Jan Kvěch jde do velkého plochodrážního světa nebývale připravený a s klidnou hlavou

Praha – 1. dubna
Velikonoční svátky na Šumavě doma? Ani nápad. Na Velký pátek polský sparing, na Bílou sobotu úspěšné finále A mistrovství Evropy a postup českého nároďáku do Grand Finále. V pondělí večer ještě kruhový trénink v tělocvičně. A ráno honem na letadlo do Paříže. Jan Kvěch totiž nemůže u prezentace Speedway Grand Prix, jejímž stálým účastníkem je, scházet.

 

Do Grudziadze přes Paříž

„V pátek jsem zmizel a objevil jsem se až dneska,“ líčil pražský závodník svůj natřískaný velikonoční program. „Ani jsem nebyl doma u našich, měl jsem závody, cvičení. Akorát jsem se vrátil z kruháče, zabalím si a letím do Paříže. Tradice jsem musel vynechat.“

Jan Kvěch má před sebou premiérovou sezónu v SGP | foto Karel Herman

Při svém pařížském pobytu bude mít skvělého průvodce. „Na letišti se setkám s Martinem Vaculíkem,“ přibližuje. „Pokračujeme dál spolu, je tam promo na Speedway Grand Prix. Focení, tiskovka…“

I bez pomlázky byl prodloužený víkend skvělý. „Sobota perfektní nebyla,“ trošku se zamračí. „Splnili jsme cíl, kterej byl postoupit. Je třeba ale něco ještě doladit. V sobotu v Grudziadzi ty maličkosti dotáhnu. Budeme se snažit.“

Za soupeře budou čeští plochodrážníci mít přímo nasazené Poláky a vítěze obou předchozích finále, tedy Švédy a Dány. „Jedem s ambicema dělat body,“ svěřuje se Jan Kvěch. Porážet soupeře. Můžeme maximálně překvapit, zklamat nemůžeme. Dáme do toho všechno, uvidíme, třeba budeme mít štěstí.“

 

Do Speedway Grand Prix s klidnou hlavou

Pohoda v realizačním týmu je základ, o čemž ví své Jan Kvěch i Filip Šitera | foto Karel Herman

Do první velké ceny v Goričanu zbývá ještě pár dnů. „V přípravě se změnilo hodně,“ reaguje Jan Kvěch na otázku, jak se jeho zimní příprava změnila od dob, kdy nebyl závodníkem elitního cyklu. „Roky tomu dávám maximum, teď mě Grand Prix nakoplo. Nedal jsem tomu sto procent, ale sto dvacet.“

Často se s jeho osobou skloňují pojmy o nováčkovské dani či dokonce trémě, jenže minulé sezóny ukázaly, že Jan Kvěch nenechá při závodění na oválech vyvést z klidu jen tak. „Uvidíme,“ nedělá si těžkou hlavu. „Jede se celou sezónu. Máme deset Grand Prix, není to jen jeden závod. Když jeden nevyjde, jedeme další. Ponaučíme se a dáme do toho víc.“

 

Do Prahy na extraligu

Česká velká cena se koná na samém počátku června. Bez nadsázky se dá směle konstatovat, že svým způsobem začíná už za čtrnáct dnů. První letošní kolo extraligy má být vodítkem pro nominaci pořadatele pro divokou kartu. A také šancí otestovat ovál. Ačkoliv sestavy jsou stále tajné, Martin Vaculík již na sociálních sítích zveřejnil pražský mítink ve svém kalendáři.

V Pardubicích vše klaplo, v Grudziadzi uvidíme | foto Pavel Fišer

Velké překvapení nezpůsobil, to je fakt, žarnovický kouč Marián Šebian není na hlavu padlý, protože v Praze půjde šestnáctého o hodně. „Výhoda testovat Markétu je,“ filozofuje Jan Kvěch. „Ale každej den je jiný počasí. Dráha se změní, jsou to závody a ty jsou každý jiný. Jistý je, že tu divokou kartu nedaj mně. Já svoje místo ve startovce mám.“

Když tedy závodníka s vousy pohádkového čerta neopouští, pro koho by se přiklonil při udělení divoké karty? „Dal bych ji tomu, kdo si ji zaslouží,“ trénuje diplomacii na zítřejší pařížskou tiskovou konferenci. „Od toho tady nejsem já, to rozhodujou jiní.“

Jan Kvěch v pardubické akci | foto Pavel Fišer

Češi a Slováci v akci 500

Velikonoce prodloužily víkend až do pondělka. A pravidelnou kompilaci magazínu speedwayA-Z, jež se za dvanáct let od února 2012 dočkala půl tisícovky, odložily na úterý. Je o čem číst, sezóna odstartovala nejen u nás, ale za českými a slovenskými plochodrážníky vyrazíme do Velké Británie, Polska, Francie a Německa.

 

Začínáme rovnou v pondělí. Birmingham v britském Premiership doma remízoval se Sheffieldem 45:45. Václav Milík mu pomohl osmi body s jedním bonusem (2 1 3 2 0). S bývalým závodníkem své Zlaté přilby Scottem Nichollsem jel rozhodující rozjížďku s číslem patnáct, kde je však již od startu změřili Jack Holder a Tai Woffinden.

V Plzni zdárně pokračuje výměna nafukovacích vaků | foto PK Plzeň

Úterý patřilo polským sparingům. Zielona Gora se po dvou dnech opět utkala s Toruní a tentokrát vyhrála 49:41. Jan Kvěch vybojoval osm bodů se dvěma bonusy (1 2 -– 2 3). Duel Leszna s Gorzowem Martina Vaculíka padl na vrub dešti.

Středeční odveta však proběhla. Gorzow doma předčil Leszno těsně 45:44, když mu Martin Vaculík skóroval deseti body (2 2 3 3). Krosno jelo ke sparingu do Poznaně bez Václava Milíka, Zielona Gora pro změnu postrádala Jana Kvěcha. Oba testovali v Pardubicích před evropským šampionátem, protože oficiální páteční trénink nejeli vzhledem k jiným povinnostem.

Než skončil den, PK Plzeň se pochlubil, že nové nafukovací mantinely stojí již v obou zatáčkách borského stadiónu. Ve čtvrtek večer Václav Milík opět oblékl vestu Birminghamu. V Ipswichi jeho sedm bodů a dva bonusy (1 3 2 1) nestačili na překonání domácích. Skóre se zastavilo na hodnotách 49:41.

České depo v Pockingu s Adamem Bubbou Bednářem, Janem Mackem a Jaroslavem Vaníčkem | foto Zdeněk Schneiderwind

Páteční večer zažil sparingový triumf Zielonej Gory nad hostujícím Ostrowem v poměru 49:41. Jan Kvěch bral tři body s jedním bonusem (1 1 1 -). V sobotu ale naštěstí patřil ke klíčovým postavám sestavy Zdeňka Schneiderwinda, jež se vůbec prvně probila do evropského finále.

Zatímco fanoušci nechtěli naše borce pustit od pardubického pódia, Hynek Štichauer závodil v Marmande v prvním kole francouzské ligy. Závod skončil pořadím Morizes 37, La Reole 34 (Hynek Štichauer 3 2 2 2 2 = 11), Marmande 30 a Miramont 24.

Osmnáctý Memoriál Edwarda Jancarze vyhrál Bartosz Zmarzlik, jenž ve finále změřil Kacpera Worynu, Piotra Pawlickeho a Daniela Bewleyho. Martin Vaculík (3 1 2 1 3) skončil šestý, když vypadl čtvrtým místem v úvodním semifinále.

Adam Bubba Bednář si v Pockingu našel více posluchačů než Jaroslava Vaníčka a Daniela Klímu | foto Zdeněk Schneiderwind

V neděli hostil Pocking tradiční velikonoční závod družstev. Z české sestavy vypadl původně nominovaný Eduard Krčmář. Přesto náš tým sebral triumf domácím o jediný bod. Česká republika 38 (Daniel Klíma 2 1 3 2 2 = 10, Jan Macek 3 2 0 3 2 = 10, Adam Bubba Bednář (3 3 2 3 3 = 14 a Jaroslav Vaníček 1 0 1 1 1 = 4), Německo 37, Dánsko 32, Team Alpe Adria 13 (Jakub Valkovič 1 0 0 0 1 = 2).

„V Pockingu bezvadný,“ radoval se kouč Zdeněk Schneiderwind. „Počasí bezvadný, dráha dobrá, diváků hodně, naši kluci vyhráli poslední jízdou. A učitelem byl Bubba. Poslouchali ho jak Dánové, tak Smolinski nebo Castagna.“

A konečně včerejší sváteční pondělí. Krosno se při domácím sparingu proti Poznani obešlo bez Václava Milíka, který při utkání Birmingham vs. Oxford bral čtyři body (0 E 3 0 1). Match skončil domácí prohrou 42:48.

Štěpánka Nyklová míří stále výš

Liberec – 1. dubna
Učednická plochodrážní léta, která odstartovala někdy v devatenáctém roce, jakoby skončila předloni. V červnu šla poprvé na pódium při plzeňském Mini Cupu. Ale co víc, v září byla třetí na malé Markétě v mistrovství republiky. Do poslední chvíle v něm bojovala o bronz se Štěpánem Melčem, který jí ho sebral až v závěru posledního mítinku v Chabařovicích. Co bylo, bylo, dnes je dnes, a že Štěpánka Nyklová nemá za sebou již první letošní závod, mohou okolnosti a nízký počet přihlášených na úvodní pohárový mítink v Praze.

 

Slzičky pod helmou

Na první bednu v životě asi člověk nezapomíná,“ přemítá Štěpánka Nyklová. „Ať už byla jakákoliv. Možná, že ta úplně první byla z Kostěnic. Tam jsme ale řádili na dráze s Davidem Hofmanem jen ve dvou. Takže za účast (smích). Plzeň mám ráda, jak malou, tak klasickou dráhu. Je tady hodně lidí, kteří mi jako holce fandí a dávají to patřičně najevo. I v depu za mnou chodí a povzbuzují mě. Málem jsem tam to první vytoužené áčko ani nestihla. V jízdě před tím mi vylítala vata z výfuku. Táta s tím měl, co dělat. Pomohli nám Melčovi, když nám půjčili celou jinou koncovku a táta ji vyměnil. Z druhé motorky bychom jí asi sundat nestihli.“

Štěpánka Nyklová si povídala s magazínem speedwayA-Z | foto Antonie Škachová

Ale bedna z českého šampionátu je přece jen bedna z českého šampionátu… „Ten mistrák 2022, který zmiňuješ, byl celkově taková tahanice se Štěpánem Melčem,“ vzpomíná. „První dva závody jsem skončila před ním, takže průběžně jsem si ho držela za sebou. Pak se to otočilo a za další dva závody mě dorovnal a možná i průběžně předběhl. Na ty dva rychlíky vepředu jsme neměli a ostatní se zase drželi za námi, takže jsme si neplánovaně vlastně vytvořili takovou dvojici, která se přetahovala mezi sebou. Tak jako Petr Marek s Karlem Průšou. Pak nám hodně do karet nahrála ta Praha, tady jsem při rovnosti bodů porazila v rozjezdu o třetí místo Luboše Hromádku a to mi hodně bodově pomohlo. To také vlastně pro mě byla svým způsobem první bedna. Ale tentokráte z velké dráhy. Musím ale říci, že Štěpán Melč v tomto závodě nestartoval. Stáhla jsem tedy jeho průběžný náskok a před posledním závodem jsem měla bod navíc.“

Ke stříbru zbýval jediný krůček. „Pak přišly ty poslední Chabařovice,“ usmívá se blonďaté děvče. „Štěpán měl první jízdy těžké a já mu utekla o další body. Pak ale přišli ty těžší soupeři na mě, já ztrácela a Štěpán to zase stáhl na svou stranu. V poslední jízdě se mělo mezi námi rozhodnout a já jsem to asi ani hlavou nezvládla. Už od startu jsem šla poslední, zatímco si Štěpán upaloval na druhém místě. Nakonec mě tedy o dva body porazil. Se slzami v očích jsem si z hlavy sundávala helmu.“

 

Rána v Liberci

Není divu, ztracenou medaili oplakávají i tvrdí plochodrážníci. „Takové byly mé pocity po závodech,“ upřesňuje Štěpánka Nyklová. „Pak to celé ze mě ale spadlo. Kdyby mi někdo na začátku sezóny řekl, že budu na jejím konci čtvrtá, brala bych to všemi deseti. Celý tento napínavý souboj o třetí místo byl ale daný tím, že tu Prahu Štěpán nejel. Pro mě ta naděje svitla jen díky těmto okolnostem. Takže poklona soupeři! Celkově, kdo tento seriál sledoval musel být spokojený s tím, co jsme všichni předváděli. O prvním a druhém místě v mistráku se rozhodlo až v předposlední jízdě sedmého závodu a o té třetí příčce až v jízdě poslední. Předcházely tomu tři měsíce práce.“

David Hofman, Petr Marek a Štěpánka Nyklová na stupních vítězů pohárového závodu v Plzni v říjnu 2022 | foto Pavel Fišer

Sezónu 2022 ukončila dalším pódiem na konci seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cup na Borech, což se dalo vysvětlit jako jasný vzkaz do dalšího roku. „No jo, zase ta Plzeň,“ neztrácí humor. „Jasně, že to měla být předzvěst pro příští sezónu. Hlavně jsem chtěla, aby kluci neměli klidnou zimu a měli nad čím přemýšlet.“

Kdyby snad zapomněli, Štěpánka Nyklová se na loňské Velikonoce připomněla další bednou ve Slaném a další vavříny na sebe nenechaly dlouho čekat. „Loňská sezóna byla dobrá,“ bere všechno šmahem. „Pravidelně jsem se držela vepředu. Třikrát jsem si jela ve finále pro brambory a buď vinou techniky nebo soupeřů jsem nakonec držela na bedně bronzový pohár. A to je přeci príma, ne? Škoda toho nezaviněného pádu v Liberci. Měla jsem našlápnuto a cílili jsme dlouhou dobu i přípravou právě na tento závod. Motory po generálce, fyzička namakaná, natrénováno a hlavně doma z pohledu bydliště a podpory v hledišti. Rodina a dokonce se přišel podívat i můj třídní učitel. Bohužel jsem v něm nedojela ani první jízdu a místo toho jsem se hnala městem s předností v jízdě pod modrým majákem až do liberecké nemocnice. Celé to znám jen z vyprávění.“

 

Kamarádství se projevuje

Další průběh loňské plochodrážní kampaně si ale Štěpánka Nyklová vybaví sama. „V Gdaňsku jsem nezklamala, ale ani nevynikla,“ uvádí. „Jednu jízdu jsem tam vyhrála. To už ale byly pro nás opravdové závody. Chtěla jsem víc a mířili jsme výš, ale nešlo to.  I přesto, že u nás hodně makáme, tak myslím, že je vidět, že nám ujíždí vlak v porovnání s výchovou a přípravou v ostatních zemích.“

Štěpánka Nyklová pádí před Mariánem Jiroutem | foto Karel Herman

Nechme ostatní země a podívejme se na tu naši, kde skončila třetí v šampionátech na klasické i krátké dráze, druhé v Mini Cupu. „Celkově třetí v obou mistrácích?,“ opáčí sama svou vlastní otázkou. „To víš, že jsem si šla ráda a s úsměvem na bednu pro medaili. Hlavně tady v Liberci v červenci, to bylo vyhlášení se vším všudy. To jsem byla šťastná. I to ale mělo své okolnosti. Hlavně neklasifikace Adamova éčka. Ten mě pravidelně nechával za sebou. Taktéž celkové druhé místo v poháru se nám otevřelo až po vzniklé díře Petrovým odchodem. Tady jsme si ale na třetí příčku troufali.“

I přes úspěchy zůstalo memento z květnového Liberce. „S ohledem na loňskou sezónu musím ale říci, že pro mě bylo důležité po tom pádu v Liberci znovu začít závodit,“ připouští. „Jednak jsem musela mít měsíc pauzu naordinovanou doktorem, to se v červnu také nehodí a jednak jsem se po návratu prvními závody protrápila. Ve Slaném na malé dráze mi to vůbec nešlo, i přesto, že jsem tady doma a mám tu nejvíc nakroužíno, a v Praze to bylo totéž. Starty dobrý, ale do první zatáčky jsem to prostě nepodržela. Nešlo to. Mezi plným plynem a zadním kolem je ještě hlava a ta mi tou rukou prostě kroutit nedovolila. Bála jsem se první zatáčky vedle kluků.“

Štěpánka Nyklová sedlá předloni v Chabařovicích dvěstěpadesátku Vojtěcha Šachla | foto Jiřina Šifaldová

Z boje neutíkal český král, ani česká plochodrážní princezna. „V Liberci mi kluci Kollertové umožnili intenzivnější trénování pod jejich dohledem,“ pokračuje náš příběh z úst jeho hlavní aktérky. „A hlavně musím poděkovat oběma Nejezchlebům, protože s nimi jsme domluvili, že budou kvůli mně jezdit do Liberce a Adam mi bude dělat sparingpartnera na dráze. Bylo dohodnuto, že nebude agresivně útočit a zneužívat mých chyb.  Kradl mi místo na dráze, tlačil na mě, ale jezdil s citem a já věděla, že z něj nemusím mít strach. Taková spolupráce mě postavila na nohy a hlavně šlo zase kroutit tou pravou rukou.“

A jak víme, jelo se dál. „ Výsledkem pak byla opět účast ve finále v mistráku v Liberci v červenci a čtvrté místo v závodě,“ říká Štěpánka Nyklová. „Tohle sebevědomí bylo před Gdaňskem hodně důležité. Z Gdaňsku jsme rovnou jeli do Toruně, kam jsem byla pozvaná na speedway Camp. To byla také velká zkušenost.“

 

Vítězství jednou přijde

Třetích míst bylo habaděj, druhé jedno v říjnové Praze, ale co vítězství, to přijde, až Karel Průša a Petr Marek definitivně vypadnou do dvěstěpadesátek? „To víš, že bych ráda vyhrála,“ reaguje Štěpánka Nyklová na blbou novinářskou otázku nejen mnohem moudřejší odpovědí. „ Je to právě ta motivace, proč se posouvat dopředu a makat na tom.“

Štěpánka Nyklová slaví své narozeniny |s Věroslavem Kollertem a jeho synem Tomášem | foto GRS Liberec

Detailní rozbor je dílem okamžiku. „Oba dva janci, jak Petr, tak i Karel mají nalítáno,“ dozvídáme se. „Vědí jak na to. Já se prostě vedle nich učím. Karel má navíc vedle sebe tátu, který je jako zkušený jezdec předpokladem pro jeho úspěch. Mají náskok, který mi jen tak za čtyři sezóny prostě nemůžeme smazat. Petr závodil už dříve v motokrosu a jeho razanci a odvahu my těžko dobýváme. Tohle ale není náš cíl.“

A ten je tedy jaký? „Nejde jen o úspěch závodníka, ale i o techniku a pohodu v celém týmu,“ překvapí svým nadhledem. „Taky neplatí, že tohle všechno dohromady každý den funguje. Já ti řeknu, kdy vyhraju: Až se mi bude chtít!“

Po salvě blonďatého smíchu, přijde další smeč. „Navíc viděl jsi loni poslední Mini Cup ve Slaném?,“ ptá se severočeská závodnice, aniž by čekala na reakci. „Za zády máme Romana, Luboše, Kubu, Járu. Dělali to stejně jako my předloni v Plzni. Také nám nedopřávají klidnou zimní pauzu…“

 

Dvěstěpadesátka je doma a éčko si nahodí jistič

Při hádce má prý žena vždy poslední slovo. Cokoliv muž po něm dodá, odstartuje novou hádku. My se samozřejmě nehádáme, chraň bůh, ale pojďme s naším příběhem dopředu. Kdy do čtvrtlitrů zamíří sama Štěpánka Nyklová? Zkusila si je tréninkově již předloni v Chabařovicích a jeden motor je prý už v garáži.

Štěpánka Nyklová (uvnitř) a Jaroslav Bartek na startovním roštu | foto Antonín Škach

„Jo, v Chaba mi to půjčil Vojta Šachl a i loni v Liberci jsem se svezla na Adamově,“ líčí svá dvěstěpadesátková dobrodružství. „Už se ale dostáváš k síle motoru, kde se chyby neodpouštějí. Myslím, že na to mám ještě čas. Motor máme doma po Dominikovi Hrbkovi a budeme teď stavět novou motorku. Zatím ale jenom pro trénování. Nemáme v úmyslu někam pospíchat.“

A pak je tu také Věroslav Kollert, provokují had pokušitel z ráje se svými sladkými slůvky o libereckých éčkách. Štěpánka Nyklová s nimi má již praktické zkušenosti, ale v ostrých závodech se s nimi neobjevila. Vyhořely jističe nebo svou roli hraje pravidlo, že v závěrečném pořadí oficiálních šampionátů jsou klasifikováni pouze borci sedlající stroje se spalovacími motory?

„Loni jsme měli myšlenku a i dohodu, že pojedeme éčko na malé a metyl na klasice,“ dobíráme se pravdy. „Počasí nedovolilo trénovat a sezóna se otevírala v Chabařovicích hned prvními závody. Hned na to následoval závod ve Slaném. To jsme přeci nemohli rozjet na jiné technice než na té, kterou máme osahanou!  Navíc nebylo zřejmé, jak to s éčky bude z pohledu pravidel. Než se to doladilo, měli jsme už několik závodů za sebou a máš pravdu, že pak z naší strany rozhodla neklasifikace éček.  Proto jsme doma na nich nezávodili. Měli jsme ale na druhou stranu díky Tomášovi a Věroušovi Kollertovým možnost je prezentovat v Gniezně, Wroclavi a Wolfslake. A to bylo príma a pro obě strany přínosné. Letos ty jističe proklemujeme pořádným hřebíkem a doufám, že už nevypadnou.“

 

Závodníku vzadu, dívej se dívce na zadeček!

Sezóna 2024 pro Štěpánku Nyklovou již odstartovala | foto Antonie Škachová

Takže sezóna 2024? „Letos bychom měli navázat užší spolupráci právě s éčkem,“ netají se Štěpánka Nyklová. „Rozhodně chceme klukům zase zatápět a nechávat je za mými zády. Na nové kombinéze mám v oblasti zádele velkými písmeny vyšité své jméno, aby věděli, koho mají před sebou.  Příprava na sezónu je v běhu a to doslova a do písmene. Posilovna, běžky, běhání, plavání, první tréninky. A pak ta technická, ale to je spíš záležitost Shupy a táty.“

 

 


Štěpánka Nyklová děkuje:

Štěpánka Nyklová s otcem Jaromírem | foto Antonie Škachová

„Naše poděkování patří na všechny strany, se kterými se potkáváme. Nešlo by to bez rodičů, ani sponzorů, ani trenérů a ostatních, kteří třeba jen na tréninku anebo závodech asistují. Takže máma, táta. Za sponzory Profika, AutoGAS Liberec, Cycology, Nástroje Sváda a Kůst, Vantos a všem ostatním. Z pohledu drah od Mariánek přes Plzeň, Prahu až do Kostěnic. Slaný, Chabařovice, Pardubice, Divišov a v neposlední řadě Liberec. Tady jsme nejčastěji, když to sem máme nejblíž. Taky se tu jde jinou cestou, která nám je blízká a já myslím, že to funguje. Vidíme s jakým úsilím to dávají dohromady v Chabařovicích Šifaldovi, v Liberci Věrouš běhá dokonce i o berlích, a třeba s jakým odhodláním dojíždí do Slaného trenér Míra Rosůlek. I Tobě a Shupě děkujeme za práci, kterou pro nás děláte. Všude je fůra dobrých lidí a je těžké jmenovat, abys na někoho nezapomněl. Všichni odvádějí hodně práce a za to jim děkujeme. Osobně mi hodně pomáhá Tomáš Kollert. Je se mnou často na dráze, radí mi a dokonce mě byl pomoct i v Gdaňsku, čehož si vážím.“


Štěpánka Nyklová v akci | foto Antonie Škachová