Vše nejlepší, hodně štěstí, zdraví a sportovních zážitků do dalších let přejí Renata a Pavel Fišerovi a posílají speciální fotografické přání.
Archiv pro den: 15.2.2011
Dráha na rybníku Pařezitý prozatím připomíná letiště
Růžená – 15. února
Mrazům se z české kotliny příliš nechce, což je skvělá zpráva pro všechny příznivce ledové dráhy. V sobotu se v Růžené u Milevska uskuteční letos už pátý podnik, jímž se stane poslední kolo šampionátu družstev. Magazín speedwayA-Z se zeptal Miroslava Topinky z organizačního týmu na stadium příprav a především podobu oválu.
„Doufám, že svůj díl smůly jsme si letos vybrali,“ říká Miroslav Topinka a ani raději nevzpomíná na tři mítinky, které musel zrušit. „A ledová sezóna skončí na místě, kde před více než měsícem začala. Zvu všechny příznivce ploché dráhy k nám do Růžené. Obsazení je velmi kvalitní a nikdo neví, kdy zase budeme mít všechny české hvězdy pohromadě.“
Hvězdou záře supernovy by mohl být také Grzegorz Knapp, jehož účast by měla být definitivně potvrzena ve středu, až se vrátí z Ruska. „Pokud potvrdí, určitě mu dáme přednost před kýmkoliv jiným,“ netají se Miroslav Topinka.
A jak vypadá rybník Pařezitý s důvěrně známou maketou plachetnice pro rekrerující se děti v současné chvíli? „Zkoušel jsem fotit, ale není co,“ krčí rameny Miroslav Topinka. „Na obrázcích to vypadá jako holá ledová plocha. Akorát jsme shrnuli ty asi dva centimetry sněhu, co na to v neděli napadaly a teď má dráha šířku kolem čtyřiceti metrů. Vypadá to jako letiště. Obleva spolu s pátečním deštěm to slila všechno dohromady, takže se nemusíme držet minulého tvaru dráhy. Místa máme dost a počítám, že přesný rozměr dráhy vytyčíme až tak ve čtvrtek.“
Naposledy byla ledová dráha v Růžené hodně široká. „Pokud to půjde, chceme udělat větší poloměr, a asi zkrátíme rovinky,“ plánuje Miroslav Topinka. „Včera ráno jsme to okoukli s Tondou Klatovským a shodli se, že by to mělo jít. Rychle jsme udělali startovku a těšíme se, že po všech těch trablích, které jsme měli, uděláme parádní závody. Nebudu nijak zastírat, že jsme nadšeni z účasti obou Klatovských, kteří jsou pro nás domácí. Pokud potvrdí i Knapp, bude to super. Ale i kdyby ne, i tak je startovní listina hodně nabitá. Takže zvu všechny diváky k nám do Růžené. A držte nám palce, a nám to konečně vyjde. Smůly už bylo dost!“
Foto: Michal Kohout
Miloslav Čmejla slaví šedesátku prací na své knižní autobiografii
Štětí – 15. února
Dnes se dožívá kulatých šedesátých narozenin Miloslav Čmejla. Většinu svého života prožil okolo ploché dráhy, kam ho jeho tatínek začal brát už v pěti letech. Závodní začátky však neměl jednoduché a jeho vyprávění o vožení motocyklů ze Štětí vlakem zní mladší generaci jako staré pověsti české. Když pověsil kombinézu na hřebík, věnoval se moderování.
Jako první začal používat bezdrátový mikrofon přímo z dráhy a obvyklý strohý projev svých kolegů okořenil prvky uvolněné show. Za osmadvacet let odhlásil přes 600 mítinků v motokrosu, automobilovém sportu, ale především své milované ploché dráze. Za tu dobu posbíral mnoho zkušeností, potkal mnoho osobností a prožil spoustu zážitků.
Na radu přátel začal psát autobiografickou knihu. Magazín speedwayA-Z, jenž se dnes připojuje k dlouhé řadě gratulantů, získal jako první médium svolení publikovat krátkou ukázku z pera Miloslava Čmejly.
Úryvek z připravované autobiografie Miloslava Čmejly:
JAK JSEM POUŽIL SVOU NĚMČINU
V německém Stralsundu je kousek k moři a tak jsme této možnosti využívali poměrně často. Obzvláš, když jsme zjistili, že se tam nachází nudi pláž. To jsme si vždy lehli na deku vedle sebe jako porota, abychom dobře viděli a pak jsme hodnotili od jedné do deseti celkový dojem, rozměry a nejvíce vzhled a barvu dívčích klínů.
Většina z nás tehdy kouřila a neměli jsme si čím zapálit. A tak padla volba na mě, abych to zařídil. Tehdy jsem uměl tři slova německy, dnes už pět, a tak jsem vyrazil. Vybral jsem si staršího pána okolo padesátky a říkám mu: „NEMÁTE PROSÍM VÁS SIRKY BITE.“
Ukazuji mu pracně rukama, že si chci zapálit, načež se ozvalo: „TO VÍŠ, ŽE MÁM .“ Byl jsem tak zaskočen a zblbnutej zároveň, že jsem mu odpověděl německo-rusky: „DANKE ŠÉN TIBJÉ.“
Nevím, co si v té chvíli myslel, ale jeho pohled na mě vyjadřoval mnohé. Pravda ale je, že jsem odešel se zapáleným cigárem. Kluci po zhlédnutí tohoto duelu se na dece váleli smíchy a na chvíli zapomněli i na naše krásky z NDR a to je co říct. O této historce se ve Slaném i jinde bavíme dodnes.
Foto: archív autora