit dál,“ přemítá Jan Kvěch. „Postoupit jde vždycky. Ale nedopasovali jsme to a dojel jsem až třetí.“

 

Slibný, leč marný útok na dědečkův rekord

Během Zlaté přilby Jan Kvěch (ČB) útočí na Tera Aarnia (bílá)

Bilance Jana Kvěcha v jeho prvním finále juniorského mistrovství světa je přesto úžasná. V Lublinu i v Pardubicích se zastavil až v semifinále, v Güstrowě byl třetí. V závěrečném pořadí mu náleží šestá příčka. A to se ještě na konci května o jeho postupu do finále psalo jako o obrovském překvapení.

Triumf ve Zlaté stuze mu však stále uniká. „Sobota byla úplně nejlepší, ani jsme si nezašpinili motorky,“ žertuje na téma sobotních událostí. „Užívali jsme si to jako diváci, ale pak nám řekli, že je to zrušený. Ruku jsem měl staženou páskou, aspoň jsem si odpočinul.“

V neděli se na nebeské báni nad Svítkovem objevilo sluníčko a žhnulo samou zvědavostí, zda Jan Kvěch postupem do malého finále vyrovná poněkud fousatý rekord jeho dědečka Václava z dvaašedesátého. Málem se dočkalo, protože vnuk měl postup do semifinále na dosah své pochroumané ruky.

„Nepovedla se mi jedna jízda,“ vypráví o rozjížďce s číslem sedmnáct, druhé jízdě první čtvrtfinálové skupiny. „Byl jsem před Dudkem, on mě trošku poslal. Málem jsem spad‘, byl to tvrdší souboj. Už bych je nedojel, tak jsem se na to vykašlal.“

 

V boji o českého šampióna

Jan Kvěch (modrá) atakuje Patryka Dudka (žlutá)

Závěr jeho čtvrtfinálové skupiny se opakoval kvůli pádu Pontuse Aspgrena a Jan Kvěch při repete dojel druhý za Patrykem Dudkem. Porazil Mateje Žagara,ale do semifinále doprovodil Poláka a Tera Aarnia Slovinec. Janu Kvěchovi scházel bodík. V Březolupech, kam v sobotu dorazí jako muž číslo dvě aktuální klasifikace mistrovství republiky, mu jich na vedoucího Václava Milíka chybět však rovnou pět.

„Dá se všechno,“ uvažuje Jan Kvěch nad otázkou po svých šancích dostihnout pardubického kapitána. „Ale myslím, že to úplně nevyjde. Musel bych všechno vyhrát a on pokazit dvě jízdy.“

Při plochodrážních závodech se však může vskutku odehrát ledacos. Jenže i v opačném gardu. Václav Milík zatím nemá jistý titul, ale ani Jan Kvěch nemůže kalkulovat se stříbrem. O pouhé tři body za ním číhá Eduard Krčmář, po jehož skalpu zase s odstupem dalšího bodu šilhá Zdeněk Simota. Panečku, to bude zase finále jako řemen!

 


Plochodrážní zázraky se již staly:

V Březolupech před pěti lety Václavu Milíkovi pořádně zatrnulo

Není možné, než souhlasit s Janem Kvěchem, že překonat pět bodů Václava Milíka bude na hranici reálnosti. Nicméně dlouhatánská historie plochodrážního mistrovství republiky podobné případy pamatuje. Ostatně i sám Václav Milík by mohl vyprávět.

V říjnu před pěti lety právě v Březolupech. Tříbodový náskok na druhého Matěje Kůse promarnil v rozjížďce s číslem dvanáct. Blížil se vstříc šachovnicové vlajce s obrovským náskokem a chtěl potěšit diváky efektním průjezdem cílem s motocyklem na zadním kole. Jenže o vteřinku později se již sbíral ze země.

Nakonec titul vyhrál, ale až po dvakrát zastaveném rozjezdu s Josefem Francem a Matějem Kůsem, jenž měl tehdy ke svému druhému mistrovskému primátu blízko jako již nikdy. A připravily jej o něj pády jiných soupeřů, protože se v opakovačkách nedokázal vrátit do čela.

Před deseti lety Lukáš Dryml ve Svitavách porazil v šampionátu Josefa France, zatímco Matěj Kůs skončil třetí

Anebo Svitavy přesně před deseti lety. Sem přijel Josef Franc v roli leadera, přičemž druhý Lukáš Dryml ztrácel tři body. Pražan se pekelně soustředil, navíc ochotně využil nabídky svého kamaráda Adriana Rymela, ať jede trénovat místo něj ještě jednou. Proti jejich plánu se postavil bdělý předseda jury Petr Moravec.

Lukáš Dryml posléze svou ztrátu vygumoval a v klíčovém rozjezdu o titul Josefa France porazil. Pravda. Namítnete-li, že v obou případech šlo o ztrátu třech bodů. Jenže v Březolupech 2014 Václav Milík ztratil další s Martinem Málkem a nakonec pykal diskvalifikací za drsný nálet na Martina Gavendu.

Jiří Štancl se v Březolupech roku 1974 raduje z titulu spolu s Janem Vernerem a Janem Holubem

Ale budiž, chcete-li jiný příběh, nemusíme opouštět březolupský stadión. Jen se po časové ose posuneme do roku 1974. Tehdy Jiří Štancl plnil do puntíku zdánlivě nemožné zadání. Vyhrál všechny tři závěrečné mítinky seriálu včetně toho úplně posledního právě na jihomoravském stadiónu. V systému tabulkových bodů potřeboval Milan Špinka stát v poslední trojce mítinků alespoň jednou na pódiu.

To se mu nepovedlo ani v Čakovicích, ani v Kopřivnici, ale v Březolupech byl blízko splnění podmínky. V rozjezdu o třetí místo vedl, ale Jan Verner ho přece jen překonal. A tak se Jiří Štancl stal popáté šampiónem, zatímco Milan Špinka se může chlubit titulem mistra světa, ale domácí mistrovství jednotlivců nevyhrál nikdy.


Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Mirek Horáček a archív

Jaroslav Petrák o víkendu Moravu pouze přejede na své cestě do Rumunska

Srch – 9. října
Od plzeňského finále laboruje s nemocí, ale jeho odstoupení ze sobotního vyvrcholení mistrovství republiky jednotlivců v Březolupech, z čehož profituje domácí Martin Málek, ve prospěch účasti v MACEC Cupu v Braile na první pohled vypadá jako mistrovský kuloární tah. Jaroslav Petrák vskutku připouští, že se mu na sklonku sezóny vylepší rozpočet, obzvlášť je-li v tabulce nejstaršího českého motoristického šampionátu až čtrnáctý.

 

Jaroslav Petrák bude o víkendu zdravit diváky v rumunské Braile

„Jen jsem v pátek v Pardubicích uviděl Martina Málka, říkal jsem mu, že mám u něj peníze,“ rozchechtá se Jaroslav Petrák na hypotézou prodaného finále, aby vzápětí zvážněl a vysvětlil, jak se věci mají doopravdy. „Od Plzně jsem nemocnej‘, myslel jsem, že se na neděli na Přilbu dám do kupy. Stejně jsem se nedal, viděl jsi to sám. A tak v sobotu vypouštím finále a jedu do Braily.“

Na první pohled takový krok nedává logiku. Braila je pořádně daleko a prémie v MACEC Cupu při takových dalekých cestách mnohdy nestačily ani na naftu do nádrže dodávky. Ale Česká republika potřebuje svého zástupce ve startovní listině a navíc Jaroslav Petrák má přece jenom větší ambice ve středoevropském poháru než ve finále mistrovství republiky.

O Zlaté přilbě si Jaroslav Petrák střihnul svou tradiční roli náhradníka

„Uvidím, nebudu to přehánět,“ přibližuje své ambice a jedním dechem vysvětluje, proč na účasti v MACEC Cupu neprodělá. „Nechtělo se mi, ale dali mi sumu, že se i to Rumunsko vyplatí. Aspoň se na konci sezóny trošku zahojím.“

Foto: Pavel Fišer