Zielona Gora – 28. srpna
Filip Šitera musí jako reprezentační kouč na finále evropských dvojic do Balakova, proto jej na závěrečný dvojzávod semifinále polského šampionátu juniorských družstev zastoupil Lubomír Vozár. Pardubický kouč je prozatím spokojený, ačkoliv se původní sestava týmu ACCR skončila poslední.
České depo v Zielonej Goře
Daniel Klíma sice již trénoval v Divišově, ovšem nakonec se do závodů vrátí zřejmě až při nedělním poháru přátelství ve slovenské Žarnovici. Do Zielonej Gory se nakonec vydal jeho jmenovec Šilhán.
„Bojovali, dalo se na to dívat,“ bilancuje Lubomír Vozár. „Dan měl jednou pád, ale dobrý, nic se mu nestalo. Rapidně se zlepšil. Honza jednou vyhrál, Patrik se nechal jednou předjet, ale bojovali všichni. Jsem spokojený.“
Praha – 27. srpna
Vojtěch Šachl se od kempu na Baltu vrátil evidentně ve skvělé formě, když po sobotním Srandamači v Kostěnicích neprohrál ani jedinou jízdu při dnešním dvanáctém díle stopětadvacítkřářského seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cup. Adam Nejezchleba mu sice v rozjížďce s číslem čtyři ukázal výfuk, stejně jako Jaroslav Vaníček o osm jízd později. Divišovský borec se však pokaždé promyšlenými manévry dostal do čela. Ve finále A vystrkoval Adam Bednář růžky jako zvědavá ponorka periskop. Nejprve se však kvůli zaseknutému plynu v první zatáčce přetočil a upadl. Při repete mu na stejném místě vynechal motor zrovna, když se Vojtěch Šachl okolo něho dral do čela. Závodník pražské Markéty ale uhlídal druhé místo před Matoušem Kameníkem, jemuž pobyt na stupních vítězů přestává být cizí. Favoritům se nevyhýbala smůla. Jaroslav Vaníček se v horkém odpoledni cítil jako žíznivý na poušti, Jan Jeníček kvůli vytrženému vypínači zapalování těsně před cílem dvakrát přišel o vítězství a Matěj Frýza upadl ve finále B.
Matouš Kameník, Vojtěch Šachl a Adam Bednář na stupních vítězů
Suverén vypadl z vítězné fazóny
Tréninkový pád Karla Průši
Horké, tropické odpoledne přivítalo návrat špičkových kolibříků do pohárové série. Z elity dnes chyběl pouze Bruno Belan. Slánský závodník totiž šetří motor na světový pohár ve Vechtě a od příští sezóny by rád preferoval dvěstěpadesátky.
Dvě tréninkové jednotky se obešly bez problémů, pomineme-li lehký pád Karla Průši. A pak se šlo konečně na ostrou věc. Jan Jeníček nastrojil obrovské překvapení, když v prvním výjezdu podjel Jaroslava Vaníčka, aby mu posléze až do cíle nedal ani náznak šance.
Trojku vzápětí přivezl také Adam Bednář a po něm rovněž Matěj Frýza, zatímco Karel Průša byl na startovním roštu třetí jízdy přece jen poněkud nervóznější a vjel do pásky. Při pohárových závodech se ale takový přestupek nebere příliš vážně. A tak si mohl dojet pro dva body za plzeňským suverénem.
Jan Jeníček vede před Jaroslavem Vaníčkem
V rozjížďce s číslem čtyři se rodilo další z velkých překvapení. Po vylétnutí pásky se totiž Adam Nejezchleba usadil před Vojtěchem Šachlem, jehož v prvním výjezdu vyhnal. Divišovský závodník ale útočil celá dvě kola, dokud se mu v úvodním výjezdu třetího okruhu nepovedlo chabařovického vlasáče podjet.
Seznam úvodních vítězů uzavřel Matouš Kameník, který v páté jízdě odvedl Petra Marka. Seznam neporažených prosila již rozjížďka s číslem šest. Vojtěch Šachl marně honil Jana Jeníčka až do poslední zatáčky. Josef Černý oběma rozjetým borcům uhýbal, za což pykal předjetím o kolo. Jenže těsně před cílovou metou si Jan Jeníček vytrhnul vypínač zapalování, zpomalil a tři body přistály na kontě Vojtěcha Šachla.
Adam Nejezchleba (uvnitř) odráží Vojtěcha Šachla
Svou vítěznou sérii prodloužili rovněž Matouš Kameník a Adam Bednář. Divišovský závodník ovládl rozjížďku s číslem osm, v níž Josef Novotný navzdory svému špatnému startu ve druhém kole uštval Štěpánku Nyklovou, debutující ve svém prvním ostrém závodě. Adam Bednář posléze v deváté jízdě musel svést urputnou bitvu s Matějem Frýzou.
Plzeňský závodník lépe odstartoval. Adam Bednář jej v první zatáčce nestíhal, ale když se Matěj Frýza v úvodním oblouku nechal příliš vynést, okamžitě jej ztrestal podjetím. Ještě předtím se v sedmé jízdě svého prvního dnešního vítězství dočkal Jaroslav Vaníček. Vyhrál stylem start – cíl před Karlem Průšou a Dominikem Hrbkem.
Nebýt chyby, Jan Jeníček by Vojtěcha Šachla porazil
Jenže suverén aktuální klasifikace neměl v tropickém horku ani zdaleka svůj den. Do rozjížďky s číslem jedenáct sice nejlépe odstartoval. Vojtěchu Šachlovi se nepovedlo, aby jej v úvodním oblouku podjel, avšak nepolevil ve svých útocích.
Ve druhém kole se spodní stranou úvodního oblouku dostal do čela, jenže v další zatáčce vyjel moc ven. Jaroslav Vaníček se okamžitě vrátil na první pozici, ale všeho do času. První oblouk třetího okruhu rozhodl, že Vojtěch Šachl udržel punc své neporazitelnosti.
Závěr slyne dramatičností
Adam Bednář (4) pronásleduje Matěje Frýzu
Zato Jaroslav Vaníček začínal mít po ztrátě druhého bodu kvalifikační starosti. Jan Jeníček v úvodním nájezdu předchozí jedenácté jízdy rychle minul Adama Nejezchlebu a měl o bod více než Pražan. Vojtěch Šachl držel čistý štít stejně jako Adam Bednář. Ten ve čtrnácté jízdě odvedl Matouše Kameníka, jenž se svými osmi body na tom byl také lépe než sedmibodový Jaroslav Vaníček. Osmi body disponoval rovněž Matěj Frýza triumfující v rozjížďce s číslem patnáct ve stylu start – cíl.
Nevídané drama o finále A musela rozhodnout až závěrečná série základní části. Adam Bednář opanoval sedmnáctou jízdu sotva se páska pohnula k nebi. S dvanácti body měl dokonalou jistotu, že mu áčko neunikne. První poražený Matěj Frýza zase věděl, že deset bodů bude málo. Dvanáctibodové maximum vzápětí zkompletoval i Vojtěch Šachl v rozjížďce s číslem osmnáct. Hned nato exceloval Jaroslav Vaníček, ovšem s deseti body už musel doufat v zázrak. Ten se však nestal.
Jan Jeníček jde do vedení před Adama Nejezchlebu a Petra Marka
Ve dvacáté jízdě mířil k triumfu spojeným s postupem mezi nejlepší trojici Jan Jeníček. Jenže co čert nechtěl, v posledním kole si opět vytáhnul vypínač zapalování! Matouš Kameník již kalkuloval s béčkem, jenže nyní se mihnul před pardubickým závodníkem a byl rázem ve finále A!
K němu bylo zatím ještě daleko. Nejprve ve finále E Josef Černý odvedl Štěpánku Nyklovou. Vzápětí kraloval Dominik Hrbek déčku, v němž Štěpán Ševčík po pádu ve třetím kole vyklidil druhé místo pro Josefa Novotného. V céčku řádil Karel Průša jako černá ruka.
Skvěle odstartoval, a sotva odrazil nájezd Adama Nejezchleba v první zatáčce, usadil se v čele. Nicméně vyhráno neměl ještě ani zdaleka, protože vlasáč s písmenem CH na vestě mu nedopřál klidu. Nicméně jeho chybičku v poslední zatáčce ztrestat nedokázal a na metě o kousíček zaostal.
Karel Průša vede před Adamem Nejezchlebou
Desetibodová trojice si o místa na startovním roštu finále B losovala. Jaroslav Vaníček přitom byl druhý. Jan Jeníček si zabral vnitřek, takže Pražan příliš neváhal nad středem. Přesto se odsud rychle dostal do čela. Jan Jeníček na něho udeřil, avšak ve druhém oblouku ztratil a sám se stal lovnou zvěří Matěje Frýzy.
Plzeňanova ofenzíva však skončila pádem ve druhé zatáčce třetího okruhu. S podporou lékaře a svého otce dokulhal do depa. Žádné zdravotní újmy nedoznal, nicméně musel se obejít bez dalšího zápisu na své bodové konto. K repete nedošlo, jelikož Tomáš Topinka se uchýlil k řešení technických bodů.
Vojtěch Šachl měl při losování o právo prvního výběru pro rošt finále A šťastnou ruku. Zvolil papír, jímž přikryl kámen Adama Bednáře, a tak si pochopitelně stoupnul na vnitřek. Odsud nejlépe odstartoval. Adam Bednář po něm vytrapoval, jenže se mu zaseknul plyn, takže se přetočil a upadl.
Drama finále A: Adam Bednář padá za zády Matouše Kameníka
Tomáš Topinka pozval k repete celou trojici. Vypadnutou fajfku Adama Bednáře nasadil závodníkův otec Petr přímo na startovním roštu. Konečně se mohlo startovat znovu. Bylo to jako přes kopírák. Vojtěch Šachl vystřelil dopředu, Adam Bednář za ním. V prvním oblouku se sunul do čela, jenže vychladlý motor mu vynechal. Divišovský borec se vrátil na první příčku, zatímco pražský Jihočech stačil uhlídat Matouše Kameníka.
Drama finále A: Adam Bednář jede před Vojtěchem Šachlem a Matoušem Kameníkem
E
D
C
B
A
TOT
1. Vojtěch Šachl, Divišov
3 3 3 3
3
15
2. Adam Bednář, Praha
3 3 3 3
2
14
3. Matouš Kameník, Divišov
3 3 2 3
1
12
4. Jaroslav Vaníček, Praha
2 3 2 3
3
13
5. Jan Jeníček, Pardubice
3 2 3 2
2
12
6. Matěj Frýza, Plzeň
3 2 3 2
X
10
7. Karel Průša, Slaný
2 2 3 2
3
12
8. Adam Nejezchleba, Ch.
2 3 2 1
2
10
9. Petr Marek, Chabařovice
2 1 1 3
1
8
10. Dominik Hrbek, Pardubice
1 1 2 1
3
8
11. Josef Novotný, Pardubice
1 2 X 2
2
7
12. Štěpán Ševčík, Plzeň
2 2 1 2
F
7
13. Josef Černý, Plzeň
1 ex 1 1
3
6
14. Štěpánka Nyklová
1 1 1 1
2
6
Poznámka: Josef Černý v rozjížďce s číslem šest předjet o kolo
Matěj Frýza v ošemetné situaci
Průběžné pořadí seriálu:
PHA
CHA
SLA
MaL
SLA
CHA
MaL
DIV
PHA
PHA
PHA
PHA
TOT
26.3.
13.4.
14.4.
24.4.
4.5.
19.5.
26.5.
9.6.
25.6.
9.7.
13.8.
27.8.
1. Jaroslav Vaníček
13
13
14
15
15
15
15
13
15
15
15
13
171
2. Vojtěch Šachl
15
15
12
13
12
11
14
15
11
NS
NS
15
133
3. Adam Bednář
12
12
12
11
12
10
13
7
13
13
NS
14
129
4. Matouš Kameník
7
11
9
11
12
8
8
6
9
12
13
12
118
5. Adam Nejezchleba
9
10
6
10
12
8
7
11
13
9
13
10
118
6. Jan Jeníček
11
10
13
NS
13
13
13
12
12
NS
NS
12
109
7. Bruno Belan
12
12
12
12
14
13
13
13
NS
NS
NS
NS
101
8. Matěj Frýza
11
13
10
NS
6
11
11
NS
NS
9
14
10
95
9. Dominik Hrbek
8
5
6
8
4
8
10
8
11
8
10
8
94
10. Jakub Exler
10
10
12
8
8
9
9
NS
10
9
9
NS
94
11. Karel Průša
NS
9
6
NS
7
7
12
8
7
11
12
12
91
12. Luboš Krejča
1
NS
10
11
10
11
11
9
11
12
NS
NS
86
13. Petr Marek
NS
9
9
8
8
10
7
7
6
5
6
8
83
14. Tony Katra
NS
8
8
NS
9
6
8
7
6
NS
6
NS
58
15. Štěpán Ševčík
3
7
6
NS
6
5
8
NS
8
6
NS
7
56
16. Josef Novotný
NS
NS
NS
NS
solo
5
NS
NS
NS
7
5
7
24
17. Josef Černý
NS
5
NS
NS
6
NS
7
NS
NS
NS
NS
6
24
18. Mateusz Lopuski
NS
NS
NS
NS
NS
13
NS
NS
NS
NS
NS
NS
13
19. Antoni Kawczynski
NS
NS
NS
NS
NS
11
NS
NS
NS
NS
NS
NS
11
20. Bruno Thomas
NS
NS
NS
NS
11
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
11
21. Frieda Thomas
NS
NS
NS
NS
9
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
9
22. Maxmilian Gammel
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
7
NS
7
23. Štěpánka Nyklová
NS
NS
NS
NS
NS
solo
NS
solo
solo
NS
NS
6
6
Štěpánka Nyklová vede motocykl Micro Shupa po Tony Katrovi vstříc svému ostrému závodnímu debutu
Foto: Karel Herman
Jan Kvěch, Eduard Krčmář a Václav Milík pózují na tradičním snímku se všemi kolibříky
V devatenáctém roce to mladá československá republika nemá nikterak jednoduché. Velká válka sice konečně skončila, ale část legionářů stále trčí na Sibiři. Zbraně řinčí i doma. Je třeba zpacifikovat německé sny o provinciích Deutscheböhmen a Sudetenland. Podplukovník Josef Šnejdárek musí v sedmidenní válce podniknout výpad do Polska, aby Těšínsko zůstalo v Československu. Ani Maďaři dosud nepochopili, že Slovensko nebude pod jejich, navíc komunistickou vládou. Život se však nezastaví, ba právě naopak. Ve středu přesně před sto lety je v bílinské chaloupce Stanislava Svobody důvod k radosti, jelikož zde novorozený chlapeček zrovna dává najevo svůj příchod na svět náš vezdejší.
Pryč z Plzně před strategickými bombardéry
Stanislav Svoboda by dnes oslavil rovnou stovku
Malé miminko dostává jméno Stanislav po tatínkovi. Ten dozajista slaví se svými kolegy, skláři z nedalekého Duchcova, zatímco maminka Marie po porodu svého prvního děťátka potřebuje přece jen trochu klidu.
Kluk roste jako z vody, později se mu narodí sestřička Věra. Na vlastní kůži poznává hospodářskou krizi, která střídá konjunkturu dvacátých let. Stává se bezděčným svědkem Mostecké stávky, kdy se při střetech stávkujících a četníků střílí. Republice není dopřáno prožít padesát klidných let, jak si přál TGM.
Přichází povstání v Sudetech, mnichovská krize. Špička generality ctí přání prezidenta Edvarda Beneše a opustí myšlenky na vojenský převrat s úmyslem čelit Adolfovi s knírkem se zbraní v ruce. Poté demokratické principy příliš nectí ani druhá republika, o dalších režimech raději ani nemluvě.
Standa Svoboda dospěje v mladého muže. Je nasazen v plzeňské Škodovce, ale raději jde na operaci slepého střeva, ať nemusí pracovat pro okupanty. Navíc západočeský strojírenský gigant se postupem spojeneckých vojsk stává poslední zbrojovkou říše.
Není divu, že se továrna dostává do hledáčku anglického a amerického letectva. Liberatory a létající pevnosti jsou úžasné stroje, ale ve svých pumovnicích vozí po čertech nebezpečný náklad. Tady jde o život a válka je zkrátka a dobře vůl.
Závodní touhy plní Svazarm
Stanislav Svoboda na jedné z terénních soutěží
Celosvětový válečný konflikt končí a Stanislavu Svobodovi bude záhy šestadvacet. Dobrodružná povaha jej táhne k závodním motocyklům. Neváhá se sázet, že v Ústí nad Labem přejede řeku po oblouku nad mostem na kole. Výsledek se nám bohužel nezachoval, sociální sítě a selfíčka ještě neexistují, nicméně víme, že později na Znělcovou horu u Bíliny vytáhnul svoji stopadesátku čízu i s rukou v sádře.
V pětačtyřicátém však panuje nedostatek čehokoliv, o závodních motocyklech ani nemluvě, ačkoliv se první plošina po osvobození jede na Strahově již v září před zraky bratru šedesáti tisícovek diváků. A tak Stanislavovy touhy odnese tátův motocykl. Fušuje na něm ve snaze vytunit jej v opravdového závoďáka.
Za jeho řidítky absolvuje pár akcí, ale peněz není nazbyt. Je paradoxní, že komunisté části obyvatel přinesli po svém puči neskutečné utrpení, ale dalším umožnili seberealizaci. Stanislav Svoboda nemá škraloup nesprávného třídního původu a využívá všechny výhody Svazarmu. Jezdí terénní soutěže, motokrosy a zejména silniční okruhy.
Plochá dráha nese novou výzvu
V plném tempu na okruhu
Jenže není všechno zlato, co se třpytí. Silničáři to nemají snadné ani v období budování komunismu, obzvlášť nejsou-li členy továrních týmů. Kvalitních motocyklů je nedostatek, a pokus obchodovat přes železnou oponu vládnoucí soudruzi dle svého trestního zákoníku klasifikují jako narušování devizového hospodářství státu s patřičnými flastry.
Stanislav Svoboda pracuje v chemičce v Záluží u Mostu, kde kontroluje oktanová čísla benzínů. Potkává se zde s nějakým Lubošem Tomíčkem. Dnes se dá jen spekulovat, kdo koho inspiroval. Každopádně pro oba se stává osudem sport levých zatáček. V Chomutově již stojí svazarmovská svépomocná dílna. K velké radosti paní Svobodové, jejíž manžel tím pádem uvolnil kuchyni bílinského domku, kterou dočasně používal pro přípravu svých závodních strojů.
Obstarožní motocykl na silnici střídá v chomutovské garáži vcelku nové ESO, jenž Stanislavu Svobodovi zapůjčil KAMK Ústí nad Labem. Přeprava na závody je jednoduchá. Prvorepubliková reklama vždy líčila automobily Aero jako malé vozy na velké cesty. Pravda, plochodrážka se sem nevejde. Její přední kolo se ale dá sundat, vidlice opřít do maličkého kufru na zádi. Zadní kolo přece může jet za autem po silnici a šup na závody.
V pokročilém plochodrážním věku do absolutní špičky
Plochá dráha přinesla Stanislavu Svobodovi možnost pokračovat v závodní kariéře
Malý Stáňa se již chystá do školy v Bílině, jeho mladší bratříček Jiřík se staví na nohy, když se jejich tatínek začíná objevovat ve startovních listinách plochodrážních závodů. Že ve svých sedmatřiceti letech bude na závodech jenom do počtu? Ale kdeže!
Jeho první plochodrážní závod stále čeká, až někdo setře prach z archivních šanonů a definuje jej na sto procent. Jistojistě však nechybí při premiéře stadiónu Družba v Chomutově v říjnu 1957, kdy se Ústí nad Labem vypořádá v utkání nižší ligové divize s Českými Budějovicemi 60:47. A pak kariéra Stanislava Svobody nabere pořádný švunk.
V osmapadesátém na něj ještě nezbývá místo mezi plochodrážníky druhé výkonnostní třídy pro semifinále šampionátu republiky. Napřesrok je ovšem již šestý ve finále a jeho Ústí nad Labem postupuje do první ligy 1960, aby v ní prohrálo titul s pražskou Rudou hvězdou jen na pomocná kritéria.
Stanislavu Svobodovi táhne na čtvrtý křížek, když debutuje v mistrovství světa. V prvním kole v Ostrowě je pátý, ve druhém ve Slaném mává divákům z nejnižšího stupínku pódia a jeho kvalifikační pouť končí až v kontinentálním finále v Mnichově. Sezóna 1960 překonává dosavadní rekordy. V mistrovství republiky končí šestý, když je v prvním finále v Pardubicích druhý za Antonínem Kasperem, který mu jako jediný dokáže sebrat bod. Ve světovém šampionátu je jeho příběh ještě oslnivější.
Neuvěřitelný kousek čerstvého čtyřicátníka
Stanislav Svoboda v akci
Do mistrovství světa jednotlivců v šedesátém vstupuje jednačtyřicetiletý Stanislav Svoboda prvním kolem v Liberci. Je třetí, aby posléze ve druhém kole ve Slaném zvítězil. V kontinentálním finále ve vídeňském Prátru má namále. Zachrání jej až rozjezd, v němž poráží svého bývalého kolegu z mostecké chemičky Luboše Tomíčka, který se mezitím v Rudé hvězdě začal sportem levých zatáček živit.
Evropské finále ve Wroclawi v půlce srpna láme chleba pro bájné Wembley. Stanislav Svoboda bohužel trhá pásku ve čtrnácté jízdě. Musí tudíž do rozjezdu o náhradníka, kde však upadne a ve světovém finále se bude osmnáctkou na vestě pyšnit Mieczyslaw Polukard.
Od šestapadesátého, kdy českoslovenští borci prvně zasáhli do plochodrážního mistrovství světa, se nikdo tak blízko světovému finále nedostal. Podobný kousek se podaří až o tři roky později Antonínu Kasperovi, jenž před cestou do Wembley však upřednostní Zlatou přilbu v Pardubicích. Prvním naším finalistou se tak stane Jaroslav Volf roku 1964. Napřesrok jej napodobí Luboš Tomíček. Poté se mezi nejlepší šestnáctku světa probije až legendární Jiří Štancl v jednasedmdesátém. Ten se však narodil až třicet let po Stanislavu Svobodovi.
Ukradený bronz z mistrovství světa
Kolegové z mostecké chemičky – Stanislav Svoboda (vlevo) a Luboš Tomíček
Poláci si dokážou své výsledky pojistit na všech frontách. Po evropském finále ve Wroclawi se jede pouťák v Gdaňsku. Jeden Polák předstírá poruchu a vzápětí úmyslně kříží dráhu rozjetému Stanislavu Svobodovi. Účel možná světí prostředky, ale prasárna vždy zůstane prasárnou. Kolize je nevyhnutelná, navíc lékaři pro všechny případy drží Čecha v nemocnici, aby proboha snad nevystřídal ve Wembley jejich reprezentanta.
A tak Stanislav Svoboda nestartuje ani ve světovém finále družstev v Göteborgu, kam pomáhal náš nároďák dostat z kvalifikace na zbrusu novém stadiónu na plzeňských Borech. Jako na potvoru se Čechoslováci ze Švédska vrací s bronzovými medailemi. Napřesrok chybí v nominaci na mistrovství světa jednotlivců, ale do nároďáku se dostane.
Světové finále hostí Wroclaw. Dlouho se čeká na přílet profesionálů z britské ligy. Setmí se a o umělé osvětlení se postarají majitelé osobních automobilů, kteří svými světlomety svítí zevnitř oválu. Jenže krásné pohádce chybí happy end, naši končí poslední, čtvrtí. Medaile, dokonce stříbrná, přijde až za dva roky ve Vídni.
Všechno nejlepší ke stovce, pane závodníku!
Jiří Štancl (vlevo) Stanislava Svobodu (uprostřed) svým postupem do světového finále překonal
Čas se nedá zastavit. Na ovály vtrhává nová generace. Stanislav Svoboda se závoděním končí někdy v půli šedesátých let. Ve Slaném se dostane do křížku s Františkem Moulisem a svou oktávku s vlekem dovede domů do Bíliny s fáčem místo článků na prstech u ruky, které si ubrousil o místní asfalt.
Poté v Polepech začíná s plochou dráhou jeho starší syn, Stanislav, jak také jinak pojmenovat prvorozeného potomka?! Později se ve sportu levých zatáček najde i mladší Jiřík. Konec éry asfaltových oválů znamená konec Polep, nicméně ústečtí závodníci promění mokřad u Chabařovic v nádherné sportoviště.
Stanislav Svoboda pomáhá jako trenér, ale nebojí se vzít do rukou lopatu a přiložit své ruce k dílu nejen obrazně, ale i doslova. V plochodrážním prostředí má stále respekt. Když svého mladšího syna v pětasedmdesátém doporučí na vojnu do Rudé hvězdy, mocný Josef Mičán na něho dá, byť by mohl navršit milión protiargumentů.
Sedmadvacet let není Stanislav Svoboda mezi námi. Nicméně jeho příběh je stejně fascinující, jako býval před půl stoletím. A tak připijme na stovku jedné z velké postav československé ploché dráhy! Jsme stále na Vás hrdí, pane závodníku!
