Babice u Netolic – 18. března
Počasí venku maluje nádherné dny, a nebýt karantény, plochodrážní ovály by již dávno žily obligátním předsezónním ruchem. On již má motocykly připravené, avšak neví, zda na nich nebude závodit někdo jiný. Zdeněk Simota se totiž magazínu speedwayA-Z svěřil, že o pokračování svého závodní kariéry nemá ještě jasno i nebýt koronavirové pandemie.
Ani sám Zdeněk Simota netuší, jak se jeho další plochodrážní kariéra bude vyvíjet
„Motorky si připravuju, ale jestli na nich budu závodit nebo budou na prodej,“ říká Zdeněk Simota, jenž se měl opět vrátit do britského závodění. Nicméně comeback Plymouthu do Championship se nekonal, ale jihočeský závodník se nevzdával naděje na jiné angažmá.
„Asi před dvěma tejdny se ozvali z Birminghamu,“ přibližuje Zdeněk Simota. „Ale nakonec podepsali toho Němce (Valentina Grobauera – pozn. redakce). A od tý doby se neozvali. Teď to neřeším, vidíš, jak to je.“
V sobotu se v Peterborough konal Ben Fund Bonanza, avšak včera BSPA u vědomí závažnosti aktuálního vývoje odložila všechny další plochodrážní závody na Britských ostrovech minimálně do 15. dubna.
„Jestli bych měl závodit jen tady, to se na to vyprdnu,“ uleví si závodník, jehož bychom měli opět vídat ve slánské extraligové vestě. „Není to vydělečný a platit si tady všechno, to nejde. Extraligu ještě ke všemu zkrouhli na pět závodů. Uvidím, co bude. Měl bych jet Evropu, ale všechno se to asi posune. Loni by se dalo závodit i v listopadu, ale každej‘ rok to nejde.“
Mies – 13. března
Pod vlivem špatných zpráv jen málokdo na konci minulého pracovního týdne řešil, že je pátek třináctého. Notoricky známý nešťastný den také přinesl zprávu, že vedle Inzellu, jenž měl být na pořadu o víkendu, padlo rovněž dubnové vyvrcholení světového šampionátu ledařů v Heerenveenu. A že pro konečné pořadí mistrovství světa za bernou minci poslouží trojice prvních dvojzávodů a Danil Ivanov tím pádem svůj loňský primát obhájil.
Danil Ivanov byl vyhlášen mistrem světa
Mezinárodní motocyklovou federaci k časnému rozhodnutí vedla snaha zabránit závodníkům, činovníkům a ostatním lidem v organizování cesty do Nizozemí, která by se mohla nakonec ukázat jako zbytečná. Také fanoušci mohou včas změnit své plány. Po dřívějším zrušení Inzellu sice FIM zvažovala možnost náhradních termínů jak pro německý, tak nizozemský závod. Ale ty jsou v současné době nejistoty nemožné.
„V této obtížné době musíme považovat mistrovství světa na ledové dráze za ukončené po finále v Šadrinsku,“ nechal se slyšet Jorge Viegas, prezident FIM. „Za těchto okolností není možné oba závody přeložit. Gratuluju Danilu Ivanovovi a doufám, že se všechno co nejdříve vrátí do normálu.“
Místo vstřebávání zpráv o ploché dráze v současných dnech čteme o nevídaných opatřeních v boji se zákeřným koronavirem, která prozatím vyvrcholila půlnočním zákazem volného pohybu osob. Nezbývá než doufat ve šťastný konec. Než se zase sejdeme na stadiónech při sledování svého oblíbeného sportu, magazín speedwayA-Z vám každý den nepřestane přinášet alespoň jeden článek dle své tradice. Standardní je také ohlédnutí za našimi borci, kteří se v uplynulém týdnu dostali do akce v zahraničí.
Eduard Krčmář školí v Goričanu Adama Bednáře
I když v tomto případě platí spíše, že nedostali. Nejen plochodrážní závody se ruší na běžícím pásu, Polsko má posunutý start ligových soutěží. Pochopitelně se tedy nekonal ani test match Opole a Zielonej Gory, za níž se měl prvně představit rovněž Jan Kvěch.
Odvoláno bylo i utkání francouzské ligy, zato v Anglii sezóna odstartovala tradičním Ben Fund Bonanza. Ondřej Smetana plánoval odlet na Britské ostrovy již ve čtvrtek, ale současný vývoj situace jej uzemnil doma.
Do akce se dostali jen Eduard Krčmář a Adam Bednář, kteří od minulého víkendu strávili pět dnů tréninkem v chorvatském Goričanu. Pražský borec se pod vedením slánského esa učil zvládat čtvrtlitrový motocykl a na vrub jeho výuky padlo pětadvacet litrů metylu. Ve čtvrtek se k nim připojil také Vojtěch Šachl.
V Plzni stihli kolibříci aspoň první trénink
Plochodrážní motory zabouřily také v Plzni. V sobotu ještě platil limit třiceti přítomných na sportovišti. Západočeský klub proto uspořádal první trénink svých kolibříků, kteří kroužili svá kolečka na nové malé dráze.
Plzeň – 15. března
Rozhodně není prvním plzeňským závodníkem, který osedlal plochodrážní stopětadvacítku. A měříme-li úspěch cinkotem medailí, prozatím ani nejlepším. Nicméně je prvním, který se brilantně surfuje na hraně vlny západočeského boomu mladých plochodrážníků. Západočeská metropole se může záhy stát velkou líhní. Její potěr na stopětadvacítkách se neustále rozšiřuje a uvnitř klasického oválu již vyrostla malá trať. Ale dnes se podívejme na závodní příběh Matěje Frýzy.
Rybařící motorkář na počátku kariéry
Matěj Frýza si povídal s magazínem speedwayA-Z
„K ploché dráze jsem se dostal přes mého strejdu Zděnka Jindřicha,“ začíná Matěj Frýza odvíjet klubíčko vyprávění svého plochodrážního příběhu. „V té době jsem měl již krosku stopětadvacítku a jezdil po polňačkách. Strejda se mě ptal, jestli nechci vyzkoušet plochou dráhu. Že chodí na borskou přehradu pod ovál, slyší burácející motory a občas se zajde i podívat.“
Rybář nešel na Bory plochodrážníkům vynadat, že mu plaší ryby. „Strejda je také motorkář,“ usmívá se Matěj Frýza, aby se věnoval své vlastní kariéře. „Vzpomínám na to, když jsem přišel poprvý s tátou na plochou. Byli tam dva starší páni. Nevím ani, kdo byli. Asi zrovna byla dovolená a ten den tam nikdo nebyl.“
Přesto nastartovali kariéru jednoho z nejlepších plzeňských stopětadvacítkářů. „Ti páni se mě ptali, jestli chci jezdit,“ pokračuje. „Ať si tedy vezmu stroj a jedu. S tátou jsme hledali našlapávačku, abychom nastartovali. Byla to sranda. Pak do mě strčili a já vyrazil.“
Matěj Frýza se svým otcem Jaroslavem jakoby se vmžiku ocitli na jiné planetě. „Všechno pro nás bylo nové, byli jsme absolutní neználci. Projel jsem dvě kola a říkám ‚sakra, to jede jako ďas‘. Na dalším tréninku už bylo víc lidí. Ujal se mě Michal Hádek s Terkou Nádraskou. Naučili mě základy, jak se na tom sedí a jezdí. Pod jejich taktovkou jsem se po pár trénincích naučil konečně smyk. Byl to super pocit.“
Předloňské začátky: Matěj Frýza vodí Františka Hřiba, Vojtěcha Zamazala a Josefa Černého
Hrdina našeho vyprávění však nebyl ve svých začátcích sám. „Byl tam už můj kamarád jezdec Pepa Černý,“ vzpomíná. „Nyní nás tuhle sezónu bude už pět. Paráda, pět plochodrážních plzeňských vest. Před plochou dráhou jsem chvilku hrál fotbal, ale to mě moc nepřitahovalo. Mám rád vše, co má motor. Lví podíl na tom, že jsem začal jezdit, má rodina Nádraských a Michael Hádek. Do začátků nás zasvětili, moc nám se vším pomohli a pomáhají dál.“
Předloňská dubnová sobota v Březolupech
Plochodrážní debut Matěje Frýzy v předloňských Březolupech
První závod jel předloni v dubnu v Březolupech, kdy se klasický šampionát stopětadvacítek postaral o doprovod přeboru. Není to tradiční, aby český kolibřík začínal na velké dráze, ale vzhledem k plzeňským okolnostem a možnostem to logiku mělo. V devítičlenném startovním poli skončil Matěj Frýza sedmý. Nepřál mu los proti Janu Jeníčkovi, který tehdy rovněž nasbíral čtyři body.
„Na první závod jsem se hrozně těšil,“ ujímá se slova opět plzeňský závodník. „Natrénováno ještě nebylo, spíš vůbec ne, ale všichni mi říkali, že nejlepší trénink je závod. Rychle se udělala licence a šlo se na to. V Březolupech při přeboru právě startovali Zdeněk Simota a Michael Hádek, který pro poruchu musel odstoupit. Tuším, že to bylo po třetí jízdě. Škoda, zrovna to měl pěkně rozjeté a stejně i Zdeněk.“
Nicméně pojďme raději k těm stopětadvacítkám… „Mezi rozjížďkami Michael za námi s Pepou chodil a radil, co a jak,“ reaguje Matěj Frýza. „S povlaky a tak. Pomohli nám tenkrát i rodiče mladých jezdců i kluci. Jak s přejímkou a co vypsat. Vše bylo pro nás nové. V Plzni nebyla malá dráha a mnohokrát jsme se učili ve Slaném u pana Rosůlka. Tímto ho s tátou zdravíme a za vše moc děkujeme. A hlavně se těšíme na další spolupráci.“
Matěj Frýza svůj cíl během svého prvního závodu splnil dokonale
A jak Matěj Frýza prožíval svůj ostrý debut? „Měl jsem nervy a táta s dědou prý ještě větší,“ usmívá se. „Hlavně dojet, to byl náš cíl! V Uherském Hradišti, Kunovicích a Jarošově máme velké příbuzenstvo. Hodně se jich na ten závod přišlo podívat. S benziňákem jsem se snažil, co nejvíce to šlo. Právě zde jsem udělal první smyk. Měl jsem velikou radost. Byl jsem velmi spokojen a myslím si, že sedmé místo napoprvé byl excelent.“
Bedna a bum
Pódia se Matěj Frýza dočkal již ve druhém závodě své kariéry
Neuběhly ani tři týdny a mistrovství republiky stopětadvacítek přispěchalo na plzeňské Bory. Vyhrál Jaroslav Vaníček, jehož v sezóně 2018 bylo proklatě těžké porážet, před Vojtěchem Šachlem. Matěj Frýza měl spoustu důvodů k úsměvu, protože s nimi šel na pódium jako třetí nejlepší.
„Bylo to super a hlavně hodně nečekané,“ připomíná, že jel teprve svůj druhý závod v životě. „Tenkrát jsem měl motorku půjčenou od Terky Nádraské, za což jí moc děkuju. Moc dobře připravená a trefili jsme i převody. Jela skvěle, chvíli jsem proháněl i Vojtu Šachla. Super pocit stát na bedně a ještě na domácí půdě. Přijelo se na nás podívat mnoho známých i kamarádů. A zrovna se to povedlo. Prostě paráda. Snad se to ještě povede…“
Jenže za jedenáct dnů vyrazil za svým debutem v Mini Cupu do Chabařovic… „To si pamatuju velice přesně,“ vraští čelo. „Měl jsem rozjížďku s Jardou Vaníčkem a Vojtou Zamazalem. Vaňas nám ujel a my s Vojtou jsme se prali o druhý místo. Už jsem ho skoro měl, byl tři metry přede mnou. Viděl jsem tam mezeru, vjel jsem do ní, ale nakopla mi díra a vrazil jsem do Vojty.“
Matěj Frýza si v Chabařovicích bohužel zlomil ruku
Na pohromu bylo zaděláno. „Zasekl se mi hák někam k jeho motoru,“ líčí Matěj Frýza. „Pak se nějak vyhákl a motorka se mi zvedla na zadní. Už jsem to neudržel. Pustil jsem motorku. Ruka se mi sekla někam mezi šasi a už to bylo.“
Místo vyhlášení směřoval do špitálu. „V ústecké nemocnici mi chtěli ruku operovat s tím, že si tam dva, tři dny poležím,“ říká. „Požádali jsme, jestli můžeme přejet do Plzně. Bylo nám řečeno, že v Plzni není dětská chirurgie, ale můžeme. Sto padesát kiláků na Lochotín bylo nekonečných. Avšak ruku mi jen srovnali, zasádrovali a byla OK. V té době jsem malý dráhy ještě moc nejezdil. Ale musím říct, že do Chabařovic jezdíme moc rádi. Mají skvělou dráhu a Šifaldovci jsou moc bezva. Vždycky to mají parádně připravené.“
Zvládnutý comeback
Při vyhlašování loňského poháru se rozhodně neztratil
Na ovály se Matěj Frýza vrátil v srpnu, stihnul jedenácté místo v poháru, sedmé v klasickém českém šampionátu a závěr mistrovství republiky na krátké dráze ve Slaném. „Po úrazu jsem byl opatrnější,“ připouští. „Moc dobře jsem nejel. Přiznávám, že jsem se trochu bál. Táta už byl nervní, že takhle můžu jezdit na simsonu před barákem a né po republice. Nebojoval jsem. Michael Hádek tátovi vysvětloval, že po zlomenině chvilku může trvat, než se jezdec rozjede a dostane do zpět, kde byl, a že to tak taky měl. Dva, tři závody jsem odjel mizerně. To je pravda. A pak se to zase zlepšilo. Tak měl Michael asi pravdu. Každej‘ to má asi jinak.“
Každopádně před loňskou sezónou už věděl, že plochá dráha byla správná volba. „Zalíbila se mi tak moc, že když se zrušil trénink z důvodu špatného počasí, byl jsem strašně naštvanej‘,“ vyznává se. „Přes zimu jsem chodil cvičit a dělal s dědou Mírou Drugdou, který je můj mechanik, a taťkou v garáži na motorkách.“
Matěj Frýza jezdí před Adamem Nejezchlebem
Loni u jména Matěj Frýza máme osmé místo v Mini Cupu. Nebýt čtyř vynechaných mítinků, bylo by to lepší, vždyť Praha a Chabařovice přinesly druhá místa. Obě mistrovství jak na krátké, tak klasické byly za páté místo. Je spokojený nebo cílil výš?
„V Mini Cupu jsem cílil výš,“ souhlasí. „Ale čas tomu nedovolil. V mistrácích jsem taky cílil výš, ale jsem spokojený za páté místo. Mohlo to být i horší. Velká konkurence. Kluci dělali ve stopětadvacítkách velké úspěchy na mistrovství světa a Evropy, takže můžu říct, že jsem jezdil s nejlepšími. Tím se jezdec také hodně naučí. Letos chceme odjet úplně vše, pokud zdraví a čas dovolí. Možná to bude moje poslední sezóna ve stopětadvacítkách.“
Smělé cíle
Matouš Kameník, Jaroslav Vaníček a Matěj Frýza na stupních vítězů pražského Speedway Mini Cupu
V Plzni na podzim vznikla nová malá dráha, což může znamenat počátek nových časů. „Považuji to za velký přínos,“ reaguje Matěj Frýza. „Myslím si, že se noví kluci naučí lépe smyk na malé dráze než na velké. Na začátku jsem hodně využíval služeb pana Rosůlka a pana Schneiderwinda. Jejich práce si strašně vážím a samozřejmě i ostatních činovníků SCM, co nám radí a pomáhají. Jak jsem byl zvyklý stále jezdit jen na velké dráze, tak zezačátku se mi na malé vůbec nechtělo. Asi ostych. Ale teď to mám moc rád.“
Nová sezóna bude mít kvůli nouzovému stavu způsobeného koronavirem zpoždění. „Motorky máme připravené,“ pochlubí se. „Chodím cvičit, snažím se, co to jde. Dvěstěpadesátky asi vynechám a příští rok ve čtrnácti možná začnu trénovat na pětistovce. V této sezóně bych samozřejmě chtěl být co nejvýš. Je to možná moje poslední ve stopětadvacítkách. Chtěl bych se kvalifikovat na mistrovství Evropy, které se letos pojede v Plzni. Doufám, že to vyjde a doma budu reprezentovat. Je to nádherný pocit mít českou vlajku na vestě. Jednou jsem to už okusil, byť jako začátečník. Vloni pátý místo, letos chci víc.“
Matěj Frýza děkuje:
„Poděkování, mamce, tátovi, sestřičce Editce, dědovi Mírovi, dědovi Jardovi, babičkám, strejdovi Zděnkovi s rodinou za podporu. Taky strejdovi Martinovi s rodinou. Rodině Nádraských, kteří nám všem strašně moc pomáhají a fandí. Michaelu Hádkovi, který si nás vzal hlavně na začátku pod křídla. Stejně tak Terka Nádraská. Marcel Šlouf, který nám taky moc pomáhal s mašinama. Novému trenérovi Milanu Kůsovi za pomoc, Káčovi Kadlecovi, Simoťákovi a Radkovi Podhadskému, který nám taky moc pomohl, a další a další. Senioři jako pan Zelenka a Jarda Lucák a další. Všechny asi nevyjmenuji. Ale největší poděkování patří celému klubu PK Plzeň a všem členům za jejich podporu. Budu se moc snažit, abych náš klub co možná nejlépe reprezentoval. Všech si moc vážím. Děkuji také všem známým a kamarádům, co mi fandí. Ještě bych chtěl na nebesa poděkovat za vše, co pro nás dělal Jarda Hrubý, který nás velmi brzy a nečekaně opustil na tento svět. Něco jsem mu slíbil… Tak tedy, Jarouši, snad se mi to povede. Já jedu dál! Matěj!“
Matěj Frýza v akci
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Jiřina Šifaldová a Antonín Škach
Berlín – 29. února a 1. března
Teď, když jsem, doufám, přitáhl pozornost, můžu upřesnit, že Václav Milik byl přítomen jen svým logem na motocyklu Lukáše Hutly. Andreas Jonsson sice mítink po oba dva dny sledoval z hlediště, ale na přímou otázku rezolutně odmítl, že kdy ledy pojede.
Ke sportu patří i emoce
Andreas Jonsson v Berlíně nechyběl
Berlínský Ice Speedway of Nations byla první a vzhledem k současné situaci zřejmě i poslední letošní příležitost vidět v akci v západní Evropě nejlepší plochodrážní ledaře. Teplá zima vyloučila pořádání závodů na přírodních oválech a tempo, s jakým se ruší sportovní akce po celém světě díky pandemii koronaviru, nevěští nic dobrého ani pro počátek hlavní sezóny.
Český tým navrhnul Antonín Klatovský, ale pod svou taktovkou jej prvně měl nový reprezentační kouč Filip Šitera. Na ovál poslal všechny tří závodníky, za což budiž pochválen. Na mě největší dojem udělal Andrej Diviš. A to ihned při své první jízdě, ve které vinou defektu nebodoval.
Měl daleko od precizní jízdy Rusů, ale co postrádal na vyježděnosti, vrchovatě kompenzoval bojovností. Musí být těžké odjet jen pár tréninkových kol a pak zazářit v závodech, takže pochvalme, co si pochvalu zaslouží. Další dva Češi si vedli jako na houpačce. Padali, nechávali se předjet těsně před finišem, ale také vyhrávali.
Dvojitý český pád
Lukáš Hutla odjel nejlepší jízdu druhý den proti Rusům i přesto, že skončil s jediným bodem, měl dvojici Dmitrij Chomičevič – Igor Kononov pořád na dosah. Objektivně Češi měli na to skončit před Finy, Kazachy a možná i Rakušany. Ale platí totéž co výše, bez dostatečného množství závodů je vše otázkou štěstí.
Lukáš Hutla s Janem Klatovským začínali a končili proti Kazachům. Ten první souboj ovlivnil pád přeloučského ledaře, který uklouzl v první zatáčce, a výhra kapitána stačila akorát na remízu. Závěrečná jízda dopadla kuriózně. Nejdřív Jan Klatovský na konci roviny ho vzal s sebou do balíku Pavla Někrasova.
Lukáš Hutla (4) útočí na Danila Ivanova (6)
Naštěstí se jako u všech ostatních pádů obou dnů nikomu nic nestalo, ale Jan Klatovský byl značně rozladění a všechno si vyříkával s Kazachem. Ale oba motocykly se po nárazu zahákly a nemohlo to skončit jinak než pádem. Pokud jste to už neviděli, tak tady je odkaz.
Jízda se opakovala bez vyloučeného Čecha a osamocený Lukáš Hutla se pokusil vítězství a remízu, přesně tak jak to udělal po jeho pádu den nato Jan Klatovský. Odstartoval výborně a udělal si velký náskok, ale ve druhém kole uklouzl, upadl a bylo po závodění. Jízda se jela do třetice už jen se dvěma Kazachy a byl to jedine 5:0 za cely zavodní víkend. Přesto bych nikomu nic nevyčítal v této neobvyklé sezoně. Zúčastnili se, předvedli některé skvělé jízdy a krásné manévry a nakonec sport není jen o výsledcích, počítají se i emoce.
Finále, nefinále
Johann Weber vodí Jana Klatovského
Favorité z Ruska za oba dny ztratili jen tři body. Dvakrát domácí Johan Weber skončil druhý za Danielem Ivanovem a jednou totéž dokázal Švéd Martin Haarahiltunen. Mimochodem Danil Ivanov vyhrál všech osm jízd, které odjel a finále, a je v nejlepší formě. Nejlepším Evropanem, jak napovídaly první závody mistrovství světa jednotlivců, byl domácí Johann Weber. Jezdil sebevědomě a pral se o vítězství pokaždé, když vyjel na led. Měl dobré starty a užíval si bouřlivé prostředí domácího podniku.
Cestu do hlediště si našlo méně diváků, než v minulých letech, ale FIM Ice Speedway of Nations World Championship zdaleka není tak napínavým závodem, jako finále jednotlivců. Přece jen Rusové nezávodí proti sobě. Většinou se usadili v čele ihned po startu a předváděli vysoké leďařské umění. Takže o titul by mohli přijít jen náhodou, zapříčiněnou nešťastnou shodou okolností.
Danil Ivanov neprohrál jedinou rozjížďku
Nic takového se nestalo, takže finále proti Švédům pojistili už v první zatáčce a nenechali se ani na chvíli ohrozit. Při bodovém systému finále o bronz a zlato zaručovalo úspěch jakékoliv vítězství. Boje o druhé finálové místo a o bronz byly mnohem napínavější. Ještě v druhé polovině nedělních závodů šance dostat se do finále měli Švédové, Němci a dokonce i Rakušane.
Samotné malé finále se obrátilo ve velké zklamání pro Rakušany. Harald Simon v první zatáčce chytil nerovnost tratí, ledová kolej ho vyhodila a pád vyloučil z další účastí. Pak po dlouhá léta nejúspěšnější rakouský závodník Franz Zorn usoudil, že nemá formu, aby porazil Němce a tak ani nepřijel na start opakované jízdy.
Podobně, jako v souboji Čechů s Kazachy jsme byli znovu svědky jízdy dvou závodníků stejného týmu, která ale tentokrát znamenala bronzový stupeň pro domácí. Němci měli velkou radost s úspěchem před domácím publikem. Nechali si vychutnat jak slavnostní kolo na závěr, tak i závěrečné vyhlášeni.
Resumé
Danil Ivanov má za sebou Andreje Diviše a Lukáše Hutlu
Šampionát ledových družstev nebyl perfektní podívanou a obvykle perfektní Němci měli pořadatelské problémy oba dny. V sobotu se už od první jízdy startovalo odmávnutím zelené vlajky, což se jen tak na mistrovství světa nevídá.
Druhý den pro změnu odešla světelná tabule a po několik jízd diváci byli odkázáni jen na informace od hlasatele. Přesto mistrovství splnilo očekávání a rozhodně stálo za zhlédnutí. Diváci se bavili dobře po oba dva dny a za rok jich rozhodně přijde mnohem víc na individuální soutěž. Doufejme, že u toho budou i Češi. A to nejen v hledišti.
Lukáš Hutla (4) a Jan Klatovský (3) v duelu s Vladimirem Čeblokovem (2) a Pavlem Někrasovem (1)
Praha – 13. března
Vládní opatření spojená s pandemií koronaviru se české ploché dráhy dotkla již v úterý, kdy Autoklub ČR zrušil zítřejší schůzi závodníků veteránů v pražské Opletalově ulici. Včerejší vyhlášení nouzového stavu přináší zrušení akcí, jež se teoreticky mohly vejít do stovky přítomných.
Stav nouze přináší mimo jiné zákaz sportovních akcí s účastí nad třicet osob. Bude-li vskutku platit celý měsíc, nemohou se konat mítinky seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cup na malé Markétě i na nové plzeňské dráze. Stejně tak odpadne úvod Slaný Speedway Academy i kontrolní trénink v Kostěnicích.
Zákaz vycestování Čechů do rizikových zemí přinesl také omezení přípravy plochodrážníků. Plánované pražské soustředění v Goričanu bylo zrušeno a v souvislosti se stavem nouze padl rovněž výjezd na trénink do saské Míšně.
Start letošního poháru stopětadvacítek se musí odložit
