Outrup – 18. srpna
Před světovým finále juniorských družstev se dánské legendární eso Hans Nielsen nikterak netajilo aspiracemi ve svém domácím Outrupu sebrat zlaté medaile neméně ambiciózním Polákům. A skutečně oba týmy udávaly tempo od samého počátku mítinku, zatímco Britové paběrkovali a Švédové ani to ne. Duel o zlato vrcholil až v samém závěru. Ve čtvrtém okruhu sedmnácté jízdy Andreas Lyager přechytračil Maksyma Drabika, vzápětí Frederik Jakobsen porazil Bartosze Smektalu a Poláci vedli před Dány jen o dva body. V rozjížďce s číslem devatenáct zavinil Patrick Hansen kolizi a děsivý pád s Danielem Kaczmarkem. Dán byl diskvalifikován, potlučeného Poláka zastoupil náhradník Wiktor Lampart, po jehož prvenství bylo rozhodnuto.

Riga a Glasgow – 14. července
Dnešek rozhodl o postupové trojici pro světové finále juniorských družstev, do něhož jsou přímo nasazeni Dánové jako zástupci pořádající federace. Nejprve v Rize splnili Poláci úlohu favorita. Klíčovou zprávou, která letěla do Glasgowa, byla o druzích Švédech. Nastoupili ve čtyřech, po pádu přišli ještě o Emila Millberga, přesto dali dohromady osmatřicet bodů. Ve Skotsku kralovali Britové, zatímco druzí Australané v dálkovém souboji se Švédy prohráli rozdílem pouhých pěti bodů. Český tým vyrazil do Glasgowa po vzájemné nakonec jen ve čtyřech. Skončil třetí především zásluhou udivujících patnácti bodů Jana Kvěcha, který dokázal vyhrát dvě rozjížďky, z toho jednu s žolíkem v rukou.

Rybnik – 2. září
Těžké a černé mraky visely nad slezským Rybnikem už dlouho před začátkem finálového závodu mistrovství světa juniorských družstev. Vypadalo to na déšť, avšak nakonec ani nekáplo a polský nároďák se již podesáté stal mistrem světa. Do půlky sice kousali Australané, ale od té doby ani oni nestačili čelit červenobílé mašině. Britové byli poněkud zaskočeni dráhou, takže Dánové byli třetí, byť zpočátku poněkud zaspali.

Budínek – 16. června
Generační výměna, kterou zažívá česká plochá dráha v juniorské věkové kategorii, se pochopitelně projevila rovněž ve světovém šampionátu. Aby toho nebylo málo, Michal Škurla je stále v rekonvalescenci se svým operovaným ramenem a Zdeněk Holub v době konání světového semifinále v Esbjergu závodil po léčbě zraněného oka teprve měsíc. Milan Špinka se magazínu speedwayA-Z věřil, že v okamžiku předčasného ukončení závodu bylo na myšlenky na postup stejně pozdě.

výsledky a rychlá flash z Esbjergu

„Do první jízdy jsme dali Zdeňka Holuba, protože je dobrej‘ startér,“ vypráví český reprezentační kouč o závodě předminulý týden v Dánsku. „Ale teď se mu to nepovedlo, dojel třetí. Druhej‘ bod přivez‘ Patrik Mikel. Potom Josef Novák a Filip Hájek dojeli na nulu, ale Filda v pátý jízdě dovez‘ dva body, porazil Joela Klinga a Espena Sudvora.“

V té chvíli se však o čelo prali Švédové s Dány a Filip Hájek svým výkonem dotáhl český nároďák na stejnou úroveň s Nory. „Bylo to oživení a milé překvapení,“ vidí to Milan Špinka,který už neotálel s nasazením náhradníka Eduarda Krčmáře. „Nastoupil Eda a vyhrál. V sedmý jízdě Patrik přijel s bodem, Zdeněk měl dva.“

Jenže to již bylo jasné, že se závod nestihne dokončit kompletní. „Začalo pršet,“ vysvětluje Milan Špinka. „Předpověď nebyla dobrá a už na jury se dohodlo, že když začne pršet, stačí deset jízd. Patrik měl v devátý jízdě bod, Zdeněk potom přivez‘ bod. Na jedenáctou jízdu jsem měl připravenýho Edu jako žolíka, ale k tomu už nedošlo.“

Nicméně Milan Špinka je realista. „Postupuje první z každýho semifinále a lepší druhej‘,“ má aritmetiku v malíčku. „I kdybychom sbírali body, museli bychom vyhrávat a stejně by jich bylo jednatřicet. A to by na postup nestačilo.“

Foto: Jan Vaňátka