Archiv autora: Zdeněk Flajšhanz

Češi ovládli dráhu v Neustadtu

Neustadt/Donau – 15. května
České kvarteto zvítězilo přesvědčivým způsobem v nedělním závodě družstev v bavorském Neustadtu/Donau. Tradiční volný závod družstev se ze známých důvodů vrátil na neobvyklou dráhu s travnatým pruhem mezi mantinely po třech létech. Vedle našich a domácích Němců se závodu zúčastnili ještě Dánové a Angličané. Při pohledu na sestavy byli naši pasováni do role největších favoritů, přestože kouč Zdeněk Schneiderwind musel několik dní před závodem měnit ohlášenou sestavu. Důvodem byl odložený a nakonec stejně neodjetý závod polské ligy mezi Krosnem a Zielonou Gorou. Václav Milík a Jan Kvěch plnili klubové povinnosti, místo nich dorazili do Neustadtu Eduard Krčmář a Josef Franc rovnou z Mariánských Lázní.

 

Češi na nástupu: zleva Daniel Klíma, Petr Chlupáč, Eduard Krčmář, Josef Franc a Zdeněk Schneiderwind | foto Zdeněk Flajšhanz

Naši zvládli závod na náročné dráze výbornou a od první série šli do přesvědčivého vedení., které průběžně upevňovali až na konečný, více než desetibodový náskok. Josef Franc a Eduard Krčmář začali výhrami, Petr Chlupáč a Daniel Klíma přidali v první fázi po bodu. O jediný bod méně měla po první sérii anglická reprezentace a chvíli se zdálo, že ostrovní mladíci budou největšími soupeři. Jenže vzápětí docela vyhořeli ve střední části závodu, kdy ve dvou sériích přidali pouhé tři body a i přes viditelné zlepšení ve druhé polovině už ztrátu nedohnali a skončili poslední.

Atypický ovál viděl závody po třech letech | foto Zdeněk Flajšhanz

Češi naopak pokračovali ve velmi dobrých výkonech a pravidelně připisovali vítězství, či druhá místa. Po čtyřech sériích už tak bylo téměř rozhodnuto o vítězství českých barev, definitivní pojistkou byly tři body Petra Chlupáče v osmnácté jízdě. Naší velkou devízou byla vyrovnanost, do bodové pokladnice pravidelně přispívali všichni čtyři jezdci. Jediná nula za celý závod tak byla na kontě Eduarda Krčmáře. Ten při pokusu vrátit předjetí Michaelu Härtelovi zavadil o svého soupeře a následně se nevešel do vymezeného prostoru. Vyjetí do trávy znamenalo samozřejmě diskvalifikaci.

Eduard Krčmář s otcem před cestou na nástup | foto Zdeněk Flajšhanz

Také v další dramatické situaci se ocitl Michael Härtel s naším jezdcem, ta však dopadla podstatně hůře. Ve dvacáté rozjížďce Němec tři kola útočil na vedoucího Josef France a v posledním kole při pokusu o útok venkem škrtl o jeho zadní kolo. Zatímco Pražan nebezpečnou situaci ustál, pro Härtela skončil závod v sanitce po ošklivém nekontrolovaném pádu.

Svoji dominantu potvrdili naši jezdci ještě v závěrečné nadstavbové jízdě, Memoriálu Maxe Saligera. Tam pořadatelé dosadili bodově nejlepší jezdce závodu družstev. Petr Chlupáč se v posledním kole dostal před Josefa France, třetí skončil Rakušan v německých barvách Daniel Gappmaier.

Josef Franc s rodinou | foto Zdeněk Flajšhanz

Favorit nepřipustil další překvapení

Landshut – 23. dubna
Když před čtrnácti dny porazil nováček z Landshutu v úvodním závodě první polské ligy na svém stadionu favorizovanou Bydgoszcz, jednalo se o obrovské překvapení. V sobotu dorazil do Bavorska soupeř ještě těžšího kalibru. Zielona Gora je stejně jako domácí, nováčkem první polské ligy, ovšem z opačného konce. Zatímco Landshut vloni postoupil z druhé ligy o patro výš, polský tým musel po mnoha úspěšných letech opustit elitní společnost v ekstralize. V probíhající sezóně tak pochopitelně směřuje veškeré úsilí všech v klubu k co nejrychlejšímu návratu o patro výš. Zielona Gora patří v zemi našich severních sousedů k nejpopulárnějším klubům, navíc ji z prvoligových týmů dělí od Německa nejmenší kilometrová vzdálenost, takže nepřekvapila početná skupina polských fandů v hledišti.

 

Ačkoliv domácím chyběla jedna z hlavních opor, zkušený Martin Smolinski, byla před závodem z Poláků cítit lehká nervozita. Ta ještě vzrostla, když se hned v první rozjížďce dvojice Huckenbeck – Riss prohnala cílem před Janem Kvěchem a velezkušeným Protasiewiczem. Úvod závodu patřil dál domácím, první vítězství polského týmu s myškou na vestě zaznamenal až ve čtvrté jízdě junior Dawid Rempala. I ve druhé sérii drželi domácí mírný náskok, který po sedmi jízdách vzrostl až na šest bodů. Ve druhé polovině závodu začali hosté ztrátu pomalu snižovat, přesto stále tahali za kratší konec. Zlom přineslo až vítězství dvojice Fricke – Kvěch ve třinácté jízdě, kdy se zelenohorští dostali prvně v závodě do vedení. Rozřešení přinesla hned první z dvojice finálových, tzv. nominovaných jízd. Australan Tungate s Protasiewiczem dalším výhrou 5:1 rozhodli o osudu závodu, závěrečná remíza už jen upravila konečné skóre.

Jan Kvěch pomáhal otočit skóre | foto Pavel Fišer

Hlavní oporou vítězů byl dvanáctibodový Krzysztof Buczkowski, standard odvedl i Max Fricke, důležitými body dokázal přispět i junior Dawid Rempala, který přišel před sezónou z Rzeszowa. Domácí měli největší jistotu v Huckenbeckovi, který se jen jednou podíval v cíli na soupeřova záda a se čtrnácti body byl nejúspěšnějším jezdcem sobotního podvečera. Velmi dobrým vystoupením se prezentoval i Erik Riss. Zklamaný byl naopak mladý Dán Mads Hansen, kterého problémy se spojkou zaměstnaly víc než soupeři na dráze.

Českého fanouška pochopitelně nejvíc zajímá výkon Jana Kvěcha v kombinéze Zielone Gory. Tříbodový zisk může být těžko důvodem ke spokojenosti, v závěru své vystoupení trochu vylepšil. Po dvou nepříliš povedených jízdách ho trenér Źyto nahradil Tonderem, ale protože efekt této změny nebyl patrný, pražský junior se ve čtvrté sérii vrátil do sestavy. Dva body s bonusem, když kryl záda Maxi Frickemu, byly zadostiučiněním nejen pro jezdce a nadšené fanoušky, ale hlavně nastartovaly důležitý obrat v celkovém vývoji závodu

Jan Kvěch po závodech: „Určitě to mohlo být lepší. Začátek děsný. Byl jsem tu jen jednou před čtyřmi léty, trochu jsme nevěděli nastavení, bojovali jsme s tím. Pak už to bylo lepší, ty dva body byly důležité. V Landshutu hodně záleží, kdo odjede od startu, těžko se tu pak předjíždí. Další plány? Za čtrnáct dní mistrovství světa juniorů, pak kvalifikace do Grand Prix, také jsem podepsal dánskou ligu, ale spíš když bude čas.“

Landshut se stal svědkem obrovského překvapení

Landshut – 11. dubna
V polských ligách startovala po jejím otevření zahraničním klubům řada týmů z různých zemí. Prvním mohykánem byl v roce 2004 ukrajinský Lvov, jehož štafetu vzápětí převzalo Rovno. Brzy nato se objevil i maďarský Miskolc, v jehož barvách bojovalo hned několik našich jezdců. Přesně před patnácti lety si pak Polsko vyzkoušela i pražská Markéta. Dlouholetým účastníkem je lotyšský Daugavpils, který letos startuje po osmnácté v řadě. Předloni se přidal Wittstock a vloni už se objevily hned dva německé kluby. Wittstock financovaný podnikatelem Frankem Mauerem zažil sportovní i finanční propadák a po neudělení licence ho čeká minimálně roční pauza s nejasnou budoucností. Landshut je jiná kategorie.

 

Tým Landshut Devils si připsal historické vítězství | foto Zdeněk Flajšhanz

Historicky nejúspěšnější německý tým je finančně dobře zabezpečený množstvím sponzorů i podporou města, má mohutnou členskou základnu a sportovně rozumné ambice. Když vloni vysoko prohrál svůj první závod v Daugavpilsu, mnozí se nad jeho dalším působením spíš shovívavě pousmáli. Bavoráci se ale rychle oklepali, posílili družstvo o mistra světa na dlouhé dráze Francouze Bergého a škarohlídům pomalu docházel dech. Postup do play off byl jen prvním krokem. V něm si pak Landshut poradil nejprve s Rawiczem, poté hlavně dík výbornému výkonu na domácí dráze porazil i favorizované Opole a výsledkem byl nečekaný postup o soutěž výš.

V právě začínající sezoně je Landshut hlavně dle polských médií vesměs pasován do role největšího kandidáta sestupu. Hned první závod ale naznačil, že vše může být jinak. Na Poláky poměrně nezvyklou a dlouhou dráhu u letiště v Ellermühle přijela jako první vyzkoušet Polonia Bydgoszcz, jeden ze dvou nejžhavějších kandidátů postupu do extraligy. Byla jasným favoritem.

Polonia Bydgoszcz nesplnila roli favorita | foto Zdeněk Flajšhanz

Začátek závodu dával prognózám za pravdu, protože po úvodní remíze si Poláci pomalu začali budovat mírný náskok. Papírově očekávaný vývoj se ale zadrhl ve čtvrté jízdě, když vedoucí Lotyš Mihailov neustál tlak domácího kapitána Smolinského a skončil v nafukovací bariéře. Po její následné opravě stáhli landshutští svoji ztrátu na dva body.  Střední část závody se vyznačovala velkou vyrovnaností, domácí šli v sedmé jízdě prvně do vedení, ale po deseti jízdách znovu vedl nejtěsnějším rozdílem polský tým. Němci v té chvíli už jezdili bez Martina Smolinského, kterému se obnovilo starší zranění.

Chleba se nakonec lámal mezi desátou a třináctou jízdou, tedy v poslední sérii základní části. Nejprve přišlo druhé varování znamenající vyloučení pro Bjerreho. Nabídnutou šanci dvojice Hansen – Huckenbeck beze zbytku využila a vzápětí se o další plný bodový příděl zasloužili junior Blödorn s Rissem. Poláci stačili další rozjížďkou jen lehce korigovat. Před posledními dvěma jízdami tak ztrácela Bydgoszcz na domácí čtyři body. Ve čtrnácté jízdě večera ukázal Mads Hansen, proč byl před sezonou objektem zájmu tolika polských klubů a druhou jasnou výhrou za sebou zabezpečil svému klubu minimálně remízu v závodě. Nečekané vítězství pak domácích pak zpečetila dvojice Huckenbeck – Bergé. Ti se sice celá čtyři kola dívali na záda nejlepšímu muži polské sestavy Miedzinskému, ale na výjezdu z první zatáčky se dokázali dostat před  Mateje Zagara, pozice udrželi a tříbodovým ziskem stanovili výsledek na konečných 47:43

Martin Smolinski závod nedokončil kvůli zranění, s výsledkem však byl domácí kapitán nadmíru spokojen | foto Zdeněk Flajšhanz

O první polské lize se často říká, že je zajímavější než Extraliga. Hlavně díky větší vyrovnanosti. Pokud by se dalo soudit podle zmiňovaného závodu, pak rozhodně ano. V Landshutu nebyla takzvaně hluchá jízda. I pokud se nepředjíždělo, byli jezdci v těsném kontaktu a nikdo si nemohl až do cílové méty být jist svou pozicí. Když přidáme slušnou diváckou kulisu, k níž přispěli i fanoušci Polonie, máme nevšední plochodrážní zážitek. Ten se vzhledem k poloze bavorského města může stát zajímavou alternativou i pro české plochodrážní příznivce.

Minimálně pro ty ze západnější části naší republiky určitě věc k zamyšlení. Tím spíš, že hned v následujícím duelu, v sobotu 23. dubna, se na stadionu v Ellermühle postaví domácím populární Falubaz Zielona Gora s Janem Kvěchem v sestavě.

Zemřel František Richter

Mariánské Lázně – 7. června
S téměř tříměsíčním zpožděním se k nám dostala smutná zpráva, že v březnu zemřel ve věku 88 let legendární mariánskolázeňský závodník František Richter. František Richter se začal ploché dráze věnovat až v roce 1957 poté, co měl za sebou několik terénních závodů a soutěží. Již rok nato se mohl pochlubit nečekaným třetím místem v mistrovství Československé republiky. Hned v následující sezoně pak vybojoval titul mistra ČSR jednotlivců, k němuž později dokázal přidat ještě stříbrnou a bronzovou příčku.

 

Pódium posledního závodu v Žatci v květnu 1960: zleva Karel Polák, František Richter a Karel Průša

Dlouhá léta byl oporou reprezentace a zasloužil se o historicky první plochodrážní medaili pro naši zemi. Ve světovém finále družstev v Göteborgu vybojoval spolu s Antonínem Kasperem, Jaroslavem Machačem a Lubošem Tomíčkem třetí místo za vítěznými Švédy a druhou Anglií. Byl rovněž prvním československým závodníkem, který se probojoval do tehdy ještě evropského finále na dlouhé dráze.

V německém Plattlingu obsadil v roce 1960 vynikající páté místo. Účast ve finále si vybojoval i o rok později, ale v norském Oslo nestartoval. Mezi velké úspěchy Františka Richtera patří také účast v evropském finále mistrovství světa jednotlivců 1960 ve Wroclawi. Dokázal vyhrát i slovenskou Zlatou přilbu v roce 1959. Dle vlastních slov si mimořádně cenil i účasti v sérii Švédsko vs. Výběr Evropy v roce 1960. František Richter si ve třech závodech připsal úctyhodných třiadvacet bodů a byl nejlépe bodujícím členem hostujícího družstva.

Československý nároďák po triumfu ve světové kvalifikaci na nových Borech: Jaroslav Machač, Luboš Tomíček, Antonín Kasper, František Richter a Stanislav Svoboda

František Richter se i po skončení aktivní kariéry zajímal o plochodrážní dění a býval častým hostem především na závodech v Mariánských Lázních, odkud to ze svého chebského bydliště neměl daleko.

 

 

Čest jeho památce!

Na bavorském unikátu hrají starty ještě důležitější roli

Plattling – 19. května
Úřadující mistr světa Martin Smolinski vyhrál výborně obsazený závod O cenu města Plattlingu, který se jel o předminulém víkendu. Martin Málek ovládl B–finále. Bavorský Plattling patří na dlouhodrážní mapě mezi místa z nejtradičnějších. S přestávkami se tu jezdí od předválečných časů, jako jeden z prvních vítězů je tu zapsán legendární Hermann Gunzenhauser, dvojnásobný držitel pardubické Zlaté přilby. V šedesátých létech byl klub i pořadatelem závodu mistrovství Evropy. To bylo v dobách, kdy se ještě nejezdilo mistrovství světa a stát se šampionem starého kontinentu znamenalo nejvyšší možnou dlouhodrážní metu. V současnosti už závody mistrovství světa neumožňují přísnější pravidla. 835 metrů dlouhá dráha v Plattlingu je totiž dokonalý unikát.

 

Startuje se téměř do zatáčky

Z ptačí perspektivy připomíná cosi mezi kruhem a trojúhelníkem, rovinka zde téměř neexistuje. I na startu už stojí šikmo obvykle nejen jezdec u mantinelu, ale i někteří ostatní, protože stroj je třeba velmi rychle skládat. Krom toho jde o asi nejužší dráhu, na kterých se dnes dlouhá jezdí. I tak se zde stále startuje v šesti. Mimo téma jsou tady i nafukovací vaky, poněvadž, by musely lemovat v podstatě celý ovál. Vzhledem k jeho šíři je navíc na zváženou, zda by ještě plnily roli prvku bezpečnostního, či spíše rizikového. Přes všechny tyto neobvyklosti, se zde vesměs schází velmi kvalitní startovní pole a počet diváků, který mohou mnozí jiní pořadatelé jen tiše závidět.

Uznání určitě patří i pořadatelskému sboru, který vedle běžných příprav řeší ještě jednu ne až tak častou. Dráha se nachází přímo uprostřed města, takže v některých místech jsou sousedící rodinné domky, či budova hasičů přímo za mantinely a vše je proto třeba pečlivě zakrývat plachtami. Stejné je to i s plotem podél rušné ulice Deggendorfer Straße.

Dráha v Plattlingu

Obsazení závodu bylo letos velice kvalitní, polovina jezdců patří ke stálým účastníkům Grand Prix. Z dvanáctky jezdců se každý představil čtyřikrát v jízdách základního rozpisu. Ten pak poslal nejúspěšnější trojici přímo do finále, šest dalších do boje o zbylá tři finálová místa bez ohledu na dosavadní bodový příděl a zbytek se musel spokojit s B–finále. Nás reprezentoval březolupský Martin Málek, který se na této dráze představil už v loňském roce. Tehdy šlo spíš o seznámení se svéráznou tratí, letošní ambice, byť jde hlavně o přípravu na mistrovské závody, tak byly o poznání vyšší. Výsledek ale bohužel nedopadl zcela podle Martinových představ, když jen malý kousek mu chyběl k účasti v A–finále.

Na úzké dráze byly starty velmi podstatným prvkem konečného úspěchu. Šance, že se jezdec, který se není na špici hned v úvodu, v průběhu jízdy probije startovním polem, je v Plattlingu menší, než kde jinde. Právě starty ale nebyly nejsilnější zbraní našeho borce a výsledkem byly čtyři body za jedno čtvrté a dvě pátá místa v úvodních třech rozjížďkách. Poslední jízda základního rozpisu pak byla nejlepší Martinovou v celém závodě. Po tři kola připravoval útok na aktuálního německého mistra Jörge Tebbeho, aby se v poslední zatáčce podjetím dostal před něho na druhou pozici. Osmibodový zisk ho poslal do jízdy poslední šance, kde mu už tradičně nevyšel start a kroužil na páté pozici. Defekt Angličana Appletona jeho možnost účasti v A–finále zvýšil, ale i přes všemožné ataky na Holanďana Zandvlieta  mu zůstala třetí postupová příčka zapovězena. Náplastí pak bylo vítězství v B–finále, kde mu poprvé vyšel start alespoň trochu dle představ.

Martin Málek s mechanikem Janem Hlačinou

Vítězem závodu se stal aktuální mistr světa a největší domácí hvězda Martin Smolinski. Závodník, který je českým fanouškům dobře znám, ať už spoluprací s divišovskou Jawou, či řadou vesměs úspěšných vystoupení na našich oválech, byl nejen největším tahákem startovní listiny, ale i suverénem dne. V základní části si vyjel plný počet bodů a svoji formu potvrdil i ve finálové jízdě, kterou vyhrál před krajany Kattem a Tebbem.

Foto: Zdeněk Flajšhanz a Wolfgang Winner

Tommy Broch nežije

Smutná zpráva k nám dorazila z jihu Dánska. O víkendu podlehl v pouhých osmapadesáti létech zákeřné nemoci Tommy Broch. Patřil k první generaci jezdců, kteří vyrostli na Olsenově projektu v druhé polovině sedmdesátých let. Věnoval se především dlouhé a travnaté dráze, kde dosáhl řady úspěchů. Tím největším byla bezpochyby bronzová medaile v mistrovství Evropy na trávě v roce 1985 ve francouzském La Réole. U nás nikdy nestartoval, ale především na travnatých drahách se s ním potkávala celá řada našich jezdců. Kariéru Tommy Brocha ukončil těžký pád po kolizi se Sebastianem Rötzerem v Berghauptenu v létě 1988. Po dlouhém léčení se ještě pokusil na plochodrážní ovály vrátit v následujícím roce. Dle vlastních slov ale ihned pochopil, že plnohodnotný návrat už není možný a dál se bude moci věnovat pouze druhé velké lásce, kterou byla sportovní střelba. Čest jeho památce!