Praha – 6. března
V letech 1993 a 1994 v barvách pražské Markéty dosáhl několika zajímavých výsledků a přesně před čtvrtstoletím se dokonce zapsal na seznam mistrů republiky. Pravda, jako při svém hostování v Plzni vyjel do extraligy jen v jediné rozjížďce v Chabařovicích, ale historie jej jako šampióna musí zaznamenat. V plochodrážní branži se více než závodník proslavil spojkami LZ, nicméně během let dospěl k poznání, že ve světě levých zatáček je obtížné se živit také jako výrobce. Alan Zubr se proto věnuje svým spojkám hlavně v zimě, zatímco během teplejších ročních období jej naplno zaměstnává jeho motoškola.
Kterak se pražský plochodrážník k výrobě spojek dostal, zjistíte v jedenáct let starém článku magazínu speedwayA-Z.
Smělý cíl s motoškolou
„Po mnoha letech mám dílnu dle svých představ, vždycky jsem byl ve sklepních prostorech (smích),“ pochlubí se Alan Zubr. „Mám to tři minuty od baráku, což je výborný. Jenže plochá dráha je jen jedna půlka, ve druhé jsou motorky z autoškoly. V obou činnostech je dílna a garáž nutnost.“
Není však takové rozdělení do dvou oblastí přece jen na škodu každé z nich? „Nemůže to fungovat samostatně,“ říká Alan Zubr s velkou dávkou přesvědčivosti. „Není nikdo z výrobců v plochý dráze, kdo se jí může živit. Jenom pár vyvolených závodníků a ladičů ji má jako full time job. Většina ji bere jako srdcovou záležitost ke svýmu civilnímu zaměstnání.“
Oba obory činnosti Alana Zubra se časově nepřekrývají. „Prolíná se to,“ souhlasí. „Přes zimu kluci staví plochodrážní motorky a já se věnuju procesu výroby LZ dílů. Na jaře se přesouvám do motoškoly a učíme společně s Jirkou Sedláčkem jezdit žáky na motorce.“
Autoškolu Zubr provozovala již jeho maminka Marcela, která v sobotu oslaví své pětasedmdesáté narozeniny. A svého času měla pronajaté prostory přímo na pražské Markétě. Červené fabie se v okolí plochodrážního stadiónu na v šestém obvodu pohybují stále. K tomu se v posledních letech přidaly také motocykly, s nimiž přišel její syn. Ten si pro změnu svých čtyřiačtyřicet svíček na narozeninovém dortu sfoukne právě dnes.
„Motoškola mě stála hodně energie, úsilí a upřímně i peněz,“ připouští Alan Zubr. „Vzal jsem si jako cíl vybudovat nejlepší autoškolu na motorky v Praze. Za prvý je to srdíčko, za druhý je v Praze velká výhoda, že mám kousek od bydlení velkou výcvikovou plochu. Tu je problém sehnat, jiná jediná bezpečná plocha je Letná, kam ale jezdí všichni z Prahy. My máme podobnou plochu v Řepích, kterou můžeme využívat.“
Ruku v ruce s vhodným cvičištěm jde i chytrá strategie. „Koupili jsme nový motorky,“ pochlubí se Alan Zubr. „Jsme jediná škola, co má Harleye, což nikdo nechápe. To je dobrá výchozí pozice, na ní se nabalili další partneři jako třeba časopis Motocykl, pojišťovna Allianz a další značky, co se nebály spojit své logo s mým jménem.“
Úspěch však nepřišel sám od sebe. „Žil jsem tím dva roky,“ vypráví Alan Zubr. „Bylo potřeba vytvořit novou metodiku výcviku. Inspirací pro mě byla Amerika. Je tam MotorcycleSafetyFoundation, funguje od roku 1973 a prošly jí milióny lidí. Z toho jsme vyšli také my, když jsme tvořili metodiku výcviku. Velký podíl a můj velký dík patří mýmu kamarádovi a kolegovi Jirkovi Sedláčkovi. Ten si dokonce na podobné téma zvolil i svoji bakalářku.“
Dnes již Motoškola Zubr patří mezi zavedené značky. „Máme už nějaký jméno,“ pochlubí se její majitel. „Ne třeba jako Lukáš Pešek nebo Míra Lisý, ale ty se spíš profilují na svém úspěchu v motosportu. Ale motorkářství je celoživotní styl. I to je odpověď, proč spoustu plochodrážních závodníků nejsem schopný během sezóny uspokojit a odkazuju je třeba na Tomáše Uhra a jeho Stuhu.“
Výsledky motoškoly dávají Alanu Zubrovi za pravdu. „Mám z toho radost,“ netají se. „Autoškola je podnikání mojí mamky, dělá to již sedmadvacet let. Já jí do toho postupně začínám kecat. Konkurence je ale veliká. V Praze funguje asi dvě stě autoškol a je těžké prodat kvalitu. A tu se prodávat snažíme.“
Nejlepším to nejlepší
Nicméně logo LZengineering se objevuje na oválech i navzdory angažmá jejího majitele na motoškolském poli. „Mě plochá dráha hodně baví,“ vyznává se Alan Zubr. „A hlavně takový ty pokusy, testování a pseudo vývoj (smích).“
Produkovat spojky ve velkých sériích by se mohlo rovnat ekonomické sebevraždě. „Naše reálná podpora směřuje k Vaškovi Milíkovi a Pepovi Francovi,“ objasňuje Alan Zubr současné směřování LZengineering. „Pomůžeme klidně i klukům jako třeba Petr Chlupáč či Honza Kvěch, že jim spojku rozeberem‘, změříme a doporučíme nějaký věci. Když ti kluci přijdou včas a nechají nám na to pár týdnů, zvládneme to. Ale je to těžké, protože nemůžu pomáhat všem a to ani v rámci pražské Markéty.“
V tomto ohledu Alan Zubr klade důraz na závodníkovu zodpovědnost. „Kluci se hlavně o tu techniku musí starat,“ připomíná. „Spousta z nich mě v tomto směru zklamala. Řek‘ jsem si, že nemá cenu se tím trápit, říkat dvakrát něco někomu nemá cenu. Je to o úrovni, když mají ambice bejt ve špici, musí mít k tomu adekvátní přístup.“
S výběrem svých závodníků však nemůže být zklamán, pokud se přístupu týče. „Venca je suprovej kluk a má i potřebný zázemí,“ rozjasní se Alanu Zubrovi tvář. „Držím mu palce, ať se vrátí, kde byl v roce 2017. Doufám, že ho naší spoluprací pomůžu udržet ve špičce. Samozřejmě spojka není zásadní, záleží hlavně na motorech. Mám však pro něho pár drobností, který v sérii nejsou dostupný.“
K úspěchu vedou i zdánlivé maličkosti. „Teď řešíme, aby broušení lamel po závodech bylo v nějaký přesnosti a snažíme se ty drobný nepřesnosti eliminovat,“ svěřuje se Alan Zubr. „Otázka je, jestli to dávat do světa, umožnit to všem a posouvat tak celý odvětví anebo říct, že je to věc každýho závodníka a tohle je naše knowhow.“
Alan Zubr děkuje:
„Děkuji svojí mamce, že mě přivedla a podporovala v mé plochodrážní kariéře. Zároveň jí přeju hodně zdravíčka, sil a pozitivní energie do společného autoškolského podnikání.“
Foto: laskavostí Alana Zubra a Kiril Ianatchkov