Praha – 16. prosince
Letos nebo nikdy! Toto pochopil již zkraje sezóny s přechodem favoritů udávajících tón předchozím ročníkům mistrovství republiky juniorů mezi seniory. A rozhodl se, že udělá všechno, aby ve svých jednadvaceti letech konečně zapsal svoje jméno na seznam šampiónů. Musel ovšem bojovat nejen se svými protivníky, ale svádět těžký duel sám se sebou. Divokou kartu pro finále světového šampionátu totiž proměnil hned v prvním klání v Daugavpilsu na frakturu klíční kosti a v době vyvrcholení domácí soutěže v Divišově byl všechno jen ne rozjetý plochodrážník v dokonalém zdravotním stavu. Že svému příběhu napsal happy end, již víme, nicméně Filip Hájek v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z nehovoří jen o mládežnických závodech.

 

speedwayA-Z:  „Sezónu 2017 jsi ukončil nejen s titulem v extralize, ale i vavříny z juniorského šampionátu jednotlivců a družstev. Letos tě v juniorech čekala poslední sezóna. Co to pro tebe znamenalo, změnilo se něco v tvé přípravě či ambicích?“

Filip Hájek: „Změnilo se toho hodně. Musel jsem víc makat a víc se připravit. Byla to moje poslední juniorská sezóna a chtěl jsem už něco dokázat. Z juniorky odešel Eda, Zdenda Holuba a Michal Škurla, kteří byli takoví suverénní, tam už nebyli taky. Byla možnost to chytit za ten správnej‘ konec a udělat titul. Zkraje sezóny byly hodně velký plány, ale nebylo dobré o nich mluvit nahlas. Aby se to nezakřiklo. Ale naštěstí všechno vyšlo…“

 

speedwayA-Z:  „V Praze a hlavně v Plzni jsi šel za titulem juniorského mistra republiky pořádně tvrdě. Doopravdy jsi po zlatu tolik toužil?“

Filip Hájek: „Už jsem to fakt jako chtěl. Po Praze jsem měl k titulu nakročeno hodně dobře. Sice jsem tam Patrika Mikela spráskal, ale on a Honza Kvěch byli pořád moji největší konkurenti. Ale na Markétě to všechno vyšlo. Jak nastavení motorky, tak dobrej‘ den a první moje vítězství v juniorce. Pak přišla Plzeň. Tam šlo o to hlavně dobře startovat. A poslední rozjížďka byla vůbec nejtěžší (po odstoupení Patrika Mikela v ní Filipa Hájka očekávali Jan Kvěch a Petr Chlupáč – pozn. redakce) a vůbec se mi do ní nechtělo. Patrik se předtím v zatáčce vzadu trošku pochroumal, což jsem od něj nečekal. A pak už tam byl jen Honza. A přibyl Chlup. Start byl důležitej‘, a pak pelášit pryč. Hlava nehlava, ale nevěděl jsem, že Honza po mě takhle půjde. Bylo to ode mě trochu tvrdší, co se stalo, stalo se. honza se tam asi trošku nevešel. Nevím, já si jel svoje a dozadu se nekoukal. Měl jsem obavy, jak rozhodne rozhodčí. Zajel jsem do depa a přišla zpráva, že mě nevyloučil, a že jsem vyhrál. Byla druhá bedna, náskok se zvětšil a udělala se trošku rezerva.“

 

speedwayA-Z:  „Juniorská pohádka v tvém podání se přelila i do červnového semifinále mistrovství světa juniorů v Liberci. V dramatickém boji o čtyři místa ve finálovém seriálu ses zvednul v pravý čas, abys zaútočil na postup. Nakonec ti ho ale v rozjezdu sebral Nick Škorja.“

Filip Hájek: „Závod to byl těžkej‘. Postupovali jen čtyři a byli tam samí dobří, Drabik, Kaczmarek… Začalo to dobře, přišla nějaká výhra. Body se sbíraly, ale sbíraly se těžce. Přišla jízda s Drabikem, tam to bylo hodně těžký, ale naštěstí najel do pásky. Poslední jízda se opakovala několikrát, asi třikrát, a tam se mělo rozhodnout, kolik budu mít bodů. Jednou se o mě opřel Argentinec, takže jsem si musel vzít druhou motorku. A jelo se znovu. Pak to muselo bejt‘ jo nebo ne. A ono to vyšlo třema bodama. Hnali mě do parc ferme, ale museli jsme si vzít motorky zase zpátky. Mechanici, můj táta s Milánkem Mihulem pomohli připravit obě dvě, protože jsem jel rozjezd. Startoval jsem od prken a zase to buď jo nebo ne. Snažil jsem se je objet, ale najednou se tam objevil Škorja. A už bylo těžký ho předjet. Tím jsem skončil těsně za postupovejma místama. Ale v Liberci to bylo dobrý, je to doma, přišlo hodně fanoušků, měl jsem od nich velkou podporu. Dobrej‘ výsledek, pěkný to bylo i v tom, že to bylo doma v republice.“

 

speedwayA-Z: „Tvůj liberecký výkon ti přesto garantoval stálou divokou kartu pro finále. Z Daugavpilsu ses měl vracet letadlem přes Frankfurt  nad Mohanem a Lyon, aby posílil juniorský nároďák v evropském semifinále v Maconu. Jenže všechno dopadlo jinak a propadlá letenka bylo asi to poslední, co tě štvalo, že?“

Filip Hájek: „Když mi pan Moravec po Liberci volal někdy v pondělí, v úterý, že jsem dostal divokou kartu, byl jsem šťastnej‘. Ale jak to udělat, když jsem měl bejt‘ v sobotu v Daugavpilsu a v neděli v Maconu? Řešili jsme to hned. Topas mi půjčil ze skladu motorku, na druhý jsem se zkusil domluvit s Ondrou Smetanou, jestli mi ji půjčí jako rezervní. Připravil jsem čtyři motorky, abych dvě měl do Daugavpilsu a dvě do Maconu. Pak jsme řešili, jak poletím. S Ondrou a tátou jsem jel do Daugavpilsu. Měli jsme odzávodit, pak se sebral a jet na letiště to Vilniusu. Odtud mi ráno v šest mělo letět letadlo, kolem půl osmý, v osm jsem měl bejt‘ ve Frankfurtu, přestoupit do Lyonu, kde mě měl nabrat Milan Špinka. Ale to se nepovedlo, protože jsem si v Daugavpilsu bohužel zlomil klíční kost. Prostě jsem ho trefil, jestli jsem se blbě koukal? Motorka byla ještě v pohybu, když jsem se mu vyhejbal. Místo cesty za klukama do Francie jsem strávil cestu domů autem do nemocnice. Co se stalo, stalo se. V Praze nastalo těžký rozhodování, jestli operace nebo to nechat zhojit přírodně. Na Bulovce mi to srovnali a dali mi takový krásný kšandy. V pondělí jsem se dopravil na Markétu, kde jsem s Topasem a Pavlem Ondrašíkem řešil co s tím. Zavolali jsme nakonec do Pardubic, kde mi doktor Brož domluvil operaci a nechal jsem si to tam sešroubovat. A nastala rekonvalescence a velká pauza od závodů. Myslel jsem, že se vrátím v Leszně na další díl finále mistrovství světa juniorů. Nešlo to, protože jsem dlouho neseděl na motorce. Byl to i trochu risk a musel jsem si to nakonec bohužel odříct. Nebylo to ještě ono, abych se do toho vrátil naplno. Další tejden jsem si zkusil zatrénovat, abych věděl, jestli to půjde v Divišově nebo ne. Tam jsem se chtěl vrátit určitě.“

 

speedwayA-Z: „Po svůj comeback jsi v červenci dělal úplně všechno. Blížil se totiž Divišov se závěrečným podnikem domácí juniorky. Titul jsi vskutku těsným způsobem získal, ale o procházku růžovým sadem rozhodně nešlo. Jak na to vzpomínáš?“

Filip Hájek: „Vzpomínám na to jako na nejtěžší závod asi vůbec. Bylo to tři tejdny po operaci a Honza Kvěch, Chlup a Patrik Mikel byli suprově rozjetý. Patrik mi tam pomoh‘ asi úplně nejvíc. Jel v Divišově pěkně, ta dráha mu sedla. Mně rameno bolelo hodně. Dvě, tři kola dobrý, pak se bolest vracela. Do tý čtvrtý jízdy to šlo, šlo to i v tý pátý, ale tu jsme opakovali. Honza tam měl suprově nakročený, aby on měl ten titul, mohli jsme jet spolu rozjezd. Ale Patrik měl fakt dobrej‘ den, porazil všechny a tím mi hodně pomoh‘. Porazil všechny, ale hlavně Honzu Kvěcha. Já moh‘ titul slavit už po čtvrtý jízdě, ale to jsem nechtěl, protože se ještě pořád závodilo. Slavit jsem začal až, jak skončily závody. Když juniorka skončila, šel jsem v pondělí do Stromovky, kam jsem ty tři tejdny chodil na rehabilitace. A nebyli ze mě nadšeni. Ale na druhou stranu byli rádi, že jsem i s takovým rizikem vyhrál titul. Nakonec se to takhle povedlo a všechno dobře dopadlo. Titul jsem měl a stačilo se jen zase vrátit do závodění. A to šlo taky, sice pomalu, ale šlo.“

 

speedwayA-Z: „Svou juniorskou kariéru jsi uzavřel v říjnu v Pardubicích. V pátek ses vrátil do finále juniorského mistrovství světa, na druhý den tě čekala Zlatá stuha. Jaké to pro tebe byly závody?“

Filip Hájek: „Celá sezóna v juniorce byla dobrá, vyšel titul, byl postup do mistrovství světa. Sice nevyšel postup v Evropě, ale aspoň tam byl ten světovej‘. Poslední část mojí juniorský kariéry byla v Pardubicích. Odstartovalo to v pátek mistrovstvím světa, kde to nebylo dobrý. Začali jsme s nulou a už to pak nějak nešlo. Nebylo to nic moc. Závody nebyly takový, jaký by měly bejt‘. V pátek nic nevycházelo, jak mělo. A v sobotu byla Zlatá stuha, kde jsem očekával postup, ale to taky nevyšlo. Na dvě jízdy jsem špatně nastavil motorku. A ta poslední byla zkusit něco anebo nic. Topas mi poradil normální nastavení a tak jsem to zkusil, když už o nic nešlo. To byl dlouhej‘ víkend, ale v neděli jsem byl na Zlatý přilbě, kde se krásně koukalo a fandilo Vencovi a našim klukům. Juniorská kariéra mi skončila a teď už jen seniorská. To bude mnohem těžší než v juniorech.“

 

speedwayA-Z: „V extralize se dlouho zdálo, že jde zase všechno na pražskou ruku. Jenže Pardubice byly ve střehu a už v srpnu byl titul zase jejich. Čím to?“

Filip Hájek: „S Chlupem jsem se jako junior střídal ve Slaným. Markétě měla dobře nakročeno na titul v extralize. Na bedně se to často měnilo. V Kopřivnici nám to vyšlo, Markéta vyhrála i kvůli počasí, já jel za Slaný. Rozhodla naše smůla v Žarnovici. Tam pršelo, body se těžko sbíraly, nevycházely jízdy, kde to bylo nejdůležitější. Všechno se pokazilo a vyhrály Pardubice. A tak jsme skončili aspoň druhý. Celou dobu jsme jezdili jen se sestavou Čechů, nepoužili jsme žádnýho cizince.“

 

speedwayA-Z: „V průběhu sezóny jsi v extralize také hostoval za Slaný, jemuž chyběl vlastní junior. Jaké to bylo a jak to s tebou bude příští rok, kdy se prý o tvé služby uchází čtvrtý celek, jejž skládá dohromady Vladimír Vopat?“

Filip Hájek: „Jo, hostoval jsem za Slaný a střídal se s Chlupem, buď já nebo on. Jak to v extralize bude příští rok, vůbec nevím. Slyšel jsem, že pan Vopat má něco v plánu, ale nevím co. Ještě se nepochlubil, neseděl jsem s ním a nemluvil o tom. Dočet‘ jsem se, že má v plánu čtvrtej‘ tým, že by se mnou rád počítal, a že se prostě uvidí, co bude. Sám jsem zvědavej‘, jak to bude vypadat a jakým způsobem ten čtvrtej‘ tým bude fungovat. Sezóna to ukáže.“

 

speedwayA-Z: „Loni pražská Markéta vystřídala Pardubice v poháru přátelství. A z vašeho úhlu pohledu šlo o úspěšnou alternaci, protože jste celý seriál vyhráli a získali na zimu putovní pohár. Jaké to byly závody?“

Filip Hájek: „V Nagyhalaszu jsme všichni tahali za stejnej‘ provaz, všechno vyšlo a vyhráli jsme s velkým náskokem. Pak jsme jeli na Ukrajinu do Rovna, kde jsme měli jet v sestavě já, Chlup, Honza a Holubín. Ale po přeboru v Pardubicích Zdenda nejel a tím jsme závodili jen ve třech. Všichni jeli v pěti, my jenom ve třech. Rovno nám půjčilo jednoho jezdce, kterej‘ ale spíš do programu vyplňoval abecedu místo, aby dělal body. Nějak mu to nevyšlo a buď nedojel nebo byl na zemi. Bohužel. Snažili jsme se nasbírat co nejvíc bodů, abychom zůstali na čele. Všichni nás ale dohnali. V Kopřivnici jsme jeli v pěti, zase klasicky já a Chlup. Honza byl ve Stralsundu na evropským finále, doplnil náš Dan Klíma a Škurlič se Smetákem. Závody byly pěkný, jeli jsme doma a měli jsme hodně velkou podporu Kopřivnickejch‘. Jeli jsme pěkně, snažili se a zase tahali za jeden provaz. V posledních jízdách nás ale Maďaři předjeli. Druhej‘ den jsme přejeli do Žarnovice. Vystřídali jsme se s Ondrou a já byl náhradník. V Žarnovici jsme vyhráli, nejlíp jeli Smeták se Škurličem. Vyhráli jsme i celkově a odvezli jsme si putovní pohár. Byla to fakt pěkná soutěž, závody se nám všem líbily. I Topasovi. Určitě bychom chtěli jet příští rok zase. Uvidí se, kam zase pojedeme.“

 

speedwayA-Z: „Kam zase vyrazíš v roce 2019 budeme vědět již na nějakého čtvrt roku. Nicméně jak se na novou sezónu připravuješ a jak to v ní bude vypadat?“

Filip Hájek: „Zatím se chystám tak, že třikrát tejdně chodím cvičit. V lednu jedeme na hory zaběžkovat si na soustředění. Pomalu začnu dělat motorky, sezóna se blíží. Začátkem března budeme odjíždět na soustředění, možná do Goričanu, ať jsme rozježděný a nevlítneme rovnou do sezóny. Když půjde jezdit tady na Markétě a bude dobrý počasí, budeme trénovat asi i tam.“

 

---

Filip Hájek děkuje:

„Především tátovi, který se mnou jezdí po všech závodech a moc mi pomáhá, a mámě. Milánkovi Mihule za velkou pomoc a Ondrovi Smetanovi. I trenérovi Topasovi za pomoc a rady. Dále Olympu za velkou pomoc  a podporu.  AK Markéta. Firmě Apoklem,firmě MS-SPORT a firmě Bellis, panu Vopatovi za podporu. A také všem, co mi v sezóně hodně pomohli.“

---

Foto: Mirek Horáček, Karel Herman a Pavel Fišer