Krásný den ve Slaném byl nejkrásnější pro Petra Marka

Slaný – 4. května
Malá slánská dráha hostila další díl seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cup. Devět závodníků vystřihlo krásné závody pod slunečným nebem na dobře připravené trati. Ve druhé jízdě šli po sobě ostře Karel Průša a Štěpán Melč. Z pádu vyjel slánský borec bez úhony, jeho soupeř jej odskákal odřenou rukou. V další rozjížďce Davida Hofmana v prvním kole zradil motocykl. Štěpánka Nyklová opět ukázala své bystré starty. Nejhezčí jízdou bylo finále A. Pavel Marek vyřešil ve svůj prospěch duel s Tony Katrou, zatímco Štěpán Melč se pokoušel překvapit.

Devítka závodníků s Miroslavem Rosůlkem po závodech | foto Petra Zahradníčková
C B A TOT
1. Petr Marek, Chabařovice 3 3 3 2 3 14
2. Tony Katra, Slaný 2 3 2 3 2 12
3. Štěpán Melč, Plzeň 2 2 3 3 1 11
4. Karel Průša, Slaný 3 R 3 3 3 12
5. David Hofman, Pardubice E 3 2 2 2 9
6. Štěpánka Nyklová, Slaný 3 2 2 1 1 9
7. Marián Jirout, Pardubice 2 1 1 2 3 9
8. Luboš Hromádka, Pardubice 1 1 1 1 2 6
9. Roman Štola, Mariánské Lázně 1 2 1 1 1 6
Po startu finále A: Tony Katra (3), Petr Marek (2) a Štěpán Melč (5) | foto Petra Zahradníčková

Aktuální pořadí seriálu:

PHA PLZ CHA SLA TOT
24.3. 20.4. 26.4. 4.5.
1. Petr Marek, Chabařovice 13 12 15 14 54
2. Karel Průša, Slaný 12 15 12 12 51
3. Tony Katra, Slaný 14 13 11 12 50
4. Štěpán Melč, Plzeň 11 11 12 11 45
5. David Hofman, Pardubice 9 9 10 9 37
6. Štěpánka Nyklová, Slaný 8 8 9 9 34
7. Roman Štola, Mariánské Lázně 10 7 4 6 27
8. Luboš Hromádka, Pardubice 9 7 6 22
9. Marián Jirout, Pardubice 9 9
10. Levi Böhme, D 9 9

Hynek Štichauer měl na pódiu nečekané společníky

Kopřivnice – 4. května
Krásné májové odpoledne se nezadržitelně sunulo k večeru, ale třetí přebor v Kopřivnici se zprvu nejevil, že by měl být stejně krásný. V depu vedle olbřímího oválu se nakonec sešlo jen třináct závodníků. Martin Málek přišel v rozjížďce s číslem jedna o vítězství vinou tarokujícího karburátoru. Posléze motocykl Matěje Frýzy letěl až za mantinel a jeho majitel přirovnával svůj zadek k perfektně naklepanému řízku. Jan Jeníček však po svém pádu z první pozice v poslední zatáčce rozjížďky s číslem jedna musel s krčním límcem do novojické nemocnice. Závod nabral díky čekání na sanitku zpoždění a depem se šířily zvěsti o předčasném konci po dvanácti jízdách. Nakonec se však na pomoc zapadajícímu sluníčku rozsvítily reflektory a skvělé publikum nepřišlo vůbec o nic. Kraloval Hynek Štichauer, který netratil ani bod. Vysoko mířil rovněž Jaroslav Vaníček. Přetržený primár v jedenácté jej nestál vůbec nic, ale prasklý sekundární řetěz v rozjížďce s číslem sedmnáct před něho do cíle poslal Bruna Belana. na druhý stupínek pódia si tím pádem vyskočil Matouš Kameník, který byl dnes pekelně rychlý. Jaroslav Vaníček vzápětí porazil v rozjezdu o třetí místo Patrika Linharta, jemuž návrat na kopřivnickou trať vykouzlil úsměv na jeho zarostlé tváři.

Matouš Kameník, Hynek Štichauer a Jaroslav Vaníček na stupních vítězů | foto Antonín Škach

Pády, pády, pády provází úvod

Kopřivnický stadión Emila Zátopka viděl povedený závod | foto Antonín Škach

Kopřivnice je na plochodrážní mapě daleko, to je fakt. A když na zdejším olbřímím ovále, jemuž místní parta dopřála nový povrch, chcete závodit ve středu okolo půl páté, musíte si pořádně přivstat. Jako kupříkladu Bruno Belan. Se svým otcem Rudolfem někdy okolo sedmé přehazovali motor vypůjčený od Eduarda Krčmáře do svého rámu, jehož vlastní pohonný agregát zabouří až na světovém šampionátu v Kršku. Pak rychle do dodávky a u Divišova stop!

Náklaďák vrazil do trajleru s koňmi, z nichž někteří bohužel museli poručit dušičky svému bohu. Zdržení okolo hodiny měla i řada ostatních borců, jež se na Moravu vydala po dálnici D1. V depu se jich nakonec sešlo třináct, oproti původní nominaci chyběl Pavel Kuchař. Závodníků mohlo být více, Josef Černý dal na doporučení pardubického primáře Tomáše Brože o roční pauze vzhledem ke svým zdravotním problémům. A tak vypomohl alespoň přiloženou rukou k dílu v boxu Matěje Frýzy.

Nástup nemohl v Kopřivnici pochopitelně chybět. A pak už zabouřily motory naostro. Rozjížďka s číslem jedna neměla ambice stát se poslem senzačních zpráv. Martin Málek se vskutku ujal vedení hned s letem pásky. A pak již pouze zvyšoval odstup před Matoušem Kameníkem a Michalem Bašteckým. Poslední kolo se ale přece jen vzalo do hlavy, že se stane Koniášem papírových předpokladů.

Procesí jako na funuse, aneb patálie Martina Málka začínají | foto Antonín Škach

Martin Málek zničehonic zůstal stát, a aby inkasoval alespoň bod, za potlesku diváků oběhl tři čtvrtiny z bezmála půl kilometru, který jej dělil od šachovnicové vlajky v rukou Pavla Matuly.  „Asi bordel v karburátoru,“ vychrlil ze sebe později v depu. „Měl jsem tam kamínky. Při dolévání se sekly o plováček.“

Mezitím Patrik Linhart, jemuž se při tréninkovém pádu naštěstí vůbec nic nestalo. Nejlépe odstartoval do rozjížďky s číslem dvě. Ovšem Jaroslav Vaníček z atypického oválu ztratil respekt již při svém zářijovém debutu. A nikterak se v úvodním výjezdu nerozpakoval po vnějšku převzít vedení. Něco podobného hned vzápětí Hynek Štichauer provedl Jakubovi Exlerovi.

Dopředu se v úvodním výjezdu třetí jízdy dral také Matěj Frýza. Své laškování s mantinelem ustál a ztracenou třetí pozici si rychle na Brunovi Belanovi vybojoval nazpět. Ve druhém kole se však všechno změnilo. Plzeňský benjamínek upadl a jeho stroj skončil na druhé straně mantinelu. Bruno Belan ve snaze zabránit podobné mele, jejíž následky viděl dopoledne na dálnici, složil svůj stroj k zemi.

Matěj Frýza po svém pádu ve třetí jízdě:

„Můj zadek se cejtí jak naklepanej řízek.  Vteřina a motorka byla na svíčce. Kdyby se to přetočilo, sklouznul bych se.“

Matěj Frýza vyvázlo ze svého pádu bez zranění, jeho motocykl na tom byl mnohem hůře | foto Antonín Škach

Při repete, pochopitelně bez diskvalifikovaného Matěje Frýzy, se Hynek Štichauer ujal otěží své vlády o poznání pevněji. Záhy ujel Jakubu Exlerovi, na něhož dotíral Bruno Belan, o půl dlouhatánské rovinky. Neméně suverénně si hned na to počínal Jan Jeníček. Celá čtyři kola nedal ani náznak šance dotírajícímu Jaroslavu Petrákovi.

Když jej od cíle dělilo jen pár metrů, v posledním výjezdu se mu motocykl vzpjal na zadní a on z něho vypadl. Bohužel potřeboval lékařské ošetření. Stěžoval si na bolesti v ruce, kvůli podezření na zranění obratlů mu nasadili krční límec. Tribuny mu tleskaly, když jej sanitka vezla do depa. A tak si pro pardubického závodníka přihoukala její kámoška z Nového Jičína.

 

Sekundární řetěz mění charakter rozjezdu

Závod nabral mírné zpoždění a jeho pokračování po osmnácté hodině dávalo za vznik obavám, zda se všechno stačí dokončit před příchodem soumraku. Ačkoliv se jim nedal upřít logický základ, ukázaly se jako zbytečné. Program klapal jako švýcarské hodiny, jízda stíhala jízdu.

Druhou sérii zahájil nejlépe Hynek Štichauer, suverénní vítěz rozjížďky s číslem šest. Stejná cifra stála v kolonce jeho průběžného zisku po dvou startech. Něco takového dokázal již jen Jaroslav Vaníček. V osmé jízdě sice nejlepší start vystřihnul Matouš Kameník. Pražský čahoun jej však objel pravé strany první zatáčky, aby divišovskému borci zabránil rozvinout vítěznou šňůru.

Jaroslav Vaníček (žlutá) a Patrik Linhart (červená) se dnes potkali na ovále dvakrát | foto Antonín Škach

Vzápětí se rozsvítila světla. Nejsou sice určená primárně pro plochou dráhu, ale jejich svit přece jen podal pomocnou ruku slábnoucím slunečním paprskům. A jelikož tempo závodu neochabovalo, návrh o předčasném konci po rozjížďce s číslem dvanáct záhy letěl roztrhaný na kousíčky do odpadkového koše.

Rozjížďka s číslem jedenáct ponechala Hynka Štichauera jako jediného leadera aktuální klasifikace. Pardubičan odvedl Jaroslava Vaníčka, který se s takovým vývojem spokojit nechtěl, ale přece jen musel. Nadto mohl hovořit o štěstí, že mu primární řetěz spadl až ve chvíli, kdy mu Michal Baštecký nemohl dva body sebrat.

A tak se opět sešel na stejném skóre s Matoušem Kameníkem. Ten se primátem ve dvanácté jízdě taktéž dostal na osm bodů. Za oběma teenagery stáli o bod zkušení veteráni. Jaroslav Petrák zdědil úvodní triumf po Janu Jeníčkovi, v osmé jízdě dojel třetí za oběma juniory v průběžné klasifikaci před ním, aby rozjížďku s číslem devět vyhrál. A Patrik Linhart po dvou dvojkách vyzrál na Matěje Frýzu.

Slánskému závodníkovi ovál evidentně zachutnal. V patnácté jízdě se usadil na čele před Jaroslavem Petrákem. A dal mu jasně najevo, že to zůstane až do cíle, ačkoliv se Pardubičan zejména ve druhém kole nebezpečně sápal dopředu spodní stranou druhé zatáčky.

Patrik Linhart popisuje svůj triumf v rozjížďce s číslem patnáct:

„Až teď jsem přišel, jak to tady najíždět. Bylo hnusný, jak jsem šel o tréninku na držku, už se těším na pivo.“

Patrik Linhart se s deseti body rázem stal jedním z vážných uchazečů o stupně vítězů. Do hry totiž vstoupil Martin Málek. Po úvodní poruše v šesté jízdě nedojel ani na startovní rošt. Když na něho přišla řada potřetí, skláněl se svým otcem Pavlem nad motocykly v boxu.

„Zatím nevím, záhadné problémy, zapalování?“ reagoval na otázky, kde leží zakopaná pes. Ve čtrnácté jízdě však vypálil do čela, na němž se udržel dotěrnému Jaroslavu Vaníčkovi navzdory. Pražan před závěrečnou pětinou disponoval deseti body jako Patrik Linhart. Do klubu se k nim přidal také Matouš Kameník. Toho v rozjížďce s číslem šestnáct odvedl Hynek Štichauer, jenž čtvrtým triumfem upevnil postavení premianta kopiřvnického přeboru.

Závod skončil před západem sluníčka, což kvitoval také Bruno Belan se svým otcem Rudolfem | foto Antonín Škach

Sedmnáctá jízda se pustila do konečného rozhodování. Jaroslav Vaníček jezdil dlouho před Brunem Belanem. Nakonec však přes metu projel setrvačností s přetrženým sekundárním řetězem.  Ambice na rozjezd o pohár s dvojkou se otřásly v základech. Rozjížďka s číslem osmnáct se ale ukázala jako scénáristka se skvělým smyslem pro drama. Martin Málek totiž vytrapoval před Hynka Štichauera. Než mohl Pardubičan udeřit, rozblikala se červené světla.

„Chytil jsem kolej, nešlo s tím nic dělat, příště to bude lepší, doufám,“ vysvětloval Radek Bambuch, proč svůj první letošní závod ukončil pádem. Repete však přišlo se stejným úvodním obrázkem. Martin Málek zase odstartoval nejlépe, jenže ve druhém kole jej Hynek Štichauer podjel v úvodním výjezdu.

Zvítězil v celém závodě, přičemž další stupně vítězů měly být obsazeny až na základě výsledků rozjížďky s číslem dvacet. Patrik Linhart nemohl odstartovat lépe, nicméně Matouš Kameník byl po venku úvodní zatáčky rychlejší. Bral druhé místo, kdežto slánský závodník zopakoval svůj pohotový start rovněž v rozjezdu o třetí. Jenže Jaroslav Vaníček jej záhy předjel a proti pokusům o odvetu se postavil i upadlý hák.

 

Hlasy z depa

Matouš Kameník a Hynek Štichauer se pod rozsvícenými světly chystají na pódium | foto Antonín Škach

„Pro nás dobrý,“ svěřoval se Hynek Štichauer. „Ale je mi líto kluků, co si ublížili. Dráha nebyla špatná. Bylo znát, že navezli materiál. Před závodem to vypadalo tvrdý, ale rozjelo se to. Povrch se musí otočit, na dalších závodech to bude lepší. Přebor je dramatickej, já jsem dnes první, to je super.“

„Parádně,“ smál se Matouš Kameník nad otázkou magazínu speedwayA-Z, jak dnešní závod viděl. „Zezačátku se nejelo dobře, pak už ho. Bylo to dobrý, bavili jsme se.“

„Dvakrát řetěz,“ posteskl si Jaroslav Vaníček. „Zezačátku to vypadalo nadějně, jak jsem měl technický problémy s motorkou, jel jsem rozjezd o třetí místo. Jinak bych tu poslední jízdu vyhrál a jel bych o druhý. Druhá bedna v přeboru, měl jsem to rozjetý na víc, co se dá dělat?!“

„Na začátku závodu to bylo na hovno,“ nemohl Patrik Linhart nevzpomenout svůj tréninkový pád. „O to víc mě mrzí ten rozjezd, ale ten kluk letí. Jsem potlučenej, ale šťastnej. Na bednu moc nechybělo. Třeba to vyjde příště, domácí dráha… Nebylo to dneska špatný, moc nescházelo. V rozjezdu jsem odfrk‘, říkám si paráda, ale vadnul jsem na ruce. A ještě mi upad‘ hák.“

„Stálo to za…“ nedokončil Jaroslav Petrák svou myšlenku. „Nebyl špatnej den, ale nebylo to, jak jsem chtěl. Začátek složitější, ty starty, ale pak jsem to udržel. Nebylo to špatnej den, ale musíme asi něco začít dělat.“

Jakub Exler byl dnes spokojen | foto Antonín Škach

„Zezačátku jsem se toho lek‘,“ připouštěl Michal Baštecký. „Dráha se za rok, co jsem tady nebylo, změnila. Ke konci jsem tak ale dal. Bylo nás tady málo, jsem rád za body.“

„Dobrý,“ odtušil Jakub Exler. „Jelo se mi dobře. Hezkej den, byla velmi dobrá dráha. Jelo se úžasně, jsem spokojenej, co jsem udělal.“

„To byl ale drb,“ mračil se Martin Málek. „Sešly se dva technické problémy v jednom čas, nebo postupně. Dojel jsem první rozjížďku bez metylu a našel písek v v karburátoru. Pak motorka startovala, ale nakonec jsem musel vymontovat zapalování z druhé motorky. Zkoušky na elektriku dopadly, ale motorku jsem jen nastartoval, ale nejela. To bylo divné. Až ve čtvrté jízdě jsem mohl pokračovat.“

„Na první závody to šlo,“ zamýšlel se Jakub Sazovský. „Jel jsem tady zatím nejrychlejc, mám na to. Tréninkově letos nic moc, ale teď se bude jezdit hodně. Tak doufám, že to půjde.“

1. Hynek Štichauer, Pardubice 3 3 3 3 3 15
2. Matouš Kameník, Divišov 3 2 3 2 3 13
3. Jaroslav Vaníček, Praha 3 3 2 2 2 12+3
4. Patrik Linhart, Slaný 2 2 3 3 2 12+2
5. Jaroslav Petrák, Pardubice 3 1 3 2 1 10
6. Michal Baštecký, Praha 2 3 1 1 3 10
7. Bruno Belan, Slaný 1 3 2 0 3 9
8. Matěj Frýza, Plzeň X 0 2 3 2 7
9. Jakub Exler, Praha 2 2 2 E 1 7
10. Martin Málek, Březolupy 1 – – 3 2 6
11. Jakub Sazovský, Kopřivnice 2 1 0 1 1 5
12. Radek Bambuch, Kopřivnice 1 1 1 X X 3
13. Jan Jeníček, Pardubice F – – – – 0

Poznámka: z původně přihlášených nestartoval Pavel Kuchař

Průběžné pořadí seriálu:

PHA PLZ KOP TOT
9.4. 16.4. 4.5.
1. Hynek Štichauer, Pardubice 11 14 15 40
2. Jaroslav Vaníček, Praha 11 12 12 35
3. Daniel Klíma, Praha 12 14 26
4. Matouš Kameník, Divišov 3 9 13 25
5. Bruno Belan, Slaný 11 5 9 25
6. Matěj Frýza, Plzeň 7 10 7 24
7. Jaroslav Petrák, Pardubice 3 10 10 23
8. Jakub Exler, Praha 8 1 7 16
9. Michal Baštecký, Praha 1 4 10 15
10. Petr Chlupáč, Praha 14 14
11. Patrik Linhart, Slaný 12 12
12. Jan Jeníček, Pardubice 6 6 0 12
13. Martin Málek, Březolupy 6 6
14. Vojtěch Šachl, Praha (250 ccm) 6 6
15. Jakub Sazovský, Kopřivnice 6 5
16. Adam Bednář, Praha (250 ccm) 5 5
17. Josef Černý, Plzeň 5 q 5
18. Pavel Kuchař, Praha 0 4 o 4
19. Radek Bambuch, Kopřivnice 3 3
20. Oliver Schmid, Plzeň (250 ccm) 3 3
21. Štěpán Ševčík, Divišov (250 ccm) 1 1
22. Josef Franc, Praha 0 0
XXX Jan Macek, Praha o

Poznámka: o – omluven, q – nepřipuštěn ke startu

Ondřej Smetana se rozhodl dopsat svůj plochodrážní příběh v nejlepším

Mořina – 4. května
Existuje celá řada axiomů, jejichž platnost není třeba nikterak dokazovat. Každé ráno vyjde slunce, tělesa padají dolů, o Euklidových postulátech ani nemluvě. Nebo že Ondřej Smetana začne již v zimě francouzskou ligou a pak bude putovat po celé Evropě od jedné plochodrážní štace ke druhé. Jenže pozor, tohle již neplatí, plochodrážník pražské Markéty je již bývalý závodník. A to paradoxně po jedné ze svých nejvíce vydařených sezón.

 

Nesplněné britské naděje

Ondřej Smetana si povídal s magazínem speedwayA-Z | foto Pavel Fišer

Dvě covidové sezóny přinesly nejistotu rovněž do sportu levých zatáček. Aby se výkonnostně posunul výše, poohlédl se ve Velké Británii. A vskutku zkraje července ohlásil, že se dohodl s klubem v Poolu. Jenže nakonec z angažmá nebylo vůbec nic.

„Britská liga nedopadla,“ povzdechne si Ondřej Smetana. „Měl jsem podepsanej kontrakt, těšil jsem do slavnýho klubu do Poole. Už jsem byl připravenej k odjezdu, motorky naložený, loď zaplacená, čekal jsem na víza. Tvrdili mi, že si nemusím platit ubytování a nemusím jít do karantény.“

Realita se ovšem ukázala být pravým opakem. „Žádný víza mi neposlali.“ říká. „Všichni ostatní závodníci tvrdili, že se do karantény v Anglii musí na dva tejdny, výjimky nebyly. Z klubu mi nic neposlali. Nepřišlo nic, tak jsem do Anglie neodjel. Mrzelo mě to, ale dva tejdny v karanténě si tam přece platit nebudu.“

 

Zlato ve dvojicích

Jakub Jamrog, Milan Mach a Ondřej Smetana slaví titul | foto Kiril Ianatchkov

A tak Ondřej Smetana zůstal o prázdninách v České republice. Milan Mach si jej vybral, aby po boku Jakuba Jamroga nastoupil za slánskou sestavu do domácího šampionátu dvojic. Vyplatilo se, byl z toho titul. Dokonce první, který středočeský klub vybojoval na svém vlastním oválu.

„Z toho jsem měl moc velkou radost, nikdo jsme vítězství nečekali,“ netají se Ondřej Smetana. „Kuba jel pokaždý vpředu, ve Slaným to má najetý. Já jezdil za ním, ale nuly jsem nedělal, což je ve dvojicích důležitý. A byl to můj první seniorskej titul.“

Kdo by si tedy stěžoval?! „S Kubou to bylo výborný,“ libuje si. „Tím, že byl Eda zraněnej, jel jsem za něj celou sezónu. Jak v extralize, tak ve dvojicích.“

 

Plzeňská bedna

Josef Franc, Václav Milík se synáčkem a Ondřej Smetana stojí na stupních vítězů prvního loňského finále v Plzni | foto Karel Herman

Prázdniny skončily, začal nový školní rok. Mistrovství republiky jednotlivců startovalo o něco později na plzeňských Borech. Ondřej Smetana se hned na úvod vypořádal s Petrem Chlupáčem i Hynkem Štichauerem. Později ztratil body pouze s Josefem Francem a Václavem Milíkem. Než slunce zapadlo, zašimralo jej pod nosem, když stál na třetí příčce pódia.

„Poprvý jsem byl v mistráku na bedně, měl jsem radost,“ zavzpomíná. „Ty závody jsem překvapil. Hlavně Chlupa, jak jsem to složil před něj (smích). Dopadlo to dobře. Ani s Pepou nebylo daleko, abych ho předjel.“

Životní úspěch byl skvělý. „Z bedny jsem měl velkou radost,“ neskrývá Ondřej Smetana. „Nikdy jsem v mistráku dospělejch na pódiu. Jsem rád, že se mi to povedlo.“

 

Individuální bronz jde těsně kolem

Tlačenice po startu březolupského finále: Petr Chlupáč (žlutá), Ondřej Smetana (bílá), Hynek Štichauer (modrá) a Martin Málek (červená) | foto Karel Herman

K celkovému bronzu v mistrovství republiky scházela jediná věc.  „Březolupy,“ vytuší Ondřej Smetana, o čem bude řeč. „Nikdy se mi tam závody nepovedly, dráha je specifická. Na to, že je dlouhá, jezděj se vysoký převody. Výjezdy tam jsou za roh, takový zvláštní.“

Ve druhém finále skončil nakonec osmý a celkově se rozjížděl o bronz s Petrem Chlupáčem. „Vymáčk‘ jsem ze sebe co nejvíc to šlo,“ přiznává. „Ale Chlupík byl lepší. Skončil jsem čtvrtej v republice, hodně mě to mrzelo, měl jsem to pěkně rozjetý. Ale ve finále to čtvrtý místo bylo nejlepší, co jsem během celý kariéry měl.“

Ale stačil bod a byl bronz… „Bedna byla hodně blízko,“ uvažuje Ondřej Smetana. „Ale Chlupík měl lepší den. Štve mě, že to nevyšlo, ale lepší vyhrál.“

 

Spokojený host

Ondřej Smetana s jedničkou mezi jedničkami, aneb žarnovický triumf v závodě první ligy | foto Antonín Škach

Ačkoliv zůstával kmenovým závodníkem pražské Markéty, avšak na ligové bázi hostoval v jiných klubech. „Celý rok to bylo super,“ hodnotí své slánské extraligové angažmá. „Ale škoda, že jsme byli poslední, čtvrtý.“

A jak hodnotí atmosféru v týmu Milana Macha? „Ve Slaným se mi líbilo,“ odpovídá bez zaváhání. „Bavilo mě to, nebyl boj o sestavu, takže jsem jel všechny závody. Body nebyly super, pět, šest každý závody, nic extra. Největší škoda bylo, že jsme ve Slaným skončili poslední. Tím jsme ztratili bednu, možná i druhý místo. Ale co se dá dělat, takovej je sport.“

V první lize posílil Žarnovicu. „Tam mě to taky bavilo,“ vyznává se. „Měli to hodně těžký, nemohlo poskládat závodníky, hodně Slováků skončilo. Za Speedway Club jsem vlastně jel nejvíc závodů. Čtyři první ligy, SFC, Zlatou přilbu a mistrák. Takže z počtu závodů spokojenost.“

 

Za Zlatou přilbou s izolačkou

Ondřej Smetana v akci | foto Karel Herman

Ondřej Smetana patřil k českým průkopníkům ve francouzské lize. „Dva roky jsme vyhráli,“ komentuje svá léta ve vestě La Reole. „Loni jsme poprvý byli druhý. Tam se mi nedařilo. Bylo to hodně nahoru a dolů. Motorky nefungovaly, nevím, co se stalo. Některý závody se povedly, třeba v Lamothe jsem měl dost bodů. Ale v Marmande se mi zadřely obě motorky. Taky stala se velká změna, byla to mezinárodní liga, Francouzů v ní moc nejezdilo. U nás byli čtyři cizinci a jeden Francouz.“

Na podzim nechyběl ve startovních listinách tradičních velkých závodů. „Na Přilbě v Pardubicích jsme měli hrozný technický problémy,“ zděsí se ještě dnes. „Zalomil se šroub u háku. Běhali jsme kolem toho a nevěděli, co s tím. První jízdu jsem jel s hákem přidělaným izolačkou. Byl jsem druhej, přijel do nájezdu u depa, že to složím. A ono to nesložilo. Nějak jsem zastavil před mantinelama. Izolačka nevydržela…“

Pohoda byla tatam. „Byli jsme rozhozený,“ netají se Ondřej Smetana. „Celej tým. Táta, Honza, Standa. Druhej den byl Tomíčkův memoriál, dával jsem si naděje, abych si vynahradil Přilbu. Stresoval jsem se a o to horší to bylo. Jak jsem říkal, že to bylo nahoru a dolů, tohle bylo jenom dolů.“

 

Rovnice má špatné řešení

Ondřej Smetana (žlutá) vede extraligovou rozjížďku a za sebou má Daniela Klímu (červená), Václava Milíka (bílá) a Mikolajze Czaplu (modrá) | foto Karel Herman

 

Navzdory životním výsledkům nekončil Ondřej Smetana sezónu 2021 optimálně. „Loni jsem se pral s motorkama,“ říká. „Stálo to hodně peněz. Jednou to jelo, jednou ne. Nebudu kecat, bylo to i ve mně. Tlačil jsem na sebe, nebylo to bez stresu. Nakonec jsem se stresoval hodně. A ne vždycky to vyšlo.“

Nicméně plochodrážníci překonávají překážky standardně a nemyslí na konec kariéry. „Na podzim jsem počítal, že budu jezdit,“ povzdechne si Ondřej Smetana. „Poslední závod byl v Lamothe. Šlo mi to, vyhráli jsme a poslední jízda byla trojka. Byl jsem natěšenej na další sezónu. Přišla zima a já začal plánovat. Čekal jsem, až zavolaj‘ z Francie. Neozývali se, že nevědí, nevědí, pak podepsali jiné závodníky. Nepochopil jsem to, já jim vždycky přijel na každý závody.“

Řešení rovnice se blížilo špatnému výsledku. „Zbyla mi česká extraliga a první liga,“ přibližuje Ondřej Smetana své řešení. „A mistrovství Evropy. Dal jsem si pro a proti dohromady, závodit nebo nezávodit. Ale na čtyři extraligy a dva mistráky si nemůžu nakoupit motory za sto padesáti tisíc. Vždycky jsem si dělal cíl, třeba francouzskou ligu, britskou ligu, viděl jsem se v Polsku. A najednou ten cíl nebyl.“

 

Život není jen sport levých zatáček

Úplně vlevo po svém prvním závodě v rámci Markéta Cupu v dubnu 2008 | foto Pavel Fišer

Koncem dubna 2008 se Ondřej Smetana přijel s tatínkem Radkem podívat na Markétu a Zdeněk Schneiderwind ho přemluvil ke startu, což jeho kariéru nastartovalo. „Bylo mi dvanáct,“ vybaví si. „Jezdil jsem stopětadvacítky, pak dvěstěpadesátky, v těch menších kategoriích byla spousta úspěchů. Skončil jsem třetí na mistrovství světa v Hagforsu. Z toho mám radost ještě teď.“

A pak přijde rozhodnutí skončit se závoděním. „Mrzí mě to, hrozně moc mě to mrzí,“ připouští. „Svrběj mě ruce, byl bych schopnej se připravit. Motorky mám, nebudu nic prodávat. Ale nedá se nic dělat, život jde dál. Dvakrát jsem se byl podívat na závodech ve Slaným a na extralize v Praze. Je to pro mě těžký, hodně těžký. Když člověk ví, že extraligu a mistrák jezdil deset let a nikdy nechyběl. Je to těžký pak jen sedět na tribuně.“

A vážně by nešlo pokračovat ve stejné mizérii jako v kovidových letech? „Stojí to spoustu peněz,“ přemítá Ondřej Smetana. „Závodník se musí celou zimu fyzicky připravovat, běhat a cvičit. Kvůli těm pár závodům to nešlo. Kdybych měl před sezónou jasnej cíl. Nějakou tu ligu, abych měl možnost si na motorky vydělávat. Je mi šestadvacet, bude mi dvacet sem. Aby mě pořád dotovali rodiče, to nejde, život není jen plochá dráha. Chci taky něco jinýho.“

 

Pootevřená vrátka

Jiří Wildt se v Holandsku mohl spolehnout nejen na tatínka Martina, ale také na Ondřeje Smetanu | foto GoodShoot/Reygondeau

A nemohla by tou jinou alternativou být ledová dráha, navíc, když Ondřej Smetana kamarádí s Jiřím Wildtem, jehož minulý měsíc doprovázel na mistrovství světa v nizozemském Heerenveenu? „Mně se ledy moc líbí,“ připouští. „Mám rád ten sport, rád bych se ho naučil. Ale na závody se necejtím. Musíš trénovat do Švédska, musíš jezdit, musíš se to naučit.“

První kroky za řidítky ohřebovaného speciálu má již za sebou. „Wilďák mi to jednou půjčil o tréninku,“ připouští. „Ale to, že umím jezdit na krátký a sed‘ bych na leďáka, to nejde. Ledy jsou úplně jinej sport.“

Plochodrážní vrátka se ale ještě nezabouchla úplně. „Je možné, že mě diváci ještě uvidí,“ připouští Ondřej Smetana. „Chtěl bych jet Memoriál Antonína Vildeho. Ještě bych si chtěl zajezdit. Ten sport mám rád. Je v něm spousta kamarádů a spousta vzpomínek. Chtěl bych si svézt, ale už to profesionálně nebude, půjde spíš o zábavu. Lepší skončit, když mi to šlo, než jít dolů a plácat se tam.“

 


Tým v plné parádě: zleva Radek Smetana, Ondřej Smetana, Stanislav Stehlík a Jan Hornof | foto Pavel Fišer

Ondřej Smetana děkuje:

„Děkuju všem, co mě v kariéře podporovali, hlavně rodině a přítelkyni. Všem, co u mě stáli, fanoušků jsem měl soustu. Nejvíc za mnou jezdili Antalovi, to byli největší fanoušci. Mám od nich spoustu triček, teď se uvidíme na tribuně a můžeme pokecat. Fandilo mi dost lidí. Talent jsem nikdy nebyl největší a oni věděli, že to mám vydřený. Plochá dráha mě hrozně bavila, byl to můj život. Moc děkuju také panu Bielmaczovi a mechanikům Honzovi, Standovi, Radkovi a Martinovi.“

Ondřej Smetana se rozhodl ukončit svou kariéru na jejím vrcholu | foto Karel Herman