Trhová Kamenice – 6. ledna
Byli včera čtyři. Přesně jako Dumasovi mušketýři. Athos, Porthos, Aramis a D’Artagnan. Ne. Jaroslav Petrák, David Hofman, Luboš Vrtáček a Ladislav Hofman. Neřezali se s kardinálovou gardou. Ale včera ještě po setmění makali na rybníku v Trhové Kamenici. Pokud na ně bude paní zima milá stejně jako královna ve francouzském románu, v pátek potvrdí informaci o nedělním ledovém dni.
Hadice zalévá led na rybníku v Trhové Kamenici | foto Ladislav Hofman
Vypůjčené čerpadlo zalévalo rybník. V osm večer vypadalo dílo zdárně, vytvářela se nová ledová vrstva. Nyní musí ovál promrznout, čemuž jdou na ruku i mrazy. Dnes je v Trhové Kamenici mínus osm.
Výhled na neděli je mírně optimistický. Jaroslav Petrák se záhy objeví s vyřazenými skříněmi, aby bylo palivo pro táborák. V pátek nad ránem se očekává informace, zde ledová neděle proběhne.
S největší pravděpodobností nepůjde o žádnou formu závodění ve stylu Srandamače, ale o trénink na šroubcích pro všechny závodníky. Očekává se také příjezd Milana Moravce s jeho ledařským speciálem.
Oválek na Hofmanovic rybníku v Trhové Kamenici se rýsuje | foto Ladislav Hofman
Špindlerův Mlýn – 7. ledna
Jako v zimní pohádce se cítí desítka českých plochodrážníků, kteří jsou zařazení do sportovního centra pražského Olympu. Týdenní soustředění je zavedlo do Špindlerova Mlýna. V Krkonoších ovšem nejsou na poklidné rekreaci. Trenéři Tomáš Topinka a Zdeněk Schneiderwind by ostatně takový scénář nepřipustili.
Ráno mínus čtrnáct. Jan Kvěch, Václav Milík, Adam Bubba Bednář, Daniel Klíma, Hynek Štichauer, Jan Jeníček, Bruno Belan, Matouš Kameník, Adam Nejezchleba a Jaroslav Vaníček dobře vědí, jak hodně mrzne.
Po ránu vyráží na běžky, které jsou hlavním programem jejich soustředění. Rychle se s nimi sžil i Adam Nejechleba, pro něhož šlo v tomto ohledu vůbec o první zkušenost. Podmínky jsou úžasné, ale na řadu se dostanou i sjezdové lyže. A k večeru se fyzička dolaďuje v tělocvičně.
Desítka elitních českých plochodrážníků tráví týden ve Špindlerově Mlýně | foto Václav Milík
Trhová Kamenice – 6. ledna
Mráz je pro ledové mítinky fajn. Sníh už o poznání méně. Pokud je ho moc, hřeje a ledová vrstva netloustne. Je potřeba ho proto dostat pryč a zalévat led vodou. V Trhové Kamenici o tom vědí své. Již druhý den makají na Hofmanovic rybníku. Nedělní akci ale nemohou prozatím potvrdit.
Včera se v Trhové Kamenici makalo i po setmění | foto David Hofman
Včera si dali sraz okolo třetí. David Hofman, Ladislav Dopita, Jaroslav Petrák a Ladislav Hofman. Zalévali rybník a upravovali dráhu, na níž makají i dnes. Náramně by se jim hodilo větší čerpadlo. Ale což, přesto dělají všechno, aby se v neděli jezdilo.
Na ruku jim jde mráz, přes den je kolem mínus sedmi. V neděli by se v Trhové Kamenici mohli vozit šroubkaři i ledaři. Ale definitivní potvrzení akce zřejmě nepřijde dřív než v pátek.
Díky světlům by se v Trhové Kamenici mohlo jezdit i večer | foto Ladislav Hofman
Pardubice – 6. ledna
Lukáš Hutla je ve Švédsku. Další ledaři ze zemí, kde zimní odvětví plochodrážního sportu ještě nezaniklo, jakbysmet. Jet důstojné mistrovství republiky za těchto okolností není možné, byť vodní plochy tloustnou za vydatné podpory mrazivého počasí. Ale co třeba vypsat něco jako přebor pro borce, které tu ještě máme? Ostatně svého času podobnou funkci sehrála družstva, když bratři Klatovští zmizeli do Ruska. Petr Moravec, předseda plochodrážní komise, ale stojí oběma nohama na pevné zemi.
Hamr na Jezeře by se mohl dostat ke slovu čtrnáctého února | foto Jakub Šíp
„Nemáme závodníky,“ říká. „Je tu pět, šest Čechů, co mají motorky, a někteří ani na led nevyjeli. Lukáš Hutla je ve Švédsku až do světové kvalifikace. Andrej Diviš chce jet do Švédska týden před ní.“
O postup do série světového finále se v Örnsköldsviku pojede poslední lednový den. „Mezitím je ve Švédsku liga,“ pokračuje český plochodrážní šéf. „Je tam dva následující týdny. Ti, co by k nám přijeli a závodili, jsou tam.“
Od roku 2009, kdy šampionát družstev nabídl vhodnou alternativu k individuálnímu šampionátu, v němž nemohla jet esa, se doba změnila. Mrazivý únor sedmnáctého roku umožnil u nás pořádat sedm závodů. Ale od té doby se v Čechách jely jen dva a zbytek kontinentální Evropy na tom nebyl lépe.
Opatovice nad Labem hostily jeden jediný závod před devíti lety | foto Karel Herman
Kdo by za těchto okolností investoval do drahého technického vybavení? „Kdybychom dělali závody pro pět, šest závodníků a vybírali vstupné, to by nás diváci zabili,“ bourá Petr Moravec ideu ledařských mítinků nižší úrovně než mistrovství republiky.
Neznamená to, že by se mu stavěl zády. Ba právě naopak, Lukáš Hutla a Andrej Diviš mají svá místa v mistrovstvích světa i Evropy jistá. Ale třetí do party v obnoveném Ice Speedway of Nations by měl vzejít z bitev na zamrzlých oválech.
„Mám dva termíny v únoru těsně před finále mistrovství Evropy,“ svěřuje se Petr Moravec. „Čtrnáctého chtějí v Hamru na Jezeře, o den později by byl Opaťák, což by do sebe zapadalo také logisticky.“
Miloslav Čmejla nabízí i majestátní Račice | foto Pavel Fišer
Zachovala by se úroveň prize money pro účastníky, nad nimiž loni užasl i sám Franz Zorn. V Hamru na Jezeře si vydělal víc, než by mohl doma v Rakousku. Do hry se ale dostávají i další zájemci, jež by ledovou plochou dráhu chtěli uspořádat.
„Ozval se Miloslav Čmejla, že by chtěl také závod v Račicích,“ přibližuje Petr Moravec. „Andrej Diviš jedná s Janem Polívkou, předsedou nepomuckého klubu, že by se udělalo ještě něco navíc.“
Pardubice – 6. ledna
Deset let uběhlo jako voda. Malý kluk, který v Kostěnicích přičuchnul ke sportu levých zatáček, dozrál. Dávno odložil stopětadvacítku i dvěstěpadesátku. A od roku 2021 nezná nic než pětistovky. Jan Jeníček stoupá nahoru stupínek po stupínku a usilovně maká, aby na své cestě neustrnul.
Juniorský vicemistr navzdory pauze
Jan Jeníček si povídal s magazínem speedwayA-Z | foto Karel Herman
Velký progres Janu Jeníčkovi přinesla sezóna 2024, během níž jej museli začít brát vážně soupeři nejen juniorské věku. A to mu ještě část sezóny sebrala fraktura pravé nohy, kterou si přivodil během Speedway of Nations 2 v Manchesteru. Co se změnilo, že vystřelil nahoru až takhle rychle?
„Pro mě je důležitý se přes zimu naladit fyzicky a hlavně psychicky,“ vysvětluje Jan Jeníček. „Makat, co to jde, nenechat se ničím rozhodit. Na prvním místě mít fyzičku po zimní přípravě. A to se povedlo. V sezóně dvacet čtyři jsem měsíc a půl vynechal.“
Vrátil se ovšem s plnou parádou. „Sundali mi sádru a šel jsem trénovat,“ popisuje. „Pak ještě v pondělí a ve čtvrtek byla v Praze juniorka. Byl jsem ráda, že jsem skončil druhej. I se štěstím, že se Bubba srazil s Damirem Filimonovsem.“
Jan Jeníček roku 2024 přišel o část sezóny vinou zranění | foto Karel Herman
Na nejvyšším stupínku pódia se smál Mario Häusl. Důležitější bylo ale další vyhlášení. Adam Bubba Bednář vyskočil nejvýš coby nový šampión do jednadvaceti a potažmo devatenácti let. Jeden nejhorší výsledek se škrtal. Nevadilo, že Jan Jeníček závod v domácím Svítkově sledoval o berlích z depa. Druhé místo jej korunovalo českým vicemistrem.
Přes překážky k titulu
Stejný princip při zimní přípravě uplatnil rovněž během loňské zimy. „To bylo to samý,“ souhlasí Jan Jeníček. „Makal jsem. Jen mě lehce brzdila škola, čekaly mě závěrečky.“
Celkové pořadí loňského přeboru: Adam Nejezchleba, Jan Jeníček a Matěj Frýza | foto Karel Herman
Skloubit školu a vrcholový sport nebylo snadné. Nicméně se podařilo a se závěrečným vysvědčením jakoby mu z nohy spadla těžká koule. V červnu při tréninku před plzeňským přeborem letěl pod nafukovačky, ale nakonec mával z nevyššího stupínku pódia.
V ten moment vyrazil k přebornickému titulu. Závěr soutěže ale situaci dokonale zamotal. Na zlato aspiroval nejen on. Ale také Adam Nejezchleba a Matěj Frýza. Poslední mítink v srpnu v Divišově byl notně zašmodrchaný.
„Dva dvacet tři jsem byl v přeboru druhej“ nachází historickou paralelu. „S Matoušem Kameníkem jsme jeli rozjezd o titul v Plzni. Byl rychlejší. Letos v Plzni to bylo dobrý. V tréninku jsem si špatně zatáčku u depa nadjel. Škobrtnul jsem nohou, jel rovně. Třísknul jsem s motorkou o zem a šel pod nafukovačky.“
Jan Jeníček o tréninku plzeňského přeboru zmizel pod nafukovacím mantinelem | foto Pavel Fišer
Ostatně pádu se nevyhnul ani v rozhodujícím mítinku. „Divišov, to byla dřina,“ povzdechne si. „Plus ten pád k tomu. Věděl jsem, že jsem blízko od vítězství. Bolela mě ale ruka, bolela mě noha, bylo mi špatně. Ale dozávodil jsem to. A jsem rád, že to takhle dopadlo.“
Titul přeborníka patřil k úspěchům, které se počítají. „Přebor je zajímavá soutěž,“ komentuje Jan Jeniček. „Kopřivnice mi taky pomohla, divočina jako v Divišově, ale byl jsem druhej. Jel jsem. Nešlo nic vymyslet, než držet plnej a pořádně tím třískat na zem, ať ty díry přeskáču.“
Podruhé juniorským vicemistrem
V juniorce loni obhájil stříbro. Nechal se za sebou všechny své vrstevníky. Respektive skoro všechny. S jedinou výjimkou. Jak to vlastně je, dá se Adam Bubba Bednář vůbec porazit? A natožpak porážet?
Celkové pořadí šampionátu juniorů 2025: zleva Jan Jeníček, Adam Bubba Bednář a Jaroslav Vaníček | foto Karel Herman
„Určitě jo,“ vypálí Jan Jeníček bez zaváhání. „Ale má našlápnuto. Je o pár, nebo vlastně o víc ševelů před námi. Chtěl bych se s ním rovnat.“
Závěr na Markétě byl ovšem komplikovaný, protože Jan Jeníček si ráno pro srpnový čtvrtek nepřečetl zrovna příznivý horoskop. „V Praze jsem měl štěstí,“ uvědomuje si. „Kazil jsem ti to tam sám. Závod byl spíš utrpení. Pomohlo mi, že jsem porazil Matouše. Předtím jsem jízdu pokazil, ve druhý neodjel úplně nejlíp. Pak s Matoušem a Budou, až poslední jízdu jsem vyhrál.“
Ani jeho pronásledovatelé ale neměli svůj den, takže Jan Jeníček udržel postavení muže číslo dvě až do konce. „Stříbrná medaile…“ bilancuje. „I když to pro mě nebyl úplně záživnej rok. Nedařilo se v závodech, jak jsem chtěl. Plus ta škola. Dopadlo to dobře s těmi starostmi a stresem jsem obhájil druhé místo.“
Jan Jeníček během SON2 v Toruni | foto Zdeněk Schneiderwind
Doma neoddiskutovatelně patří mezi juniorskou špičku. Ale na mezinárodní úrovni jakoby trošku pořád něco chybělo. Má bronz z plzeňských dvojic do devatenácti let. Ovšem co třeba Speedway of Nations 2 v Toruni? Nebo třeba Zlatá stuha, byť v ní byl nejlepším českým účastníkem?
„Pořád semifinále,“ komentuje Jan Jeníček své působení v juniorském závodě pardubické Zlaté přilby. „Chci to posunout dál. Proto říkám, přes zimu se připravuju psychicky, abych si věřil. V SON2 jsem chtěl, dráha byla hezká, ale nesedla, abych byl rychlejší. Nemoh‘ jsem se spasovat, abych je stíhal. Dvojice v Plzni jsem jel první jízdu, totálně ji prokaučoval, to mě hodně mrzelo.“
Když štěstí trošku odbočí před cílem
Pardubický příběh v loňské extralize byl kapitola sama pro sebe. Po domácím výbuchu zvedl tým Jaroslava Petráka hlavy během dvou po sobě jdoucích zářijových dnů ve Slaném a v Praze. A dostal se na hrot tabulky, byť těsnější to již být nemohlo.
Jan Jeníček v akci | foto Karel Herman
„Byl jsem dobře naladěnej na Pardubice,“ líčí Jan Jeníček. „V první jízdě de facto jsem ani nejel. Prasknul mi řetěz v nájezdu po startu. Zajímavá situace, to mě rozhodilo. Ty dvě další jízdy jsem pokazil, k tomu nemám, co říct. Pokazil jsem to, pokazil jsem to týmu, body jsem tam udělat moh‘. A v poslední jízdě zase defekt, to bylo fakt utrpení.“
V dalších dvou závodech nedostal prostor a na ovál vyrazil až při dramatickém vyvrcholení v Žarnovici. „Stál jsem Slaný a Prahu, v Žarnovici jsem to zase pokazil,“ povzdechne si. „Letošní sezóna byla trápení. Něco se povedlo se štěstím a něco jsem úplně podělal a tak.“
S pardubickými kolegy Jaroslavem Petrákem a Matoušem Kameníkem | foto Pavel Fišer
Na takové houpačce ale nikdy žádný plochodrážník nejede sám a Pardubice ostatně přišly o extraligové zlato až v rozjezdu. „Lebeděvsovi jsem moc fandil,“ nepřekvapí. „Lítal tam, ani nevím, kudy si Laguta našel místečko. Lebeděvs věděl, že ho předjíždí venkem, ale on si tam stejně to místečko našel. Tak třeba vyhrajeme letos, doufám.“
Příběh smůly ostatně Pardubice psaly rovněž v juniorských družstvech na Markétě. Domácí trio bralo titul, Východočeši jste se museli rozjíždět se Slaným. A jeho Kacper Witrykus, který na závěr šanci na stříbro otevřel, v rozjezdu s Matoušem Kameníkem nezaváhal.
„Tam se nám nepodařila jedna jízda,“ uvědomí si. „Ta rozhodla. S Polákem a s Brunem. Přitom jsme měli na to udělat víc bodů než dva. Pak nám body chyběly, kdyby byly, byli jsme druhý. Ale dopadlo to takhle. Bohužel.“
Vždycky něco navíc
Šance na repete nabídne půlka května a liberecké Pavlovice. „Snad jo,“ reaguje Jan Jeníček na otázku, zda s Matoušem Kameníkem titul letos dobudou. „Je to taková malá dráha, o něco kratší než Kostěnice. Chce to ale jezdit, jezdit, abych se vyjezdil. A poradil si s každou dráhou.“
Jan Jeníček v akci | foto Karel Herman
Loni se naposledy postavil na start v říjnu během MACEC Cupu a vyhrál. „Jo, určitě jo,“ pohrává si s možností, jaké by bylo začít sezónu 2026 stejným způsobem, jímž předchozí skončila. „Na MACECu jsem se poprvé v letošní sezóně cítil nabuzenej a závodivě připravenej všechny porazit.“
Osvědčený koncept zimní přípravy by mohl zafungovat i letos. „Určitě by bylo fajn začít takhle vítězstvím i novou sezónu,“ souhlasí Jan Jeníček. „A pokračovat, pokračovat. Už znám, jak se připravit. Jen tomu dávat ještě něco víc. Přidávat si, ať se zlepšuju. A být stále lepší. A lepší než včera.“
Jan Jeníček děkuje:
„Poděkovat bych chtěl Zlaté přilbě, hlavně panu Erbanovi, panu Moravcovi a panu Vozárovi, velké díky taky panu Vopatovi, celé rodině a fanouškům.“
Chocenice – 5. ledna
Mrazy jakoby do Čech dorazily přesně na jeho objednávku. Dodělal novou dodávku, připravil tři motocykly. A za humny mu akorát zamrznul rybník Výsovák. Jeho ledový povrch si tloustne a tloustne. K náramné spokojenosti Andreje Diviše, který do Chocenic pozval i jiné ledaře.
Andrej Diviš má v Chocenicích tři ovály | foto laskavostí Andreje Diviše
„Dal jsem přednost Čechám před Švédskem,“ usmívá se, aby přece jen okolnosti uvedl jedním dechem na pravou míru. „Mám nový auto, ještě není přihlášený. A tři motorky, teď jsem je dodělal, jedna je úplně nová.“
Ledový ovál prakticky vedle domu mu může ledaskdo závidět, ale on rozhodně není lakomý. „Snad ještě někdo přijede, abych nejezdil sám,“ usmívá se. „Závody nevím, na ně nikdo není, ale zval jsem Webera, mladýho Antona Klatovskýho, psal jsem Wilďákům a Kubovi Tikovskýmu. A Pepa Šiška by moh‘ jezdit na tom mým ležáku.“
Tři motocykly jsou připravené na sezónu | foto Andrej Diviš
Chocenice jsou v současnosti českým ledařským rájem. „Mám tři dráhy, budu jezdit každej den,“ pochlubí se Andrej Diviš. „Jsou tu ideální podmínky. Když jsem v pátek vyjel poprvý, probrousil jsem se do vody. Ale každým dnem to přibývá, určitě víc než patnáct čísel. Promrzá to dobře, zejtra to určitě unese i toho mýho samuraje s radlicí.“
Ačkoliv domácí podmínky jsou úžasné, Andrej Diviš stejně brzy popluje přes Baltské moře. „Chtěl bych do Švédska jet dřív,“ plánuje. „Abych se před kvalifikací svez‘ i tam.“
