Mladá Boleslav – 8. března
Nikdy ledovou plochou dráhu nejezdil, a přesto rozhodně nebyl pověstným zahradnickým kozlem, když se před týdnem ujal koučování národního týmu pro Ice Speedway of Nations. Krásné poháry, které tolik obdivoval, skončily ve vlastnictví Rusů, Švédů a Němců, ale on se z Berlína nevracel domů se špatnou náladou. Filip Šitera se magazínu speedwayA-Z svěřil, že na ledové scéně nechce zůstat jen pasivním hráčem.
Filip Šitera, Jan Klatovský, Lukáš Hutla a Andrej Diviš na nástupu
Ledařský nováček
Filip Šitera se z Berlína vrátil nadšený
„Tak hlavní věc je asi, že jsem na leďáku nikdy neseděl,“ vysvětluje Filip Šitera, v čem bylo koučování ledařů jiné než na klasické dráze. „Neuměl bych klukům poradit, jak změnit nastavení, aby to bylo lepší. Další věc, v čem jsou ledy jiný, je o dost větší zima (smích). Tak Anton koučoval se mnou, ale já tam byl hlavně kvůli tomu, že mám licenci FIM. Takže můžu volat rozhodčímu, bejt na jury a popřípadě podávat protest.“
A jak na Filipa Šiteru zapůsobil vlastní závod? „Bohužel jsme měli obrovskou smůlu v jízdách, kde jsme byli favoriti,“ povzdechne si. „Jinak s klukama to byl super víkend. Byla sranda a skvělá atmosféra, jak před závodama, tak i během nich, i když nám utíkaly body.“
Zleva Lukáš Hutla, Jan Klatovský a Pavel Někrasov
No právě, řada lidí ve svých představách viděla českou trikolóru mezi nejlepšími třemi družstvy… „Hlavním problémem u kluků je, že nejsou vyježděný oproti ostatním,“ pouští se do hodnocení. „Když vezmu Bzuka (přezdívka Jana Klatovského – pozn. redakce), loni si při prvních tréninkách zlomil kličku a seděl na tom letos pár tréninkových jízd v Polsku. Lukáš sbírá zkušenosti a letos měl z naší sestavy aspoň nějakej‘ závod. Andrej jel loni jen pár závodů a letos byl na soustředění v Rusku. Na lepší umístění jsme měli, ale přišlo šest pádů. Příští rok snad bude zima, kluci se rozjedou a vlítneme na ně!“
Motivace pro budoucnost
Smůla českého nároďáku v praxi – na berlínském ledě leží Lukáš Hutla (modrá) i Jan Klatovský (červená)
Loni se Filip Šitera v roli kouče podílel na stříbrných medailích při mistrovství Evropy dvojic a stejné umístění dosáhl také při svém debutu v manažerské pozici během Long Track of Nations. Nicméně přesto není vůbec posmutnělý, že si minulý týden z Berlína žádnou cenu neodvezl.
„Poháry byly pěkný,“ nechává se slyšet. „Zklamanej‘ ale nejsem, mně se moc líbilo, že kluci bojovali až do konce. Musíme brát, jak často na tom sedí. Kdyby měli rozpočty na to, aby trénovali dva měsíce v Rusku, vypadalo by to samozřejmě jinak. Ale už vím, jak to chodí. Moc se těším na příští rok. Uvidíme, jak budou rozjetý a uděláme vše pro to, abychom placku přivezli.“
Zleva Andrej Diviš, Lukáš Hutla a Martin Haarahiltunen
Rozhodně nebude sedět s rukama založenýma v klíně. „Určitě se budu chtít angažovat,“ slibuje kouč české reprezentace. „Berlín jsem si krásně užil. Ledy jsou nádhernej‘ sport a obdivuju kluky, jsou to borci. Už jen proto, že makají, shání peníze, aby si mohli jet na šest tejdnů zatrénovat do Ruska. Budu se snažit, aby měli ideální podmínky. Samozřejmě bohužel u nás nemrzne, ale kdyby bylo příští rok štěstí a byli by doma, snažil bych se jim pomoct připravit trénink. Protože málo z nás si dokáže představit, kolik práce to je, a kolik lidí se podílí nejen na přípravě tréninkový tratě, ale i na závodech.“
Český nároďák měl v Berlíně velkou oporu v ochozech
Mořina – 29. února
Když sezóna začíná v únoru a končí v říjnu, skýtá mnoho závodění. Obzvlášť když se plochodrážník vydává na cesty nejen kontinentální částí Evropy. On nikdy netrpěl peciválstvím a tak využíval všech možností skočit do sedla. Výsledky se dostavily. Dva tituly ve Francii, triumfy v obou našich ligách, bronz v mistrovství republiky dvojic. A také stříbro v evropském šampionátu dvojic, ačkoliv mu je stále líto, že k českému pódiu přispěl víceméně jen za volantem pražské dodávky. Ale ostatně nechme mluvit Ondřeje Smetanu samotného, protože magazínu speedwayA-Z poskytl exkluzivní rozhovor.
speedwayA-Z: „Díky angažmá ve francouzském La Reole pro tebe ostrá sezóna 2019 začala již v únoru. Jaké to ve francouzské lize bylo a myslíš, že ti takový brzký začátek pomohl v dalších měsících?“
Ondřej Smetana: „Myslím, že je to úplná bomba. Francie je super. Myslím, že jsem ve věku, že nepotřebuju trénovat, ale hlavně závodit. Dáš si šest, sedm koleček a jdeš rovnou od pásky. Vždycky jsem se toho bál, ale bylo to dobrý. Je skvělý, že závodíš dřív, jseš rozjetej‘, ostatní začínaj‘ v půlce dubna a já už nejsem nervózní. Na druhou stranu je sezóna o dva měsíce delší, takže na jejím konci na mě padla taková únava. Letos to musím promyslet líp a odpočinout si od plochý dráhy, abych nejezdil devět měsíců v kuse. A bude to super. Loni se Francie povedla. Jako nejslabší tým, kterýmu se ostatní smáli, jsme vyhráli. Všichni měli cizince, La Reole mělo jen Smetanu a vyhrálo! Celej‘ tým byl nadšenej‘, dva roky předtím byli poslední a najednou jsme byli mistři. A rozhodlo se v posledním závodě v Morizes.“
speedwayA-Z: „U nás se začalo o půldruhého měsíce později. Velká cena UNITOP byla pro tebe hodně motivační, ale po úvodním pádu jsi svůj potenciál mohlo rozvinout až v závěrečných rozjížďkách. Přesto jsi na základě dalších výsledků dostal post druhého náhradníka při pražské velké ceně. Jak si ji užil?“
Zatímco kouč Filip Šitera sleduje ovál během české velké ceny, náhradníci Zdeněk Holub a Ondřej Smetana si sdělují své dojmy
Ondřej Smetana: „Velká cena UNITOP nebyla jeden z mojich nejpovedenějších závodů. Nervozita nebyla, říkal jsem si, že závodím už dlouho a musím je porazit. A někdy se to stane… V první jízdě jsem si to hodil za ucho a motorku jsem poslal do Richarda Geyera. Já spadnul na zem, byla to rána, ale on tam ležel a řval. Divil jsem se, co se děje. Zase vyhrál Pepa před Holubínem. Potom jsem měl spoustu povedenejch‘ závodů, byla Evropa a svět. Na Markétě se rozhodli, že budu druhej‘ náhradník. Z toho jsem měl velkou radost, ale mrzelo mě, že jsem se nesvez‘. Zdendovi se to poštěstilo, ale já jel jenom na nástup.“
speedwayA-Z: „Desátý v mistrovství světa v Glasgowě, sedmý v evropském šampionátu v Rovně jsou tvoje výsledky v kvalifikačním procesu obou šampionátů. Jak na tyto závody vzpomínáš?“
Ondřej Smetana s vypůjčeným motocyklem v Glasgowě
Ondřej Smetana: „Ve světě jsem měl nejvíc bodů z Čechů po Mildovi. Glasgow bylo hodně zajímavej‘ závod. Seděl jsem v Praze na tiskovce a volal mi pan Moravec, jestli mám v sobotu čas. Řek‘ jsem, že jo. A on, že tedy jedu Glasgow. Ale to mi volal ve středu nebo čtvrtek a já jsem zjistil, že to autem nestihnu. Volal jsem Štanclíkovi, jestli sežene motorky, abych to moh‘ odjet. Jela se extraliga v Pardubicích, když se ozval, že je má. Tak jsem v devět večer koupil letenku s tím, že nám to ve dvě v noci letí z Berlína. Trénink na půjčenejch‘ motorkách byl divokej‘. V Anglii jsem nikdy nebyl, byl jsem pomalej‘, nejel ani smykem, pořád jenom po zadním. Už jsme si s tátou říkali, jaká to bude ostuda, že je to v háji. Říkal jsem, že to bude dobrý, ale na závod potřebuju zkusit druhou motorku, jestli bude lepší. A bylo to super. Porazil jsem závodníky, co jezděj‘ nejvyšší anglickou ligu a dokázal jsem, že na to mám. Šest bodů není super, ale jet v Anglii před Lambertem jako jedinej‘, super je. Evropu v Rovně jsme jeli s Pepou a chyběl mi jeden bod na postup. Loni i předloni…“
speedwayA-Z: „Největší úspěch tím pádem při evropských dvojicích v Balakovu, odkud jste se po dlouhém putování vrátili se stříbrem. Nebylo ti líto, že tě Filip Šitera aspoň jednou neposlal na ovál?“
Češi v Balakovu: zleva Filip Šitera, Václav Milík, Vladimír Dvořák, Eduard Krčmář, Miroslav Mihule, Eduard Krčmář st., Ondřej Smetana a Filip Hájek
Ondřej Smetana: „Bylo mi to hodně líto, mrzelo mě to. Jel jsem tam tři dny a aspoň jednou se chtěl svýzt. Už jsem tam byl, myslím, že mi dráha jde, jel bych třeba líp než Eda. To je ale můj názor a ostatní ho nesdíleli. Tři dny tam, tři dny zpátky, najeli jsme asi sedm tisíc kiláků. Mám z toho zatím asi svůj nejlepší výsledek, ale mrzí mě, že jsem se nesvez‘. Mohlo mě to posunout dál. Kdyby se mi povedla jedna jízda, mohli mě chtít třeba z Polska nebo Dánska. Ale takhle jsem tam byl jen za řidiče.“
speedwayA-Z: „Šampionát republiky jsi rozehrál čtvrtou příčkou na Markétě. Byl to vlastně výsledkový strop, v Plzni jsi byl osmý a v Březolupech dokonce jedenáctý. Místo útoku na pódium přišel propad na osmé místo. Co se dělo?“
Plzeňský souboj s Eduardem Krčmářem (červená) a Zdeňkem Simotou (bílá)
Ondřej Smetana: „Prostě mi to nevyšlo. Bylo to v háji, jeli jsme z Ruska, byl jsem deset dnů na cestách a to mě úplně odrovnalo. Hned se jela Plzeň. Byl jsem unavenej‘ a nebyl ve svý kůži. Takovej‘ propadák to nebyl, pak jsem byl na Zlatý přilbě Holandska, měl jsem velkej‘ pád a to mě odrovnalo. Nemoh‘ jsem se vůbec hejbat, zůstalo mi to i na Březolupy. Měsíc jsem ležel v posteli, fyzička nebyla. I psychicky jsem to blbě nes‘, takže mistrák byl pro mě nepovedenej‘. Jsem rád, že letos mistrák není až v říjnu. Ostatní státy to už taky maj‘ uzavřený. Každej‘ se těší na dovolenou a my bojujeme o mistra.“
speedwayA-Z: „A co mistrovství republiky dvojic? Nastoupil jsi v něm s Petrem Chlupáčem za Markétu a v Kopřivnici skončili třetí.“
Spolupráci ve dvojici s Petrem Chlupáčem si pochvaloval
Ondřej Smetana: „Mistrák dvojic, byli jsme třetí. To byl asi můj nejlepší výsledek v celým mistráku dvojic. Ale mohli jsme bejt‘ i druhý, i první. Tak snad letos. Ve Slaným bude určitě chtít vyhrát Eda, snad mu to překazíme. S Chlupíkem se mi jela dvojice dobře, myslím, že letos ji pojedeme zase. Byla škoda, že se nám starty nedařily. A v Kopřivnici, jak neodstartuješ, nevyhraješ. Letos to musím zlepšit!“
speedwayA-Z: „V extralize se dlouho zdálo, že pražský koncept týmotvorby bez cizince nemá šanci, protože jste párkrát přišli o triumf až v závěrečných fázích závodů. Červencová Žarnovica ovšem přinesla zvrat a vy jste se po roční pauze znovu vrátili na mistrovský trůn. Jaký to byl pocit?“
Ondřej Smetana s Josefem Francem a Janem Kvěchem při oslavách pražského titulu v Pardubicích
Ondřej Smetana: „Extraliga byla super! Udělalo mi to hroznou radost! Jsme dobrej‘ tým, kamarádi. Nemáme žádnou velkou hvězdu, nikoho, kdo by pořád vyhrával a porážel Pardubice s Milíkem a Dudkem. Ne vždycky máš patnáct bodů, ale zazávodíš si s cizinci a máš šanci porazit Vaculíka s Dudkem. Což se mi loni na Markétě povedlo. Doufám, že letos vyhrajeme zase. Mrzí mě, že se jede jen pět extralig, takhle to jde do kopru. Je to málo závodů. Kde se máme vyjezdit? Když chceš závodit s dobrejma závodníkama, je tady jedině extraliga! Fanoušci u nás na plochou dráhu moc nechoděj‘, ale na extraligu přijdou. Doufám, že je to jen na rok a další sezóna zase bude osm nebo deset extralig. I ve Francii je dvanáct lig!“
speedwayA-Z: „Naproti tomu první liga byla velkým sólem pražského Markéty. Abyste dosáhli hattricku na klubové bázi, stačilo by obhájit primát v poháru přátelství…“
Pražané po zisku prvoligového titulu v Žarnovici
Ondřej Smetana: „Na pohár přátelství se mě ani neptej. Já jsem byl jen v Rovně. Byl to povedenej‘ závod. A první ligu jsme vyhráli všechny závody. Ale to je takovej‘ lepší trénink, hlavně sedět na motorce a jezdit na jinejch‘ drahách. Byli jsme parta, dobrej‘ tým, podařilo se nám to. Nevím, jestli ji budu jezdit i letos. Je to spíš pro ty mladý. A já už žádný malý pivo nejsem (smích).“
speedwayA-Z: „Přebor jsi bral spíše jako doplněk, protože jsi měl hodně závodů v zahraničí. Jejich výčet byl opět docela pestrý, co? Ale na domácí frontě jste neprodloužili svou vítěznou šňůru ve slánském Memoriálu Antonína Vildeho.“
Se Zdeňkem Simotou zatím druhý hattrick při Memoriálu Antonína Vildeho neodstartoval
Ondřej Smetana: „Pouťáků pár bylo. Nebylo jich tolik, kolik bych si představoval. Každej‘ rok jich ubejvá strašně dolů, závody přestávaj‘ bejt‘ a klubům docházej‘ peníze. Snažím se závodit, co to jde. Jakmile bych přestal sedět na motorce, bylo by to špatný. Memoriálu Vildeho je škoda. Praskla šňůra, hattrick jsme měli, ale počtvrtý se to nepovedlo. Letos pojedeme se Zdendou zase spolu. Jestli bude jezdit.“
speedwayA-Z: „Loni jsi trénoval na Britských ostrovech a výsledkem se stal podpis s Plymouthem a po jeho nepřijetí do Premiership i s Newcastlem. Jak závodění v Anglii zapadne do tvých letošních plánů?“
Ondřej Smetana v akci
Ondřej Smetana: „V Čechách se v neděli a v sobotu víceméně nejezdí. Anglie je pátek, sobota a neděle, u nás úterý, středa a čtvrtek. Plán je takovej‘, že každej‘ víkend budu lítat do Anglie a v pondělí zpátky. V tejdnu budu tady a o víkendu v Anglii. Všechno začlo na tom mistrovství světa v Glasgow. Chodilo za mnou spousta lidí, kdy začnu jezdit ligu, že by mě chtěli. Bavili jsme se, mluvil jsem i se závodníkama, sháněl jsem informace. Mezitím jsem byl v kontaktu s několika kluby, ale nikdo nevyndal smlouvu. Až na Zlatou přilbu do Pardubic přijel šéf z Plymouthu. Seznámil jsem se s ním a za pět minut jsem měl já i Zdenda Simota smlouvu na stole. Podepsali jsme ji, ale v Anglii se rozhodovalo, jestli ligu pojede Newcastle nebo Plymouth. Nakonec tam nepustili Plymouth a Newcastle jo. Všechny týmy už byly obsazení, ale Jirka Štancl mi pomoh‘ ke smlouvě do Newcastlu. Za to jsem mu vděčnej‘. Loni byl můj cíl Švédsko, letošní cíl je Anglie. Jediný, co je blbý, že ve Francii se jezdí v neděli jako v Newcastlu. Přijdu o poslední dva závody francouzský ligy. Tam to balím devátýho března a jedu z Francie domů.“
speedwayA-Z: „S francouzskou ligou začala tvá letošní sezóna jako loňská. Myslíš, že stejný koncept ti přinese ještě lepší výsledky?“
V La Reole je osobností
Ondřej Smetana: „Myslím, že je to pro mě určitě dobře. I kdyby mi to neměla pomoct do Čech nebo do Anglie, ve Francii mě to baví. Choděj‘ tam lidi, maj‘ plochou dráhu rádi a mně to na těch drahách jde. I do závodění mi to dá spoustu. S Bergem, Harrisem, Ellisem nebo s Bellegem si nezajezdíš každej‘ den. Jsou to dobrý závody. Motorky mám letos čtyři. Rozmejšlíme se, že možná postavíme ještě pátou. Čtyři jsou ale komplet ready, na dvou se závodí ve Francii, dvě jsou v garáži. Největší podporu s motorkama jsem dostal od Olympu, ta nová motorka mi hodně pomohla. Chodím běhat, letos jsem naběhal asi nejvíc. Ale pořád nemůžu zhubnout. Chodíme cvičit do Stromovky, mám i svoje vlastní kruháče a teď bych chtěl začít jezdit na kole. Počasí mi to zatím neumožňuje. Takže vezmu cvičky a jdu běhat. A taky jsem celou zimu hrál hokej.“
Ondřej Smetana děkuje:
Ondřej Smetana se svým otcem Radkem
„Poděkuju za prvý Olympu CS MV, za druhý tátovi a jeho firmě Smestav. Mechanikům Standovi a Honzovi, panu Bielmaczovi z Kozolup, klubům Markéta Praha, La Reole a Valsarna Hagfors. Martinu Švestkovi. Mým nejvěrnějším fanouškům Antalovým a celý rodině. A firmě STA.“
Ondřej Smetana v akci
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer, , Martin Búri, Filip Šitera a laskavostí Ondřeje Smetany
Žarnovica – 6. března
Loni zjara prožíval prakticky již druhý comeback na ovály. Jeho stav nebyl stále stoprocentní, přesto se netajil touhou poprat se o nejlepší výsledky. Jenže v Kopřivnici při závěru extraligového závodu přišla další rána. Po více než tříměsíční pauze sice sezónu dokončil, ale pro letošní rok se rozhodl dát si závodní přestávku. Michal Tomka magazínu speedwayA-Z svěřil se svými důvody.
Začátek jara se slovenským šampionátem
Michal Tomka si povídal s magazínem speedwayA-Z
„Vždy jsem chtěl jen ty nejlepší výsledky,“ říká. „Ale někdy se nedařilo. Vždycky jsem do sezóny naskočil nabuzený. No, je pravda, že za poslední dvě sezóny mě vždy dobíhalo zdraví a zranění.“
Duben přitom nasvědčoval, že loni bude všechno v pořádku. Zaplněný Městský stadión sledoval, kterak Michal Tomka končí dvanáctý ve slovenském šampionátu. Avšak nebýt pádu, kdo ví, zda by se nezmocnil slovenského juniorského titulu, jenž se tak stal kořistí Davida Pacalaje.
Na mistrovství Slovenska jsem se cítil fajn,“ vzpomíná. „Mohl jsem podat ještě lepší výsledky. Nevím, co k tomu říct. Vždycky bylo co zlepšovat a některými výkony jsem nebyl spokojený. Ale jindy to bylo o mně a někdy mě neposlouchala technika a neuměli jsme se do toho trefit.“
Zdeněk Simota na cenu fair play
Vladimír Vopat udržel svým projektem INTERTEAMu žarnovický Speedway Club v české extralize a Michal Tomka dostal pozvánku Jána Daniela na druhé kolo soutěže v Kopřivnici. „Dráhu jsem měl rád, seděla mi,“ říká slovenský závodník. „Jako předtím při přeboru, kde jsem byl třetí a jezdil jsem v úplné pohodě.“
Nešťastný pád v Kopřivnici
Jenže nyní se všechno změnilo, jako kdyby zlý čaroděj mávnul kouzelnou hůlkou. „Vůbec jsem nestartoval,“ kroutí Michal Tomka hlavou. „A když jsem konečně odstartoval a motorka se hnala dopředu, ucítil jsem šanci nalepit se na Vencu Milíka, který byl první. Když jsem to z výjezdu zasednul, motorka mě katapultovala a skončilo katastrofálně.“
Do potíží se dostali také Ondřej Smetana a Zdeněk Simota, který neváhal složit svůj motocykl k zemi, aby uchránil Slováka od vážnějších zranění. „I touto cestou bych chtěl Simoťákovi poděkovat,“ nešetří Michal Tomka vděkem. „Za to, jak to zvládnul a dokázal se mi vyhnout!“
Závěr sezóny
Zlomená ruka srostla a Michal Tomka se v půli srpna vrátil do sedla. „Zlatá přilba SNP už nebyla taková pohoda,“ povzdechne si. „Ruka zesílila, ale stále v každé díře a při každé vibraci jsem ji cítil. Nedokázal jsem se dát do pohody, což se odrazilo i ve výsledcích.“
Michal Tomka (modrá) a Ján Mihálik (červená) měří Mateusze Tudzieze (žlutá) v českém šampionátu juniorských družstev
A pak další pád při tréninku před slánskou extraligou… „Slaný je pro mě tabu, ta dráha mi nikdy neseděla,“ mávne rukou, aby se raději věnoval žarnovickému šampionátu juniorských družstev. „Ze začátku mi to vůbec nešlo, ale když jsem vyměnil motorku, bylo to jiné kafe. Pražáci si tehdy jeli svůj vlastní závod a měli titul od začátku ve svých rukou. Byl to jejich den.“
Obě žarnovické dvojice se však praly o druhou příčku. „Jel jsem s Jančim Mihálikem,“ vypráví Michal Tomka. „Před poslední jízdou s dvojicí David Pacalaj – Jakub Valkovič nám trenér říkal, ať nejedeme o život a dávali bacha na sebe. Když jsem odstartoval a byl první, cítil jsem za sebou nalepeného Davida. V nájezdu do druhé zatáčky jsem místo, abych ho zavřel, vyjel ven a nechal mu místo, aby mě předjel. A to nás stálo druhé místo.“
Roční pauza
Michal Tomka (červená) v ostrém souboji s Jaroslavem Petrákem (bílá)
Letos ovšem Michala Tomku v akci neuvidíme. „Rozhodl jsem se, že si dám aspoň sezónu pauzu, abych si doléčil záda a ruku,“ vysvětluje. „Mám zkušenosti, že když se něco nedoléčí na sto procent, vždy se to vrátí. Proto se chci dát zdravotně do kupy. A pak budu přemýšlet, co dál, když to bude ten samý Tomka jako na začátku sezóny 2017.“
Michal Tomka děkuje:
„Děkuji všem svým fanouškům, sponzorům a SC Žarnovica za podporu navzdory mým zdravotním problémů, kvůli nimž jsem vynechal mnoho závodů. Věřím, že mé rozhodnutí respektujete, a jestliže se později vrátím na ovály, budete mě zase podporovat. Děkuju.“
Žarnovica – 5. března
Před dvěma týdny se zdálo všechno optimistické. Zima nestála za nic, ale tím dřív konečně přišlo opravdické jaro. Jenže nastalo období dešťů, které se nevyhnuly ani žarnovickému plochodrážnímu oválu. Ten se tudíž nedá upravovat traktorem a potřeboval by aspoň čtyři dny pěkného počasí a žádné srážky. Plánované soustředění závodníků Speedway Clubu se Zielonou Gorou muselo být proto odvoláno stejně jako následný třídenní kemp dánské reprezentace.
Praha – 3. března
V úterý se v Praze na Markétě po roce konala Výroční členská schůze. Při příchodu po podepsání prezenční listiny se vybíraly členské příspěvky u prvního stolečku. Po krátkém přivítání předsedou Petrem Ondrašíkem, schválení jednacího řádu a komisí přednesl Petr Ondrašík zprávu o činnosti a hospodaření klubu. Po zprávě jiných komisí přišla na řadu veselejší část schůze a před diskusí s otázkami po začátku závodní sezóny, a sice vyhlášení nejúspěšnějších závodníků klubu.
Pražané měli výroční schůzi svého klubuDaniel Klíma a Petr Chlupáč s Petrem Ondrašíkem
Jako první přišel zastoupit syna Jaroslav Vaníček a pak následovali Daniel Klíma, Petr Chlupáč, Jan Kvěch, Ondřej Smetana, Josef Franc, Zdeněk Holub a Michal Škurla. Na můj dotaz při diskuzi, jak probíhá přestavba stadiónu, odpovídal Pavel Ondrašík, že jsou malé problémy se světly. Po asfaltu by se měl v květnu pokládat už trávník a poté dodělat dráha.
Na další otázku, kde budou závodníci trénovat, reagoval Tomáš Topinka: „Je v jednání Goričan , a kluci si budou moct kluci zatrénovat na sousedních oválech ve Slaném i v Pardubicích.“
Během večera měli všichni k zakousnutí chlebíčky balenou vodu i pivo. Po diskuzi se schůze pomalu začala rozcházet do svých domovů.
Slaný – 3. března
Loni opět potvrdil své postavení mezi nejlepší plochodrážní kolibříky a to nejen v rámci republiky. Bohužel však až často vozil na tandemu paní Smůlu. Banální závada mu sebrala šanci porvat se o evropské pódium v Toruni. Poté krátká dráha ustoupila ve prospěch světového poháru ve Vechtě, kde vodil pozdějšího vítěze za svým výfukem. Nakonec si ale vezl domů vidinu na sádru, která jej ovšem nevyřadila z boje o medaile v klasickém českém šampionátu. Bronz z něho však uzavírá účet jeho stopětadvacítkářské kariéry. Bruno Belan se totiž magazínu speedwayA-Z svěřil, že jej stejně jako řadu jeho dalších vrstevníků oslovuje kubatura dvěstěpadesátek.
Štěstěna se vrací z půli cesty
Bruno Belan si povídal s magazínem speedwayA-Z
„Připravoval jsem se s boxerem,“ vrací se Bruno Belan před loňskou sezónu. „Pomohlo mi to, motorku jsem víc udržel. Ve firmě Wemoto nám pomohli, koupili jsme silnější. Začala sezóna a nic moc. Na začátku se mi závody nedařily. Byly těžká konkurence, hlavně Adam Bednář, Vojta Šachl, Jéňa Jeníček a Jára Vaníček.“
Slánský blonďák však nechyběl na stupních vítězů, ať již na klasické, tak krátké dráze. „Nebylo to jednoduchý,“ povzdechne si. „Než jsem si zvyknul na ten silnější motor, netrvalo to dlouho. Tak napůl. Používal jsem ho jak na malý, tak velký dráze. Nebyl s ním vůbec problém, byl dobrej‘.“
Bruno Belan proto nemohl chybět v české nominaci pro červencový evropský pohár v Toruni. „Začalo to dobře,“ pouští se do vyprávění. „Dráha byla perfektní. Akorát pro mě. Motorka mi taky seděla.“
Konkurence však pořádně zhoustla. Na přímý postup do klíčového finále A nesměl nikdo ztratit více než jeden bod. Tuto podmínku splnila čtveřice závodníků včetně Jaroslava Vaníčka, jenž posléze svůj triumf z Divišova obhájil. Kdo však ve třech rozjížďkách přišel o dva body, už musel na startovní rošt finále B.
Bruno Belan v akci
„V béčku jsem měl štěstí,“ vypráví Bruno Belan o jízdě, v níž si spolu s Vojtěchem Šachlem rozhodně řekl o áčko. „Pokazil jsem start, ale dva spadli. A tím pádem se to opakovalo. To už se mi start poved‘ a postoupil jsem.“
Ve finále A již byly všechny předchozí boje zapomenuty a první v cíli bral titul evropského šampióna. „V áčku jsem chtěl zařadit, ale protočila se mi řadička,“ povzdechne si slánský závodník, že jeho rande se Štěstěnou v Toruni skončilo v cíli finále B. „A tím pádem naděje byla ztracená.“
Místo medailí fraktura
Česká výprava v Toruni: Jaroslav Vaníček, Vojtěch Šachl, Bruno Belan a Jan Jeníček
Skončit šestý v Evropě je však výsledek, který se jen tak komukoliv nepovede, ale vykládejte něco takového ambicióznímu třináctiletému klukovi! „Prej jsme měli špatně obřízlej‘ utahovací šroub,“ povzdechne si. „Byl jsem hodně naštvanej‘.“
Plochodrážní sezóna však ve svém rytmu nabízí stále nové a nové výzvy. V případě Bruna Belana šlo o světový pohár stopětadvacítek, jenž ve Vechtě doprovodil Long Track of Nations. Na jeho vrub šla i účast v některých závodech českého kolibřího kalendáře, aby se snad něco probůh nestalo s motorem.
„První jízda se mi podařila,“ komentuje Bruno Belan úvodní zisk druhého místa. „Ale dráha se začala měnit po velkých závodnících a dělaly se na ní díry. V mý druhý jízdě se mi motorka zvedla v zatáčce a šel jsem do prken. Zlomil jsem si prst, to jsem ale ještě nevěděl. Chladili jsme ho metylem a dojel jsem.“
V osudné rozjížďce s číslem pět měl za sebou Maxe Perryho, který se nakonec stal šampiónem s maximálním bodovým ziskem. Jím by zůstal také, byť by jej Bruno Belan porazil. Slánský závodník nakonec navzdory bolestem skončil devátý.
Bruno Belan (žlutá) si neváhal vyšlápnout i na Vojtěcha Šachla (bílá), který na klasických drahách mířil k titulu českého mistra
„Po závodech jsme koukali na velký závody,“ připomíná Bruno Belan, že si nenechal ujít pohled na boj, po němž náš dlouhodrážní nároďák skončil se stříbrnými medailemi na krcích. „Pak jsme jeli do Slanýho a v nemocnici mi řekli, že mám zlomenej‘ prst.“
Hvězdy jakoby na straně slánského reprezentanta nestály už před světovým pohárem. „Cestou do Vechty se nám rozbilo kolo u dodávky,“ líčí. „Bylo to nakloněný. Nakonec jsme dojeli, a když jsme se vrátili domů a couvali do garáže, upadlo. Takže jsme nakonec při vší smůle měli štěstí.“
Ve jménu českého bronzu
S Jaroslavem Vaníčkem a Janem Jeníčkem na stupních vítězů
Co čert nechtěl, týden po Vechtě se ve Slaném konal tradiční podzimní víkend slabších kubatur. Na malém ovále Brunovi Belanovi zase o tolik nešlo. Avšak v banku klasické dráhy stále ležela minimálně bronzová medaile. A možná i stříbrná, jelikož Jaroslav Vaníček měl před závěrečnou dvojicí závodů odstup čtyř bodů.
„Ve Slaným jsem chtěl jet,“ zdůrazňuje hrdina dnešního článku svou motivaci. „Tak jsem si sundal sádru. Závody byly takový nijaký, nebylo to ono, ruka byla oslabená. Snažil jsem se šetřit, ale nešlo. Měl jsem moc adrenalinu, dal jsem do toho, co to šlo.“
Vicemistrem se ale nakonec stal Jaroslav Vaníček, jenž se svou honičkou za leaderem Vojtěchem Šachlem postaral o dramatickou koncovku šampionátu. „Chtěl jsem druhý,“ reaguje Bruno Belan na zmínky o svém třetím místě. „Na to jsem se soustředil, malá dráha byla spíš až ta druhá. Ale chybělo mi pár bodů.“
Šampionát na krátké dráze již nechal plavat a skončil v něm devátý. Divišovský závěr poháru si však ujít nenechal. A byť jej moderátor slavnostního zakončení vyhlásil jako jedenáctého borce závěrečného pořadí, je třeba na misku vah sudby položit fakt, že v plných sedmi podnicích z šestnácti chyběl.
V sedle motocyklu Jaroslava Vaníčka v souboji s Janem Jeníčkem
„V Divišově jsem jel poslední závod a ve čtvrtý jízdě mi bouchnul motor,“ popisuje. „A pak jsem měl kámen – nůžky – papír s Járou Vaníčkem o finále A. Jemu to stříhání sedí, tak vyhrál. Jinak jsme malou skoro vůbec nejezdili. Šetřili jsme ho, abychom ho měli co nejlepší, a mohli závodit. Hlavně kvůli Vechtě a Toruni.“
V Divišově dokončil závodní program jen díky solidaritě ostatních závodníků. „Bylo znát, že motorka byla pokaždý jiná,“ přibližuje úskalí půjčování cizích motocyklů. „Nejdřív od Jéni Jeníčka, pak od Járy a nakonec od Vojty. Ta Jéňova mi seděla nejlíp, protože je velká, Jára ji má menší a Vojta úplně malou. Ale moje je stejně nejlepší, je akorát na mě.“
Stopětadvacítky jsou v historii
Pódium v Heusden-Zolderu: Bruno Belan, Vojtěch Šachl a Ben Trigger
Bruno Belan také hodně vzpomíná na pouťák v belgickém Heusden-Zolderu. „Byli jsme tam s Vojtou Šachlem a Adamem Bednářem,“ vybaví si. „Angláni tam byli hodně rychlí. Adam spadnul v semifinále, čehož byla velká škoda. Byli jsme na bedně dva, Vojta první, já druhej‘. Ukázali jsme jim!“
Nicméně čtrnáct svíček na narozeninovém dortu první den letošního února velí nasměrovat své úsilí do vyšší kubatury. „Na závěru loňský sezóny jsme se rozhodli jezdit dvěstěpadesátky,“ přibližuje Bruno Belan své další plány. „Budeme je jezdit rok a pak půjdeme na pětikilo. Stopětadvacítky už nebudou, motorka se bude prodávat do Plzně.“
Není to ovšem škoda, obzvlášť když český kalendář čtvrtlitrů se v žádném případě nedává srovnat s kolibříky? „Není,“ odpovídá slánský borec. „Ta stopětadvacítka mi už neseděla, jsem na ni už moc velkej‘ a těžkej‘. Pojedu juniorák a přebor, chceme i do Německa. A na mistráku ve Slaným uvidím, budu se snažit.“
Před zraky Matěje Frýzy se o vedení perou Bruno Belan a Adam Bednář
Řada jeho vrstevníků již se s čtvrtlitrovým strojem nasbírala pár zkušeností. „Dvěstěpadesátku jsem ještě nejel,“ krčí Bruno Belan rameny. „Ještě nemám hotovej‘ motor, ještě jsem se na ní nesvez‘. Už se těším, ještě se nedá jezdit, nemáme hotový mantinely, ale už se těším. Už chceme začít trénovat. Ve stopětadvacítkách jsem byl na bedně v Evropě i ve světa, už jsem si splnil svý, dál by to bylo jen trápení. Snad to přijde i s dvěstěpadesátkou a potom s pětikilem.“
Každopádně fyzickou přípravu neponechává náhodě. „Nechodím do posilovny,“ svěřuje se. „Cvičím doma a chodím běhat. Uvidíme tuhle sezónu, jestli se to zlepší. Ukáže se po prvním tréninku. Všichni budou mít GM, jen já se Šachlíkem Jawu. A Jéňa taky.“
Bruno Belan děkuje:
„Chtěl bych poděkovat Honzovi Polákovi a Petrovi Rybovi, podporujou mě. A svým rodičům a babičce s dědou za podporu. Všem fanouškům, co mi fanděj‘.“
Bruno Belan v akci
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a Lucie Šachlová
