Archiv autora: Antonín Škach

Výběr Kopřivnice neměl s polskými mladíčky mnoho práce

Kopřivnice – 28. září
Drtivým vítězstvím našich barev skončilo včerejší přátelské střetnutí mezi výběrem závodníků spojených pod hlavičkou kopřivnického klubu a mladými juniory z polského Rybnika. Kopřivnický tým nedal hostům sebemenší naději. Poláci však nesložili v boji s nástrahami olbřímí dráhy a mnohem zkušenějšími soupeři svou tvář. Stranu jejich aktiv představují čtyři remízy a dvě vítězství, z toho dokonce i jedno v poměru 5:1.

Minimální ústupky kopřivnické strany
Původní časový plán doznal značnou trhlinu kvůli opožděnému příjezdu ambulance, která musela zasahovat u velké dopravní nehody na okraji Kopřivnice. Pořadatelé však přesto dopřáli závodníkům trénink. A to především s ohledem na polské mladíky, kteří podobnou dráhu viděli vesměs poprvé v životě.

Už v samotném úvodu padly veškeré naděje na vyrovnané klání. Patryk Pawlaszczyk s Rafalem Swierczekem nejlépe zvládli start rozjížďky s číslem jedna. Nicméně ještě před nájezdem do první zatáčky je razantně překonal Adrian Rymel. A záhy se na jeden bod prosadil i Vladimír Višváder.

Udržet vydobyté posty byl pro polské závodníky problém. Ve druhé jízdě se Marek Szczyrba dokázal celé jedno kolo držet vedoucího Josefa France. Leč vzápětí v prvním oblouku podlehl Martinu Málkovi. Martin Gavenda posléze nedokázal ztrestat chybujícího Wojciecha Druchniaka. I tuhle rozjížďku jsme však vyhráli. A to už Richard Wolff po průjezdu první zatáčkou příliš otáčet plynovou rukojetí nemusel.

Rybnik měl na svém kontě teprve šest bodů, zatímco Kopřivnice třikrát tolik. A nic nenasvědčovalo tomu, že by se poměr rozložení sil měl měnit. Na atypické dráze to nedokázal ani Patryk Pawlaszczyk. Finalista evropského šampionátu devatenáctiletých nestačil ve čtvrté jízdě zírat na fenomenální sólo Josefa France ve stylu start – cíl.

„Nejel jsem naplno,“ komentoval své druhé vítězství v řadě Josef Franc. „Jezdím tady tak na osmdesát procent.“ Zezadu však musel útočit Martin Málek. Ve druhé zatáčce třetího kola navedl svůj žlutočerný motocykl pod Poláka, s nímž se v sobotu utká ve finále mistrovství světa juniorských družstev. A ve výjezdu se dostal před něho.

Dalších pět bodů dodali Miroslav Fencl s Richardem Wolffem v páté jízdě. Příjezd slánského závodníka zaskočil dokonce i pořadatele. Vzápětí vyšlo najevo, že jeho účast domluvil Vladimír Kovář, tentokrát v roli tajemníka závodu. Otázka, kam s Miroslavem Fenclem, nakonec našla odpověď v jeho nasazení na post druhého náhradníka. Ostatní mu slíbili, že mu některé své jízdy přenechají.

První významnější polský počin přinesla až rozjížďka s číslem šest. Zatímco Adrian Rymel putoval k dalšímu prvenství, Wojciech Druchniak s Rafalem Flegerem si ohlídali Richarda Frištenského. O další remízu se vzápětí postaral i Patryk Pawlaszczyk. Hned po startu zavřel Richarda Wolffa. A Pražan trápený poraněným kolenem už pak zbytečně neriskoval.

V dalších dvou jízdách však Kopřivnice brala celkem deset bodů. Nejprve Adrian Rymel s Vladimírem Višváderem vypekli Marka Szczyrbu, pak si Miroslav Fencl a Josefem Francem vzali na paškál Wojciecha Druchniaka. Ten sice perfektně odstartoval, ovšem už v prvním oblouku bylo jeho vedení pasé.

I myš si někdy dokáže hrát s kočkou
Po devíti rozjížďkách bylo skóre neuvěřitelné. Kopřivnice se mohla pochlubit 39 body v porovnání s patnácti polskými. Nicméně Poláci se dokázali lepšit jízdu od jízdy. A světe div se, nikdo z nich si na hroznou dráhu nestěžoval, jak to mnohdy v případě našich borců bývá.

Patryk Pawlaszczyk, namlsaný předešlým skalpem Richarda Wolffa, nejlépe odstartoval do desáté jízdy. Hned za ním Vladimír Višváder a Martin Gavenda. Starší z domácího páru se během necelých dvou kol dostal těsně za výfuk vedoucího Poláka. Ve druhé zatáčce udeřil a rázem byl v čele on.

Další sólo Josefa France a Miroslava Fencla pak zvýšilo kopřivnický náskok na třicet bodů. Vzápětí se však karta začala obracet, protože dvanáctá jízda přinesla Polákům opět nerozhodný výsledek. Martin Málek se během jediného kola dostal přes Michala Mitka i Wojciecha Druchniaka, nicméně Richard Frištenský nebodoval.

A když se březolupský navrátilec objevil po boku svého klubového kolegy Martina Gavendy v rozjížďce s číslem třináct, Rafal Fleger a Marek Szczyrba jim nedali ani náznak šance. Polská vlajka vlála vysoko i nadále. Po vylétnutí pásky předposlední jízdy se dopředu vrhnul Patryk Pawlaszczyk.

Martin Málek s Richardem Wolffem ještě před první zatáčkou rázně vyřešili Michala Mitka. A březolupský junior začal atakovat vedoucí příčku. V předposlední zatáčce zaútočil po vnitřní straně. Jenže jej natáhla kolej a upadl. Při svém pádu navíc poslal na zem i Patryka Pawlaszczyka. Na místo incidentu okamžitě vyrazila sanitka, ale naštěstí se vracela prázdná.

„Zkoušel jsem ho podjíždět,“ vysvětloval později v depu Martin Málek. „V tom posledním kole to však zlomil na mě. Chtěl mě zavřít na lajnu. A mně se to zrovna dláblo v nějaké koleji. Trošku jsem se scukli. Nevím, kde skončil on, ale já v té louži z potůčku, co tam teče na dráhu.“

Z repete byl Martin Málek rozhodčím Jiřím Juroškou diskvalifikován. Situaci ovládl Richard Wolff, nicméně polský kouč omylem poslal do boje své závodníky, kteří měli až závěrečnou jízdu. Protože šlo o pouák, dospělo se k moudrému rozhodnutí nechat vše být.

Na start rozjížďky s číslem patnáct tedy přijeli Patryk Pawlaszcyk a Michal Mitko, kteří původně jeli ve čtrnácté jízdě. Svým způsobem to bylo praš, jako uhoď. Na čele se totiž honili Josef Franc a Adrian Rymel. Kopřivnický odchovanec na cílové rovince zatáhl a v hodině dvanácté svého kolegu těsně překonal.

„Tady holt musí vyhrávat Aďa,“ naoko bručel Josef Franc, zatímco Adrian Rymel konstatoval: „Dělali jsme kraviny a nejeli jsme naplno.“ Prostor pro další skopičiny se jim naskytl cestou na vyhlášení. K němu pozvali pořadatelé každého závodníka. A kdo chtěl, mohl přijet na motorce a bavit publikum kaskadérskými kousky.

Josef Franc a Adrian Rymel to vzali skutečně od podlahy. V sedlech svých motocyklů se proháněli jen ve slipech a v helmě. Odložit i ten poslední kousek textilu jim zabránil ředitel závodu Lumír Morys. A tak, i když diváci v Kopřivnici neviděli vše, rozhodně své plochodrážní návštěvy nemuseli ve slunečném odpoledni litovat.

Hlasy z depa
„Byli jsme na ně trošku silný,“ trefně vystihl rozložení sil Josef Franc. „Ale my jsme se sem spíš přijeli loučit s moravskou sezónou.“

„Mám z dneška vcelku fajn dojmy,“ svěřil se Adrian Rymel. „Všechno proběhlo v pohodě. Na to, proti jak silnému týmu jsme jeli, to nebylo špatné (smích).“

„Vzal jsem se tady tak, že jsem se domluvil s Vladimírem Kovářem,“ vysvětloval svůj nečekaný příjezd Miroslav Fencl. „Tady ale byly problémy, sestava byla plná. Nakonec mi každej z kluků nechal jednu jízdu.“ A jak se slánskému jezdci líbily závody? „Byl to poslední závod tady,“ řekl. „Taková sranda. Bylo to pěkný. Jako vždy se mi tady dráha nelíbila, ale šlo to, jak to šlo.“

„Pro mě bylo lepší, že Poláci byli slabí,“ vybočil mírně z průměru běžných odpovědí Richard Wolff. „S tím mým zraněným kolenem bylo lepší jet volnějc. Chtěl jsem to jen zkusit. Dám si teď tejden pauzy a připravím se na dvojice ve Mšeně. Samozřejmě vím, že by to chtělo klid, jak říkají doktoři, jenže jsem závodník a tak to pokouším. Párkrát jsem si dneska říkal, proč jsem na to vůbec lez´. Byla to spíš oslava kopřivnickýho svátku. Pořád jsme navíc vedli. To je hned uvolněnější, než když musíš.“

„Dobré závody,“ řekl magazínu speedwayA-Z Martin Málek. „Začátek jsem měl dobrý, ale nepovedl se mi závěr.“ To byla evidentní narážka na kolizi s Patrykem Pawlaszczykem… „Jeho blbost,“ okomentoval incident březolupský junior. „Měl mě tam pustit. Já jsem tam chtěl víc. Jinak to bylo dobré, měl jsem dobrý motor.“

„Zase jsem se postupně rozjížděl jako vždy,“ popsal závod ze svého úhlu pohledu Vladimír Višváder. „Ke konci mě to už bavilo. Už se s tou Jawou sžívám. Ale už je zase konce sezóny. Škoda, že to dnes bylo takový jednoznačný. Měli jsme silnej tým.“

MMS foto: Antonín Škach

Výběr Kopřivnice   60
Adrian Rymel, Olymp Praha 3 3 3 – 3 12
Vladimír Višváder, Březolupy 1 – 2 3 – 6(1)
Martin Málek, Březolupy 2 2 – 3 X 7(2)
Josef Franc, Olymp Praha 3 3 2 3 2 13(2)
Martin Gavenda, Březolupy 1 – 1 1 1 4(1)
Richard Wolff, Olymp Praha 3 2 2 – 3 10(1)
Richard Frištenský, Březolupy R 0 0 0
Miroslav Fencl, Slaný 3 3 2 8(1)
 
RKM Rybnik   30
Patryk Pawlaszczyk 2 1 3 2 1 9
Rafal Swierczek 0 0 – – 1 1(1)
Marek Szczyrba 1 1 0 0 2 4(1)
Mateusz Mura E – – – – 0
Wojciech Druchniak 2 2 1 2 2 9
Rafal Fleger 0 1 1 0 1 3 6(1)
Michal Mitko 0 0 0 1 0 1(1)

Václav Zajíc naštěstí opravil defekt včas

Březolupy – 25. září
„Ještě štěstí, že jsem na tu prasklou osu přišel včas, jinak by to byl pěkný trapas,“ smál se před nedělním Slováckým oválem Václav Zajíc. Někdejší závodník však neměl na mysli plochodrážní motocykl, nýbrž lajnovačku na vápno. V posledních letech totiž při všech březolupských závodech plní funkci maršála startu.

Ještě v první polovině osmdesátých let však s březolupskou vestou brázdil plochodrážní ovály. Kdysi jako kluk zažil atmosféru zlínských šestidenní a motocyklové soutěže jej uchvátily.

Jak však říká nikdy nenašel správného rádce, aby se enduru mohl věnovat naplno. Dodnes však vzpomíná na vojnu v Žatci, kdy se ve volných chvílích pouštěl na dlouhé projížďky Krušnými horami.

Začal s motokrosem, nicméně materiální nouze jej dostala na plochodrážní stranu barikády. Ve sportu levých zatáček bylo alespoň to základní zadarmo. S březolupským klubem prožil sedmdesátá léta a s příchodem trenéra Miloše Plzáka i počátek nejlepších časů.

Právě před třiceti lety vybojoval svůj největší individuální úspěch. V sezóně 1975 vyhrál Český pohárr, který se stal předchůdcem pozdějšího Přeboru ČSR. Jeho sportovní kariéra vyvrcholila závody motocyklových dragsterů.

Foto: archív autora

Jak se pojede Zlatá stuha

Pardubice – 28. září
I když stěžejním bodem sobotního programu v Pardubicích bude světové finále juniorských družstev, pořadatelé nezapomněli ani na tradiční Zlatou stuhu. Stejně jako v roce 2001, kdy předzávod Zlaté přilby kolidoval s finále mistrovství Evropy do devatenácti let, však bude mít zjednodušený rozpis.

Už léta jezdí do Pardubic diváci z Německa, především z bývalé NDR. A protože bylo pořadatelům jasné, že se německý výběr do finále mistrovství světa nemá šanci probít, mysleli na své dlouholeté příznivce obsazením startovní listiny Zlaté stuhy.

Ta čítá šest jmen, z toho tři patří německým závodníkům Kevinu Wölbertovi, Michaelu Hertrichovi a Alexandru Lischkemu. Dalšími jsou Angličan Daniel King, Rakušan Manuel Nowotny a domácí Hynek Štichauer. Jeho nominace byla dlouho na vážkách, protože setrvával v hledáčku reprezentačního kouče Josefa Laštovky pro místo v národním týmu.

Zmiňovaná šestice změří své síly nejprve ve čtyřech kvalifikačních rozjížďkách. Tři nejlepší postoupí do další úrovně. Tam narazí na jednoho člena z každého reprezentačního výběru a jednoho držitele divoké karty nominovaného pořadatelem. V této souvislosti se spekuluje hlavně o Tomáši Suchánkovi, který už léta touží prestižní klání na domácí dráze vyhrát. A navíc letos končí s juniorskou kategorií.

Dvojice semifinálových jízd určí čtveřici finalistů. Ti se pak společně postaví na start rozhodující jízdy. A po jejím skončení budeme znát jméno dalšího vítěze.

Základní startovní listina:
1 Hynek Štichauer, CZ
2 Kevin Wölbert, D
3 Daniel King, GB
4 Michael Hertrich, D
5 Alexandr Lischke, D
6 Manuel Nowotny, A

Systém závodu:

kvalifikační jízdy 1 – 3 účastní se šest jezdců ze základní startovní listiny, ve třech rozjížďkách jede každý dvakrát
kvalifikační jízda 4 startují čtyři nejlepších z předchozích kvalifikačních jízd
semifinále 1 a 2 tři nejlepší ze čtvrté jízdy změří své síly s nasazenými členy národních týmů Polska, Dánska, Švédska a České republiky a s dalším závodníkem dosazeným pořadatelem na divokou kartu
finále určí pořadí závodu, startují první dva z každé semifinálové jízdy

V Liberci budou nalévat metyl pouze mistrům

Liberec – 27. září
Sobota 22. října bude znamenat pro Liberec ukončení letošní sezóny. Na tento termín se sejdou jak jezdci, tak příznivci ploché dráhy na poslední nalití nádrží do svého motocyklu. Pro diváky se chystá zábava – dopoledne jízdy v kamionu, půjčovna čtyřkolek, plochá dráha a samozřejmě hodně pití a
jídla.

Vyzývatelem celého odpoledne jsou Jakub Hejral a Věroslav Kollert, který navíc
slaví devatenácté narozeniny.

Právo účasti na poslední nalévání mají kromě dvou jmenovaných jenom jezdci,
kteří získali nějaký titul mistra na ploché dráze. Jako manažer zvažuje svou účast i Armando Castagna.
Samotné jízdy budou mít systém tréninkových jízd a hlavně show pro jezdce i
diváky.

Každý divák bude mít i možnost vstoupit do klubu Plochá dráha Liberec. Za
vstup do Autoklubu, plochá dráha nabídne celoroční volnou vstupenku na rok
2006 a samozřejmě občerstvení – grog, pivo či pečené prase.

Při akci se bude dražit značkové víno a finanční výtěžek předají pořadatelé
do mezinárodního centra Universum na nákup pomůcek pro zdravotně postižené
spoluobčany.

Plochá dráha Liberec by touto akcí chtěla znovu přilákat na stadion více
diváku postupně vytvořit tradici na závěr sezóny.

Foto: GRS Liberec

Petr Křikava si užil extraligový bonbónek

Slaný – 27. září
Ještě před týdnem to byl jen sen. Nyní po závěrečné extralize na plzeňských Borech realita. Slaný vyhrál mistrovský titul a je vedle Plzně teprve druhým týmem, který narušil hegemonii pražských a pardubických celků. Po šestatřiceti letech tak navázal na své předchozí ligové prvenství. Magazín speedwayA-Z krátce hovořil s Petrem Křikavou, předsedou AK Slaný. Kromě jeho pocitů nás také zajímaly jeho názory na další podobu ligy či možnou slánskou účast v poháru mistrů.

„Šíleně nádherně,“ odpověděl Petr Křikava na otázku magazínu speedwayA-Z, jak prožíval středeční triumf svého celku v extralize. „Dopadlo to na mě tak, že po šestatřiceti letech usilovné práce, kdy pracuji v klubu to byl takový bonbónek. A já jsem si ho krásně užil. Konečně po těch všech letech, kdy nám to proteklo mezi prstama.“

Slaný měl opakování svého jediného triumfu na dosah už několikrát počátkem sedmdesátých let. A pak samozřejmě téměř pokaždé v uplynulých čtyřech sezónách. „Mockrát jsme se o to pokoušeli a ne a ne,“ komentoval pověstný slánský pech Petr Křikava. „Konečně se k nám štěstí přiklonilo. Nemalý podíl bylo naše štěstí v předposledním závodě v Praze.“

Do závěrečného kola na plzeňských Borech tak Slaný nastupoval s náskokem jednoho bodu. „Před Plzní jsem tomu věřil už víc než na padesát procent,“ svěřil se slánský předseda. „Už dvakrát jsme v nedávné době připravovali oslavy a už dvakrát to nevyšlo. Když mi však ale teď Milan Mach řekl sestavy, věděl jsem, že to máme téměř doma. Doufal jsem, že minimálně skončíme druzí za Pardubicemi a Prahu si ohlídáme.“

A tak Petr Křikava vezl na západ Čech láhve šampaňského a tepláky, aby mu tryskající gejzíry šumivého moku nezničily oblečení. Nicméně obhajoba bývá mnohdy složitější než první triumf. „Obhajoba bude záviset, jakým systémem se pojede,“ vnímal tento problém šéf vítězného klubu.

A jaký názor na podobu extraligy 2006 má právě on? „Jsem zásadně pro dva cizince,“ má v tomto ohledu jasno. „Tady je totiž minimum jezdců. A jsem také zastáncem, že se závody dělají pro lidi. Nejsem ani pro časté hostování mezi českými kluby. Jezdecká základna by měla být založena na výchově svých vlastních jezdců. Přesuny by měly být minimální. A extraliga by měla zůstat ve čtyřech.“

Extraligový triumf dává Slanému právo startovat v evropském poháru klubových družstev či dokonce podobný závod uspořádat. „O své účasti teď můžeme uvažovat, ale přihlášku bychom už stejně museli podat,“ je v tomto ohledu skeptický Petr Křikava. „Zatím jsme skončili na tom, že pořád nevíme, kde by se to jelo. A máme obavy z velkých nákladů. A pokud se týče pořádání, nemáme o podniky FIM a UEM zájem. Nikdo nám na ně nic nedá, takže jsou ztrátové. To raději uděláme větší počet domácích závodů.“

Foto: Pavel Fišer

Tomáš Topinka nepojede Zlatou přilbu

Pardubice – 26. září
Dnes dopoledne se s poukazem na svou účast v závodech ve Velké Británii omluvil pořadatelům Zlaté přilby Tomáš Topinka. Poslední český vítěz nejstaršího plochodrážního klání na světě měl na svých zádech mít startovní číslo 36. A právě to oblékne Josef Franc, čerstvý vicemistr ze sobotního Mšena.