Praha – 4. října
Joj, to jsme se načekali, než improvizace předchozích dvou sezón skončily. Konečně přišel ten správný Memoriál Luboše Tomíčka. V pondělí po Zlaté přilbě, byť pravda o hodinu dřív oproti zavedené devatenácté, i s ohňostrojem. Jen ten déšť nikde! Jeho kapky však ale nikomu nechyběly. Ve finálové jízdě se prosadil Francis Gusts, jehož mezi nejlepších pět poslala jen lepší pomocná kritéria. Na stupních vítězů stál společně s Nickem Škorjou a Jakubem Jamrogem, Jan Kvěch přišel o třetí místo v pátém kole, když mu motocykl přestal jet.

Není pozdě vítězit

Nástup byl okázalý jako vždy, nicméně početné publikum se těšilo na závodní akci. Rozjížďka s číslem jedna nemohla z českého úhlu pohledu dopadnout optimálněji. Jan Kvěch měl ve druhém kole náskok již poloviny celé rovinky před Michalem Castagnou. Hned vzápětí se Daniel Klíma popral o vítězství s Jakubem Jamrogem.

Jan Kvěch komentuje své úvodní vítězství:

„Dobrý, teď uvidíme.“

Polák byl sice po startu vpředu, nicméně český junior jej objel vnějškem první zatáčky. Jakub Jamrog kontroval v nájezdu do třetího kola. Po postupu prahnul i třetí Josef Franc. Byl tvrdý, nicméně Daniel Klíma si udržel vrch. Do třetice se české publikum radovalo ve třetí jízdě. Přitom v ní skoro celou depu udával tempo Francis Gusts.

Avšak Václav Milík se jako pověstná deux ex machina zjevil v poslední nájezdu na spodní straně a nekompromisně sebral lotyšskému mladíkovi vítězství. Jenže přece jen to měli být cizinci, kteří se po druhé pětině dělili o vedení. Jakub Jamrog vyhrál šestou jízdu ve stylu start – cíl. Hned vzápětí se mu vyrovnal Matias Nielsen.

Dán, který loni vytrhnul extraligový trn z pražské paty, jednoznačně vyhrál rozjížďku s číslem čtyři. V sedmé jízdě udeřil na vedoucího Václava Milíka, aby se spodem druhého nájezdu dostal před něho. Své úvodní vítězství neobhájil ani Jan Kvěch. V rozjížďce s číslem pět jej odvedl Nick Škorja, jenž se v úvodní sérii musel sklánět před Matiasem Nielsenem.

Memoriál Luboše Tomíčka je ovšem specifický svou finálovou jízdou, v jejíchž pěti kolech bojuje o vítězství pět nejlepších muž§ základní části. Ztratit jeden či dva body proto tolik mrzet nemusí. Větší ztráta již může být klíčová, ale na začátku třetí série skýtal dnešní závod ještě spoustu možností nápravy.

Josef Franc by mohl sloužit jako ukázkový případ. Byl to právě pražský rutinér, kdo v rozjížďce s číslem deset přetnul vítěznou šňůru Matiase Nielsena. Vedení se přitom ujal již s letem pásky vstříc potemnělé pražské obloze. Podobně si počínal i Daniel Klíma v jedenácté jízdě. Petr Chlupáč, jemuž nebylo dobře po těle, si ve druhém kole poradil s Przemyslawem Liszkou. Nicméně jeho bodové konto bylo až přespříliš hubené na postupové ambice.

Optimistů je méně než pesimistů

Jan Kvěch kraloval rozjížďce s číslem devět, v níž už po startu za sebou nechal Václava Milíka. Nick Škorja se zase pustil ve dvanácté jízdě do křížku s Francisem Gustsem. Lotyš od něho převzal vedoucí příčku vnějškem úvodního oblouku, jenže Slovinec se přece jen prosadil nazpět v nájezdu do posledního okruhu.

Na konci třetí série tím pádem stála trojice osmibodových mužů. Jan Kvěch, Nick Škorja a Matias Nielsen. Václav Milík a Jakub Jamrog, jenž v deváté jízdě trčel na třetím místě za pardubickým závodníkem a vedoucím Janem Kvěchem, měli o bod méně. Události ovšem nabraly naprosto nepředvídatelný spád.

Do postupové hry se zamíchal Przemyslaw Liszka, který si již prve troufnul na oba naše juniory ve startovní listině. V rozjížďce s číslem třináct ukazoval celá čtyři kola výfuk Janu Kvěchovi. A když jej Pražan chtěl v první zatáčce posledního okruhu objet, nemilosrdně jej zavřel.

Václav Milík vysvětluje svou nulu z rozjížďky s číslem čtrnáct:

„Neodstartoval jsem. A dostal jsem cejchu.“

Nick Škorja naproti tomu vyhrál čtrnáctou jízdu, v níž si dvakrát prohodil místo s Michelem Castagnou. Ital jej minul v prvním výjezdu, avšak o dvě kola později musel v první zatáčce nazpět za Slovincova záda. Václav Milík skončil poslední a s nulou se do boxů vracel také Josef Franc po rozjížďce s číslem patnáct.

Zato hodnota akcií Francise Gustse stoupla poté, co se Lotyš v úvodním oblouku patnácté jízdy přenesl před Marka Levišina. Matias Nielsen vyhrál rozjížďku s číslem šestnáct před Jakubem Jamrogem. V otázce postupu do finále mohli být optimisty oba.

Porucha místo pódia

Finálová tajenka se plnila postupně s průjezdem cílovou metou v závěrečné sérii. Jan Kvěch vyhrál sedmnáctou jízdu ve stylu start – cíl a mohl se opřít o třináct bodů. Daniel Klíma v první jízdě podjel Matiase Nielsena, jehož posléze držel na uzdě až do cíle. Větší důvod k optimismu měl ovšem Dán.

Do banku hodil svých dvanáct bodů, kdežto pražský junior jen devět. Marko Levišin v rozjížďce s číslem osmnáct marně dotíral na Michele Castagnu. Italovi však byl triumf pramálo platný, protože s osmi body mu bylo finále vzdálené bez ohledu na výsledek závěrečných dvou jízd.

V té předposlední dlouho vedl Nick Škorja. Jakub Jamrog se ale tlačil dopředu. Před nájezdem do třetího kola se ujal vedení, aby své skóre zaokrouhlil na hodnotu dvanáct. Poražený Slovinec disponoval dvanácti a tak za finálovou vodou byli oba dva.

V rozjížďce s číslem dvacet definitivně zhasly postupové naděje Václava Milíka. V prvním oblouku se hnal na vedoucího Przemyslawa Liszku. Popadla jej však kolej, která jej poslala daleko ven. Místo triumfu se pardubický kapitán vracel do svého depa již s druhou nulou v řadě. Do hry o stupně vítězů však vstoupil Josef Franc.

V první zatáčce třetího kola jako blesk z čistého nebe zjevil na čele, když jedním vrzem překonal Ričardse Ansviesulise a Przemyslawa Liszku. Sám už pomýšlet na účast v klíčové jízdě pěti nejlepších. Nicméně nepustil do ní Przemyslawa Liszku, který by tam zamířil v případě, že by zůstal na čele. Takhle však místo devíti bodů měl pouhých osm.

Přitom ve srovnání s ostatními dvěma devítibodovými závodníky, Danielem Klímou a Francisem Gustsem by mohl nabídnout dvě trojky v kombinaci s jejich jednou. Pražan Lotyše sice porazil v sedmnácté jízdě, v níž byl Francis Gusts až poslední, avšak ve srovná s ním měl o jedno druhé místo méně. Finálová vrata se tak zabouchla těsně před ním.

Jan Kvěch krčí rameny po finálové jízdě:

„Přestávalo to jet v nájezdu, ubral jsem a jen mě to nakoplo.“

Nick Škorja si volil postavení na finálovém startovním roštu jako první. Vybral si dobře, protože po vylétnutí pásky vyrazil do čela. Za sebou měl Jana Kvěcha, který však na vnitřní straně druhé zatáčky hodně prodělal a klesl na třetí příčku. Nesložil však zbraně a osnoval odvetu.

V nájezdu do třetího kola se do vedení prosadil Francis Gusts. Jan Kvěch záhy jezdil třetí před Jakubem Jamrogem. Pódium mu ale nebylo evidentně souzeno. Na začátku posledního pátého kola zajel k mantinelu a kvůli patáliím s motorem se ani nedostal do cíle.

Hlasy z depa

„Dobrý, nebylo to špatný,“ přemítal Jan Kvěch nad svým dnešním výkonem. „Škoda defektu ve finálový jízdě. Přestávalo to jet v nájezdu, ubral jsem a jen mě to nakoplo. Jak říkám, dařilo se, až na tu poslední rozjížďku.“

„Tu těsnost mám v oblibě,“ připomínal Daniel Klíma, že těsným způsobem nevypadl z nadstavbových částí víkendových závodů až dneska. „Jako v Pardubicích, tam mi to uteklo taky o bod. A dneska to ani o ten jeden bod nebylo. Závody byly vyrovnaný, jezdilo se mi hezky, dráha byla fajn.“

„Bylo to super,“ bilancoval Václav Milík. „Přes noc jsme se vraceli z Polska, dnes mi to jelo pěkně, nechci svůj výkon svádět na to, že jsem byl unavenej. Až tu čtvrtou jízdu jsem neodstartoval a dostal cejchu. V poslední jízdě jsem si všechno zblbnul sám, natáhla mě kolej, když jsem objížděl Liszku. Moh‘ jsem se svézt ve finále, ale jsem celej a zdravej.“

„Mrzí mi, že to dopadlo, jak to dopadlo,“ zamýšlel se Petr Chlupáč. „Neměl jsem svůj den. Ráno jsem měl horečku a rozmejšlel se, jestli pojedu. A dopadlo to, jak to dopadlo.“

„Prostě mi to nešlo,“ krčil Ondřej Smetana rameny. „Byl jsem pomalej, jak od startu, tak při jízdě. Den blbec, jak včera na Přilbě, tak dneska.“

Vložený závod 250 ccm:

Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Kiril Ianatchkov a Štěpán Ševčík

Praha – 29. září
Bude dvaapadesátý, byť by klidně mohl nosit číslovku padesát tři. Loňská vládní škrtící koronavirová opatření přerušila dlouho tradici jeho pořádání. Avšak příští pondělí se Memoriál Luboše Tomíčka na pražské Markétě pojede. Pořadatelé upozorňují na začátek posunutý již na osmnáctou hodinu. A do startovní listiny přes víkend přibyla jména Matias Nielsen a Václav Milík.

Vyrovnaná startovní listina

„Takhle jsem o tom nepřemýšlel,“ reaguje Pavel Ondrašík na otázku, zda by pořadové číslo 52 nechat loňskému Tomíčkovu memoriálu, který byl v přípravě a posunován na náhradní termíny. „Beru to jako uskutečněné. Kdyby se závod zrušil až v ten den, tak ještě možná, ale takto? Jak dobře víš, Zlatá přilba měla také výpadky a počítají pouze uskutečněné. Přípravy probíhaly a dokonce padaly verze i s jarním termínem, ale jak se ta koronavirová opatření prodlužovala, přesunuli jsme to až teď na podzim.“

Po údobí experimentů s termínem se Tomíčkův memoriál vrátil do úlohy souputníka pardubického super víkendu. „Loni měl být také po Přilbě,“ připomíná sportovní šéf pražského klubu. „K tomuto termínu jsme se vrátili již před lety a kromě roku 2019, kdy kvůli rekonstrukci musel být v termínu, který byl volný v rámci stavby. Výhody závodu po Přilbě jsou hlavně ty, že když lidi v neděli vidí pardubický závod v televizi, tak si vzpomenou, že se jezdí v pondělí v Praze a pár jich přijde. Rovněž v případě zahraničních jezdců se trochu jednodušeji tvoří startovní listina.“

Ale zatím publikovaná verze startovní listiny obvyklé hvězdy postrádá… „Soupiska je a bude velmi zajímavá a vyrovnaná,“ komentuje Pavel Ondrašík. „Cílem bylo, aby diváci viděli zajímavé závody a dramatické závody. Patnáct nejlepších jezdců světa na Markétě letos bylo třikrát, tak je potřeba divákům přestavit i jezdce, kteří se tady běžně nepředstaví a přitom ve svých státech patří k těm nejlepším.“

Prvně mistrovský závod, návrat k osmnácté hodině

V průběhu více než padesáti let pořádání Tomíčkova memoriálu konaly různé jiné doprovodné závody, které však nikdy neměly charakter mistrovství republiky jako letos dvěstěpadesátky. Prvně vyjedou na ovál před pátou jízdou hlavního závodu a pak budou vždy předcházet každé následující sérii.

„Tento závod byl původně plánovaný s pohárem přátelství,“ vysvětluje Pavel Ondrašík. „Jelikož, ale nebylo dostatek jezdů, tak jsme ho museli někam dát. Jelikož jsme jezdili vložené jízdy stopětadvacítek, tak jsme to letos jenom vyměnili a dali tam dvěstěpadesátek. Kluci alespoň pojedou závody před větší diváckou kulisou. Doufám.“

Zato začátek úderem osmnácté žádnou novinkou Tomíčkova memoriálu není. „Už loni bylo v plánu začít o hodinu dříve,“ říká Pavel Ondrašík. „Hlavní důvody jsou asi tyto. Všechny závody začínáme od osmnácti. Když jsme začínali Memoriálem v devatenáct, tak někdy byla honička do dvaadvaceti skončit. Abychom spoluobčany nerušili tak dlouho a konec se stihnul někdy kolem jednadvacáté hodiny. Navíc v říjnu je už večer poměrně zima. Rovněž tento čas je i dostupnější pro rodiny s dětmi a ty pak stihnou dorazit domů v relativně dobrém čase. To jsou asi hlavní důvody.“

Dán a český šampión ve hře

Dvanáctka měla být původně vyhrazena Finovi, ale nakonec ji bude mít Dán Matias Nielsen, který loni tolik pomohl Markétě v extralize. Včera v Březolupech byl dohodnut rovněž start Václava Milíka.

„Mrzí mě, že se nemůžu zúčastnit Zlatý přilby,“ připomínal staronový mistr republiky své polské závazky. „Ale v pondělí budu na Tomíčkovi. Budu muset upalovat z Krosna přes noc a vynechám i večírek se sponzory.“

Foto: Karel Herman a Pavel Fišer