Pardubice – 25. července
V sobotu 25. července se jel Speedway Stadion Cup – večerní závod mopedů. Pro jezdce i diváky bylo připraveno třicet postupových jízd a tři jízdy finálové. Počasí se ale postavilo proti a díky šesti silným dešovým přeháňkám byli pořadatelé nuceni rozhodnout, zda závod odjet na silně podmáčené dráze na menší počet jízd, nebo jej zrušit. Kompromisní rozhodnutí padlo po dohodě všech organizací pořádající seriál Stadion cup a znělo následovně: závod se uskuteční, ale bude zkrácen o více než polovinu jízd.

Prvními rozjížďkami bylo tedy rovnou čtvrtfinále, ve kterém byly čtyři skupiny jezdců. Tyto skupiny startovaly pokaždé dvakrát. Již během několika prvních jízd se ukázalo, že tra je skutečně obtížně sjízdná a že nebude nouze o předjíždění a dramatické situace. Ozdobou čtvrtfinálových jízd byl souboj Zdeňka Sokola s Jindřichem Ulčákem a jízda smykem Romana Hrůši.

Do semifinále postoupilo čtyřicet nejlepších jezdců, kteří byli rozděleni podle předchozích výsledků na dvě skupiny. Každá tato skupina absolvovala dvě rozjížďky na tři kola. Těžko najít ta správná slova, která by co nejlépe popsala semifinálové jízdy! Dvacet jezdců na startu, v první zatáčce obrovská tlačenice a souboje o každý metr až do cíle. Nebylo výjimkou, že do cíle dojeli čtyři jezdci najednou!

Ze semifinále postoupilo čtrnáct jezdců do malého a čtrnáct do velkého finále.
Vítězem malého finále se stal Karel Páv, čímž si zajistil poslední volné místo ve finále velkém. Velmi rychlý byl v malém finále David Mzyk, který díky poruše stroje dojel až na desátém místě v malém finále a čtyřiadvacátém celkově.

Ve velkém finále se postavilo na start patnáct nejlepších jezdců. Nejlépe odstartovali favorité závodu – Michal Sokol, Pavel Krejčí, Jindřich Ulčák a Aleš Nešetřil. Na výjezdu z první zatáčky se však do čela dostal Tomáš Jůza. Hned za ním následoval Michal Sokol, za kterým se rozpoutal souboj o třetí místo mezi Něšetřilem, Ulčákem a Krejčím.

Tomáš Jůza odrážel dvě kola útoky Michala Sokola, až si nakonec vytvořil malý náskok a v čase 2:05,3 zvítězil. Jeho průměrná rychlost byla téměř 46 km/hod, což na tak rozbahněné dráze byl vynikající výkon. Druhý skončil Michal Sokol a třetí místo pro sebe vybojoval v cílové rovině Pavel Krejčí před Jindřichem Ulčákem a Alešem Nešetřilem.

Mopedy v plochodrážní historii
Historie závodů mopedů na ploché dráze se začala psát počátkem šedesátých let minulého století, tedy v době vzniku mopedů Stadion. Mopedy Stadion S11 se upravovaly svépomocí na plochodrážní speciály podle různých návodů uveřejněných v dobové literatuře. Takto upravené mopedy byly schopny jízdy smykem na malých oválech.

Novodobá historie závodů mopedů na ploché dráze se začala psát počátkem tohoto století, kdy byli zváni jezdci Stadion Cupu (seriál závodů mopedů jezdící se ve východních Čechách) na pardubickou Zlatou přilbu, kde v dopoledních hodinách jezdili vložený závod mopedů a bavili tím diváky.

V roce 2004 okořenil mopeďácký závodní kalendář vložený závod mopedů na ploché dráze při pardubické Akuma rallye, ale zůstalo pouze u prvního ročníku.

Následující rok se nadšenci z veterán klubu Mšeno rozhodli, že uspořádají Mistrovství světa mopedů na ploché dráze. Závod se jel v kategorii standard a speciál. V kategorii standard startovaly mopedy v originálním stavu a v kategorii speciál byly povoleny různé úpravy včetně změny objemu válce. Závod se jel podle klasického rozpisu se čtyřmi jezdci na dráze na tři kola. Tento závod má za sebou již pět ročníků a těší se poměrně velké oblibě závodníků.

První ročník Speedway Stadion Cupu byl uspořádán 26. července 2008 na plochodrážním stadionu ve Svítkově. Pořadatelé připravili pro závodníky a diváky celkem 36 jízd a tři jízdy finálové. Závodníci startovali v postupových skupinách v duchu Zlaté přilby, kdy v každé skupině bylo až dvacet jezdců, což velice zvyšovalo atraktivitu závodu. Závod měl veliký ohlas jak ze strany jezdců, tak ze strany diváků. To bylo značným impulsem pro pořadatele, aby uspořádali další ročník tohoto závodu.

Foto: Vojtěch Štumr

Tayac – 26. července
Skvělý úspěch zaznamenali minulou neděli čeští stopětadvacítkáři při Zlaté trofeji FIM na travnaté dráze ve francouzském Tayacu. Jiří Brummer byl devátý a Jaroslav Hladký dostal českou trikolóru na třetí místo. Spokojeni mohou být i tvůrci motocyklů Shupa. A to tím spíše, ozval-li se jim Christophe Dubernard se slovu uznání a díků za druhé místo svého syna Jordana.

„Koupil jsem Jordanovi Shupu v provedení na travnatou dráhu letos v zimě,“ svěřuje se pyšný otec. „V Tayacu na ní dojel druhý a stal se víceméně světovým vicemistrem! Je pro mě radostí potvrdit, že motocykl Shupa jede skutečně dobře. Náš příští cíl je evropský šampionát v Haustettenu v září a doufám, že s výrobci Shupy budeme spolupracovat i nadále.“

Foto: Dubs Racing

Tayac – 26. července
Zlatá trofej FIM v kubatuře 125 ccm na travnaté dráze přinesl skvělý úspěch pražským závodníkům. Jiří Brummer, jenž doslova za pět minut dvanáct nahradil zraněného Zdeňka Vrbu, skončil devátý. Jaroslav Hladký nakonec přinesl českou vlajku na třetí stupínek pódia. Podívejme se do Tayacu ještě jednou slovem a obrazem, přičemž průvodcem nám nebude nikdo povolanější než Zdeněk Schneiderwind.

„Kluci podali super výkony oba dva,“ září pražský trenér nad výkony obou svých svěřenců. „Udělali výbornej‘ tým, navzájem si přehazovali motorky. Jarda malinko víc poradil s převodem a jestli kolo 19“ nebo 22“. A po problémech s motorem během základních jízd se k nám ve finálové jízdě přiklonilo i štěstí. Jarda výborně odstartoval z modrý dráhy. Hlavní favority měl nad sebou a krásně se protáhl po lajně. Tři kola jezdil druhej´, ale pak se za suverénním Berge protáhl i Dubernard. Třetí místo si už ale Jarda nenechal vzít.“

Obsazení na stupních vítězů bylo poměrně nečekané. „Hlavní favorité Majewski z Německa a Francouz de Biasi skončili až na Járou,“ vypráví Zdeněk Schneiderwind. „A ještě dodatek. Právě de Biasi se přišel podívat do Miramontu, jak kluci trénujou. Bavili jsme se, jestli si myslí, že se nás má bát nebo s námi nebude moc počítat. Po finále byl asi hodně překvapenej‘. Musím říct, že oba naši kluci jeli výborně jak v tréninku, tak v závodě. Byla i skvělá týmová spolupráce. Všichni si pomáhali navzájem a tak to má bejt‘. Díky i Zdeňkovi Vrbovi. Nemohl jet, ale půjčil svůj motor Jirkovi Brummerovi, který se k výpravě přidal na poslední chvíli po trošce přemlouvání.“

Foto: Jiří Brummer st.