Praha – 12. června
Sešli se tu kupříkladu v sobotu 2. července 1978. Během kontinentálního finále mistrovství světa jednotlivců v Praze se spustil d隝 a rozhodčí místo rozjezdů nařídil losovat. Jiří Štancl prohrál první místo, protože si Hans Wassermann vytáhl delší sirku. Marek Cieslak měl ovšem větší štěstí a díky losu nechal za sebou Jana Vernera a Petra Ondrašíka. Od té doby se Jiří Štancl a Marek Cieslak potkali ještě bezpočtukrát, konkrétně třeba ve světovém finále ve Wembley, kam se před pětatřiceti lety postupovali. Naposledy se potkali minulou středu na Markétě. Polák sem přijel v úloze reprezentačního kouče. Náš nejúspěšnější plochodrážník celé historie, jehož autobiografická kniha vznikající ve spolupráci s vydavatelstvím Antonín Škach – Angličtina v České Třebové přijde do prodeje v létě, dorazil jako divák.

Před vlastním test matchem si Jiří Štancl a Marek Cieslak dopřáli kelímkové pivko ze štědře zásobeného stánku. „Nejsem velkej‘ pivař,“ směje se Jiří Štancl. „Už jsem měl jedno předtím, tak to druhý bylo tak akorát.“

Se svým někdejším polským soupeřem by si mohli historky vyprávět celé dlouhé hodiny. „Sice jsme o tom nemluvili, ale oba víme, že jsme to spolu neměli nikdy lehké,“ svěřuje se. „Bojovalo se až do cíle. Jednou v Lonigu při dvojicích projel mezi námi, ale asi jsme jeli pomalu… Ale nyní jsme se v depu srdečně objali a byli rádi, že jsme se po delším čase viděli.“

Nicméně povinnosti velely Marku Cieslakovi vrátit se ke svým svěřencům, chystajícím se otestovat ovál, na němž by se příští měsíc rádi vrátili na nejvyšší piedestal. Jiří Štancl test match sledoval z tribuny.

„Bohužel jsem zůstal jenom kibic,“ krčí rameny. „Zato on může pokračovat v séftrenérské práci a sbírat zlaté medaile, což já nemohl.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Praha – 15. června
Sotva se ve středu v podvečer ocitnul v sanitce, hlavou se mu mihla myšlenka na předčasný konec sezóny. Jenže tu rázně zaplašil, v čemž mu pomohla diagnóza, že z hrozivé kolize s Adrianem Miedzinskim vyvázl bez zlomenin. Jenže bolest v rameni neustávala a lékaři ho včera vyšetřili raději ještě jednou. Verdikt byl nemilosrdný. Prasklá lopatka. Světový šampionát v Debrecenu, na nějž se tolik připravoval, musel škrtnout tak či onak. Matěj Kůs však magazínu speedwayA-Z prozradil, že ze svých dalších cílů včetně účasti ve světovém poháru družstev a útoku na český mistrovský trůn nechce už slevovat ani v nejmenším.

„Mám největší radost, že vydržela krční páteř,“ svěřuje se Matěj Kůs z lůžka střešovické nemocnice. „Bolela mě ze všeho nejvíc. Nemohl jsem vůbec hnout hlavou a další den jsem vypadal jak po pořádný nakládačce. Krk je ale v pořádku, stehenní kost taky vydržela. Tam už ledují jen čtyřcentimetrovej‘ hematom.“

A potom příval pozitivních zpráv ustal. „Rozbolelo mě rameno,“ vysvětluje pražský závodník obrat k mnohem nepříjemnější diagnóze. „Doktoři si toho nevšímali. Začlo to bolet postupně s tím, jak odcházela bolest z jiných míst. Vnímal jsem ji stále víc a tak mi včera odpoledne udělali znovu rentgen. A lopatka je prasklá.“

Nicméně Matěj Kůs v sobě nezapře odhodlaného bojovníka. „Po pádu mě bolely žebra, pánev, páteř, noha, ruka, rameno,“ vypočítává. „Celá pravá strana těla, úplně vše. Teď už zkouším chodit. Ještě bolí, když se směju a kašlu. Mám ruku v gypsu, vždy jsem se ale hojil velmi rychle a budu na dráze dříve, než jsem čekal. Po pádu jsem toho moc nevnímal. Chvilkově jsem padal do bezvědomí, ale vím, že jsem byl smířený, že mám po sezóně. Jsem rád, jak to dopadlo. Můžu jen litovat škody, které budou v šestimístných číslech, a mistrovství světa, na které jsem se od začátku sezóny připravoval.“

Dnešní kvalifikační závod v Debrecenu pro seriál velkých cen na příští rok měl v hledáčku už dlouho. „Proto jsem si vybral mistrovství Evropy v Debrecenu, i proto jsem tam pak jel volnej‘ závod,“ připomíná, kolikrát se na maďarském ovále už letos objevil. „Vyzkoušel jsem si vše, co jsem potřeboval. I přes všechny pády a vzlety jsem se do tohoto závodu připravoval velmi sebevědomě a opravdu věřil v postup.“

Pražský závodník rozhodně nikdy nemluví jen tak do větru. „Věděl jsem, jaký závod mi čeká,“ říká. „V Anglii poslední dobou nebylo vůbec počasí a dráhy v příznivých stavech. Proto jsem pár závodů nechtěl riskovat. Když jsem odstartoval, jel jsem, když ne, nedělal jsem kraviny. Mistrovství světa bylo pro mě tento rok opravdu důležité.“

Nezaviněný pád během rozjížďky s číslem třináct středečního test matche proti Polákům však všechny ambice roztrhal na cáry jako papír. Matěj Kůs ovšem není zvyklý plakat nad rozlitým mlékem. „Teď dělám vše, abych se dal do pořádku na světový pohár,“ tvrdí odhodlaně. „A rozhodně budu bojovat o český titul.“

Foto: Wojta Zavřel

Praha – 14. června
Středeční test match českého národního týmu s polskými reprezentanty skončil vskutku nešastně. Adrian Miedzinski a Matěj Kůs skončili po vzájemném pádu v nemocnici, kde je čeká několikadenní hospitalizace. První pozitivní zprávy dorazily ještě, než v sanitních vozech opustili pražskou Markétu. Polák se už probral s dlouhého bezvědomí a podezření na Pražanovu zlomenou nohu se naštěstí nepotvrdilo. Matěj Kůs byl večer v lepší náladě, soudě dle jeho komentářů na facebooku.

Pavel Ondrašík zraněného závodníka včera odpoledne navštívil ve střešovické nemocnici. Na pražských internetových stránkách se svěřil, že Matěj Kůs nemá žádné zlomeniny, ale že jeho pohmožděný krk zdobí krunýř. Po otřesu mozku si začal uvědomovat, kde je. Krevní sraženina vytvořila na jeho stehně velkou bouli, takže jej čeká chirurgický zásah.

„Už jsem toho měl hodně, ale takhle bolavej‘ jsem ještě nebyl,“ hlásil Matěj Kůs během večera. Vzápětí vtipně glosoval rovněž intenzitu rány, kterou v průběhu nešastné rozjížďky s číslem třináct inkasoval. „Kde je ten vlak, co jsem zastavil?“

Včera a dnes se měl ve čtvrtfinále KO Cupu britské Premier League postavit proti Josefu Francovi. Jenže redcarští Medvědi ho museli přesunout na status rider replacement, zatímco proti debutu Josefa France s vestou Škorpiónů se postavily administrativní překážky.

Vzhledem ke své hospitalizaci Matěj Kůs logicky nestihne zítřejší kvalifikační kolo pro SGP 2014 v maďarském Debrecenu, kam místo něho vyrazí Martin Gavenda. O středečním výjezdu pražského Olympu do Slaného je prozatím předčasné spekulovat.

„Nemám nic zlomenýho,“ přemítal Matěj Kůs nad svým závodnickým comebackem. „Kromě vazů v rameni nevidím problém. Večer jsem už udělal první kroky po svých a byl odcévkován. Nejerotičtější zážitek vůbec (smích). Do SWC bych chtěl bejt‘ zpátky.“

Samozřejmě přejeme rychlé uzdravení rovněž za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z.

Foto: Michal Kohout a Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Praha – 12. června
Včera měl hrát jednu z klíčových rolí v test matchi českého národního týmu proti Polákům. Jenže sobotní večer převrátil jeho plány vzhůru noha. S pravou rukou v pásce kvůli fraktuře klíční kosti se však mohl jenom dívat a radit svému staršímu bratrovi. Česká plochodrážní veřejnost přitom odpočítává dny, které náš nároďák dělí od prvního světového finále po dlouhých čtrnácti letech. Jenže zda během něho vyjede na ovál, neví prozatím ani sám Lukáš Dryml.

„První jízda vzadu ve druhý zatáčce,“ líčil Lukáš Dryml, kterak si přivodil své zranění v domácím utkání britské Elite League proti Wolverhamptonu. „Šel jsem pod Lindgrena. Snažil se hlídat lajnu. Já dal lajnu, on to zlomil, já to zlomil. Bjarne to ale nezlomil a dal mně do zadního kola a už jsme šli. Těžko hledat viníka. Malá chybička a zlomil jsem si kličku.“

Pardubický závodník tak musel vzít zavděk nechtěnou úlohou diváka. „Zejtra mám v Motole operaci,“ svěřil se s programem nejbližších dnů „S tátou a bráchou jsme tam už stálí zákazníci. Věřím, že odvedou dobrou práci.“

Do finále světového poháru družstev, kde má být Lukáš Dryml dozajista jedním z hlavních hráčů přímo nasazené sestavy Milana Špinky, přitom zbývá pět týdnů… „Nechci házet tejdny, ale rád bych se ještě před světovým pohárem rozjel,“ odpovídal na otázku, která se musí honit hlavami všech plochodrážních fanoušků. „Uvidíme, co se s tím dá dělat. Nebudu ale nic lámat přes koleno. Zdraví je přednější.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)