Archiv pro rubriku: MS

MS Na dlouhé dráze

Karel Kadlec neztrácí optimismus

Bielefeld – 12. června
Nedělní semifinále mistrovství světa na dlouhé dráze v německém Bielefeldu neskončilo vůbec dobře pro Karla Kadlece. Na těžké dráze poničené dvoudenním deštěm jej v rozjížďce s číslem dvanáct sestřelil Christian Hülhorst. Plzeňský nezmar utrpěl mnohá zranění, nicméně neztrácí optimismus a po středeční operaci pozdravuje čtenáře magazínu speedwayA-Z přímo z nemocničního lůžka.

„Asi ho nasraly ty moje starty,“ říká Karel Kadlec s humorem sobě vlastním na Němcovu adresu. „A tak to do mě narval. Vyplet’ mě přední kolo.“

Z děsivého pádu si Karel Kadlec odnesl těžký otřes mozku, tříštivou zlomeninu klíční kosti, tři zlomená žebra, z nichž jedno propíchlo plíci, a frakturu lopatky.

Ve středu mu němečtí chirurgové operovali klíční kost. „Chtěli mě zlikvidovat, ale jsem nezničitelnej‘,“ směje se při čekání na zprávu o termínu převozu do Čech. „Pozdravuju všechny doma.“

Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme rychlé uzdravení.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MS Na dlouhé dráze

V challenge zůstal jediný Čech

Bielefeld – 7. června
Pouze Richard Wolff zůstal z českých reprezentantů v challenge o Grand Prix na dlouhé dráze 2010. Jak Marek Čejka, tak Karel Kadlec se mezi postupovou šestku druhého semifinále dnes v Bielefeldu nedostali. Plzeňský nezmar navíc kvůli pádu závod nedokončil. Zvítězil Enrico Janoschka, jemuž na stupních vítězů dělali společnost Vladimir Trofimov a Mark Stiekema.

1. Enrico Janoschka, D 27
2. Vladimir Trofimov, UA 23
3. Mark Stiekema, NL 22
4. Kaj Laukanen, FIN 20
5. Stephan Katt, D 19
6. Jan Pape, D 19
7. Paul Hurry, GB 15
8. Roy Klassens, NL 13
9. Herbert Rudolph, D 12
10. Christian Hülhorst, D 11
11. Mitch Godden, GB 10
12. Toni Kröger, D 8
13. Jerome Coste Lescoul, F 6
14. Manfred Knappe, D (res) 5
15. Marek Čejka, CZ 4
16. Daniel Winterton, GB 4
17. Aki Pekka Mustonen, FIN 4
18. Gabriel Dubernard, F 3
19. Karel Kadlec, CZ 0
MS Jednotlivců

Nevídané davy viděly postup jediného českého závodníka

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Divišov – 7. června
Dlouhé fronty stojící před branou plochodrážních stadiónů na vstupenky navzdory dešové přeháňce nejsou v naší zemi příliš častým jevem. Dnes se v Divišově sen mnoha klubových pokladníků proměnil v realitu. Bránou areálu prošlo tolik lidí jako snad ještě nikdy. Vytvořili báječnou kulisu kvalifikačního kola o SGP 2010, jehož atmosféra vzhledem ke stanům a koncertu připomínala spíše povedený happening. By naši reprezentanti hráli početní prim, do semifinále se dostal pouze Lukáš Dryml díky šestému místu. Blízko postupu měl i Hynek Štichauer, jehož ovšem v první sérii nechal na holičkách spolehlivý motor. Josef Franc a Richard Wolff mohli žehrat na nepřízeň rozhodčího. Luboš Tomíček se bohužel aktérem děsivé kolize ve čtvrté jízdě. Zkusil pokračovat, avšak nakonec raději odstoupil. Byl převezen na vyšetření do benešovské nemocnice, ale rentgen naštěstí neodhalil žádnou frakturu. Ke slovu se tím pádem dostali i náhradníci Jan Jaroš a Michael Hádek. Plzeňský junior vytvořil zajímavý rekord, když v jediným dni absolvoval dva mítinky ranku světového šampionátu.

České naděje přinesly vesměs ztráty
Pět českých závodníků ve startovní listině zvyšovalo naděje, že by se červenomodrobílá trikolóra mohla objevit u více jmen postupujících do semifinále. Avšak už rozjížďka s číslem jedna naznačila, že se zvýšená kvantita musí zákonitě projevit tímto směrem. A to tím spíše, má-li postupové síto jen šest malých dírek.

To si dobře uvědomoval i Martin Vaculík. Slovenský borec vyhrál první jízdu stylem start – cíl. Vzhledem k jedničce na svých zádech putoval na rošt hned po přestávce, kde své velké sólo zopakoval. Po dvou sériích mu v otázce neporazitelnosti mohl konkurovat pouze Grzegorz Walasek, pozdější triumfátor celého klání.

Šest bodů slovenského borce předznamenalo, že to bude právě on, kdo se ze závodníků spjatých s naší plochou dráhou vyvaruje jakýchkoliv problémů. V úvodní rozjížďce mu Josef Franc a Richard Wolff, jenž poskočil do hlavní šestnáctky místo Simona Steada, stačili jen sekundovat. Už ve druhé sérii se však cesty obou pražských závodníků diametrálně oddělily.

Richard Wolff zůstal stát na roštu šesté jízdy, zatímco ostatní mířili vstříc úvodnímu kolu. Teprve na jeho sklonku napadlo arbitra Briana Svendsena zastavit jízdu. Vzápětí rozsvítil vylučovací světlo v barvě adekvátní povlaku českého borce. „Svítilo červené světlo,“ hájil se Richard Wolff. „To přece nemůže startovat!“

Za pravdu mu dal také klakson v depu, který v okamžiku startu houkal. Jenže hádejte se s rozhodčím. Navíc s takovým, který stále nemůže pochopit, proč jeho domnělé kvality nedošly uznání nominací na velkou cenu. „V Natschbachu napomenul Pepeho, že si při tréninku zkusil start při červeném světle,“ zlobil se Richard Wolff. „A teď mě vyloučí, že na červeným světle stojím!“

Na svérázného sudího narazil shodou okolností také Josef Franc. Ve druhé sérii ale pro něho vypadalo vše slibně. V rozjížďce s číslem pět připravil Madse Korneliussena o druhou příčku už ve druhém oblouku. Dán usiloval o odvetu až na cílovou čáru. By byl evidentně rychlejší, Pražan překypoval brilantní technikou jízdy a dva body uhájil.

Se čtyřmi na kontě vzhlížel pln nadějí k jedenácté jízdě. V úvodním nájezdu na něho nevybylo v tlačenici žádné místo a tak musel k zemi. Verdikt Dána na věži byl nemilosrdný. Josef Franc ven! Stejně jako Richard Wolff byl z postupové hry i on, protože křivda nechala stopy na jeho psychice. A ve čtvrté sérii nebodoval.

Z trojice Pražanů však dopadl nejhůře Luboš Tomíček. V rozjížďce s číslem čtyři pronásledoval vedoucího Jonase Kyllmäkorpiho. Ve druhé zatáčce se však přetočil a následoval děsivý pád, do něhož se zamotali ještě za ním jedoucí Renat Gafurov a Grzegorz Walasek.

Čech byl diskvalifikován, ale mnohem větší obavy vzbuzoval jeho zdravotní stav. Nechtěl však vyklidit pole jen tak a vydal se na start páté jízdy. Během necelého kola se však ukázalo, že starostlivé pohledy mechanika Miroslava Mihuleho měly své opodstatnění. Luboš Tomíček zastavil během úvodního kola a nakonec skončil na pozorování v benešovské nemocnici. Vyšetření však naštěstí nepotvrdila žádné zlomeniny.

Patálie se nevyvarovaly ani Hynku Štichauerovi. V průběhu třetí jízdy zjistil, že mu přestává fungovat spolehlivý motor. „Padaly na mě hrůzný myšlenky,“ svěřil se později se svými duševními stavy, které zažíval cestou k šachovnicové vlajce. „Tomuhle motoru jsem věřil a nevěděl, co mám ještě ve forotě.“ I v zapeklité situaci si však věděl rady, by za cenu experimentů. Škoda dvou následných třetích míst, protože mít o bod navíc, rozjížděl se s Jonasem Kyllmäkorpim o post náhradníka.

Jediné české želízko v ohni
A tak se už jako mnohokrát předtím stalo, že pomineme-li borce ze druhého břehu řeky Váh, zachraňoval pověst české ploché dráhy Lukáš Dryml. Do Divišova přijel prakticky rovnou z Eastbourne, kde včera večer domácí Orlům přispěl čtrnácti body a dvěma bonusy. S sebou si přivezl dva anglické motory, o nichž se domníval, že by na krátké divišovské dráze mohly fungovat.

Nakonec však nebyl spokojen, protože v pěti jízdách dnešního závodu osedlal hned tři motocykly. Technický handicap však doháněl svým pověstným nasazením. Ve druhé jízdě vedl, ovšem v úvodním výjezdu jej předčil Kenneth Bjerre. Pardubičan se nedal a hned v následujícím oblouku opět udával tempo. Dán se však nakonec přece jen ve třetím kole dostal do čela.

Rozjížďce s číslem pět dominoval Martin Vaculík. Lukáš Dryml za sebe odsunul Hynka Štichauera, aby si připsal další dvojku. Tato cifra mu byla souzena až do konce dnešního klání. V desáté jízdě držel sudí dlouho pásku. Když konečně letěla nahoru, Lukáš Dryml odjížděl jako třetí. Mads Korneliussen se však stal jeho obětí už v první zatáčce.

V rozjížďce s číslem patnáct však všem zatrnulo. Lukáš Dryml upadl za prakticky totožných okolností jako prve Josef Franc. Jenže naštěstí si tentokrát Brian Svendsen zřejmě uvědomil, že za první zatáčku se vylučovat nemusí. Čech mohl na repete, jenž ovládl suverénní Grzegorz Walasek. A nakonec se dostal před Josefa France.

Osm bodů nedávalo vůbec žádnou jistotu. Jenže pardubický borec startoval až v poslední jízdě a v mezičase byly karty rozdány. Renat Gafurov, jenž se stejným skóre řešil podobný problém, mířil za svým prvním vítězství. Lukáš Dryml předčil v první zatáčce Vladimira Dubinina, když Mads Korneliussen byl stále v jeho patách. Deset bodů přineslo vcelku komfortní postup.

Lidem, kteří si v depu vyplňovali své programy, nahlížel přes rameno také Martin Vaculík. Jeho ovšem zajímalo, zda má šance na umístění na stupních vítězů. Šanci na něj mu nesebrala ani devátá jízda. V prvních kapkách hustého slejváku, který na chvilku pozdržel závod uhlídal Madse Korneliussena, ale Grzegorz Walasek mu unikl.

Protože ve druhé jízdě zaváhal Piotr Protasiewicz, když dojel až třetí, zas taková rána pro Slovákovy ambice to nebyla. Leč třináctka u čísla jízdy mu žádné štěstí nepřinesla. Prakticky celou dobu trčel na čtvrté příčce a až na poslední chvíli v závěrečné zatáčce dokázal podjet Vjačeslava Giruckise. V té době ovšem už vítězný Piotr Protasiewicz i druhý Renat Gafurov byli dávno v cíli.

„Dal jsem špatný převod,“ vysvětloval Martin Vaculík ve svém depu, kde mu vedle otce Zdena skvělým způsobem radil také legendární Jiří Štancl. Na pódium však za těchto okolností nestačil ani triumf ze sedmnácté jízdy. Na štítě Martina Vaculíka zůstal i Kenneth Bjerre, jenž předtím prohrál pouze se suverénním Grzegorzem Walaskem. Nicméně v konečném součtu měl Dán o bod víc než Martin Vaculík.

Ten už mohl doufat jedině v zázrak, že by Piotr Protasiewicz nevyhrál rozjížďku s číslem devatenáct. Chvíli to vypadalo, že nebesa vyslyšela Slovákovu úpěnlivou prosbu. Vedl Josef Franc, který konečně dopasoval motocykl dle svých představ. Jenže ve druhé zatáčce se Polák posunul do čela. Jeho triumf poslal Martina Vaculíka definitivně na čtvrtý post. A zároveň přinesl rozjezd s Kennethem Bjerrem o druhé místo. By se Piotru Protasiewiczovi do něho moc nechtělo, nakonec v něm Dánovi ukázal výfuk.

Hlasy z depa
„Těším se, že jsem postoupil,“ netajil se Martin Vaculík. „Škoda té jedné jízdy. Dal jsem špatný převod a to nebylo dobré. Jinak by byl start lepší. Hlavní je postup, škoda, že nebyla bedna. Všechno probíhalo bez problémů, byl se mnou v depu i Jirko Štancl. Spolu s otcem mi dávali dobré rady. A ocino tradičně dobrá práce v depu. Díky jim oběma i fanouškům. Troubili mi víc než Češi Čechům.“

„Byl to vyrovnanej‘ závod,“ bilancoval Lukáš Dryml. „Je to malá dráha a já tady byl naposledy, když mi bylo šestnáct. A pak na tréninku před čtrnácti dny. Jsem nadšenej‘ za tyhle závody. Kam se hrabou některý větší kluby. Přijedu z Anglie a tady je koncert, lidi se bavěj‘. Super závod a dobrá dráha. Neměl jsem naladíno, vzal si dva motory z Anglie. Myslel jsem, že na krátký dráze pojedou. Ale musel jsem tvrdě první vingl. Měl jsem tři motorky během závodu a to nesvědčí, že by mi to jelo nejlíp. Ale na malejch‘ drahách se bavím a využívám zkušeností. Jsem nadšenej, byla tu skvělá atmosféra, připomínalo mi to Švédsko.“

„Jsem zklamanej‘,“ neskrýval Hynek Štichauer. „Vyhrál jsem jednu jízdu, ale z toho se závody nevyhrávaj‘. V první jízdě jsem zjistil, že motor, co jezdí všude, přestal fungovat. To na mě padaly hrůzný myšlenky. Tomuhle motoru jsem věřil a ani nevěděl, co mám ve forotě. Ale jedeme dál, letos se chci soustředit především na Anglii.“

„Nic neřeknu,“ odmítal Josef Franc pokusy o rozhovor. „Jen, že rozhodčí byl píčus. Pískal nevyrovnaně. Závody těžký, já si posral dvě jízdy a to mě stálo třeba náhradníka. Jinak všechno fungovalo. Jsem nasranej‘, že jsem nedokázal přizpůsobit motorku, aby jela jako v poslední jízdě. Nasranej‘ ale můžu bejt jen sám na sebe.“

1. Grzegorz Walasek, PL 3 3 3 3 3 15
2. Piotr Protasiewicz, PL 3 1 3 3 3 13+3
3. Kenneth Bjerre, DK 3 2 3 3 2 13+2
4. Martin Vaculík, SK 3 3 2 1 3 12
5. Renat Gafurov, RUS 2 2 2 2 3 11
6. Lukáš Dryml, CZ 2 2 2 2 2 10
7. Joonas Kyllmäkorpi, FIN 1 3 1 2 1 8
8. Hynek Štichauer, CZ 0 1 1 3 2 7
9. Mads Korneliussen, DK 2 1 1 2 1 7
10. Josef Franc, CZ 2 2 X 0 2 6
11. Artjom Laguta, RUS 1 3 0 1 0 5
12. Vladimir Dubinin, UA 0 0 3 1 0 4
13. Jan Jaroš, CZ (res) 2 1 3
14. Richard Wolff, CZ 1 ex 0 1 1 3
15. Vjačeslav Giruckis, LAT 1 0 1 0 0 2
16. Denis Štojs, SLO 0 1 0 0 – 1
17. Luboš Tomíček, CZ X R – – – 0
18. Michael Hádek, CZ (res) F 0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Michal Kohout

MS juniorských družstev

Soukolí namazané duchem týmové spolupráce dovezlo český nároďák do finále

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 7. června
Semifinále mistrovství světa juniorských družstev, které se kvůli včerejšímu přívalovému dešti muselo konat až dnes dopoledne, se dnes neslo v duchu bezmezné české dominance. Pětice našich závodníků fungovala jako skvěle seřízený stroj pracující ve skvělé symbióze s mechaniky a manažerem. Na dráze všichni nechali doslova duši a vedli mítink od startu až do cíle. Celých pětadvacet jízd drželi v šachu dánský tým, který se nakonec také radoval z finálové postupu.

Hrr,na ně!
Každý rok je to prakticky stejné. FIM vydá kalendář a v myslích početné skupiny převládne skepse. A už předem se českým reprezentantům dávají mizivé šance na úspěch. V případě juniorského národního týmu bývá pesimismus umocněn na čtvrtou. Jakoby snad naši mladíci už loni na svítkovském letišti sami nepřesvědčili, že apetit na světové finále mají obrovský.

Nyní prakticky rok po loňské smůle se jim v Pardubicích naskytla další šance. Okolnosti nám byly nakloněny více než příznivě. Loni jsme vyfasovali skupinu smrti se Švédy, Rusy a Angličany, letos po odstoupení Rusů představovali největší hrozbu Dánové.

Finové a kombinovaný tým Slovinců a Chorvatů upřímně nemohl znamenat žádnou hrozbu. A to tím spíše, sledoval-li Milan Špinka adepty reprezentačních vest vskutku velice pečlivě. Dával si na čas a k jasným oporám Matěji Kůsovi a Filipu Šiterovi na základě tréninků ve Svítkově a dalších závodů postupně nominoval Michaela Hádka, Martina Gavendu a Jana Holuba.

V sobotu se svítkovský areál koupal v záplavách dešové vody. Jury vyčkávala s přeložením mítinku na nedělní dopoledne. Milan Špinka proto definoval jasnou taktiku. Útočit a být stále v čele. Pakliže by závod skončil předčasně, postup z druhého místa by se nekonal, nebo Němci v pondělí v Abensbergu inkasovali čtyři desítky bodů.

Nedělní ráno přivítalo všechny slunečními paprsky, nicméně sobotní taktika jakoby zůstala v platnosti. Útok českých lvů vedl Matěj Kůs. Rozjížďka s číslem jedna se konala ve třech, protože Aki Pekka Mustonen dal přednost mistrovství světa na dlouhé dráze v Bielefeldu. A stejně jako v české extralize je možné nasazovat taktika až při ztrátě minimálně šesti bodů. Na to však Pražan vůbec nemyslel. Po rychlém startu zmizel oběma pronásledovatelům pryč po zadním kole protilehlou rovinou.

Mezitím Filip Šitera dával na vrcholu sjezdu z depa poslední rady Janu Holubovi. Benjamínek nároďáku rozhodně nezklamal. Start sice nebyl optimální, avšak v první zatáčce odrazil Kenni Larsena, aby v té druhé sebral dva body Timo Lahtimu. V mezičase přišel Matěj Kůs poradit Michaelu Hádkovi. A ten posléze triumfoval v rozjížďce s číslem tři stylem start – cíl, když už po průjezdu první zatáčkou vedl o deset metrů před Nicolaiem Klindtem.

Dánové se zatím dělili o druhé místo s týmem Adria, nicméně touha po finále byla stejně velká jako ta česká. Patrick Hougaard se dral ve čtvrté jízdě dopředu, avšak Filip Šitera ho vyloktoval tvrdým stylem sobě vlastním. Leč Dán se nevzdal a ve druhém oblouku zničehonic přilétl zezadu a byl první.

Poslední vjížděl na dráhu Martin Gavenda. Celou noc se převaloval z boku na bok a stále přemítal o volbě motocyklu a jeho nastavení. Rozjížďka s číslem pět potvrdila, že si vybral dobře. Po vylétnutí pásky jel druhý a v první zatáčce udržel v šachu Daniela Bacha. Ten si ovšem nakonec cestou do druhého oblouku našel cestu před Čecha.

Pražan zkusil ještě jeden slibný útok ve druhé zatáčce třetího kola, avšak Daniel Bach ho vyhnal ven. Nicméně v těchto chvílích jsme na čele měli dvoubodový náskok na Dány. A to byl z českého úhlu pohledu teprve začátek. Nicolai Klindt obdržel místo náhradníka na dánskou velkou cenu, ale dnes v Pardubicích musel na vítězství dlouho čekat.

V šesté jízdě se mu do cesty postavil Filip Šitera. Dán se dostal do čela, ovšem jeho někdejší kolega z polské Wroclawi, nehodlal prodat svou kůži zadarmo. Už v první zatáčce po něm šel zvenku, ale marně. O dvě kola později byl zpátky na místě činu ve stejné role. Znovu útok z vnější strany. Nicolai Klindt byl však minimálně stejně tvrdý jako český reprezentant.

Oba jeli vedle sebe celou zatáčku u depa a teprve v dalším oblouku musel Filip Šitera polevit. Avšak všeho dočasu. V následující zatáčce změnil Čech taktiku. Najednou měl Nicolaie Klindta po své pravici a mohl ho tlačit ven. Úmysl vyšel dokonale a vítězství zvýšilo naše vedení.

Češi tahali za delší konec lana i nadále. Martin Gavenda objel v sedmé jízdě Patricka Hougaarda, dalšího závodníka, jehož Dánové nasadili jako náhradníka do své velké ceny. Vzápětí Matěj Kůs vzal v první zatáčce z jedné vody na čisto Rene Bacha i Matiče Voldriha. A protože Dán zůstal vzadu, činil český náskok už pět bodů. V deváté jízdě byl Jan Holub druhý za Leonem Madsenem. Hned nato triumfoval Michael Hádek, když opět neopustil vedoucí příčku ani na okamžik. Kenni Larsen dosáhl na jediný bod, protože nenašel recept na Jari Mäkinena.

Ve stylu české extraligy
Dvě pětiny mítinku naplnily česká srdce optimismem. By se zpočátku skloňovala spíše alternativa postupu z druhého místa v dálkovém souboji s Němci, samotní závodníci měli jiný názor. Po deseti jízdách měli na vedoucí pozici sedmibodový náskok. Nakonec předvedli, že i semifinále mistrovství světa v rozpisu WTC lze vyhrát stylem české extraligy. Od první až po pětadvacátou jízdu.

Až v rozjížďce s číslem jedenáct zaznamenal domácí nároďák horší výsledek než vítězství či druhé místo. Michael Hádek opět exceloval po vylétnutí pásky, ovšem v první zatáčce ho vyhnal Patrick Hougaard. Ve třetím kole se obdobný kousek povedl i Matiči Voldrihovi. „Takhle se nechat oškubat,“ styděl se plzeňský závodník ve svém depu.

Dánský nápor pokračovali nadále. Ve dvanácté jízdě se Filip Šitera soustředil na Timo Lahtiho útočícího vnější stranou, až je oba podjel Rene Bach. Hned nato Martin Gavenda celá čtyři kola honil Leona Madsena. V cíli mu chyběly jen centimetry, ale chyběly. Avšak kapitán Matěj Kůs zažehnal nebezpečnou jiskřičku v samotném zárodku, než stačila rozpoutat ničivý požár. Po startu vypálil okamžitě do vedení. Kenni Larsen se probil za jeho záda, ale se zavřeným metylovým kohoutkem daleko neujel. Po nápravě omylu pokračoval, ale neměl šanci. Zvolnil a byl předjet o kolo.

V rozjížďce s číslem patnáct úřadoval Nicolai Klindt a konečně se dočkal svého prvního triumfu. Show dělal Jan Holub a potvrdil oprávněnost své nominace. Zaostal na startu, avšak o to srdnatěji se pustil do stíhání pohotovějších soupeřů. První zatáčku prokormidloval, ale posléze přišel na řadu Renato Cvetko. Jan Holub nakonec projel cílem i před Jari Mäkinenem.

V duchu české vlády se nesla i čtvrtá série. Potlesk prořídlých tribun si v šestnácté jízdě zasloužil Martin Gavenda. By do prvního oblouku vjížděl až jako třetí, přechytračil v ní Timo Lahtiho i Kenni Larsena. Na rovince už vedl a cestou do cíle stačil odvrátit Finův nebezpečný nájezd ve druhém oblouku. Dán urval v předposlední zatáčce druhé místo, nicméně naši drželi vedení se šestibodovým náskokem.

Matěj Kůs se v rozjížďce s číslem sedmnáct zařadil do elitního klubu českých přemožitelů Nicolaie Klindta. V prvním výjezdu se protáhl úzkou skulinou mezi Dánem a nafukovacím mantinelem do čela. O postupu bylo rozhodnuto. České skóre skočilo na dvaačtyřicet bodů. I kdyby nás Dánové nakonec překonali, německý zisk z Abensbergu už byl překonán.

Jan Holub v osmnácté ukázal, že startovat umí. Do první zatáčky vjížděl před Patrickem Hougaardem, jehož navíc zavřel na trávu při jeho pokusu o průnik vnitřní stranou. V následujícím oblouku to Dánovi vyšlo spodem vyšlo. Svého klubového kolegu však vzápětí pomstil Michael Hádek. Začínal zezadu, avšak v první zatáčce se probil ze třetího na první místo.

A zatímco Rene Bach sváděl úspěšnou bitvu o druhé místo s Kalle Katajistem, plzeňského závodníka na čele se jejich šarvátka vůbec netýkala. Zato Filip Šitera měl ve dvacáté jízdě těžší pozici. Po startu za sebou v úvodním oblouku nechal Leona Madsena, ovšem Dán pronikl spodem do vedení přes něho i Jari Mäkinena. Ve druhém kole se Filip Šitera posunul na druhou pozici, ale to bylo maximum.

Nicméně finálová mise už byla splněna. Zbývalo jen dotáhnout triumfální spanilou jízdu do vítězného konce. Jenže Jan Holub navzdory slibnému startu v rozjížďce s číslem jednadvacet nebodoval. „Bylo to nakropený a mydlilo to,“ vysvětloval. Michael Hádek vzápětí nakročil k pozici české dvojky dnešního klání.

Začínal zase ze třetí příčky. V prvním oblouku ovšem minul Timo Lahtiho, aby až do cíle honil Leona Madsena. Jeho velká chvíle nastala v poslední zatáčce. Dostal se pod dánského závodníka, udržel se na dobyté pozici a projel cílem jako vítěz. Náskok Čechů vzrostl na šest bodů, ale Filip Šitera po výtečném startovním manévru neuhlídal v úvodním výjezdu Kenniho Larsena.

Ovšem v předposlední jízdě všem zatrnulo, když se Martin Gavenda vůbec nerozjel a zůstal viset na startovním roštu. „Motor,“ odtušil smutně, když se opěšalý vrátil do depa. „Křuplo v tom a bylo.“ Nicolai Klindt neopustil čelo a snížil dánský odstup na pouhé dva body.

Prestiž nejvyššího pódia zůstala v rukou Matěje Kůse. A kapitán nezklamal. Po vylétnutí pásky se usadil ve vedení Patrick Hougaard. Útok českého borce v první zatáčce selhal, ale Pražan zůstával ve střehu. Na cílové rovince byl chvilku první, avšak nakonec mu patnáctibodové maximum uniklo.

I dva body stačily na triumf našich reprezentantů. V radostné euforii možná trošku zanikl rozjezd mezi Finy a Jihoslovany o třetí místo. Matič Voldrih v něm odvedl Jariho Mäkinena a tým Adria si i bez Jurice Pavlice zaneprázdněného povinnostmi v Polsku přišel na pódium. Na něm však prim hráli naši borci. Nedokončená hymna jakoby předznamenala honičku do Divišova, pro Michaela Hádka o to větší, že po omluvě Simona Steada plnil úlohu druhého náhradníka.

Hlasy z depa
„Jsem šastnej‘ a rád, že jsme se dostali do finále,“ nešetřil Matěj Kůs superlativy. „Michal jel super, Holoubek a Martin taky. Byli nad očekávání. Záleželo to na mně a Filipovi. Byl tam jeden zbytečnej‘ defekt, ale to se odstraní. Parta byla dobrá, uvidíme, jak se bude dařit ve finále.“

„Spokojenost, vyhráli jsme a postoupili do finále,“ bilancoval Michael Hádek. „Štve mě ale ta jednička ve třetí jízdě. Šmrdlal jsem lajnu jako vždycky. Nezklamal jsem a to je super. Moje první světový finále, taky ho vyhrajem‘ (smích)! Byli jsme sehraný jako loni Švédové. Semkli jsme se dohromady, fungovalo to a výsledek je vidět.“

„Na to, že to byly Pardubice, jsem čekal míň bodů,“ divil se Filip Šitera. „Měl jsem to vydřený. V poslední jízdě jsem si vyzkoušel něco novýho. Velký poděkování Bogasovi, Topasovi a mechanikům. Postoupili jsme, jeli jsme jako tým a pomáhali jsme si. Zezačátku jsme odskočili a měli dost bodů. Aspoň jedno juniorský finále pojedu. Možná při mně stojí osud a dává mi najevo, že do toho světovýho finále přece jen patřím…“

„Motor,“ vysvětlil Martin Gavenda příčinu, proč si v předposlední jízdě nerozmnožil svůj desetibodový zisk. „Křuplo v tom a bylo. Mám z dneška dobrý pocit. Celou noc jsem nespal a převaloval se. Nevěděl jsem, na čem pojedu. Jestli JRM nebo GM. Nakonec jsem volil dobře, ale tu jednu jízdu to mohlo ještě vydržet. Postup je super, další finále, paráda!“

„Dobrý, postoupili jsme a vyhráli,“ nelišil se Jan Holub od svých spolujezdců ve svých odpovědích. „Starty se dařily, motor byl taky dobrej‘, žádnej‘ defekt. První finále, to je skvělý, těším se. Je super vyhrávat doma. Tuhle dráhu moc nemusím, čekal jsem to horší a tak jsem překvapenej‘. Škoda tý poslední jízdy. Bylo to nakropený a mydlilo to.“

1. Česká republika   56
Matěj Kůs 3 3 3 3 2 14
Jan Holub 2 2 2 2 0 8
Michael Hádek 3 3 1 3 3 13
Filip Šitera 2 3 2 2 2 11
Martin Gavenda 2 3 2 3 E 10
 
2. Dánsko   55
Leon Madsen 2 3 3 3 2 13
Kenni A. Larsen 0 1 ex 2 3 6
Nicolai Klindt 2 2 3 2 3 12
Patrick Hougaard 3 2 3 3 3 14
Rene Bach 3 1 3 2 1 10
 
3. Team Adria   19
Renato Cvetko, CRO 1 0 0 0 – 0 1
Matič Voldrih, SLO 3 2 2 2 1 2 12+3
Dalibor Bot, SLO 0 0 E 0 – 0
Nikola Pigač, CRO 1 0 1 0 2 E 4
Ladislav Vida, SLO 0 1 -1 0 2
 
4. Finsko   19
Aki – Pekka Mustonen Bielefeld –
Timo Lahti 1 1 1 1 1 1 6
Joni Kitala 1 0 E – – – 1
Kalle Katajisto 0 1 1 1 3 1 7
Jari Mäkinen 1 2 0 1 0 1 5+2

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MS Jednotlivců

Sebastian Ulamek triumfoval v Lonigu

Lonigo – 6. června
V předvečer divišovského závodu se úvodní díl kvalifikace o SGP 2010 konal v italském Lonigu. V závodě bez účasti českých reprezentantů triumfoval Sebastian Ulamek. Na stupních vítězů mu dělali společnost Jesper B. Monberg a Bjarne Pedersen, o jejichž pořadí musel rozhodnout rozjezd.

1. Sebastian Ulamek, PL 13
2. Jesper B. Monberg, DK 12+3
3. Bjarne Pedersen, DK 12+2
4. Kauko Nieminen, FIN 11
5. Thomas H. Jonasson, S 10+3
6. Rory Schlein, AUS 10+2
7. Tai Woffinden, GB 10+1
8. Troy Batchelor, AUS 9
9. Denis Gizatullin, RUS 8
10. Roman Považnyj, RUS 6
11. Maks Gregorič, SLO 5
12. Chris Kerr, USA 6
13. Guglielmo Franchetti, I 4
14. Mattia Tadiello, I 3
15. Mattia Carpanese, I 2
16. Alessandro Novello, I 1
17. Ryan Fischer, USA 0
res Andrea Baroni, I DNR
MS juniorských družstev

Rozhodne se až zítra dopoledne

Pardubice – 6. června
Předpovědi meteorologů vycházejí bohužel až s obdivuhodnou přesností. Dnes krátce před sedmnáctou hodinu Milan Špinka, kouče českého nároďáku, stanovil taktiku pro pětici našich reprezentantů v semifinále mistrovství světa juniorských družstev v Pardubicích. Dobře si uvědomoval, že pod hrozbou předčasného ukončení mítinku pod hrozbou dešových mraků by nemusely stačit body za druhé místo k překonání Německa, druhého týmu pondělního semifinále v Abensbergu. A proto orientoval své svěřence k vítězství. Jenže krátce po nástupu u půl šesté se vydatně rozpršelo. D隝 ustal zhruba po devadesáti minutách, kdy šance na uskutečnění závodu byly mizivé. Mítink byl tudíž přeložen na zítřek se začátkem od 10:00.

Foto: Wojta Zavřel