Archiv autora: MuDr. Jiří Bayer

Před 30 lety: Aleše Drymla dělil jediný bod od titulu mistra světa

Mariánské Lázně – 20. srpna 1989
Dlouhá plochá dráha je po ledech naší druhou nejúspěšnější plochodrážní disciplínou. Jiří Štancl s Alešem Drymlem (oba je vhodné označit jako starší, neboť i jejich synové stejného jména zanechali výrazný otisk na mezinárodní scéně) získali každý po dvou stříbrných medailích v letech 1983, 1985, 1989 a 1991. To se ještě závodilo pouze na dlouhých pískových drahách, které měřili přibližně kolem jednoho kilometru. Po sloučení závodů na dlouhé a travnaté dráze přidal do naší národní plochodrážní pokladnice dvě bronzové medaile Josef Franc (2012,2017). Schází už jen zlato. Nechybělo mnoho a tento sen se stal skutečností. Nejblíže titulu mistra světa byl v roce 1989 na domácí dráze v Mariánských Lázních Aleš Dryml. K nezapomenutelnému závodu před třiceti lety i k okolnostem, které mu předcházely, jsme vrátili díky vzpomínkám dvojnásobného vicemistra světa.

Stříbro Aleše Drymla

 

Hledání cesty z průměrnosti

„Středisko vrcholového sportu mělo svoje tréninkové programy, ale ve své podstatě tlačilo jezdce do průměru. Někdy to byl spíš podprůměr ‟, pouští se do líčení poměrů v československé ploché dráze v osmdesátých letech Aleš Dryml. „Mě ale nestačilo dostat se do světového finále, chtěl jsem víc. Měl jsem doma dvě bronzové medaile z MS družstev z let 1977 a 1979, za to jsem obdržel titul zasloužilého mistra sportu. Ale já chtěl svou vlastní medaili. Bylo mi jasné, že v takových podmínkách toho nikdy nemohu dosáhnout. Dostal jsem se třeba do Anglie, ale další rok mě tam už nechtěli pustit. Přestože jsem měl výsledky, jel místo mě nakonec někdo jiný.‟

Aleš Dryml v roce 1985 před odchodem na komerční styk

V roce 1985 měl Dryml na svém kontě už dva domácí individuální tituly na krátké dráze (1982, 1984) a jeden na dlouhé (1982). Mohl se pochlubit medailemi z MS družstev, dvakrát se probojoval do světového finále jednotlivců na krátké dráze, dvakrát na ledové a šestkrát na dlouhé dráze. Chyběl ale výraznější zápis do historických tabulek. Dosavadním maximem bylo šesté místo z MS na dlouhé dráze z Mariánských Lázní v roce 1983. Cestu k zlepšení svých výsledků spatřoval v pravidelnějším kontaktu se světovou plochodrážní špičkou. Ale jak toho dosáhnout?

„Ve svazarmu po mě pořád chtěli medaili, ale přitom jsem měl možnost jet pouze sedm zahraničních závodů a to včetně krátké a dvojic ‟, pokračuje ve svém vyprávění Aleš Dryml. „Když jsem odešel do Německa, tak jsem měl závodů pětačtyřicet. Tady jsem měl před svým odchodem sice šest motorek, ale bylo mi to k ničemu. Teprve v Německu jsem se mohl dostat k nejlepšímu materiálu a ladičům. Potřeboval jsem se pravidelně utkávat se světovou špičkou, abych s nimi dokázal udržet krok. Proto jsme s Jiřím Štanclem odešli na komerční styk. To byl nadlidský úkol. Všichni mi říkali, že ať na to rovnou zapomenu, že nikam nepojedu. Ale já jsem se nedal odbýt. Šel jsem za tím, hledal jsem všemožné cesty, dokud jsem toho nedosáhl. Vedení ploché dráhy bylo zásadně proti. Nemohli si dovolit, abychom měli lepší výsledky, než jezdci Rudé hvězdy a SVS. Mohlo by se totiž ukázat, že to jde i líp. A tak to také bylo. Také šlo dost o peníze. Najednou bychom jezdili bez vedoucího výpravy, který po závodě shrábne peníze a pak rozdělí diety. Každý se na tom chtěl trochu přiživit. Jenže naše situace nebyla vůbec snadná. Šli jsme do toho s ničím, všechno si museli koupit a nesli i všechna rizika. Do ciziny jsem nakonec šel přes Autoturist. Hodně mi pomohli otec Gerda Risse a také Hans Wassermann. Koupil jsem tam celou motorku. Za dva motory dal tři tisíce šest set marek a pak to všechno splácel.

Aleš Dryml na komerčním styku

Tvrdý chléb na západní frontě

„Tlak byl velký ‟, vzpomíná Dryml. „Člověk musel mít výsledky. Štancl odcházel jako vicemistr světa, já to měl těžší. Mým nejlepším výsledkem bylo šesté místo v mistrovství světa, tak jsem se musel o to víc snažit, abych byl na závodech pokud možno do věnce. Neměl jsem dodávku, jen golfa s přívěsem. Peníze jsem obratem dával do techniky, všechno něco stálo. Autoturistu jsem musel každý měsíc vyplatit tři tisíce pět set marek a to jsem nevěděl, že se mi nic z těch čtyř let nebude počítat do důchodu. Pro mě ale nebyly důvodem peníze, byla to jediná cesta, jak se dostat do pravidelného kontaktu se světovou špičkou a zlepšit své výsledky.‟

Jenže vedení československé ploché dráhy paradoxně oběma jezdcům zakázalo start v závodech domácího i světového šampionátu. Reprezentace se tak dobrovolně připravila o své dva nejlepší jezdce, aby snad svým špatným příkladem nesnižovali motivaci mladých závodníků a nevrhali svými výsledky špatné světlo na práci trenérů.

„Stále jsem věřil, že někdo dostane rozum a účast v mistrovství světa nám bude umožněna, ale najednou jsem byl pro všechny černá ovce‟, popisuje Aleš Dryml své pocity po zákazu reprezentovat. „O to hůř bylo, že se mi začalo dařit. Měl jsem výsledky a to bylo špatně. Další rok dělali všechno pro to, abych nikam nevyjel. Nakonec jsem se tam přeci dostal, ale to byla už půlka sezóny. Přišel jsem o tři reprezentační sezóny, ale nikdy jsem toho nelitoval. Kdybych ten krok neudělal, tak bych nikdy nedosáhl takových výsledků.‟

V Německu si Aleš Dryml musel pořídit nové motocykly

Draze zaplacený odchod se nakonec vyplatil

V roce 1989 se po šesti letech konalo finále mistrovství světa na dlouhé dráze v Mariánských Lázních. „Bylo mi už třicet šest a chtěl jsem tam jet a prodat, co jsem se naučil ‟ posouvá se Dryml ve svém vyprávění do sametového roku 89. „Hledal jsem všemožné cesty, abych prolomil reprezentační zákaz. Nakonec mi pomohl můj brácha. Je lékař a tehdy pracoval v Sanopsu. Díky tomu měl kontakt na důležité stranické činitele a podařilo se mu určité osoby přesvědčit, jak je důležité, aby Dryml to finále jel. Podařilo se. Svou účast jsem si ale musel nejprve vybojovat v domácím šampionátu.‟

Začátkem května se v Mariánských Lázních konal úvodní podnik čtyřdílného seriálu, který byl tento rok netradičně pojat jako mezinárodní s dvěma zastávkami v NDR (Ludwigslust a Parchim). Aleš Dryml obsadil v úvodním podniku druhé místo, o jeden bod za Romanem Matouškem. Pak se objevil ještě v Parchimu, kde zvítězil. Zbylé dva podniky vynechal, což mu v konečném účtování vyneslo sedmou příčku. Matoušek jel pouze první závod a tak se osmého srpna ze svého druhého titulu na dlouhé dráze mohl radovat Antonín Kasper.

 

Úřadující mistři republiky do finále neprošli

Do kvalifikačních kol světového dlouhodrážního šampionátu anno domini 1989 vstoupilo celkem sedm československých jezdců.

Z německého Harsewinkelu postoupil pátým místem Antonín Kasper. Pro desátého Bohumila Brhela místo v semifinále nezbylo. Z vítězství se radoval domácí Uwe Gessner s na ležato uloženým motorem Godden, před mistrem světa z roku 1985 Simonem Wiggem z Velké Británie.

V dánském Korskro, kde jsme neměli žádné želízko v ohni, se zrodilo první překvapení. Po úvodní jízdě si komisaři vyhmátli exmistra světa z Mariánských Lázní (1983) a jednoho z největších favoritů celého šampionátu Američana Shawna Morana. Po pozitivním testu na alkohol byl ze závodu vyloučen a následný distanc od FIM i od domácí federace na sebe nenechal dlouho čekat. Tehdy ještě nikdo netušil, že jej rok dělí od ještě většího dopingového skandálu po zisku stříbrné medaile v MS na krátké dráze. V Korskro s přehledem zvítězil domácí favorit, mnohonásobný mistr světa na krátké dráze, Hans Nielsen před další hvězdou z USA Samem Ermolenkem a Marvinem Coxem z Velké Británie.

V bavorském Pfarrkirchenu předvedli senzační výkon Petr Vandírek s Bořivojem Hádkem, když obsadili druhé a třetí místo za vítězným Karlem Maierem. Za svá záda tak odsunuli nejen bronzového medailistu z roku 1986 Švýcara Gerharda, ale i mistra světa z roku 1979 a velkou domácí hvězdu Aloise Wiesböcka.

Úspěch našich barev ve Pfarrkirchenu. Zleva: Petr Vandírek, Karl Maier, Bořivoj Hádek

Poslední kvalifikační kolo se konalo v severoněmeckém Scheesselu, kde jsme měli trojí zastoupení. Roman Matoušek skončil šestý, Aleš Dryml hned za ním. Jediným, kdo uvízl v síti kvalifikačních kol, byl pardubický Pavel Karnas.

„Mě vždycky posílali do Scheesselu‟, směje se Dryml. „Nikdo tam nechtěl jezdit, dráha je tam hluboká a těžká. Všichni se báli cejchy. Já jsem ale vždycky dobře startoval a tak jsem tam jezdil rád. Dařilo se mi tam už v třiaosmdesátém při semifinále MS a v jednadevadesátém jsem tam semifinále vyhrál. Tehdy v kvalifikaci 1989 jsem měl problémy s prokluzující spojkou a byl v jedné jízdě vyloučen za najetí do pásky. V těch letech se jezdilo s osmi jezdci na startu (1988-1990, pozn. autora), za vítězství v jízdě bylo sedm bodů, tak byla každá ztráta dost znát.‟

Vítězem se stal úřadující vicemistr světa Němec Klaus Lausch, později vynikající ladič motorů, před svým krajanem Gerdem Rissem a dalším loňským medailistou Chrisem Mortonem z Velké Británie. Cestu do dalších bojů si s přehledem zajistili veterán světových plochých drah, trojnásobný mistr světa na dlouhé a mistr světa na krátké dráze Egon Müller a také dvojnásobný mistr světa na ledové ploché dráze Švéd Erik Stenlund. Posledním postupujícím byl Finn Rune Jensen z Dánska, dobře známý naším divákům ze svých startů v Mariánských Lázních. Z Scheesselu překvapivě nepostoupil domácí Heinrich Diener. Na dravého Angličana Simona Crosse zbylo v semifinále jen místo náhradníka.

Dva červencové semifinálové závody určily šestnáct jezdců pro světové finále, které bylo na programu 20. srpna v Mariánských Lázních. Nový systém s osmi jezdci na startu redukoval startovní pole z osmnácti na šestnáct závodníků, tak bylo síto o něco hustší než dříve.

První semifinále hostil Waldstadion v Herxheimu v Porýní-Falc. Závod byl poznamenán hororovým pádem jednoho z favoritů Sama Ermolenka. Po dvou jízdách měl na kontě dvanáct bodů a cesta do druhého světového finále na dlouhé dráze se zdála být otevřená. Zlom nastal v první zatáčce další jízdy, kde došlo k hromadné kolizi tří jezdců. Sam musel být letecky transportován do traumacentra a dvanáct zlomenin jeho pravé nohy znamenalo nejen dlouhou závodní pauzu a množství operací, ale i doživotní deformitu nohy. Kvůli jejímu zkrácení musel sympatický americký závodník trvale nosit speciálně upravenou obuv s vysokým podpatkem. To mu však nezabránilo v tom, aby se k ploché dráze vrátil a o čtyři roky později získal v Pockingu titul mistra světa na krátké ploché dráze.

Závod na své domácí dráze ovládl Gerd Riss před Hansem Nielsenem. Aleš Dryml si napravil reputaci ze čtvrtfinále a blýskl se skvělým třetím místem. Do finále se probojovali i Egon Müller, Marvin Cox, Klaus Lausch, Chris Morton a Erik Stenlund. Finn Rune Jensen možná doufal ve víc, než jen v místo náhradníka, ale jezdecká forma někdejší světové pětky s koncem dekády začínala pomalu stagnovat. Mnoho nechybělo a v Mariánských Lázních by se objevil i Švéd Per Jonson, který o rok později triumfoval ve světovém finále na krátké dráze. Do finále se nepodíval ani jeho krajan Henka Gustafsson, který měl však své nejlepší dlouhodrážní roky teprve před sebou.

Herxheim znamenal konečnou zastávku i pro exmistra Evropy na travnaté dráze (1987) a dvojnásobného mistra ČSSR na dlouhé dráze (1987, 1988) Romana Matouška. Nezapomenutelný bouřlivák české i světové ploché dráhy dlouho živil naděje na postup, ale ty vzaly za své po spektakulárním pádu z přední pozice v jedné ze závěrečných jízd. Dlouhá dráha tak navždy zůstala jedinou disciplínou, ve které Roman nedosáhl světového nebo evropského finále. Nutno však také dodat, že se o to pokoušel jen pouhé dva roky.

Mistr Evropy Roman Matoušek nepostoupil ze semifinále v Herxheimu

Druhé semifinále se konalo o týden později, tedy 23. července v bavorském Mühldorfu. Čtyřnásobný a úřadující mistr světa Karl Maier se na své domácí dráze musel sklonit před svým největším rivalem Simonem Wiggem. Obrovským překvapením však bylo vystoupení německých juniorů, když Mario Trubkovic skončil třetí a Andre Pollehn čtvrtý.

Andre Polehn se v roce 1994 stal v mariánských Lázních vicemistrem světa

O jediný bod méně získal vítěz čtvrtfinále Uwe Gessner, ale tomu ani páté místo nestačilo k postupu, neboť se stal obětí krutého a trochu nesmyslného pravidla o maximálním počtu tří postupujících závodníků z jedné země. Za ním skončili majitel bronzové medaile z roku 1986 Švýcar Marcel Gerhard (pozdější mistr světa roku 1992) a Alois Wiesböck, ale i ten mohl stejně jako Gessner na světové finále zapomenout. Naopak osmý Petr Vandírek, novopečený mistr ČSSR na krátké dráze, se mohl těšit na své třetí dlouhodrážní světové finále, kde chtěl na domácí půdě vylepšit své dosavadní maximum – devátou příčku z Pfarrkirchenu 1986.

Petr Vandírek na slavnostním nástupu

Československý úspěch doplnil devátý Bořivoj Hádek, pro kterého bylo naopak finále v Mariánských Lázních světovou premiérou. Do finále díky vyřazení Němců proklouzl i úřadující britský šampion na trávě Steve Schofield. Na Antonína Kaspera zbylo alespoň místo náhradníka. Trochu hořká pilulka pro novopečeného mistra republiky na dlouhé dráze a světového finalistu z předchozího roku.

Antoním Kasper byl Mariánských Lázních náhradníkem

V přípravě pomáhá psycholog i jízdní kolo

Pokud náhodný zvědavec zabloudil v polovině srpna na kilometrový pískový ovál v Mariánských Lázních, mohl kromě desítek členů automotoklubu pilujících finální úpravy svého svatostánku zahlédnout i nenápadného muže, jak projíždí dlouhé rovinky i pověstné klopené zatáčky na bicyklu.

Kdo byl onen cyklista, nám odhalí hlavní hrdina našeho vyprávění: „Týden před finále jsem se ubytoval i s rodinou v Mariánkách a koncentroval se na přípravu. Ne na motorce. Tam jsem měl natrénováno dost a nepotřeboval si něco dokazovat. Většinu závodů v Německu jsem absolvoval na trávě, což mi pomohlo hodně na fyzičku, kterou jsem měl jako nikdy. Běhal jsem nebo projížděl dráhu na kole, abych se ji naučil. Na motorce jsem tam trénoval jen jednou. Vyzkoušel jsem si starty. Zjišťoval jsem, v který moment je lepší motorku odlehčit a kde naopak zatížit zadní kolo, kde zalehnout. Jel jsem rámovinu od Hagona, motory mi připravoval Fritz Dorer, stejně jako Rissovi. Ten jel Jawu i GM. Já měl Jawu osmdevětsedmičku. To byl sice motor pro krátkou dráhu, nebo aspoň tak ho označovali ve fabrice, ale pro nás nebyl problém předělat ho na dlouhou. Ten motor ještě mám. Pak ho ještě jezdil Aleš na krátké dráze. Od Jawy jsem dostal ještě novou osmdevětosmičku. Já nebyl nikdy tovární jezdec Jawy, tomuhle se říkalo spíš tovární podpora. V té době jsem taky začal spolupracovat se sportovním psychologem. Naučil jsem se pracovat s dechem a tepovkou. Hlavně se umět v důležitý moment zklidnit a koncentrovat.

Soustředění Aleše Drymla před finálovou jízdou

 

V Mariánských Lázních počtvrté o mistra světa

V roce 1989 patřily Mariánské Lázně nejen mezi stálice pořadatelů závodů mistrovství světa, ale díky tradičně na jedničku zvládnuté organizaci závodů se těšily velmi dobré pověsti. Proto nebylo velkým překvapením, že po úspěšných finálových závodech v letech 1976, 1979 a 1983 přidělila FIM světové finále zdejšímu automotoklubu i počtvrté. Aleš Dryml jel první světové finále v roce 1977 v dánském Aalborghu, kde obsadil sedmou příčku. V Mariánských Lázních skončil jedenáctý v roce 1979, když v jedné jízdě zvítězil a další nedokončil pro přetržený řetěz. V roce 1983 dosáhl v Mariánkách svého nejlepšího výsledku. Probojoval se až do finálové jízdy a obsadil celkově šesté místo. O rok později triumfoval na zdejší dráze ve čtvrtfinále MS. Teď jej tedy čekal třetí pokus, kdy mohl na domácí půdě bojovat o světovou medaili.

Předposlední srpnový víkend devětaosmdesátého roku se Mariánské Lázně začaly zaplňovat lavinou plochodrážních fanoušků z celého světa. Větší část téměř třicetitisícového publika tvořili diváci z Německa. Nebylo se co divit. Z šestnácti účastníků finále bylo šest Němců.

Na nástupu zleva: Mario Trubkovic, Karl Maier, Egon Müller

Lákadlem číslo jedna byl samozřejmě úřadující mistr světa Karl Maier, který přijel do Mariánských Lázní bojovat o hattrick.

Karl Maier přišel v Mariánských Lázních o hattrick

Zuby na zlato si brousil i obhájce stříbrné medaile Klaus Lausch. Nemalé zastoupení svých příznivců v publiku měl i legendární Egon Müller. Trojnásobný mistr světa na dlouhé dráze a mistr světa na krátké dráze z roku 1983 patřil i ve svých čtyřiceti letech mezi favority. Hodně se věřilo i vítězi semifinále v Herxheimu Gerdu Rissovi.

Egon Müller
Egon Muller na slavnostním nástupu

Proti německé mašinérii se měl postavit především Simon Wigg, mistr světa z roku 1985 a stříbrný o dva roky později. Sympatický britský blonďák tento rok vynechal šampionáty dvojic a družstev a plně se koncentroval na individuální finále na krátké a především dlouhé dráze. Své ovoce měla přinést i intenzivní spolupráce s Ivanem Maugerem.

Simon Wigg

Dalším, kdo si oprávněně dělal naděje na zlato v Mariánských Lázních, byl mistr světa na krátké dráze z let 1986 a 1987 Dán Hans Nielsen. V Mariánských Lázních zvítězil v roce 1982 ve čtvrtfinále MS, o rok později byl na zdejší dráze ve finále dvanáctý. Po medaili sahal v letech 1986 ve Pfarrkirchenu a v roce 1988 v Scheesselu, ale dvakrát jej zradil motocykl, jednou byl vyloučen za nejetí do pásky. Jeho maximem tak zůstávalo nepopulární čtvrté místo z předchozí sezóny. Kvalifikací roku 1989 prošel jako nůž máslem (vítěz čtvrtfinále, druhý v semifinále) a jeho ambice tak byly jistě oprávněné.

Hans Nielsen zkouší start

Počítat se muselo i s Marcelem Gerhardem nebo Erikem Stenlundem, mistrem světa na ledové ploché dráze z let 1984 a 1988. Ten byl považován za černého koně závodu.

Mistr světa na ledě Erik Stenlund

A pak tu byl Aleše Dryml, respektovaný šestatřicetiletý jezdec, mnohonásobný světový finalista, který ale tři roky ve světovém šampionátu pauzíroval.

Aleš Dryml na slavnostním nástupu před finále 1989

V sobotním tréninku, který zhlédlo na šest tisícovek diváků, byl Aleš Dryml nejrychlejší před Maierem a Trubkovicem. Wigg zajel pátý čas, Nielsen až osmý, Lausch řešil ve volném tréninku problémy se spojkou a do měřeného nenastoupil. Pozornost v depu poutá Mario Trubkovic, který si přivezl motocykl s ležatým motorem. Je to stroj, na kterém Uwe Gessner zvítězil ve čtvrtfinále v Haarsewinkelu. I druhý stroj mladého Němce budí pozornost, konkrétně kyvná vidlice jeho předního kola. I tato novinka dojde v budoucnosti absolutního rozšíření.

Finále je tady

V Neděli dvacátého srpna 1989 pálilo v Mariánských Lázních slunce a nádherný den sliboval i napínavé závody. V jedenácti jízdách s osmi jezdci na startu každé z nich se mělo rozhodnout o tom, komu se celoroční dřina v dílně i na závodech vyplatila a kdo pojede domů s prázdnou.

Slavnostní nástup

Tři z největších favoritů – Wigg, Maier a Nielsen na sebe narazili v první jízdě. Maier jde do čela, za ním jsou Simon Wigg a Petr Vandírek. Vandírek odstartoval výborně od prken, ve výjezdu se ale nechal vynést příliš na venek a v hlubokém materiálu, když chtěl zalehnout, se přetočil a padá. Jízda není zastavena. Nielsen překvapivě až kolem čtvrtého a pátého místa, nakonec se musí bránit i Hádkovi. Wigg několikrát útočí na vedoucího Maiera, ale ten ho dokáže uhlídat za svými zády až do cíle. Müller v posledním kolem odpadá ze třetího místa s přetrženým řetězem. První body jsou rozděleny.

Start první jízdy. Na čele Petr Vandírek (8) Karl Maier (6) Simon Wigg (3)

Je tu druhá jízda a na startu Dryml Lausch a Riss. Dryml má dobrý start, ale v zatáčce na lajně ho zavírají Trubkovic s Rissem. Dryml klesá až na páté místo, ale už na protilehlé rovince je na čtvrtém místě za Rissem, když vede Lausch před Trubkovicem. Riss se pere s dráhou i motorkou. Ve druhém kole odpadá Lausch z prvního místa s defektem a to je konec zlatých nadějí jednoho z favoritů. V dalším kole padá vlastní vinou Polehn. Vítězí Trubkovic. Dryml se snaží útočit na Risse, ale je až třetí.

Mario Trubkovic byl po prvních dvou jízdách neporaženým jezdcem

Dryml vše napravuje hned v následující 3. Jízdě, předvádí skvělý start od prken, v první zatáčce se jen mihne kolem Marvina Coxe a na rovince má už dobrých 30 metrů náskok. Wigg startující z červené dráhy se musí probojovávat přes Nielsena a Coxe. Nakonec končí druhý, což už je ztráta druhého důležitého bodu. Nielsen jede překvapivě slabě, sice dobře odstartoval (což je v tomto odpoledni spíše výjimka), ale z druhé pozice se postupně propadá až na čtvrtou. Nemá rychlost a v zatáčkách se dostává příliš navenek. Je jasné, že dnes mistrem světa nebude. Ani loni bronzový Chris Morton nepojede z Mariánských Lázní s věncem kolem krku. Tentokrát je až šestý za Hádkem.

Chris Morton bronzovou medaili neobhájil

Další z favoritů Erik Stenlund se v této jízdě pravděpodobně připravil o šanci na medaili, když nestihl tříminutový limit před startem a je z jízdy vyloučen.

Hans Nielsen nesplnil v Mariánských Lázních úlohu favorita

Na startu čtvrté jízdy nejprve Petr Vandírek z modré dráhy najíždí do pásky, ale nepřejel ji oběma koly, takže dle tehdejších pravidel není z jízdy vyloučen. Opakovaný start nemá špatný, ale v nájezdu jej ostatní jezdci z vnějšku zavírají a po průjezdu zatáčkou zůstává úplně na chvostu. Jede se zraněnou nohou a velkým sebezapřením.

Start čtvrté jízdy. Zleva: Riss, Polehn, Gerhard, Lausch, Muller, Vandírek a Maier

Překvapením této jízdy je druhé suverénní vítězství Trubkovice, stejně tak i druhé místo Polehna před Maierem, který se po špatném startu musel probíjet až z páté pozice přes Gerharda a Risse. Müller končí až pátý, Lausch šestý a následně zcela demotivován odstupuje z celého závodu. Další z favoritů Gerd Riss odpadá pro defekt spojky.

Andre Polehn byl jedním z překvapení závodu

 

Klausch Lausch brzy ze závodu odstoupil

Riss má další defekt hned v následující, páté jízdě a je definitivně ze hry, stejně jako Morton, který končí poslední. Naopak první vítězství získává Wigg, když Maierovi ubírá body i Stenlund. Vandírek je čtvrtý.

Start páté jízdy. Zleva: Vandírek, Wigg, Maier, Cox, Riss a Polehn

V šesté jízdě nahrazuje Lausche Kasper, ale publikum jásá Drymlovi, který předvádí hladký triumf před Nielsenem a Müllerem. Dosud suverénní Trubkovic zaspal na startu a končí až šestý.

Sedmá jízda rozhoduje

Stěžejní jízdou celého závodu je bezesporu ta s pořadovým číslem sedm. Po startu se Maier ujímá vedení, o druhé místo se perou Dryml a Cox. Dryml jede druhou zatáčku vnějším obloukem, Cox ho chce ve výjezdu zavřít, místo toho ale dochází ke kontaktu a Dryml končí v mantinelu. Nastává delší pauza, ve které se Drymlovi mechanici pokouší dát motocykl do provozuschopného stavu. Nakonec Dryml sedá na náhradní stroj Gerda Risse. V jízdě jsou tak k vidění dva stroje s číslem čtrnáct. V opakované jízdě jde znovu do čela Maier, ale s píchlou zadní pneumatikou se v posledním kole propadá až na páté místo. Vítězí Stenlund před Egonem Müllerem, Drymlem a Hádkem. Trubkovic neustál roli vedoucího jezdce, na startu je nervózní, v průběhu jízdy hodně chybuje a končí až šestý. Pohledem konečné bilance přišel Aleš Dryml v této jízdě pravděpodobně o zlatou medaili nebo alespoň o šanci rozhodnut o svém osudu v rozjezdu, Karl Maier zde patrně přišel o stříbro a titul vicemistra.

„Kluci mi nestihli dát motorku včas do kupy‟, vrací se Dryml k událostem závodu. „Náhradní motorku jsme nemohli použít, protože jsme z ní předtím použily součástky na tu první. Gerd Riss mi půjčil svojí. Ale to bylo GM, jiný převody a tak. Bylo to hektický. Helmu, návlek, brejle. Ty mi pak při opakované jízdě spadly. Ve výjezdu jsem si chránil oči a pak si brejle levou rukou natahoval přes helmu. Skončil jsem třetí, což mě pak ve výsledku stálo titul.‟

Tím, kdo se v tu chvíli může radovat, je v depu Simon Wigg. Ivan Mauger, který na této dráze vybojoval světový titul v roce 1976, mu dává ještě poslední rady a Angličan pro sebe následně rozhoduje poslední jízdu základního rozpisu, druhý je Polehn, Nielsen až čtvrtý.

Před semifinálovými jízdami je tak na čele Wigg s šestadvaceti body, o dva body před Drymlem. Maier ztrácí na Drymla další čtyři body. Stenlund, Trubkovic a Nielsen mohou ještě teoretizovat o třetím místě. Hádek je v tuto chvíli jedenáctý, ale na soupeře v první osmičce a tedy postup do finále mu schází jen dva body.

 

Semifinále hraje do karet britského blonďáka

V první semifinálové jízdě triumfuje Wigg před Stenlundem a Müllerem. Trubkovic přichází o medailový sen kvůli defektu zapalování. Vandírek jízdu nedokončil a celkově je čtrnáctý.

I druhé semifinále hraje do not Simona Wigga, když vítězný Maier bere další bod jeho největšímu soupeři Drymlovi. Aleš končí druhý před Gerdem Rissem. Hádek je poslední a na finále může zapomenout, v celkovém hodnocení se před něj posouvají ještě Riss a Schofield, který se trochu probudil až v posledních dvou jízdách. Hádkovi tak nakonec patří třináctá příčka.

Simon Wigg zvítězil v druhém semifinále

Vítězství ve finále nestačí

Zbývá jediná jízda – finále. Bodově je na tom nejlépe Wigg s třiatřiceti body, Dryml má třicet, Maier dvacet sedm, Stenlund dvacet čtyři.

„Viděl jsem jak Zierk a Mauger obcházejí ostatní účastníky finále a bylo mi hned jasné, co domlouvají‟, vzpomíná na atmosféru před finálovou jízdou Aleš Dryml.

Dryml nemá jak taktizovat. Nezbývá než předvést vše, co umí. Po startu jde okamžitě do čela a proměňuje finálovou jízdu ve své sólo. Druhý jezdí Maier před Trubkovicem, který ale odpadá pro defekt a uvolňuje tak cestu pro Wigga k titulu mistra světa. Rozdílem jediného bodu.

Aleš Dryml Mariánské Lázně 1989

A jak se na výsledek finále dívá s odstupem třiceti let Aleš Dryml? „Mrzí mě, že si to dohodli někde v zákulisí. Myslím, že kdyby se rozhodovalo na dráze, v rozjezdu, tak bych ho porazil. Chyba byla v té jízdě, kdy mě sestřelil Cox. Tam jsem na půjčený motorce ztratil body i titul‟

I když chyběl opravdu maličký kousek a mohli jsme slavit mistra světa, patří tento nezapomenutelný závod a stříbrná medaile Aleše Drymla k největším skvostům československé a české ploché dráhy.

 

Finále mistrovství světa na dlouhé ploché dráze 1989 – Mariánské Lázně:

1. Simon Wigg (GB) 6 6 7 7 7 5 38
2. Aleš Dryml Sr. (CS) 5 7 7 5 6 7 37
3. Karl Maier (D) 7 5 5 3 7 6 33
4. Erik Stenlund (S) 5 X 6 7 6 4 28
5. Egon Müller (D) E 3 5 6 5 3 22
6. Hans Nielsen (DK) 3 4 6 4 2 1 20
7. Andre Pollehn (D) f 6 2 6 3 2 19
8. Mario Trupkovic (D) 7 7 2 2 1 E 19
9. Marcel Gerhard (CH) 4 4 4 2 3 17
10. Marvyn Cox (GB) 4 5 3 X 4 16
11. Gerd Riss (D) 6 E E 1 5 12
12. Steve Schofield (GB) 2 1 E 5 4 12
13. Borivoj Hadek (CS) 2 3 3 4 0 12
14. Petr Vandirek (CS) f 2 4 3 E 9
15. Chris Morton GB) 3 2 1 1 1 8
16. Antonín Kasper Jr. (CS) 1 0 2 3
17. Klaus Lausch (D) E 1 1

 

Stupně vítězů, zleva: Aleš Dryml, Simon Wigg a Karl Maier

Martin Málek se zlatým písmem zapsal do historie dlouhé dráhy v Mariánských Lázních

V historii mariánskolázeňské ploché dráhy, která se píše od roku 1924, se v kvalifikačních závodech evropského nebo světového šampionátu pouze šestkrát postavil na nejvyšší stupínek domácí jezdec. Byli to Luboš Tomíček v roce 1961, Jiří Štancl v letech 1981 a 1985, Aleš Dryml starší v letech 1984 a 1993 a letos po dlouhých šestadvaceti letech Martin Málek. Ten svůj triumf kromě bodového maxima dokonale podtrhl ještě prolomením dvacet jedna let starého traťového rekordu.

Martin Málek zapsal své jméno mezi vítěze v Mariánských Lázních

Nádherná kilometrová dráha v západočeských lázních nabízela odměnu pro dvanáct nejlepších závodníků v podobě postupu do závodu Challenge, který se pojede 25.8. v německém Scheesselu.  Odtud pak vedou vrátka do seriálu dlouhodrážního mistrovství světa pro rok 2020.

Mariánské Lázně viděly další světový závod

Necelých osm stovek platících diváků shlédlo v horkém sobotním odpoledni bezmála pětihodinový maraton šestadvaceti jízd, v nichž se představilo celkem dvacet šest jezdců z devíti zemí. Tou desátou měl být Nový Zéland, ale Bradley Wilson-Dean se ze závodu omluvil a uvolnil tak místo pro našeho Michala Dudka. Pro zranění se omluvil i jeden z favoritů stálý účastník dlouhodrážního seriálu Grand Prix Romano Hummel z Nizozemí. Toho nahradil Jérome Lespinasse, který tak rozšířil francouzské zastoupení na pět jezdců.

Stephane Tressarieu ještě nepatří do starého železa

Těm vévodil nejstarší ze slavné bratrské trojice, vicemistr světa z roku 2009, Stéphane Tressarieu. Medailemi ze světového šampionátu se však mohli pochlubit i další jezdci startovní listiny, jako třeba náš Josef Franc, Brit Richard Hall nebo Němci Stephan Katt a Bernd Diener. Vicemistr světa z roku 1996 Diener, který letos oslavil neuvěřitelných šedesát let, je i stálým účastníkem letošního seriálu Grand Prix. Jezdec, který mimo jiné v Mariánských Lázních zvítězil v semifinále MS v roce 1996, se do svého prvního finále mistrovství světa probojoval v roce 1986!

Základ české reprezentace v Mariánských Lázních tvořili kromě dvojice želízek v ohni letošního seriálu Grand Prix Josefa France a Martina Málka ještě novopečený mistr republiky Hynek Štichauer, pražský Michal Škurla, slánský Michal Dudek a na pozici náhradníka letošní nováček na dlouhých oválech Zdeněk Holub.

Josef Franc patří mezi nejužší světovou špičku

Finská jednička Jesse Mustonen, mladší bratr českým divákům dobře známého Aki-Pekka Mustonena,  si chtěl spravit chuť po ztrátě domácího dlouhodrážního titulu, o který jej před měsícem ve Forsse připravil Jörg Tebbe a v Mariánských Lázních šel od vítězství k vítězství.

Suverénní Jesse Mustonen ztratil svůj jediný bod až v poslední jízdě

Krok s ním dokázali držet jen dva jezdci a to Martin Málek a pak jednadvacetiletý Brit , člen štříbrného družstva a bronzový medailista z loňského mistrovství Evropy na travnaté dráze Zach Wajtknecht . Po bodu ztráceli Josef Franc, kterého v desáté jízdě porazil Málek a dále letošní finalista Long track Grand Prix Němec Max Dilger, který ztratil bod s Wajtknechtem.

Max Dilger
Zach Wajtknecht se ohlíží za svými soupeři

Franc v páté jízdě naservíroval nadšeným divákům jeden z nejhezčích soubojů dne. Do čela šel po startu Tressarieu, ale český závodník na něj dotíral celá tři kola, ve kterých dokonale předvedl, jak se jezdí dlouhá plochá dráha. Ostrý útok vnitřkem v nájezdu do třetího kola ještě nevyšel, ale ve druhé zatáčce se vnějškem dostal nad Francouze a nekompromisně si našel cestu do čela.

V páté jízdě udržel Tressarieu za svými zády Josefa France jen tři kola

Hynek Štichauer se ve své první jízdě na startu potkal s Martinem Málkem. Do čela šel po startu pardubický závodník, ale Martin byl ve výjezdu z první zatáčky rychlejší a usadil se bezpečně na čele. V cíli pak měl více než stometrový náskok na Štichauera, který se ještě v závěru musel bránit dotírajícímu Kattovi.

Slabší úvod měl Bernd Diener, když po třetím a druhém místě vyšel ve třetí sérii bodově naprázdno. Katt se po úvodním zaváhání chytil a své druhé vystoupení proměnil ve vítězství, ale komu se vyloženě nedařilo, byl překvapivě Richard Hall. Více se rozhodně čekalo i od dalšího z Finů Henriho Ahlboma, jehož otec má doba světový bronz z ledových oválů. Z prvních třech jízd přivezl jen tři body a o loňském pátém místě v kvalifikačním závodě v Mariánských Lázních si mohl nechat jen zdát.

Stephan Katt zná dráhu v Mariánských Lázních velmi dobře

Hezký souboj nabídla sedmá jízda, ve které si chtěl bodové konto vylepšit Hynek Štichauer. Po vydařeném startu se usadil na čele avšak těsně následován dobře jedoucím Francouzem Gaétanem Stellou. V první zatáčce druhého kola se Francouz na chvíli dostal před českého závodníka, ale Hynek vzápětí kontroval a ve výjezdu už byl opět první. Těsný kontakt vydržel až do třetího kola, ve kterém byl přeci jen úspěšnější francouzský jezdec.

Souboj Hynka Štichauera a Gaétana Stelly v sedmé jízdě trval celá čtyři kola a patřil k nejhezčím v celém odpoledni
Ještě jednou souboj Hynka Štichauera s Gaétanem Stellou

Z francouzské pětice v úvodu hodně překvapil Steven Labourie, který závod rozehrál druhým místem. Konec jeho nadějím však znamenal defekt ve třinácté jízdě. Na náhradním stroji již do konce závodu pouze paběrkoval.

Michal Škurla bojoval o každý bod, ale na postup to nestačilo

Příliš se nedařilo dalším českým zástupcům. Michal Škurla se v nájezdu do první zatáčky své úvodní jízdy propadl až na úplný chvost, aby v posledním kole vybojoval alespoň jeden bod na úkor Christiana Hülshorsta z Německa. Do konce závodu dokázal přidat ještě tři, což však bylo od postupových pozic daleko. Druhý z Michalů slánský Dudek se na rozdíl od domácího mistráku trochu trápil a nedokázal jet v kontaktu s ostatními jezdci. Konec jeho trápení přinesl defekt v sedmé jízdě, do které ani neodstartoval.

Michal Dudek neměl vůbec svůj den. Vlevo Jarno de Vries.

Když Karel Kadlec dával dohromady startovní listinu letošního domácího šampionátu na dlouhé dráze, lamentoval především na dvojici Dánů, kteří svou účast v závodě nejdříve přislíbili a pak bez omluvy nedorazili. Jedním z nich byl Kenneth Kruse  Hansen, jedno z největších překvapení letošní sezóny. Jednatřicetiletého rodáka z Kodaně, který se dosud specializoval výhradně na klasickou speedway, přivedl k myšlence dlouhé dráhy dvojnásobný mistr světa v této disciplíně Erik Gundersen.  Hansen, který dal před českým mistrákem přednost volnému závodu na trávě v německém Osnabrücku, svého rozhodnutí rozhodně nelitoval. V závodě dokonale zaskočil všechny zkušenější borce a po skončení mával divákům ze stupňů vítězů se zlatým věncem na krku. Že nešlo o žádnou náhodu, potvrdil záhy v britském Leamington Spa, kde se třetím místem kvalifikoval do finále mistrovství Evropy na travnaté dráze. Teď patřil v Mariánských lázních k favoritům závodu a všichni byli zvědavi na jeho výkon. Dánský jezdec očekávání nezklamal a se třinácti body na kontě vcelku hladce prošel do dalších bojů.

Vlevo Zach Wajtknecht vpravo překvapení letošní sezóny Kenneth Kruse Hansen

Kouzlo dlouhé dráhy teprve před nedávnem ochutnala i další hvězda klasické ploché dráhy Švéd Tomas Jonasson. Prozatím se mohl pochlubit pouze čtvrtým místem z letošního otevřeného mistrovství Finska, ale v Mariánských Lázních jej rozhodně nešlo podceňovat. V úvodních dvou sériích jízd sice nezískal ani bod, když ve svém druhém vystoupení musel odstoupit z druhého místa pro poruchu. O to větším překvapením bylo jeho vítězství ve čtrnácté jízdě, kde za svými zády nechal i Stephana Tressarieu. Další triumf mohl připsat i v devatenácté jízdě poznamenané pádem Gaétana Stelly, ale na vedoucí pozici jej opět zastavil defekt a definitivně tak ukončil jeho naděje.

Tomas Jonasson s každou další jízdou zlepšoval

Tropickým vedrem vysoušená dráha hltala hektolitry vody a pravidelné výjezdy kropičky až na pár výjimek nedovolily zvítězit zvířenému prachu. Perfektní práce mariánskolázeňských pořadatelů zajistila nejen bezchybný závod plný napínavých soubojů, ale umožnila i další významný zápis do své historie.

Takhle jezdí nový držitel traťového rekordu v Mariánských Lázních Martin Málek

V desáté jízdě dne Martin Málek nejenže dokázal porazit Josefa France, ale časem 112,34 sekund zlomil dvacet jedna let starý rekord dráhy Gerda Risse z roku 1998. K tomuto semifinálovému závodu mistrovství světa se váže jedna malá poznámka. Kromě hvězd světového formátu jako byli Gerd Riss, Simon Wigg, Kelvin Tatum nebo Robert Barth v něm tehdy startoval i Alessandro Milanese z Itálie, který nechyběl na startu ani letos.

Alessandro Milanese závodil v Mariánských Lázních už před 23 lety

Dosažený čas Martina Málka odpovídá průměrné rychlosti kolem 128 km/hod.

Jízda s pořadovým číslem čtrnáct ukončila naděje jednoho z dosavadních suverénů závodu Zacha Wajtknechta, který se po dvou jasných vítězstvích hřál na čele průběžné klasifikace spolu s Martinem Málkem a Jesse Mustonenem. Smůla v podobě defektu Michala Dudka pustila z náhradnického postu do závodu Zdeňka Holuba. Ten se postavil na start čtrnácté jízdy vedle Wajtknechta, Tressarieu, Jonassona a Hülshorsta. Zdeněk se nezalekl velkých jmen a vystřihl nejrychlejší start. Jízda však byla záhy zastavena a českému jezdci bylo uděleno varování za letmý start. To bylo paradoxně štěstí, neboť v momentě zastavení jízdy již Zdeňkův motocykl odmítal pokračovat. I přes tento defekt byl Holub připuštěn k opakovanému startu. Páska letí vzhůru a na čele je opět Zdeněk Holub. Nadšení diváků tichne hned v první zatáčce, kde se motocykl českého závodníka mírně přetáčí, do jeho zadního kola naráží Zach Wajtknecht a oba jezdci končí v hrůzostrašném pádu. Po chvíli je Holub na nohou, ale další pokračování v závodě na doporučení lékaře vzdává. Britský závodník byl s podezřením na zlomeninu pánve převezen do nemocnice.

Zdeněk Holub předvedl v Mariánských Lázních dva rychlé starty a jeden pád

V následujících třech jízdách potvrzují Franc, Mustonen a Málek svou dominanci v závodě. Martin dokáže nadělit svým soupeřům i celou rovinku. Hynek Štichauer sbírá druhá místa, stejně jako v osmnácté jízdě, kde jej z vedoucí pozice sesadí Tressarieu až na konci druhého kola. Jejich souboj, kdy oba jezdci jeli kolo na kolo celou rovinku, patřil také k nejhezčím v celém odpoledni.

Souboj Stephana Tressarieu a Hynka Štichauera

Josef Franc ztratil svůj druhý bod ve dvacáté jízdě, když jej v útoku na vedoucího Stephana Katta zbrzdila cejcha písku od zadního kola německého jezdce.  Martin Málek si udržel svou neporazitelnost i v poslední sérii a končí s plným počtem dvaceti bodů.  Dotáhnout jej mohl již pouze Mustonen, který stojí na startu pětadvacáté jízdy spolu s Francem a Štichauerem. Pepe startuje ze zelené dráhy a jde okamžitě do čela.  Za ním jede Hynek, ale druhou pozici udrží jen do druhého kola, kdy jej finský jezdec odsouvá za svá záda. Franc svým posledním vítězstvím rozdává karty na stupních vítězů. Vítězí Martin Málek o bod před Mustonenem a o dva před Francem.

Stylový Josef Franc

Závěrečná vítězství posílají na čtvrté a páté místo Maxe Dilgera a Stephana Tressarieu. Hladký postup do Challenge jistí i Katt se Štichauerem. Gaétan Stella napravil svou chybu z předchozí jízdy a spolu se skalpem Stephana Katta získává jednu z posledních vstupenek do Challenge v Scheesselu.  Mezi šťastné nakonec prokluzuje i veterán Bernd Diener.

Stephan Katt i Bernd Diener postoupili do dalších bojů

Rozjezd o první místo byl sice zažehnán, ale nakonec se dlouhý závod přeci jen prodloužil o dodatkovou jízdu. V ní si to rozdali o poslední postupové místo mladý Holanďan hájící barvy Plzně Jarno de Vries se zkušeným britským matadorem Richardem Hallem. Lépe odstartoval de Vries, ale Hall držel vnější stopu a na konci prvního kola se posunul do čela. Mladý Holanďan se však nechtěl vzdát a vyrovnaný souboj zuřil celá čtyři kola, aby ve výjezdu z poslední zatáčky zasáhla vyšší moc a Brit se poroučel z vedoucí pozice s defektem.  Posledním postupujícím z Mariánských Lázní se tak stal Jarno de Vries.

Stupně vítězů v Mariánských Lázních. Zleva: Jesse Mustonen, Martin Málek a Josef Franc

Hlasy z depa:

 

SpeedwayA-Z:  Jaké jsou bezprostřední dojmy po vítězství?

Martin Málek:    Zatím mi to ještě nedošlo, jsem přehřátý z toho počasí, ale rekord dráhy se nepřekonává každý den. Dnes jsem dokázal využívat dobrých startů. Dráha byla těžká v tréninku, ale na závod se výrazně zlepšila. Dnes jsme si to všichni u mě v depu užili a máme obrovskou radost!

SpeedwayA-Z:  Dnes bezkonkurenčně nejrychlejší motor. To by mohlo být v Mühldorfu nějaké překvapení.

Martin Málek:   Byla to taková zkouška. Uvidíme, jak se to vyvine dál. V Mühldorfu bych chtěl vyzkoušet ještě něco jiného. Chtěl bych moc poděkovat Taťkovi a Jardovi za super práci, manažeru Káčovi, Knapemu juniorovi a hlavně seniorovi!

SpeedwayA-Z:   Jaké jsou další plány?

Martin Málek: Teď Grand Prix v Mühldorfu a pak evropské finále na trávě v Bad Hersfeld. Na trávě si věřím víc, tak uvidíme.

Šťastný vítěz Martin Málek

Josef Franc:

Nejlepší vyhrává. Martin nám to všem předvedl.  Myslím, že se svým výkonem můžu být spokojený. Postup je tam. Jsem rád, že to takhle dopadlo. Dráha byla dneska hodně na fyzičku. I já jsem se s tím pral. Je super, že nebyly žádný defekty. Nebylo to špatný, rozhodně lepší než mistrák. Tak doufám, že v Mühldorfu by to mohlo být podobný.

 

Hynek Štichauer:

Málo závodů, nemám naježdíno. Ale postup je tam a nebylo to úplně s odřenýma ušima.  Takže spokojenost. Gratulace Pepovi a Martinovi. Ti dva jsou teď jezdecky někde jinde.  S rodinou a zaměstnáním nemám na závody tolik času, ale na Scheessel se pokusím připravit a odjet dobrý závody.

Hynek Štichauer na čele jízdy

Michal Škurla:

Pěkný závody. Starty mi vycházely, ale nedokázal jsem je využít. Problém je první zatáčka. Nedokážu odpovědět, jestli je to v řazení nebo v hlavě. Nemám to najetý. Věřil jsem si na lepší výsledek. Chtěl bych jet finále družstev, ale potřeboval bych lepší motor.

Na startu zleva: Christian Hülshorst, Michal Škurla a Max Dilger

 

Výsledky závodu:

1. Martin Málek CZ 20 (4,4,4,4,4)
2. Jesse Mustonen  FIN  19 (4,4,4,4,3)
3. Josef Franc  CZ  18 (4,3,4,3,4)
4. Max Dilger  D  17 (4,3,4,2,4)
5. Stéphane Tressarieu  F 16 (3,2,3,4,4)
6. Stephan Katt  D 15 (2,4,2,4,3)
7. Hynek Štichauer CZ 14 (3,3,3,3,2)
8. Kenneth Kruse Hansen  DK 13 (3,2,3,2,3)
9. Gaétan Stella  F 11 (1,4,2,Fd,4)
10. Bernd Diener  D 11 (2,3,0,3,3)
11. Henry van der Steen  NL 11 (2,2,2,3,2)
12. Jarno de Vries  NL 9+4 (3,0,3,1,2)


13. Richard Hall GB 9+R (1,2,1,2,3)
14. Zach Wajtknecht GB 8 (4,4,Fd,N,N)
15. Jerome Lespinasse  F 8 (2,1,1,4,E)
16. Gabriel Dubernard  F 8 (0,3,2,1,2)
17. Alessandro Milanese  I 7 (2,2,0,2,1)
18. Henri Ahlbom  FIN 7 (1,1,1,2,2)
19. Steven Labouyrie  F 6 (3,1,E,1,1)
20. Tomas Jonasson S  5 (0,0,4,E,1)
21. Marcel Dachs  D 5 (1,0,3,0,1)
22. Michal Škurla  CZ 4 (1,1,0,1,1)
23. Andreas Bergström  S 3 (0,1,1,1,0)
24. Christian Hülshorst  D 2 (0,0,2,0,0)
25. Michal Dudek  CZ 0 (0,E,N,N,N)
26. Zdeněk Holub  CZ 0 (F/R)

Šachovnicová vlajka pro vítěze

Mariánské Lázně lákají na dlouhodrážní elitu. Bývalou hvězdu Speedway Grand Prix bohužel neuvidí

Mariánské Lázně – 31. května
Již tuto sobotu 2. června bude napsána další kapitola v bezmála stoleté historii plochodrážních závodů na legendárním kilometrovém ovále v Mariánských Lázních. Jedna z nejkrásnějších drah na světě přivítá dvacet pět účastníků kvalifikačního závodu mistrovství světa, ve kterém se v pětadvaceti jízdách rozhodne o dvanácti šťastných postupujících do závodu World Long Track Challenge. Ten je na programu 24. června v německém Bielefeldu a pěti nejlepším zajistí místo v seriálu světového finále pro rok 2019.

 

Šest účastníků letošního seriálu FIM Long Track World Championship se představí i v sobotním závodě v Mariánských lázních. Původně ohlášený start Niklase Klinberga se nakonec neuskuteční.

Mezi hvězdami sobotního závodu nebudou chybět ani Andrew Appleton nebo Romano Hummel

K největším favoritům závodu se právem může řadit náš nejúspěšnější jezdec posledních let Josef Franc. Pepa nejen, že v loňském roce celou kvalifikaci mistrovství světa ovládl, ale po vynikajících výkonech v seriálu velkých cen získal do sbírky druhou bronzovou medaili z individuálního světového šampionátu. K ní má doma do sbírky další bronz z MS družstev. V loňské kvalifikaci MS v Mariánských Lázních přišel smolně o jisté vítězství vinou prasklého řetězu, vše si ale vynahradil triumfem v závodě challenge v Berghauptenu, kde potvrdil svou účast mezi světovou elitou i pro tento rok. Na skvělé výkony navázal i letos a jeho současná forma je přímo oslnivá. Po skvělém vstupu do české extraligy i domácího individuálního šampionátu na krátké dráze přišel nečekaný úspěch v podobě postupu do seriálu mistrovství Evropy na krátké dráze. Jednoznačným semifinálovým triumfem na oválu ve Wittstocku si zajistil účast mezi nejlepší Evropany i na travnaté ploché dráze. Neméně úspěšně se mu daří i na dlouhých drahách. Po vítězství na pouťáku v Plattlingu si úspěšně počínal i v úvodním podniku seriálu Grand Prix na dlouhé dráze v německém Herxheimu, kde jej do finálové jízdy nepustila jen technická závada. Prozatím se tedy hřeje na šestém místě průběžného pořadí šampionátu.

Josef Franc se do Mariánských Lázní těší

Kdo naopak v Herxheimu slavil svůj den, byl nezničitelný Bernd Diener z Německa. Zní to až neuvěřitelně ale na dráze, kde před dvaadvaceti lety získal stříbrnou medaili z posledního jednodenního světového finále, si letos počátkem května stoupl na bronzový stupínek podia. K tomu přidal triumf v závodě o zlatou přilbu v Lübbenau. Své loňské prvenství na dráze v Lüdinghausenu nemohl obhájit kvůli termínové kolizi právě se závodem v Herxheimu, ale rozhodně nelitoval. Devětapadesátiletý vicemistr světa, mistr Evropy i Německa loňskou kvalifikací MS prošel jako horký nůž máslem. Pod druhých místech v Mariánských Lázních i následně v challenge v Berghauptenu si suverénně zajistil postup mezi světovou elitu. I letos patří mezi největší favority. Dráhu v západočeských lázních zná za více jak třicet let už důvěrně.

I v 59 letech patří Bernd Diener mezi světovou špičku

Dalším z hvězdných jmen ve startovní listině sobotního závodu je českým divákům rovněž důvěrně známý Němec Stephan Katt. Jezdec, který toho na ovále v Mariánských Lázních zažil opravdu mnoho včetně triumfu v závodě Grand Prix v roce 2010 nebo vítězství v Mezinárodním Mistrovství České republiky 2016.

Sedminásobný mistr světa družstev na dlouhé dráze, trojnásobný mistr Evropy na travnaté ploché dráze z let 2006, 2009 a 2012, bronzový medailista z individuálního MS na dlouhé dráze 2011 a úřadující mistr Německa se dozajista bude chtít v Mariánských Lázních ukázat v tom nejlepším světle.

Stephan Katt zná dráhi v Mariánských Lázních důvěrně

Dalším z jezdců, kteří se mohou pochlubit titulem mezinárodního mistra České republiky na dlouhé dráze, je i Jörg Tebbe. Ve své sbírce má kromě prestižního titulu mistra Německa např. i zlato z mistrovství Finska. V Mariánských Lázních triumfoval v kvalifikačním závodě mistrovství světa v roce 2015. Dlouholetý účastník seriálu Grand Prix na dlouhé dráze se však na rozdíl od Stephana Katta z pracovních důvodů závodění věnuje již pouze rekreačně.

Vloni dokázal Jorg Tebbe pořádně potrápit Josefa France

Naopak vycházející hvězdou dlouhých plochých drah je další z řady německých jezdců Max Dilger. Osmadvacetiletý závodník letos obdržel divokou kartu na úvodní podnik seriálu velkých cen v Herxheimu, kterou proměnil v osmé místo.

Na prvenství v sobotním závodě si určitě brousí zuby i současná finská jednička Jesse Mustonen. Mladší bratr doposud úspěšnějšího Aky Pekka Mustonena se již propracoval mezi absolutní světovou špičku, což prokázal nejen loňským hladkým postupem do elitního seriálu MS, když v challenge v Berghauptenu skončil třetí za Francem a Dienerem, ale především čtvrtým místem z úvodního Grand Prix v Herxheimu. Doma už má kromě titulu finského šampiona i medaili z MS družstev. Úspěšný je i na krátké dráze, což dokázal před pár dny triumfem v Störtebeker Superpokalu na dráze v Nordenu.

Teprve devatenáctiletý Holanďan Romano Hummel vtrhl do světa dlouhých a travnatých drah doslova jako raketa. Již před dvěma lety jako sedmnáctiletý nečekaně zvítězil v kvalifikačním závodě MS ve Francii. Vloni si nejen čtvrtým místem v Challenge pojistil účast mezi elitou, ale především díky skvělým výkonům v posledních dvou finálových závodech obsadil celkové sedmé místo v mistrovství světa. Jeho třetí místo v GP Holandska v Eenrumu a nečekaný triumf v GP Francie v Morizes jej zařadily mezi nejužší světovou špičku. V Mariánských Lázních byl před dvěma lety členem zlatého nizozemského týmu v MS družstev. Vloni zde úspěšně prošel kvalifikací MS.

Romano Hummel je vycházející hvězdou dlouhých drah

Velkým lákadlem pro fanoušky ploché dráhy měl být dozajista start někdejší hvězdy seriálu Speedway Grand Prix Niklase Klinberga. Švédská hvězda startovala mezi nejlepšími jezdci světa na krátké dráze v letech 2001 a 2002. Nejlepšího umístění dosáhl Niklas při SGP Velké Británie v Cardiffu v roce 2001, kde se probojoval až do finálové jízdy, kde nakonec obsadil 4. příčku. K tomu se může pochlubit dvěma bronzovými medailemi ze světového poháru družstev (2001, 2002). Někteří čeští fanoušci si jej mohou pamatovat ještě jako juniora, když startoval ve světovém finále v Pardubicích v roce 1993.

Přestože Niklas oficiálně ukončil svou plochodrážní kariéru v roce 2010, vloni si po delší době vyzkoušel závody na dlouhé dráze a čtvrtým místem v nordickém šampionátu si vybojoval reprezentační vestu pro tento rok.  Podle posledních zpráv však pětačtyřicetiletého Švéda v Mariánských Lázních neuvidíme a jeho místo ve startovní listině zaujme rodák z Vetlandy Robin Aspegren. Úřadující nordický šampion na dlouhé dráze si již udělal jméno na krátké dráze díky svému působení ve švédské, polské i britské lize.

Mezi kandidáty na postup se může právem řadit i jeho krajan Anders Mellgren. Ten vloni v Mariánských Lázních zanechal velmi silný dojem, když si čtvrtým místem s přehledem zajistil postup do Challenge. V Září pak byl v nizozemském Rodenu při MS družstev oporou švédského týmu, který pořádně šlapal na paty českým reprezentantům.

Anders Mellgren vybojoval vloni v Mariánských Lázních čtvrté místo

Vloni se v Mariánských Lázních radovali z postupu i Holanďan Dave Meijerink, který mimochodem před týdnem zvítězil v pouťáku na trávě v Stadskanaalu, nebo Francouz Jerome Lespinasse. Ten to nakonec pátým místem v Challenge dotáhl až do seriálu velkých cen 2018. V úvodním závodě v Herxheimu se mu však příliš nedařilo a obsadil poslední příčku.

Naopak deváté místo v loňském Challenge znamenalo stop ambicím vítěze z Mariánských Lázní Andrew Appletona. V závodě v Berhauptenu mu postup zhatilo vyloučení v semifinálové jízdě. Bývalý dlouholetý účastník seriálu Grand Prix na dlouhé dráze a exmistr Evropy na trávě na sebe letos upozornil především triumfem ve volném závodě v Lüdinghausenu, kde jen těsně porazil našeho Martina Málka. Také Appleton zná mariánskolázeňskou dráhu jako své boty. Je mistrem ČR na dlouhé dráze z roku 2009.

Andrew Appleton bude v Mariánských Lázních obhajoval loňské vítězství

Ani jeho krajan Edward Kennett nebude v sobotu bez šancí na postup. Výborný jezdec na krátké i travnaté dráze, mimo jiné i loňský bronzový medailista z mistrovství Evropy na trávě, však musí předvést víc než vloni, kdy se čtyřmi body obsadil dvaadvacáté místo.

Edward Kennett bude chtít dozajista napravit svůj loňský výkon

Raději na trávě než na kilometrovém pískovém oválu by dozajista startoval i další z Britů zkušený bývalý světový finalista Paul Cooper.

Stálým inventářem na mariánskolázeňském kilometru je již od roku 1998 sympatický Ital Alessandro Milanese. Byť má za sebou menší závodnickou pauzu a jeho účasti v závodech jsou spíše sporadické, na dlouhé dráze pořád umí a v minulosti vytěžil ze spolupráce s exmistrem světa Robertem Barthem i postup do Grand Prix. Ve své sbírce má i medaili z mezinárodního mistrovství ČR z roku 2004.

Na zdejší dráze se již svezli i Henry van der Steen z Nizozemí nebo dvojice Francouzů Gabriel Dubernard a Gaetan Stella.

Svou závodní premiéru si v Sobotu odbydou další Francouz John Bernard, šestadvacetiletý Australan Alex Davies, devátý v British Maters 2017, dále devětadvacetiletý norský reprezentant Tommy Thu nebo dánský reprezentant Sören Vedsted.

Za zmínku určitě stojí mladý finský závodník Henri Ahlbom. Jednadvacetiletý jezdec je synem Jariho Ahloboma, bronzového medailisty z MS na ledové ploché dráze.  Henri na sebe letos upozornil čtvrtým místem v závodě o zlatou přilbu v Lübbenau.

Na závěr jsme si schovali dva velké favority a kandidáty na postup. Jsou jimi právě jezdci hájící české barvy. Protože kromě Josefa France se v Sobotu v Mariánských Lázních na start postaví i zbytek bronzového týmu z MS družstev 2016 – Hynek Štichauer a Martin Málek.

Oba si již na dlouhé dráze získali velký respekt soupeřů a českým fanouškům dělají jen radost.  Hynkovi chybělo opravdu jen málo k postupu do seriálu Long Track Grand Prix 2018. V závodě Challenge v Berghauptenu obsadil sedmou příčku, přitom jeho vstup mezi elitu v loňském seriálu velkých cen byl fenomenální. V úvodním závodě v Herxheimu byl dokonce úspěšnější než Josef Franc. Nebýt smolného zranění z druhého závodu ve francouzském Le Reole, vypadala by sezóna úplně jinak

Hynek Štichauer zajel skvěle při finále ME na trávě v Hertingenu

Hynek skvěle reprezentoval i ve finále Mistrovství Evropy v Hertingenu, kde vyhrával jízdu za jízdou, aby nakonec medailové ambice ztratil až v průběhu čtyř finálových kol. Pro letošní rok už má účast ve finále ME také zajištěnou, zbývá postup do MS.

Martin Málek si šestým místem v semifinále Mistrovství Evropy v britském Swingfieldu také zajistil postup do evropského finále na travnaté ploché dráze a jeho letošní výsledky z volných závodů na travnatých drahách dávají tušit výbornou formu. K favoritům v Mariánských Lázních patřil i vloni, postupové ambice však zhatily technické problémy.

I Martin Málek si právěm dělá ambice na postupová místa

Michal Škurla a Michal Dudek, kteří si s nástrahami britské trávy tak dobře jako Martin Málek  neporadili, budou čekat na svou příležitost z pozice náhradníků.

Michal Dudek bude u pozice náhradníka doufat v aktivní účast v závodě

Tréninky začínají úderem deváté hodiny vlastní závod pak slavnostním nástupem v 13:30 hod.

Po skončení závodu mistrovství světa vyvrcholí sobotní odpoledne bojem o titul mezinárodního mistra České republiky na dlouhé dráze.

Zatímco Karel Kadlec se vloni v Mariánských Lázních rozloučil s plochodrážní kariérou, Bernd Diener na konec prozatím nemyslí

V Mariánských Lázních se pojede o titul mistra světa

Mariánské Lázně – 13. července
Již jen několik dní nás dělí od jednoho z vrcholů letošní plochodrážní sezóny. A to nejen české ale i světové. V soboru 16. července se na kilometrovém oválu v Mariánských Lázních uskuteční Mistrovství světa družstev na dlouhé ploché dráze. V jediném závodě se utká šest reprezentačních celků o titul mistra světa v nejrychlejší plochodrážní disciplíně. V jubilejním desátém ročníku šampionátu si ambice na zisk některého z cenných kovů může právem činit i Česká republika.

 

Do Mariánských Lázní míří světová plochá dráha . Na snímku Jannick de Jong Mathieu Tressarieu
Do Mariánských Lázní míří světová plochá dráha . Na snímku Jannick de Jong a Mathieu Tressarieu

 

Pohled do historie

S výjimkou roku 2013, kdy svůj reprezentační celek postavila Austrálie a rozšířila počet startujících zemí na sedm, má šampionát stálé složení. Účastní se vždy šest týmů: Česká republika, Finsko, Francie, Německo, Nizozemí a Velká Británie.

Šampionátu kralují již od jeho vzniku reprezentanti Německa.  Jejich vítěznou šňůru šesti světových titulů přerušili až v roce 2013 Nizozemci startující na hluboké trávě v britském Swingfieldu v nejsilnějším možném složení světových medailistů: Jannick de Jong, Theo Pijper a Dirk Fabriek, svedli vyrovnaný souboj s Francouzi a domácími Brity a zvítezili těsným rozdílem dvou bodů. O rok později se titul vrátil zpět do německých rukou, aby o něj tyto vloni opět přišly a to navíc na domácí dráze zásluhou britského celku.

Český tým je prozatím jediným z celé šestice, který nezískal žádnou medaili. Nejblíže k nim měl v roce 2011, kdy startoval asi v nejsilnějším složení. Josef Franc, Aleš Dryml jr., Pavel Ondrašík a Richard Wolff na kilometrové dráze v Scheesselu bojovali téměř polovinu závodu o stříbrné medaile, aby nakonec skončili čtvrtí se stejným bodovým ziskem jako třetí Angličané. Smůla se ten den lepila na paty především Aleši Drymlovi, který byl jednou vyloučen a za najetí do pásky a podruhé jej z boje vyřadil defekt. Nic nebylo platné, že Josef Franc získal byl díky skvělým výkonům nejvíce bodujícím jezdcem závodu.

Josef Franc s Alešem Drymlem v roce 2011 na medaile nakonec nedosáhli
Josef Franc s Alešem Drymlem v roce 2011 na medaile nakonec nedosáhli

Stejného umístění dosáhl náš reprezentační kvartet i v úvodním ročníku šampionátu v roce 2007 ve francouzském Morizes. Tehdy dělily Zdeňka Schneiderwinda, Pavla Ondrašíka a Richarda Wolffa od medaile pouhé dva body. Kdoví, jak by vypadaly historické tabulky nebýt úrazu Antonína Švába mladšího v roce 2006.

Základem úspěchu v družstvech je vyrovnanost. Tým aspirující na stupně vítězů musí tvořit nejméně dva silně bodující jezdci. Třeba Zdeněk Schneiderwind a Josef Franc spolu v MS družstev jeli pouze jedenkrát v roce 2010. Dvakrát se Josef Franc potkal v sestavě s Alešem Drymlem, ale pokaždé si jeden z nich vybral slabší chvilku. Richard Wolff v roce 2008 ve Werlte podal životní výkon, ale jeho 18 bodů bez vydatnější podpory ostatních jezdců vyznělo naprázdno.

V posledních třech letech obsadil český tým vždy poslední místo. Nic na tom nezměnilo ani 18 bodů Josefa France vloni v Mühldorfu. Toto nelichotivé umístění nám připadlo i v roce 2010. Letos však spolu s oživením reprezentační sestavy novými akvizicemi v podobě Hynka Štichauera a Martina Málka ožívá myšlenka na medailový úspěch.

Hynek Štichauer a Martin Málek
Hynek Štichauer a Martin Málek v akci na dlouhé dráze

V českém reprezentačním týmu se za devět let vystřídalo celkem jedenáct jezdců, z nichž do bojů aktivně zasáhlo devět z nich. Rekordmanem je v tomto pohledu bezesporu Richard Wolff, který absolvoval všech devět ročníků šampionátu. Šestkrát hájil barvy českého družstva Josef Franc, pětkrát Pavel Ondrašík a čtyřikrát Zdeněk Schneiderwind.

Startovní listina:

Francie

Francie patří papírově mezi nejsilnější týmy. V dosavadních devíti ročnících stáli jezdci ze země galského kohouta šestkrát na stupních vítězů. Dokázali uspět na pískovém i travnatém povrchu, ale zlato jim stále uniká. Nejblíže mu byli v roce 2013 na trávě v britském Swingfieldu, kde je o dva body předčil tým Nizozemska. Vloni chyběl Francouzům k zisku medailí jediný bod. Jejich největší zbraní je vyrovnanost celku tří stabilně bodujících jezdců.  Letos navíc využili možnost si v Mariánských Lázních zatrénovat. Složení francouzské reprezentace se na rozdíl od ostatních zemí prakticky nemění. Základ tvoří vždy bratři Stephane a Mathieu Tressarieu.

Stephane, nejstarší z bratrské plochodrážní trojice, na sebe poprvé výrazněji upozornil před neuvěřitelnými dvaadvaceti lety pátým místem v mistrovství Evropy na travnaté dráze. Titul evropského šampióna získal v roce 2008. O rok později dosáhl svého největšího úspěchu v podobě stříbrné medaile z individuálního mistrovství světa na dlouhé dráze. Je osminásobným mistrem Francie. V MS družstev je neodmyslitelným pilířem francouzské reprezentace již od vzniku šampionátu. Díky tomu se jednačtyřicetiletý jezdec může pochlubit již dvěma stříbrnými a čtyřmi bronzovými medailemi, na jejichž zisku měl ve všech případech lví podíl. Že ještě nepatří do starého železa, dokazuje nejen jako stálý účastník seriálu Grand Prix (od roku 1998!!!), ale i úspěšně zvládnutou kvalifikací letošního mistrovství světa i Evropy. V loňském MS družstev na dlouhé dráze v Mühldorfu vybojoval pro svůj tým osmnáct bodů.

Mathieu Tressarieu, naopak nejmladší z trojice bratří, patří mezi nejlepší jezdce současnosti. V úvodním závodě letošního seriálu Grand Prix obsadil čtvrtou příčku. V minulých letech stanul celkem devětkrát na stupních vítězů v jednotlivých závodech šampionátu. Jeho největším úspěchem je bronzová medaile z MS jednotlivců na dlouhé dráze 2007.

Dimitri Berge – teprve dvacetiletý jezdec, kráčící ve stopách svého úspěšného otce, se již může pochlubit nejedním úspěchem. Tím největším je zisk bronzové medaile z mistrovství světa jednotlivců na dlouhé dráze v loňském roce. V roce 2013 dotáhl tým Francie ke stříbru v MS družstev.

Dimitri Berge je velkou francouzskou nadějí
Dimitri Berge je velkou francouzskou nadějí

Theo di Palma – stabilní účastník seriálu Grand Prix na dlouhé dráze. Coby člen francouzského družstva se podílel na zisku dvou stříbrných a jedné bronzové medaile.

 

Česká republika

Do bojů o cenné kovy nastoupí naše reprezentace na čele s Josefem Francem. Držitel bronzové medaile z MS jednotlivců na dlouhé dráze z roku 2012 a trojnásobný mistr České republiky na dlouhé dráze stál v minulých letech celkem šestkrát na stupni vítězů v jednotlivých závodech Grand Prix na dlouhé dráze, z toho třikrát dokázal zvítězit. Jeho výkon bude pilířem případného úspěchu celého družstva. K sobě potřebuje dva pravidelně bodující jezdce. A ty díky nedávné revitalizaci dlouhé ploché dráhy u nás získal.

Josef Franc to v Mariánských Lázních umí
Josef Franc to v Mariánských Lázních umí

Březolupský Martin Málek obsadil vloni při své premiéře v této disciplíně čtvrté místo v mezinárodním mistrovství ČR a ve světovém šampionátu to dotáhl až na post náhradníka v Grand Prix Challenge. Letos mu kvalifikace světového šampionátu nevyšla podle jeho představ, ale smůlu si vynahradil premiérovým postupem do finále Mistrovství Evropy na travnaté dráze.

Martin Málek si vybojoval postup do finále mistrovství Evropy
Martin Málek si vybojoval postup do finále mistrovství Evropy

Stejného úspěchu letos dosáhl i pardubický odchovanec Hynek Štichauer. Ten si však kromě evropského finále na trávě vybojoval místo i v Grand Prix Challenge, které je na programu koncem července ve francouzském La Réole. Je tak stále ve hře o postup do dlouhodrážní Grand Prix 2017.

Hynek Štichauer se dlouhou dráhu rychle naučil
Hynek Štichauer se dlouhou dráhu rychle naučil

Čtvrtým do party je jezdec pražského Olympu Michal Škurla. Letos se mu i přes technické trable dařilo v domácím šampionátu, kde těžil především z rychlých startů. Na domácí dráze může sebrat soupeřům pár cenných bodů.

Michal Škurla dal dlouhé dráze přednost před juniorskou reprezentací
Michal Škurla dal dlouhé dráze přednost před juniorskou reprezentací

 

Německo

Nejúspěšnější tým šampionátu má z dosavadních devíti ročníků sedm zlatých a jednu stříbrnou medaili. Dlouhodrážní velmoc má dostatek kvalitních jezdců a postupně měnící se sestavy nic nezměnily na dominantním postavení reprezentačního celku našich západních sousedů.

Ambiciózní Němci, kteří vloni na domácí dráze zachraňovali alespoň stříbrné až v dodatkové jízdě, se letos musí obejít bez Erika Risse, momentálně vedoucího jezdce Grand Prix na dlouhé dráze. Mistr světa z roku 2014 se chce letos soustředit především na starty na krátké dráze a zisk individuálního titulu na dlouhé dráze. Z těchto důvodů na MS družstev rezignoval.

Naopak svůj start potvrdil Martin Smolinski, kterého o účast v loňském ročníku na domácí dráze v Mühldorfu připravily reprezentační povinnosti na klasické dráze. Dvaatřicetiletý individuální vicemistr světa z roku 2012 povede letos německý národní tým jako kapitán.  V MS družstev startoval prozatím dvakrát v letech 2010 a 2011. V obou případech si po závodě odvážel zlatou medaili. Na dráze v Mariánských Lázních se mu náramně daří. V roce 2011 zde zvítězil nejen v otevřeném Mistrovství ČR, ale i závodě Grand Prix. Letos se opět více soustředí na klasickou speedway, ale svou třídu na dlouhé potvrdil před pár týdny skvělým výkonem v úvodním podniku Grand Prix, kde na divokou kartu skončil druhý.

Martin Smolinski je největší hvězdou německého týmu
Martin Smolinski je největší hvězdou německého týmu

Rovněž další člen německého týmu šestatřicetiletý Stephan Katt má na Mariánské Lázně ty nejlepší vzpomínky. V roce 2010 se zde radoval z triumfu v závodě Grand Prix a letos v květnu vyfoukl Josefu Francovi vítězství v Mezinárodním Mistrovství České republiky. Ve své sbírce má kromě tří titulů mistra Evropy na travnaté ploché dráze z let 2006, 2009 a 2012 i bronzovou medaili z individuálního MS na dlouhé dráze 2011. V MS družstev je z německých jezdců rekordmanem. Startoval celkem osmkrát a podílel se na šesti titulech mistra světa.

Stephan Katt je úřadujícím českým mistrem
Stephan Katt je úřadujícím českým mistrem

Titulem mezinárodního mistra České republiky na dlouhé dráze se může pochlubit i Jörg Tebbe. Ten na dráze v Mariánských Lázních vybojoval v roce 2010. Ve stejném roce zvítězil i v otevřeném mistrovství Finska. Vloni se na dráze ve Pfarrkirchenu ozdobil titulem Mistra Německa. Sedmatřicetiletý jezdec se v Mariánských Lázních zapsal do listu vítězů i vloni, když triumfoval v kvalifikačním závodě mistrovství světa.

Mistr Německa Jörg Tebbe na dráze v Herxheimu
Mistr Německa Jörg Tebbe na dráze v Herxheimu

Michael Härtel – teprve osmnáctiletý jezdec je velkou německou nadějí na krátké i dlouhé dráze. Svěřenec čtyřnásobného mistra světa Roberta Bartha vlétl vloni do světa dlouhé dráhy doslova jako kometa. V úvodním závodě Grand Prix v Herxheimu obdržel divokou kartu, kterou proměnil ve třetí místo, jako nejlepší z německých závodníků. V posledním závodě seriálu ve Vechtě nahradil odstoupivšího Joonase Kylmäkorpiho a svůj druhý start mezi světovou elitou proměnil ve vítězství. V MS družstev před domácím publikem však jeho zaváhání v podobě pádu v jízdě proti Francouzům možná připravilo Němce o zlaté medaile.

Velká naděje německé ploché dráhy Michael Härtel
Velká naděje německé ploché dráhy Michael Härtel

 

Velká Británie

Tým úřadujících mistrů světa spoléhá především na výkon Richarda Halla. V současné době nejlepší Brit na dlouhé dráze figuruje po úvodním závodě letošního seriálu Grand Prix na průběžné páté pozici. Jezdec, který před třemi lety doslova na poslední chvíli vyfoukl našemu Josefu Francovi další bronzovou medaili, byl vloni hrdinou svého týmu při MS družstev v Mühldorfu. Pouze jedenkrát jej zradil motocykl, jinak ve všech svých jízdách zvítězil a položil tak základ zlatého úspěchu.

Richard hall je pilířem britského týmu
Richard Hall je pilířem britského týmu

Stabilní oporou týmu je i vicemistr světa jednotlivců na dlouhé dráze z roku 2008 Glen Philips. Od vzniku šampionátu v sestavě nechyběl ani jednou a může se tak kromě zlaté pochlubit i dvěma stříbrnými a třemi bronzovými medailemi.

Vicemistr světa Glen Philips
Vicemistr světa Glen Philips

Mladou tváři v ostřílené sestavě Albionu je úřadující vicemistr Evropy na travnaté dráze James Shanes. Devatenáctiletý jezdec, který byl členem (byť nebodujícím) loňského zlatého týmu, patří momentálně mezi nejlepší jezdce na travnaté ploché dráze. Jak bude úspěšný na kilometrové pískové dráze, ukáže až sobotní závod.

Náhradníkem britské sestavy je mistr Evropy na travnaté dráze z roku 2010 Andrew Appleton. Jezdec, který mimo jiné získal v Mariánských Lázních i titul mezinárodního mistra České republiky, prožívá v posledních letech poněkud ústup ze slávy a marně se snaží o návrat do elitní společnosti Grand Prix, jíž byl po léta stabilní součástí. Nicméně podceňovat toho to zkušeného závodníka rozhodně nelze.

 

Finsko

V roce 2009 startovali jezdci Suomi asi v nejsilnější možné sestavě. Medailemi ověnčený Joonas Kylmäkorpi, hvězda klasické speedway Kai Laukkanen, mladý dravec Appe Mustonen a bronzový medailista z evropského finále na trávě Rene Lehtinen však na trávě v Eenrumu skončili na posledním místě.

Appe Mustonen je jedničkou finského týmu
Appe Mustonen je jedničkou finského týmu

V roce 2014 hostila světový šampionát finská Forssa. Domácí se museli obejít nejen bez mistra světa Kylmäkorpiho, ale i bez druhé největší hvězdy Appe Mustonena. Toho však skvěle zastoupil jeho mladší bratr Jesse a na rychlé kilometrové dráze vybojoval 18 bodů. Ještě o dva více přidala další hvězda hostující z klasické speedway Kauko Nieminen. Titul brali Němci, Finové získali o čtyři body méně, stejně jako Nizozemci a Francouzi. Dodatková jízda však odsoudila ambiciózní tým k bramborovým medailím.

Co se však nepodařilo na domácí dráze, o to se postarali bratři Mustonenové vloni. V dramatickém vyrovnaném závodě na dráze v Mühldorfu vybojovali bronz, když o stříbrné medaile je připravil až v rozjezdu mistr světa Erik Riss. K titulu mistrů světa přitom oběma celkům scházel jediný bod.

Do Mariánských Lázní letos přijede osvědčená bratrská dvojice Appe a Jesse Mustonenovi, Aarni Heikkilä a navrátivší se opora Rene Lehtinen. Zejména Appe Mustonen, který v MariánskýchLázních zvítězil v závodě Grand Prix Challenge v roce 2012, bude patřit k velmi rychlým závodníkům.

 

Nizozemí

Loňské reprezentační torzo, kdy one-man show Jannicka de Jonga doplnili pouze veterán Sjoerd Rozenberg a sporadicky bodující Henry Van der Steen, stačilo jen na předposlední místo o bod před týmem České republiky.

Mistr světa Jannick de Jong
Mistr světa Jannick de Jong

V letošním ročníku však tým mistrů světa z roku 2013 nastupuje v nejsilnějším možném složení. Úřadujícího individuálního mistra světa na dlouhé dráze a trojnásobného mistra Evropy na travnaté dráze Jannicka de Jonga, doplní vicemistr světa z roku 2010 a dvojnásobný mistr Evropy Theo Pijper. Jezdec patřící již téměř dvacet let do světové plochodrážní špičky, a který vyniká především na dlouhých pískových drahách, by měl v Mariánských Lázních patřit k nejrychlejším.

Theo Pijper na dráze v Mühldorfu
Theo Pijper na dráze v Mühldorfu

Třetím do party je další člen zlatého týmu z roku 2013 Dirk Fabriek. Dvojnásobný bronzový medailista z individuálního mistrovství světa na dlouhé dráze a držitel tří stříbrných a jedné bronzové medaile z mistrovství Evropy na trávě již v minulosti oznámil svůj odchod z ploché dráhy. Momentálně je však zpět a jeho formu potvrzují mimo jiné i triumf v letošním semifinále evropského šampionátu a třetí místo v semifinále světového šampionátu.

Náhradníkem týmu s nejvyššími ambicemi je teprve sedmnáctiletý jezdec a překvapivý vítěz letošního semifinále mistrovství světa v St. Macaire Romano Hummel.

 

Závěrem

V uplynulých devíti ročnících se pouze třikrát jelo na kilometrové dráze (Scheessel, Forssa, Mühldorf). Pro naše jezdce to nebyla úplně nevýhoda, protože na drahách jako jsou Morizes dokázali třeba Franc nebo Schneiderwind vyhrávat závody světového formátu. Přeci jen však domácí prostředí v Mariánských Lázních nabízí jedinečnou šanci na úspěch.

Loňský závod mistrovství světa družstev na dlouhé dráze nabídl napínavé a vyrovnané boje s doslova kriminální zápletkou na závěr. Týmy na prvním a čtvrtém místě od sebe dělily pouhé dva body a vše bylo až do poslední chvíle otevřené. Díky neúčasti Erika Risse získává letošní závod v Mariánských Lázních paradoxně na zajímavosti. Především díky vyrovnanosti jednotlivých celků můžeme očekávat dramatické souboje o každý bod a také větší šance nově koncipovaného českého národního týmu na případný úspěch.

Mariánské Lázně nabízí šanci na medaili
Mariánské Lázně nabízí šanci na medaili

 

Foto: Jiří Bayer

Ohlédnutí za veterány v Mariánských Lázních

V Sobotu 7. Května se depo dlouhodrážního stadionu v Mariánských Lázních po roce opět rozeznělo hřmotem starých plochodrážních motorů. Již po osmnácté se na legendárním pískovém ovále sešli jezdci evropského seriálu veteránů na ploché dráze.

Kevin Howse Henk Snijder a Rodney McDonald na startu
Kevin Howse Henk Snijder a Rodney McDonald na startu

Závody byly jako obvykle rozděleny do dvou kategorií – starších dvouventilových strojů (vyrobených do roku 1975) a novějších čtyřventilových strojů.

Mezi největší hvězdy dvouventilové třídy patří bezesporu bývalý jezdec klubu MC Dynamo Nordstern Stralsund legendární Hartmut Ernst. Žádný jiný účastník seriálu se nemůže pochlubit takovým počtem vítězství jako tento exšamión NDR z roku 1977. Ernst navíc mezi svými soupeři vyniká precizností svého dlouhodrážního stylu.  Mezi jeho největší rivaly patří bývalý britský profesionál a trojnásobný vítěz mariánskolázeňského závodu z let 2011, 2012 a 2014 Kevin Teager. Neodmyslitelným inventářem veteránských klání v této kategorii je již od jejich vzniku nezničitelný německý jezdec Franz Greisel.   Poprat o vavříny se na západ Čech přijeli i další z německých es Wolfgang Barth nebo Svein Erik Geitsund z Norska

Mezi čtyřventilovými stroji v posledních letech pevnou rukou kraluje Angličan Bob Dolman, který se může pyšnit již pěti triumfy ze závodu v Mariánských Lázních. Při neúčasti jeho krajana Paula Evittse nebo známého Rakušana Wannaska si na zlatý věnec brousili zuby především vítěz z roku 2014 Henk Snijder z Nizozemí nebo Němec Ulrich Büschke.

Bob Dolman v akci
Bob Dolman v akci

V kategorii čtyřventilů se tradičně dobře umisťovali i čeští závodníci. Po Václavu Matunovi a Miroslavu Musilovi se v posledních letech dvakrát na bednu vešel i Karel Kadlec. Ten se však zatím nezotavil z následků svých zranění. Nyní byl čerstvě po odstranění šroubů z pravého kotníku, který ještě dost oteklý a na první pohled připomínal spíše tenisový míček. Sympatickému plzeňskému závodníkovi tak nezbývalo, než sledovat závody z pozice diváka a spřádat plány na nedělní šampionát republiky, kde se ujal role kouče Michaela Hádka.

Svou premiéru mezi veterány si v sobotním závodě odbyl českým divákům dobře známý Australan Rodney McDonald. Jednačtyřicetiletý rodák z Canberry si do Mariánských lázní přivezl kromě motocyklu se stojatým motorem i ležáka, aby po sobotních veteránech plynule přešel do nedělního otevřeného českého mistrovství.

Rodney McDonald prožil svou premiéru mezi veterány
Rodney McDonald prožil svou premiéru mezi veterány

Mezi novými tvářemi letošního ročníku stojí za zmínku i Martin Cazemier. Nizozemský jezdec, který v minulosti reprezentoval svou zemi v kvalifikačních závodech mistrovství Evropy na travnaté dráze. Ten figuroval původně v úloze náhradníka, ale odstoupení Karla Kadlece mu umožnilo vstup do závodu už v první jízdě čtyřventilů. Tu nekompromisně ovládl, když vavříny ověnčené Angličany Johna Hartleye a Kevina Howse odsoudil do role statistů. Tato jízda se stala zároveň i derniérou jediného českého účastníka závodu Jana Boháče. Po odstoupení Barta Uila mu sice do klína spadly dva body, ale ocelové srdce jeho Karolínky, jak bývalý jezdec čakovické Avie láskyplně přezdívá své Jawě 897, postihl kolaps a bylo po závodění.

Jan Boháč se rozloučil se závody po první jízdě
Jan Boháč se rozloučil se závody po první jízdě

O dramatický moment se v 15. jízdě postaral Graeme Brown, když se v první zatáčce v souboji o 1. místo přetočil a spadl před kola jezdců za ním. Ti naštěstí stihli včas zareagovat a jezdci i motocyklu ležícím na dráze se dokázali vyhnout.

Pád Graeme Browna
Pád Graeme Browna

O podobné vzrušení se v kategorii dvouventilových strojů postaral další nováček seriálu Manfred Giertz z Německa. Jezdec, který si s sebou z Německa přivezl početnou skupinku fanoušků, ve své první jízdě nejprve najel do pásky, za což jej v mírných podmínkách veteránských klání nestihl trest v podobě vyloučení ani handicapu. Hned vzápětí mu zhasl motor.  Po jeho uvedení do chodu s notnou pomocí ředitele závodu Míry Musila se start mohl opakovat, čehož Němec využil a po souboji s krajanem Uwe Wickem v první zatáčce se usadil na čele. Na rovince nalehl na svůj stroj a vypracoval si za jásotů svých příznivců slušný náskok. Ten však vzal za své už v nájezdu do druhé zatáčky, kde jezdec svůj stroj položil. Naštěstí i v tomto případě se vše obešlo bez zranění a německý závodník svůj z počátku smolný den zakončil triumfem ve finále C.

Dva velcí favorité dvouventilů na sebe narazili v druhé jízdě sobotního odpoledne. Franz Greisel ve své charakteristické rudé kombinéze najížděl do první zatáčky ještě na čele, ale už ve výjezdu se přes něj vnějším obloukem přehnal trojnásobný vítěz mariánskolázeňského závodu Kevin Teager, který si vedení pohlídal až do cíle.

Trojnásobný vítěz z Mariánských Lázní Kevin Teager
Trojnásobný vítěz z Mariánských Lázní Kevin Teager

Skalp Franze Greisela si chtěl na opasek pověsit i jeho krajan Wolfgang Barth v deváté jízdě.  Celá tři kola vytrvale tlačil na jeho vedoucí pozici, až se v poslední zatáčce před Greisela dostal.  Radost nad pokořením soupeře však měla jepičí život, protože tradičně technicky výborně připravený Greisel na cílové rovince zrychlil a ještě před šachovnicovým praporkem ukázal Barthovi záda. Oba aktéři tohoto souboje se mohli po skončení základní části závodu, kdy se každý ukázal na dráze třikrát, pochlubit čtrnácti body a jejich úvahy se mohly ubírat směrem k finále A. Zatímco Greisel se věnoval odpočinku, Barthovi přidělal vrásky jeho motocykl, který mu vypověděl službu po projetí cílem poslední jízdy. K netradičnímu odvozu do depa využil nabídky známého nizozemského ledaře Johana Lasta, který jej na motocyklu odtáhl za ruku.

Wolfgang Barth využil po defektu svého stroje odvozu od Johana Lasta
Wolfgang Barth využil po defektu svého stroje odvozu od Johana Lasta

Zlatým hřebem základní části závodu se stala jízda s číslem 23, kde se potkali dva nejúspěšnější jezdci loňského závodu Bob Dolman a Ulrich Büschke. Němec předvedl lepší start a usadil se na čele. Britský jezdec však rozehrál koncert v podobě série útoků, když na vedoucího závodníka vydržel útočit celá tři kola. Po neúspěšných pokusech o zdolání soupeře vnitřkem oválu si v poslední zatáčce najel venkem a cílem projížděl jako vítěz.

Souboj Ulricha Buschke s Bobem Dolmanem
Souboj Ulricha Buschke s Bobem Dolmanem

O velké vyrovnanosti startovního pole čtyřventilů svědčí i fakt, že tradičně silný Dán Arne Andersen se do finále A nevešel. Přestože ve svých třech jízdách dojel do cíle vždy na druhém místě a nasbíral tak dvanáct bodů. Nevešel se tam překvapivě ani Martin Cazemier s třinácti body. Ten ve své úvodní jízdě triumfoval a pak byl v cíli dvakrát druhý. Stejným skóre se mohli pochlubit Angličané John Hartley a Nathan Morton a také Rodney McDonald, kteří do velkého finále pronikli a doplnili tak suverénní trojici Dolman, Snijder a Büschke.

Martin Cazemier do finále A nepronikl
Martin Cazemier do finále A nepronikl

Cazemier se nedočkal satisfakce ani ve finále B, které od startu ovládl. V posledním kole však začal rapidně zpomalovat a stal se snadnou kořistí pro Browna a těsně před cílem i Andersena.

Až A finále dvouventilů svedlo na start dva největší favority závodu – Hartmuta Ernsta a Kevina Teagera. Ani jeden z nich v rozjížďkách základní části nezaváhal a oba získlali po patnácti bodech za tři vítězství. V áčku bylo ale brzy jasno. Ernst krátce po startu putoval do čela a svým soupeřům nedal ani náznak šance. Teager si dojel pro stříbrný věnec, když Franz Greisel zůstal věrný své tradici umístění na stupních vítězů a protnul cílovou metu jako třetí před Barthem. Je to až neuvěřitelné, ale od vzniku tradice veteránských klání v Mariánských Lázních před sedmnácti lety se Greisel jen ve výjimečných případech loučil po závodech bez věnce na krku.

Nestárnoucí Hartmut Ernst v akci
Nestárnoucí Hartmut Ernst v akci

Vyvrcholení sobotního odpoledne přineslo A finále čtyřventilových strojů. V něm svou neporazitelnost potvrdil Henk Snijder a zcela zaslouženě si dojel pro zlatý věnec před Dolmanem a Büschkem.

Vítěz čtyřventilové kategorie Henk Snijder v akci
Vítěz čtyřventilové kategorie Henk Snijder v akci

Výsledky – Čtyřventily:

TOT FIN C FIN B FIN A
1. Henk Snijder, NL 5,5,5 15 1.
2. Bob Dolman, GB 5,5,5 15 2.
3. Ulrich Büschke, D 5,5,4 14 3.
4. Nathan Morton, GB 4,4,5 13 4.
5. Rodney Mc Donald, AUS 4,4,5 13 5.
6. John Hartley, GB 4,5,4 13 6.
7. Graeme Brown, GB 3,Fd,3 6 1.
8. Arne Andersen, DK 4,4,4 12 2.
9. Martin Cazemier, NL 5,4,4 13 3.
10. Dave Hammond, GB 3,3,3 9 4.
11. Kevin Howse, GB 3,2,3 8 5.
12. Roel Geersing, NL 2,3,3 8 6.
13. Bart Uil, NL R,3,2 5 1.
14. Paul Morfey, GB 0,3,3 6 2.
15. Yngvar Nilsen, N 1,3,1 5 3.
16. Steen Larsen, DK 1,2,2 5 4.
17. Luit Groenewoud, NL 2,2,2 6 5.
18. John Freeman, GB 3,R,N 3 6.
19. Jan Boháč, CZ 2,N,N 2
20. Mick Norton, GB 0,1,1 2
Stupně vítězů čtyřventilové kategorie
Stupně vítězů čtyřventilové kategorie

 

Výsledky – Dvouventily:

TOT FIN D FIN C FIN B FIN A
1. Hartmut Ernst, D 5,5,5 15 1.
2. Kevin Teager, GB 5,5,5 15 2.
3. Franz Greisler, D 4,5,5 14 3.
4. Wolfgang Barth, D 5,4,5 14 4.
5. Uwe Wick, D 5,3,4 12 5.
6. Svein Erik Geitsund, N 4,5,4 13 6.
7. Bill Haynes, GB 4,0,3 7 1.
8. Gerd Maurer, D 1,4,2 7 2.
9. Johan Last, NL 2,3,3 8 3.
10. Andreas Blache, D 3,3,1 7 4.
11. John Wheatley, GB 3,2,2 7 5.
12. Wolfgang Starr, D 3,4,4 11 6.
13. Manfred Giertz, D Fd,2,4 6 1.
14. Bernd Schoop, D 0,3,3 6 2.
15. Hilbert Tel, NL 2,2,3 7 3.
16. Alfred Pflugl, D 3,2,1 6 4.
17. Geoff Urben, GB 2,4,R 6 5.
18. Brian Bassett, GB 4,N,N 4 6.
19. Brad Davis, GB 1,1,R 2 1.
20. Rainer Borchers, D 0,1,0 1 2.
21. Roy Gomm, GB 1,0,2 3 3.

Ostrý úvod lázeňské sezóny ohlásilo burácení veteránů

Mariánské Lázně – 7. května
Zítřejší mistrovství republiky na dlouhé dráze dnes předznamenal první díl evropské série veteránů. Publikum si bohužel neužilo pohled na naše závodníky. Karel Kadlec nemohl startovat kvůli operované noze a Jan Boháč odstoupil již po své první jízdě. Dvouventily vyhrál Hartmut Ernst, na dalších místech skončili Kevin Teager a Franz Greisel. Pořadí nejlepších čtyřventilů bylo Henk Snijder, Bob Dolman a Ulrich Büschke.

dvouventily
dvouventily

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

čtyřventily
čtyřventily