Chabařovice – 27. května
Sami pořadatelé připouštěli, že jít se svým tradičním Memoriálem Jiřího Hurycha do květnového termínu, brali jako riziko. Nicméně nakonec počasí nebylo o nic horší než v jejich charakteristickém června. Dráha se nechala opíjet vodou z modré sedmsetšestky a čtvrtý přebor byl zamotaný jako dlouhatánská anakonda stižená hyperaktivitou. Do boje o stupně vítězů se zapojilo rovnou šest závodníků. Na hrotu aktuální klasifikace se dlouho vyhříval neporažený Hynek Štichauer. Jan Macek, jehož v cíli šesté jízdy těsně předčil Jaroslav Vaníček, se ovšem po nepovedeném startu šestnácté jízdy nejprve dostal před Matouše Kameníka, aby v závěrečné zatáčce sebral Pardubičanovi vítězství. Když se poté vůbec nemazlil s Australanem Michaelem Westem startujícím s dánskou licencí, měli oba po čtrnácti bodech. Hynek Štichauer si vylosoval vnitřní pozici na startovním roštu rozjezdu a Janu Mackovi oplatil předchozí prohru již prakticky s vylétnutím pásky. Třetí skončil Vojtěch Šachl, který se ke svému premiérovému pódiu v půllitrech natáhl v osmé jízdě, v jejíž posledních metrem sebral tři body Matouši Kameníkovi. Jaroslavu Vaníčkovi a Janu Jeníčkovi sebraly vidinu na poháry poruchy motorů. Doprovodné stopětadvacítky vyhrál Karel Průša. Petr Marek skončil po pádu v nemocnici kvůli bolestem břicha a paže. Nicméně vrátil se do plochodrážního areálu po skončení závodu a netajil se plány startovat zítra v Liberci.

Úžasné odpoledne v Chabařovicích

Krásný den. K dokonalosti uklizený areál. A krásně připravená oranžová dráha. O tréninku ji blíže poznal Radek Bambuch a spolu s ním nechtěně také Matěj Frýza. Později Bruno Belan a díru do kombinézy si přivodil taktéž Daniel Halamka. Ale nic vážného a Memoriál Jiřího Hurycha v Chabařovicích mohl začít symbolickým startem pro místního odchovance, od jehož tragického odchodu letos uplynulo již dvaatřicet let.

Záhy přišla na řadu stopětadvacítky. Na rozdíl od praxe předchozích let nejely dopoledne na miniovále, nýbrž doprovodily přebor na klasické trati. Páska se rozhodla zlobit a nezvedla se vlevo. Napodruhé všechno klaplo dokonale a Petr Marek mohl pád dopředu.

Ta sebou měl ovšem Adama Nejezchlebu, který se s libereckým éčkem skvěle rozjíždí. Udeřil již vnějškem první zatáčky. Nicméně prakticky domácí Pražan své vedení hájil. Nepustil jej před sebe a rovněž ve druhém oblouku uhlídal vnitřní čáru.

Nájezd do druhého okruhu stejně poslal Adama Nejezchlebu ke třem bodům. Sotva projel cílem, patřil ovál přeboru. V rozjížďce s číslem jedna všem uletěl Jan Jeníček, aby do cíle dospěl s náskokem celé rovinky.

„Nepovedˇse mi start a ten Australan mě vyvezl,“ líčil v depu Jaroslav Vaníček. Na mysli měl Michaela Westa, jenž se díky sponzorovi s celou rodinou vydal od protinožců poznávat evropské ovály. Svou českou premiéru měl za dva body. A ještě více než Pražan byl zaskočený Matouš Kameník, jenž závod rozehrával s jednou velkou nulou.

Rozjížďka s číslem dvě viděla hladký triumf Jana Macka před zraky Vojtěcha Šachla, vzápětí se podobným stylem prosadil Hynek Štichauer. „Uvidíme,“ nechal se Pardubičan slyšet v depu. „Teď jdu zvenku. Chtělo by to přidat, červená a modrá dráha jsou dnes výhoda.“

I se žlutým povlakem na své přilbě Hynek Štichauer v šesté jízdě nezaváhal a hned dvakrát odjel nejlépe od startu páté jízdy. Opakovalo se kvůli Radku Bambuchovi, jenž upadl ve druhé zatáčce. Boj o stupně vítězů se sympaticky zamotával. Jan Macek dlouho vedl rozjížďku s číslem šest, nicméně mu nebylo přáno srovnat šestibodový krok s Hynkem Štichauerem.

Jaroslav Vaníček nemůže uvěřit, že šestou jízdu skutečně vyhrál:

„Myslel jsem si, že jsem byl až druhej. Zkoušel jsem to najíždět po venku a nakonec to vyšlo.“

Na poslední chvíli totiž Jaroslav Vaníček uspěl se svým útokem a sebral Janu Mackovi tři body. Kopřivnický odchovanec se na metě ohlédl, aby svého mladšího kolegu spatřil vedle sebe. Metu protnuli oba takřka současně.

„Kdo vyhrál?“ řval v dojezdovém kole Jan Macek pod přilbou na Jaroslava Vaníčka, který jel vedle něho. Odpověď přišla až z věže. Jaroslav Vaníček. Oba se tím pádem dostali na pět bodů, což v rychlém sledu vyrovnali Michael West a Vojtěch Šachl. Australan neměl sobě rovného již po vylétnutí pásky, kdežto junior pražské Markéty celá čtyři kola odrážel Matouše Kameníka.

Drama graduje

Mistrovský závod stopětadvacítek předcházel vždy každou sérii velkých hochů. V otázce dramatičnosti si s nimi nikterak nezadal. Ve druhé jízdě vypálil dopředu Adam Nejezchleba, jenž bez sebemenších skrupulí nechal Adama Nejezchlebu, aby si při věčných útocích na první příčku lámal jeden zub za druhým.

V rozjížďce s číslem tři se Petr Marek prosadil do vedení před Karla Průšu již v úvodním nájezdu. Jenže osud mu nechystal zrovna příjemné věci. Ve čtvrté jízdě upadl při útoku na vedoucího Adama Nejezchlebu v první zatáčce a skončil v nemocnici, protože si stěžoval na bolest břicha. Naštěstí byl jen hodně potlučený a on se vrátil do Chabařovic ještě před koncem závodu.

Mezitím si opět zahaprovala páska a teprve po odstranění poruchy si Adam Nejezchleba mohl dojet pro tři body, aby zůstal neporažený. Jenže všeho do času. Karel Průša na nové pneumatice nejprve kraloval páté jízdě před zraky Štěpánky Nyklové, aby hned posléze odvedl svého elektrického soka.

Oba tak či onak postoupili do finále, kde se s nimi postavila na rošt již jen Štěpánka Nyklová. Nikdo další totiž nevyrovnal dvojku a trojku nepřítomného Petra Marka. Luboš Hromádka mohl o to víc litovat svého pádu v úvodní jízdě. A také porážky od Štěpánky Nyklové v rozjížďce s číslem pět.

Finále stopětadvacítek se sice odbylo před šestnáctou jízdou hlavního závodu, ale zachovejme kontinuitu našeho vyprávění a dejme vyvrcholení kolibříků přednost. Karel Průša ani tentokrát nezaváhal a vyhrál stylem start – cíl před Adamem Nejezchlebou a Štěpánkou Nyklovou.

Jan Jeníček vysvětluje své odstoupení v deváté jízdě:

„Rachot v motoru. Vypustili jsme olej, byly tam špony, Hynek si myslí, že je to vahadlo.“

Boj o Memoriál Jiřího Hurycha pokračoval devátou jízdou. „Bylo to o chlup,“ vracel se Jan Macek ke své předchozí porážce s Jaroslavem Vaníčkem. „Moh‘ jsem ho vyvézt, ale nechtěl jsem bejt hajzl.“

O pár sekund později na jeho kontě přistály další tři body. Sice perfektně odstartoval, ale pomohla mu také smůla Jana Jeníčka, který s poruchou motocyklu zastavil v první zatáčce.

Hned poté se Jaroslav Vaníček vecpal pod vedoucího Jana Hlačinu již v prvním oblouku. V jedenácté jízdě Hynek Štichauer prakticky na stejném místě objel Vojtěcha Šachla, přičemž oba za sebou nechali Michaela Westa. V rozjížďce s číslem dvanáct opět blikala červená světla.

Štěpán Melč naštěstí svou svíci při vylétnutí pásky neodskákal ničím jiným než přívalem nového závodního poznání. A při repete dokonale kraloval Matouš Kameník. Na hrotu aktuální klasifikace dlel i nadále neporažený Hynek Štichauer. Jan Macek ztrácel bod. Jaroslav Vaníček a Vojtěch Šachl dva.

Verdikt poslední série

V rozjížďce s číslem čtrnáct se Vojtěch Šachl dostal před druhého Štěpána Melče teprve spodní stranou druhé zatáčky. Jaroslav Vaníček mezitím suverénně vedl. O tři body však téměř přišel, když v závěru málem vystoupil ze svého motocyklu za jízdy.

„Už jsem si myslel, že padám,“ vyprávěl v depu. „Ale nepadal jsem. Motorku mám pod kontrolou. Stačilo jen ubrat plyn.“

Šestnáctá jízda boj o pódium pořádně zamotala. Vedení se ujal Hynek Štichauer, avšak musel čelit nájezdům Matouše Kameníka. K němu se přidal i Jan Macek, který se v závěrečné zatáčce třetího okruhu dostal spodem na druhou příčku. Se dvěma body se nespokojil  a z posledního výjezdu podjel vedoucího Hynka Štichauera.

Jan Macek komentuje svůj triumf v rozjížďce s číslem šestnáct:

„Start nevyšel. Musel jsem hledat jinou alternativu. Přečet‘ jsem si je oba. To ale byla jízda!“

Obsazení pódia se začalo rýsovat na začátku závěrečné série. Nejprve Vojtěch Šachl odvedl Jana Jeníčka a s dvanácti body mohl pomýšlet hodně vysoko. „Konečně, jsem spokojenej,“ nechal se slyšet.

Ani zdaleka však neměl pohár jasný. V rozjížďce s číslem osmnáct jeho skóre mohli vyrovnat či překonat Hynek Štichauer a Jaroslav Vaníček. Pražan však zůstal stát hned v úvodním oblouku se zadřeným motorem. Pardubičan zahrál sólo a se čtrnáctkou u svého jména mohl čekat, co na to Jan Macek. A také Michael West, který rovněž větřil šanci na pódium.

Australan skvěle odstartoval, ale Jan Macek se s ním nikterak nemazlil a na protilehlé rovince jej poslal do bariéry. Naštěstí se celá causa obešla bez pádu. Až ve třetím kole poslal prasklý šroub u háku na zem Daniela Halamku. To už ale vedoucí borci byli v závěrečném okruhu a nebylo proto třeba opakovat.

Závěrečný triumf poslal Matouše Kameníka jen na sedmou příčku a pak mohl program v Chabařovicích vyvrcholit rozjezdem o prvenství. „Rozhodl start,“ rozhodil rukama Jan Macek, který se celou dobu díval na záda Hynka Štichauera. „Kdo jel lajnu, byl tam, dráha už byla rozbitější.“

Hlasy z depa

„Přebory dělej rekordy v délce trvání závodu,“ glosoval Hynek Štichauer. „Ale hezký závody. Jezdím sem rád. Mlaďáci jdou na krev, nemám to zadarmo. Potřebuju závodit. Máca si mě přečeť, já už v posledním vinglu nebyl soustředěnej., když mě předjel. V rozjezdu jsem si vylosoval vnitřek, tím pádem jsem měl lepší první zatáčku.“

„Výborný, jsem spokojený,“ říkal Jan Macek. „Vyzávodil jsem si, vydřel si druhé místo. Fungoval jsem, motorka jela skvěle, mechanik makal, spravil jsem si chuť po Polsku. Tam to v extralize U24 není jednoduché.“

„Já jsem sem přijel jako na každý závody s tím, že bude bedna,“ nešetřil Vojtěch Šachl sebevědomím. „Dneska se to povedlo, i když trochu taky náhodou. Jardovi odešel motor, jinak jsme si to rozdali v rozjezdu. Někdy jsem měl dobrý straty, jindy blbý, celkově to nebylo špatný, ale dobrý. Děkuj taťkovi a Martinu Šťastnýmu za práci v depu a všem, co mě podporujou.“

„Až na tu poslední jízdu dobrý,“ líčil Jaroslav Vaníček. „Zadřel se mi motor. Smůla, ale jsou to závody. Snad to s bednou vyjde příště. A v první jízdě se mi nepovedl start, zavřel mě ten Australan.“

„Dráha byla dobrá,“ chválil Jan Jeníček. „Motorka jela taky dobře, takže spokojenost. Jen škoda toho defektu…“

32. Memoriál Jiřího Hurycha

MR 125 ccm:

Chabařovice – 26. května
Chabařovice. Pojem, který do kraje Páralových románů zve nejen na přírodní krásy a historické pamětihodnosti, ale i na sport levých zatáček. Pravda, pětistovky tu poslední dobou závodí jen jedenkrát do roka, avšak Memoriál Jiřího Hurycha je již tři desítky let perlou českého termínového kalendáře. Startovní listina čtvrtého přeboru je plná od jedničky po šestnáctku, doprovodných kolibříků je šest, Jiřina Šifaldová slibuje krásné počasí. A její manžel Ladislav dozajista nezapomene zítřejší zastávku v kostele Narození Panny Marie všechno pro jistotu posichrovat.

Tipujte:

 Loading ...

kdo byl Jiří Hurych

vítězství Chabařovic nad Olympem v roce 1993

Na rozdíl od předchozích let se stopětadvacítky neutkají na miniovále, ale doprovodí velké hochy čtvrtým podnikem svého klasického mistrovství republiky. Oba hlavní favorité, Petr Marek a Karel Průša, na sebe narazí minimálně dvakrát. S největší pravděpodobností třikrát, protože jejich ambice na postup do finálové rozjížďky jsou nesporné.

Hlavní závod tradičně připomene osobnost Jiřího Hurycha, který se v červnu 1991 nevrátil ze závodu na travnaté dráze ve francouzském Miramontu. Letos však organizátoři plánují také zavzpomínat na své extraligové vítězství nad Olympem Praha před třiceti lety.

S výjimkou Hynka Štichauera nenajdeme ve startovní listině žádná česká esa, která čeká kvalifikace o SGP 2024. Jediným dalším seniorem ve startovním poli bude Daniel Halamka, o mezinárodní obsazení se postará Dán Michael West. Nicméně dvacet rozjížděk slibuje dramatickou podívanou, takže by byla chyba zítra na ústeckém předměstí chybět.“

Startovní listiny zítřejších závodů v Chabařovicích: