Praha – 29. prosince 2018
Na podzim už to bylo osm let, kdy se s tatínkem Zbyňkem prvně objevil na malé Markétě. Díval se na pestrobarevné panáčky na řvoucích stopětadvacítkách. A s největší pravděpodobností mu bylo šumafuk, že ten žlutý je Michal Škurla, zelený Zdeněk Holub a taky Michaela Krupičková, šedivý Dominik Hinner a červenomodrý Ondřej Smetana. Ještě totiž neviděl ani dvě svíčky na narozeninovém dortu, ale odložená přilba s vestou jej zaujaly. Nabídku, aby si je oblékl a zapózoval pro reklamní snímek Speedway Mini Cupu, však odmítl s razancí odpovídající svému věku. Dnes však závodnické propriety obléká zcela běžně. Adam Nejezchleba je totiž šestým mužem šampionátu kolibříků na krátkých drahách, stejná příčka mu patří i v poháru a navíc má mezi cenami ve vitrínce i zlatou přilbu.
Starší sestra jde příkladem, otec přispěchá s radou
Zbyněk Nejezchleba pochází z Poličky. Malebné městečko na historickém pomezí Čech a Moravy se nejen pyšní dlouhou historií a na naše poměry neobvykle zachovalými hradbami, ale do historie vstoupilo i svými ledovými plošinami na zamrzlé ploše Synského rybníku. Ty v něm nechaly nesmazatelné stopy stejně jako pozdější návštěvy Markéty či Svítkova.
Střední škola v Plzni dostala Zbyňka Nejezchlebu do blízkosti borského oválu. Užuž měl nakročeno k Jaroslavu Lucákovi, ale rodiče ho poslali na prázdniny do Poličky. A tam babička pronesla své rázné, a navíc poslední slovo. Žádnou plochou dráhu její vnuk jezdit nebude.
Čas plynul a plynul. Zbyněk Nejezchleba si listoval svými plochodrážními alby a rozplýval se nad snímky Jiřího Štancla, Oleho Olsena a dalších legend ploché dráhy. Vychovával dcerušku Ivu, a když roku 2008 Zdeněk Schneiderwind začal organizovat závody kolibříků na malém oválku za první zatáčkou pražské Markéty, podílel se na nich i sponzorsky.
A pak přišel Nový rok 2009 a jeho manželka Terezka přivedla v pražské krčské porodnici na svět chlapečka. Dostal jméno Adam a záhy začal svého tatínka doprovázet na plochodrážní závody. Jenže ve Zbyňkovi Nejezchlebovi začal vrtat červíček, že by právě jeho potomek mohl splnit jeho závodnické sny. Vydal se jim naproti a jednoho dne přivezl do vinohradského činžáku pitbike. Ale teď již přece jen dejme slovo Adamu Nejezchlebovi samotnému.
„Ale já jsem kluk,“ reaguje Adam Nejezchleba na dotaz servírky v krušovické Šalandě pražského hlavního nádraží, jestli si holčička přeje džus nebo kolu. Po salvě smíchu, připouští, že vzhledem ke svým dlouhým vlasům je na podobné záměny zvyklý. A hned ochotně začíná odmotávat klubíčko vyprávění svého závodního příběhu.
„Chodili jsme na závody, na plochou dráhu,“ říká. „Koupili jsme malou motorku, takovou tu nejmenší motorčičku. „Přivezli jsme ji na Vinohrady. A měli jsme ji na balkóně.“
Chyba lávky, pakliže si myslíte, že hrdina našeho vyprávění ji okamžitě osedlal a bez hrozby fyzických trestů z ní neslezl. „Rok stála,“ nemizí ze rtů Adama Nejezchleby úsměv. „Pak na ní začala jezdit ségra. Když začala ona, přestal jsem se jí bát a začal jsem jezdit taky.“
Koupě rekreačního domku poblíž Milevska přišla do rodinných závodních plánů jako na zavolanou. „Vedle na louce jsem na tý motorce jezdil,“ vzpomíná Adam Nejezchleba. „Přilbu mi půjčil Zdeněk Holub starší. Neměl jsem ani rukavice, ani brejle. Prostě jen tu helmu.“
Kraj okolo Milevska je nejen kraj Klabo Teamu, ale i motokrosová země zaslíbená, jelikož trať v Nových Dvorech leží jen nějakých šest kilometrů od letního bytu rodiny Nejezchlebových. „Jezdil jsem na ní jen čtvrt okruhu,“ vzpomíná Adam Nejezchleba. „Pak tam byly skoky a zatáčky a to jsem se ještě bál.“
Jenže ostych šel rychle stranou jako kamión v pravém dálničním pruhu, když jej předjíždí nizoučký italský sporťák. „Táta mi řekl, že to mám zasednout dozadu,“ vybavuje si Adam Nejezchleba moment, v němž se i se svým malým strojem ocitnul ve vzduchu. „Tak jsem to zkusil, přidal plyn a… Prostě jsem to skočil. To mi bylo pět, na tý louce jsem začal už ve čtyřech.“
Bodláky píchají svými trny, Jiří Štancl skvěle radí
Zatím by se zdálo, že píšeme příběh o zrození nového motokrosaře, protože z úst samotného Adama Nejezchleby toho zatím o ploché dráze příliš nezaznělo. Závodník, který celu svou kariéru vozí vestu s legendárním písmenem CH na vestě má vskutku za svůj velký vzor Petra Bartoše. Jenže pak jedním dechem dodá jména Josef Franc, Chris Holder, Maksym Drabik a Viktor Trofimov. Tím pádem vám musí být jasné, že dokonale zapadá do článků magazínu speedwayA-Z, byť byste nakrásně neviděli jediný závod stopětadvacítek.
„Hlavně abych jezdil na motorce,“ přibližuje Adam Nejezchleba své předškolní motocyklové motivace a zdůrazňuje absenci plochodrážních strojů typu Micro Shupa v oněch letech. „Na plochou dráhu jsem byl ještě malej‘. Nepřemýšleli jsme nad disciplínou, ale abych jezdil.“
Pěkně krůček za krůčkem. „Naučil jsem se nejdřív jezdit na kole,“ přibližuje svou genezi. „To mě naučil táta. A pak jsem sed‘ na motorku a šlo to. Bylo to vožení, vožení. Byl jsem pořád malej‘. Chtěli jsme koupit už pětašedesátku, ale koupili jsme ještě Nitro 50, devět koní. A na ní jsme začali jezdit plochou dráhu. Zkoušeli jsme ho i v terénu, ale to nešlo, motorka tam nepérovala.“
Roku 2008 odstartoval Markéta Cup, který se vybudováním nových minioválů proměnil ve Speedway Mini Cup, jak jej známe dnes. Zdeněk Schneiderwind díky němu vstoupil do historie jako muž, který umožnil v regulérním rytmu závodění dětí na plochých drahách. O osm let později byl Zbyněk Nejezchleba i se svým synem Adamem opět ve správný čas na správném místě. Slaný totiž v sezóně 2016 přivedl k potěru nejúspěšnějšího plochodrážníka všech dob a začal pořádat tréninkové kempy Štancl Speedway Academy.
„Na akademii jsme jeli s kamarádem, co jezdí ródeokros, a pomáhal nám,“ vzpomíná Adam Nejezchleba. „A pan Štancl nám řek‘, ať na naši motorku zkusíme dát hák. Kámoš byl nevrlej‘ a nervózní. Ale nakonec nám pomoh‘ a hák nám tam přidělal.“
Ještě před tím na podzim 2015 Adam Nejezchleba jezdil vložené jízdy při Speedway Mini Cupu, ale pro svůj ostrý závodní debut se vypravil do plochodrážní země zaslíbené. „Chabařovice nás pozvaly do Polska,“ vypráví. „Jeli jsme tam, ale jak to bylo poprvý, trošku jsem se bál. Nejdřív byly Stanowice, potom Kostrzyn. S klukama jsem si hráli a deset minut před startem jsem trhal křoví s bodlákama. A já spadnul a popíchal se. Brečel jsem, ale táta mi to ošetřil. Celé ruce jsem měl olepený náplastí. A nakonec jsem byl v Kostrzyně třetí!“
Napřesrok se Adam Nejezchleba v Polsku prezentoval ještě lépe. „V květnu 2016 jsme jeli do Stanowic sami,“ říká. „Všichni tam měli dvě motorky a velikánský auta. My jsme přijeli s tátou sami nejmenším autem a s jednou motorkou. A já jsem to tam vyhrál! Ty bylo ještě na padesátce, ale už v tom roce 2016 jsem začal jezdi na stopětadvacítce.“
Strohá statistika napovídá, že se Adam Nejezchleba poprvé postavil na start svého prvního českého plochodrážního závodu v neděli 26. června roku 2016 v Divišově. V šestém podniku čtrnáctidílné série měl pech Daniel Šilhán, jenž odstoupil po nezaviněném pádu. Adam Nejezchleba dorazil do cíle finále D mezi vítězným Brunem Thomasem a dalším začátečníkem Jakubem Exlerem. Do konce roku stačil objet ještě šest dalších pohárových mítinků a v celkové klasifikaci obsadit čtrnáctou pozici.
„Na stopětadvacítce mě poprvý svezla Míša Krupičková v Divišově,“ vybaví si okamžitě svou první zkušenost s osminkovým motorem. „To jsem ještě jezdil na padesátce a ona mě vzala na svou motorku. Seděl jsem vepředu. Smykem jsme nejeli, ale zas tak úplně pomalý to nebylo.“
V sezóně 2016 už měl svou vlastní stopětadvacítku. „Byla to přímo vítězná motorka od Filipa Šifaldy,“ prozrazuje Adam Nejezchleba původ svého závodního stroje. „Jezdím na ní doteď. Pořád je na benzín.“
Přitom Jaroslav Šůs již naučil motocykly značky Shupa konzumovat metyl… „Na metyl mám špatnou vzpomínku,“ povzdechne si dlouhovlasý závodník. „V Chabařovicích se mi jednou zasek‘ plyn a já jsem vjel až do trávy. Pak mi říkali, že to bylo kvůli metylu. A od tý doby se ho trošku bojím. Potom při prvním závodě v Divišově jsme motorku předělávali s Chabařovičáky na benzín, protože na metyl jsme to nedali.“
Sezóna 2018 přinesla nejlepší výsledky, rok 2019 zase nové výzvy
Od dob, co Adam Nejezchleba závodí na ploché dráze, trénuje ve dvoufázovém rytmu. Kromě Shupy na oválech prohání v terénu také svou motokrosovou pětašedesátku. Jednou, dvakrát za sezónu si s ní střihne i nějaký závod. A pozor, tatínek Zbyněk si prostřednictvím svého syna splnil i sny o ledové ploché dráze.
Když Antonín Klatovský pořádal ledařský trénink v Jistebnici, Nejezchlebovi nechyběli, přičemž ten mladší zálibně pokukoval po Lukáši Volejníkovi v touze se s ním projet. „Nakonec jsem byl šťastnej‘, že jsem jel s Honzou Klauzem,“ září mu oči. „Seděl jsem mu na nádrži. Jezdili jsme zostra, dokonce to dal i na zadní.“
Ale hlavní těžiště závodní činnosti Adama Nejezchleba zůstává v závodech plochodrážních stopětadvacítek. V sezóně 2017 ještě nemohl vzhledem k věku startovat v mistrovství republiky. Speedway Mini Cup neabsolvoval celý, byl zraněný, ale přesto mu v něm patřila osmá pozice.
„Měl jsem zlomenej‘ pravej‘ ukazováček z motokrosu,“ líčí, přičemž si nenechá pro sebe další zkušenost v podobě účasti ve šroubkařské sérii Drift-On-Ice. „Umluvili jsme pana Klatovskýho, ať nám padesátku opatří blatníkama. Jednu sezónu jsme u Ronnyho Weise odjezdili, druhou jen půlku.“
Nicméně vzhledem k datu na kalendáři jsou ledy stále aktuálním tématem, navíc v KLABO Factory stojí speciál se čtvrtlitrovým motorem. „Troufnul bych si na ní,“ nedává Adam Nejezchleba najevo vůbec žádný ostych. „Těším se na ni, ale potřeboval bych bejt‘ větší, abych na ní dosáh‘. Můj vzor je i Igor Konovov, jak střídá klasiku a ledy. A Klabové taky, to je jasný, celej‘ jejich tým je českej‘ vzor.“
To je ostatně problém i motokrosové KTM 85, kde by potřeboval žebřík, aby pohodlně nastoupil do jejího sedla. „Pořád jsme se rozhodovali, jestli jezdit plochou dráhu nebo motokros,“ komentuje Adam Nejezchleba své dilema. „Ale teď budu jezdit plochou dráhu a motokros budu mít jen doplněk, abych byl pořád na tý motorce.“
Roku 2018 prvně absolvoval mistrovství republiky na krátkých drahách, kde skončil šestý, přičemž stejné umístění zopakoval i v pohárovém seriálu. „Jako nejlepší závody si pamatuju závod ve Slaným, měl jsem samý trojky,“ vzpomíná. „Řekli jsme si, že pojedu jen pro srandu, zrovna jsem měl novou gumu. Bylo to akorát mokrý a já všechny předjel. A nebo v Divišově. Měl jsem dobrý starty. Táta se divil, protože jsem byl ospalej‘. Na startech jsem spal, ale jak se pohnula páska, probralo mě to a hned jsem pouštěl spojku. Počítali jsme, že tu sezónu nebudeme brát vážně, jsem pořád nejmladší, takže bych klidně moh‘ bejt‘ poslední. To jsem nebyl, tak jsem spokojenej‘.“
Na sklonku října se prvně postavil na stupně vítězů. Při rozlučce v Kostěnicích patřil k hrstce závodníků, která se nedala odradit bezedným bahnem po předchozích deštích. Kategorii Potěr s přehledem vyhrál a jaké bylo jeho překvapení, když mu na hlavu nasadili zlatou přilbu, kterou věnovala liberecká rodina Matějíčkova.
„Je doma na poličce,“ líčí Adam Nejezchleba osud podařené trofeje, aby se pustil do líčení okolností, za jakých ji vybojoval. „Na bahno jsem zvyklej‘ z motokrosu. Problém to byl, ale nakonec jsem vyhrál. Byl jsem hrozně šťastnej‘, vůbec jsem nevěděl, že tam taková cena bude. Ptali jsme se Jirky Jeníčka, jestli můžeme přijet a on, že jo, a že tam jako ceny budou nějaký omalovánky. A bylo to přesně naopak. Omalovánky nám nedali, ale zlatou přilbu jo (smích). A jestli nebudu brát Polsko, je to moje první bedna.“
A to by přece v nové sezóně stálo zato zopakovat častěji, ne? „Těším se na sezónu 2019,“ reaguje promptně. „Chystám se tak, že dělám box, nevynechám ani šroubky, ale motorku na led mám v servisu. Potřebuju vyměnit pístní sadu, jenže ojniční ložisko je atyp, který nemůžou sehnat. A tak mi zůstává kolo.“
Závodní plány Adama Nejezchleby vlastně kopírují minulý rok. „Pojedu jen malý ovály,“ svěřuje se. „Na klasice to zatím nešlo, nebylo mi deset, ale ani v roce 2019 ji ještě jezdit nechceme. Mám malou motorku, tak pojedu jen na malý dráze. Ve spolupráci se Shupou děláme technický úpravy motorky. Chtěl bych se hodně zlepšit a taky se podívat na trénink někam do Polska.“
Adam Nejezchleba děkuje:
„SC Chabařovice, Shupa, BC Polymer, Klabo Team, Zdeněk Schneiderwind, Miroslav Rosůlek, Jiří Štancl, AMK Mariánské Lázně, Josef Vávrovský starší, Josef Vávrovský mladší., Míra Bareš, rodina Janouchových, Dalfos s.r.o., Václav Hromas, Stanislav Tišer, 101 Underground Riders, František Strnad, Ivan Hrouda, Dan Macl. A také fanouškům.“
Foto: Karel Herman, Eva Palánová, Pavel Fišer, Speedway Team Sindy Weber a archív Zbyňka Nejezchleby