Archiv pro štítek: 2016 MR dlouhá

Ohlédnutí za veterány v Mariánských Lázních

V Sobotu 7. Května se depo dlouhodrážního stadionu v Mariánských Lázních po roce opět rozeznělo hřmotem starých plochodrážních motorů. Již po osmnácté se na legendárním pískovém ovále sešli jezdci evropského seriálu veteránů na ploché dráze.

Kevin Howse Henk Snijder a Rodney McDonald na startu
Kevin Howse Henk Snijder a Rodney McDonald na startu

Závody byly jako obvykle rozděleny do dvou kategorií – starších dvouventilových strojů (vyrobených do roku 1975) a novějších čtyřventilových strojů.

Mezi největší hvězdy dvouventilové třídy patří bezesporu bývalý jezdec klubu MC Dynamo Nordstern Stralsund legendární Hartmut Ernst. Žádný jiný účastník seriálu se nemůže pochlubit takovým počtem vítězství jako tento exšamión NDR z roku 1977. Ernst navíc mezi svými soupeři vyniká precizností svého dlouhodrážního stylu.  Mezi jeho největší rivaly patří bývalý britský profesionál a trojnásobný vítěz mariánskolázeňského závodu z let 2011, 2012 a 2014 Kevin Teager. Neodmyslitelným inventářem veteránských klání v této kategorii je již od jejich vzniku nezničitelný německý jezdec Franz Greisel.   Poprat o vavříny se na západ Čech přijeli i další z německých es Wolfgang Barth nebo Svein Erik Geitsund z Norska

Mezi čtyřventilovými stroji v posledních letech pevnou rukou kraluje Angličan Bob Dolman, který se může pyšnit již pěti triumfy ze závodu v Mariánských Lázních. Při neúčasti jeho krajana Paula Evittse nebo známého Rakušana Wannaska si na zlatý věnec brousili zuby především vítěz z roku 2014 Henk Snijder z Nizozemí nebo Němec Ulrich Büschke.

Bob Dolman v akci
Bob Dolman v akci

V kategorii čtyřventilů se tradičně dobře umisťovali i čeští závodníci. Po Václavu Matunovi a Miroslavu Musilovi se v posledních letech dvakrát na bednu vešel i Karel Kadlec. Ten se však zatím nezotavil z následků svých zranění. Nyní byl čerstvě po odstranění šroubů z pravého kotníku, který ještě dost oteklý a na první pohled připomínal spíše tenisový míček. Sympatickému plzeňskému závodníkovi tak nezbývalo, než sledovat závody z pozice diváka a spřádat plány na nedělní šampionát republiky, kde se ujal role kouče Michaela Hádka.

Svou premiéru mezi veterány si v sobotním závodě odbyl českým divákům dobře známý Australan Rodney McDonald. Jednačtyřicetiletý rodák z Canberry si do Mariánských lázní přivezl kromě motocyklu se stojatým motorem i ležáka, aby po sobotních veteránech plynule přešel do nedělního otevřeného českého mistrovství.

Rodney McDonald prožil svou premiéru mezi veterány
Rodney McDonald prožil svou premiéru mezi veterány

Mezi novými tvářemi letošního ročníku stojí za zmínku i Martin Cazemier. Nizozemský jezdec, který v minulosti reprezentoval svou zemi v kvalifikačních závodech mistrovství Evropy na travnaté dráze. Ten figuroval původně v úloze náhradníka, ale odstoupení Karla Kadlece mu umožnilo vstup do závodu už v první jízdě čtyřventilů. Tu nekompromisně ovládl, když vavříny ověnčené Angličany Johna Hartleye a Kevina Howse odsoudil do role statistů. Tato jízda se stala zároveň i derniérou jediného českého účastníka závodu Jana Boháče. Po odstoupení Barta Uila mu sice do klína spadly dva body, ale ocelové srdce jeho Karolínky, jak bývalý jezdec čakovické Avie láskyplně přezdívá své Jawě 897, postihl kolaps a bylo po závodění.

Jan Boháč se rozloučil se závody po první jízdě
Jan Boháč se rozloučil se závody po první jízdě

O dramatický moment se v 15. jízdě postaral Graeme Brown, když se v první zatáčce v souboji o 1. místo přetočil a spadl před kola jezdců za ním. Ti naštěstí stihli včas zareagovat a jezdci i motocyklu ležícím na dráze se dokázali vyhnout.

Pád Graeme Browna
Pád Graeme Browna

O podobné vzrušení se v kategorii dvouventilových strojů postaral další nováček seriálu Manfred Giertz z Německa. Jezdec, který si s sebou z Německa přivezl početnou skupinku fanoušků, ve své první jízdě nejprve najel do pásky, za což jej v mírných podmínkách veteránských klání nestihl trest v podobě vyloučení ani handicapu. Hned vzápětí mu zhasl motor.  Po jeho uvedení do chodu s notnou pomocí ředitele závodu Míry Musila se start mohl opakovat, čehož Němec využil a po souboji s krajanem Uwe Wickem v první zatáčce se usadil na čele. Na rovince nalehl na svůj stroj a vypracoval si za jásotů svých příznivců slušný náskok. Ten však vzal za své už v nájezdu do druhé zatáčky, kde jezdec svůj stroj položil. Naštěstí i v tomto případě se vše obešlo bez zranění a německý závodník svůj z počátku smolný den zakončil triumfem ve finále C.

Dva velcí favorité dvouventilů na sebe narazili v druhé jízdě sobotního odpoledne. Franz Greisel ve své charakteristické rudé kombinéze najížděl do první zatáčky ještě na čele, ale už ve výjezdu se přes něj vnějším obloukem přehnal trojnásobný vítěz mariánskolázeňského závodu Kevin Teager, který si vedení pohlídal až do cíle.

Trojnásobný vítěz z Mariánských Lázní Kevin Teager
Trojnásobný vítěz z Mariánských Lázní Kevin Teager

Skalp Franze Greisela si chtěl na opasek pověsit i jeho krajan Wolfgang Barth v deváté jízdě.  Celá tři kola vytrvale tlačil na jeho vedoucí pozici, až se v poslední zatáčce před Greisela dostal.  Radost nad pokořením soupeře však měla jepičí život, protože tradičně technicky výborně připravený Greisel na cílové rovince zrychlil a ještě před šachovnicovým praporkem ukázal Barthovi záda. Oba aktéři tohoto souboje se mohli po skončení základní části závodu, kdy se každý ukázal na dráze třikrát, pochlubit čtrnácti body a jejich úvahy se mohly ubírat směrem k finále A. Zatímco Greisel se věnoval odpočinku, Barthovi přidělal vrásky jeho motocykl, který mu vypověděl službu po projetí cílem poslední jízdy. K netradičnímu odvozu do depa využil nabídky známého nizozemského ledaře Johana Lasta, který jej na motocyklu odtáhl za ruku.

Wolfgang Barth využil po defektu svého stroje odvozu od Johana Lasta
Wolfgang Barth využil po defektu svého stroje odvozu od Johana Lasta

Zlatým hřebem základní části závodu se stala jízda s číslem 23, kde se potkali dva nejúspěšnější jezdci loňského závodu Bob Dolman a Ulrich Büschke. Němec předvedl lepší start a usadil se na čele. Britský jezdec však rozehrál koncert v podobě série útoků, když na vedoucího závodníka vydržel útočit celá tři kola. Po neúspěšných pokusech o zdolání soupeře vnitřkem oválu si v poslední zatáčce najel venkem a cílem projížděl jako vítěz.

Souboj Ulricha Buschke s Bobem Dolmanem
Souboj Ulricha Buschke s Bobem Dolmanem

O velké vyrovnanosti startovního pole čtyřventilů svědčí i fakt, že tradičně silný Dán Arne Andersen se do finále A nevešel. Přestože ve svých třech jízdách dojel do cíle vždy na druhém místě a nasbíral tak dvanáct bodů. Nevešel se tam překvapivě ani Martin Cazemier s třinácti body. Ten ve své úvodní jízdě triumfoval a pak byl v cíli dvakrát druhý. Stejným skóre se mohli pochlubit Angličané John Hartley a Nathan Morton a také Rodney McDonald, kteří do velkého finále pronikli a doplnili tak suverénní trojici Dolman, Snijder a Büschke.

Martin Cazemier do finále A nepronikl
Martin Cazemier do finále A nepronikl

Cazemier se nedočkal satisfakce ani ve finále B, které od startu ovládl. V posledním kole však začal rapidně zpomalovat a stal se snadnou kořistí pro Browna a těsně před cílem i Andersena.

Až A finále dvouventilů svedlo na start dva největší favority závodu – Hartmuta Ernsta a Kevina Teagera. Ani jeden z nich v rozjížďkách základní části nezaváhal a oba získlali po patnácti bodech za tři vítězství. V áčku bylo ale brzy jasno. Ernst krátce po startu putoval do čela a svým soupeřům nedal ani náznak šance. Teager si dojel pro stříbrný věnec, když Franz Greisel zůstal věrný své tradici umístění na stupních vítězů a protnul cílovou metu jako třetí před Barthem. Je to až neuvěřitelné, ale od vzniku tradice veteránských klání v Mariánských Lázních před sedmnácti lety se Greisel jen ve výjimečných případech loučil po závodech bez věnce na krku.

Nestárnoucí Hartmut Ernst v akci
Nestárnoucí Hartmut Ernst v akci

Vyvrcholení sobotního odpoledne přineslo A finále čtyřventilových strojů. V něm svou neporazitelnost potvrdil Henk Snijder a zcela zaslouženě si dojel pro zlatý věnec před Dolmanem a Büschkem.

Vítěz čtyřventilové kategorie Henk Snijder v akci
Vítěz čtyřventilové kategorie Henk Snijder v akci

Výsledky – Čtyřventily:

TOT FIN C FIN B FIN A
1. Henk Snijder, NL 5,5,5 15 1.
2. Bob Dolman, GB 5,5,5 15 2.
3. Ulrich Büschke, D 5,5,4 14 3.
4. Nathan Morton, GB 4,4,5 13 4.
5. Rodney Mc Donald, AUS 4,4,5 13 5.
6. John Hartley, GB 4,5,4 13 6.
7. Graeme Brown, GB 3,Fd,3 6 1.
8. Arne Andersen, DK 4,4,4 12 2.
9. Martin Cazemier, NL 5,4,4 13 3.
10. Dave Hammond, GB 3,3,3 9 4.
11. Kevin Howse, GB 3,2,3 8 5.
12. Roel Geersing, NL 2,3,3 8 6.
13. Bart Uil, NL R,3,2 5 1.
14. Paul Morfey, GB 0,3,3 6 2.
15. Yngvar Nilsen, N 1,3,1 5 3.
16. Steen Larsen, DK 1,2,2 5 4.
17. Luit Groenewoud, NL 2,2,2 6 5.
18. John Freeman, GB 3,R,N 3 6.
19. Jan Boháč, CZ 2,N,N 2
20. Mick Norton, GB 0,1,1 2
Stupně vítězů čtyřventilové kategorie
Stupně vítězů čtyřventilové kategorie

 

Výsledky – Dvouventily:

TOT FIN D FIN C FIN B FIN A
1. Hartmut Ernst, D 5,5,5 15 1.
2. Kevin Teager, GB 5,5,5 15 2.
3. Franz Greisler, D 4,5,5 14 3.
4. Wolfgang Barth, D 5,4,5 14 4.
5. Uwe Wick, D 5,3,4 12 5.
6. Svein Erik Geitsund, N 4,5,4 13 6.
7. Bill Haynes, GB 4,0,3 7 1.
8. Gerd Maurer, D 1,4,2 7 2.
9. Johan Last, NL 2,3,3 8 3.
10. Andreas Blache, D 3,3,1 7 4.
11. John Wheatley, GB 3,2,2 7 5.
12. Wolfgang Starr, D 3,4,4 11 6.
13. Manfred Giertz, D Fd,2,4 6 1.
14. Bernd Schoop, D 0,3,3 6 2.
15. Hilbert Tel, NL 2,2,3 7 3.
16. Alfred Pflugl, D 3,2,1 6 4.
17. Geoff Urben, GB 2,4,R 6 5.
18. Brian Bassett, GB 4,N,N 4 6.
19. Brad Davis, GB 1,1,R 2 1.
20. Rainer Borchers, D 0,1,0 1 2.
21. Roy Gomm, GB 1,0,2 3 3.

Josef Franc si z třetí příčky udělal trénink na prohru

Mariánské Lázně – 8. května
Dnešek pro Josefa France nezačal optimálně, když se dostal do sporu s techniky, s jejichž názory na deflektory jeho motocyklů se rozhodně neztotožnil. Po nástupu bylo všechno mnohem lepší. Pražský závodník se musel sklánět jen v rozjížďce s číslem čtyři před Stephanem Kattem. Jako vítěz základní části si ve finále A vybíral postavení na startovním roštu jako první. Avšak nakonec se zlatavé sluníčko z lázeňské oblohy odráželo na zeleném věnci okolo jeho krku, nicméně žertoval a označil závod jako trénink na prohry. Klíčová jízda o mistra se stala kořistí Stephana Katta, jenž dokázal za svými zády udržet dravého Markuse Eibla. Martin Málek svým čtvrtým místem vyrovnal svůj loňský výsledek. Michal Škurla postupně ztrácel vzduch v zadní pneumatice, hák, plechovou botu a šroubky z plynu, avšak bojovnost nikoliv, takže skončil šestý. Hynek Štichauer svedl fantastickou bitvu o postup z finále B, avšak nakonec mu zůstal v rukou černý Petr třetího v cíli a sedmého celkově. Také Michael Hádek zůstal trčet v béčku, když mu krátce po startu místo druhého stupně převodovka zařadila neutrál. Michal Dudek, jemuž kvůli střevní chřipce jeho stálého mechanika musel pomáhat otec Antonín, přišel o body díky vypadlému karburátoru v sedmé jízdě, avšak vyhrál finále C. Z něho odpadl domácí Roman Tomany vinou prasklého primárního řetězu. Jan Boháč neměl šťastnou ruku při losování. Skončil poslední, avšak o rozruch se postaral alespoň o tréninku. Komik plochodrážních kolbišť si k němu oblékl oranžovou reflexní vestu, aby jej rychlejší soupeři na lázeňském kilometru nepřehlédli.

 

Markus Eibl, Stephan Katt a Josef Franc na stupních vítězů
Markus Eibl, Stephan Katt a Josef Franc na stupních vítězů

 

Drama začíná dlouho před půl druhou

Závodníci ještě ani zdaleka nestačili přijít ke slavnostnímu nástupu a závod měl již napsaných spoustu dramat. V týdnu při tréninku prasknul Romanu Tomanymu střední díl rámu. Naštěstí Sjoerd Rozenberg byl s Markem Helmhoutem v Čechách již od úterka, kdy se jeho zeť objevil v prvním díle české juniorky. Společně trénovali v Divišově a v Plzni. Když se Holanďané objevili včera v Mariánských Lázních, domácí navrátilec mohl kompletovat svůj motocykl.

Michal Dudek prožil hektické ráno a Jan Boháč měl štěstí, že jej kousek s reflexní vestou nestál ani korunu
Michal Dudek prožil hektické ráno a Jan Boháč měl štěstí, že jej kousek s reflexní vestou nestál ani korunu

Hektické chvíle prožíval i Michal Dudek, když se mu s dnešním rozbřeskem ozval Zdeněk Uhl, že nemůže nikam jet, protože jej střevní chřipka pevně drží na místech, kam i císařpán chodil pěšky. Naštěstí jeho otec Antonín zrovna nekroutil volantem kamiónu a ochotně změnil své víkendové plány, aby mohl doprovázet svého syna k důležitému závodu do západočeských lázní.

Právě tady a dnes totiž měla vzniknout konečná podoba české reprezentace pro světový a evropský šampionát. Na růžích neměl ustláno ani Martin Málek, jenž o dopoledním tréninku zadřel svůj motor. Josef Franc se dostal do křížku s technickými komisaři. Když mu zdůraznili nelegálnost malé kamerky, s jejíž pomocí chtěl Zdeněk Schneiderwind pořídit skvělé záběry pro svůj chystaný dokument, byl oheň na střeše.

Martin Málek o tréninku zadřel motor
Martin Málek o tréninku zadřel motor

Obhájce již třech titulů technickým komisařům vytknul, že by se raději měl věnovat děravým deflektorům na motocyklech soupeřů, které také rozhodně nejsou košer. Rozohněného Pražana uklidnila plechovka energetického nápoje z rukou Jiřího Beránka z PRO-TEC, na jejímž obale byl vyveden on sám.

Michal Škurla poznává, že zkušenosti z dlouhodrážních stopětadvacítek se mu při klasickém longtracku nehodí:

„Oproti stopětadvacítkám je dlouhá dráha v půllitrech něco jinýho. To se vůbec nedá srovnat. Jede se doleva, to je asi tak jediný, co je stejný.“

Se čtyřkolkami byla řada na nástupu pořádně dlouhá
Se čtyřkolkami byla řada na nástupu pořádně dlouhá

Nicméně na start rozjížďky s číslem jedna nastupoval Josef Franc už dokonale klidný. Na let pásky vstříc modrému lázeňskému nebi, reagoval sice nejlépe Martin Málek, jenže Pražan si vydláždil cestu do čela už v úvodním nájezdu.

Vzápětí nikomu nedal ani náznak šance Stephan Katt. A v rozjížďce s číslem tři kraloval Michal Škurla, který triumfoval stylem start – cíl v rozjížďce s číslem tři. Jejím hrdinou se stal spíše Michael Hádek. Plzeňan, jemuž svůj technický park nezištně zapůjčil Karel Kadlec, se ve druhém kole dostal před Hynka Štichauera.

Josef Franc zahájil závod vítězstvím
Josef Franc zahájil závod vítězstvím

Z jedné vody načisto se pustil i do Rodneyho McDonalda. Času nebylo nazbyt, jelikož se jízdy základního rozpisu jezdily opět jen na tři kola. V úvodního nájezdu toho posledního podjel australského veterána, jenž však byl po vnějšku o poznání rychlejší. V posledním oblouku útočil Michael Hádek opět zleva. I nyní jeho manévr vypadal slibně, jenže Rodney McDonald se cílovou rovinkou řítil jako utržená svině, řečeno jedním z Plzeňanových trefných přirovnání.

 

Na čele je trojice čtrnáctibodových

Michal Škurla (15) míří do čela třetí jízdyd před Rodnyeho McDonalda (16), Klause Petera Gerdemanna (18), Hynka Štichauera (červená) a Michael Hádka (modrá)
Michal Škurla (15) míří do čela třetí jízdyd před Rodnyeho McDonalda (16), Klause Petera Gerdemanna (18), Hynka Štichauera (červená) a Michael Hádka (modrá)

Ve druhé sérii nezůstal na hrotu průběžné klasifikace kámen na kameni. Nebereme-li ovšem v potaz Stephana Katta, jenž jako jediný dokázal svůj úvodní triumf obhájit. V cestě mu nestálo vůbec nic. Josef Franc neměl v rozjížďce s číslem čtyři optimální start a dokázal pouze v úvodním oblouku objet druhého Markuse Eibla, jemuž prve v první jízdě vypověděl motocykl službu už na startovním roštu.

Michal Škurla byl rád, když ke své úvodní pětce teď dodal alespoň dvojku za čtvrtou příčku před veterány Antonem Wannasekem a Janem Boháčem. „Od startu jsem jel na píchlým zadním kole,“ odhalil příčinu svých patálií. „Říkám si ‚jede to, tak to dojedu‘. Naštěstí mám s sebou asi pět kol. Vzal jsem všechno, co jsem měl, když nemám druhou motorku, vzal jsem všechny kola.“

Sedmnáctka na motocyklu, osmnáctka v celkovém pořadí - Jan Boháč
Sedmnáctka na motocyklu, osmnáctka v celkovém pořadí – Jan Boháč

Hodně vysoko si to v aktuální klasifikaci namířil také Martin Málek. V páté jízdě za sebou udržel Hynka Štichauera, který se ve druhé zatáčce dostal na třetí místo před Marka Helmhouta. Přitom však měl oči jen pro vedoucího Sjoerda Rozenberga.

V posledním okruhu březolupský závodník na holandského rutinéra regulérně útočil. V závěrečném oblouku se dostal pod něho, aby posléze proburácel cílem jako vítěz. S devíti body Martin Málek vyrovnal Josefa France. Více měl jen neporažený Stephan Katt, Sjoerd Rozenberg zatím kalkuloval s osmi. Na stejný bodový zisk se dostal i Michael Hádek, když hladce vyhrál šestou jízdu před Jamesem Hartleyem, synem u nás dobře známého dlouhána Johna.

Německé čtyřkolky se postaraly o rámcový program
Německé čtyřkolky se postaraly o rámcový program

Nicméně hlavním zadáním základní části bylo především hromadit body a dostat se alespoň do finále B, které nabízelo záchranné laso od áčka pro první dva v cíli. V rozjížďce s číslem sedm si svůj život zkomplikovali shodou okolností hned dva Češi.

Michal Dudek vypráví o sedmé jízdě se směsicí zklamání i úlevy:

„Mám novej‘ motor, bál jsem se, že jsem to zadřel, ale naštěstí jen vypad‘ karbec. Ale škoda bodů…“

Michal Škurla nedokončil ani úvodní kolo, protože mu upadl hák. Michal Dudek vydržel na čtvrtém místě za Sjoerdem Rozenbergem jen o jeden okruh déle, než musel zastavit kvůli vypadlému karburátoru. V sedmé jízdě také skončila série neporazitelnosti Stephana Katta. Josef Franc z pozice u mantinelu skvěle odstartoval a skrumáží první zatáčky prokormidloval na první místo.

Josef Franc jede mezi Michalem Škurlou a Markusem Eiblem
Josef Franc jede mezi Michalem Škurlou a Markusem Eiblem

Jejich čtrnáct bodů v rozjížďce s číslem osm vyrovnal Martin Málek. O vítězství musel ovšem tvrdě bojovat s Hynkem Štichauerem. Pardubičanovi vyšel skvělý start. Navíc v první zatáčce uhlídal svého březolupského soka, který se tlačil dopředu okolo vnitřní čáry.

Nicméně tím se však Martina Málka rozhodně nezbavil. Přesto si však Hynek Štichauer hlídal první příčku jako oko v hlavě. Až v poslední zatáčce udeřil Martin Málek po vnější straně. Dostal se dopředu a mohl zaknihovat své druhé dnešní vítězství.

 

Stephan Katt vrací Josefu Francovi porážku v ideální chvíli

Martin Málek (žlutá) vede před Sjoerdem Rozenbergem (zelená) a Hynkem Štichauerem (ČB)
Martin Málek (žlutá) vede před Sjoerdem Rozenbergem (zelená) a Hynkem Štichauerem (ČB)

Na sklonku třetí série se Markus Eibl konečně jal skládat reparát za katastrofální vstup do závodu. Nejlepší start v deváté jízdě sice vystřihl Michael Hádek, avšak Němec byl pekelně rychlý a na protilehlé rovince měl už zhruba desetimetrový náskok. Podobnou rychlostí slynul i hned po přestávce, kdy se v prvním oblouku přehnal okolo Stephana Katta.

Ten však s osmnácti body mohl přemýšlet na finále A, zatímco třináct bodů Markuse Eibla stačilo jen na béčko. Jeho jistotu měl i Hynek Štichauer, který do cíle desáté jízdy přibyl hned za oběma Němci. Rozjížďka s číslem jedenáct určila hned dva účastníky prestižního áčka.

Markus Eibl jede před Michaelem Hádkem a Markem Helmhoutem
Markus Eibl jede před Michaelem Hádkem a Markem Helmhoutem

„Dneska jsem třikrát zaspal na startu,“ smál se Josef Franc, když při přestávce po třetí sérii otevřel další plechovku energy drinku. Soudě podle průběhu jedenácté jízdy to stoprocentně nefungovalo. Pražan začínal z třetího místa. Nejprve za sebou nechal Martina Málka, aby se v nájezdu do druhé zatáčky nasunul před prvního Michala Škurlu.

Nakonec však skončil základní část jako vítěz. Martin Málek ve druhém kole rovněž minul Michala Škurla a dostal se na stejnou úroveň jako Stephan Katta. Na poslední přímou postupovou příčku do finále A si dělali čáku dvanáctibodový Michael Hádek a Sjoerd Rozebenberg, jenž měl o bod méně.

V základní části Stephan Katt prohrál jen dvě rozjížďky
V základní části Stephan Katt prohrál jen dvě rozjížďky

„Na druhý místa se nehraje,“ neuznával Plzeňan kompromis, než se vydal na startovní rošt rozjížďky s číslem dvanáct. Ale ouha! Ani Sjoerd Rozenberg větřil áčko a nepřijel se jen zúčastnit. Před nájezdem do druhé zatáčky vedl už o bratru dvacet metrů. Michael Hádek zůstal trčet vzadu a do depa se navíc vrátil bez šroubů v rámu. A tak si mohl jít losovat startovní pozici jen pro béčko.

Ještě před losováním vyrazil Zdeněk Schneiderwind na obhlídku startovního roštu. Nejlepší kolej nalezl hned vedle mantinelu a tak Josef Franc neváhal se zvednutím černobílého terče. Martin Málek nechal losovat Stephana Katta jako prvního. Vyhrál a po delším váháním mezi trojkou a čtyřkou zvolil bílou barvu. Němec sáhnul po zelené, zatímco Sjoerd Rozenberg věřil žluté.

Michalu Dudkovi scházel bod na finále B
Michalu Dudkovi scházel bod na finále B

Zbytek pole účastníků finále A mělo vzejít z béčka, ovšem ještě jsme měli vidět finále C. V něm po vylétnutí pásky kalil vodu Klaus Peter Gerdemann, ovšem od první zatáčky hrál sólo Michal Dudek. Slánský borec mohl jen litovat problémů s karburátorem, které jej prve stály minimálně čtvrté místo. Od finále B jej totiž dělil pouhopouhý bod!

Smůlu měl i Roman Tomany. Roztrhnul se mu primární řetěz ve chvíli, když jezdil čtvrtý před Klausem Peterem Gerdemannem a Jamesem Hartleyem. Jenže depo už žilo přípravami na finále B. Jeho smutným hrdinou se stal Michael Hádek, který neujel ani pár metrů.

Klaus Peter Gerdemann stojí nejblíže vnitřníku okraji dráhy ve finále C
Klaus Peter Gerdemann stojí nejblíže vnitřníku okraji dráhy ve finále C

„Z dvojky mi tam skočil neutrál,“ líčil, proč beznadějně mávnul rukou ještě před první zatáčkou. V tu chvíli vedl Michal Škurla, který měl za sebou Hynka Štichauera. Pardubičana během dvou kol dotáhl Markus Eibl. Tomu nevyšel útok spodní stranou druhé zatáčky, avšak ve své snaze nepolevil ani při průjezdu do třetího kola.

Nicméně Hynek Štichauer vzdoroval a oba se dotáhli na vedoucího Michala Škurlu. Markus Eibl v první zatáčce oba české borce rozdělil, aby se v nájezdu do posledního oblouku spodem dostal do čela. Němec už o pár minut později běhal po depu, že chce modrý povlak na áčko.

Hynek Štichauer komentuje svůj souboj s Markusem Eiblem ve finále B:

„Naštěstí jsem si o něj štrejchnul jen trochu, ale šrktnul jsem si o Michalovo kolo.“

Krátce po startu finále A - zleva Michal Škurla, Markus Eibl, Sjoerd Rozenberg, Stephan Katt a Martin Málek
Krátce po startu finále A – zleva Michal Škurla, Markus Eibl, Sjoerd Rozenberg, Stephan Katt a Martin Málek

Na Michala Škurlu zbyla červená barva. V těsně finiši finále B uhájil druhou příčku před Hynkem Štichauerem, byť přišel o plechovou botu. Jeho otec Tomáš pro ni šel dle synových instrukcí do druhé zatáčky, ale musel projít celou dlouhatánskou rovinku, než ji nalezl v prvním výjezdu. „Dal jsem si celej‘ kilák‘,“ usmíval se později v garáži. Ještě netušil, že den ztrát ještě neskončí. Michalu Škurlovi se totiž na startu finále A vytočily šroubky z plynu.

To už byl Stephan Katt po skvělém startu upaloval na čele za titulem. Josef Franc se v první zatáčce stačil jen protáhnout před Markuse Eibla. V souboji o vedení však uspěl Stephan Katt, zatímco Pražan ve druhém okruhu klesl na třetí příčku. Byť jej bojovnost neopustila, vyrazil si na nejnižší stupínek pódia.

 

Hlasy z depa

Miloslav Čmejla zpovídá Josefa France bezprostředně po skončení finále A
Miloslav Čmejla zpovídá Josefa France bezprostředně po skončení finále A

„Nešlo mi to od začátku do konce,“ nebral si Josef Franc servítky. „Startíky, ale motorka to dohnala. Ve finále jsem to neprokormidloval, Eibl to tam prsknul a já neměl ani rychlost. Pokažený bylo až finále, jsou to závody. Musím se naučit prohrávat. Já ale prohrávám často, ale musím to trénovat. Na mistrovství světa se mi to bude hodit.

„Doufám, že se z toho nestane tradice,“ reagoval Martin Málek na fakt, že svým čtvrtým místem vyrovnal své loňské umístění. „Až na ten začátek to bylo dobré. V tréninku se mi zadřel motor, co jsem včera dodělal. S průběhem závodu jsem spokojený, jen mě štvou ty starty. Hodně se mi to při zařazení dvojky dusilo. Ti lepší byli po startu rychlejší. Ve finále jsem myslel, že Pepovi dojdou síly, ale aspoň je co zlepšovat na příští rok.“

Michal Škurla dnes ztratil, co mohl
Michal Škurla dnes ztratil, co mohl

„Zajímavý,“ odpovídal Michal Škurla na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dneska bylo. „Dva defekty, jednou guma, pak mi prasknul hákovej‘ šroub. Ve finále B upadla plechovka a v áčku se vytočily šroubky z plynu. Byla to asi únava materiálu. Na tu bídu to dopadlo dobře. Kdyby tu nebyl Zdenda Schneiderwind, byl bych z toho ještě víc špatnej‘. Ruka bolí jako sviňa, ale držela. Doufám, že místo juniorů pojedu na světový družstva v červenci sem, chtěl bych to víc než tam!“

Hynek Štichauer jede první před Martinem Málkem
Hynek Štichauer jede první před Martinem Málkem

„Zlatá krátká, ale nebylo to špatný,“ konstatoval Hynek Štichauer. „Dobrý závody, ale je to těžký. Dlouhá je moc o technice a já vím úplný prd, co s motorkou dělat. Jsem rád, že mi poradili pan Hromad s panem Drymlem. Co je vidět zvenku motorky, okoukám, ale převody nevím. Chce se to vyjezdit. Jeden závod za rok je málo. Je to o prachách, moji partneři mi pokryjou krátkou, dlouhou dráhu bych potřeboval řešit samostatně. Je to úplně něco jinýho. Chce se to vyjezdit, jak si nevěřím, seru magi v kostkách, fakt mám lufta.“

Michael Hádek litoval mechanických závad
Michael Hádek litoval mechanických závad

„Dvakrát mě zradila převodovka,“ posteskl si Michael Hádek. „Teďka mi tam skočil neutrál z dvojky. Škoda, příští závody už nebudou, seru na to. K tomu mě už nikdo nedokope, abych byl dvakrát po sobě nasranej‘ jako dneska. Nejhorší, že jsem oba starty odjel dobře. Minulou jízdu jsem tam byl se Sjoerdem stejně. Takhle, takhle. Vytočil se šroub z rámu.“

Michal Dudek v akci
Michal Dudek v akci

„Viděl jsem to dobře,“ říkal Michal Dudek. „Až na tu jednu jízdu. Moh‘ jsem jet béčkový finále. Starty se dařily, měl jsem s sebou taky pořádnýho mechanika. Kdybych tát nebyl doma, neměl bych mechanika, jinak nevím, koho bych ráno v šest hodin sháněl. Dráha byla dobře udělaná, sedlo to.“

„Vytáh‘ jsem si osmnáctku, to je smůla,“ komentoval Jan Boháč svou smolnou ruku při losování s Antonem Wannaskem. „Vidíš, jakej‘ jsem pechvogel. Dalo mi to ale motivaci do dalšího boje. Jeden motor má brácha ve svěráku, jeden je bez ventilů. Dá-li pánbůh, pojedu Pardubice. Budu dělat přesčasy, abych si na ně vydělal.“

Po třech titulech získal Josef Franc dnes bronz
Po třech titulech získal Josef Franc dnes bronz
TOT C B A
1. Stephan Katt, D 5 5 4 4 18 1.
2. Markus Eibl, D E 3 5 5 13 1. 2.
3. Josef Franc, Praha 5 4 5 5 19 3.
4. Martin Málek, Březolupy 4 5 5 4 18 4.
5. Sjoerd Rozenberg, NL 4 4 3 5 16 5.
6. Michal Škurla, Praha 5 2 E 3 10 2. 6.
7. Hynek Štichauer, Pardubice 2 3 4 3 12 3.
8. Mark Helmhout, NL 3 2 3 2 10 4.
9. Rodney McDonald, AUS 4 1 3 2 10 5.
10. Michael Hádek, Plzeň 3 5 4 3 15 E
11. Michal Dudek, Slaný 2 3 E 4 9 1.
12. Graeme Brown, GB E 0 2 2 4 2.
13. Dave Hammond, GB 2 1 2 1 6 3.
14. Klaus Peter Gerdemann, D (SML) 1 0 – 1 2 4.
15. James Hartley, GB 1 4 E 0 5 5.
16. Roman Tomany, Mariánské Lázně 3 2 1 1 7 E
17. Anton Wannasek, A (SMF) 0 1 0 0 1 (los)
18. Jan Boháč, Slaný 0 0 1 0 1 (los)
res John Hartley, GB DNR
res Billy Haynes, GB DNR
Tradiční póza českého dlouhodrážního mistra pro magazín speedwayA-Z v podání Stephana Katta
Tradiční póza českého dlouhodrážního mistra pro magazín speedwayA-Z v podání Stephana Katta

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Klobouk dolů před chlapcem, který vodil čtyřkolku s číslem 85!
Klobouk dolů před chlapcem, který vodil čtyřkolku s číslem 85!

Ostrý úvod lázeňské sezóny ohlásilo burácení veteránů

Mariánské Lázně – 7. května
Zítřejší mistrovství republiky na dlouhé dráze dnes předznamenal první díl evropské série veteránů. Publikum si bohužel neužilo pohled na naše závodníky. Karel Kadlec nemohl startovat kvůli operované noze a Jan Boháč odstoupil již po své první jízdě. Dvouventily vyhrál Hartmut Ernst, na dalších místech skončili Kevin Teager a Franz Greisel. Pořadí nejlepších čtyřventilů bylo Henk Snijder, Bob Dolman a Ulrich Büschke.

dvouventily
dvouventily

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

čtyřventily
čtyřventily

Jan Boháč chce letos hlavně jezdit dlouhou

Praha – 7. května
Po letech závodní pauzy začal mávat praporkem tak vehementně, že se z traťového komisaře stal opět plochodrážník. I když se nevyhýbal regulérním podnikům, jeho doménou se přece jen stala veteránská klání. Stejné to bude také letos, i když dnešní začátek evropské série v Mariánských Lázních chtěl původně vynechat. Jan Boháč nakonec pojede i zítřejší mistrovství republiky a magazínu speedwayA-Z se svěřil, že nelituje, že se nechal přemluvit.

 

Osmnáctý nejlepší čtyřventilový veterán

Jan Boháč si povídal s magazínem speedwayA-Z
Jan Boháč si povídal s magazínem speedwayA-Z

„Loňská sezóna byl zvláštní, částečně zajímavá, částečně smolná,“ zamýšlí se Jan Boháč nad loňským závodním rokem, který strávil zejména na dlouhých oválech. „Pro nedostatek času a financí jsem musel některé závody odmítnout. Dva závody ELVS byly zrušeny, navíc mně odešly tři převodovky. Takže největší radost jsem měl, že můžu jet v barvách AK Slaný. Jel jsem dokonce ve třech různých slánských vestách a se dvěma stál i na stupních. Takže se mi splnilo další přání.“

Stejně jako letos i jeho loňská sezóna začala druhý květnový víkend v Mariánských Lázních. „V obou závodech jsem byl úplně poslední, což jsem očekával,“ nestaví si žádné monstrózní stavby na růžových obláčcích. „Ale super jsem se povozil, mám tenhle ovál rád. Na veteránech mně vypadávala jednička, takže jsem startoval na dvojku.“

Před startem v Mariánských Lázních
Před startem v Mariánských Lázních

Technické trable se mu nevyhýbaly ani nadále. „Ve Slaném na Memoriálu Antonína Vildeho mně hned v první jízdě bouchla zadní guma,“ vzpomíná. „Málem jsem si ustlal a zbytek závodů jsem jel jako posera. Měl jsem z toho špatnej‘ pocit, nic nepomohlo ani třetí místo a pohár, kterej‘ mně sice udělal radost, ale ten pocit, že jsem jel jako bych měl tři promile a sluneční brejle zůstal…“

Nicméně datum na kalendáři nezůstalo a kolotoč evropské série veteránů se roztočil naplno. „V Mulmshornu jsme si s Káčou šáhnuli na dno sil,“ vypráví Jan Boháč. „Bylo strašný horko, přes čtyřicet stupňů. Káča zadřel GM a mně uletěla převodovka. Bohužel jsem jel na půjčený Jawě od Káči. Když k tomu přičtu, že mu nabourali Medvěda, napadá mě přísloví o třetici… Musím ale moc poděkovat Doris a Igorovi z Mulmshornu, že nám poskytli přístřeší a možnost zrehabilitovat se po dost těžkým závodě. No, oni nám pomáhali už i během závodů. A taky Andy Burmeisterovi, bez něj bych byl úplně v prdeli.“

Věrný mechanik Jan Klauz
Věrný mechanik Jan Klauz

Tropické teploty nás ovšem provázely celé léto. „V Pardubicích bylo zase strašný vedro,“ souhlasí Jan Boháč. „Ale závod byl super. Dráha taky a výsledek mě uspokojil. Spousta lidí a veselo celej‘ den. Den na to jsem jel do Žarnovice, kam jsem dostal pozvánku od Martina Búriho a hned ji přijal. Nemohl jsem se zúčastnit veteránů a Žarnovicu mám moc rád, je to super místo se super lidma. Tam jsem se aspoň povozil na dlouhánu jako vloženej‘ závod při mistrovství Slovenska. Podařilo se mně vyhrát jednu jízdu a bejt‘ v součtu druhej‘, což mně udělalo radost.“

A pak přišel Eenrum. „Byli jsme tam s dvoudenním předstihem,“ vzpomíná Jan Boháč. „Relaxovali jsme na sluníčku, cestovali po okolí, pozorovali mladé fotbalistky Eenrumu… V den závodu začalo jemně pršet, krásnej‘ trávníček se proměnil na kluzkou, slizkou plochu. Při tréninku to klouzalo, jako kdyby dráha byla plná hnusnejch‘ hnědejch‘ slimáků. Na závod začalo pršet, po první sérii to ukončili. Škoda, jet se o den dřív, byl by to super závod. Moc musím poděkovat Pedro Čapkovi a Petrovi Benzovi za spolufinancování cesty. Pojali jsme to zase jako vejlet a užili si těch několik dní volna.“

Cestující MHD Praha mnohdy ani netuší, že je vozí plochodrážní závodník
Cestující MHD Praha mnohdy ani netuší, že je vozí plochodrážní závodník

V celkové klasifikaci čtyřventilů v ELVS figuruje na osmnáctém místě. „Závěrečnej‘ závod v Pfarrkirchenu byl suprovej‘,“ netají se. „Dostal jsem se zázrakem do céčka a byl dvacátej‘ z osmadvaceti, což jsem nečekal ani náhodou. Navíc když se na dráhu navezla spousta novýho písku. Byla strašně hluboká, všechny bolely ruce. S Klauzíkem a Čahounem jsme tam ve volnu blbnuli na dopravním hřišti a skate rampě. Večerní posezení a vyhlašování výsledků super. Hudba, jídlo, pití… Konečné umístění na osmnáctém místě z třiceti bodujících beru jako dobré. Jen Honza Klauz kroutil hlavou nad hudbou, kterou tam hráli. Holt, jódlování je zvláštní.“

 

Krátká dráha jedině snad pod Ještědem

Na krátké dráze se Jan Boháč sveze asi jen v Liberci
Na krátké dráze se Jan Boháč sveze asi jen v Liberci

Na podzim jsme Jana Boháče mohli vidět opět na klasických českých oválech. „V Divišově Bára Pajkrová uspořádala veteránskej‘ závod,“ říká. „Bylo to super, podařilo se mně vyhrát jednu jízdu a celkově se mi jelo dobře. Poslední závod byli veteráni v Liberci. Jelo se systémem družstev a zároveň byli vyhlašováni i jednotlivců. Sever byli Češi, Angláni a Jih Rakušáci a Italové. Naši prohráli jen těsně, bohužel tím, kdo to týmu posral, jsem byl já. Vůbec mně to nešlo a udělal jsem jen dva body. Nakonec úplně nejlepší akce byla rozlučka se sezónou u nás ve Slaným. Povozili jsme se na všem možném. Největší sranda byla s Patrikem Mikelem v sajdě.“

Jan Boháč nelituje, že se nechal přemluvit ke startu v Mariánských Lázních
Jan Boháč nelituje, že se nechal přemluvit ke startu v Mariánských Lázních

Jenže nyní píšeme letopočet 2016 a sezóna Jana Boháče začíná dnes a zítra opět v Mariánských Lázních. „Mariánky jsem vůbec neměl jet,“ vydechne hrdina našeho vyprávění. „Z ležáku lezou jak stříbrný, tak zlatý piliny. To bude asi z vahadel. Chtěl jsem, že bych nejel ani veterány dnes, jeden výsledek se škrtá, ale Tonda Šiška mě ukecal. Měl jsem rozhovor s Káčou Kadlecem, že tam hodím ležáka a pojedu oba víkendy.“

A tak se v uplynulých dnech Jan Boháč za volantem pražského městského autobusu moc neobjevoval. „Mám volno, dával jsem motorky dohromady,“ popisuje. „A mám dobrej‘ pocit, že jsem se nechal ukecat. Honza Klauzů mi slíbil, že tam pojede se mnou na celej‘ víkend, takže to bude hoch zabezpečený.“

Na cestách s Jawa Clubem
Na cestách s Jawa Clubem

Další víkend je na pořadu dne Memoriál Antonína Vildeho s tradičním veteránským vloženým závodem, ale Jan Boháč v něm absentuje. „Krátkou nepojedu,“ vysvětluje. „Akorát kdyby Větrouš z Liberce chtěl, nechám si otevřený vrátka. Jel bych tam i na stará krátký, na stojáku, v Liberci je to hrozně hezký.“

Takže hlavním náplní závodního diáře Jana Boháče bude opět ELVS? „To bych chtěl jet celý, krátkou budu asi vynechávat,“ uvažuje. „Muhlmshorn, Eenrum, Rastede… Budu pokaždý bydlet někde po okolí. Závěrečnej‘ závod je v Rodenu, kde jsou tři dráhy v jedný. Tam chci, nikdy jsem tam nejel, bude tam rozlučka. A pokud skončím do dvacátýho místa, budu spokojenej.“

 


Jan Boháč děkuje:

8„Velké poděkování bráchovi Danielovi, Honzovi Rybovi, Honzovi Klauzovi s Marcelkou a Čahounem, Láďovi Zeithamelovi. Bez nich bych už dál nezávodil. A úplně nejvíc děkuju Radkovi Habartovi, že mě stále vychází vstříc s pracovní dobou.“


 

Premiéra longtracku v Žarnovici
Premiéra longtracku v Žarnovici

Foto: Mirek Horáček, Martin Mesiarik, Jan Kobzáň a archív Jana Boháče

Vyhlašování výsledků ELVS
Vyhlašování výsledků ELVS

Michal Škurla neztrácí naději

Třebsín – 7. května
Loňskou smůlu v české juniorce si chtěl vynahradit letos. Jenže naděje vzala ze své v předvečer prvního závodu v Praze, když se mu vysmekla bruska a zranila jej na levé ruce. Přesto nastoupil, po úvodní nule vybojoval vítězství, avšak bolest byla silnější. Jelikož se letos konají jen dva mítinky, se třemi body žádnou díru do závěrečné klasifikace neudělá. Nicméně sezóna nabízí další výzvy, první hned zítra, kdy v Mariánských Lázních může oslovit kouče národního týmu Milana Špinku. Michal Škurla se magazínu speedwayA-Z svěřil, že si tuto šanci nechce nechat ujít.

 

Michal Škurla před úterním závodem chmuřil čelo
Michal Škurla před úterním závodem chmuřil čelo

„Připravoval jsem si motorku a říznul jsem se,“ popisuje Michal Škurla, jak přišel k ošklivé ráně na své levačce. „Chybička se vloudila.“

Po jeho odstoupení z úterní juniorky na Markétě se vynořily pochybnosti, zda pražský závodník nevypadne ze startovní listiny dlouhodrážního mistrovství republiky. Avšak on sám je rychle vyvrací.

„Mariánky pojedu, včera odpoledne jsem dodělal motorku,“ říká rozhodně, byť poraněná ruka není stále v optimálním kondici. „Snad ta ruka bude lepší. Bolí to, uvidíme.“

Labutí píseň Michala Škurly v úterní pražské juniorce - vítězství před Michalem Tomkou (modrá) a Markem Helmhoutem (bílá)
Labutí píseň Michala Škurly v úterní pražské juniorce – vítězství před Michalem Tomkou (modrá) a Markem Helmhoutem (bílá)

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Mariánky se blíží

Mariánské Lázně – 5. května
Mariánské Lázně čeká kvalitní sezóna na dlouhé ploché dráze.  Historie tohoto sportu sahá hodně, hodně  dozadu. To, co se tady odjelo a událo, by dalo stoprocentně na knihu. Po mezinárodních závodech a mistrovství Evropy se zde poprvé jelo finále mistrovství světa v roce 1976. Pamětníci vědí, že ten rok  měly premiéru čtyřventilové Jawy. Ivan Mauger na jedné z nich získal titul a Ole Olsen stříbro. Teprve za nimi na třetím místě se umístil Němec, známý borec Egon Müller, který si novou  jawu mlsně prohlížel.

 

9V Mariánských Lázních se odjela spousta závodů mistrovství světa, mistrovství republiky a závodů veteránů. A právě taková sezona nás čeká i letos.  V sobotu 7. května od třinácti hodin se pojede evropský pohár veteránů ve dvou kategoriích. Dvouventily a čtyřventily. Startovka je nekonečně dlouhá a zřejmě přijedou všichni, kteří už sem po mnoho let jezdí.

Mariánské Lázně jsou totiž vyhlášené. Krásné město, příjemné prostředí, vynikající stadión a ještě lepší pořadatelský sbor. Jezdí sem proto celé rodiny, aby si tady užily krásný víkend. Nesmím a nechci zapomenout, jaký výkon tady veteráni předvádějí, klobouk dolů před jezdci, kterým je často šedesát, sedmdesát, ale i více let.

Druhý den, tedy v neděli 8. května taktéž od 13 hodin, se pojede mistrovství České republiky s mezinárodní účastí. Po dlouholeté nadvládě legendy Zdeňka Schneiderwinda převzal žezlo náš současný nejlepší jezdec Josef Franc.

8Začátkem dubna měli naši jezdci možnost si zatrénovat. Využili to i borci, kteří s tímto sportem koketují teprve od loňského roku. Nedělní závod bude totiž důležitý v tom, že se z něho bude dělat nominace na světové finále družstev, které se pojede 16. července právě tady. Bude to poprvé v historii a naši jezdci mají obrovskou šanci zabojovat o medaili.

Škoda, že zanechal závodění Richard Wolff. Také se nedaří přemluvit Aleše Drymla, jehož start by byl velikým přínosem. Je tady ale obrovský potenciál v mladých, kteří sice na dlouhé dráze zkušenosti nemají, ale jejich výkony v loňském roce a letos na trénincích dávají velikou důvěru. Šance, jaká se naskýtá 16. července, se totiž dlouho opakovat nebude.

7Martin Málek, Michael Hádek, Hynek Štichauer, Michal Dudek, Michal Škurla, to jsou ti, kteří o reprezentaci budou  v neděli bojovat. Pojďme je podpořit stejně jako ostatní jezdce. Má být hezky a my všichni máme společně možnost v Mariánských Lázních prožít krásný víkend se svými kamarády a sportem, který nadevše milujeme.