Hynek Štichauer: „Není potřeba dělat věci správně, ale dělat správné věci!“

Pardubice – 28. listopadu
Do své první sezóny mezi seniory vlétl vskutku ve velkém stylu. Podepsal smlouvy s Vlky z Wolverhamptonu a za kanálem La Manche debutoval rovnou v Elite League. Dnes o sezóně 2009 už hovoří s nadhledem, by mu ji zkomplikovalo zranění obratle. Na podzim se však do sedla vrátil a svou přípravu na plochodrážní rok 2010 zahájí v Argentině. Pardubický závodník Hynek Štichauer o tom všem hovoří v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Rozhodl ses rozšířit cestovatelské aktivity českých plochodrážníků a strávit podstatnou část zimy v Argentině. Co tě k tomu motivovalo a co taková cesta obnáší?“
Hynek Štichauer: „Asi to bylo tím, že jsem tuhle sezónu měl dost zranění. Nezazávodil jsem si tolik, aby mě to uspokojilo. Odjel jsem jen třicet sedm závodů a to není ani polovina toho co loni. A nikdy jsem neměl zimní přípravu na motorce. Když jsem dostal tuhle nabídku, nebylo co řešit hlavně, když se k tomu přidal Aďa. Nebude to jen plochá dráha, budeme cestovat, odpočneme si, poznáme nový lidi, novou zemi a novou kulturu. Je tam patnáct závodů, z toho osm je v Bahia Blanca. Dohromady to je pět drah, co se točí dokola. Bylo hodně papírování okolo bedny s vybavením. Letenka byla v pohodě, letíme v sedm ráno s přestupem ve Frankfurtu do Buenos Aires. Ve středu jsme posílali ty bedny, každej‘ jednu zhruba po tři sta kilech. Je v ní všechno. Motorka, nářadí, nějaký náhradní díly, kombinéza, chrániče a helmy. Bude tam asi nedostatek plochodrážního vybavení a tak jsem si vzal všechno. Bedna přistane prvního, máme od spedice agenta, kterej‘ si nás vezme, jakmile přistaneme a zařídí nám její vydání. Bude to příjemný, mít tam člověka, co mluví jejich jazykem a postará se o to. Nevím, do čeho jdeme, jen ve smlouvě máme nějaký ubytování s nějakou garáží. Až tam budu, teprve budu všechno vědět, představa, kterou můžu mít, je ve skutečnosti jiná. A patnáct závodů za dva měsíce není málo, program bude našláplej‘. Delší pauza tam asi nebude. Sedmýho února jsou poslední závody a zpáteční letenku máme zabukovanou na desátýho.“

speedwayA-Z: „V letošní sezóně jsi podepsal kontrakt s Wolverhamptonem a debutoval tak v britské Elite League. Bylo to hodně náročné?“
Hynek Štichauer: „Určitě těžší než jsem čekal. Potvrdilo se, co říkaj‘všichni, že první sezóna v seniorech a první v Anglii je hodně těžká. A niky se nevyvede, abys na jejím konci řekl, že byla úspěšná. Křest ohněm mám za sebou, ale neodradilo mě to. Ten půl rok mě dal víc, než jsem získal za tři roky závodění tady. Myslím, že z dlouhodobýho hlediska mi to prospělo. Nikdo za tebe nic neudělá, nestojí ti za zadkem a když si něco nezařídíš, prostě to nemáš. Tak je to i taková škola do života, nejen do závodění. Možná mě usmrtilo, že Elite League byla opravdu velký sousto. Kolikrát mě už napadaly beznadějný věci, ale jsem rád, že jsem to zkusil. Je úžasný jezdit v týmu s Peterem Karlssonem a Fredrikem Lindgrenem. Peter Karlsson je neuvěřitelnej‘. Jede tři vrcholný soutěže a v každý dělá body. Jsem hrdej‘, že jsem s takovým jezdcem moh’ jezdit v jednom týmu. Moje výkony byly slabší. Nastoupil jsem s average čtyři, takže se ode mě čekaly čtyři body na závod. To znamená dva body z první jízdy, kdy jedu s rezervama a pak dva body z poslední. Ty ostatní dvě jedeš s jedničkou a dvojkou od soupeře. A je těžký dělat body s Adamsem nebo Steadem. Na poslední jízdu mě ale většinou vyměnili za Ty Proctora, co mě dubloval. Tahle sezóna se mu povedla, jel 105 závodů v Elite i Premier League a protože bodoval, dostal tu poslední jízdu. Já přiletěl jen na tři jízdy, takže to bylo takový, že mě to určitě nepřidalo. V podstatě jsem nesplňoval, co se čekalo, dělal jsem tak dva plus dva nebo dva plus jedna. V Peterborough jsem jednou dostal pět jízda a dělal čtyři body a hned všechno bylo jiný. Jsem typ jezdce, že se potřebuje rozjet, poladit motorku a pak mě to začne jít. Je stresující, když tam člověk přiletí, stojí ho to peníze, srazí si sebevědomí a ještě nevydělá, aby na to závodění měl. Dráhy jsou… Speciálně Wolves nebo Lakeside. Nedá se to popsat. Koukneš na ní, řekneš ‚je malá, ale vypadá normální‘. Jenže se na ní svezeš a je to něco nenormálního. Je těžký se takovou dráhu naučit, ale když se to povede, je to ohromná výhoda. Za celou sezónu se mi nepoved‘ dopasovat motor. Neměl jsem, abych zaplatil ladiči za raketu, a plácal to, jak to šlo. A ještě to celou sezónu nefungovalo. Ale je to zase lepší, než udělat body lehce a zakrnět. Teď tak rok, dva zkusím Premier League a potom se zkusím nacpat do Elite. Premier League mi prospěje, začnu se cejtit sebevědomě a vyzkouším motorky.“

speedwayA-Z: „V polské lize jsi dlouho váhal mezi Miskolcem a Lublinem a nakonec ses přiklonil k polskému klubu. Avšak vzájemné utkání obou klubů v Miskolci se ti stalo osudné a kvůli zranění obratle jsi zůstal stát. Jak hodnotíš svou sezónu v Polsku?“
Hynek Štichauer: „V Polsku začala sezóna docela dobře. Těšil jsem se tam a spravoval si chu z Anglie. Dráha v Lublinu mi sedla. Zezačátku jsem měl únavově nataženej‘ nerv a nestih‘ jsem sparingy. Pozvali mě až koncem května. Osvědčila se mi jawka a hned první závod jsem dělal devět plus dva. Pak mě zvali na každej‘ závod. S placením je to horší, tohle má v Polsku asi každej‘ klub. Nakonec ale uhradili všechno, což se mi v Miskolci nepovedlo. S lidma jsem tam vycházel dobře a to je zranění, to je prostě plochá. Když se to sejde, člověk má takovejch‘ pádů pět za sezónu, ale jenom jednou se ti stane, že někdo za tebou to nestihne a trefí tě. Ale když jezdíš na závody unavenej‘, pak jseš nesoustředěnej‘ a stane se kravina. Splet‘ jsem se, spočítal blbě kola a po třetím to zabalil. Ale ten za mnou si toho nevšim‘. Ale možná je všechno zlý pro něco dobrý. Nechci tvrdit, že zlomenej‘ obratel je dobrej‘, ale přes léto jsem měl čas na sebe, abych si všechno srovnal. A nakonec jsem sezónu dojezdil a ne nedokončil se zraněním. Bylo to na štítě a z toho mám radost a těší mě to.“

speedwayA-Z: „V prvním roce po skončení juniorského věku se ti podařilo dostat do seniorské reprezentace. V mistrovství Evropy jsi ze Stralsundu postoupil do semifinále v Diedenbergenu, který znamenal konečnou. A v Divišově ti k pozici náhradníka semifinále kvalifikace o SGP 2010 chyběl jediný bod.“
Hynek Štichauer: „Reprezentaci, a už mistrovství Evropy nebo světa, jsem jel první rok. Rozhodně nejsem zklamanej‘, spíš spokojenej‘. Ve Stralsundu fungovala motorka, dařilo se a postoupil jsem. V Diedenbergenu letěly Rusákům strašně motorky. Sedlo jim to. Jezdci, co na tom nejsou jezdecky dobře, poráželi kde koho. První jízdu jsem vyhrál, pak byl problém se zapalováním. Nedojel jsem a ztratil kontakt s dráhou. Kropili to a byla to klouzačka a motorka na tvrdou dráhu už nestačila. Zkusil jsem jawku, honil se s Gafurovem, ale nestačilo to. Dělal jsem úplný psí kusy s nastavením. Dobře jsem si zazávodil a když letos bylo semifinále, příští rok by mohlo bejt‘ finále. Divišov bych zhodnotil, že nebyl špatnej‘. Ale odzkoušenej‘ motor přestal jet. Možná to podcenil ladič, nechtěl připravit motor jen na tenhle závod. Odešla ventilová péra, přestalo to jet. Skočil jsem na druhou motorku a jel o pět zubů jinej‘ převod než na GM. Motor se na tuhle dráhu nehodil. Ale jakž takž jsme to dopasovali a chyběl bodík. Trošku smůly, kdybych na tom náhradníkovi byl, byl bych spokojenej‘.“

speedwayA-Z: „Extraliga zpočátku vyznívala slibně pro Pardubice. Ve strhujícím závěru vás ovšem přeskočilo Mšeno. Ty jsi ovšem v Praze nezávodil…“
Hynek Štichauer: „Když si vybavím první závod v Pardubicích, měl jsem problémy s pravačkou od toho krku. Chyběla síla, ale v Praze to už začalo fungovat a Plzeň byla super. Ale bohužel jsem jednu jízdu neměl zaplej‘ metyl a neměl komplet. Všichni se mě v depu snažili pomoct, byli moc hodný, ale někdo zavřel metyl. Já si to už nestačil zkontrolovat, běžely dvě minuty. Pak jsem si udělal ten obratel. A o finále už s tebou mluvil Tomáš. Ve Mšeně letěl jako kráva, v Pardubicích byl taky super. Pak přišlo to, že jsme po Zlatý přilbě čekali do osmi do večera, jestli pojedeme. Vedení se rozhodlo, jak se rozhodlo. Nevím, jestli to byla správná volba, ale snažili se. Nejde, jestli jsme vyhráli tu extraligu nebo ne, ale spíš šlo o princip. Sezóna začala s tím, že se pojede s českejma jezdcema, protože na cizince nejsou peníze. Celej‘ rok jedeš za hubičku a ve finále tě nenechaj‘ vydělat. To nás s Tomášem trošku mrzí, ale stalo se, stalo.“

speedwayA-Z: „Když jsi během rekonvalescence stál, býval jsi k vidění v depu a nebo v ochozech stadiónů. Dokáže tě plochá dráha uspokojit také jako diváka?“
Hynek Štichauer: „Určitě dokáže, ale myslím, že je to i tím, že tam spousta lidí znám. Ale i kdybych byl laik, myslím, že by se našlo pár závodů, který by mě naplnily. Plochá dráha je pro zkušený oko, je třeba jí rozumět, aby si člověk našel to hezký. Není to jako fotbal, na kterej se může dívat každej‘ strejda, komentovat ho a ještě stačí vypít deset piv. Třeba mistrák v Divišově jsem si užil. Byla to závodnická dráha, akce, napětí, bomba. Ale na extralize ve Slaným jsem měl spoustu času pokecat si se známejma, protože se stačilo koukat na start. Když se někdo nepřetočil nebo neměl defekt, nic se nedělo. Ale pořadatelé se snažej‘, občas cejtím prvky freestyle, dělá se show a akce. To je budoucnost, ale plochá dráha se šedesátiletým hlasatelem, co žije deset let za vzpomínek, nemá budoucnost. Kombinace s exhibicí se show i s muzikou, i když to není můj šálek kávy jako v Divišově, ale ta kapela tam hrála a spousta lidí nejela po dvacátý jízdě domů. Chtělo by to, aby si každej‘ stadión udělal nějakou kampaň, protože tímhle současným stylem to lepší nebude. Všeobecně se adrenalinový sporty rozmáhaj‘, vezmi si freestyle a plochá dráha je jeden z nejstarších adrenalínovejch‘ sportů na světě. Už je to ale jiný než před padesáti lety. Tehdy lidi seděli doma a neměli co dělat. Pořadatelé dnes na lidi nesmí nadávat, ale musí dokázat, že plochá dráha je ta nejlepší a že se tam diváci dokáží bavit. A když pořadatel tu zábavu vytvoří, může si bejt‘ jistej‘, že přijdou.“

speedwayA-Z: „Letos jsi kvůli zranění nestihnul ani mistrovství republiky jednotlivců, ani dvojic. V páru jsi ovšem jel s Martinem Málkem při Memoriálu Antonína Vildeho. Za normálních okolností byste se stěží do dvojice dostali. Jaká s ním byla spolupráce?“
Hynek Štichauer: „Byly to moc hezký závody. Aspoň jeden pohár za tuhle sezónu mám. S Martinem je bomba jezdit dvojici. Domluvíme se, vyhovíme si. Jeli jsme na vítězství, když odstartoval, byl tam, když jsem odstartoval já, kryl mi záda. Dostal jsem se do pohody, vyzkoušel jsem si motor, co se rozlít‘ před zraněním v Lublinu. Dobrej‘ závod na rozjetí. Bylo hezký počasí, byl tam se mnou táta a Mič, večer jsme si dali i pivečko. Vez‘ jsem tam tři motorky, dvě pětikila a jednu, co má o jednu nulu míň. Jely tam Stadióny a Mič je pobil neuvěřitelným způsobem. Monster byl měl určitě radost. Ale co se divit, když jeden měl dvě promile. Zlomil si ruku a ještě se tlemil.“

speedwayA-Z: „V závěru sezóny jsi naskočil do šampionátu tříčlenných družstev. Přistupoval si k nim jako k lepšímu tréninku při svém comebacku nebo tam šlo ještě o něco víc?“
Hynek Štichauer: „Po úraze jsem si zatrénoval. Sundával jsem si ten krunýř dřív, než jsem měl. Svalstvo mi tolik neochabovalo a nepotřeboval jsem rehabilitace. Nevěřil jsem si ale natolik, abych se vrátil do Anglie. Domluvil jsem se s promotérem, že si tady zkusím pár lehčích závodů. Jel jsem dvakrát v Praze. Byl to super trénink, ale nebylo to jen o tréninku. Jezdím trojky rád, není tam stres, navíc jsme vyhráli a to mě potěšilo.“

speedwayA-Z: „Když ses uzdravoval, byla tvým cílem pardubická Zlatá přilba, kterou jsi nemohl jet ani loni. Jenže letos byly úžasně nabité už vylučovací skupiny. Přesto bylo tvé rychlé vyřazení zklamáním?“
Hynek Štichauer: „Určitě mě to zklamalo. Ale měl jsem hroznou smůlu. V tréninku jsem zkusil dvě motorky. Byl to první rok, kdy jsem jel Zlatou přilbu a nejel Stuhu. Vyhovovalo mi jet Stuhu a mít dopasovanou motorku. Ve Stuze jsem se pokaždý dostal do finále a když jedeš celej‘ závod, je to znát. Máš dráhu načtenou, dopasovanou motorku a když jezdci naskočí do Přilby, máš výhodu. V první zatáčce jsme se sukli s Ferjanem. Ve druhý zatáčce mě to vyhnalo ven, na lajně byly půlmetrový díry. Schultze to natáhlo a dal mi to na komoru. Zalhal jsem doktorovi, dal jsem si do hlavy. V opakovačce jsem byl čtvrtej‘, pak mě předjel Tomáš Topinka. Večer jsem nikam nešel. V noci se do mě dala zimnice. Vzal jsem si dva brufeiny, bolelo mě rameno a neměl sílu v zápěstí. Ráno jsem byl v pohodě a rozhod‘ jsem se to zkusit. Ale dráha byla jiná. Dojel jsem poslední a tu další jízdu nakonec druhej‘. Asi jsem se přemotivoval, soustředil se na to, ale to je speedway, s tím se nedá nic dělat, štěstí chybělo.“

speedwayA-Z: „V souvislosti s tvou cestou do Argentiny bude asi tvá zimní příprava na sezónu anno domini 2010 vskutku netradiční, že? A s jakými ambicemi se na jaře zase posadíš do sedla?“
Hynek Štichauer: „Příprava bude rozhodně jiná než doteď. Chci si odpočnout a udělat to jinak. Není potřeba dělat věci správně, ale dělat správné věci. Chci se soustředit na sebe, abych toho neměl po dvou měsících plný zuby. A připravit motorku dle svejch‘ schopností. Chci se připravit dobře a hlavně bez zranění, protože letos toho bylo dost. Chci se přes mistrák dostat zpátky do reprezentace a začít odznova. Chci kvalitně jezdit soutěže, kde podepíšu. Zatím vypadá pravděpodobně druhá polská liga a Premier League. Chci mít solidní average a odjet sezónu bez finančních komplikací. S Aďou budeme honit fyzičku i v Argentině. Hodil si do bedny i kolo, já si tam nějaký pořídím taky. Uděláme si to veselý, nebudeme jen trčet v posilovně, ale zaměříme se i na šikovnost. Až přijedu, udělám si motorky. Rozeberu to, umyju, složím a připravím jedno vybavení do Anglie a jedna tady. Hodím si pár intervalovejch‘ zátěžovejch‘ tréninků a budu ready.“

Hynek Štichauer děkuje:
„Děkovat budeme hodně, protože letos tý pomoci bylo taky hodně. Určitě celý rodině, především tátovi a mámě. A pak sponzorům – Realitní kanceláři JORK, panu Vopatovi z Bellisu, pánům Tomáškovi a Hruškovi z HT KOVO, tiskárně Silueta, Vzdělávací agentuře METIS, Chládek a Tintěra a panu Ferarimu z MCF. Paulovi Goddardovi, mechanikovi z Anglie. Oldovi Řezníčkovi za motory a mechaničení. A mechanikovi Radíkovi Lamberskýmu.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Jiří Brummer st. a Antonín Škach