Archiv pro rubriku: Minirozhovor

Martin Vaculík má za sebou první ostrou sezónu

Žarnovica – 15. listopadu
Zvěsti, že v Žarnovici začíná trénovat syn Zdena Vaculíka, někdejšího žarnovického esa, se na západní stranu řeky Váh dostaly už před několika lety. A to tím spíše, pakliže se oba společně objevili na několika trénincích v Čechách. Letos jsme se dočkali Martina Vaculíka v ostré akci. Už při svém druhém startu v českém juniorském šampionátu dokázal vodit Filipa Šiteru. Nakonec skončil osmý, avšak v mistrovství juniorských družstev si poprvé vychutnal atmosféru stupňů vítězů. Patnáctiletého slovenského juniora budeme vídat také v příští sezóně, protože koncem minulého měsíce podepsal smlouvu se Slaným.

„Ani jsem se moc v otcových stopách nevydal,“ vysvětluje počátky své závodnické kariéry Martin Vaculík. „Od malička jsem chodil na plochou dráhu. A jednou jsem mu řekl, že chci jezdit. Už v devíti letech jsem měl půllitra. Jezdím doteď a baví mě to čím dál víc.“

Vzhledem ke skutečnosti, že na Slovensku se kromě Zlaté přilby nejezdí žádný jiný závod, hledal Martin Vaculík příležitosti hlavně v Čechách. „Začátek byl dobrý, ale ve třetí čtvrtině sezóny to už bylo rozpačité,“ shrnuje v kostce žarnovický junior svou první závodnickou sezónu.

Na libereckém setkání mistrů, které uzavřelo sezónu, se poprvé představil s italským motorem GM v rámu svého motocyklu. „Je o poznání lepší než já,“ líčí své první dojmy ze stroje z dílny legendárního Antonína Kaspera. „Nechci, aby to vypadalo, že hledám chybu v motoru. Ale GM vydrží jednou tolik než Jawa. A jede víc.“

Pro nadcházející sezónu má Martin Vaculík vskutku smělé plány. „Pojedu mistrovství světa a Evropy,“ těší se. Kromě toho si nadějného slovenského juniora vyhlédl středočeský klub Slaný. Ten letos shodou okolností poprvé od roku 1969 vybojoval titul v prestižní české extralize.

„Je to talentovaný kluk, kterého jsem měl delší dobu v hledáčku,“ vysvětlil Milan Mach, kouč AK Slaný, důvody angažmá patnáctiletého Slováka. „Jsem rád, že jsme se domluvili. Věřím, že půjde ve stopách svého otce Zdena. A očekávám, že to za pár let bude platný člen našeho extraligového družstva. Samozřejmě musí napřed nasbírat zkušenosti a vyjet se v první lize. Počítám s ním také do závodů juniorských družstev.“

Vzhledem ke vztahům Slovenské motocyklové federace s Autoklubem České republiky nejsou slovenští jezdci v Čechách pokládáni za cizince. „Budu jezdit i ostatní český mistráky,“ uvědomuje si Martin Vaculík svou šanci. „Chci se zlepšovat. S osmým místem v juniorském šampionátu jsem spokojený, ale za rok chci, aby to bylo lepší. Minimálně v první pětce. Juniorský dvojice budu jezdit s Patrikem Linhartem. Od toho si slibuji první nebo druhé místo. Patrik jede dobře, takže musím doladit i já, aby to bylo dobrý.“

A jak se na synovu kariéru dívá Zdeno Vaculík, někdejší eso žarnovického týmu? „Doteď nejsem pro to, aby jezdil,“ netají se svým názorem. „Nikdy jsem ho k tomu nevedl. Ale už jako malý chlapec měl všechny Grand Prix na videokazetách a znal je nazpamě. Kariéru začal celkem, i když je předčasné o tom mluvit. Já rozhodně nejsem z těch, že otec chce víc než kluk. U nás chce především on! Všechny peníze, co vyděláme, jdou do ploché dráhy. Nepláču, to je prostě dané.“

Poloha Žarnovice znamená, že otec a syn Vaculíkovi tráví hodně času cestováním. Stačí si vzít autoatlas a porovnat vzdálenosti jejich města od českých plochodrážních stadiónů. Navíc většina podniků se odehrává ve všední den. „Největší problém je nafta,“ líčí Zdeno Vaculík. „Její cena jde stále nahoru a my jezdíme ve vlastní režii. Uvidíme, jakou finanční pomoc budeme mít ze Slaného. Každopádně za ni budeme rádi.“

Protože Martin Vaculík nemá stále řidičský průkaz, veškerá doprava spočívá na otcových bedrech. „Řízení mi nedělá problémy,“ svěřuje se Zdeno Vaculík. „Nemám ani jiné východisko. Deset tisíc kilometrů jsme letos určitě najezdili. Většinou to jsou tisícikilometrové štreky tam a zpátky.“

A jak zvládá cestování samotný Martin Vaculík? „Do Březolup jsem vzhůru celou cestu,“ směje se. „Ale třeba Prahu spím tam i zpátky. Zpočátku mě cestování bavilo a díval jsem se na krajinu, ale teď už to znám. Ty dálky jsou nevýhoda. Už jen tím, že přijedu na závody a sem takový unavený. Nebo se stane, co v Chabařovicích. V kalendáři byla původně sobota. A když jsme tam přijeli, řekli nám, že je to až v neděli.“

Martin Vaculík děkuje:
„Za podporu děkuji Slovenské motocyklové federaci. Poděkování patří i reklamním sponzorům: TKC montované domy Miroslav Takáč, DARO autodoprava Milan Vidiečan, PARKETT PLUS, CASTROL Slovensko pan Urbánek, Firma TITAN pan Duboczi a městu Žarnovica.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Filip Šitera opět poletí na druhý konec světa

Mladá Boleslav – 4. listopadu
Stejně jako loni se Filip Šitera chystá na zimní cestu k protinožcům. Tentokrát však nepůjde o Austálii, nýbrž o sousední Nový Zéland. Jak magazín speedwayA-Z zjistil, na plzeňského juniora čeká vskutku nabitý program. Během dvou měsíců by totiž měl absolvovat až třináct závodů. Do srdce Evropy se vrátí těsně před začátkem zdejší sezóny.

„Odlétám 28. prosince a už se tam moc těším,“ prozradil Filip Šitera magazínu speedwayA-Z. „Motorku jsem už v říjnu poslal lodí. Můžu si tak toho vzít víc a netáhnout se s báglama. Budu tam dva měsíce a měl bych jet třináct závodů. Záleží však na počasí.“

A co Filip Šitera od své cesty na druhý konec světa očekává? „Myslím si, že mi to něco dá,“ řekl. „Hlavně se tam nezranit a bejt bez pádu. Chtěl bych za to poděkovat Vaškovi Vernerovi. Dohodil mi to už podruhý. Je hezký, že na mě takhle myslí.“

Ilustrační foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Jak Filip Šitera nepostoupil v Lonigu do semifinálových jízd

Mladá Boleslav – 2. listopadu
Jak magazín speedwayA-Z už informoval, plzeňský junior Filip Šitera zakončil svou letošní sezónu závěrečným dílem italského šampionátu jednotlivců v Lonigu. V závodě, který se uskutečnil dle někdejšího KO rozpisu pro Grand Prix, skončil jedenáctý. Jeho pou pavoukem vyřazovacích jízd mu zkomplikoval pád, jehož snímky díky Rimini Speedway Teamu dnes přinášíme samozřejmě i s komentářem samotného závodníka.

„V sedmé jízdě jsem šel z dvojky,“ líčí incident Filip Šitera. „Ostartoval jsem stejně jako oni. Toho z jedničky natáhla díra. Bouchl do mě tak, že jsem se přetočil. Byla však tvrdá dráha, takže jsem se otočil a ten čtvrtý do mě najel.

Filip Šitera měl nakonec na dohled semifinále. „Pak mi další jízdy už vycházely,“ vzpomíná. „Až na tu poslední šanci na semifinále. Šel jsem ze čtyrky a docela jsem odjel. Na tom tvrdým v nájezdu jsem je ale nestihnul. Jel jsem pořád za prvním a druhým a zkoušel jsem to po lajně. Nakonec jsem to ve čtvrtým kole zkusil na venek a podjel mě ten poslední.“

Foto: Gianni Tomba

Antonín Klatovský podřídil vše přípravě na ledy

Božetice – 13. října
Zatímco klasické plochodrážní ovály se ukládají k zimnímu spánku, ledaře začínají svrbět ruce. Mezi nimi je samozřejmě i Antonín Klatovský. Ten už během několika nejbližších dnů bude trénovat v Rusku. A jak magazínu speedwayA-Z prozradil, ledům prozradil při své přípravě vše.


„Mám půlroční dceru,“ začal Antonín Klatovský pro magazín speedwayA-Z popisovat, jak strávil letošní léto. „A tak jí věnuju hodně času. Samozřejmě taky připravujeme motorky a už jsme byli několikrát v Jawě. Budeme něco zlepšovat. A co ubereme na motorce, musím ubrat i na sobě (smích).“

Nicméně zima se blíží mílovými kroky. „Koncem měsíce odjíždíme do Ruska k čínským hranicím,“ svěřil se úřadující mistr republiky. „Můj hlavní trénink bude právě při tom. Příprava byla totiž podřízena na ledy. Nejezdil jsem motardy, motokros, nic. Už mě svrbí ruce, hlavně jak jsem na závodech a cejtím metyl. Hlavně, aby se nám povedlo zvednout to v družstvech.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Richard Wolff zažil nepříjemný konec sezóny

Praha – 12. října
Smůlu jako hrom si na sklonku letošní plochodrážní sezóny vybral pražský plochodrážník Richard Wolff. Předposlední zářijové pondělí si při utkání britské ligy poranil koleno. Navzdory bolestem a obstřikům pak vybojoval za daných okolností obdivuhodné desáté místo ve finále mistrovství republiky jednotlivců. Zkusil ještě kopřivnický pouák a mšenskou Super Prix. Tady však při kolizi s Adamem Vandírkem utrpěl další zranění, která ho dle jeho vlastních slov nechají na marodce minimálně čtvrt roku.

„Narazil jsem si žebra a kostrč, bolí mě třísla a ke všemu jsem si zlomil ruku,“ řekl Richard Wolff magazínu speedwayA-Z. „Je to blbě zlomený, mám šikmou frakturu a kost se pohybuje. Už mi to rovnali a zatím není stoprocentně jistý, že nebude operace. Sádru budu nosit minimálně šest neděl, pak dostanu dlahu a ortézu. Tři měsíce budu marodit určitě.“

Pro pražského závodníka je to proklatě smolný konec sezóny. „Takhle dobitej jsem už dlouho nebyl,“ konstatoval Richard Wolff. „Teď je pro mě ideální ležet nebo stát. Dneska jsem se už relativně dobře vyspal, ale v sobotu a v neděli to nešlo.“

Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme rychlé uzdravení.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Jaromír Lach skončil s ledovou dráhou

Kopřivnice – 11. října
Někdejší motokrosař zamířil v půli osmdesátých let mezi plochodrážníky. Chtěl jezdit hlavně ledovou a travnatou dráhu. Nakonec se stal univerzálem, jenž závodil ve všech disciplínách. Od sezóny 2000 se soustředil výhradně na ledy. I to je však minulostí, jak jednačtyřicetiletý kopřivnický borec magazínu speedwayA-Z prozradil, protože jeho budoucností jsou terénní motocykly. Kromě toho jsme se Jaromíra Lach zeptali také na nejbližší budoucnost ploché dráhy v Kopřivnici.

„Řekl jsem si, že když jsem předtím polemizoval s Dakarem, udělám to letos jednoduše,“ začal Jaromír Lach vysvětlovat důvody, proč se rozloučil s ledovou plochou dráhou. „Afrika nic a budu se úplně maximálně věnovat ledům. V roce 2004 jsem však vůbec nejel a tak mě letos nikde nechtěli na pouáky. I když mi všichni rozmlouvali Rusko, jel jsem tam jako náhradník semifinále mistrovství světa. Přestalo mě to bavit a ztratil jsem šávu. Jsem pověrčivej a vím, že se pak může něco stát. A tak se budu věnovat enduru a dálkovým soutěžím.“

V letech 1993 a 1997 pořádala Kopřivnice šampionát republiky na ledové dráze. A plánovala je také v jiných sezónách, mimo jiné i letos. Znamená odchod Jaromíra Lacha z ledových kolbiš konec v tomto ohledu? „Ledařský závody jsou tady otazník,“ připustil kopřivnický závodník. „Vždy to bylo postavený na mě, takže se to možná odrazí i na tom. I škvára je organizačně náročná a náš tým dobrovolníků malý. Takže spíš asi ne.“

Jaromír Lach však má jiné plány. „V srpnu jsem u nás udělal závod motokrosařů na škváře,“ pochlubil se. „Mělo to úspěch, ale přišlo málo diváků. Jen asi tři sta padesát. Nicméně chtěl bych se přitáhnout víc motokrosařů a enduráků. Je to ekonomičtější. Oni platí, že se svezou a na ploché dráze je to opačně.“ A co by mohlo na kopřivnickém stadiónu čekat v příštím roce ryze plochodrážního fanouška? „I to je otazník,“ reagoval Jaromír Lach. „Když se do toho pustíme, tak asi ve stejném duchu jako letos. Hlavně pouák ve velkém stylu.“