Archiv pro rubriku: MS

Lukáši Drymlovi chyběl bod

Terenzano – 5. července
Ani třetí český reprezentant v semifinálových závodech kvalifikace o Grand Prix 2009 bohužel nedokázal postoupit. V italském Terenzanu včera krátce před půlnocí scházel Lukáši Drymlovi jediný bod, aby se rozjížděl o postup s Adrianem Miedzinskim a Juricou Pavlicem. Vyhrál Lee Richardson, jemuž na stupních vítězů dělali společnost Jesper B. Monberg a Peter Ljung.

1. Lee Richardson, GB 3 2 3 2 2 12+3
2. Jesper B. Monberg, DK 0 3 3 3 3 12+2
3. Peter Ljung, S 3 2 2 1 3 11+3
4. Sebastian Ulamek, PL 3 0 2 3 3 11+2
5. Matej Žagar, SLO 2 2 3 3 0 10
6. Charlie Gjedde, DK 2 3 3 2 0 10
7. Ryan Sullivan, AUS 2 1 1 3 3 10
8. Adrian Miedzinski, PL 3 1 2 1 2 9+3
9. Jurica Pavlic, CRO 2 3 1 2 1 9+2
10. Lukáš Dryml, CZ 1 2 1 2 2 8
11. Mikael Max, S 0 3 2 0 1 6
12. David Howe, GB 1 0 0 1 2 4
13. Christian Hefenbrock, D 1 1 0 1 X 3
14. Kevin Wölbert, D 1 1 U 0 1 3
15. Matia Carpanese, I 0 0 1 0 1 2
16. Guglielmo Franchetti, I T E 0 0 X 0
res Andrea Maida, I   DNR

Oba Češi jsou vyřazeni

Motala – 5. července
Ani Aleš Dryml, ani Adrian Rymel nepostoupili z dnešního semifinále kvalifikace o Grand Prix 2009 ve švédské Motale. Pardubický závodník skončil dvanáctý, Pražan šestnáctý. Zvítězil Peter Karlsson, jemuž po dodatkové jízdě dělali na stupních vítězů společnost Joonas Davidsson a Niels Kristian Iversen.

1. Peter Karlsson, S 3 3 3 2 3 14
2. Joonas Davidsson, S X 2 3 3 3 11+3
3. Niels Kristian Iversen, DK 3 3 2 2 1 11+2
4. Grzegorz Walasek, PL 3 3 2 1 0 9
5. Matej Ferjan, H 3 2 0 1 3 9
6. Daniel Nermark, S 1 1 1 3 3 9
7. Kenneth Bjerre, DK 2 3 1 2 1 9
8. Tomasz Jedrzejak, PL 2 1 2 2 2 9
9. Mads Korneliussen, DK 1 2 1 3 1 8+3
10. Edward Kennett, GB 0 2 3 1 2 8+2
11. Daniel King, GB 2 0 3 1 1 7
12. Aleš Dryml, CZ 2 1 2 0 2 7
13. Simon Stead, GB 1 0 0 3 2 6
14. Rory Schlein, AUS 1 0 0 0 0 1
15. Tobias Kroner, D 0 T 1 0 0 1
16. Adrian Rymel, CZ X 1 0 0 0 1
res David Watt, AUS   DNR
res Martin Smolinski, D   DNR

Jak začali, tak skončili

Lublaň – 29. června
V nedělním horkém odpoledni hostila slovinská metropole Lublaň druhé kvalifikační kolo světového poháru družstev pro rok 2008. Do tohoto závodu byl nalosován i český národní plochodrážní tým poté, co naši jezdci nezvládli loňský závod v italském Lonigu. Po porážce od Rusů poprvé v historii světového poháru se nekvalifikovali do hlavní soutěže a spadli do samého suterénu plochodrážního světa.

Letošní rok se chtěli pokusit o úspěšný reparát. Už v týdnu před závodem musel manažér českého týmu nahradit původně nominovaného a zraněného Filipa Šiteru dalším úspěšným juniorem Matějem Kůsem.

Manažeři ostatních týmů také postrádali některé své opory. Týmu Finska chyběl Joonas Kylmakorpi, který dal přednost Grand Prix na dlouhé dráze ve Francii. Za Slovinsko nemohl nastoupit Jernej Kolenko, který po těžkém pádu v rakousko-chorvatsko-slovinském mistrovství utrpěl těžká zranění, kvůli kterým byl nucen ukončit kariéru. Ale jeho maličkost na stadionu nechyběla.

Široký ovál 398 metrů dlouhý se světlým povrchem v úvodních jízdách dovoloval i předjíždět, avšak od poloviny závodu se dráha stala betonovou jednokolejkou a jízdy se rozhodovaly většinou na startu.

Český tým ve složení Aleš Dryml, Lukáš Dryml, Adrian Rymel, Luboš Tomíček a Matěj Kůs do závodu vstoupil sebevědomě a po první sérii si připsal na své konto čtrnáct bodů k radosti všech českých fanoušků v hledišti a samotného předsedy Svazu české ploché dráhy Petra Moravce.

První jízdu dne a svoji premiérovou v seniorské reprezentaci si odbyl benjamínek týmu Matěj Kůs a ihned vítěznou. Radost domácímu publiku dělali Matěj Žagar a Maks Gregorič. Bohužel zbytek slovinského týmu byl slabý a své kolegy příliš bodově nepodpořil. Finové sice podali vyrovnanější týmové výkony, jenže na suverénní tým Česka neustále ztráceli okolo deseti bodů. Italy, které vedl bývalý jezdec Armando Castagna, spíše doplňovali startovní listinu na čtyři týmy. Svědčí o tom celkový zisk pouhých 16 bodů.

Vzácná vyrovnanost českých jezdců po celou dobu závodu splnila roli favorita a zasloužený postup do dalších bojů světového poháru. V závěrečné jízdě zvítězil opět Matěj Kůs a tak, jak jsme do závodu vstoupili, tak také stejným stylem ho ukončili. 14. července nám budou soupeři v britském Coventry týmy Dánska, Švédska a domácí Britové. Celý seriál závodu světového závodu družstev bude vysílat kanál ČT 4 Sport.

Foto: Jiří Georgijev

Cíl slovinské mise byl splněn

Lublaň – 29. června
Český národní tým se ve slovinské Lublani postaral, že v otázce jednoho postupujícího do světového poháru družstev nebylo vůbec co řešit. Konzistentním výkonem vysoko převýšil Finy a Slovince a ještě výše Italy.

1. Česká republika 59
Matěj Kůs 12
Aleš Dryml 13
Adrian Rymel 10
Lukáš Dryml 13
Luboš Tomíček 11
 
2. Finsko 40
Tomi Reima 6
Juha Hautamäki 8
Kauko Nieminen 11
Teri Aarnio 5
Kaj Laukkanen 10
 
3. Slovinsko 35
Denis Štojs 0
Izak Šantej 9
Matej Žagar 15
Maks Gregorič 10
Aleš Kraljič 1
 
4. Itálie 16
Matia Carpanese 3
Alessandro Milanese 4
Daniele Tessari 0
Marco Gregnanin 4
Andrea Maida 5

Dva Češi se sešli ve finále C

St. Macaire – 28. června
Holanďan Dirk Fabriek slavil v noci na dnešek triumf ve druhém závodě letošního mistrovství světa na dlouhé dráze v St. Macaire. Na stupních vítězů mu dělali společnost Joonas Kyllmäkorpi, omluvený z finského nároďáku z dnešní kvalifikace o SWC v Lublani, a Gerd Riss. Ten se dostal do vedení v průběžné klasifikaci. Richard Wolff skončil čtrnáctý, Zdeněk Schneiderwind, jenž původně byl prvním náhradníkem, šestnáctý a Pavel Ondrašík nepostoupil z rozjížďky poslední šance.

Rozjížďka poslední šance:

1. Stephane Tressarieu, F
2. Jerome Lespinasse, F
3. Zdeněk Schneiderwind, CZ
4. Gabriel Dubernard, F
5. Erik Eijbergen, NL
6. Pavel Ondrašík, CZ

Hlavní závod:

1. Dirk Fabriek, NL 5 5 5 2 17 1.
2. Joonas Kyllmäkorpi, FIN 2 5 5 5 17 2.
3. Gerd Riss, D 4 5 4 3 16 3.
4. Matthias Kröger, D 5 2 2 5 14 4.
5. Stephan Katt, D 3 4 3 4 14 5.
6. Andy Appleton, GB 5 4 3 4 16 6.
7. Enrico Janoschka, D 3 1 4 5 13 1.
8. Stephane Tressarieu, F 3 3 4 3 13 2.
9. Glen Phillips, GB 2 4 2 2 10 3.
10. Jannick de Jong, NL 4 0 5 2 11 4.
11. Daniel Rath, D 2 3 0 3 8 5.
12. Theo Pijper, NL (FFM) 1 3 3 4 11 6.
13. Jörg Tebbe, D 0 2 1 1 4 1.
14. Richard Wolff, CZ 0 2 2 0 4 2.
15. Jerome Lespinasse, F 4 0 1 1 6 3.
16. Zdeněk Schneiderwind, CZ (res) 1 1 4.
17. Daniel Bacher, D 1 1 1 0 3 5.
18. Herbert Rudolph, D 1 1 0 – 2 6.
19. Sirg Schützbach, D (FMS) 0 0 0 0 0  
res Gabriel Dubernard, F   DNR  

Polští mladíci zvládli infarktovou situaci na jedničku

Diedenbergen – 22. června
Mnozí ještě máme v živé paměti semifinále mistrovství světa juniorských družstev, kde statečný boj našich mladých nadějí vyústil ve druhé místo. To vzhledem k systému soutěže neznamenalo ani postup, ani vyřazení ale nutnost čekat na výsledek druhého semifinále v Diedenbergenu a doufat, že druhý tým tam vybojuje méně než našich 38 bodů. Nutno předem dodat, že zmiňovaná naděje nabyla příliš vysoká. Zatímco v Pardubicích se čtyři mimořádně silná a vyrovnaná družstva seřadila v šestibodovém rozdílu mezi prvním a posledním, účast Slovinska plného neznámých nezkušených mladíčků neskýtala předpoklad dvakrát vyrovnaných bojů.

O postup se tak podle předpokladů mělo utkat trio Německo, Austrálie, Polsko. Velké napětí bylo před závodem cítit především z depa polské družiny. Zatímco Australané pod vedením manažera Craiga Boyce, bývalého medailisty ze světového finále jednotlivců, v pohodě čekali na příjezd své největší hvězdy Chrise Holdera z Loniga a Němci pilně pracovali, z našich severních sousedů nervozita doslova kapala. I předseda polské ploché dráhy Piotr Szymañski přiznával že jsou po čtvrtém místě ve finále mistrovství Evropy družstev do 19 let v Rawiczi pod velkým tlakem odborníků i fanoušků a případný neúspěch by mohl mít fatální důsledky.

Ke cti polského žužlu dlužno poznamenat, že tým situaci zvládl na jedničku. Už po prvé sérii jízd bylo v podstatě jasné, že pokud nedojde k nějaké mimořádné a nečekané situaci, například zranění některého z jezdců, nemusejí se závodníci s orlicí na vestě o účast ve finále obávat. Polská pětice byla opravdu výtečná a zcela bez slabin. Navíc naprosto vyrovnaná, body připisovali všichni. Pouze v jedné rozjížďce dojel jejich závodník hůř než na druhém místě. Jediný moment, kdy mohl kdo o polském postupu na chviličku zapochybovat, přišla v osmé jízdě. To Polák Grzegorz Zengota nemínil nechat místo u mantinelu předjíždějícímu Australanu Aaronu Sumnerovi a následné zaháknutí obou dvou skončilo velice ošklivým pádem, po kterém se oba aktéři dlouho nezvedali z dráhy. Jeden i druhý nakonec pokračovali v závodě, by Australanův výkon byl pádem v dalších bojích rozhodně poznamenán.

Otázkou tak zůstávalo druhé postupové místo. Ke zklamání slušně zaplněných tribun to byli domácí, kdo od začátku závodu tahali za kratší konec. Australané sice museli před závodem řešit problém se zraněním své opory Troye Batchelora, ale Kozza Smith, který ho zastoupil, byl náhradou velice kvalitní. Závodníci ze zeleného kontinentu si celou dobu drželi Němce od těla a s blížícím se koncem závodu bylo zřejmé, že je jen otázkou času, kdy přeskočí našich 38 bodů. V podstatě jasné bylo vše už po čtyřech sériích, kdy nasbírali 37 bodů a nebylo asi na stadionu nikoho, kdo by pochyboval, že na zbylé dva nedosáhnou.

Ty pak zajistil Chris Holder výhrou hned v následující jedenadvacáté rozjížďce. Právě v ten moment jsme ztratili i teoretickou naději a skončilo naše účinkování i sen o obhajobě bronzových medailí v letošním šampionátu juniorských družstev…

Určitě víc se čekalo od domácího Německa. Smůlou pro ně byla ještě před závodem ztráta Tobiase Busche, zraněného v páteční polské lize. Mladičký Erik Pudel je sice nepochybně talentovaný, ale ostřílenějšího kolegu nemohl nahradit výkonem ani zkušenostmi. Na druhé straně především od kapitána Kevina Wölberta jsme určitě viděli povedenější závody, než ten, který předvedl v neděli v hessenském Diedenbergenu. Víc se rozhodně čekalo i do Franka Fachera.

Samostatnou kapitolou bylo pak vystoupení slovinské ekipy. Jejich závodníci získali za celý závod čtyři body a jediný, jezdec schopný trochu držet krok se soupeři byl Matija Duh. Bez dalšího komentáře můžeme ponechat fakt, že všechny čtyři body získali po defektech, nebo pádech soupeřů, jediný vlastně na dráze nevybojovali. O lecčemž svědčí i fakt, že například Dalibor Bot jel dle slov slovinského manažera čtvrtý závod v životě…

Otázkou pak zůstává hlavně systém soutěže. Osobně se domnívám, že nejspravedlivější by bylo nechat postupovat z obou semifinálových závodů dvě nejlepší družstva a teprve poté určit zemi a dráhu, kde se finále uskuteční. Šlo by pochopitelně i ponechat stejně jako dosud finálového pořadatele dopředu s alternativou náhradníků pro případ, že se domácí nekvalifikují. Ještě nespravedlivější je však rozdílný termín semifinálových závodů. Výhoda družstva, které ví, kolik bodů k postupu potřebuje je jev naprosto nevídaný. Osobně nechápu, co vede FIM k tvrdošíjnému trvání na tomto nepochopitelném časovém rozdílu, když podobný problém dokázala odbourat například i naše kapříková fotbalová liga…

Foto: Zdeněk Flajšhanz