Třebusice – 24. února
V posledních dnech jsem trochu zpozorněl při pročítání sportovních informací. Nikoli ve vazbě na sportovní agenturu, tady bylo normálním lidem jasná potřebnost jejího zřízení, a že se ji podařilo opravdu zřídit se teď dostává na světlo. Spíš jsou to informace ze světa levých zatáček. Až se staneme spolkovou zemí, budeme mít pro tento termín parádní výraz. Mám tu čest se pomalu dvě desetiletí kolem tohohle sportu pohybovat, navíc v posledních dvou sezónách jsem mohl být aktivním účastníkem extraligy.
Žarnovická zpátečka hlavním motivačním faktorem
A protože každý ročník přinesl něco nového, tak trochu jsem zabřednul do nostalgie. Myšlenku na něco, co vzniklo jako SC INTERTEAM, jsem nosil v hlavě delší dobu. Plochá není levná záležitost, a pokud se jí někdo věnuje naplno, měl by mít možnost se i realizovat na dráze.
Hodně mě posunul poslední závod extraligy 2018 v Pardubicích, to když po závodě v depu sděloval Janko Daniel klukům ze Žarnovice, že další ročník nepojedou. Nikdy nezapomenu na jeho výraz, když jsem k němu přistoupil a aniž bychom se nějak více znali, mu řekl: „Naopak, koukejte pořádně v zimě trénovat, jezdit budete!“
Hodně jsem se spolehnul na svoje kontakty v AK Markéta a nezklamal se. Projekt se začal rýsovat, několikeré jednání s partnery ze Slovenska a pak také s kamarády odsud – nic není zadarmo a záda musíš mít krytá pro tohle hlavně finančně.
Když se teď podívám zpátky, ještě na jaře 2019 jsem nevěřil v účast Martina Vaculíka, možná tak na závod doma. Bylo mi jasné, že pokud přijede, bude to palba na body a hlavně kluci budou moci něco odkoukat. Myslím, že jim to něco dalo.
Každá mince má dvě strany – máš Vaculdu, to je minimálně patnáct bodů, tak ostatní musí dělat také tolik dohromady, jinak jsi stejně čtvrtý.
Dvě sezóny SC INTERTEAM v české extralize:
-
tým vstoupil do soutěže na začátku roku 2019, kdy v ní udržel SC Žarnovica, který nechtěl pokračovat
-
hned první závod na pražské Markétě proměnil ve vítězství pod taktovkou Jána Daniela
-
na čele tabulky extraligy 2019 se držel ještě po šesti závodech, kdy měl náskok dvou bodů na Prahu, třech na Slaný a sedm na Pardubice
-
v září se Martin Vaculík soustředil na SGP, žarnovický klub rezignoval a celek nakonec skončil třetí
-
loni tým spolupracoval s Libercem
-
koučem se stal Blažej Skrzeszewski, jemuž pódium vždy o malý kousek uniklo
-
letos INTERTEAM nenašel finanční prostředky pro pokračování v extralize, do níž vstupuje Gniezno
Místo útoku na titul bílé vlajky
Spolupráce s funkcionářským štábem SC Žarnovica fungovala parádně do druhého závodu na Slovensku. Nedokážu posoudit, jakým způsobem do dalšího postoje zasáhla ohlášená neúčast Martina na poslední dva závody nebo začínající jednání na poli sportovní diplomacie směřující k pořádání challenge v roce 2020.
Jsem dost starý na to, abych brečel nad koncem sezony 2019, každému, kdo by mi předpověděl skutečný průběh před ní, bych nabízel mokrý hadr. Ten ročník mi dal dost a jsem přesvědčen, že nejenom mně. Nejen účastí Martina, ale třeba i Anderse Thomsena, když ti v jedné jízdě utopí motorku a v další to ze čtvrtého místa dostane na tři body. Tohle si myslím, že dalo dost nejen klukům v INTERTEAMu. Škoda rozhodnutí managementu SC Žarnovica, pro rok 2020 jsme se již nedohodli.
Takže jsem vzal autoatlas a začal měřit vzdálenosti k jednotlivým plochodrážním stadionům. Nejblíže leží Slaný, ale to by problém neřešilo, tam už ambiciózní tým je. Takže jsem musel vzít v potaz i další faktory. Ono je sice hezké se někde zahnízdit, ale musí se uspořádat minimálně dva závody a to dneska není žádná sranda.
Řešení má jméno Liberec
Seděli jsme nad tím dokonce i u nás v klubu v Třebusicích. Pak přišlo několik telefonátů, což mě potěšilo a hlavně přesvědčilo, že je dost lidí, kteří mají o plochou dráhu zájem. Nebudu to protahovat, víceméně to rozhodl Konrád.
V Liberci jsem byl v posledních letech na mistrovství světa juniorů, na mistrovství Evropy juniorských družstev, na tuzemských závodech. A navíc zájem lidí v klubu a blížící se 45. výročí poslední extraligy ve městě.
Zkušenosti z roku 2019 byly hodně znát, věděl jsem už, co je třeba kde dohodnout a hlavně rozdělit kompetence. Věrouš dokonce přišel s myšlenkou zahraničního manažera a já si myslím, že Blažej dal zkrácenému ročníku zase trochu jinou dimenzi. Jenom to jak nahnal kluky po závodě na děrovačku, i když byli čtvrtí.
Škoda, že okolnosti nám poskytly jen omezené možnosti a možná i trochu smůly nás nepustila na stupně vítězů. Ale ostuda byla na hony daleko a určitě jsme jen nezametali dráhu. A přivedli jsme na naše dráhy i některé nové, zajímavé i perspektivní jezdce: vzpomínaný Anders Thomsen, Dan Bewley, Marko Levišin, Daniel Kaczmarek, Adrian Cyfer a jiné – někteří jsou oporami v polské extralize.
A to byl taky jeden z momentů celého projektu – dostat sem neokoukané tváře a tím podpořit ty naše zbylé jezdce. Náš scout Luboš Tomíček nejmladší měl další esa v rukávu, ale skloubit jejich kalendář s termíny, kdy Covid 19 je zrovna mimo naší republiku, nebylo jednoduché. A diváci to brali, určitě to bylo oživení.
Peníze, peníze a zase peníze
Celé to dvouleté období INTERTEAMu z mého pohledu bych spíš hodnotil pozitivně. Nejen pro ty kluky, co se mohli prezentovat a někteří z nich dokonce i vyrostli a jsou mistry republiky. Někteří by se zase měli trochu zamyslet, vždycky je možné jít dál.
Pro rok 2021 se při probíhajícím boji se zákeřným neviditelným nepřítelem, na což mám svůj názor, ale to je jiná kapitola, situace docela vyhrotila. Pokud chceš dělat projekt jako je SC INTERTEAM, musíš hlavně sedět na pytli zlaťáků, neboli mít partnery, kteří to s tebou potáhnou. Rád si dám partičku mariáše, možná i proto po ty dva roky jsme byli čtyři. Athos, Porthos, Aramis a já. Jména nejsou důležitá a oni ani netrvali na nějaké prezentaci. Jednomu jsme nemohli dlouho vysvětlit, že se jezdí pořád dokola.
Totální likvidace podnikatelského prostředí a nastavení kompenzací v uvozovkách bylo hodně tvrdým direktem hlavně pro takové, kteří jsou ochotni se na takové věci podílet. Co dál?
Samozřejmě nežijeme naštěstí v totální izolaci a jsme schopni se mezi sebou domlouvat na společných zájmech jednotlivých klubů. Byly různé varianty obsazení extraligy, zájem měly i jiné kluby o účast, všechno ale naráželo na stejný problém – finanční krytí. Absolvoval jsem několik jednání, probírali jsme možnosti. Trochu problémy nastaly v Liberci, kde už několik let je plánována rekonstrukce stadionu a kdyby motyka spustila, mohl by nastat problém s domácím prostředím.
Myšlenky kacíře
Nyní je na stole varianta čtvrtého týmu ze zahraničí. I když s ní přišli moji partneři z SC INTERTEAMu, moje pocity jsou rozporuplné. Loni jsme pomalu půl roku dávali dohromady regule pro extraligu, aby se mohla uskutečnit a všichni měli pokud možno rovné podmínky.
Podle prvních informací se Gniezno nebude muset těmito regulemi řídit, pak nebudou mít všichni stejné vstupní podmínky. Vím, že nic není dogma na věky, všechno se dá upravit, nebude to ale jednoduché. Taky mám obavy o některé jezdce směrem k další aktivní účasti na plochodrážním dění.
Už loni bylo u některých patrné určité chvění spojené s dalším osudem. Nejsem si jistý, že uzavření polského týmu vůči českým jezdcům bude pro tyhle kluky ideální. Jasně, pokud Poláci ponesou komplet finanční tíhu týmu, budou si stavět ty, na kterých jim záleží.
A tady mi na mysl přicházejí takové kacířské myšlenky. Máme v republice deset stadiónů a nejsme schopni postavit čtyři týmy do extraligy po pěti jezdcích! Notabene ještě s využitím minimálně čtyř cizinců z celkového počtu dvaceti. Omlouvám se, do počtu jsem zahrnul i Slovensko.
No vidíte, jak jsem se rozkecal. Myslím si ale, že takové šťouchance jsou třeba. Extraliga byla, je a musí být výkladní skříní naší ploché dráhy. Současná doba je specifická, doufejme, že rozum nakonec blbost porazí, sport sice není na prvním místě, ale to by nemělo znamenat jakoukoliv rezignaci na věci sportovní.
Já jsem v tomto optimista, bude-li třeba i ruku přiložím a těm co do toho půjdou, budu fandit. Všem!
Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Kiril Ianatchkov a Petr Čunek