Riga – 13. srpna
Pověsti o stavu dráhy, které předcházely finále evropského šampionátu dvojice v lotyšské Rize, se bohužel naplnily. Závod byl zrušen po rozjížďce s číslem osmnáct, avšak pro bernou minci vyhlášení výsledků se jury musela vrátit ke stavu po čtrnácté jízdě, kdy měly všechny týmy stejný počet výjezdů na ovál. Při bodové rovnosti první trojice přišla ke slovu pomocná kritéria, která na trůn posadila Italy před Dány a Lotyši. U vědomí důležitosti podniku ranku mistrovství Evropy se okamžitě vynořily hlasy o blamáži, speciálně z Polska. Kacper Gomolski se Szymonem Wozniakem totiž šmahem přišli o deset bodů za vítězství 5:1 nad Němci a Lotyši, což by je za normálního stavu věci korunovalo za šampióny, protože Italové v šestnácté jízdě jen remizovali s Rusy. Český trojlístek se vrací domů s pátým místem.
Malilla – 13. srpna
Po více než měsíční pauze pokračuje seriál velkých cen ve švédské Malille. Niměně závod zkomplikovaly deště. Ve tři čtvrtě na sedm bylo rozhodnuto přesunout začátek o půl hodiny, avšak během této lhůty se opět rozpršelo. Zatímco se na ovále pracovalo, rozpoutalo se pravé dešťové inferno, které donutilo organizátory přesunout mítink až na nedělní dopoledne.
Daugavpils – 6. srpna
Neuvěřitelný průběh má letošní finálová část evropského šampionátu jednotlivců. V sobotním druhém závodě v Daugavpilsu bylo oproti prvnímu podniku v Güstrowě všechno naruby. Díky tomu je první desítka aktuální klasifikace seřazena do rozpětí pouhopouhých třech bodů a ani další závodníci nejsou daleko. Na této vlně se svezl Václav Milík. V sobotu se dostal až do jízdy poslední šance, nakonec mu patřilo šesté místo a celkově je prozatím třetí s dvoubodovou ztrátou. Triumfoval Grigorij Laguta, jemuž na stupních vítězů dělali společnost Joonas Kylmäkorpi a Emil Sajfutdinov.
1. Grigorij Laguta, RUS
3 3 0 3 1 3
13
2. Joonas Kylmäkorpi, FIN
1 2 3 3 3 2
14
3. Emil Sajfutdinov, RUS
0 3 3 2 1 1
10
4. Maksym Bogdanovs, LAT
2 3 2 1 3 X
11
5. Przemyslaw Pawlicki, PL
1 3 3 2 0
9
6. Václav Milík, CZ
1 1 1 3 3
9
7. Anders Thomsen, DK
3 2 2 0 2
9
8. Hans N. Andersen, DK
0 0 2 3 3
8
9. Leon Madsen, DK
3 2 1 1 1
8
10. Antonio Lindbäck, S
0 1 3 1 2
7
11. Andrzej Lebeděvs, LAT
2 1 2 2 E
7
12. Nicki Pedersen, DK
1 2 1 2 X
6
13. Krysztof Kasprzak, PL
2 0 1 0 2
5
14. Janusz Kolodziej, PL
3 1 0 0 0
4
15. Martin Vaculík, SK
2 0 0 X 2
4
16. Peter Ljung, S
0 0 0 1 1
2
17. Kjastas Puodžuks, LAT
DNR
18. Jevgenij Kostigovs, LAT
DNR
Průběžné pořadí seriálu:
1. Emil Sajfutdinov 18, 2. Przemyslaw Pawlicki 18, 3. Václav Milík 17, 4. Martin Vaculík 16, 5. Krzyzstof Kasprzak 16, 6. Antonio Linbäck 15, 7. Hans N. Andersen 15, 8. Leon Madsen 15, 9. Anders Thomsen 15, 10. Andrej Lebeděvs 15, 11. Joonas Kylmäkorpi 14, 12. Grigorij Laguta 13, 13. Nicki Pedersen 13, 14. Janusz Kolodziej 13, 15. Peter Ljung 7
La Reole – 31. července
Challenge o finále mistrovství světa na dlouhé dráze ve francouzském La Reole se dnes stalo kořistí Mathieu Tresarrieu. Společně s ním si trojici míst v příštím ročníku pojistili Josef Franc a Dirk Fabriek. Hynek Štichauer byl jedenáctý, Martin Málek, který do závodu naskočil po pádu Alexandra Dubrany, skončil hned za ním. Zdeněk Schneiderwind se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by jeho pražský svěřenec potřeboval vyměnit nápis na kombinéze.
„Závody byly pro diváka úplně super,“ hlásil Zdeněk Schneiderwind rovnou za La Reole. „Výborná dráha, v noci pršelo, ale na závody už ne. K úrovni závodu hodně přispěl Pepe. Absolutně nestartoval, ale pak bojoval ne jako mladý veterán, jak to má na kombinéze, ale jako mladej‘ Franc.“
A jak viděl Zdeněk Schneiderwind účinkování druhých dvou českých reprezentantů? „Veliká škoda byla pro Štichyho porucha motorky, protože jel výborně,“ reagoval pražský trenér. „Zrovna tak Martin Málek, kdyby nejel jen tři jízdy, byl by určitě hodně vpředu. Tak doufám, že to klukům bude šlapat dál.“
Tady se dnes rozhodovalo o třech finalistech dlouhodrážního mistrovství světa 2017
Manchester – 30. července
Když se Krzyzstof Kasprzak, který ve finálové sestavě červenobílých nahradil Macieje Janowskeho, prohnal cílem rozjížďky s číslem devatenáct jako druhý za Danielem Kingem, stalo se Polsko vítězem světového poháru. Boj o stříbro však pokračoval a vyřešil ji až Tai Woffinden závěrečnou porážkou Fredrika Lindgrena. Posledním vítězem večera byl Piotr Pawlicki, který dozajista na letošní finále SWC do konce života nezapomene.
Poláci se včera v Manchesteru stali mistry světa
Zatímco Krzyzstof Kasprzak vyhrál světový pohár popáté a Patryk Dudek získal svou druhou zlatou medaili, zbytek jezdců týmu se mezi triumfátory světového poháru zapsali vůbec poprvé. Piotr Pawlicki se netajil, že zvednout trofej Ove Fundina proti manchesterské obloze, pro něho bylo něco speciálního.
„Byl to pro mě velký den,“ netajil se na tiskové konferenci. „Jel jsem poprvé v polském seniorském národním týmu a navíc jsem byl jeho kapitánem. Musím poděkovat všem klukům. Všichni závodníci, Patryk Dudek, Bartosz Zmarzlik a Krzyzstof Kasprzak dobře bodovali. Proto jsme vyhráli.“
Po vítězstvích Dánů předloni v Bydhošti a loňském triumfu Švédska ve Vojensu se Poláci vrátili na vrchol po třech letech. „Je to pro Polsko velký večer!“ komentoval Piotr Pawlicki. „Tohle je polská sedmá zlatá medaile a já jsem velmi šťastný. Děkuji koučovi, protože koučuje polský tým tolik let. A po Vojensu mi řekl, že jsem kapitán. Takže díku mu za to!“
Manchester – 29. července
Epické drama o vítězství v race-off a tím i postup do dnešního finále světového poháru vrcholilo před dvacátou jízdou. Vedli Australané s dvoubodovým náskokem před Dány. Rusové již byli ze hry stejně jako Američané, jejichž výkon bez Grega Hancocka byl vskutku tristní a mezi českými fandy mohl vyprovokovat myšlenky, kam by se tým Milana Špinky dostal, kdyby jel s nimi ve Västerviku. Nicméně zpátky do Manchesteru. Jason Doyle se s tlakem vyrovnal výtečně. Dojel do cíle před Emilem Sajfutdinovem, Nielsem Kristianem Iversenem a Luke Beckerem, takže se Austrálie postaví na start večerního finále.
Australané jsou ve finále
Vítěz pražské velké ceny byl celý večer nepolapitelný, dokázal skvěle startovat i předjíždět. Sám se však netajil, že tlak před poslední rozjížďkou, v níž musel porazit Nielse Kristiana Iversena byl skutečnou zkouškou jeho nervů.
„Dosáhnout maximum ve světovém poháru je neskutečný pocit,“ vyprávěl na tiskové konferenci. „Ale jízda s číslem dvacet nebyla taková, kterou bych musel automaticky vyhrát. Proto ten tlak byl intenzivní. Když jsem šel na start, nevěděl jsem, co si myslet. Darcy Ward a kluci byli se mnou a já jsem najednou chtěl pro ně skutečně vyhrát. Na pocit, když se mi to povedlo a my postoupili do finále, nikdy nezapomenu.“
Jason Doyle si v rozjížďce s číslem dvacet počínal se stejnou rutinou jako při svých předchozích čtyřech vítězstvích. „Věděl jsem, že musím ze své jedničky opravdu dobře odstartovat,“ vysvětloval později. „Emil byl na dvojce a Niels na trojce. Už na roštu jsem věděl, že to bude jízda mého života. V Grand Prix si musíte dělat starosti jen sami se sebou. Jestli se vám nepovede jízda, porazíte akorát sami sebe. Ale tady jsem měl pět australských kluků. Opravdu jsem chtěl vyhrát. A když jsem projel cílem a dostal nás do finále, byl to úžasný pocit!“
Přitom mítink nezačal pro Australany dobře. V rozjížďce s číslem čtyři kolidoval Max Fricke s Grigorijem Lagutou. Rus byl diskvalifikován, Australan sice odešel po svých, ale s poraněným loktem. Vůbec poprvé ve světovém poháru proto musel na scénu juniorský náhradník, jenž v duchu letos nových reglementů může na ovál jen v případě zranění některého ze svých kolegů.
„Tlak na tyto mláďata je intenzivní,“ komentoval Jason Doyle. „To je jeden z momentů, kdy my starší je musíme tlačit dál a ne je zahrabat. Musíme jim pomáhat, jsou budoucnost australské ploché dráhy. Max je velká naděje a Brady také. A klobouk dolů i přes Samem Mastersem za jeho dvanáct bodů!“
Dnes večer se však v Manchesteru pojede nový závod a jeho vítěze čeká trofej Ove Fundina a titul mistra světa. „Když jsem se bavil s jedním reportérem, prohlásil, že Velká Británie je slabý tým,“ přemýšlel Jason Doyle. „Ale ve finále není ani jeden slabý tým a ani v britském týmu není žádný slabý jezdec. Máme proti sobě tři týmy, s nimiž musíme závodit, a které musíme porazit. Bude to velmi těžké, navíc v ochozech bude hodně fanoušků podporovat Brity. A každý jede, jak nejlíp umí, když má tolik podpory.“
