Praha – 13. srpna
Nešastný sobotní první závod semifinálové skupiny B ve Svitavách se s největší pravděpodobností nebude opakovat. Důvodem je skutečnost, že do 7. září, termínu slánského finále, není žádný sobotní termín volný. Členové VV SPD mají od včerejška návrh, aby se ve skupině počítal pouze závod v Liberci. Definitivní rozhodnutí se očekává během dneška.

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Svitavy – 11. srpna
Svitavy přivítaly účastníky dnešního prvního semifinálové závodu skupiny B těžkou dráhou. Po tréninku bylo rozhodnuto pokračovat. Vše však skončilo dvěma výjezdy sanitky v rozjížďce s číslem čtyři. V nemocnici se nejprve ocitnul Marián Jirout s pošramocenými vazy na noze. Při repete upadl František Liebezeit, za ním jedoucí Jaromír Otruba se mu nestačil vyhnout a skončil ve změti třísek chatrného ohrazení. Stal se dalším nedobrovolným pasažérem ambulance. Teprve poté padl verdikt závod skrečovat. Jeho další osud a případnou náhradu v kvalifikačním procesu o slánské finále musí určit VV SPD.

Krátké závody
Svitavy přivítaly semifinalisty ze skupiny B podmračenou oblohou a docela těžkou dráhou. Trénink, který pořadatel vypsal pro všechny závodníky, nikoliv jen juniory, proto poutal velkou pozornost. Žádné zásadní problémy nenastaly. A tudíž padl verdikt závod uskutečnit.

První varování ovšem přinesla už rozjížďka s číslem jedna. Lukáš Dryml po svém bezproblémovém startu směroval za suverénním triumfem. Vladimír Višváder za jeho zády jistil důležité dva body.

Přišlo třetí kolo. V zatáčce u depa upadl Patrik Doubek. Roman Andrusiv neměl zbytí a musel k zemi také. Repete přineslo velké sólo Lukáše Drymla. Vladimír Višváder však neměl zrovna lehkou úlohu. V prvním oblouku si na něj razantně vyšlápl Roman Andrusiv. A liberecký závodník se zapotil, aby ještě před nájezdem na protilehlou rovinu jeho útok odvrátil.

Druhá jízda proběhla v absolutním poklidu. Aleš Dryml zmařil nájezd Luboše Tomíčka už v prvním výjezdu. V podobném duchu se nesla i rozjížďka s číslem tři. Na pohyb pásky reagoval bleskurychle Pavel Ondrašík. Avšak Zdeněk Simota si udržel v první zatáčce vnitřní stopu a ta ho ve výjezdu katapultovala ke třem bodům.

Zato závěrečná jízda první série skončila katastrofou. Start vyšel nejlépe Tomáši Suchánkovi. Dopředu se ovšem dral Marián Jirout. Leč v první zatáčce chytil díru. Ta vystřelila jeho přední kolo vysoko k zatažené obloze. A nešastný závodník vypadl ze sedla na dráhu.

Sanitka musela Mariána Jirouta odvézt do nemocnice s poraněnými vazy. Po návratu žluté ambulance přišlo repete. V prvním oblouku podklouzlo Františku Liebezeitovi přední kolo. Liberecký závodník upadl. Jaromír Otruba se mu snažil vyhnout, ovšem ležící motocykl fungoval jako freestylová rampa.

A poslal mšenského borce děsivým skokem do mantinelu. Chatrné dřevěné ohrazení se rozsypalo jako domeček z karet. Záchranný tým měl znovu práci, aby Jaromíra Otrubu dostal s různými zlomeninami do nemocnice, v níž je shodou nešastných okolností zaměstnán.

„Podjelo mi přední kolo,“ líčil fatální kolizi František Liebezeit. „Na lajně! Jarda už neměl moc místa. Už jsem viděl, jak mi jede na hlavu. Díky mu! Mě zachránil a sebe pustil.“

Zatímco pořadatelé vyráběli náhradní ohrazení, jury svolala závodníky. Za daných okolností přednesla moudré rozhodnutí: „Závody jsou zrušeny.“ Vzhledem k nedostatku volných termínů VV SPD o dva dny později rozhodl mítink neopakovat. Ve skupině B tím pádem semifinalisty určí jediné klání v Liberci.

Hlasy z depa
„Hrůza a děs, už o tréninku vypadala dráha ostře,“ řekl Aleš Dryml magazínu speedwayA-Z. „Bylo to nad síly těch kluků, co začínaj‘. Rozhodnutí zrušit závod bylo rozumný. Věčná škoda, že se někomu musí nejdřív něco stát, než se to odpíská. Doufám, že se to teď udělá jen na jedno semifinále.“

„Chtěli jsme se odvděčit divákům,“ myslel Lukáš Dryml na lidi v ochozech, pro něž chtěl po zrušení závodu obkroužit pár koleček. „Ale nedovolili nám to. Jednou za čas jsou tady závody. A dvě hodiny čekali na čtyři jízdy. Je mi líto, že jsme se s nima nerozloučili. Nebyli jsme už puštěný na dráhu. Těšíme se s bráchou, až sem přijedeme příště. Je to nejlepší dráha. Teda až po Pardubicích (smích). Vyrůstal jsem tady, jako malí jsme sem jezdili trénovat. Na takový dráze by měli začínat všichni. Jsem rád, že se to zrušilo. Nechci, aby došlo k dalšímu zranění. Hlavně těch kluků, co moc závodů nemaj‘.“

„Já nevím,“ krčil rameny Zdeněk Simota. „Dráha byla docela těžká. Neříkám, že byla nejlepší, každej s tím měl trochu problém. A junioři obzvl᚝. Teď jedu na ligu do Lodže. Tak jsem sem nejel zbytečně.“

„Proč na plochý dráze není trénink?,“ přišel Vladimír Višváder s podnětným nápadem. „Je pouze pro juniory. Tady byl pro všechno, ale to je málo. A je třeba půl hodiny v kuse. Kluci by si aspoň zvykli na dráhu. Třeba na tom dva měsíce nesedí, protože nejsou závody. A to potom je jako, kdyby šel závodit člověk z tribuny. I Rossi v MotoGP hodinu trénuje a to je několikanásobnej mistr světa. Když jezdíme trénovat s motokrosařema, oni se taky diví, jak můžeme závodit, když jsme ještě celý ztuhlí. To se potom rozjedeš až v půlce závodu!“

„Bylo to těžší,“ připustil Pavel Ondrašík. „Hlavně pro mladý kluky to bylo nebezpečnější, než se čekalo. My se taky trápili. Škoda, bylo tady i pár diváků. Systém závodu se mi nelíbí, když se to dělalo pomalu od stolu. Dvě semifinále jsou zbytečný, stačilo by jedno.“

„Sere mě to,“ netajil se Marián Jirout. „Zejtra jsem měl jet do Polska, tam se vydělávaj‘ peníze. Teď nemůžu, vazy jsou v čudu. Štve mě to. Kvůli blbosti, že se během třech jízd udělaly duny. A pak to bylo hned. To zamrzí.“

„Těžká dráha,“ ulevil si František Liebezeit. „Dalo se to. Jenže… Nevím, co k tomu říct. Podle mě by se to stejně nedojelo. Když padaj‘ zkušený jezdci jako Mário, umíš si představit, jak by to vypadalo v půlce závodu. Pořadatelům nic nevyčítám. Trénink vypadal dobře, dráha zpočátku taky.“

Startovní listina a body jezdů v nedokončené první sérii:

1 Patrik Doubek, Praha	1
2 Lukáš Dryml, Pardubice	3
3 Vladimír Višváder, Liberec	2
4 Roman Andrusiv, Pardubice	1
5 Luboš Tomíček, Praha	2
6 Petr Babička, Slaný	1
7 Aleš Dryml, Pardubice	3
8 Michal Dudek, Slaný	0
9 Pavel Ondrašík, Praha	2
10 Zdeněk Simota, Plzeň	3
11 Radim Chod, Slaný	1
12 Dominik Jech, Praha	0
13 Tomáš Suchánek, Pardubice
14 František Liebezeit, Liberec	F/R
15 Jaromír Otruba, Mšeno	F/R
16 Marián Jirout, Pardubice	F/R

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Svitavy – 10. srpna
Jeden z nejdůležitějších závodů letošního léta je na pořadu zítra odpoledne ve Svitavách. Zatímco semifinálová skupina A mistrovství republiky jednotlivců má své první vystoupení v Kopřivnici za sebou, závodníci z béčka půjdou do boje o sedm míst ve finále poprvé zítra. Startovní listina se nerodila bez problémů, nicméně nakonec v ní přece jen figuruje šestnáct závodníků.

Katastrofální úbytek českých plochodrážníků se v této sezoně projevil také v nejstarším motoristickém šampionátu u nás. Zatímco ještě na Čarodějnice se během kvalifikačního tréninku střetlo v boji o semifinále devatenáct závodníků, čtvrt roku později je všechno jinak.

Z přímo nasazených semifinalistů skupiny B se postupně omluvili Karel Průša, Petr Vandírek a Jakub Hejral. Místo nich se do hlavní šestnáctky dostali prakticky všichni, kdo měli chu. Účast byla nabídnuta i Janu Jarošovi, jehož původní los poslal do áčka. Pražský jezdec, který se vrátil na ovály minulý týden, však odmítl s argumentem, že si letos dá v mistrovství republiky pauzu.

Velkou chybou by ovšem bylo znevažovat úroveň podniku. Okruh zájemců o postup do Slaného totiž převyšuje sedm volných míst. Nejlepší pozvánkou do ochozů jsou samozřejmě jména borců, kteří už v mistrovství republiky získali renomé.

Startovní listina:

1 Patrik Doubek, Praha

2 Lukáš Dryml, Pardubice

3 Vladimír Višváder, Liberec

4 Roman Andrusiv, Pardubice

5 Luboš Tomíček, Praha

6 Petr Babička, Slaný

7 Aleš Dryml, Pardubice

8 Michal Dudek, Slaný

9 Pavel Ondrašík, Praha

10 Zdeněk Simota, Plzeň

11 Radim Chod, Slaný

12 Dominik Jech, Praha

13 Tomáš Suchánek, Pardubice

14 František Liebezeit, Liberec

15 Jaromír Otruba, Mšeno

16 Marián Jirout, Pardubice

Omluveni:

6 Petr Vandírek, Plzeň

8 Karel Průša, Mšeno

11 Jakub Hejral, Mšeno

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Mlčechvosty – 24. května
Pavel Pučko, který si v sobotním semifinále šampionátu jednotlivců v Kopřivnici přivodil otřes mozku a frakturu klíční kosti, je od úterý v domácím ošetřování. V novojické nemocnici si pobyl o něco déle, než bylo v plánech jeho otce. V neděli mu dělali další rentgeny, navíc se mu dělalo špatně, když měl vstát. Zatím není jasné, jak dlouhá bude jeho pauza, ale od školy si odpočine minimálně dva týdny.

Kopřivnice – 19. května
By kopřivnická dráha byla dnes na obvyklé poměry vskutku luxusní, většina závodníků si po skončení semifinále mistrovství republiky jednotlivců oddechla. Bohužel mezi nimi nebyl Pavel Pučko. Junior pražské Markéty upadl už v prvním výjezdu rozjížďky s číslem jedna. S otřesem mozku a frakturou klíční kosti byl převezen do nemocnice v Novém Jičíně. V ní stráví dnešní noc, avšak jeho otec Pavol už na zítřek plánuje jeho transport domů. Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme rychlé uzdravení!

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Kopřivnice – 19. května
Richard Wolff vzhledem k početnému kontingentu svých kopřivnických fanoušků chtěl zastoupit zraněného Adriana Rymela a úvodní závod semifinálové skupiny A vyhrát. Na kopřivnickém obru mu však úspěšně sekundoval klubový kolega Matěj Kůs. Oba vyhrávali jízdy jako na běžícím pásu. Jejich duel měla přinést sedmnáctá jízda. Jenže v ním jim oběma vypálil rybník Martin Málek. Po rychlém startu mu pomohla díra, aby se v prvním oblouku dostal před Matěje Kůse. Richardu Wolfovi se rozmotalo rolo brýlí a oslepený neměl šanci na víc než třetí místo. Matěj Kůs mohl slavit triumf, ale o dalším pořadí musel rozhodnout rozjezd. V něm triumfoval opět Martin Málek, když ukázal výfuk Filipu Šiterovi a Richardu Wolffovi.

Pražský duel
Okruh vyznavačů záludné kopřivnické fosílie z padesátých let není příliš široký. Richard Wolff patří mezi ně. Navíc má na severu Moravy spoustu fanoušků. Není proto divu, že využil příležitosti a nechal se sem přesunout ze skupiny B. Netajil se svým přáním celý mítink vyhrát.

Hned od první série se skutečně na cestu za zlatým věncem vydal. Hned v rozjížďce s číslem dva ukázal, že to na půlkilometrovém oválu skutečně umí. Michael Hádek pokračoval v sérii skvělých startů, kterou začal o den dříve v Pardubicích. Richard Wolff opouštěl rošt jako třetí, ovšem ještě v první zatáčce se úspěšně vypořádal s Martinem Gavendou.

Dva body mu však byly málo. Systematicky zkracoval vzdálenost, která ho dělila od vedoucího plzeňského juniora. A na konci druhého kola ho nechal za sebou. Podobně dramatické bylo i druhé vítězství Richarda Wolffa. Teprve v poslední zatáčce se přehnal okolo Martina Vaculíka, který se už dozajista viděl se třemi body.

Ani v jedenácté jízdě neměl Richard Wolff na růžích ustláno. Do první zatáčky letěl jako první Filip Šitera. A za svými zády měl Hynka Štichauera. Jenže už ve výjezdu je pražský závodník nechal oba za sebou. V rozjížďce s číslem čtrnáct se Richard Wolff konečně dočkal triumfu ve stylu start – cíl nad Janem Markvartem. Nikdo jiný už k pásce nepřijel. Pavel Pučko byl po svém pádu se zlomenou klíční kostí a otřesem mozku v novojické nemocnici. A Jaroslav Petrák prošvihnul dvouminutový limit.

Po čtyřech sérií měl Richard Wolff jediného rovnocenného konkurenta. Matěj Kůs startoval v Kopřivnici poprvé a naposledy v září 2004. A jeho otec Milan ukazoval místo ve druhé zatáčce, kde tehdy skončil za mantinelem. Nyní se však počtem čtyř vítězství mohl rovnat Richardu Wolffovi.

Na vítěznou cestu se vydal už ve třetí jízdě, kdy záhy po vylétnutí pásky ukázal výfuk Filipu Šiterovi. Svůj rychlý start předvedl i v rozjížďce s číslem šest. V ní se však zapotil o poznání více. Stačilo lehké zaváhání v první zatáčce druhého kola, kdy jel na záludné dráze tak opatrně, až málem upadl. A v mžiku měl Hynka Štichauera na dostřel.

Matěj Kůs však rychle rozpoznal hrozící nebezpečí a útočícímu Pardubákovi ujel. Dvanáctá jízda mu posléze přineslo triumf ve stylu start – cíl. A patnáctá nakonec také. Bylo hned jasné, že se o vítězi rozhodne v jeho rozjížďce s Richardem Wolffem. Ovšem věci vzaly nečekaný obrat…

Přežít a postoupit
Většina závodníků přijela do Kopřivnice s cílem získat slušnou sumičku bodů důležitých pro postup a přežít. Dráha sice nesla znaky usilovné práce pořadatelů, přesto se na ní se vzrůstajícím počtem rozjížděk vytvářely díry. Semifinalisté se nakonec postarali o dramatické závody, ovšem na kratším a rovnějším ovále by podívaná dozajista byla ještě lepší.

Předjíždění bylo jako šafránu. Jedno nečekané zajistil Martin Málek. Patrik Linhart se už viděl jako vítěz v cíli rozjížďky s číslem jedna, opakované kvůli pádu Pavla Pučka. Jenže jeho slánský kolega se mu přibližoval, aby ho pár metrů před metou podjel. „Slyšel jsem, že tam je, ale nevěřil jsem, že tam bude tak rychle,“ smiřoval se Patrik Linhart s nečekanou ztrátou.

Martin Málek se dočkal prohry však už po první přestávce. Filip Šitera už nechtěl mydlit jako prve a nechal si od Adriana Rymela poradit s nastavením motocyklu. Rady úřadujícího mistra nesly své cenné plody. A Filip Šitera za sebou v rozjížďce s číslem pět nechal nejen své klubové paráky Michaela Hádka a Jana Markvarta, ale především Martina Málka.

Ve třetí sérii však bylo mezi oběma aktéry dvou bitev o tituly předloňského a loňského juniorského krále opět jiné rozložení sil. Martin Málek hladce triumfoval v rozjížďce s číslem devět. Zato Filip Šitera sice nejlépe odstartoval do deváté jízdy, leč na protilehlé rovince jel až za Richardem Wolffem. Udržel však v šachu Hynka Štichauera a Patrika Linharta. Nakonec se ukázalo, že právě tohle nepustilo pardubického juniora na pódium.

Hynek Štichauer měl excelentní závěr. V rozjížďce s číslem třináct si na něm vylámal zuby Martin Málek. Pardubák perfektně odstartoval a suverénně diktoval tempo. Martin Málek ovšem prahnul po stupních vítězů a nechtěl se s porážkou smířit jen tak. Už ve druhé zatáčce útočil spodem.

Avšak Hynek Štichauer byl na vnější straně stejně rychlý. Martin Málek nic neslevoval ze svého tlaku. A teprve díra na konci druhého kola zpomalila jeho tempo. Filip Šitera na samém konci čtvrté série odvedl Adama Vandírka. Po čtyřech startech měl tím pádem na svém kontě deset bodů – stejně jako Martin Málek.

Moravský příspěvek pro stupně vítězů
Na rozjížďku s číslem sedmnáct se těšili všichni přítomní. Richard Wolff v ní narazil na Matěje Kůse. Souboj obou neporažených Pražanů tak měl dojít svého rozuzlení. O ně se však nakonec postaral Martin Málek.

Během přestávky byl v depu pekelně soustředěný. S příjezdem na rošt si dával na čas. Objevil se tam až jako poslední, když z limitu už mnoho nezbývalo. Když páska letěla vzhůru, letěl Martin Málek dopředu. Matěj Kůs hned za ním, pak Richard Wolff. Pražští závodníci se v prvním oblouku drali dopředu, leč Slaňák udržel vrch.

Richardu Wolffovi se přetrhla průhledná páska přes brýle. Laškovat s cejchami bylo za těchto okolností riskantní. Dosavadní suverén se tak spokojil s jedním bodem před Adamem Vandírkem. Matěji Kůsovi tak stačilo druhé místo k celkovému triumfu, zatímco Martin Málek vyrovnal bodovou bilanci Richarda Wolffa.

Na třináct bodů se posléze dostal i Filip Šitera. V osmnácté jízdě dvakrát nejlépe odstartoval. Muselo se totiž opakovat kvůli děsivému pádu Michala Matuly. Domácí odchovanec narazil do mantinelu druhé zatáčky, když za sebou na protilehlé rovině nechal Martina Vaculíka.

Trojice třináctibodových si to o dvě místa na stupních pod Matějem Kůsem rozdala v rozjezdu. Martin Málek si vylosoval červený povlak. Rychlá reakce na pohyb pásky ho poslala do čela. Filip Šitera se ho držel, avšak Richard Wolff lehce zaostával. „Vypadalo to jak, když se to zadírá,“ vysvětloval později.

Mezitím Filip Šitera atakoval Martina Málka. Jenže ve druhém oblouku ho natáhla díra ve chvíli, kdy se vnitřní stranou sunul do čela. „Byla to taková rána, až se mi ohnula šáska,“ šokoval později v depu. Přesto však v závěru těsně odvrátil nájezd Richarda Wolffa. Pražan od třetího kola očividně zkracoval svou ztrátu, ale nakonec přece jen zůstal bez poháru.

Po závodech byl snad jediným, který na kopřivnickou dráhu nedštil oheň a síru. Ve výpovědích ostatních závodníků převládalo ulehčení, že mají závod se zdravou kůží za sebou. Záměr města o přestavbu Letního stadiónu se dostává do jiné dimenze. Pokud se prosadí rekonstrukce oválu, může být pro severomoravskou plochou dráhu záchranou a novou kapitolou. Pokračovat za daných okolností na přežitém reliktu z padesátých let by mohlo slavnou tradici ukončit na mnohem tragičtějších okolností.

Hlasy z depa
„Super, mám radost,“ zářil Matěj Kůs. „Po dlouhý době zase bedna v mistráku. Včera jsem v Pardubicích zadřel motor, dneska jsem si tu smůlu nevybral. Motorka jela, věřil jsem jí a sobě taky. Dráha ovšem stála za prd.“ Do jeho souboje s Richardem Wolffem nakonec v rozjížďce s číslem dvacet zasáhl Martin Málek. „Spíš jsem čekal, že budu v kontaktu s Ríšou,“ přiznal šastný vítěz. „Nechtěl jsem se cpát na lajnu. Martina to koplo před nás a já se tam vešel.“ A co druhé semifinálové kolo o tři měsíce později v Březolupech? „Tam to bude trochu lepší,“ reagoval. „Výrazně!“

„Začalo to docela dobře,“ popisoval závod Martin Málek. „Čekal jsem, jestli to Patrika unaví. Opatrně jsem to zkusil a vyšlo to. Zezačátku mě čekal šok. Rovná dráha! Začal jsem dokonce věřit, že ji spravili (smích).“ Nakonec však Martin Málek rázně rozhodnul duel obou pražských závodníků. „Hlavně mě už nic jiného nezbylo, pokud jsem chtěl být na bedně,“ svěřil se se svými motivy pro rozjížďku s číslem sedmnáct. „Po startu mi to vyšlo. Hlavně jsem měl dobrou startovní pozici. Start se mi povedl. Byla tam trošku tlačenice s Ríšou v zatáčce. A na Matěje mě pak vytáhla díra.“ Další triumf pak Martin Málek slavil v rozjezdu. „V losu mi vyšla jednička,“ vzpomínal. „Zkusil jsem odstartovat a pak si to hlídal. Ale bylo to náročné. A dost drsné.“ Třináct bodů je už svým způsobem takřka jistota finálového startu. „V Březolupech by to mohlo jet,“ zhodnotil své ambice pro druhé semifinálové kolo. „Jsem tam skoro doma (smích).“

„Dvakrát jsem si kopnul o díru a zhoršilo se to,“ stěžoval si Filip Šitera na bolesti v noze, zraněné při tříčlenných družstvech v Liberci. „Naštěstí mám prášky. Dráha byla těžká. Někde tě to kope, jinde ses přetočil.“ S třinácti body má plzeňský junior skvělé vyhlídky pro druhý semifinálový závod. „Plochá dráha je nevyzpytatelná,“ filozofoval. „Můžeš věřit ve všechno. Jsem rád, že jsem dneska přežil. Po první jízdě jsem mydlil, ale Aďa Rymel mi dobře poradil. Nakonec jsem skončil na převodu, co bych nečekal. Ale v semifinále jde hlavně o to dostat se do finále.“

„Jsem nasranej, nasranej a nasranej,“ ulevoval si Richard Wolff. „V tý pátý jízdě jsme se s Maasem loktovali. Přetrhlo se mi rolo a čtyři kola poslepu nešlo jet. V rozjezdu zase jak, když se to zadře. Nechci se vymlouvat, ale tak to prostě je. Je hezký bejt na bedně, ale dneska bych bral jen první místo. Chtěl jsem zastoupit Aďu, mám tady spoustu fanoušků. Proto jsem naštvanej, technika zklamala.“ Pražského závodníka nepotěšila ani jeho vynikající nástupní pozice do druhého semifinálového klání. „Přijel jsem do Kopřivnice vyhrát,“ říkal. „Nenapadlo by mě, že budu mít třináct bodů. Chtěl jsem patnáct. Že mám dobrou výchozí pozici, je mi jedno. Mistrák se jede na finále, tam je šest jinejch jízd.“

„Dneska to bylo lepší než včera,“ srovnával Hynek Štichauer dnešní semifinále s páteční juniorkou v Pardubicích. „Tak o sedmdesát procent. Ale pořád to není ono. Pátý místo je nevděčnej flek. Nejezdím přežívat, ale vyhrávat.“ Nicméně výchozí pozice pro uhájení postupu před druhým semifinále v Březolupech je to výtečná. „Na vítěze mi chyběj‘ dva body, na bednu jeden,“ kalkuloval pardubický junior. „Tak dobrý. Kopřivnici mám za sebou, tak taky dobrý.“

„Jsem rád, že s tebou můžu mluvit,“ oddechl si Patrik Linhart. „Hrozná dráha… Jel jsem na jistotu na body. A hlavně bez pádů.“ To se slánskému jezdci bude dozajista hodit za čtvrt roku v Březolupech. „Deset bodů je dobrejch,“ uvědomil si. „Není to ani hodně, ani málo. Pokud mi to takhle půjde v Březolupech, myslím, že postup bude v pohodě. Deset punktů je hezkej startovní můstek.“

„Bylo to hrozný a dráha strašná,“ netajil se svým názorem Adam Vandírek, jenž skončil sedmý. „Byl jsem tady poprvý v životě. Bylo lepší nebláznit. Viděl jsi, jak se všichni trápili.“ Nicméně pražský junior si před druhým kolem vytvořil slušnou pozici pro postup do finále. „Po včerejšku jsem si věřil,“ vrátil se ke svému prvnímu pódiu v juniorce. „Sedmý místo je slušný. Díky panu Tomíčkovi! První jízdu jsem zkazil, že jsem neviděl, kde je zelený světlo. Startoval jsem podle Hynka.“

„Jeden start jsem vynechal,“ vrátil se Michael Hádek k nepovedené rozjížďce s číslem patnáct. „Byl jsem rozhozenej. Teď mi to sere. Uvidíme, jak dopadne druhej závod.“ Také Michael Hádek v Kopřivnici nikdy předtím nebyl. „Dneska to bylo utrpení,“ komentoval svůj debut. „Trápil jsem se. Při tréninku to bylo suprový, ale že se to tak rozbije, jsem nečekal.“

1. Matěj Kůs, Praha	3 3 3 3 2	14
2. Martin Málek, Slaný	3 2 3 2 3	13+3
3. Filip Šitera, Plzeň	2 3 2 3 3	13+2
4. Richard Wolff, Praha	3 3 3 3 1	13+1
5. Hynek Štichauer, Pardubice	3 2 1 3 3	12
6. Patrik Linhart, Slaný	2 3 0 2 3	10
7. Adam Vandírek, Praha	2 2 3 2 0	9
8. Michael Hádek, Plzeň	2 1 2 0 2	7
9. Martin Vaculík, Slaný	1 2 1 1 2	7
10. Pavel Fuksa, Pardubice	1 1 2 1 1	6
11. Martin Gavenda, Praha	1 1 0 0 2	4
12. Jan Markvart, Plzeň	0 0 1 2 F	3
13. Richard Frištenský, Březolupy	1 0 1 0 1	3
14. Jaroslav Petrák, Pardubice	E 0 2 M E	2
15. Michal Matula, Praha	F 1 F 1 X	2
16. Pavel Pučko, Praha	X – – – –	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)