Kopřivnice – 14. prosince
Kopřivnická sezóna anno domini 2025 otevírá druhým dílem test matche týmů postavených a sponzorovaných bratry Halamíkovými. Na severu Moravy opět ožívá sen dobýt prvoligový trůn. Jako již tolikrát. Jenže v květnu osud plochodrážní karty teprve míchá. Nepouští jej z rukou, byť jen aby jej soupeři mohli sejmout. V jednom boxu si motocykl chystá i muž, jehož zná jen málokdo. Miroslav Vítek.
Co se má stát, stane se
Začátek kariéry nového moravského závodníka je pro řadu lidí tak trošku překvapením. „Abych uvedlo, jak jsem se k plošině vlastně dostal,“ nadechne se Miroslav Vítek. „Nebylo to nic složitého. Otec býval plochodrážníkem ještě za dávného Svazarmu v Kopřivnici v osmdesátých letech. Po vojně však ploché dráhy zanechal.“
Miroslav Vítek si dá závodní pauzu | foto Karel Herman
On ano, jenže… „Avšak od mých dětských let jsme pravidelně chodili se na závody v Kopřivnici dívat,“ říká jeho potomek. „Tehdá by mě ani nenapadlo, že sám budu jednoho dne na plochodrážním ovále sedlat pětikilo. Vzhledem k tomu, že doma dobře věděli, co je plochá dráha za řehole a kolik samotné ježdění obnáší, jaksi jsem se k tomuto sportu musel dostat sám v pokročilejším věku než ostatní jezdci.“
Pozdě, ale přece. „Asi po třech letech ježdění na plochodrážní motorce jsem letos absolvoval závodní sezónu,“ dostává se Miroslav Vítek k meritu věci. „Ale na klasickou motorku jsem měl papíry již dříve a rád jsem se proháněl po okreskách či polňačkách. Avšak toto nelze úplně s plochou dráhou srovnávat.“
Slaný s nádechem velké ceny
Výběr SPT v bratrském duelu porazil PROFIL. Ale o výsledek ani zase tolik nešlo. A osm bodů ztráty svého tým na vítěze ostatně ani neželel Miroslav Vítek. Kdo by se ostatně divil?!
Miroslav Vítek v akci | foto Karel Herman
„Pocit absolvovat první ostrý plochodrážní závod byl něco jako splněný sen,“ netají se. „Něco, co jsem chtěl vždy zkusit. Avšak ne každému se toto poštěstí…“
To je fakt. Jenže plochodrážní příběh Miroslava Vítka se točil dál. Kopřivnický borec trénoval, trénoval. Kopřivnice, Březolupy, Kostěnice. A pak první června nastoupil do českého přeboru ve Slaném. A mechanika mu nedělal nikdo menší než Jan Macek, jenž předchozí večer absolvoval SGP České republiky coby náhradník.
S Janem Mackem ve slánském boxu den po české velké ceně | foto Antonín Škach
„První start ve Slaném na přeboru byl speciální,“ usmívá se. „Hlavně díky předešlému dni, kdy jsme s Honzou byli nasátí atmosférou z pražské Grand Prix. Neměl jsem žádné velké očekávání, vše bylo čistě o sbírání zkušeností. Slánský ovál je docela specifický a jsem rád, že jsem měl možnost si zde zazávodit.“
Smůla o sobě dává vědět
Miroslav Vítek (vlevo dole) na prvoligovém pódiu v Divišově s Jakubem Valkovičem, Janem Mackem a Radkem Bambuchem | foto Karel Herman
Sezóna 2025 točila svými koly dál. Stejně tak český přebor. Jenže cesta kopřivnické výpravy na chabařovický Memoriál Jiřího Hurycha skončila poruchou turbodmychadla dodávky kdesi u Brna. Ve Svitavách už Miroslav Vítek závodil.
„Chabařovice byly začátek jakési smůly, která se pak táhla po zbytek sezóny,“ přemítá. „Svitavy byly fajn. Vlastně dalo by se říci můj nejlepší závod. Paradoxně mi svitavský ovál vyhovoval více než třeba domácí v Kopřivnici, či jinde v republice.“
V červenci se přebor do Kopřivnice přece jen dostal. „Byl jsem velmi motivovaný a celkem v dobrém rozpoložení,“ vypráví Miroslav Vítek. „A to až do chvíle, kdy jsem vyjel před začátkem závodu do tréninkové jízdy. Při zkušebním startu jsem při zmáčknutí spojky zjistil, že není něco v pořádku.“
Při svém debutu v Kopřivnici | foto Karel Herman
Balit musel záhy. „V depu jsem přišel na to, že mám servanou boční část předlohy,“ povzdechne si. „A že jsem někde na dráze ztratil přítlačnou páčku na spojce a vysypal tyčinku. Vzhledem k tomu, že jsem spoléhal pouze na jeden stroj a druhý nebyl, výměna předlohy před startem by byl boj na delší čas. Musel jsem závod předčasně zabalit. Dále bych to nerozebíral, frustrace z toho dne byla poměrně velká.“
Zatím stop
Jméno Miroslava Vítka najdeme na dvaadvacáté příčce závěrečné klasifikace českého přeboru. Patří ale do sestavy, která Kopřivnici prvně od roku 1979 vrátila na prvoligový trůn. Náš hrdina byl ve vítězné sestavě přeborníků v Divišově, ale pak si v práci zranil nohu.
Miroslav Vítek se minimálně rok v sedle neukáže | foto Antonín Škach
„Divišov mi dal přičichnout k ligové atmosféře,“ hodnotí. „Díky Honzovi Mackovi, který ten den jel neskutečně, jsme se mohli postavit na nejvyšší stupínek. Do Pardubic jsem se velmi těšil, neboť je to pro mě velmi specifické místo hlavně díky celé závodní historii svítkovského oválu. Jenže celá radost byla náhle překažená díky tomu, že jsem měl vyvrklý kotník na pravé noze. Opřít se na motorce o hák se jevilo téměř nereálné.“
Poté se Miroslav Vítek už na start nepostavil. „Ještě jsem absolvoval pár tréninků,“ dozvídáme se. „Jenže do toho se nakupilo plno jiných povinností spojených se životem. Práce, zařizování se nějakým způsobem do budoucnosti. Člověk po tom všem začal ledaco přehodnocovat. A nakonec jsem dospěl k závěru, že minimálně na další rok budu muset plochodrážní kariéru přerušit.“
Miroslav Vítek od ploché dráhy neodchází, jen mění role | foto Karel Herman
Jako vážně? „Přece jen je to koníček provozovaný na amatérské úrovni,“ filozofuje. „Životní priority, práci a tak budu muset upřednostnit. Nabízela se myšlenka nějak to s plošinou skloubit dohromady, nicméně vzhledem k časové náročnosti jsem rozhodnutý dát si pauzu a věnovat se důležitějším životním oblastem. Řekněme, že do plánů na příští rok mi plošina spíše neseděla.“
Miroslav Vítek děkuje:
„Chtěl bych poděkovat celému kopřivnickému klubu za příležitost. Pravděpodobně se na oválech ukážu i během příštího roku, avšak v jiné roli než za řidítkama na pásce.“
