Archiv autora: Antonín Škach

MS družstev

Týmy jsou nahlášeny

Londýn – 8. července
Příští neděli v Rybniku a přespříští úterý v Malille začíná letošní světový pohár družstev, který má ve svém názvu vedle FIM také titulárního sponzora ASL Freight Movements. Včera londýnská BSI oficiálně zveřejnila sestavy osmi týmů, kteří budou bojovat o přímý postup do finále či mítinku poslední šance. Oba se uskuteční v Readingu

Polsko se vydává na obhajobu svého loňského titulu v Rybniku pouze se dvěmi změnami ve vítězné sestavě. Tomasz Gollob v roli kapitána povede opět Jaroslawa Hampela, Piotra Protasiewicze, zatímco Gregorz Walasek a Rune Holta budou chybět. Místo nich dostali přednost Sebastian Ulamek a Janusz Kolodziej.

Soupeři Polákům budou Britové, Australané a Finové. Sestava s Union Jacky na vestě je opět spojením mládí a zkušeností. Simon Stead a Chris Harris budou podporovat etablované závodníky Grand Prix Scotta Nichollse a Lee Richardsona. Na prestižní mezinárodní scénu se vrací Mark Loram.

Australský tým bude mít ve svých řadách navrátilce Todda Wiltshira stejně jako nováčka Roryho Schleina. Jason Crump, Ryan Sullivan a Leigh Adams posléze dělají z australské sestavy horkého kandidáta nejen na postup.

Finové doufají, že se Joonas Kyllmäkorpi zotaví ze zranění klíční kosti. Jejich nároďák, který vyhrál kvalifikaci v Daugavpilsu, se bude opírat o zkušeného Kaj Laukkanena. Současně byli povoláni také Kauko Nieminen, Juha Hautamäki a Tomi Reima.

Česká pětice Aleš a Lukáš Drymlovi, Bohumil Brhel, Josef Franc a nováček v nároďáku Zdeněk Simota prožije ve švédské Malille perné úterý. V boji o další stadia šampionátu musí skončit nejhůře třetí. A přitom bude mít za soupeře Švédy, Dány a Američany.

Domácí však budou bez šestinásobného světového šampióna Tony Rickardssona, který si na doporučení lékařů dopřál jezdeckou pauzu. Avšak přesto je švédský tým složený z Petera Karlssona, Mikaela Maxe, Andrease Jonssona, Antonio Lindbäcka a Fredrika Lindgrena favoritem.

Američané se vrátili do světového poháru přes maďarský Miskolc. Sam Ermolenko, světový šampión z roku 1993 závodil už jen příležitostně, avšak tentokrát je v národním týmu s Gregem Hancockem, Billy Hamillem, Billy Jannirem a Brentem Wernerem.

Dánové postrádají Jespera B. Jensena se zraněním ramene, přesto však žijí zlatým snem. Jejich tým povede trojka z Grand Prix Nicki Pedersen, Bjarne Pedersen a Niels Kristian Iversen doplněná o Hanse N. Andersena a Charlie Gjedde.

2006 FIM ASL FREIGHT MOVEMENTS SPEEDWAY WORLD CUP

Rybnik – 16.7.  
Velká Británie Lee Richardson, Simon Stead, Chris Harris, Scott Nicholls (C), Mark Loram. manažer Neil Middleditch
Finsko Kauko Nieminen, Joonas Kylmakorpi, Kaj Laukkanen (C), Juha Hautamaki, Tomi Reima. manažer: Yrjo Laukkanen.
Polsko Piotr Protasiewicz, Sebastian Ulamek, Janusz Kolodziej, Jaroslaw Hampel, Tomasz Gollob (C). manažer: Szczepan Bukowski.
Austrálie Ryan Sullivan, Rory Schlein, Leigh Adams (C), Jason Crump, Todd Wiltshire. manažer: Craig Boyce.
 
Malilla – 18.7.  
USA Greg Hancock (C), Billy Janniro, Sam Ermolenko, Brent Werner, Billy Hamill. manažer: Bill Amick.
Švédsko Antonio Lindback, Fredrik Lindgren, Andreas Jonsson (C), Mikael Max, Peter Karlsson. manažer: Mats Olsson.
ČR Lukáš Dryml, Bohumil Brhel, Aleš Dryml (C), Zdeněk Simota, Josef Franc. manažer: Josef Laštovka.
Dánsko Nicki Pedersen (C), Charlie Gjedde, Niels-Kristian Iversen, Hans Andersen, Bjarne Pedersen. manažer: Jan Staechmann.
MS Jednotlivců

Vladimír Višváder bude v hlavní šestnáctce

Žarnovica – 8. července
Velkého zadostiučenění se dostalo Vladimíru Višváderovi. Ve startovní listině zítřejší kvalifikace o Grand Prix 2007 ve slovenské Žarnovici měl být původně náhradníkem, nicméně vypadl Francouz Mathieu Tressarieu. Ostřílený slovenský harcovník se tak dostal na jeho startovní číslo devět. Po jeho účasti ve světových šampionátech juniorů, jednotlivců a družstev v devadesátých letech půjde o vrcholný podnik jeho kariéry. Ten je navíc o to lepší, že se odehraje na dráze, kde v roce 1988 začínal se závoděním. Vladimír Višváder se samozřejmě připravil po technické stránce, protože v zavazadlovém prostoru jeho dodávky se cestou na Slovensko pohupovalo také GM vypůjčené od Aleše Drymla.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

MČR Juniorů

Martin Málek znovu inkasoval patnáct bodů

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 7. července
Včerejší pátý závod domácího juniorského šampionátu ve Mšeně vyhrál Martin Málek. K maximálnímu bodovému zisku mu pomohla smůla klubového kolegy Martina Gavendy. Ten v rozjížďce s číslem sedmnáct upadl zrovna ve chvíli, kdy jej Filip Šitera zbavoval vedení. Při repete si Martin Málek svého největšího soka uhlídal a při zohlednění škrtů dvou nejhorších výsledků je faktickým leaderem průběžné klasifikace. Závod se stal pohřebištěm nadějí Filipa Šitery. V desáté jízdě se dvakrát ocitl na zemi, nicméně rozhodčí Jiří Hejtík ctil úzus první zatáčky. Napotřetí špatně odstartoval, ovšem ve druhé zatáčce druhého kola vzal rázem Matěje Kůse a Hynka Štichauera. Ve výjezdu do cíle zaútočil na Antonína Gallianiho s takovou vervou, až Pražan upadnul. Sudí jeho manévr ohodnotil jako nebezpečnou jízdu a sebral mu body. Při stejné příležitosti diskvalifikoval také Hynka Štichauera za ztrátu výfuku. O druhé místo se tak měli rozjíždět Matěj Kůs s Antonínem Gallianim. Jenže ten dokončoval závod na vypůjčeném GM od Dominika Jecha a na svou účast rezignoval.

Převaha postupujících
S nabídkou pěti míst v hlavním závodě a dvou postů pro rezervisty nepřinesla kvalifikace v devítičlenném obsazení žádné zásadní drama. Nicméně Pavel Pučko na ni bude vzpomínat jako na svůj první oficiální závod v sedle pětistovky.

V první jízdě se však ocitnul na zemi a rozhodčí Jiří Hejtík jej z opakování vyloučil. Pavel Pučko tak putoval do opravy, zatímco Luboš Velinský s Matějem Veselým šli do druhé úrovně. Vzápětí jej následovali Dominik Jech a Radim Chod, jimž v rozjížďce s číslem dvě nikdo nesekundoval.

Ve třetí jízdě si Petr Babička rázně řekl o vítězství v kvalifikaci, když vedl od startu až do cíle. Vzápětí jej napodobil Richard Frištenský, zatímco ostatní byli stále ve hře. V rozjížďce s číslem pět se stal třetím postupujícím Pavel Pučko. V první zatáčce objel Luboše Velinského, jemuž ve třetím kole vydechl naposledy motor. Pardubák tak místo postupu mohl začít balit.

Závěrečné kvalifikační jízdě dominoval Matěj Veselý. Poslední volné místečko pro sebe urval Michal Dudek. Profitoval přitom ze svého nízkého startovního čísla. Dominik Jech, druhý v rozjížďce s číslem čtyři, měl vyšší, takže se stal prvním náhradníkem.

V režii favoritů
Patnáct bodů z Chabařovic hodně pomohlo Martinu Málkovi v průběžné klasifikaci. Filip Šitera sice na severu Čech ztratil dva body, ale sliboval, že pro juniorský titul udělá maximum. Duel obhájce titulu s ambiciózním vyzývatelem byl hlavním magnetem také mšenského klání.

Horší výchozí pozici měl Martin Málek, který hned zkraje závodu narazil na silné soupeře. V rozjížďce s číslem čtyři na něho odstartoval Antonín Galliani. Březolupský závodník nejprve zpacifikoval Martina Vaculíka, aby se okamžitě pustil do Pražana.

Jenže kola ubíhala a jeho šance na předjetí se adekvátně snižovaly. Pak však přišla první zatáčka závěrečného okruhu. V ní se Martin Málek dostal pod Antonína Gallianiho a ve výjezdu převzal vedení.

„Zatím se dá předjíždět,“ komentoval o chvilku později svůj manévr. „Čekal jsem dlouho a už ani nevěřil, že se před Tondu dostanu. Na lajně to bylo rychlejší, uvidíme, jak to bude s dráhou dál. Při tréninku na lajna vypadala pomalu hororově.“

Rozpis se s Martinem Málkem nemazlil ani ve druhé sérii. Na startovní rošt mu přihrál Matěje Kůse a Věroslava Kollerta. Pražský talent vyhrál úvodní rozjížďku, když ve druhém kole podjel v první zatáčce Martina Gavendu. A Mšeňák si s ním v tomto ohledu nikterak nezadal. Ve druhé jízdě triumfoval ve stylu start – cíl před Hynkem Štichauerem.

Nyní je však Martin Málek degradoval do role diváků svého sóla. Po vylétnutí pásky zamířil razantně do čela. Matěj Kůs v první zatáčce využil vnitřní stopy a dostal se na druhé místo před Věroslava Kollerta. Vedoucího Březolupáka ovšem neohrozil.

Stejně jako Martin Málek měl po dvou sériích šest bodů na svém kontě také Filip Šitera. Ve srovnání s jeho sokem však v jeho podání šlo o procházku růžovou zahradou. Na úvod vyfasoval tři postoupivší závodníky z kvalifikace. A po raketovém startu mu v rozjížďce s číslem sedm nestačil ani Adam Vandírek.

Předčasné rozhodnutí
Zatímco k zisku úvodních šest bodů musel Filip Šitera prakticky jen pustit spojku a přidat plyn, desátou jízdu mu nikdo nezáviděl. Společnost u pásky mu dělali Matěj Kůs, Hynek Štichauer a Antonín Galliani, kteří doposud ztratili pouhopouhý bod.

Hustá atmosféra by se dala krájet. Když už páska konečně letěla vzhůru, čtveřice odhodlaných rivalů nechtěla prodat zadarmo ani milimetr. Filip Šitera byl v první zatáčce až poslední. Narazil na hradbu těl a motocyklů, kde mu nikdo neuhnul. Neměl dost místa a ocitnul se na zemi.

Podobný průběh měl ovšem i první pokus o repete. Filip Šitera při svém pokusu dostat se dopředu zachytil o Matěje Kůse. Znovu se poroučel k zemi. A Jiří Hejtík padlého závodníka ani tentokrát nevyloučil.

Teprve na potřetí všechno zdárně klaplo. V čele byl Antonín Galliani. Za jeho zády se Hynek Štichauer v první zatáčce dostal před Matěje Kůse. Filip Šitera zůstával poslední, avšak vzápětí rozehrál fantastickou stíhačku.

Svým způsobem mu pomohl Matěj Kůs. Stále atakoval Hynka Štichauera, až se mu ho v první zatáčce druhého kola podařilo podjet. Filip Šitera však oběma visel nalepený na zadních kolech. A chystal se na manévr, který by si bezesporu vysloužil titul předjetí roku.

Ve druhé zatáčce druhého kola udeřil spodní stranou. A jedním vrzem vzal Hynka Štichauera i Matěje Kůse. Kdo by v oné chvíli myslel, že se spokojí s dvoubodovou jistotou, nepochopil jeho bojovnou povahu.

Filip Šitera systematicky zkracoval vzdálenost od vedoucího Antonína Gallianiho. V poslední zatáčce zaútočil zleva. Dostal se na úroveň svého soka a byl ještě rychlejší. Křížil mu dráhu a vyháněl ho k mantinelu. A nedal mu sebemenší šanci. Antonín Galliani zachytil o dřevěné ohrazení řidítkem a upadl. Těsně před ním projel cílem Filip Šitera.

Stadión ztichnul úlekem. A všichni napjatě očekávali, co na celou věc Jiří Hejtík. Muž na věži si dával na čas. Sekundy splývaly v celou věčnost, když spíkr konečně ohlásil verdikt. Antonín Galliani dostal tři technické body, zatímco Filip Šitera byl vyloučen. Stejně se vedlo i Hynku Štichauerovi, jehož stihla diskvalifikace za ztrátu výfuku.

Část depa pískala, část tleskala a zbytek nemohl informaci vstřebat. Ale oheň byl na střeše. Rozhořčený Filip Šitera se pocitem křivdy a marnosti nad zbytečnou snahou v srdci vydal pod věž rozhodčího, aby si zde vylil své zklamání. V rámci objektivity je nutno dodat, že Jiří Hejtík topil pod kotlem emocí už před závodem. Rozprava se závodníky se údajně odehrávala ve vypjaté atmosféře, nebo ji arbitr pojal jako svérázné školení o řádech ve stylu přísného učitele a malých žáčků.

„Závody se asi musej‘ dojet, jak se odstartovaly, aspoň podle pana rozhodčího,“ říkal zklamaný Filip Šitera, který právě přišel o vyhlídky na vítězství i konsolidaci svého postavení leadera šampionátu. „Žádnej kontakt s Galičem tam nebyl. Ani jsem se ho nedotknul, do mantinelu si najel sám. Pan rozhodčí asi neví, jak se plochá dráha jezdí třeba v Polsku nebo v Anglii.“

O naději na stupně vítězů přišel i Hynek Štichauer. „Bylo to spravedlivý, vejfuk mě fakt upadl,“ hodnotil verdikt Jiřího Hejtíka. „Rozčiloval jsem se zbytečně. Ale kdyby to měl ze svý hlavy, bral bych to. Ne až mu někdo zavolá.“

Žádné kompromisy
Podnik tak během pár minut dostal úplně jiný nádech. Z diskvalifikace svého rivala samozřejmě profitoval Martin Málek. Bez větších potíží vyhrál dvanáctou jízdu a s devíti body osiřel na čele průběžné klasifikace. Ani zdaleka však ještě neměl vyhráno.

V rozjížďce s číslem patnáct na něho čekal Hynek Štichauer. S ním však březolupský závodník neměl mnoho práce. Stačilo mu prakticky jen odstartovat a pak se držet v čele. Zato poslední vystoupení Martina Málka před mšenským publikem v sedmnácté jízdě se odbývalo v mnohem odlišném aranžmá.

Martin Málek v ní měl dva zdatné soupeře v osobách Filipa Šitera a Martina Gavendy. Plzeňský junior se nenechal zlomit nepřízní osudu a v šestnácté jízdě se serval o prvenství s Martinem Vaculíkem. Slovenský jezdec ho zavřel v první zatáčce na mantinel a dostal se do čela.

Filip Šitera však nesložil zbraně. Útočil, seč mohl, avšak Martin Vaculík se bránil. Až v poslední zatáčce se Filip Šitera dostal spodem na jeho úroveň. A těsně před metou ho překonal za okolností podobných předchozímu překonání Antonína Gallianiho. „Dobré,“ vysekl mu poklonu Martin Vaculík. „Bylo to o šířku gumy. Stále jsem ho cítil za sebou. Snažil jsem se ho porazit, nevyšlo to, nevadí, jsou to závody.“

Pořádnou motivaci na sedmnáctou jízdu měl i Martin Gavenda. Po sériích třech druhých míst, porazil v rozjížďce s číslem třináct Antonína Gallianiho. Ten se po libereckém defektu motoru a pádu po nájezdu Filipa Šitery objevil v sedle GM od klubového kolegy Dominika Jecha. Dokázal na něm nejlépe odstartovat, jenže březolupský junior jej v první zatáčce objel.

Pokud by tedy Martin Gavenda dokázal v sedmnácté jízdě zvítězit, měl by velikánské šance na premiérové stupně vítězů. Smělý záměr začínal nabírat reálné kontury okamžitě po vylétnutí pásky. Martin Gavenda výtečně odstartoval a vedení udržel i po průjezdu první zatáčkou.

Zatímco Martin Málek teprve v prvním výjezdu přeskočil Pavla Fuksu, Filip Šitera atakoval vedoucího Březolupáka. Ten se statečně bránil. Předčasné rozuzlení padlo v první zatáčce druhého kola. Filip Šitera útočil spodem, zatímco Martin Gavenda na vnějšku uklouzl a spadl. Přestože zůstal ležet se svým motocyklem na dráze, rozhodčímu trvalo takřka celé kolo, než zastavil jízdu.

„V nájezdu mi to ujelo,“ vysvětloval příčiny svého pádu Martin Gavenda, který byl z opakování vyloučen. „Utekla mi bedna, to je veliká škoda. Ale v Žarnovici to bude ještě lepší.“

Repete poskytla Martinu Málkovi odčinit původní špatný start. To se mu ovšem povedlo jen na půl. Do první zatáčky najížděl jako první Filip Šitera, ale z výjezdu šel vnější stranou dopředu Martin Málek. Filip Šitera jej zkusil v dalším oblouku podjet, ale Martina Málka jedoucího u mantinelu nestihnul.

A tak se Martin Málek radoval z druhého patnáctibodového maxima v řadě. A také z čerstvě nabyté pozice vedoucího muže šampionátu. Filip Šitera sice bojoval až do cíle, avšak nakonec projel cílem jako druhý. Přišel tím pádem o poslední šanci postavit se na pódium.

Na ně se nakonec dostali Antonín Galliani a Matěj Kůs, by se v poslední sérii museli smiřovat s porážkou. Na Matěje Kůse v rozjížďce s číslem osmnáct odstartoval Martin Vaculík. A vzápětí Antonína Gallianiho v první zatáčce objel Věroslav Kollert. O pořadí obou Pražanů měla rozhodnout dodatková jízda. Jenže Antonín Galliani rezignoval na účast s ohledem na stav svého technického parku.

Hlasy z depa
„Po tréninku bych to nečekal,“ komentoval Martin Málek své druhé patnáctibodové maximum v řadě. „Když jsem viděl tu dráhu… Hlavně lajna byla rozbitá. V průběhu závodu se to však měnilo čím dál víc k lepšímu. Pak se to dalo.“ Klíčovým okamžikem pro březolupského závodníka byla rozjížďka s číslem sedmnáct. „Poslední byla nejtěžší,“ souhlasil Martin Málek. „Při prvním startu jsem pustil spojku na poslední chvíli. Málem jsem najel do pásky. Pak to pustil, jezdil jsem druhý. A pak jsem měl honičku, abych se vyhnul Martinovi. V duchu jsem si říkal, a popojede ještě kousek. Při opakování jsem si to trošku pohlídal. Snažil jsem se, aby mě Filip nedojel. Byla to honička, dal jsem do toho víc, než jsem byl schopný. Ještě do žádného závodu jsem nedal tolik, co dneska.“ Další vítězství vyneslo březolupského závodníka do průběžného vedení. „V duchu jsem si přál, abych dělal patnáct bodů, ale po tréninku jsem byl smířený se situací,“ vrátil se Martin Málek na samotný počátek závodu. „Jak jsem viděl Filipa, bylo vidět, že se o první místo bude rvát zuby nehty. Má to tady najeté a jede fakt dobře. O to víc si dnešního vítězství cením.“

„Pocity jsou dobrý,“ svěřil se Matěj Kůs se svými dojmy z premiérového pódia juniorského šampionátu. „Na týhle motorce se jede dobře. Má motor od Luboše Tomíčka. Všechno jsme vychytali.“ Na cestě ke stupňům vítězů však Matěj Kůs narazil na Filipa Šiteru. „Udělal si to sám,“ komentoval pražský závodník okolnosti přerušení rozjížďky s číslem deset. „Jenže já mám vypletený zadní kolo, zadeček a navádění na řetěz.“ Po titulu ve Slaném, by se na dráhu nedostal, a třetím místě v Liberci zaznamenal Matěj Kůs další skvělý výsledek. „Když jsem tam stál na stupních vítězů, bylo to pěkný,“ popsal Matěj Kůs čtenářům magazínu speedwayA-Z. „Jsem rád, že se nepohybuju dole a tlačím se nahoru. Doufám, že to půjde pořád. Přijde Žarnovica a Plzeň a velký dráhy mám rád.“

„Určitě jsem nasranej,“ netajil se po závodech Antonín Galliani. „Bylo to zbytečný. S tím Filipem vím svý, bylo to jasný. Škoda bodů, mohlo jich bejt víc. Ale jak měl Dominik nastavenej druhej motor, tak to nešlo. Byl tam snad čtyřicet předstih. Ale díky mu, byla to velká pomoc.“ Nicméně boj o stupně vítězů není pro Antonína Gallianiho uzavřenou kapitolou. „V Žarnovici něco vymyslím,“ doufal. „Připravím motorky. Teď se mi technika úplně rozesrala, jinak by to bylo lepší i včera v Liberci. Odešel motor, dvě kyvky… Díkybohu jsou sponzoři.“

„Jsem nasranej,“ dštil síru také Filip Šitera. „Ztratil jsem náskok. A teď nevím, jak to dopadne v Žarnovici. A jak tam bude fungovat motor. Ale v Plzni potom pojedu na domácí dráze. U nás mám na ten titul smůlu. Je pro mě důležitý udělat díru ve světě, ale chtěl bych mít titul i u nás.“ A co pohled na osudný incident v desáté rozjížďce, který mu vedle Martina Málka sebral jediné body? „Po tý jízdě jsem byl naštvanej,“ netajil se. „Snažil jsem se všem dokázat, že na titul mám. Mrzí mě, že se tady nemůže jezdit jako v Polsku. A dovolil jsem si to na zkušenýho jezdce. Jenže na věži je rozhodčí a ten má hlavní slovo.“

„Bylo to dobrý,“ řekl Věroslav Kollert magazínu speedwayA-Z. „Akorát ten začátek byl napínavej. Ale jinak v klidu.“ Mšeňákovi nakonec unikly stupně vítězů o naprosté minimum. „Na bednu chyběl bod,“ odtušil domácí závodník. „Nevyšlo to. To se prostě stane. Včera v Liberci a předevčírem ve Slaným to taky nevyšlo. Asi budu muset s plochou dráhou skončit. Ale ještě před tím udělám s Filipem ten titul v juniorskejch družstvech.“

„Ani nejsem zklamanej,“ prohlásil Hynek Štichauer rezignovaně. „Smířil jsem se, že titul už nebude. Už dnes to bylo málo pravděpodobný. Takovej je život. Jsem rád za těch deset bodů. Zase jsem se naučil něco pro příště.“ Náplast na rozbolavělou dušičku pardubického juniora by mohl přinést šampionát devatenáctiletých ve Svítkově. „V devatenáctkách už titul mám,“ komentoval Hynek Štichauer toto téma. „Není to pro mě prioritou. Ale budu se snažit. Teď bych se potřeboval ukázat hlavně v polský lize. Škoda, že nemám žádný pořádný závody. Teď mě čeká osm dnů pauzy, což je hrůza. Ale připravím si motorku a doufám, že to půjde.“

Kvalifikace:

  01 02 03 04 05 06
1. Petr Babička, Slaný – – 1. – – –
2. Richard Frištenský, Březolupy – – – 1. – –
3. Pavel Pučko, Praha X – – – 1. –
4. Matěj Veselý, Praha 2. – – 2. – 1.
5. Michal Dudek, Slaný – – – E – 2.
6. Dominik Jech, Praha – 1. – 3. 2. –
7. Jaroslav Slavata, Praha – – 3. – – 3.
8. Radim Chod, Slaný – 2. 4. – 3. –
9. Luboš Velinský, Pardubice 1. – 2. – E –

Hlavní závod:

1. Martin Málek, Březolupy 3 3 3 3 3 15
2. Matěj Kůs, Markéta Praha 3 2 2 3 2 12+3
3. Antonín Galliani, Markéta Praha 2 3 3 2 2 12+-
4. Filip Šitera, Plzeň 3 3 U 3 2 11
5. Věroslav Kollert, Mšeno 3 1 3 1 3 11
6. Hynek Štichauer, Pardubice 2 3 ex 2 3 10
7. Martin Vaculík, Žarnovica (SK) 1 1 3 2 3 10
8. Martin Gavenda, Březolupy 2 2 2 3 X 9
9. Pavel Fuksa, Pardubice 0 2 2 2 1 7
10. Adam Vandírek, Markéta Praha 1 2 2 1 E 6
11. Patrik Doubek, Markéta Praha 1 1 1 1 1 5
12. Richard Frištenský, Březolupy 0 0 1 0 2 3
13. Petr Babička, Slaný 2 0 0 0 1 3
14. Michal Dudek, Slaný 0 1 0 0 1 2
15. Matěj Veselý, Markéta Praha R 0 1 1 0 2
16. Pavel Pučko, Markéta Praha 1 0 0 0 0 1
res Dominik Jech, Markéta Praha   DNR
res Jaroslav Slavata, Markéta Praha   DNR

Poznámka: Filip Šitera byl z desáté jízdy vyloučen pro nebezpečnou jízdu, Hynek Štichauer za ztrátu koncovky výfuku. Antonín Galliani rezignoval na účast v rozjezdu kvůli poničenému motocyklu.

Průběžné pořadí seriálu juniorského mistrovství republiky:

  PCE SLA PHA CHA MŠE TOTAL
  26.4. 8.5. 31.5. 24.6. 7.7.  
1.(2.) Martin Málek, Březolupy (9) 14 (9) 15 15 44(62)
2.(1.) Filip Šitera, Plzeň (10) 15 15 13+3 (11) 43(64)
3.(5.) Hynek Štichauer, Pardubice 12 (-) 13 13+U (10) 38(48)
4.(4.) Antonín Galliani, Praha 13+3 12 (10) (11) 12+- 37(58)
5.(3.) Věroslav Kollert, Mšeno (9) 13 12 12 (11) 37(57)
6.(6.) Matěj Kůs, Praha 10 (6) 11 (10) 12+3 33(49)
7.(9.) Martin Gavenda, Březolupy (4) (4) 10 8 9 27(35)
8.(8.) Martin Vaculík, Žarnovica (5) 7 (7) 9 10 26(38)
9.(7.) Pavel Fuksa, Pardubice (5) 9 10 (6) 7 26(37)
10.(10.) Adam Vandírek, Praha 7 9 6 (1) (6) 22(29)
11.(11.) Patrik Doubek, Praha NQ (4) 5 7 5 17(21)
12.(12.) Zdeněk Simota, Plzeň 15 – – – – 15
13.(13.) Michael Hádek, Plzeň 4 10 0 – – 14
14.(14.) Luboš Tomíček, Praha 13+2 – – – – 13
15.(17.) Richard Frištenský, Břez. 0 7 NQ – 3 10
16.(15.) Jakub Fabian, Praha 0-R 4 2 4 – 10
17.(16.) Petr Babička, Slaný 2 NQ (2) 4 3 9 (11)
18.(20.) Michal Dudek, Slaný NQ – 1-R 3 2 6
19.(18.) Jaroslav Slavata, Praha – 2-R – 2 DNR 4
20.(19.) Luboš Velinský, Pce – – 4 – NQ 4
21.(21.) Zdeněk Šuranský, Liberec 1 2 – – – 3
22.(27.) Matěj Veselý, Praha NQ 0-R NQ – 2 2
23.(22.) Dominik Jech, Praha NQ 0 1-R 1 DNR 2
24.(NS) Pavel Pučko, Praha – – – – 1 1
25.(25.) Radim Chod, Slaný – 1 – – NQ 1
26.(23.) Michal Matula, Praha NQ NQ 1 – – 1
27.(24.) Ladislav Kratochvíl, Pce 1-R NQ NQ – – 1
28.(26.) Tomáš Hanzlík, Plzeň – NQ NQ 0 – 0
NC Rastislav Bandzi, Žarnovica NQ – NQ DNR – –
NC Petr Vaic, Plzeň NQ – – – – –

Legenda: NQ znamená nekvalifikoval se, DNR neabsolvoval ani jednu rozjížďku, R-start jako náhradník, Q-NS kvalifikoval se, ale do hlavního závodu nenastoupil, INJ zraněn v tréninku a NC neklasifikován.
Číslo v závorce udává umístění po předchozím kole. V případě bodové rovnosti rozhoduje lepší výsledek z posledního závodu.
Pokud se uskuteční všech sedm závodů, škrtají se dva nejhorší výsledky.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

MČR Jednotlivců

Adrian Rymel by si zasloužil nominaci na cenu fair play

Liberec – 6. července
Včerejší semifinálový závod šampionátu jednotlivců mohl skončit pohromou pro Miroslava Fencla. Už v rozjížďce s číslem sedm ztrácel motor jeho motocyklu kompresi, nicméně slánský závodník stačil ještě inkasovat dva body. Jenomže při svém dalším startu neobjel ani jediné kolo kvůli prasklé pružině pod ventilem. Mechanik Vladimír Šíma konzultoval okamžitě problém s ladičem Oldřichem Řezníčkem, ale situace byla beznadějná. Nedalo se pokračovat. Spásou pro Miroslava Fencla se však stal Adrian Rymel, který svému soupeři půjčil jedno z dvojice svých GM.

„Kamarádům půjčím motorky zadarmo,“ líčil Adrian Rymel magazínu speedwayA-Z okolnosti svého šlechetného gesta. „Rentuje se mi to tak, že v nouzi poznáš přítele. Až budu potřebovat pomoc já, pomůže mi zase on.“

Díky jeho pomoci má ovšem startovní listina březolupského finále o jednoho favorita navíc. „Jde spíš o přátelství, než rivalitu,“ odmítl Adrian Rymel spekulace, že by mohl mít v Březolupech o jednoho soka méně. „Já tu plochou dráhu žeru jako sviňa. Někdo vyhraje, někdo ne. A jsem rád, že jsem dneska vyhrával já. Vidím, jak to Mirda s tou technikou plácá, takže si aspoň zkusil dobrou motorku.“

Také slánský závodník si dobře uvědomil hodnotu pomoci od Adriana Rymela. „Patří mu velkej dík,“ nešetřil vděkem. „Jinak bych nepostoupil.“ Gesto Adriana Rymela by si dozajista zasloužilo nominaci na některou ze sportovních cen fair play.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

MČR Jednotlivců

Tropický thriller pod Ještědem ovládli Pražané

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 6. července
Nevídanou bitvu se třemi rozjezdy nabídlo liberecké semifinále mistrovství republiky jednotlivců. Neporazitelný Adrian Rymel přišel o body pouze v rozjížďce s číslem pět, kterou rozhodčí Pavel Váňa odstartoval, i když pražský závodník ještě nebyl na startovním roštu připraven. Jeho bodový zisk posléze vyrovnal Josef Franc, jemuž Adrian Rymel shodou okolností prozradil svůj převod. A v dodatkové jízdě jej pak Josef Franc porazil jeho vlastní zbraní. Svůj životní výsledek zaznamenal Matěj Kůs. Po úvodní nule nahromadil deset bodů. Ve dvakrát přerušeném rozjezdu o třetí místo pak porazil Hynka Štichauera, zatímco Antonín Galliani a Věroslav Kollert postupně doplatili na pády. Mítink provázela neuvěřitelná série defektů. Antonín Galliani a Bohumil Brhel zadřeli motory. Miroslav Fencl kvůli poruše svého pohonného agregátu dokončil závod na vypůjčeném motocyklu od Adriana Rymela. Pohromou ovšem skončil závod pro Pavla Ondrašíka, jehož dva přetržené řetězy stály postup. O další překvapení v okruhu favoritů se postaral i Richard Wolff, jenž si až v dodatkové jízdě zajistil místo náhradníka.

Na úvod vládli Pražané
Jaký leden, takový červenec. Tahle lidová pranostika se potvrdila, pokud se týká počasí. Zatímco v lednu se v městě pod Ještědem brodili v haldách sněhu, začátkem letních prázdnin je zasáhla vlna tropických veder. Z úhlu pohledu plochodrážního fanouška však červenec nesnese s prvním měsícem roku žádné srovnání. Semifinále mistrovství republiky jednotlivců totiž mělo k zimnímu klidu na hony daleko.

Na osm postupových míst si dělalo čáku mnohem více adeptů. A jako každý jiný semifinálový závod byl i Liberec především o nahromadění co největšího počtu bodů v co nejkratším čase. Zpočátku v tomto směru hráli prim Antonín Galliani a Bohumil Brhel. Po dvou startech měli na svých kontech po šesti bodech.

Antonín Galliani začal svou pou libereckým závodem v rozjížďce s číslem dvě. Po vylétnutí vytěžil ze svého pověstného rychlého startu a usadil se v čele. Hynek Štichauer byl však nebezpečným rivalem. V první zatáčce zaútočil vnitřní stranou a až do půlky druhého oblouku jel na stejné úrovni s vedoucím Pražanem.

Ten ho ovšem dokázal před cílem úvodního kola setřást. Také své další tři body získal Antonín Galliani s obdivuhodnou lehkostí. V první zatáčce objel Richarda Wolffa a pak už jen nerušeně upaloval na čele vstříc cílové metě.

Bohumil Brhel vstoupil do závodu ve čtvrté jízdě. Ovládl ji ve stylu start – cíl, zatímco za jeho zády sváděli ostrý duel Richard Wolff a Pavel Ondrašík. V obdobném duchu probíhalo účinkování Bohumila Brhela také v rozjížďce s číslem osm. V první zatáčce vyvezl Hynka Štichauera a bylo vymalováno.

Kromě obou Pražanů už nikdo nedokázal své vítězství z první série obhájit. Adrian Rymel o tuto šanci přišel už na startu páté jízdy. Připravoval se na roštu, když rozhodčí Pavel Váňa odstartoval. Adrian Rymel mohl jen sledovat, jak trojice soupeřů míří do prvního nájezdu. Více než vyčítavý pohled k věži nestihnul.

„Nebyl jsem připravenej,“ láteřil v depu poté, co se nemohl vysílačkou spojit s věží. „Na hodinách bylo čtyřicet pět sekund. Chystal jsem se ke startu, startmaršál dal najednou ruce dolů, rozhodčí rozsvítil světlo a bum, páska šla nahoru.“ Jezdcovo soustředění bylo na místě, protože jej tentokrát čekali nebezpeční soupeři. Své úvodní vítězství zaznamenal v boji se závodníky, kteří měli měřit své síly v kvalifikaci.

Mezi nimi byl i ostřílený Karel Kadlec, nejstarší muž jezdeckého pole, jenž se však postaral také o další primát. Jako první se seznámil s povrchem pavlovické dráhy. „V první zatáčce je úplnej prach,“ líčil příčiny. „Aďa se tam nevešel a jel rovně. Já byl nad ním a obě kola mi úplně ujela.“

Dobrá i zlá znamení osudu
Zatímco Adrian Rymel mohl páté jízdy želet, Josef Franc si nestěžoval. V úvodní jízdě totiž neodstartoval nejlépe a musel se prodírat ze zadních pozic. Miroslava Fencla podjel společně s Karlem Průšou ve druhé zatáčce. Na chvilku se přitom dostal i do vedení, jenže mšenský rutinér na něho vyzrál v dalším oblouku. A poté mu ukazoval výfuk až do cíle.

Když pak Adrian Rymel nestačil odstartovat do rozjížďky s číslem pět, Josef Franc nenašel konkurenci. Vystřelil okamžitě vstříc komfortně získané trojici bodů, protože Pavel Ondrašík a Věroslav Kollert byli zaměstnáni svým soukromým duelem.

Další trojku Josef Franc inkasoval v deváté jízdě. Patrik Doubek byl vyloučen za dvě minuty, Adama Vandírka nechal na holičkách karburátor už v první zatáčce a mladičký Dominik Jech nepředstavoval pro zkušeného profesionála žádný problém. Když jej startmaršál vítal šachovnicovou vlajkou, nikdo netušil, že jej toto vítězství dostalo do čela průběžné klasifikace.

Jedenáctá jízda totiž přinesla překvapení. Na Bohumila Brhela odstartovali Hynek Štichauer a Adrian Rymel. Z prvního oblouku vyjel jako první Adrian Rymel. Takřka současně se na druhou příčku posunul Bohumil Brhel. Jenže pardubický junior nehodlal složit zbraně. Zejména po loňské zkušenosti, že k postupu se může hodit každý jeden bod.

Proto útočil ze všech sil. A vskutku se mu ve druhém kole v zatáčce u depa podařilo multinásobného českého mistra překonat. Vzápětí se prvé porážky dočkal i Antonín Galliani.
Přichystal mu ji klubový kolega Matěj Kůs. Původně účastník zrušené kvalifikace po špatném startu v rozjížďce s číslem jedna vůbec na body nedosáhl. Ovšem už v osmé jízdě odstartoval na Hynka Štichauera. V prvním výjezdu jej vyvezl k mantinelu a zaznamenal první vítězství. A nyní zapracoval na rozšíření své sbírky trojek.

Cestu k vítězství mu zpočátku zkřížil Pavel Ondrašík. Po dvou druhých místech vydřených zezadu na Richardu Wolffovi, resp. Věroslavu Kollertovi by triumf byl klíčovým mezníkem na jeho cestě k Březolupům. Po vylétnutí pásky se ujal vedení. V první jízdě se však zezadu přihnal Antonín Galliani. Jenže byl moc rychlý a za chvilkové vedení zaplatil propadem na třetí místo.

Pavel Ondrašík však musel čelit tlaku Matěje Kůse. K němu se vzápětí přidal i Antonín Galliani. Ve druhé zatáčce druhého kola se Matěj Kůs dostal spodem do vedení. V dalším okruhu ho na stejném místě napodobil i Antonín Galliani. A aby té smůly neměl Pavel Ondrašík málo, v posledním kole mu prasknul řetěz!

„Pěkně se mi předjíždělo,“ popisoval Matěj Kůs svůj předjížděcí manévr. „V zatáčce po startu se musí jet lajna, ve druhý zatáčce se to začíná vyhazovat, ale malinko se předjíždět dá.“ By pražský závodník začal používat motokrosové oblečení, v Liberci se navzdory vedru oblékl do kombinézy. „Ta tě upne,“ vysvětloval. „Motokrosový chrániče jsou volnější.“

Zato Pavlu Ondrašíkovi nebylo do řeči. V kaluži černé technické smůly se však nekoupal sám. Ještě bezradnější však ve třetí přestávce byl Miroslav Fencl. V rozjížďce s číslem jedenáct neobjel ani jedno kolo a musel do depa pěšky. „Motor je bez komprese,“ krčil rameny Vladimír Šíma, mechanik slánského závodníka. „Přijel s tím už v jízdě předtím.“ Zatímco později detailní prohlídka odhalila prasklou pružinu pod ventilem, Miroslav Fencl byl na infarkt. Bez druhého motocyklu byl z dalších bojů vyřazen. Avšak pomocnou ruku a svůj druhý GM mu nabídnul Adrian Rymel.

Dvanáct bodů dost na vítězství, osm málo na postup
Třináctka a číslo jízdy nebyly zrovna šastnou kombinací pro Antonína Gallianiho. Po vylétnutí pásky se ujal vedení, které si upevnil, když na protilehlé rovince nekompromisně zhatil nájezd Bohumila Brhela. Poté jezdil suverénně v čele před ním a před Josefem Francem, ale ve třetím kole přišla pohroma. Zadřený motor.

„Už ve druhým kole jsem cejtil, že to přestává jet,“ vysvětloval Antonín Galliani později v depu. S osmi body po čtyřech sériích však už byl jednou nohou v Březolupech. Zato Pavel Ondrašík potřeboval body jako sůl. Jenže mu nevyšel start. Dopředu se dostal Karel Průša, kterého Pražan v zatáčce u depa doslova vyšouchnul z první příčky. Přitom je oba předjel Hynek Štichauer, jenž svým vítězstvím zpečetil postup.

Své vyhlídky posílil i Miroslav Fencl, když půjčený motocykl od Adriana Rymela dovedl vítězně do cíle patnácté jízdy. Stačil přitom odrážet útoky Věroslava Kollerta, jenž si po třetí sérii začal konečně pochvalovat domácí dráhu. Matěj Kůs vzápětí vyzkoušel svůj recept na předjíždění také na Adrianu Rymelovi, jenže ten měl situaci plně pod kontrolou.

Oba však přitom dostali do patové situace Richarda Wolffa. Pražan trpěl na bodové úbytě a ani v případě vítězství v rozjížďce s číslem sedmnáct neměl nic jisté. A ke všemu jej čekali Hynek Štichauer a Josef Franc. Ten pro magazín speedwayA-Z popsal nevýhody startovního čísla jedna: „Štve mě, že musím jezdit vždycky první jízdu. Po nakropení to vždycky klouže.“

Po čtyřech předchozích zkušenostech však evidentně věděl, jak na to. A do prvního nájezdu skládal motocykl před Hynkem Štichauerem. Richard Wolff byl třetí, avšak dokázal mobilizovat všechny své schopnosti k fantastickému trháku. Ve výjezdu však stihnul jen Pardubáka. Ale jeho kolega na žluté kombinéze byl na řadě už v dalším kole.

V nájezdu do druhého kola šel Richard Wolff do čela. Vítězství v hodině dvanácté mu zajistilo celkových osm bodů. Jeho bilanci vzápětí vyrovnal Karel Průša. Po dvou excelentních úvodních sériích mu k tomu stačila samá třetí místa. Zároveň Adrian Rymel udržel na uzdě Antonína Gallianiho a skončil na stejné úrovni s Josefem Francem.

Mezitím se naplnil kalich hořkosti pro Pavla Ondrašíka. Po skvělém startu v rozjížďce s číslem devatenáct dojel pouze do první zatáčky. V ní mu pokřivená rozeta z předchozího defektu roztrhla řetěz. A Pavel Ondrašík tak zůstal v řadách nepostupujících.

Vítězství zdědil Miroslav Fencl, jehož tak nakonec Rymelův motocykl dovezl do Březolup. Technickým trablům se nakonec nevyhnul ani Bohumil Brhel. Závěrečnou jízdu vedl až do třetího kola, ale pak zastavil se zadřeným motorem. Do čela se vrátil Věroslav Kollert, jehož Pražan připravil o vedení v prvním výjezdu. Nečekané body pozvedly výše také Matěje Kůse.

Dvacet jízd nestačí
Součet pěti sérií odhalil, že pro osm závodníků program na liberecké dráze neskončil rozjížďkou s číslem dvacet, ani nadstavbovou jízdou o Pohár města Liberce. Josef Franc a Adrian Rymel se museli rozjíždět o vítězství. Desetibodové Matěje Kůse, Věroslava Kollerta, Antonína Gallianiho, Hynka Štichauera a Bohumila Brhela čekal miniturnaj čtyř jízd o třetí místo. A Karel Průša s Richardem Wolffem si to měli rozdat v existenčním duelu o post prvního náhradníka.

Program sedmi rozjížděk se však zredukoval, když Bohumil Brhel odstoupil s omluvou, že nemá k dispozici techniku na potřebné úrovni. Nejprve změřili své síly Richard Wolff a Karel Průša. Mšeňák zvládl lépe start, ovšem z prvního oblouku vyjel dříve Pražan.

Po rezignaci Bohumila Brhela se do boje o třetí místo vydala čtveřice nažhavených juniorů. A záhy se ukázalo, že jiskry nebudou létat pouze obrazně, nýbrž i doslova. V tlačenici první zatáčky neměl Antonín Galliani dost místa a ocitnul se na zemi. By nebyl vyloučen, s pokrouceným strojem už nenastoupil do repete.

V něm se dostal do čela Hynek Štichauer. Věroslav Kollert na něho ve druhé zatáčce zaútočil s takovou razancí, že oba vlétli do mantinelu. Okamžitě však vyskočili na nohy a začali se objímat na znamení, že si nic nevyčítají. Napotřetí se prosadil Matěj Kůs, který se svým třetím místem postaral o největší senzaci letošního šampionátu.

V rozjezdu o vítěze odstartoval lépe Adrian Rymel. Josef Franc však zůstával v bojové vzdálenosti. A v nájezdu do třetího kola se dostal do vedení, aby se stal vítězem celého dramatického klání. Z vítězné fazóny nevypadl ani v Poháru města Liberce. V ní mu na startovním roštu dělal společnost pouze Věroslav Kollert. Ani Adrian Rymel, ani Matěj Kůs s ohledem na předchozí náročný závod v tropickém horku na start rezignovali.

Hlasy z depa
„Už se to rozjelo,“ komentoval závod Josef Franc. „Kdykoliv přijedu do Čech, mám novej motor. A laborujeme. Trvá to dvě, tři jízdy, než to dopasujeme. Na rozjezd to už bylo nejlepší. Už jsem letos konečně dokázal někoho dotáhnout. Jsem spokojenej, byl to nejlepší závod sezóny v Čechách. Hlavně ta poslední jízda.“ Josef Franc prakticky jako jediný z postupujících prošel celým kláním bez sebemenšího zaváhání. „Bylo tam trošku štěstíčka,“ dodává skromně. „Vítězství v semifinále neznamená nic. Jen pocit jistoty, že jsme to rozhejbali a nedělám ostudu.“

„Spokojenost,“ vystihl Adrian Rymel své pocity jedním slovem. „Porazil mě akorát Pepa a rozhodčí. Paráda! Kdybych chtěl, vyhraju. Ale nechtěl jsem sjíždět další hranku. A s Pepem jsme se domluvili, že budeme dělat show. Jel výborně a ten lepší vyhrál.“ Adrian Rymel závodil v Liberci naposledy ještě na staré dráze. „Jsem tady poprvé,“ potvrdil. „A trefil jsem se. Jel jsem jinej převod než ostatní. Pepa si ho potom dal na rozjezd a porazil mě.“ Po zisku titulu mistra dvojic, přišlo druhé místo v semifinále šampionátu jednotlivců… „Teď mi to jede výborně,“ souhlasil Adrian Rymel. „Našel jsem se. Horší by to už bejt nemělo. Mělo by se to zlepšovat.“

„Dneska jsem spokojenej,“ zářil Matěj Kůs. „Nečekal jsem to. Cíl byl hlavně postoupit. Když jsem pak viděl, že Bobo zdefektoval, říkal jsem si, paráda. Kdyby mě to někdo řekl ráno, nevěřil bych tomu. Konečně jsem ukázal, že jsem schopnej s nima jet.“ Vzhledem k technickým problémům při říjnovém Setkání mistrů se Matěj Kůs svezl na pavlovické dráze pořádně až nyní. „Upřímně řečeno radši mám dlouhý dráhy,“ přiznal se. „Je tam rychlost. Dnes jsem zkoušel nový pružiny u lamel. A startoval jsem.“

„Trošku jsem se trápil a nebyl spokojenej,“ nechal se slyšet Hynek Štichauer. „Bylo to fakt tvrdý a já jsem mydlil. A tak jsem to dal všechno obráceně a přiostřil motor. Porazil jsem Bohouše Brhela a srovnal se.“ Pardubický junior se nakonec rozjížděl o stupně vítězů. „Škoda toho rozjezdu,“ litoval. „Neměl jsem hranu. Je vedro a já toho měl dost. Hlavně, že jsem ve finále.“ Hynek Štichauer se po loňském účinkování v roli náhradníka dostal do finálové šestnáctky vůbec poprvé. „Hlavně, že jsem tam,“ líčil své pocity. „V Březolupech to mám rád. Je to jediná kloudná dráha v Čechách, kde se dá předjíždět. Uvidím, připravím se na to.“

„Na hovno,“ odtušil Věroslav Kollert, aby i nadále jen obtížně hledal slova. „Všechno mě bolí po tom pádu v rozjezdu. Dráha byla do půlky závodu špatná. Jak se to pokropilo, začala bejt dobrá.“

„Škoda,“ komentoval Antonín Galliani své vyřazení z vedoucí příčky rozjížďky s číslem třináct. „Stalo se to ve třetím kole. A už ve druhým už to nejelo. Je to smůla, zadřel jsem motor, kterej jakž takž jel. Škoda bodů, mohlo to bejt jinak.“ A jak pražský junior prožíval rozjezd? „Start jsem měl špatnej,“ připustil. „Bylo tam těsno. A pak už jsem neměl, na čem jet. A půjčovat si motorku, jsem nechtěl. Jestli teď sestrojím motorku na zejtra na Mšeno, budu rád.“

„Velký dík Aďovi,“ nešetřil uznáním Miroslav Fencl. „Kdyby mi nepůjčil motorku, nepostoupil jsem. Jsem rád, že jsem ve finále. Nejde o to, jestli jsem byl dneska první nebo osmej, ale že tam jsem. V Březolupech se necháme překvapit.“ A jaké to vlastně je uprostřed závodu skočit na cizí motocykl? „Je to těžký, když nevíš, na co sedáš,“ připustil Miroslav Fencl. „Jde hlavně o řidítka a věci, co si upravíš. Jinak Aďova motorka byla dobře připravená.“

„Zjisti si po kolika letech nejsem ve finále,“ přivítal Richard Wolff reportéra magazínu speedwayA-Z. „Byl jsem tam vždycky už od juniorů. Dneska to bylo o štěstí a ten závod byl dost divokej. Střelci jako Boďa nebo Aďa ztráceli body a jiný je dostávali zadarmo.“ Richardu Wolffovi chyběl k postupu jediný bod. „Dělal jsem dost změn v nastavení,“ řekl. „Pomohlo to, ale všechno jsem dopasoval až ke konci závodu. Uvidíme, co se stane. Finále je ještě daleko…“

1. Josef Franc, Olymp Praha 2 3 3 2 2 12+3
2. Adrian Rymel, Olymp Praha 3 R 3 3 3 12+2
3. Matěj Kůs, Markéta Praha 0 3 3 2 2 10+3
4. Hynek Štichauer, Pardubice 2 2 2 3 1 10+2
5. Věroslav Kollert, Mšeno 1 1 3 2 3 10+X
6. Antonín Galliani, Markéta Praha 3 3 2 E 2 10+F/R
7. Bohumil Brhel, Olymp Praha 3 3 1 3 E 10+-
8. Miroslav Fencl, Slaný 1 2 E 3 3 9
9. Richard Wolff, Olymp Praha 1 1 2 1 3 8+3
10. Karel Průša, Mšeno 3 2 1 1 1 8+2
11. Pavel Ondrašík, Olymp Praha 2 2 E 2 E 6
12. Adam Vandírek, Markéta Praha 0 1 E 0 2 3
13. Patrik Doubek, Markéta Praha 2 0 M 0 1 3
14. Petr Babička, Slaný 1 0 1 1 0 3
15. Dominik Jech, Markéta Praha 0 0 2 T 0 2
16. Karel Kadlec, Plzeň F 1 E E 1 2

Poznámka: kvalifikace byla zrušena pro stejný počet účastníků jako míst v hlavním závodě (Matěj Kůs, Adam Vandírek, Petr Babička, Patrik Doubek, Karel Kadlec a Dominik Jech)

Pohár města Liberce:
1. Josef Franc, 2. Věroslav Kollert; Adrian Rymel a Matěj Kůs nestartovali
Poznámka: zvláštní jízda, kde se vyzývatel Věroslav Kollert jako úřadující držitel trofeje měl střetnou s trojicí nejlepších z hlavního závodu. Avšak Adrian Rymel a Matěj Kůs na svou účast rezignovali.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

MS Juniorů

Zdeněk Simota sehrál úžasné představení

Pocking – 2. července
Na Rottalstadionu v bavorském Pockingu se rozhodovalo o zbylých volných místech pro letošní světové finále juniorů. Na náročném ovále bylo k vidění vše, co plochá dráha divákovi může přinést.

Už v průběhu týdne zraněného dánského reprezentanta Mortena Risagera nahradil domácí jezdec Alexander Lieschke. Při tréninku se zranil brit Ben Wilson. Jeho kolega z reprezentace Edward Kennett zůstal na letišti v Anglii, jelikož neměl u sebe cestovní pas. Kuriózní na všem bylo, že jeho otec a tým byli připraveni na stadionu v místě konání, ale měli Edwardův cestovní pas s sebou. Tyto příhody dostaly do závodu Dána Patricka Hougaarda.

Více náhradníků už pořadatelé neměli k dispozici, což ovlivnil celkový počet na patnáct. Naše barvy hájil plzeňský Zdeněk Simota. Své účinkování zahájil dvoubodovým počinem, když nad jeho síly byl chorvatský talent Jurica Pavlic. Ve zbytku základní části Zdeněk předváděl dobré starty a precizní bojovnou jízdu, čímž nepoznal porážku na těžké dráze a dokázal plochodrážnímu světu, že se stává světovým jezdcem.

Na jeho skalpu zůstal i pravidelný účastník Grand Prix Antonio Lindbäck. Jejich souboj v šestnácté jízdě byl z jednich nezapomenutelných zážitků nedělního večera a přinesl obrovské nadšení zhruba dvacet fanoušků z Čech.

Přesto, že černý Švéd ve finálové jízdě triumfoval nad nejlepší dvojicí po základní části se 14 body nad naším Zdeňkem Simotou a Polákem Adrianem Miedzinskim, kteří ve stejném pořadí obsadili stupně vítězů. Na čtvrtém místě skončil nejlepší domácí junior Christian Hefenbrock.

Spokojený a usměvavý Zdeněk vůbec poprvé postoupil do finále mistrovství světa juniorů a to v hodině dvanácté, jelikož je to jeho poslední sezona v této kategorii. Druhý zářijový den tak bude moci v italském Terenzanu navázat na loňský úspěch pardubického Tomáše Suchánka.

O post náhradníka se museli rozjíždět Dán Patrick Hougaard a Australan Troy Batchelor, který měl nebezpečně vypadající pád ve své druhé jízdě z první pozice. Ve finále na domácí dráze se sveze také Ital Guglielmo Franchetti, který skončil za postupovými posty, ale pořadatel finálového klání má právo nasadit svého jezdce na úkor ostatních.

Velkým zklamáním pro rakouské fanoušky byl výkon a připravenost jejich miláčka Friedricha Wallnera, který nedokázal zatížit své konto ani jedním bodem. Zbylými postupujícími se stali Jurica Pavlic z Chorvatska, Robert Pettersson ze Švédska a dán Henrik Miller. Arbitrem závodu byl Antony Steele z Anglie.

Hlasy z depa – Zdeněk Flajšhanz
Zdeněk Simota: „Po prvním startu to nevypadalo moc dobře, protože se mi zdálo, že mi motorka moc nejede. Pak jsme vyměnili svíčku a upravili předstih a bylo to o dost lepší. Asi to hlavně udělala ta svíčka. Dráha byla zpočátku dobrá, pak se v nájezdech vytvořily díry, které natahovaly. Spokojen? To jsem moc, kéž by to takhle vyšlo i ve finále.“

Antonio Lindbäck: „Dráha byla velmi dobrá, hlavně že se dalo předjíždět. Ono je dost těžké se na takovýhle závod dobře připravit, protože některé soupeře jsem vůbec neznal. S technikou to bylo v pořádku, minulý týden mi GP zradilo zapalování, těch všechno vydrželo. Finálovou dráhu v Terenzanu neznám, tak uvidíme.“

Adrian Miedzinski: „Všecho bylo dneska O.K., ve finálové jízdě jsem chvíli jezdil na druhé pozici, ale pak mi natáhla díra v zatáčce po startu, zajel jsem trochu do hlubiny a už tam byl Simota. No byl to semifinálový závod, v září v Terenzanu chci ve finále bojovat o medaili, tam už půjde o všechno.“

Chistian Hefenbrock: „Pro mne bylo nejdůležitější se kvalifikovat do světového finále, to je splněno, takže jsem velmi spokojen. To, že jsem dnes ještě postoupil do finálové jízdy je super. Doufal jsem, že tam budu mezi prvními třemi, ale nevadí. Hlavně, že jsem se kvalifikoval do toho Terenzana.“

Fritz Wallner: „Minulý týden jsem měl pád v Natschbachu, myslel jsem , že už to bude dobré, ale zase se to ozvalo (ukazuje různými barvami hrající nateklou patu), nemohl jsem bolestí dál jezdit. Ne, žádné technické problémy s motocykly, jak si někteří myslí, jsem neměl. Odstoupil jsem jen kvůli bolestem.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)