AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Chabařovice – 26. června
Rony Weis v devatenáctém ročníku Memoriálu Jiřího Hurycha nestartoval, avšak rovněž letos pochází vítěz z Německa. Stal se jím Marcel Helfer. O jeho triumfu se rozhodlo v zásadě už v rozjížďce s číslem šest, kdy odstartoval na Václava Milíka a pardubický mladík nedokázal najít recept na jeho předjetí. V dramatické koncovce našel cestu na stupně vítězů Ondřej Veverka. Závod měl nakonec statut bodovaného tréninku, takže se v něm objevili i borci bez licence. Diváci tím pádem mohli poprvé spatřit Eduarda Krčmáře závodit v sedle pětistovky. Závod stopětadvacítek vyhrál Michal Škurla, i když svůj primát musel potvrdit porážkou Nizozemce Darrella de Vriese v dodatkové jízdě. Za dramatických okolností stanula na nejnižším stupínku pódia Michaela Krupičková.
Rozhodující šestka
Šestka je magickým číslem pro příznivce hry v kostky. Jejich maximální číslovka u čísla jízdy rozhodla dnešní Memoriál Jiřího Hurycha. V ní na sebe narazili Marcel Helfer a Václav Milík, kteří svůj úvodní start dotáhli bez sebemenších problémů do vítězného konce.
Nyní předvedl Němec skvělý start. Václav Milík slynul velkou rychlostí, avšak permanentně jel stejnou stopu jako vedoucí závodník. Stále zkoušel útočit, avšak bez změny strategii nenašel cestu dopředu.
„Jezdil jsem stejnou stopu a nedal to nad něj,“ uvědomoval si Václav Milík později. By ve všech ostatních případech projížděl pod šachovnicovou vlajkou jako vítěz, na pódium vyskočil na druhý stupínek. Marcel Helfer totiž ani jednou neuhnul ze své vítězné cesty a mohl se chlubit jedním bodem navíc ve srovnání s pardubickým juniorem.
Chabařovická dráha byla hodně vytížená a dostala hodně zabrat. Páteční soustředění SCM Slaný pokračovalo také dnes dopoledne. Pilně trénoval rovněž Eduard Krčmář, který se krátce před třináctou hodinou dozvěděl, že kvůli absencím jiných závodníků se ze závodu stal bodovaný trénink a on v něm může závodit.
I když se z oválem popasoval na výtečnou, připouštěl úbytek fyzických sil. A i když vidina stupňů vítězů byla lákavá, zdravý rozum zvítězil. A to tím spíše, jede-li se za dva týdny ve 
Slaném zlatá trofej FIM dvěstěpadesátek a jméno Eduarda Krčmáře se řadí do okruhu žhavých favoritů. Proto v poslední sérii už slánský debutant nestartoval.
Obzvláš ošidná pro závodníky byla kolej v první zatáčce, která mohla jejich stroj nasměrovat rovnou do mantinelu. Jako první se o tom přesvědčil Lukasz Wielinski. Mladý polský začátečník zaskočil Romana Čejku, když na něho v rozjížďce s číslem jedna odstartoval.
Jenže v posledním kole vletěl do mantinelu, až kinetická energie nárazu otevřela dokořán vrata pro kropičku. Důsledky kolize byly měly naštěstí fatálnější důsledky pro motocykl než pro závodníka. Nicméně Polákova cesta závodem se uzavřela.
Při repete objel Romana Čejku Anne Spaan. Holanďan s německou licencí a slušnou češtinou se však měl stát další obětí zrádné koleje. V osmé jízdě už třímal druhé vítězství ve svých rukou, když jeho let skončil až za mantinelem. By na své divoké cestě vzduchem potkal hlavou tři sloupky ocelových svodidel, byl záhy z ústecké nemocnice propuštěn a jen s odřeninami a modřinami mohl sledovat zbytek klání jako divák.
Defekt rozhodujícím faktorem pro třetí příčku
Zato Jakub Fencl vyhlášení vítězů nestihnul, by na něm mohl po čtyřech bodech z úvodních dvou sérií mít aktivní podíl. Jenže v jedenácté jízdě přišel po pádu v nešastné zatáčce o vítězství. S límcem okolo krku byl převezen do nemocnice na rentgen. První oblouk po startu sebral pohár i Romanu Čejkovi.
V sedle tréninkového stroje inkasoval řečí výsledků samá druhá místa. Jenže v rozjížďce s číslem šestnáct upadl v osudném oblouku už hned po startu. Protože měl za soupeře jen Eduarda Krčmáře, neměl problém vrátit se do sedla a dojet druhý. V rozjížďce s číslem dvacet se však pořádně zapotil. V rozjížďce s číslem dvacet ho na sklonku třetího kola zradil motor. Neváhal ani na okamžik a oběhnul po svých celé kolo, nicméně na stupně vítězů mu bod chyběl.
Jeho defekt na ně dostal Ondřeje Veverku. „Všichni jste se mi smáli, že jsem se praštil do hlavy, když jsem vám říkal, že se kluk hrozně zlepšil,“ říkal s obrovskou dávkou zadostiučinění v hlase jeho otec Hynek. Ondřej Veverka rozehrál mítink úspěšnou bitkou s Eduardem Krčmářem, aby se po dvou pětinách mohl chlubit puncem neporazitelnosti.
O něj ho vzápětí připravil pozdější vítěz. V rozjížďce s číslem čtrnáct podlehl v první zatáčce zničujícímu nájezdu Václava Milíka vnitřní stopou. O kolo později na stejném místě spadl beznadějně poslední Adrian Ojczenasz. Oba čeští borci na čele v domnění, že jízda je zastavena, ubrali.
Ondřej Veverka přitom v zatáčce u depa upadl také. Žádná červená světla se však nekonala. A protože si Pražan vytrhl šňůru chcípáku, zůstal bez bodů. V závěru se na něho usmálo štěstí. A dědictví vítězství po Romanu Čejkovi mu otevřelo cestu k prvním individuálním stupňům vítězů v kariéře.
Zbořený mýtus Holanďanova motoru
Mladý Holanďan Darrell de Vries s sebou přivezl mýtus. „Má tam tu novou hlavu, co ohromně zvyšuje výkon motoru,“ říkal Tomáš Škurla. Nicméně právě jeho syn se stal přemožitelem pokořitelem nizozemského závodníka, i když stejný pohonný agregát nechal na přání Shupateamu ve své garáži.
Současný neotřesitelný suverén českých stopětadvacítek se však paradoxně na svůj dnešní triumf nadřel nejvíce zve všech. Už v rozjížďce s číslem dvě musel stíhat Davida Štěrovského i Richarda Geyera. Přes oba se dostal ještě během prvního kola. Při svém druhém startu porazil Darrella de Vriese a vzápětí dodal další tři body.
Leč v osmé jízdě na něho odstartoval Darrell de Vries. Michal Škurla ho ve druhé zatáčce podjel, avšak Holanďan se vrátil záhy zpět. Řekl si tak o rozjezd, v němž však Pražan hrál první housle.
Ještě předtím však další dodatková jízda musela rozhodnout o třetí příčce. Michaela Krupičková ji měla na dosah, jenže David Štěrovský neměl v předposlední jízdě jinou volbu, než spadnout a nebo libereckou závodnici podjet zároveň se Zdeňkem Holubem.
Tím pádem měla Michaela Krupičková stejný počet bodů jako Richard Geyer. Na startu rozjezdu jí upadl hák. „Hrozně to klouzalo,“ vysvětlovala o chvíli později svou opatrnou jízdu. O tom se konec konců přesvědčil i vedoucí Němec, který upadl ve výjezdu ze druhé zatáčky. V opakované jízdě už Michaele Krupičkové nestálo nic v cestě.
Hlasy z depa
„Jsem nasranej‘, že jsem nepředjel toho Němce,“ nezastíral Václav Milík. „Jezdil jsem stejnou stopu a nedal to nad něj. Jinak bych ho předjel a možná vyhrál. Druhý místo není první, moh‘ jsem vyhrát. Dráha byla rozbitá. To mi nevadí, ale mohla bejt‘ míň kropená. Bylo to uchcaný, chvíli mokrý, chvíli suchý.“
„Sere mě praporkář,“ vrátil se Ondřej Veverka ke svému pádu v rozjížďce s číslem čtrnáct. „Zvednul vlajku, Venda kvůli tomu klapnul, já musel taky, přetočil jsem se a spadnul. První bedna, jsem spokojenej‘. Dráha nic moc, spíš to bylo, kdo odstartuje, vyhraje.“
„Jsem v prdeli z toho běhání,“ stěží popadal dech Roman Čejka, který v parném odpoledni běžel dvě kola pro dva body. „Ani nevím, co se stalo, motor je asi v hajzlu. Byl velkej‘ hic a jezdilo se mi docela na hovno. A za ty dva tréninky se dráha změnila. Udělaly se koleje, někdo to bylo suchý, někde mokrý. Měl jsem s tím problémy. Ve středu bych při extralize chtěl něco vydělat. Už mám v Divišově pět motorů, tři moje, dva klubový.“
„Dobrý, jsem spokojenej‘,“ hodnotil svůj ostrý debut s pětistovkou Eduard Krčmář. „Akorát mě štve, že jsem nejel poslední jízdu. Už jsem nemoh‘. Ráno jsem trénoval celou dobu a v závodě jsem už nemoh‘.“
| 1. Marcel Helfer, D |
3 3 3 3 3 |
15 |
| 2. Václav Milík, Pardubice |
3 2 3 3 3 |
14 |
| 3. Ondřej Veverka, Praha |
3 3 2 F 3 |
11 |
| 4. Henk Koonstra, NL |
2 3 0 3 2 |
10 |
| 5. Dennis Helfer, D |
1 1 3 2 3 |
10 |
| 6. Roman Čejka, Slaný |
2 2 2 2 2 |
10 |
| 7. Eduard Krčmář, Slaný |
2 3 1 3 – |
9 |
| 8. Jesper Veidhuizen, NL |
1 1 3 1 2 |
8 |
| 9. Jakub Fencl, Praha |
2 2 X – – |
4 |
| 10. Jaromír Otruba, Mšeno |
1 1 0 0 2 |
4 |
| 11. Anne Spaan, NL (DMSB) |
3 X – – – |
3 |
| 12. Jiří Lang, Plzeň |
0 2 1 F – |
3 |
| 13. Adrian Ojczenasz, PL |
1 X 2 F F |
3 |
| 14. Lukasz Wielinski, PL |
X – – – – |
0 |
Poznámka: z přihlášených závodníků nedorazili Marcin Lesiak a Jakub Jamrog.
Závod třídy 125 ccm:
| 1. Michal Škurla, Praha |
3 3 3 2 |
11+3 |
| 2. Darrell de Vries, NL |
3 2 3 3 |
11+2 |
| 3. Michaela Krupičková, Liberec |
2 1 2 2 |
7+3 |
| 4. Richard Geyer, D |
2 3 2 0 |
7+X |
| 5. Dominik Hinner, Praha |
1 2 1 1 |
5 |
| 6. David Štěrovský, Pardubice |
1 0 0 3 |
4 |
| 7. Zdeněk Holub, Chabařovice |
0 1 1 1 |
3 |
Stíhací jízdy na malé dráze:
| I |
Michal Škurla, Dominik Hinner |
| II |
Michal Škurla, Dominik Hinner |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
Všichni účastníci zahájili po dlouhé cestě přípravu na velkém stadionu v Gorzówě, kde proběhl společný trénink s mladými Poláky. Všichni si svorně pochvalovali velice pěkně připravenou dráhu a celou organizaci tréninku. Na druhé straně ale trošku proklínali horko, které bylo na hraně tropických teplot. To nakonec provázelo skupinu po celý víkend. Již jen obléci si kombinézu bylo náročné a kluci po tomto úkonu vypadali, jakoby zrovna opustili sprchu. O samotných jízdách pak ani nemluvě. O to příjemnější byla pak koupel v kempu Na jezeře, kde byla skupina ubytována. 
Zde nejlépe odstartoval jako téměř pokaždé David Štěrovský a i přes mohutnou snahu dvou velice vyrovnaných polských jezdců úspěšně odrážel jejich pokusy o předjetí až do cíle. Jízda nakonec skončila 3:3 a celý testovací duel 45 : 45. Pro český tým se situace mohla vyvinout příznivěji, ale David měl při jízdách dva nešastné pády, které jej připravily o body. První byl navíc z vedoucí pozice ve výjezdu posledního kola, několik metrů před cílem. Na dráze dobře zajel rovněž Zdeněk Vitman, Lukáš Kovařík se snažil, ale prozatím sbírá zkušenosti a tak se více než jezdecké umění na světlo drala tréma a částečný strach z dotírajících domácích mladíků. 
