Archiv pro štítek: 2021 Zlatá přilba města Pardubice

Brady Kurtz lépe vzpomíná na loňskou Zlatou přilbu

Pardubice – 3. října
Je jich osm. Herman Gunzenhauser, Ole Olsen, Jiří Štancl, Erik Gundersen, Jeremy Doncaster, Tony Rickardsson, Leigh Adams a Jason Doyle se ze sedmačtyřiceti vítězů pardubické Zlaté přilby mohou chlubit minimálně dvěma triumfy ve dvou letech po sobě. Nicméně problém se může stát i obhajoba pódiového umístění v závodě všech závodů, o čemž ví své také Brady Kurtz.

Jan Kvěch, Jason Doyle a Brady Kurtz na stupních vítězů Zlaté přilby města Pardubice 2020 | foto Karel Herman
Čtvrtfinálový pád ukončil pouť Bradyho Kurtze letošní Zlatou přilbou | foto Kiril Ianatchkov

Letos pětadvacetiletý Australan stál na pardubickém pódiu již v kvalifikaci juniorského mistrovství světa. Ve Zlaté přilbě debutoval v roce 2016. Tehdy vypadl ve čtvrtfinále. Loni však v redukovaném pořadu pronikl až do velkého finále, v němž jej šachovnicová vlajka v rukou Jaroslava Kocka pozdravila jako třetího po vítězném Jasonu Doylemu a druhém Janu Kvěchovi.

Do pádu se zapletl také Tero Aarnio | foto Kiril Ianatchkov

Letos figuroval mezi přímo nasazenými čtvrtfinalisty. Jenže hned ve své úvodní jízdě najel do pásky. Jeho místo zaujal náhradník Jaroslav Petrák, jenž odsoudil britského šampióna Adama Ellise na poslední pozici.

Účinkování Bradyho Kurtze v letošní Zlaté přilbě se uzavřelo hned ve druhé čtvtfinálové sérii. Upadl ve výjezdu a navíc do něho vrazil Tero Aarnio. Oba odešli do depa po svých, ale Australan byl diskvalifikován. S nulou na kontě nemělo smysl pokračovat.

Jason Doyle (1) stál na pódiu, na něž Brady Kurtz (5) letos nedosáhl | foto Kiril Ianatchkov
Jason Doyle (1) stál na pódiu, na něž Brady Kurtz (5) letos nedosáhl | foto Kiril Ianatchkov

Pardubický super víkend má program i na sobotu

Pardubice – 19. listopadu
Po zveřejnění termínu 74. Zlaté přilby města Pardubice na neděli 25. září mají v Pardubicích jasno také o sobotě, která bude jejich závodu všech závodů předcházet. Chybět nebude osmačtyřicátý ročník juniorské Zlaté stuhy, kterou doprovodí mistrovství světa ve flat tracku. O pátečním programu se stále ještě vedou jednání.

Světový flat track bude opět součástí pardubického super víkendu | foto Karel Herman

Z předchozích vítězů pardubické Zlaté přilby vypadl první Rune Holta

Pardubice – 3. října
Dvaasedmdesát ročníků a sedmačtyřicet vítězů. Takovou historickou bilanci měla Zlatá přilba města Pardubice až do třetího dne měsíce října letošního roku. Na startu letošního ročníku stáli tři závodníci, kteří si z východočeského města již zlatou krasavici odváželi. Nikdo nemohl tušit, že se do kolonky vítězů bude zapisovat nové jméno. Ostatně také ani, že dvojnásobný triumfátor bude balit již po třech výjezdech na ovál.

 

Rune Holta při letošní Zlaté přilbě města Pardubice doplatil na svíci ve své druhé čtvrtfinálové jízdě | foto Kiril Ianatchkov

Rune Holta neměl mít svůj den. Byl nasazen do první čtvrtfinálové skupiny, v jejíž úvodní rozjížďce dojel až čtvrtý. Pak se převrátil rovnou na startu a k postupu do semifinále mu posléze nestačilo ani závěrečné druhé místo.

Nor s polským občanstvím podobně smolné okamžiky při Zlaté přilbě v Pardubicích již zažil. Kupříkladu roku 2001 mířil jako druhý do cíle velkého finále za vedoucím Leighem Adamsem. Ale na cucky rozmetaná prázdná pneumatika jej v poslední zatáčce poslala na zem.

V letech 2009 a 2011 však byla zářící trofej jeho! Ostatní dva vítězové závodu všech závodů si letos počínali přece jen lépe než on. Nicméně o happy endu nemohl hovořit ani jeden z nich. Chris Holder nedokončil semifinále a na malé finále nenastoupil. Jason Doyle postoupil až do velkého finále, v němž však stylem start – cíl kraloval Patryk Dudek.

Patryk Dudek se stal devětačtyřicátým závodníkem, který si z Pardubic odvezl zlatou přilbu | foto Karel Herman

Vynahradil si smůlu z roku 2015, kdy mu v závěru velkého finále prasknul řetěz a cenná trofej skončila na hlavě Jurici Pavlice. Dnes je nezvěstná, protože později byla ukradena. Kdyby však Jason Doyle triumfoval, čtvrtým primátem by přepsal historii Zlaté přilby.

Čtyřikrát ji sice dokázal vyhrát Leigh Adams, ale maximální počet vítězství v řadě zůstává stále na hodnotě tři. Vedle Jasona Doyleho (2018 – 2020) se skvělý hattrick povedl pouze Ole Olsenovi (1970 – 1972) a Leighu Adamsovi (1999 – 2001).

Vítězové Zlaté přilby v Pardubicích:

sedmkrát: Ole Olsen (1970, 1971, 1972, 1975, 1977, 1979, 1980)
pětkrát: Jiří Štancl (1974, 1976, 1976, 1981, 1982)
čtyřikrát: Leigh Adams (1999, 2000, 2001, 2004)
třikrát: Tony Rickardsson (1992, 1993, 1995) , Jason Doyle (2018, 2019, 2020)
dvakrát: Herman Gunzehauser (1935 a 1936), Igor Plechanov (1964 a 1966), Erik Gundersen (1985, 1986), Hans Nielsen (1987, 1998), Jeremy Doncaster (1989, 1990), Ryan Sullivan (1997, 2003), Jason Crump (2002, 2006), Rune Holta (2009, 2011)
jednou: Zdeněk Pohl (1929), Josef Antun Štrban (1930), Rudi Klein (1931), Hans Mayer (1932), Hans Buttler (1933), Gerit J. van Dijk (1934), Franta Juhan (1938), Jan Lucák (1951). Oldřich Klaudinger (1961), Josef Seidl (1962), Antonín Kasper st. (1963), Farit Šajnurov (1965), Ove Fundin (1967), Leif Enecrona (1968), Gennadij Kurilenko (1969), Milan Špinka (1973), Denis Sigalos (1983), John Davis (1984), Per Jonsson (1988), Antonín Kasper ml. (1991), Simon Wigg (1994), Tomáš Topinka (1996), Scott Nicholls (2005), Andreas Jonsson (2007), Hans N. Andersen (2008), Nicki Pedersen (2010), Grzegorz Walasek (2012), Darcy Ward (2013), Chris Holder (2014), Jurica Pavlic (2015), Emil Sajfutdinov (2016), Václav Milík mladší (2017), Patryk Dudek (2021)
Antonín Kasper se svým synem dodnes tvoří jedinou dvojici otec – syn, která dokázal vyhrát zlatou přilbu, avšak protože obě trofeje jsou dnes v soukromé sbírce, je prakticky nemožné spatřit je pohromadě | foto Antonín Škach

Ke zlaté krasavici se dostal také David Hofman

Pardubice – 23. října
O přestávce Zlaté přilby města Pardubice měli na ovál v ukázkové jízdě vyjet také kolibříci, ale natřískaný scénář České televize se postavil proti. David Hofman však mohl zlatou krasavici alespoň podržet. Ale třeba jednoho dne… Ať tak či onak, český plochodrážník pod třicet let, který nezávodil se stopětadvacítkou, je spíše raritou. Nicméně závod všech závodů z nich vyhrál jen Václav Milík, který už roku 2008 v Markéta Cupu udivoval nejen výkony na dráze, ale i efektními jízdami po zadním kole. Jeho tatínek Václav její od nich odrazoval, ale ani on, ani starší sestřička Iveta jej na uzdě stejně neudrželi. Chcete-li vidět naše plochodrážní naděje v akci, řešení nabídne malý ovál na plzeňských Borech, kde zítra po poledni vyvrcholí pohárový seriál PRO-TEC Speedway Mini Cup.

David Hofman drží zlatou přilbu, která nakonec skončila na hlavě Patryka Dudka

Foto: David Hofman st.

Petr Chlupáč prožil dlouhý, ale úspěšný týden

Praha – 21. října
První liga vrcholila v Žarnovici. Kopřivnice nazbrojila v naději, že překoná pražskou Markétu a zmocní se přebornického titulu. V sestavě Tomáše Topinky zívala prázdnotou kolonka určená pro náhradníka. Oprávněně se dalo spekulovat, že se cestou ze světové juniorky v Krosně na Tekove zastaví Petr Chlupáč. Jeho kouč jej však nechtěl zatěžovat dalšími kilometry a závodní akcí navíc. Týden na přelomu září byl totiž nesmírně hektický, avšak pro pražského juniora také úspěšný.

 

Pódium bez pódia

Petr Chlupáč prožil na přelomu září a října náročné, ovšem úspěšné dny

Z pražského úhlu pohledu skončila první liga happy endem. Kopřivnice nakonec nebyla tak silná, jak původně měla. Velká dráha byla dokonale po chuti Daniely Klímy, který vylétal patnáctibodové maximum. Své i odvedli i mladíci Pavel Kuchař a Jaroslav Vaníček, takže Markéta zůstala sedět na trůně.

„Jsou, jsou,“ reaguje Petr Chlupáč na připomínku, jací jsou jeho kluboví kolegové pašáci. „O závodech v Žarnovici moc nevím. Dohodli jsme se, že nepojedu. Kluci to zvládli i beze mě, to se cení. Jsem přeborník, jsou to ale závody pro mladý, aby se rozjeli. Nejsme mistři extraligy a první liga je malá záplata.“

Z Žarnovice se v neděli večer spěchalo. Již v úterý odpoledne totiž v Březolupech vrcholil český individuální šampionát svým druhým finálovým závodem. Petr Chlupáč měl delší čas na přípravu, která se nakonec vyplatila. Nebýt třetího místa za Hynkem Štichauerem a Martinem Málkem v rozjížďce s číslem devatenáct, šel na stupně vítězů.

„Škoda tý poslední jízdy,“ souhlasí junior pražské Markéty. „Nevyšel mi vůbec start. Ale aspoň jsem to udělal divákům dramatičtější…“

Petr Chlupáč (modrá) na startu v Březolupech proti Josefu Francovi (bílá), Jakubu Exlerovi (žlutá) a Václava Kvěcha (červená)

Ano, jakoby nestačily rozjezdy o vítězství a třetí místo v závodě, ale on musel na start další dodatkové jízdy. V závěrečné klasifikaci totiž srovnal krok s Ondřejem Smetanou a čtyři kola navíc rozhodla o bronzu. Petr Chlupáč si vylosoval vnitřní dráhu. Jeho protivník byl vpředu, ale jeho klubový kolega jej podjel a ve výjezdu byl rychlejší.

„Startovní dráha byla hodně důležitá, kdo jel z jedničky, měl větší výhodu,“ konstatuje Petr Chlupáč, aby jedním dechem ohodnotil své třetí místo v mistrovství republiky. „Před Plzní jsem koukal vejš, ale nakonec jsem za třetí místo rád. Ani jednou jsem nebyl na stupních a jsem třetí. Nejel to Honza Kvěch, tak to bylo o něco lehčí.“

 

Náročný, ale krásný pardubický super víkend

Petr Chlupáč stojí na pódiu Zlaté stuhy

Týden však pokračoval, ačkoliv se září přelomilo do října. V pátek končila finálové série letošního juniorského mistrovství světa. Petr Chlupáč se dostal na jeho semifinálový level. Nakonec mu patřila šestá pozice a své letošní působení uzavřel závěrečnou pátou příčkou.

„Upřímně jsem rád, že jsem skončil pátej‘,“ netají se. „Po Krosnu jsem se šoupnul vejš a mý tajný přání bylo dostat se do top pěti. Těm klukům se závody nepovedly, přeskočil jsem je. Pátek a sobota byly v Pardubicích nádherný, ale v neděli mi nebylo dobře. Byla to moje první Zlatá přilba, rád jsem se svezl.“

Nicméně při Zlaté stuze vyhrál všechny své jízdy, pokud neodstartoval, všechno dohnal bojovností, ale finálový vabank mu vynesl třetí místo. „Hele, jela se zároveň Grand Prix v Toruni, Tai vyhrál všechny jízdy a ve finále byl třetí,“ usmívá se Petr Chlupáč. „Můžu si s ním podat ruku. Kdybych si vzal bílou, moh‘ jsem bejt líp. Možná jsem zachráp‘ na startu, možná se zahrabal. A jednu chvíli jsem byl až pátej. Ale na Stuze mám ještě dva roky před sebou.“

Petr Chlupáč (modrá) vede před Alexanderem Woentinem (červená) a Sebastianem Kösslerem (zelená)

Zlatá přilba a Tomíčkův memoriál v pondělí po ní byly odrazem zdravotního stavu. „Nebylo mi dobře,“ opakuje Petr Chlupáč. „Ale v tý těžký skupině, co jsem v Pardubicích měl, mi kluci tolik neujeli. V Praze jsem neměl svůj den, ráno jsem měl horečku a rozmejšlel se, jestli pojedu. A dopadlo to, jak to dopadlo. Bylo to náročnej víkend, ale pro mě hrozně krásnej. Nádherně jsem si to užil.“

 

Ještě jednou letos do akce

Do skvělé koncepce musely zapadnout rovněž triumfy ve volném závodě ve slovinském Kršku a kopřivnickém mistrovství republiky juniorských družstev. „Krško bylo hezký,“ odtuší Petr Chlupáč. „Ten základ se mi poved‘ hezky i semifinále. Ve finále jsem na prd odstartoval. Kdyby mě Dan Klíma neposlal na venek do materiálu, nedostal bych se dopředu. Neúmyslně mi pomoh‘.“

Petr Chlupáč v akci

Nazítří v Kopřivnici spojili své síly a výsledkem se stalo české zlato v juniorských družstvech. „Jeli jsme si pro titul, čekalo se, že vyhrajeme,“ netají se, že na severomoravského obra jeli hrát úlohu favorita. „Poděkování patří tátovi a Michalu Pospíšilovi, že ten tejden se mnou zvládli.“

Letošní plochodrážní rok se však blíží rychle ke své šachovnicové vlajce. „Ještě pojedu test match v Pardubicích proti Polákům,“ odhaluje Petr Chlupáč své plíny. „A to by měl bejt konec. Pak zimní přestávka a nová sezóna.“

 

Foto: Karel Herman

Jan Kvěch byl v Pardubicích šťastný ze světového pódia

Praha – 15. října
Světové finále juniorů bylo jedním z jeho hlavních cílů sezóny v jeho podání. Jenže z prvního klání ve Stralsundu se vracel s frakturami rukou. Sotva však při tréninku zjistil, že se zranění hojí natolik, že může ovládat motocykl v závodním tempu, rozhodl se pro návrat. Všechno šlo stranou, včetně mistrovství republiky jednotlivců, v němž se letos do historie nejvýraznější zapsal, že v Březolupech nedolil metyl svému staršímu bráškovi Václavovi. Naštěstí jen při tréninku. Soustředil se hlavně na mistrovství světa do jednadvaceti let. Vyplatilo se, v Pardubicích stál na pódiu a celkově obsadil šesté místo.

 

Jan Kvěch se v Pardubicích raduje ze třetí příčky

„Dobrý,“ odtuší při hodnocení třetího finále juniorského světa své často užívané slůvko. „Šel jsem do toho s tou rukou, v Pardubicích byla pěkná dráha, nedělala mi problémy. A tak jsem jel, na co jsem si věřil. Nakonec jsem skončil třetí a byl jsem šťastnej. Škoda toho prvního závodu.“

Ano, to je pravda. V závěrečné klasifikaci skončil Jan Kvěch šestý. Od pátého Petra Chlupáče jej dělí jediný bod, od čtvrtého Mateusze Swidnickeho tři. Bronzový Wiktor Lampart je před ním o dvanáct bodů, ale musíme vzít do úvahy, že český reprezentant vyšel ve Stralsundu úplně naprázdno. Tím pádem jakoby odjel jen dva místo třech závodů. A finále v Pardubicích dalo jeho působení skvělou tečku.

Jan Kvěch (bílá) ve finále Madse Hansena (žlutá) nedohonil

„Měl jsem nejhorší pole,“ vrací se Jan Kvěch na startovní rošt finálové jízdy pardubického závodu. „Byl jsem rád, že jsem dojel třetí. Byl jsem rychlejší než Mads Hansen. Ale nebylo, kudy ho předjet, jel lepší stopu.“

Jan Kvěch vede před Petrem Chlupáčem

Foto: Pavel Fišer