Archiv pro rubriku: Minirozhovor

Minirozhovor

Filip Hájek mohl být ve špatnou dobu na úplně jiném místě

Praha – 15. června
Vedle závodění s pětistovkou rozhodně neplánoval odložit stopětadvacítku, kde přece jenom věřil větší šanci na úspěch. A vskutku. Jeho předpoklady se začaly zjara naplňovat. Po vítězství ve Slaném se ujal vedení v průběžné klasifikaci kolibřího šampionátu na klasických drahách. Vypustil juniorku v Divišově kvůli evropskému poháru 125 ccm v Pardubicích. Finále A mu uniklo o pověstný vlásek. V béčku upadl a od té doby ho potkáte v depu se sádrou na pravé ruce. Filip Hájek se ale magazínu speedwayA-Z svěřil, že by už v červenci mohl opět usednout za řidítka svých kanárkově žlutých motocyklů.

„Naštíplá kost,“ ukazuje Filip Hájek na svou pravačku a dodává, že takovou trofej si z Pardubic rozhodně neplánoval přivézt. „Škrtnul jsem si o zadní kolo Adama Fencla a šel přes hák.“

Přitom chybělo málo a v osudnou dobu by na dráze vůbec nebyl. Mika Meijer ho totiž bodově předstihl až v poslední rozjížďce základní části. A právě on při rovnosti bodů vystřídal pražského borce na startovním roštu finále A.

„Co se dá dělat?!“ vnímá Filip Hájek svou smůlu poněkud pragmaticky. „Bylo by lepší, kdyby se to nestalo, a dojel bych. Je to zklamání, aspoň nějakej‘ výsledek by byl.“

V Žarnovici i v Praze už pošilhával po soupeřích. „Stalo se to pětadvacátýho,“ uvažuje nad časovým horizontem, kdy se sám vrátí do závodního kolotoče. „Po měsíci mi pětadvacátýho sundaj‘ sádru. Pak budu mít dlahu. Dva mistráky jsou v prdeli, budu mít co dohánět. Je dobrý, že se posunula ta Plzeň. Budu rád, když stihnu desátýho ty Pardubice.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel

Minirozhovor

Martin Málek prožívá zamotanou rekonvalescenci

Praha – 14. června
Jeho pád při Markéta Open během večera pálení čarodějnic mátl svou nevinností. Stejně tak první verdikty, že z něho vyšel bez následků, by kulhal na levou nohu. Teprve na základě barvy jejího kotníku se vynořilo podezření na frakturu kůstek v kotníku, které se o pár hodin později naneštěstí potvrdilo. Původní prognózy o závodnickém šestinedělí však nyní berou za své. Když se ho zeptáte na možnost účasti v extraligovém klání svého Slaného proti pražskému Olympu, kroutí hlavou. Na dotaz po startu v důležitém semifinále mistrovství Evropy jednotlivců v Murecku příští týden, reaguje Martin Málek mnohoznačným pohledem. Přesně takovým, který u plochodrážních závodníků může znamenat zároveň ne, ale i ano.

„Po pěti týdnech mi konečně sundali sádru,“ pochlubil se Martin Málek minulou sobotu ve slovenské Žarnovici. Ještě se opíral o berli, kterou ovšem už během obou podniků na pražské Markétě nechal doma. Jenže konec rekonvalescence ještě není v časovém horizontu nejbližších dnů.

„Není to taková pohádka, jak jsem si myslel,“ říká březolupský závodník. „Jak jsem minulou středu odcházel zase se sádrou, bylo jasné, že takový rychlý comeback to nebude. Ptal jsem se doktora na ježdění a padly termíny v řádu měsíců. Takže těžko říct.“

Přitom léčba zraněné nohy probíhá bez komplikací. „Týden jsem na to nesměl došlapovat,“ svěřuje se Martin Málek. „Nepohlo se to, nemuseli mě operovat a rovnat. Lýtková kost by nevadila, ale zlomenina kotníku je špatná. Měl jsem to prasklé přímo v kotníkovém kloubu. Teď mi to docela natéká. Zkouším se o to opírat, ale bolí to.“

Takže otázka závodního comebacku není skutečně na pořadu dne? „Uvidím,“ krčí rameny. „Dali mně ortézu, mohl bych začít vyšlapovat. Jedna extraliga mi vyšla s přehozením. Že bych stihnul tu druhou, jsem spíš skeptický. Je to slabé a ztuhlé, čekal jsem, že to bude daleko v lepším stavu.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Minirozhovor

Matěj Kůs by chtěl stihnout světový pohár

Praha – 14. června
Středeční test match českého národního týmu s polskými reprezentanty skončil vskutku nešastně. Adrian Miedzinski a Matěj Kůs skončili po vzájemném pádu v nemocnici, kde je čeká několikadenní hospitalizace. První pozitivní zprávy dorazily ještě, než v sanitních vozech opustili pražskou Markétu. Polák se už probral s dlouhého bezvědomí a podezření na Pražanovu zlomenou nohu se naštěstí nepotvrdilo. Matěj Kůs byl večer v lepší náladě, soudě dle jeho komentářů na facebooku.

Pavel Ondrašík zraněného závodníka včera odpoledne navštívil ve střešovické nemocnici. Na pražských internetových stránkách se svěřil, že Matěj Kůs nemá žádné zlomeniny, ale že jeho pohmožděný krk zdobí krunýř. Po otřesu mozku si začal uvědomovat, kde je. Krevní sraženina vytvořila na jeho stehně velkou bouli, takže jej čeká chirurgický zásah.

„Už jsem toho měl hodně, ale takhle bolavej‘ jsem ještě nebyl,“ hlásil Matěj Kůs během večera. Vzápětí vtipně glosoval rovněž intenzitu rány, kterou v průběhu nešastné rozjížďky s číslem třináct inkasoval. „Kde je ten vlak, co jsem zastavil?“

Včera a dnes se měl ve čtvrtfinále KO Cupu britské Premier League postavit proti Josefu Francovi. Jenže redcarští Medvědi ho museli přesunout na status rider replacement, zatímco proti debutu Josefa France s vestou Škorpiónů se postavily administrativní překážky.

Vzhledem ke své hospitalizaci Matěj Kůs logicky nestihne zítřejší kvalifikační kolo pro SGP 2014 v maďarském Debrecenu, kam místo něho vyrazí Martin Gavenda. O středečním výjezdu pražského Olympu do Slaného je prozatím předčasné spekulovat.

„Nemám nic zlomenýho,“ přemítal Matěj Kůs nad svým závodnickým comebackem. „Kromě vazů v rameni nevidím problém. Večer jsem už udělal první kroky po svých a byl odcévkován. Nejerotičtější zážitek vůbec (smích). Do SWC bych chtěl bejt‘ zpátky.“

Samozřejmě přejeme rychlé uzdravení rovněž za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z.

Foto: Michal Kohout a Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Minirozhovor

Josef Franc cestuje do Norska rovnou

Kladno – 13. června
Po svém návratu z vítězného finálového závodu mistrovství světa na dlouhé dráze ve Forsse, měl Josef Franc nabitý diář. Kromě test matche proti Polákům jej čekaly dva mítinky za britské Scunthorpe. Jenže plán Škorpiónů nahradit zraněného Dána Thomase Jörgensena právě pražským závodníkem ztroskotal nejen na aritmetických hrátkách s average, ale i na startovní povolení od AČR datovaném od příštího pondělí. Bez zajížďky za kanál La Manche se výprava na druhé dlouhodrážní finále v norském Forusu stává o poznání méně hektickou záležitostí.

„Bylo tam slunečno,“ vypráví Josef Franc o podmínkách, které provázely úvodní kolo finálové série mistrovství světa na dlouhé dráze ve finské Forsse. „Má to asi 1050 metrů, je to velká koňská dráha, tvrdší.“

Spokojenost v Pražanově týmu mohla pokračovat i nadále. „Trénink bez problémů,“ pokračuje. „Závody až na jednu poruchu OK. V cíli mi z prvního místa vylítlo zapalko. Musel jsem pokračovat na rezervní motorce. A ta byla ještě rychlejší.“

Josef Franc si nemohl stěžovat na práci svých mechaniků. „Kluci makali perfektně,“ skládá jim poklonu. „Doladili to na maximum. Už na lodi byla při dlouhý plavbě zábava. Hráli jsme prší o kotouly a ostatní lidi se divili, že se někdo pořád kutálí.“

V základní části Josefu Francovi nesebral body zmiňovaný defekt. Pouze v rozjížďce s číslem osm byl před ním v cíli Joonas Kylmäkorpi. V semifinále se pražský borec skláněl před Jannickem de Jongem. A pak už konečně přišlo finále.

„Na startu jsem přidal plyn a nikdo mě nechytil,“ usmívá se Josef Franc. „To byl start jak za mlada. Věřil jsem si na motorce, bylo to v pohodě. Já šel z třetího místa na první. V prvním výjezdu jsem obtáh‘ Martina Smolinskeho, v dalším nájezdu Jannicka de Jonga. Kluci vyprávěli, jak ta finálovka byla nádherná, ale já nic neviděl.“

Nyní se Josef Franc hřeje na první příčce průběžné klasifikace. Joonas Kylmäkorpi ztrácí bod, Jannick de Jong pět, Jörg Tebbe sedm a Martin Smolinski dokonce deset. Před sobotním pokračováním v norském Forusu je obhájce bronzové medaile v ideální pozici.

„Nesmíme to zakřiknout a usnout na vavřínech,“ je v otázce svých ambicí opatrný. „Teď je to spíš na mně, abych nepodleh‘ špatnejm‘ vlivům.“

Jeho původní plán byl po skončení test matche s Poláky opravdu hodně nabitý. Měl se odebrat za kanál La Manche. V Redcaru ho dnes čekal debut ve vestě Scunthorpe, přičemž čtvrtfinálová odveta KO Cupu na domácí dráze byla na plánu již zítra. Bezprostředně po ní musel Josef Franc naskočit na letadlo do Stavangeru. Sobotní dlouhou dráhu by stihnul, avšak trénink nikoliv.

Nyní však jeho putování nebude tolik hektické. „Scunthorpe se odkládá,“ vysvětluje Josef Franc. „Jsou problémy s average. O minimum se nevejdu do týmu. Od pondělí budu mít povolení od AČR, tak bych tam moh‘ jet, jestli budou mít zájem. V pátek letíme se Zdendou do Forusu, Maiki zatím s Ríšou Wolffem přejíždějí rovnou z Finska. A v sobotu to začne zase nanovo.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Minirozhovor

Lukáš Dryml neláme nic přes koleno

Praha – 12. června
Včera měl hrát jednu z klíčových rolí v test matchi českého národního týmu proti Polákům. Jenže sobotní večer převrátil jeho plány vzhůru noha. S pravou rukou v pásce kvůli fraktuře klíční kosti se však mohl jenom dívat a radit svému staršímu bratrovi. Česká plochodrážní veřejnost přitom odpočítává dny, které náš nároďák dělí od prvního světového finále po dlouhých čtrnácti letech. Jenže zda během něho vyjede na ovál, neví prozatím ani sám Lukáš Dryml.

„První jízda vzadu ve druhý zatáčce,“ líčil Lukáš Dryml, kterak si přivodil své zranění v domácím utkání britské Elite League proti Wolverhamptonu. „Šel jsem pod Lindgrena. Snažil se hlídat lajnu. Já dal lajnu, on to zlomil, já to zlomil. Bjarne to ale nezlomil a dal mně do zadního kola a už jsme šli. Těžko hledat viníka. Malá chybička a zlomil jsem si kličku.“

Pardubický závodník tak musel vzít zavděk nechtěnou úlohou diváka. „Zejtra mám v Motole operaci,“ svěřil se s programem nejbližších dnů „S tátou a bráchou jsme tam už stálí zákazníci. Věřím, že odvedou dobrou práci.“

Do finále světového poháru družstev, kde má být Lukáš Dryml dozajista jedním z hlavních hráčů přímo nasazené sestavy Milana Špinky, přitom zbývá pět týdnů… „Nechci házet tejdny, ale rád bych se ještě před světovým pohárem rozjel,“ odpovídal na otázku, která se musí honit hlavami všech plochodrážních fanoušků. „Uvidíme, co se s tím dá dělat. Nebudu ale nic lámat přes koleno. Zdraví je přednější.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Minirozhovor

Josef Franc rozpumpovává adrenalin rovněž návratem do Premier League

Kladno – 4. června
Ještě během zimy dával Josef Franc najevo, že počátek britských lig se obejde bez jeho přímé účasti. Přitom ovšem nevylučoval, že by posílil nějaký klub v průběhu rozjeté kampaně. Nabídka ze Scunthorpe ovšem přišla v nejméně vhodný okamžik. Přestože se chystá na vstup do letošního finálového seriálu mistrovství světa na dlouhé dráze, pražský závodník řekl ano.

„Nabídli mně to,“ vysvětluje Josef Franc, jak k námluvám došlo. A vzápětí přidává důvody, proč nabídku britského klubu přijal. „Potřebuju závodit. Je málo závodů a já se musím dát do závodní formy.“

Přitom už v sobotu ve finské Forsse vstoupí do dlouhodrážního šampionátu světa. Do norského Forusu, kde seriál pokračuje hned o týden později, však rovnou po ose zamíří pouze mechanik Michael Gregor.

„Já se vracím domů,“ popisuje Josef Franc. „Ve středu jedu test match na Markétě a hned ve čtvrtek letím do Anglie. První závody jedeme proti Redcaru. Je to hodně nabitý, čeká mě snad nejtěžší tejden v sezóně. Ale musím se dostat do formy a rozpumpovat adrenalin.“

Vstříc jeho debutu v novém působišti vyrazí rovněž Zdeněk Schneiderwind, od něhož si Josef Franc slibuje získání cenných rad při nastavení motocyklů, s nímž loni laboroval prakticky po celou sezónu.

Foto: Wojta Zavřel