Praha – 15. prosince
Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Stačil zlomek sekundy a všechno bylo jinak. Tři zlomené obratle drsně ukončily na samém sklonku prázdnin výtečně rozjetou sezonu. Reálná vyhlídka na titul v juniorských družstvech se rozplynula jako dým. A stejně i místo v juniorském nároďáku ve finále mistrovství světa, start v prvním finále mistrovství republiky jednotlivců a šance na podium v závěrečné klasifikaci české juniorky. Dnes je Adam Vandírek po rekonvalescenci. Začal pracovat jako realitní makléř, ale zároveň se připravuje na nadcházející sezonu. Ostatně o tom se čtenáři mohou přesvědčit také sami, protože pražský závodník je dalším z plejády českých plochodrážníků, kteří magazínu speedwayA-Z poskytli exkluzivní rozhovor.
speedwayA-Z: „Sezona pro tebe skončila nešastným způsobem koncem srpna. Sanitka tě ze Mšena odvezla se třemi zlomenými obratli, by první zprávy z mělnické nemocnice byly pozitivní. Dnes je už všechno v pořádku?“
Adam Vandírek: „Všechno není v pohodě. Je to ve stadiu, že se to hojí. Chodím na rehabilitace. Před dvěma týdny jsem byl na kontrole a řekli mi, že můžu dělat cokoliv. I závodit. Začínám s panem Semelou cvičit a plavu. Pomáhá to. Ale noci jsou zatím nejhorší. Kolikrát ani neusnu. Ale stalo se, stalo se. Určité omezení v pohybu mám. Dva obratle jsou přišroubovaný k sobě a nemůžou se ohnout. Doufejme, že to bude dobrý. Mluvil jsem s Bohoušem Brhelem, předloni měl to samý. Řek‘ mi, že s tím jde závodit a že to není problém, ale každý tělo je jiný. Každopádně to byla škoda, letos se mi hodně vedlo. A stalo se to před důležitejma závodama.“
speedwayA-Z: „Často se říká, že jsou určité věci mezi nebem a zemí. Prý jsi měl před svým mšenským pádem špatnou předtuchu. Je to pravda?“
Adam Vandírek: „Ten tejden byly závody ve Mšeně v pátek. Někdy ve středu jsme s Matějem myli na Markétě motorky. Říkal jsem, že mám divnej pocit. Že máme titul na dosah a že se bojím, že to nevyjde. Byla to divná předtucha. Ani jsem se neobával pádu nebo zranění, ale spíš defektu nebo tak. Ale Matěj povídal, a se na to vykašlu, že nám to vyjde.“
speedwayA-Z: „Podpis pod smlouvou s Krosnem je jasným signálem, že tvoje kariéra bude po zranění pokračovat. Bylo to snadné rozhodnutí?“
Adam Vandírek: „Minulej tejden zavolali a já podepsal. To můžu, a když budou zdravotní problémy, nic se neděje. Zájem z jejich strany byl už v půlce předchozí sezony, tak jsme se domluvili. Končit nejde během jednoho dne. Zabouchnout dveře a život jde dál. Člověku přirostla plochá dráha k srdci. Žiju u ní už odmalička, takže by to nebylo jednoduchý. 
Všechno uvidím na jaře. Sednu na motorku a podle toho se budu rozhodovat. Na šroubky se nechystám. Mám práci v realitce a není na to čas. Takže spíš běžky a snowboard.“
speedwayA-Z: „Druhou polskou ligu jsi poznal už letos, kdy jsi v ní vozil vestu pražské Markéty. Jak bys to ohodnotil?“
Adam Vandírek: „Dalo mně to hrozně moc zkušeností. Vyjel jsem se, získal sebevědomí a víc si věřil. Jezdit tam je jako jezdit s profesionálama. Diváci to tam berou jinak. Žijou tím sportem, zatímco tady je dvacet lidí, co choděj‘ pořád. Rád se tam vrátím, lidi tě tam vnímaj‘ úplně jinak než tady, kde ani nevědí, co to plochá dráha je. Nevím, k čemu bych druhou polskou ligu přirovnal. Je to mezi naší extraligou a první ligou. Nebo vlastně trojkama, ale já jim pořád říkám první liga. Letos mě občas mrzelo, že jsem spíš jezdil sám za sebe a nemoh‘ se spolehnout na toho, s kým jsem jel. Místo, abychom si pomáhali, bojovali jsme mezi sebou. Zezačátku to bylo nemastný, pak jsem se ale rozjel. Dělal jsem nejvíc z týmu, občas i z celýho závodu. Občas se vyskytly problémy a chyby. Jsem si jich vědom a v příští sezoně se jim budu chtít vyhnout. Nejdřív nám chyběli lidi, co by bodovali. Teprve ke konci se přidal Honza Jaroš a Martin Gavenda začal bodovat, Pepa jel jen jednou. Dokázali jsme remizovat, na konec i vyhrát, ale u toho jsem už nebyl. Ale zezačátku jsme na to neměli.“
speedwayA-Z: „Pozitivní obrat pro tebe nastal během prvomájového Memoriálu Emila Sovy ve Mšeně. Od té doby se ti dařilo prakticky vše, na co jsi sáhl. Co zažehlo startovací motor rakety, která tě vystřelila takhle vzhůru?“
Adam Vandírek: „Je pravda, že od tý doby jsem šel hodně nahoru. Sám ani nevím, čím to bylo. Vyhrál jsem pár startů, pár jízd. Stouplo mi sebevědomí a chu něco dokázat. Byl to můj první závod, kde jsem se dostal na bednu svou vlastní zásluhou. Letošní sezonu jsem začal poprvý jezdit extraligu a další závody se silnějšíma. Když jezdíš za silným, dá ti to víc, než když jseš před slabším, protože se ho snažíš dotáhnout. A v zimě jsem byl v Austrálii. Ta mi dodala spousta věcí, člověk si tam hodně uvědomí.“
speedwayA-Z: „Jedním ze symptomů lepších výsledků bylo, že jsi v Pardubicích konečně prolomil čekání na první podium v juniorském šampionátu. Jaké jsi měl pocity tehdy a jaké dnes z celého mistrovství?“
Adam Vandírek: „Ten závod v Pardubicích byl hodně komplikovanej. Bylo teplý počasí, motor dostával záhul. Neodjel jsem v poslední sérii a nakonec se rozjížděl o třetí místo s Martinem Vaculíkem. V poslední zatáčce jsem ho předjel. Byl jsem šastnej. Uvědomil jsem si, že jsem získal místo v semifinále mistrovství světa juniorskejch týmů. A hlavně, že jsem poprvý na bedně v junioráku. Pocit to byl každopádně hezkej, povedlo se to. Celkově jsem byl rozjetej. Slaný se mi předtím nepoved‘. Pak přišly Chabařovice. Kdybych v posledním kole nespad‘, rozjížděl bych se s Filipem a Matějem o první místo. To byla velká 
škoda. Nežiju však žádným kdyby, ale hlavně tím, co bude. Minulost je minulost. Příští rok je moje poslední sezona v juniorech. Rád bych tam něco dokázal. Nějakej slušnej výsledek, abych mohl přejít do seniorů jako velkej závodník.“
speedwayA-Z: „V extralize ses objevoval v barvách Mšena, by tě Radomír Semela krátce povolal zpátky do Olympu. Jak se ti tam závodilo?“
Adam Vandírek: „Hezky. Další zkušenost, která mně hodně dodala. Je tam taková rodina. Vážej‘ si tě, jsi pro ně něco víc. Tam jsem se svez‘ pět rozjížděk, na Markétě bych stál. Ve Mšeně jsem měl jistotu, že se svezu. Na bedně jsme byli jen jednou ve Mšeně. Chyběl nám vždycky jeden člověk. Škoda, že nepřijel Tomáš Topinka nebo Michal Makovský. Ale příští rok Mšeno vstoupí do extraligy se silnou sestavou. Před týdnem jsme tam byli na rozlučce a podle toho, co povídal pan Grepl, asi jo. Za Olymp jsem se svez‘ jen dvě jízdy v Plzni, tejden po tom ani jednu jízdu a celej závod ve Mšeně jsem stál. Potom mi pan Semela umožnil vrátit se do Mšena. Druhá půlka extraligy byla dobrá a dělal jsem i osm bodů.“
speedwayA-Z: „Tvůj otec Petr nahradil Antonína Kaspera na postu mšenského manažera a zástupce ve VV SPD. Bude spolupráce pokračovat i v roce 2008? A nebo třeba proběhne přestup?“
Adam Vandírek: „Myslím, že asi ne. Táta je manažerem Mšena, ale já jsem závodník 
Markéty. Choval se ke mně jako k normálnímu jezdci v týmu. Táta byl teprve až pak, když mi radil svejma zkušenostma. Pro mě měl dvě role, první byla manažer a teprve ta druhá vlastní otec a trenér. Vypadá to, že spolupráce se Mšenem asi nebude. Praha chce, abych za ně jezdil extraligu i juniorská družstva.“
speedwayA-Z: „Velký potenciál naznačilo i tvé spojení s Matějem Kůsem v šampionátu juniorských družstev. Ve světle tvé předchozí odpovědi tady nejsou vyhlídky na pokračování. Alespoň ne s mšenskou vestou…“
Adam Vandírek: „S Matějem to bylo super. Ve všech směrech jsme si vyhověli. Před startem jsme se domluvili, pojedeš tak a já zase tak. A vycházelo to. Rád bych s ním spolupracoval i dál. Jen škoda, že jsem první závod jel úplně sám. Dělal jsem jednadvacet bodů a byl čtvrtej. Ty body pak scházely. Druhej závod v Plzni jsem jel s Patrikem Doubkem a byli jsme druhý. Kdybychom dvakrát vyhráli, titul by nám neuniknul. Tyhle dva závody rozhodly. A pak ten poslední… Ne vždy musíš mít štěstí. Šance na spolupráci s Matějem je. Pan Semela chce postavit silnej tým, co by vybojoval titul. Pojedu s Matějem a přidá se k nám Martin Gavenda. Když se to nepovedlo letos, je šance příští rok.“
speedwayA-Z: „Už jen pár dnů zbývá do konce roku 2007. Letopočet se brzy překulí a na jeho konci bude kulatá osmička. Čeho bys chtěl v příští sezoně dosáhnout na dráze?“
Adam Vandírek: „Teď je důležitý uzdravit se. Vrátit se do formy, kterou jsem měl letos. Možná i do lepší. Mám práci, ale třikrát tejdně chodím cvičit, plavu a hraju tenis. Teď chci mít pokoj od motorek. Začnu je stavět až příští rok. Díky práci jsem změnil prostředí, chci poznat něco jinýho. Pojedu extraligu a juniorský družstva za Prahu, polskou ligu za Krosno a jsem nominovanej do juniorskýho mistrovství světa. V každým případě pojedu na začátku sezony do Itálie nebo někam se rozjezdit. Přes zimu chci mít čistou hlavu a na plochou dráhu se zaměřím, až začne. Ale nebyl bych rád, aby to někdo pochopil tak, že na to kašlu a nechci závodit.“
Adam Vandírek děkuje:
„Největší poděkování patří mojí rodině. Za pomoc a podporu. Pomohli mi ve špatných chvílích. Sponzorům Martinu Šastnému, panu Kohútovi, panu Greplovi a Alanu Zubrovi. Ještě firmě Stuha a dále členům AK Markéta a Grepl PDK Mšeno. A lidem, co se po úrazu za mnou stavili v nemocnici. Vím, že se na ně můžu spolehnout. A hlavně panu Tomíčkovi za trpělivost při ladění motorů. Bez něho by to ani nešlo!“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach
