Jedna z klíčových hodin letošní extraligy začne odbíjet zítra úderem osmnácté

Slaný – 12. června
Slaný a Pardubice toho v letošní extralize mají vskutku hodně společného. Oba týmy doposud mají bilanci dvou odjetých závodů. Oba je přemohl pouze pražský Olymp, by Středočeši si pro porážku přijeli do Břevnova, zatímco Východočeši s týmem z české metropole prohráli ve svém Svítkově. Oba mají na kontě jediné vítězství, když na svých domácích oválech předčili personálně oslabené Mšeno. Zítra se však Slaný a Pardubice střetnou na dráze nad středočeským královským městem v duelu, který může ledacos napovědět, kdo se vydá ve stopách doposud nepřemožitelné Prahy na nejlepší cestu k play-off.

Hvězdy musí být v dobré konstelaci a obloha bez mraků
Už pár dnů před oficiální uzávěrkou soupisek Milan Mach neoficiálně tvrdil, že na zítřejší duel s Pardubicemi vyrukuje se stejnou sestavou, která mu bezmála po dvou letech přivezla první tabulkové body v domácím utkání se Mšenem. A dnes odpoledne byla jeho slova oficiálně potvrzena.

„Sestavil jsem ji dle filozofie, že vítězná sestava se nemění,“ říká slánský manažer. „Ale bohužel jsem ji musel měnit, protože se zranil Roman Čejka. Michal Průcha tak zažije svůj debut, což považuji za oslabení, ale doufám, že kluci podají bojovný výkon tak, abychom měli dobrý závod s dobrým výsledkem.“

Milan Mach se pokusil své personální trable řešit na diplomatickém poli, když předložil návrh na zavedení rider replacement či obnovit hostování z jiných klubů, ale neuspěl. A tak se slánský tým před domácím publikem představí pouze se šesti muži. Zahraničními oporami budou staří známí Robert Kosciecha a Sebastian Ulamek, domácí část tvoří Martin Málek, Michal Dudek a dva povinní junioři Eduard Krčmář a Michal Průcha.

Volná sedmička však vzbuzuje otázky, proč slánský kouč nevyužil služeb svých cizinců s licencí AČR nebo na druhého náhradníka nepovolal silnějšího borce, s nímž by mohl nakládat operativněji. „Myslím, že tohle je lepší,“ má slánský kouč jasno, „Připadá mi to, že s tím Sebou můžu být operativní až dost.“

Slánský kouč má však obavy zcela jiného druhu. „Bojím se počasí,“ vraští čelo. „Včera hodně pršelo. Dnes odpoledne jsem vymetal louže. Snad už nebude pršet, ale jestli bude zítra dopoledne pršet víc, mám z toho strach.“

Zatím se však všechno připravuje na večerní duel. A Milan Mach se magazínu speedwayA-Z svěřil s výsledkem svého propočtu závodu. „Když jsem byl optimista, vyšlo mi, že jsme o dva body vyhráli,“ usmívá se nad svými strategickými úvahami. „Když budou hvězdy v dobré konstelaci, mohli bychom o ty dva body vyhrát. S Pardubicemi jsme na tom zatím stejně, ale teď nás osud už rozdělí.“

Fifty-fifty v sestavách
Pardubice při minulém extraligovém závodě nastoupily cestu transparentnosti, když jména pro duel se Mšenem oznámily už v pátek před středečním závodem. Stejný záměr měly i tentokrát, avšak situaci jim zkomplikovaly následky pádu Lukáše Drymla. Definitivní ano na pozvání do zítřejší pardubické sestavy zaznělo z jeho úst až dnes.

„Měl otřes mozku,“ vysvětluje Lubomír Vozár. „Dnes zkoušel trénovat a šlo mu to.“ Protože se Pardubice zavázaly v základní části využívat služeb svých kmenových závodníků, zbývalo vyřešit otázku cizince. Po jednom vynechaném závodu se do týmu vrací Angličan Ben Barker.

„Rune Holta jede v Polsku odložený závod,“ komentuje jeho nominaci pardubický manažer. „Ben Barker je bojovník na tyhle malé dráhy.“ Lubomír Vozár však jedním dechem sdělil smutnější zprávu, že jeho tým bude muset lovit v zahraničních vodách i v dalších extraligových duelech. „Co jsem mluvil se Štichim, bude až v září,“ odhaluje novinky o zdravotním stavu Hynka Štichauera.

Složení hostí je tedy jasné. Vedle juniorů René Vidnera a Davida Štěrovského figurují v základní sestavě oba bratři Aleš a Lukáš Drymlovi a Tomáš Suchánek, zatímco Ben Barker a Václav Milík obléknou náhradnické vesty.

„Můžu improvizovat,“ vysvětluje Lubomír Vozár své taktické kroky v otázce náhradníků. „Ale Milan Mach tam má Ulamka. Bude to vyrovnané, bude záležet na štěstí, aby nebyly defekty a pády.“ Na rozdíl od minulého týdne, kde nechal závod rozehrát juniorskou dvojicí, bude pardubický kouč útočit zostra už od rozjížďky s číslem jedna, kde nastoupí Lukáš Dryml. Ovšem Milan Mach, který jako domácí viděl pardubickou sestavu předem, proti němu pošle Roberta Kosciechu.

„Vždy říkám, že nebudu tipovat,“ drží se Lubomír Vozár své zásady, „Ale seděl jsem nad programem a je to takové fifty fity. Bude to vyrovnané, záleží, jak zajede Tomáš Suchánek na Martina Málka, jak Ulamek, jak Venca na Eduarda Krčmáře.“ A jak se pardubický kouč dívá na odhad svého slánského protějšku, že utkání skončí dvoubodovým triumfem domácích? „Já si zase myslím, že vyhrajeme my,“ směje se. „Ale kdo ví, jak to bude, má tam pršet ještě dopoledne.“

Historické okénko:
Slaný, 20. září 1993: d隝 odložil závod, nikoliv slánské stříbro

Jak jsme už několikrát v naší historické podrubrice psali, na počátku devadesátých let si fenomenální postavení v československé extralize udržovala Praha, by vyměnila Rudou hvězdu za pojmenování PSK Olymp Praha. Jediným rovnocenným soupeřem jí mohly být pouze Pardubice, které však jejím trůnem otřást nedokázaly.

Sezóna 1993, jež se po rozdělení federace nesla poprvé ve znamení ryze českých šampionátů, měla stát na počátku éry klubů, které byly za svazarmovské éry pokládány za ty menší. Kurz jim udával Slaný. Už roku 1991 si pojistil služby Romana Matouška. Tehdy byl ovšem legendární bouřlivák naší plochodrážní scény dodatečně vyloučen na základě porušení pravidel o přestupu, avšak hned v následující sezóně byl jeho přestup z Prahy do Slaného legislativně finalizován.

Manažer Milan Mach však zbrojil i nadále a v třiadevadesátém si dohodl hostování slibných juniorů Antonína Švába a Jiřího Štancla. Pravidla byla totiž v otázce hostování borců mladších jednadvaceti let poměrně benevolentní a to i napříč spektrem extraligových klubů.

Za těchto okolností mohl Slaný myslet hodně vysoko. Kromě závodů proti Praze, jenž ani v třiadevadesátém neměla ještě sestoupit z extraligového piedestalu, jak doma tak venku, prohrál pouze počátkem června v Pardubicích. Východočeši také vítězili ovšem s výjimkou domácího klání s Olympem.

Za těchto okolností měly Pardubice dorazit v pátek 10. září do Slaného, avšak utkání spláchnul d隝. Náhradní termín byl promptně stanoven na pondělí o deset dnů později. Milan Mach si pojistil Romana Matouška působícího za kanálem La Manche a domluvil hostování Antonína Švába a Jiřího Štancla. Josef Laštovka přivezl standardní sestavu, ovšem bez zraněného Václava Milíka.

Nástup Slaného byl zdrcující. Tandemy Antonín Šváb – Robert Král, Jiří Štancl – František Liebezeit a Roman Matoušek – Václav Buranda udeřily třemi triumfy 5:1. Pardubice, jimž se navíc zranil ještě dlouhovlasý Marián Jirout, nedokázaly nápor domácích zachytit. Vrcholem snahy hostů se stalo šest remíz. Vítězně byl v cíli pouze jedenkrát Pavel Karnas, s deseti body a dvěma bonusy nejlepší muž pardubické sestavy.

Výsledek 59:31 dostal Slaný v průběžné tabulce před Pardubice, které sice měly čtrnáct tabulkových bodů, avšak skóre ze vzájemných duelů se Slaným hovořilo výrazně v jejich neprospěch. Jedinou jejich nadějí udržet si stříbro, bylo počátkem října porazit Prahu na její Markétě. Tož se ovšem ukázalo jako pustá teorie, i když vestu s půlkoněm oblékl i světový finalista juniorského šampionátu Piotr Baron z Polska a celek posílil i Aleš Dryml starší.

Slaný mohl oslavovat stříbro, které se ovšem jen tak nemělo opakovat. O dva roky později zabředl do ekonomických problémů a v sezóně 1996 dokonce spadl do nižší ligy. To by bylo ovšem jiné vyprávění, takže si raději připomeňme zajímavost ze slánské sestavy z třiadevadesátého. Milan Mach měl tehdy na povel dva ze svých současných konkurentů. František Liebezeit, dnešní kouč trojkoaličního týmu jezdil za Slaný při prvním ze svých třech comebacků. V jednom případě za Slaný hostoval i Tomáš Topinka, současný manažer pražského Olympu, který měl před devatenácti lety z extraligy dvě medaile. Stříbrnou se Slaným a zlatou s Olympem, jehož byl kmenovým členem.

Oficiálně nahlášené sestavy:

AK JAZ servis Slaný: 1 Robert Kosciecha, PL
  2 Martin Málek
  3 Michal Průcha
  4 Eduard Krčmář
  5 Michal Dudek
  6 Sebastian Ulamek, PL
  7 neobsazeno
 
ZP Pardubice: 8 Lukáš Dryml
  9 Tomáš Suchánek
  10 David Štěrovský
  11 René Vidner
  12 Aleš Dryml
  13 Ben Barker, GB
  14 Václav Milík

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Michal Kohout

Sankt Johann byl opravdu smolný

St. Johann im Pongau – 2. června
Seriál kvalifikačních závodů mistrovství světa jednotlivců začal první červnovou sobotu v rakouském St. Johann im Pongau. Na dráze, kde se jako na jedné z mála ve střední Evropě střídá klasická škvárová dráha s ledovými specialisty, usilovalo o postup do semifinále i české duo Martin Gavenda a Tomáš Suchánek.

Ze Skotska nic neletí
Závodu předcházel trénink, který ale stihl jen Suchánek, jenž figuroval v původní startovní listině. V té měla mít Česká republika jedno zastoupení. Po odřeknutí účasti ruského závodníka se nám však naskytlo další místo. Na ně se původně počítalo s Josefem Francem, ale ten závodil ještě v pátek večer v Edinburghu, odkud se přes veškeré pokusy nepodařilo zajistit letecké spojení do nedalekého Salzburgu, či Mnichova. Volba tak padla na Martina Gavendu, který se o své nominaci dozvěděl až ve čtvrtek večer a páteční trénink tak musel oželet. Handicap byl o to větší, že na dráze pod alpskými kopci dosud nikdy nestartoval. Tomáš Suchánek se tu svezl při posledním ročníku rakouské ligy před více než deseti léty

Konkurence se sešla na první kolo více než silná, k ozdobě startovní listiny patřili čerstvou účastí ve finále GP ozdobený Jonasson, světový šampion z dlouhé dráhy Kylmäkorpi, hvězdný Slovinec Žagar, Chorvat Jurica Pavlic, či Adrian Miedziñski, kterého zdobí světové tituly družstev vybojované s polskou ekipou. Naši v této společnosti nepatřili do okruhu favoritů, v případě Tomáše Suchánka ale nakonec nebyla postupová devítka vůbec nedosažitelnou metou.

První série přinesla oběma našim borcům po bodu. Od Tomáše Suchánka se určitě čekalo víc, ale všem vypálil rybník domácí junior Daniel Gappmaier, který se výtečném startu usadil na čele a bezchybnou jízdou nedal šanci ani Thomasi Jonassonovi, ani našemu reprezentantovi. Martina Gavendu pak donutil přivřít plynovou rukoje Polák Miedziñski, když skvěle odstartující Patrick Hougaard byl v tu chvíli už o kus vpředu.

Ve druhé sérii Martin Gavenda neodstartoval právě dle představ a elitní trio Madsen, Kylmäkorpi, Jonasson moc vyhlídek na bodový příděl nedovolovalo. Tomáš Suchánek jezdil po startu druhý, ale pak spadl z první pozice jeho klubový kamarád z Pardubic Ben Barker. „Nechápal jsem co tam Benji dělá, byl v pohodě vepředu a najednou zahučel pod manák“, vzpomínal po závodech v depu náš jezdec. Angličan sice bleskově vstal, zpod nafukovací bariéry vytáhl i svůj stroj, jenže nezafungoval tzv. „chcípák“, který motor vypne, takže k naší smůle musel sudí jízdu zastavit. V opakovačce nejlépe odstartoval Slovinec Gregorič, ale Tomáš ho ve třetím kole objel, šlo o vůbec první předjetí v závodě.

Opět zadřený motor!
Třetí série svedla naše závodníky dohromady a byla jednou z osudových jízd Tomáše Suchánka. Ten ze žluté pozice od prken slušně odstartoval, ale pak ho ve vzájemném souboji v první zatáčce Simon Gustafsson vyhnal až do hlubiny k mantinelu. Viditelně ztratili oba a z jejich souboje profitoval Martin Smolinski, který třemi body položil základ svého pozdějšího postupu. Švéd se ještě stačil dostat před Martina Gavendu, pardubický závodník přijel bez bodu. Nedobře ale dopadla jízda i pro Gustafssona, kterému odlétnuvší kámen zlomil prst a ze závodů odstoupil.

Čtvrtá série znamenala pohromu našich barev, ani jeden ze závodníků s českou vlajkou na vestě si nepřipsal body, když o výsledku se rozhodovalo už na startu. Nejprve se Tomáš Suchánek marně snažil dotáhnout na Pavlice, před nímž jezdili Miedziñski a zcela vpředu Kylmäkorpi. O jízdu později dopadl stejně Martin Gavenda, který čtyři kola marně atakoval domácího Daniel Gappmaiera.

Tomáš Suchánek si svoje nejlepší vystoupení schoval na poslední jízdu, bohužel ani v ní nezvýšil své bodové konto. Po už tradičně ne zrovna ideálním startu se Tomáš výborně zorientoval v tlačenici první zatáčky a odjel z ní za vedoucím Madsenem. Přes tvrdé ataky Mateje Žagara držel slovinskou hvězdu za sebou, ale zadřený motor na konci třetího kola podtrhl smolné vystoupení. „Škoda, myslím, že už by mi nebyl udělal. Mohl jsem mít alespoň těch šest bodů a být náhradník, takhle je to v háji. Už po několikáté jsem zadřel po pár závodech“, rekapituloval Tomáš Suchánek po závodech. Martin Gavenda pak uzavřel svoje účinkování dalším třetím místem za Pavlicem a domácím Simonem, které znamenalo celkové patnácté místo.

Palmu vítězství si odnesl Leon Madsen. Sympatický a věčně dobře naladěný dánský mladík začal závod s nulou, následně se už ale čtyřikrát museli soupeři dívat na jeho záda, a protože stejný výsledek předvedl i v dodatkové jízdě s dlouhodrážním šampionem Joonasem Kylmäkorpim, ozdobil se po zásluze zlatým věncem. Na stupních vítězů jim sekundoval Patrick Hougaard, který v další dodatkové jízdě porazil Juricu Pavliče.

Foto: Zdeněk Flajšhanz