Roman Hájek vyvrátil veškerá obvinění

Silvestr 2025
Stačí jen stín podezření a dneska se už vezete. Nemusíte být vrcholový politik či manažer. Stačí je hlásit plochodrážní závody. Roman Hájek v nedávné době čelil obviněním, že u mikrofonu protěžuje výhradně své příbuzné. Jeho snímky s Filipem Hájkem a Annou Hajkovou pustily dravou vodu na mlýn kritiků. Nicméně oni jsou jen jmenovci spíkra, o němž návštěvníci plochodrážních závodů moc dobře vědí, že mezi zpovídanými žádné rozdíly nedělá. A to byť by snímky Pavla Fišera nakrásně napovídaly o opaku.

Spíkr Roman Hájek není příbuzný ani s Filipem Hájkem… | foto Pavel Fišer
…ani se slovenskou závodnicí Annou Hajkovou | foto Pavel Fišer

Falešný Bohumil Křesťan pořádal lukulské hody na pardubický účet

Počátek devadesátých let obrací život naruby všem patnácti miliónům obyvatel Československa. Končí vláda jedné strany. Konají se svobodné volby. Hroutí se železná opona na rakouské a německé hranici. Lidé mohou cestovat, podnikat, svobodně žít. Objeví se ale i stinné stránky. Třeba různí podvodníčci. Na konci října 1991 končí ve Svítkově dvoudenní maratón kvalifikace o mistrovství republiky juniorů. Do restaurace v pronájmu manželů Bažantových vchází menší zavalitější muž okolo čtyřicítky se svým kamarádem. Žádné laciné oblečení, jímž vietnamská menšina začíná budovat svou současnou prosperitu. Představí se jako Bohumil Křesťan. Ano, jsem ten autokrosař, za pár dnů o mně bude v televizi medailónek.

 

Nepravý filantrop

Po třetím nedělním závodě se objeví se svým společníkem v restauraci pod pardubickou hlavní tribunou. Světácké  vystupování. Galantní chování vůči ženám. Suverénní a sebevědomé chování člověka, který rozhodně nesmrdí korunou. A nebojí se ji pustit.

Legendární autokrosař Bohumil Křesťan se před lety nevědomky stal hrdinou našeho příběhu | foto laskavostí Bohumila Křesťana

Společensky oblečený. Černé tesilové kalhoty skvěle padnou ke košili s motýlkem. Bohumil Křesťan, ano, autokrosový mistr Evropy a republiky. Motocyklový entuziasta Jiří Šmída, který spolu se svým synem a bývalým plochodrážníkem Jiřím Šmídou, provozuje autoservis, kladou zvídavé otázky o konstrukci buginy.

Návštěvník mistrně na všechny odpovídá do posledního detailu. Rozvíjí plány, jak by se v sezóně 1992 chtěl zase vrátit na autokrosařský evropský trůn. Přitom všechny hostí. Něco k pití? Dejte si dobrou večeři. Platím všechno. Nonšalantně slibuje a slibuje. Přichází Karel Herman, současné eso magazínu speedwayA-Z.

René Juna se měl těšit obrovské sponzorské přízni | foto Antonín Škach

Budeš můj osobní fotograf. Stačí jen přijet na první autokrosové závody, termínový kalendář vyjde přes zimu. Budou k dispozici celá balení kinofilmů. René Juna, slánský plochodrážník, rukuje na vojnu do pardubického Racku. Hele, ty ses mi o závodech líbil, nepotřeboval bys sponzora?

To je ale otázka, celý český motorismus se hledá při přechodu na poměry tržní ekonomiku, sport levých zatáček nevyjímaje. Představí se závodníkově mamince. To je škoda, že nemám žádnou kytici pro dámu. Pro Rudolfa Havelku, exmistra republiky, není nic nemožné.

Kde se vzala, tu se vzala. Náš filantrop jí předává s rutinou britského gentlemana. Jeho hosté jsou unešení. Uvědomují si, že uctít takovou celebritu není žádná maličkost. Ve městě je výstava veteránů. V neděli večer ovšem zavřená.

Rudolf Havelka dokázal v neděli v podvečer pro štědrého sponzora sehnat i květiny | foto archív speedwayA-Z

Pro Bohumila Křesťana své dveře přece jen otevře. Pojedu s kamarádem svým autem za vámi, děkuju mnohokrát. Až se vrátím, srovnám účet, doladíme všechny ostatní detaily naší spolupráce. Povedenou dvojici už od té doby nikdo nespatří. Že by ze Svítkova cestou do města zabloudila? Nebo? To snad ne!

Československá televize o pár dnů později vskutku pořad s Bohumilem Křesťanem vysílá. Jednatřicetiletý urostlý blonďák vypráví, že s autokrosem končí. Pořád jej trápí oko, jež si nešťastně poranil při posilování. Závodit ale nepřestane. Roku 1992 jej ale budeme vídat na okruzích za volantem tahače. Ani náhodou nepřipomíná hosta restaurace manželů Bažantových, který se vypařil jako ranní mlha během slunečného dopoledne.

 

Pardubice a autokros, pravý Bohumil Křesťan a plochá dráha

Autokros a plochá dráha v Pardubicích představuje kombinaci, jež leckterého dnešního motoristického fanouška překvapí. Ale není nikterak nelogická. Z okolí východočeského krajského města pocházela spousta autokrosařů. Ostatně Tomáš Sulek, mistr republiky v kategorii Cross Car, je synovec bývalého plochodrážníka Pavla Sulka. A vnukem Jaroslava Sulka, mechanika, který plochodrážní půllitry osazoval do svých dragsterů pro motocyklové sprinty.

Pardubice patří ke kolébce českého autokrosu
Pardubice patří ke kolébce českého autokrosu

Na dostihovém závodišti se na prahu sedmdesátých let konaly jedny z prvních autokrosových závodů v Československu, než se našla nová trať Studánky poblíž tehdejší konečné stanice trolejbusu číslo pět. Ale co naopak Bohumil Křesťan a plochá dráha? Pochopitelně ten pravý Bohumil Křesťan.

„Pokud vím, tak v Pardubicích startoval můj táta,“ vybaví si svého otce, rovněž Bohumila, který patřil k průkopníkům československého autokrosu. „Je to ostuda, ale na plošině jsem nikdy nebyl. I když poctivě ji sleduju. Jen taková zajímavost, v roce 1985 jsme od plochodrážního klubu v Pardubicích kupovali Avii na závody. Nevím, jestli jsem pro ni byl na stadiónu i já. Asi ano, to nevím jistě. Použili jsme jen podvozek, bouda byla ohořelá.“

Jedna věc jej přece se světem speedway spojuje. Byť hodně nepřímo. Jeho červencový triumf při evropském závodě v Nové Pace shodou okolností v onom jednadevadesátém nadchnul davy diváků zaprášených červeným prachem Štikovské rokle. Přítomné agenty sázkové kanceláře Fortuna již méně. Na autokrosu se již nikdy neukázali. Podobně jako na ploché dráze, když o necelého čtvrt roku později se Antonín Kasper zmocnil československé zlaté přilby. A jejich kurz jej tak vysoko nepasoval.

 

Jiří M. spravedlnosti unikl

Semifinále mistrovství světa na dlouhých oválech v Mariánských Lázních v červenci 1992 nemá kliku na počasí. Prší, prší, jen se leje. Nepomůže ani přeložení mítinku ze soboty na neděli. Dráha je zničená, nesjízdná. Závodníci balí předčasně. Naštěstí se najde náhradní termín na konci srpna.

Podvodník se v Mariánských Lázních neváhal vydávat za Milana Špinku

Karel Herman se prochází areálem. S foťákem na krku se zastaví u oválu, kde probíhá trénink. Náhle k němu přistoupí další muž. Hele, není to Křesťan z Pardubic?! Lež má krátké nohy, ale také mizernou paměť na podvedené tváře. A především velkou hubu.

Týpek pochopitelně nepozná, s kým má tu čest. Projíždějící závodníky komentuje s rutinou znalce. Posléze dodá, že plošinu také jezdil. Karel Herman předstírá úžas. Fakt? A jak se jmenuješ? Při podvodníkově odpovědi málem vyprskne smíchy. Dozvídá se, že jeho náhodný známý není nikdo menší než Špinka. Ano, ten slavný Milan Špinka. Mistr světa, co vyhrál Zlatou přilbu.

Padla kosa na kámen. Fotograf se totiž se slavným plochodrážníkem zná již od útlého mládí, jelikož jeho tatínkovi Miloslavu pomáhal se závodními stroji jako mechanik. Nyní na sobě nedává nic znát. Spadla klec, borečku. A míří do depa.

Opravdový Bohumil Křesťan se o aférce s falešným sponzorem dozvěděl po více než třiceti letech | foto laskavostí Bohumila Křesťana

Vyhledá Jiřího Šmídu s jeho synem. Bacha, je tu sponzor z podzimních Pardubic, jen ho nevyplašme. Společně zalarmují policii. Muži zákona promptně přijíždí. Ztotožní podvodníka jako jistého Jiřího M. z Jirkova. Žijeme v právním státě, takže víc nemohou dělat. Vyčůránek parazitující na slávě úspěšných není v registru hledaných osob, nemá v rejstříku žádný flastr. A že možná někoho na ploché dráze před rokem podvedl?

A co když ne? Nelze na někoho jen tak ukázat prstem. Ostatně s manželi Bažantovými se všichni hodující vyrovnali při poslední extralize ročníku 1991, kdy v závěru října do Svítkova dorazil pražský Olymp k odloženému duelu. Ponaučení napálených nese své poselství. Nevěř každému všechno, co ti říká. Ani všemu, co si přečteš. Speciálně zítra, když Silvestr rád tropí všelijaké taškařice.

 

 

Dominik Suchánek se vydává v rodinné plochodrážní stopě

Pardubice – 30. prosince
Letošní stopětadvacítky nebyly jen o duelu Jakuba Hejkala a Matěje Tůmy o oba domácí tituly či jejich zápolení s dalšími členy zkušené špičky kolibříků. Stále víc o sobě dávala vědět nastupující generace českého potěru. A to nejen svými vlastními souboji. Mezi nimi také Dominik Suchánek, jenž se vydal v plochodrážních stopách svých starších příbuzných.

 

S kroskou po oválech

Dominik Suchánek si povídal s magazínem speedwayA-Z | foto Karel Herman

Plochou dráhu jezdil jeho pradědeček Josef, stejnojmenný děda po hokejové kariéře strávil spoustu času v boxech pardubických závodníků. A připravil kariéru svého syna Tomáše, který je strýcem Dominika Suchánka.

On sám jej nikdy závodit neviděl. „Tomek končil dva sedmnáct,“ vysvětluje. „Já se narodil dva patnáct, takže možná jedině z kočárku. Hodně jsem se chodil dívat do Pardubic na závody. A líbilo se mi to.“

A to byla správná pobídka pro dědu Josefa. „Napadlo ho, že budu závodit,“ říká Dominik Suchánek. „Stejskalo se mu plochý dráze. Předloni mi postavil krosku. Bylo mi nějakých osm, jel jsem vložený jízdy v Mariánkách.“

Dominik Suchánek v akci | foto Antonie Škachová

Loni v dubnu s ní v Divišově nastoupil k prvnímu ostrému závodu. „Dobře jsem se vyspal,“ komentuje svůj debut v sérii PRO-TEC Speedway Mini Cup. „Líbila se mi atmosféra. Pak byl Slaný. Jel jsem, smekla se mi noha v háku a šel jsem přes řidítka.  Měl jsem naraženou nohu, pak jsem krosku zadřel. Chmel jsem k Vánocům větší, ale Ježíšek mi ji nepřinesl.“

 

Chuť do závodění

Dominik Suchánek (bílá) se pere s Matyášem Liškou (modrá) | foto Karel Herman

V dílně však přistála pravá plochodrážní Shupa. „Letošní sezóna se mi líbila, prali jsme se hodně s Lišákem a Šímou,“ komentuje Dominik Suchánek své souboje s Matyášem Liškou a Šimonem Knížem. „Hodně se mi líbí, když závodím, a jen se na závody nekoukám.“

V šampionátu na malých oválech se umístil coby pátý a jako nejlepší z letošních nováčků. Na klasických oválech skončil sedmý, když do seriálu naskočil až třetím dílem v červnové Plzni.

Příprava na novou sezónu je u Suchánků v plném proudu | foto Antonín Škach

„Dlouhý dráha jsou lepší,“ reaguje Dominik Suchánek na otázku, jaké ovály se mu zamlouvají více. „Protože je to rychlejší. Ale nejvíc se mi líbí v Mariánkách, tam mají dobrou dráhu.“

Nová sezóna zaklepe na dveře, než se člověk naděje. „Doma cvičím s tátou,“ prozrazuje. „Mám nový dečky a kombinézu. Černou a červenou, děda to navrhnul, aby to bylo lepší kvůli mytí. Už se těším na novou sezónu. Pojedu všechno, co půjde. Taky SGP4, vybrali mě jako jedinýho Čecha. Musíme motorku nejdřív vyzkoušet a potrénovat na ní.“

 


Dominik Suchánek děkuje:

„Sponzorům, dědečkovi, tátovi, bratřím Vrtáčkovým a Lišákovi, pomáhal mi s autem.“


Dominik Suchánek s tátou Robertem a dědou Josefem | foto Antonín Škach

SEC zná zbytek svého kalendáře

Pardubice – 29. prosince
Již šest dnů od zveřejnění českých termínů je jasné, že letošní SEC opět vyvrcholí v Pardubicích v pátek před Zlatou přilbou. Dnes mezinárodní federace FIM a promotér One Sport odhalili místa a data třech zbývajících podniků.

Kalendář SEC 2026:

18.7. kolo 1 – Zielona Gora (PL)
5.9. kolo 2 – Güstrow (D)
19.9. kolo 3 – Rzeszow (PL)
2.10. finálové kolo – Pardubice (CZ)
Seriál SEC vyvrcholí v Pardubicích | foto Antonín Škach

Led by byl, se závodníky je to horší

Hamr na Jezeře – 29. prosince
Vánoční příchod mrazů nastartoval hamerský efekt, který všichni znají z únorového šampionátu na ledové dráze. Zdejší jezero pokrývá třinácticentimetrová síla ledu, jejíž povrch k velké radosti bruslařů včerejší náledí uhladilo k dokonalosti. Bohužel začíná chumelit, ale horší zprávy přináší termínový kalendář. Závodit se bude moct v únoru.

 

Hamr na Jezeře prozatím patři bruslařům | foto Petr Makušev (Sport Photo)

„Nejsou závodníci,“ krčí rameny Petr Makušev. Celý ledařský svět upírá své zraky na sever. Ve Švédsku se sezóna rozběhne již v první třetině prvního měsíce nového roku. Zítra se do severského království k tréninku vypraví i Lukáš Hutla, který finišuje s přípravou své nové dodávky.

Proto si nestihne v Hamru na Jezeře ani zatrénovat. „Ráno jsem mluvil s Petrem Moravcem,“ říká Petr Makušev. „Volné termíny jsou až na únor. Chceme, ať má závod výbornou úroveň a všichni kvalitní závodníci budou ve Švédsku.“

Pokud se v Hamru na Jezeře uskuteční ledy, bude to v únoru | foto Petr Makušev (Sport Photo)

František Tajovský nežije

Svitavy – 29. prosince
Ve čtvrtek 25. prosince ve věku jednadevadesáti let naposledy vydechl František Tajovský. Dlouholetý předseda AMK Svitavy měl obrovské zásluhy na vybudování plochodrážního stadiónu v Cihelně. K projevům upřímné soustrasti zarmouceným pozůstalým se za všechny své čtenáře připojuje rovněž magazín speedwayA-Z. Čest jeho památce!

František Tajovský nežije