Poslední dobou mám takový pocit, že toho poměrně dost pamatuju. Jsem v důchodu, takže mám moře času zahálet a nic nedělat a tím to asi bude. Problém ale je to, že si nepamatuji, co si vlastně pamatuji. Řeknete si blbost – asi ano. Podobnou situaci jsem zažil včera na Markétě při mistrovském junioráku, pořád se mi do myšlenek něco vkrádalo a nemohl jsem přijít na to, co to je řečeno slovy milovaného Felixe Holzmana. A pak najednou asi při šesté jízdě se mi to začalo vybavovat.
Novinová inspirace
Lukáš Dryml se ve Slaném před patnácti lety stal juniorským mistrem světa | foto Karel Herman
Byla sobota, první v září. Mladší dcera nedávno začala chodit do deváté třídy a já jako zodpovědný otec jsem začal přemýšlet o tom, co bude po skončení devítiletky dělat. A protože po ránu je nejlepší proběhnout aktuální tisk, zbystřil jsem při pozvánce na plochodrážní stadión ve Slaném na světové juniorské finále. V sedmdesátých letech jsme tam byli s kamarády pečení vaření a při kontinentálních finálových závodech družstev stávali i na cizích nohách s tisícovkami jiných diváků. Tož pojal jsem rozhodnutí s dcerou tento závod navštívit, pro ni to bude premiéra.
Je pravda, že návštěva nebyla tak velká, ale pár tisíc diváků tam bylo. Nebyl jsem si jist, zda jsme opravdu ve Slaném, v hledišti byla sice i česká vlajka, ale podstatně více polských. Že u severních sousedů je žužel národním sportem jsem věděl, no stejně mne polští fandové překvapili. Na tribuně nás pár Čechů bylo a dokonce jsem se potkal s několika známými. Ve Slaném jsem chodil na gympl a měl i tu čest za tehdejší ČKD hrát fotbal. Ale teď má přednost plochá.
Sobota končí, jak má
Kompletní Dryml Team po letech | foto Eva Palánová
Osobně jsem byl zvědavej na mladšího z Drymlů Lukáše, který už vystrkoval drápky mezi seniory v SGP. Dceři jsem vysvětlil, že s rodinou Drymlů se vlastně znám, při studiu na VŠE jsem v roce 1977 stál na Markétě, když Aleš starší vyhrál Memoriál Luboše Tomíčka. Ale k závodu…
Do čtvrté rundy paráda, Lukášovi to šlapalo, a že si nás polští fandové prohlíželi s čím dál větší nevraživostí, mi nevadilo. V páté sérii se to nalomilo. Lukášovi nevyšel start a rázem po základu měl s Kasprzakem stejně. Rozjezd! Takhle by měl závod končit ! Vyšlo to a máme mistra světa. A to mne tak vzalo, že jsem se o plošinu začal víc zajímat.
Je do dvacet let
Ale proč to vyprávím? No protože je to dnes přesně dvacet let – takže Luky konečně Ti gratuluju a děkuju za celkem tehdy hezky strávené odpoledne. No, a je to tady zase, manželka mi říkala, že mám dnes něco konečně udělat a já si zaboha nemohu vzpomenout co….
Třebusice – 24. února
V posledních dnech jsem trochu zpozorněl při pročítání sportovních informací. Nikoli ve vazbě na sportovní agenturu, tady bylo normálním lidem jasná potřebnost jejího zřízení, a že se ji podařilo opravdu zřídit se teď dostává na světlo. Spíš jsou to informace ze světa levých zatáček. Až se staneme spolkovou zemí, budeme mít pro tento termín parádní výraz. Mám tu čest se pomalu dvě desetiletí kolem tohohle sportu pohybovat, navíc v posledních dvou sezónách jsem mohl být aktivním účastníkem extraligy.
Žarnovická zpátečka hlavním motivačním faktorem
Blažej Skrzeszewski vedl INTERTEAM loni, zatímco Vladimír Vopat zůstává jeho šedou eminencí v pozadí
A protože každý ročník přinesl něco nového, tak trochu jsem zabřednul do nostalgie. Myšlenku na něco, co vzniklo jako SC INTERTEAM, jsem nosil v hlavě delší dobu. Plochá není levná záležitost, a pokud se jí někdo věnuje naplno, měl by mít možnost se i realizovat na dráze.
Hodně mě posunul poslední závod extraligy 2018 v Pardubicích, to když po závodě v depu sděloval Janko Daniel klukům ze Žarnovice, že další ročník nepojedou. Nikdy nezapomenu na jeho výraz, když jsem k němu přistoupil a aniž bychom se nějak více znali, mu řekl: „Naopak, koukejte pořádně v zimě trénovat, jezdit budete!“
Hodně jsem se spolehnul na svoje kontakty v AK Markéta a nezklamal se. Projekt se začal rýsovat, několikeré jednání s partnery ze Slovenska a pak také s kamarády odsud – nic není zadarmo a záda musíš mít krytá pro tohle hlavně finančně.
První závod, první vítězství
Když se teď podívám zpátky, ještě na jaře 2019 jsem nevěřil v účast Martina Vaculíka, možná tak na závod doma. Bylo mi jasné, že pokud přijede, bude to palba na body a hlavně kluci budou moci něco odkoukat. Myslím, že jim to něco dalo.
Každá mince má dvě strany – máš Vaculdu, to je minimálně patnáct bodů, tak ostatní musí dělat také tolik dohromady, jinak jsi stejně čtvrtý.
Dvě sezóny SC INTERTEAM v české extralize:
tým vstoupil do soutěže na začátku roku 2019, kdy v ní udržel SC Žarnovica, který nechtěl pokračovat
hned první závod na pražské Markétě proměnil ve vítězství pod taktovkou Jána Daniela
na čele tabulky extraligy 2019 se držel ještě po šesti závodech, kdy měl náskok dvou bodů na Prahu, třech na Slaný a sedm na Pardubice
v září se Martin Vaculík soustředil na SGP, žarnovický klub rezignoval a celek nakonec skončil třetí
loni tým spolupracoval s Libercem
koučem se stal Blažej Skrzeszewski, jemuž pódium vždy o malý kousek uniklo
letos INTERTEAM nenašel finanční prostředky pro pokračování v extralize, do níž vstupuje Gniezno
Místo útoku na titul bílé vlajky
Skvělá společnost – Martin Vaculík, Václav Milík a Eduard Krčmář
Spolupráce s funkcionářským štábem SC Žarnovica fungovala parádně do druhého závodu na Slovensku. Nedokážu posoudit, jakým způsobem do dalšího postoje zasáhla ohlášená neúčast Martina na poslední dva závody nebo začínající jednání na poli sportovní diplomacie směřující k pořádání challenge v roce 2020.
Jsem dost starý na to, abych brečel nad koncem sezony 2019, každému, kdo by mi předpověděl skutečný průběh před ní, bych nabízel mokrý hadr. Ten ročník mi dal dost a jsem přesvědčen, že nejenom mně. Nejen účastí Martina, ale třeba i Anderse Thomsena, když ti v jedné jízdě utopí motorku a v další to ze čtvrtého místa dostane na tři body. Tohle si myslím, že dalo dost nejen klukům v INTERTEAMu. Škoda rozhodnutí managementu SC Žarnovica, pro rok 2020 jsme se již nedohodli.
Anders Thomsen (červená) jde do čela před Josefa France (bílá), Eduarda Krčmáře (žlutá) a Hynka Štichauera (modrá)
Takže jsem vzal autoatlas a začal měřit vzdálenosti k jednotlivým plochodrážním stadionům. Nejblíže leží Slaný, ale to by problém neřešilo, tam už ambiciózní tým je. Takže jsem musel vzít v potaz i další faktory. Ono je sice hezké se někde zahnízdit, ale musí se uspořádat minimálně dva závody a to dneska není žádná sranda.
Řešení má jméno Liberec
Daniel Klíma a Filip Hájek si prohlížejí liberecký ovál, který loni sloužil INTERTEAMu jako domácí
Seděli jsme nad tím dokonce i u nás v klubu v Třebusicích. Pak přišlo několik telefonátů, což mě potěšilo a hlavně přesvědčilo, že je dost lidí, kteří mají o plochou dráhu zájem. Nebudu to protahovat, víceméně to rozhodl Konrád.
V Liberci jsem byl v posledních letech na mistrovství světa juniorů, na mistrovství Evropy juniorských družstev, na tuzemských závodech. A navíc zájem lidí v klubu a blížící se 45. výročí poslední extraligy ve městě.
Zkušenosti z roku 2019 byly hodně znát, věděl jsem už, co je třeba kde dohodnout a hlavně rozdělit kompetence. Věrouš dokonce přišel s myšlenkou zahraničního manažera a já si myslím, že Blažej dal zkrácenému ročníku zase trochu jinou dimenzi. Jenom to jak nahnal kluky po závodě na děrovačku, i když byli čtvrtí.
Liberecká děkovačka INTERTEAMu divákům
Škoda, že okolnosti nám poskytly jen omezené možnosti a možná i trochu smůly nás nepustila na stupně vítězů. Ale ostuda byla na hony daleko a určitě jsme jen nezametali dráhu. A přivedli jsme na naše dráhy i některé nové, zajímavé i perspektivní jezdce: vzpomínaný Anders Thomsen, Dan Bewley, Marko Levišin, Daniel Kaczmarek, Adrian Cyfer a jiné – někteří jsou oporami v polské extralize.
A to byl taky jeden z momentů celého projektu – dostat sem neokoukané tváře a tím podpořit ty naše zbylé jezdce. Náš scout Luboš Tomíček nejmladší měl další esa v rukávu, ale skloubit jejich kalendář s termíny, kdy Covid 19 je zrovna mimo naší republiku, nebylo jednoduché. A diváci to brali, určitě to bylo oživení.
Peníze, peníze a zase peníze
Daniel Bewley odjel v extralize dva závody
Celé to dvouleté období INTERTEAMu z mého pohledu bych spíš hodnotil pozitivně. Nejen pro ty kluky, co se mohli prezentovat a někteří z nich dokonce i vyrostli a jsou mistry republiky. Někteří by se zase měli trochu zamyslet, vždycky je možné jít dál.
Pro rok 2021 se při probíhajícím boji se zákeřným neviditelným nepřítelem, na což mám svůj názor, ale to je jiná kapitola, situace docela vyhrotila. Pokud chceš dělat projekt jako je SC INTERTEAM, musíš hlavně sedět na pytli zlaťáků, neboli mít partnery, kteří to s tebou potáhnou. Rád si dám partičku mariáše, možná i proto po ty dva roky jsme byli čtyři. Athos, Porthos, Aramis a já. Jména nejsou důležitá a oni ani netrvali na nějaké prezentaci. Jednomu jsme nemohli dlouho vysvětlit, že se jezdí pořád dokola.
Dvorní závodník INTERTEAMu Zdeněk Holub (žlutá) v souboji s Hynkem Štichauerem (červená) a Matiasem Nielsenem (bílá)
Totální likvidace podnikatelského prostředí a nastavení kompenzací v uvozovkách bylo hodně tvrdým direktem hlavně pro takové, kteří jsou ochotni se na takové věci podílet. Co dál?
Samozřejmě nežijeme naštěstí v totální izolaci a jsme schopni se mezi sebou domlouvat na společných zájmech jednotlivých klubů. Byly různé varianty obsazení extraligy, zájem měly i jiné kluby o účast, všechno ale naráželo na stejný problém – finanční krytí. Absolvoval jsem několik jednání, probírali jsme možnosti. Trochu problémy nastaly v Liberci, kde už několik let je plánována rekonstrukce stadionu a kdyby motyka spustila, mohl by nastat problém s domácím prostředím.
Myšlenky kacíře
INTERTEAM těžil z pražských závodníků a dával šanci i těm, k němž se Tomáš Topinka obrátil zády
Nyní je na stole varianta čtvrtého týmu ze zahraničí. I když s ní přišli moji partneři z SC INTERTEAMu, moje pocity jsou rozporuplné. Loni jsme pomalu půl roku dávali dohromady regule pro extraligu, aby se mohla uskutečnit a všichni měli pokud možno rovné podmínky.
Podle prvních informací se Gniezno nebude muset těmito regulemi řídit, pak nebudou mít všichni stejné vstupní podmínky. Vím, že nic není dogma na věky, všechno se dá upravit, nebude to ale jednoduché. Taky mám obavy o některé jezdce směrem k další aktivní účasti na plochodrážním dění.
Už loni bylo u některých patrné určité chvění spojené s dalším osudem. Nejsem si jistý, že uzavření polského týmu vůči českým jezdcům bude pro tyhle kluky ideální. Jasně, pokud Poláci ponesou komplet finanční tíhu týmu, budou si stavět ty, na kterých jim záleží.
Marko Levišin nešetřil bojovností
A tady mi na mysl přicházejí takové kacířské myšlenky. Máme v republice deset stadiónů a nejsme schopni postavit čtyři týmy do extraligy po pěti jezdcích! Notabene ještě s využitím minimálně čtyř cizinců z celkového počtu dvaceti. Omlouvám se, do počtu jsem zahrnul i Slovensko.
No vidíte, jak jsem se rozkecal. Myslím si ale, že takové šťouchance jsou třeba. Extraliga byla, je a musí být výkladní skříní naší ploché dráhy. Současná doba je specifická, doufejme, že rozum nakonec blbost porazí, sport sice není na prvním místě, ale to by nemělo znamenat jakoukoliv rezignaci na věci sportovní.
Já jsem v tomto optimista, bude-li třeba i ruku přiložím a těm co do toho půjdou, budu fandit. Všem!
Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Kiril Ianatchkov a Petr Čunek
Mariánské Lázně – 29. června
Ze čtyř českých reprezentantů, kteří se zúčastnili světové kvalifikace na dlouhé dráze v Mariánských Lázních, postoupili tři do finále. Martin Málek navíc neprohrál jedinou rozjížďku a stál na nejvyšším stupínku vítězů. A Josef Franc se na něho díval ze třetí příčky.
Jesse Mustonen, Martin Málek a Josef Franc stojí na stupních vítězů
Diváci viděli docela zajímavý závod. Hlavně rozjížďka s číslem sedm je musela nadchnout. Hynek Štichauer se v ní tři kola honil s Gaetanem Stelou, než mu Francouz v posledním kole sebral vítězství. Pardubičan však měl i tak bodů přehršel. A tak se z našich mezi celou dvanáctku postupujících, již v rozjezdu s Richardem Hallem uzavřel Jarno de Vries, nedostal pouze Michal Škurla.
A vlastně i Michal Dudek, jenž byl ještě včera prvním náhradníkem a do závodu naskočil až po omluvě Bradley Wilson-Deana. Kvůli poruše však odstoupil již ve druhé sérii. Na ovále jej nahradil Zdeněk Holub, jenž byl jediným rezervním závodníkem. Skvěle odstartoval, ale jízda byla zastavena, protože rozhodčí vyhodnotil start českého borce za letmý.
Jak již to v případě Zdeňka Holuba v těchto situacích chodí, startovní manévr se mu brilantně povedl i při repete. V praní zatáčce se ovšem přetočil, Zach Wajtknecht ho vzal kolem a oba skončili pádem. Angličan byl odvezen do nemocnice s podezřením na zlomeninu pánve, na doporučení lékaře nepokračoval již ani Zdeněk Holub.
Mariánské Lázně – 20. června
Skvělé závod zažili diváci v Mariánských Lázních. Místní pořadatelé se jako obvykle zhostili organizace na jedničku a dokonce tři dešťové přeháňky přišly jako na zavolanou ve chvílích, kdy bylo třeba ovál pokropit. Nicméně v lázeňských garážích se našli i velcí smolaři.
Richard Wolff byl těsně vyřazen z mistrovství světa
Prvním z nich byl Richard Wolff. K přímému postupu mu scházel jediný bod a nakonec prohrál rozjezd s Jerome Lespinassem. Mnohem větším smolařem se ovšem stal Dán Jacob Nymark. V noci na dnešek mu v Mariánských Lázních vykradli auto a o tréninku si zlomil nohu.
Jak už to chodí, smůle jednoho nese štěstí druhému. Místo Dána se do závodu dostal Michal Dudek. A svým počínáním na lázeňském kilometru oslovil Milana Špinku natolik, že začal uvažovat o jeho angažmá do národního týmu pro Mühldorf, pakliže mu Hynek Štichauer po pondělním vyšetření své zraněné nohy dá zápornou odpověď.
Michal Dudek si řekl o nominaci do národního týmu
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Praha – 23. května
Letošní pětasedmdesátiny Stanislava Kubíček připomněl i AK Markéta během sobotní SGP České republiky. Úspěšný reprezentant, jehož kariéra byla z drtivé části spojena s Českými Budějovicemi převazl ozdobný talíř s věnováním ve stylu wimbledonských vítězek. Na mikrofon Jiřího Hejtíka se vyslovil, že je rád, že je opět na závodech, ale na druhou stranu je rád, že nemusí závodit.
Jubilant s dárkem, který si odvezl z Markéty
Foto: Lubomír Hrstka
Stanislav Kubíček a gratulanti Petr Ondrašík a Jiří Hejtík
Praha – 23. května
Zatímco Maciej Janowski šel v základní části SGP České republiky od vítězství k vítězství a jeho šňůru triumfů přestřihl až Nicki Pedersen v semifinále. Druhé semifinále se stalo kořistí Taie Woffindena, jenž sice prve pár bodíků ztratil, aby zářil ve finálové jízdě. Kvůli nepovedenému startu musela páska letět k nebi ještě jednou a britský exmistr světa si po čtyřech kolech připsal již třetí pražské vítězství v řadě. Svůj hattrick posléze na tiskové konferenci věnoval britským fanouškům, kteří mu v ochozech Markéty připravili skvělé prostředí. Druhý skončil Jaroslaw Hampel, když ve třetím kole předčil Macieje Janowskeho. Václav Milík skončil patnáctý, náhradníci Matěj Kůs a Josef Franc naskočili do závodu po odstoupení Tomase H. Jonassona, ale na body nedosáhli.
