Archiv autora: Zdeněk Flajšhanz

Zemřel František Richter

Mariánské Lázně – 7. června
S téměř tříměsíčním zpožděním se k nám dostala smutná zpráva, že v březnu zemřel ve věku 88 let legendární mariánskolázeňský závodník František Richter. František Richter se začal ploché dráze věnovat až v roce 1957 poté, co měl za sebou několik terénních závodů a soutěží. Již rok nato se mohl pochlubit nečekaným třetím místem v mistrovství Československé republiky. Hned v následující sezoně pak vybojoval titul mistra ČSR jednotlivců, k němuž později dokázal přidat ještě stříbrnou a bronzovou příčku.

 

Pódium posledního závodu v Žatci v květnu 1960: zleva Karel Polák, František Richter a Karel Průša

Dlouhá léta byl oporou reprezentace a zasloužil se o historicky první plochodrážní medaili pro naši zemi. Ve světovém finále družstev v Göteborgu vybojoval spolu s Antonínem Kasperem, Jaroslavem Machačem a Lubošem Tomíčkem třetí místo za vítěznými Švédy a druhou Anglií. Byl rovněž prvním československým závodníkem, který se probojoval do tehdy ještě evropského finále na dlouhé dráze.

V německém Plattlingu obsadil v roce 1960 vynikající páté místo. Účast ve finále si vybojoval i o rok později, ale v norském Oslo nestartoval. Mezi velké úspěchy Františka Richtera patří také účast v evropském finále mistrovství světa jednotlivců 1960 ve Wroclawi. Dokázal vyhrát i slovenskou Zlatou přilbu v roce 1959. Dle vlastních slov si mimořádně cenil i účasti v sérii Švédsko vs. Výběr Evropy v roce 1960. František Richter si ve třech závodech připsal úctyhodných třiadvacet bodů a byl nejlépe bodujícím členem hostujícího družstva.

Československý nároďák po triumfu ve světové kvalifikaci na nových Borech: Jaroslav Machač, Luboš Tomíček, Antonín Kasper, František Richter a Stanislav Svoboda

František Richter se i po skončení aktivní kariéry zajímal o plochodrážní dění a býval častým hostem především na závodech v Mariánských Lázních, odkud to ze svého chebského bydliště neměl daleko.

 

 

Čest jeho památce!

Na bavorském unikátu hrají starty ještě důležitější roli

Plattling – 19. května
Úřadující mistr světa Martin Smolinski vyhrál výborně obsazený závod O cenu města Plattlingu, který se jel o předminulém víkendu. Martin Málek ovládl B–finále. Bavorský Plattling patří na dlouhodrážní mapě mezi místa z nejtradičnějších. S přestávkami se tu jezdí od předválečných časů, jako jeden z prvních vítězů je tu zapsán legendární Hermann Gunzenhauser, dvojnásobný držitel pardubické Zlaté přilby. V šedesátých létech byl klub i pořadatelem závodu mistrovství Evropy. To bylo v dobách, kdy se ještě nejezdilo mistrovství světa a stát se šampionem starého kontinentu znamenalo nejvyšší možnou dlouhodrážní metu. V současnosti už závody mistrovství světa neumožňují přísnější pravidla. 835 metrů dlouhá dráha v Plattlingu je totiž dokonalý unikát.

 

Startuje se téměř do zatáčky

Z ptačí perspektivy připomíná cosi mezi kruhem a trojúhelníkem, rovinka zde téměř neexistuje. I na startu už stojí šikmo obvykle nejen jezdec u mantinelu, ale i někteří ostatní, protože stroj je třeba velmi rychle skládat. Krom toho jde o asi nejužší dráhu, na kterých se dnes dlouhá jezdí. I tak se zde stále startuje v šesti. Mimo téma jsou tady i nafukovací vaky, poněvadž, by musely lemovat v podstatě celý ovál. Vzhledem k jeho šíři je navíc na zváženou, zda by ještě plnily roli prvku bezpečnostního, či spíše rizikového. Přes všechny tyto neobvyklosti, se zde vesměs schází velmi kvalitní startovní pole a počet diváků, který mohou mnozí jiní pořadatelé jen tiše závidět.

Uznání určitě patří i pořadatelskému sboru, který vedle běžných příprav řeší ještě jednu ne až tak častou. Dráha se nachází přímo uprostřed města, takže v některých místech jsou sousedící rodinné domky, či budova hasičů přímo za mantinely a vše je proto třeba pečlivě zakrývat plachtami. Stejné je to i s plotem podél rušné ulice Deggendorfer Straße.

Dráha v Plattlingu

Obsazení závodu bylo letos velice kvalitní, polovina jezdců patří ke stálým účastníkům Grand Prix. Z dvanáctky jezdců se každý představil čtyřikrát v jízdách základního rozpisu. Ten pak poslal nejúspěšnější trojici přímo do finále, šest dalších do boje o zbylá tři finálová místa bez ohledu na dosavadní bodový příděl a zbytek se musel spokojit s B–finále. Nás reprezentoval březolupský Martin Málek, který se na této dráze představil už v loňském roce. Tehdy šlo spíš o seznámení se svéráznou tratí, letošní ambice, byť jde hlavně o přípravu na mistrovské závody, tak byly o poznání vyšší. Výsledek ale bohužel nedopadl zcela podle Martinových představ, když jen malý kousek mu chyběl k účasti v A–finále.

Na úzké dráze byly starty velmi podstatným prvkem konečného úspěchu. Šance, že se jezdec, který se není na špici hned v úvodu, v průběhu jízdy probije startovním polem, je v Plattlingu menší, než kde jinde. Právě starty ale nebyly nejsilnější zbraní našeho borce a výsledkem byly čtyři body za jedno čtvrté a dvě pátá místa v úvodních třech rozjížďkách. Poslední jízda základního rozpisu pak byla nejlepší Martinovou v celém závodě. Po tři kola připravoval útok na aktuálního německého mistra Jörge Tebbeho, aby se v poslední zatáčce podjetím dostal před něho na druhou pozici. Osmibodový zisk ho poslal do jízdy poslední šance, kde mu už tradičně nevyšel start a kroužil na páté pozici. Defekt Angličana Appletona jeho možnost účasti v A–finále zvýšil, ale i přes všemožné ataky na Holanďana Zandvlieta  mu zůstala třetí postupová příčka zapovězena. Náplastí pak bylo vítězství v B–finále, kde mu poprvé vyšel start alespoň trochu dle představ.

Martin Málek s mechanikem Janem Hlačinou

Vítězem závodu se stal aktuální mistr světa a největší domácí hvězda Martin Smolinski. Závodník, který je českým fanouškům dobře znám, ať už spoluprací s divišovskou Jawou, či řadou vesměs úspěšných vystoupení na našich oválech, byl nejen největším tahákem startovní listiny, ale i suverénem dne. V základní části si vyjel plný počet bodů a svoji formu potvrdil i ve finálové jízdě, kterou vyhrál před krajany Kattem a Tebbem.

Foto: Zdeněk Flajšhanz a Wolfgang Winner

Tommy Broch nežije

Smutná zpráva k nám dorazila z jihu Dánska. O víkendu podlehl v pouhých osmapadesáti létech zákeřné nemoci Tommy Broch. Patřil k první generaci jezdců, kteří vyrostli na Olsenově projektu v druhé polovině sedmdesátých let. Věnoval se především dlouhé a travnaté dráze, kde dosáhl řady úspěchů. Tím největším byla bezpochyby bronzová medaile v mistrovství Evropy na trávě v roce 1985 ve francouzském La Réole. U nás nikdy nestartoval, ale především na travnatých drahách se s ním potkávala celá řada našich jezdců. Kariéru Tommy Brocha ukončil těžký pád po kolizi se Sebastianem Rötzerem v Berghauptenu v létě 1988. Po dlouhém léčení se ještě pokusil na plochodrážní ovály vrátit v následujícím roce. Dle vlastních slov ale ihned pochopil, že plnohodnotný návrat už není možný a dál se bude moci věnovat pouze druhé velké lásce, kterou byla sportovní střelba. Čest jeho památce!