Francouzská liga bude mít pozdější začátek, ale opět české zastoupení

Mořina – 28. února
Nebýt opatření v boji s koronavirem, francouzská liga by už měla svá první kola za sebou stejně jako v předchozích dvou letech. Nyní je však její ouvertura posunuta až na půlku května. Opět by u toho měl být také český zástupce, jak se magazínu speedwayA-Z svěřil Ondřej Smetana.

 

„V roce 2019 jsme překvapili vítězstvím francouzské ligy a loni jsme obhájili a tak se mi z Francie ozvali, jestli bych chtěl v La Reóle pokračovat,“ říká Ondřej Smetana. „Jasně že jsem neváhal a chci. Sezóna měla začít 28. února, ale bohužel se posunula na květen. Doufám, že se vše odjede tak, jak má i s divákama. Bohužel nás opustil kapitán Mathieau Tresarrieu, ale místo něho budeme mít jiného střelce, tak snad se bude dařit jako v předešlých letech.“

Ondřej Smetana po loňských triumfech s otcem Radkem a francouzskými mechaniky

Foto: laskavostí Ondřeje Smetany

Keby nebolo Bartfaya…

Žarnovická plochá dráha ponúka za svoju 67-ročnú históriu množstvo zaujímavých príbehov, ktoré sa len tak tlačia, aby boli zverejnené. Najmä tie z dôb minulých, ktoré väčšina dnešných, mladších fanúšikov nemá možnosť poznať. Jeden taký príbeh hovorí o rodine Bartfayovcov. V žarnovickej farskej matrike pokrstených, figuruje toto maďarsky znejúce priezvisko už minimálne štyri generácie. V pomyselnej žarnovickej plochodrážnej kronike má taktiež svoje miesto. A nie hocijaké. Bol to práve Ľudovít Bartfay starší, kto sa v roku 1967 ujal čerstvo vzniknutého žarnovického plochodrážneho tímu a dal mu strechu nad hlavou. Nebyť jeho, ťažko by to tu fungovalo, veď niečo také ako klubové zázemie a budovy tu ešte neexistovalo. Ale poďme pekne poporiadku.

 

Ťažká situácia…

Vojtech Bartfay, jeden z prvých Žarnovičanov – plochodrážnikov

Ľudovít Bartfay starší bol majiteľom domu s priestranným dvorom a garážami pre nákladné autá, ktoré ho živili. Jeho živnosť by bola určite ešte úspešnejšia, nebyť politicko-spoločenských pomerov, ktoré súkromnému vlastníctvu a podnikaniu vôbec nepriali. Jeho starší syn Vojtech začal niekedy v polovici 60-tych rokov chodiť spoločne s ďalším Žarnovičanom Jaroslavom Považanom na poľnohospodársku školu do Banskej Bystrice. Tam sa ešte v tom čase jazdila plochá dráha na Štiavničkách. Lenže tam prudko postupovala aj bytová výstavba a obyvatelia okolitých bytoviek sa začali sťažovať na hluk z plochodrážneho oválu.

To už svoje prvé tréningové kolá točili aj naši mladí Žarnovičania. V roku 1966 bola banskobystrická plochá dráha nadobro zatvorená a tamojší pretekári si hľadali svoj druhý domov prirodzene v relatívne blízkej Žarnovici. Žarnovický ovál v tom čase so škvarovým povrchom, nebo často využívaný. Dokonca v rokoch 1959-1961 a 1964, 1966 sa tu neodjazdili ani jedny preteky (týfusová epidémia a povodeň), pričom v rokoch 1962, 1963 a 1965 to boli spolu iba štyri podujatia. Práve bystrickí pretekári doplnení o žarnovických mladíkov doslova vtrhli na žarnovický ovál a ….. boli vyhnaní.

Takto sa cestovalo na preteky

Bystrickí začali jazdiť do Žarnovice. Keď sem prišli prvýkrát trénovať, jeden funkcionár ich vyhnal, aby neničili dráhu. Potom sa nám, ale podarilo uprosiť funkcionárov zo Žarnovice, ktorými boli najmä pán Žbirka, Bohunka, Dvořák a Skladan, ktorí boli vlastne aj zakladateľmi žarnovickej plochej dráhy, aby sa mohlo trénovať,“ po rokoch si na túto úsmevnú situáciu spomenul Ľudovít Bartfay mladší.

 

Budovanie zázemia

Neboli dodávky, bol Garant

V tom čase existovali na Slovensku dve plochodrážne strediská, Západoslovenské so sídlom v Bratislave a Stredoslovenské, ktorého sídlo sa v roku 1967 prenieslo zo spomínanej Banskej Bystrice do Žarnovice. V Žarnovici však chýbalo na štadióne okrem dráhy akékoľvek zázemie pre novovzniknutý tím. Neboli garáže, dielne, klubové miestnosti, nič. Vtedy situáciu zachránil práve Ľudovít Bartfay starší.

Bartfayovci po tie roky podržali celú plochodrážnu Žarnovicu. Klub mal na ich dvore a v priestrannej dielni svoju kuchyňu. Postupom času ožili v rukách Bartfayovcov aj dva traktory, nákladná Erena, požiarnická cisterna a dva Garanty, aby poslúžili plochej dráhe,“ opísal vtedajšiu situáciu v jednom zo svojich spracovaní histórie žarnovickej plochej dráhy Ing. Jozef Treščák. Dvor Bartfayovcov sa tak po plochodrážnom ovále stal najdôležitejším, pre žarnovickú plochú dráhu. V garážach boli zaparkované aj plochodrážne motocykle, ktoré si sem chodil opravovať a pripravovať celý plochodrážny tím. Čo sa týka vedenia Stredoslovenského plochodrážneho strediska, jeho predsedom sa stal Jozef Bohunka a jeho predĺženou rukou bol práve Ľudovít Bartfay starší.

 

Žarnovickí priekopníci

Radosť z titulu

Ako bolo spomínané už na začiatku, plochú dráhu do rodiny doniesol dnes už nežijúci Vojtech Bartfay. Spolu s ním sa postupne za riadítka plochodrážnych špeciálov posadili aj Jaroslav Považan, Karol Vallner, či Vladimír Ceglédy. Títo postupne vytvorili jadro tímu, ktorý začiatkom 70-tych rokov posilnili dvaja Jánovia – Daniel a Danihel, Milan Černek, Jozef Zimmermann a ďalší. Žarnovica začala naplno pulzovať plochodrážnym životom a žarnovickí plochodrážnici robili dobré meno nášmu mestečku nielen po celom Československu, ale postupne aj v zahraničí. No ale to sme skočili riadne ďaleko…

 

Prvý bol Vojtech

U Bartfayovcov na dvore

Vojtech Bartfay patril medzi jazdcov, ktorí síce nenosili domov pravidelne vavríny víťazov, no dokázali oberať o body svojich súperov. Aj vďaka tomu sa v roku 1970 dostal do tímu Československa v medzištátnom stretnutí na žarnovickej plochej dráhe proti juniorom z Veľkej Británie, ktoré prvýkrát snímala v priamom prenose aj československá televízia.

Nechýbal tam ani ďalší Žarnovičan Karol Vallner. Úspechom staršieho z bratov Bratfayovcov bolo siedme miesto v Majstrovstvách Slovenska 1969, keď v poslednom – štvrtom kole šampionátu na domácej dráhe dokázal obsadiť tretie miesto. Ešte lepšie to bolo o rok neskôr, keď sa stal štvrtým najlepším Slovákom na plochej dráhe. Poslednýkrát sa na dráhe predstavil 10. októbra 1970 v stretnutí II. ligy proti Bratislave, kde pomohol Žarnovici k víťazstvu 44:32 svojimi ôsmimi bodmi. Jeho posledná jazda bola víťazná… Súhrnne štartoval Vojtech Bartfay v rokoch 1966 až 1970. V roku 1966 reprezentoval Banskú Bystricu v dvoch pretekoch. V rokoch 1967 – 1970 zase Žarnovicu v 27 pretekoch.

 

Mladý talent

Na dráhe počas MSR 1970 zľava Flickinger, V. Bartfay, K. Kubela a Ľ. Bartfay

Úspešnejším z dvojice bratov Bartfayovcov bol Ľudovít Bartfay mladší. „Najprv som robil mechanika a pomáhal okolo motoriek. Keď som chcel začať s jazdením, musel som mať vodičský preukaz. Ten mi pomohol behom troch týždňov vybaviť pán Bohunka. V roku 1969 som tak mohol začať s pretekmi,“ spomína na svoje začiatky Ľudovít. Ako to vyzeralo s vtedajším vybavením jazdca? „No napríklad moja „kombinéza“ sa skladala z kožených nohavíc od uja Bohunku, ktoré som si zviazal na páse špagátom. Koženú bundu som si zohnal už ani neviem z kadiaľ. Posledný rok som jazdil v kombinéze od Ivana Dedinu, ktorý bol vtedy zranený. Ťažko bolo zohnať aj čižmy. Napríklad, keď raz padol Paľo Krč a nohu si pritom prestrčil popod mantinel, museli sme mu rozrezať čižmu. Mal to dosť škaredo poranené. A on keď sa vrátil, tak nám nadával, že prečo sme to rozrezali, že z kadiaľ zoženie teraz čižmy (smiech),“ opísal bežné trable vtedajších slovenských plochodrážnikov.

1967 – Žarnovica vs. Břeclav. Zľava Vojtech Bartfay, Čapka, Vallner, Kvarda

Mladší z bratov Bartfayovcov doslova vlietol medzi plochodrážnu konkurenciu. V rýchlom čase sa prebojoval medzi slovenskú špičku a zakrátko dokázal trápiť aj českých „profesionálov“. Debut Ľudovíta Bartfaya videlo 11. mája 1969 počas medzinárodných pretekov dvojíc až 5 000 divákov. Vtedy štartoval vo dvojici so skúsenejším Karolom Vallnerom. Vo štvorkolových Majstrovstvách Slovenska obsadil celkové šieste miesto spomedzi sedemnástich súťažiacich. Dokonca v dvoch kolách dokázal byť štvrtý. V sezóne odjazdil šesť pretekov.

 

Majster Slovenska

Vojtech Bartfay vľavo, Vojtech Mihálik a Jan Jaša

Rok 1970 bol však jeho rokom. V Predkvalifikácii Majstrovstiev ČSSR mu z dvoch kôl chýbali iba štyri body na postup. Za ním však skončili neskorší skvelí reprezentanti ako Jan Hádek, či Josef Minařík. Majstrovstvá Slovenska sa tak ako pred rokom skladali zo štyroch kôl. Ľudovít začal štvrtým miestom v Břeclavi. Na druhý deň v druhom kole bol na tejto moravskej dráhe už druhý. Potom v posledných dvoch kolách na žarnovickej dráhe zakaždým vyhral a stal sa ako 19-ročný dovtedy najmladším majstrom Slovenska. V ligovej súťaži patril medzi opory tímu spoločne s Karolom Vallnerom a Pavlom Krčom. Na tri roky sa stal držiteľom rekordu žarnovickej dráhy spomedzi domácich pretekárov, kým ho neprekonal Ján Daniel. Jeho poslednými pretekmi v krátkej kariére bolo tak ako u jeho brata Vojtecha, ligové stretnutie 10. októbra 1970 v Žarnovici s Bratislavou. Deviatimi bodmi bol najlepším domácim pretekárom  a prispel tak k víťazstvu Žarnovice. Taktiež jeho posledná jazda bola víťazná.

 

Hrdina Zlatej prilby

Prví žarnovickí plochodrážnici. Zľava Karol Vallner, Vojtech Bartfay, Marian Godava (z B. Bystrice), Vladimír Ceglédy

Vráťme sa však k ešte jednej zaujímavej udalosti, ktorej hrdinom bol Ľudovít Bartfay mladší. Stalo sa to 29. augusta 1970, keď sa v Žarnovici uskutočnilo najprv stretnutie štyroch tímov a potom nadstavbové preteky o Zlatú prilbu SNP. Stretnutie štyroch tímov suverénne ovládol tím Čiech A pred tímom Čiech B a Moravou. Žarnovickí pretekári nemali so svojim technickým vybavením šancu brať veľa bodov. Najlepší bol Pavol Krč, ktorý získal tri body, potom boli už len dvojbodoví Ľudovít Bartfay, Vladimír Ceglédy a s jedným bodom Jozef Zelina a Ivan Danihel. Nebodoval Vojtech Bartfay. Následne bola vylosovaná kvalifikácia, z ktorej najlepší štyria mali postúpiť do finálovej jazdy o Zlatú prilbu SNP. Ľudovít Bartfay nastupoval do jazdy s Josefom Laštovkom (neskorší český národný tréner), Miroslavom Čapkom a veľkým talentom Petrom Ondrašíkom, neskorším niekoľkonásobným finalistom majstrovstiev sveta. Postup bral iba víťaz. A víťazom sa stal….Ľudovít Bartfay. Obrovské prekvapenie však malo svoje pokračovanie. Ako nám prezrádza dobová tlač, rozhodca už v predchádzajúcich jazdách vnášal do svojich rozhodnutí mnoho otáznikov.

A podobne sa stalo aj vo finále, do ktorého sa dostal obhajca víťazstva z predošlého roku Zbyněk Novotný, skúsený československý reprezentant Bedřich Mareš, pražský pretekár Josef Lid a spomínaný Ľudovít Bartfay. Po štarte sa rozhoreli tvrdé boje a výsledkom bol pád Zbyňka Novotného v druhom kole. Český pretekár ostal ležať na dráhe, no rozhodca jazdu nezastavil a on sa musel „po štyroch“ dostať preč z dráhy. Našťastie sa nič nikomu nestalo, no vyvolalo to zmätky aj medzi jazdcami na dráhe, aj medzi traťovými komisármi a rozhodcom. Ten nakoniec jazdu ukončil v cieli štvrtého kola odmávaním červenou zástavkou. V tom momente bol víťaz jasný – Bedřich Mareš.

1969 – MSR Žarnovica. Zľava Miroslav Rybanský (trojnásobný majster SR), Vladimírv Ceglédy, Jozef Zelina a Ľudovít Bartfay

Na druhom mieste bol však Ľudovít Bartfay, čo bola veľká senzácia. „Pamätám si to. Ten pražský pretekár podal protest, že prestal jazdiť, keď si myslel, že bude zastavená jazda a že preto je až tretí a ja druhý. Bol z toho nešťastný a hovoril aj predo mnou, že v Prahe im sledujú výsledky a on je reprezentant a toto nie je pre neho dobré. Prišlo mi ho ľúto, tak som išiel za rozhodcom a prepustil som mu druhé miesto,“ opísal veľmi nezvyčajnú situáciu jej hlavný hrdina. Toto malo veľký ohlas v médiách. Veľké gesto žarnovického mladíka bolo odporúčané na cenu fair Play, či ako vzor pre všetkých športovcov. To urobil aj napriek tomu, že bol na domácej dráhe pred domácim obecenstvom vyhlásený ako druhý najlepší. Ono v podstate aj toto vypovedá o vlastnosti, ktorú zdedil po svojom otcovi a ktorá by sa hodila aj mnohým dnešným športovcom. Skromnosť.

 

Neprajná doba

V břeclavskom druhom kole MSR 1970 boli traja najlepší zľava Ľudovít Bartfay, Pavol Krč a Vojtech Bartfay

Ľudovít Bartfay mal síce nejaké plány aj na sezónu 1971, ktoré by sa dali zladiť s povinnou vojenskou službou, no všetko nakoniec padlo. Škoda, že neboli také možnosti ako o niekoľko rokov neskôr, kedy Zdeno Vaculík mohol vojenčiť a jazdiť v Pardubiciach, Jaroslav Danko v Prahe, bratia Forgáčovci v Pardubiciach a podobne.

Neboli peniaze. Potom neskôr bol dobrý ťah, že sa toho chytil Milan Šovčík. Keby prišiel skôr, možno by som ostal jazdiť aj ja. Bola to však vtedy bieda. Ja som to s bratom nechal v roku 1970 a rok neskôr skončili aj Ivan Dedina, Pavol Krč a Jozef Zelina. Ja som vtedy mal nastúpiť na vojnu. Vybavovali mi to spoločne s Petrom Ondrašíkom z Březolup, aby sme išli do Prahy, no nakoniec išiel iba on a tam aj ostal. Ja som radšej ostal pracovať v Hliníku v závode, ktorý bol zbrojársky a tak stačilo, keď som si tam odrobil 19 mesiacov a potom išiel na 5-mesačnú vojnu a bol som doma,“ opísal situáciu Ľudovít Bartfay. Tým sa na dlhý čas skončila bartfayovská sága na žarnovickej plochej dráhe.

 

Chcelo by to ďalšieho Bartfaya

Hrdý otec gratuluje svojmu synovi k titulu majstra SR 1970

No nie navždy. Veď už v roku 2011 hneď po vzniku Speedway Clubu Žarnovica sa stalo jedným z prvých sponzorov Kamenárstvo Bartfay založené práve Ľudovítom Bartfayom a vedené jeho synom Michalom. Táto podpora trvá nepretržite dodnes. Na okraj možno spomenúť ešte jedno prepojenie plochodrážnych rodín. Na svete sú totiž dvaja vnukovia Ľudovíta Bartfaya (majstra Slovenska 1970), ktorí sú zároveň aj vnukmi už nežijúceho slovenského šampióna z roku 1980 Jaroslava Danka. Tak sa môže stať, že zdvojnásobené plochodrážne gény, privedú na žarnovický ovál opäť nejakého Bartfaya.

Keby nebolo Bartfaya….práve tak začína novinový článok, ktorý popisuje onú Zlatú prilbu z roku 1970…

Foto: archív autora

 

Jan Kvěch se vrací z polského soustředění

Svinoústí – 26. února
Z přírodních krás Česká republika postrádá pouze moře. Přesto u něho Jan Kvěch strávil minulý týden. Společně se svým polským klubem ZIelona Gora absolvoval soustředění v pomořanském Svinoústí.

Jan Kvěch absolvoval soustředění u Baltu
Jan Kvěch v tělocvičně

„Byli jsme tam tejden od neděle, vracím se v sobotu dopoledne,“ popisuje pražský junior. „Běhali jsme po pláži, cvičili jsme v hale, měli jsme aerobik, hráli hry. Zamakali jsme a poznali jsme se s klukama navzájem.“

Skvělou zprávu má Jan Kvěch také o své ruce, kterou si zlomil loni v říjnu. „Dobrý,“ odtuší. „Všechno je v pořádku, už jsem cvičil.“

 

Jan Kvěch se vrací od moře v sobotu

Foto: laskavostí Jana Kvěcha

Také plochá dráha čeká na další vývoj situace

Pardubice – 25. února
V současné době celá země očekává další vývoj lockdownu, který vláda plánuje zpřísnit. Plochá dráha není v tomto ohledu žádnou výjimkou. Ze zahraniční zatím přicházejí zprávy o odložení britské ligy až na polovinu května či zrušení tradičního velikonočního pouťáku v Balkbrugu. Český plochodrážní duben by mohl mít naději, protože je tvořen v zásadě jen národními mítinky, kde by uzávěra hranic nevadila.

 

„Co s námi bude, neví ani vláda, teď mluví o konci března,“ krčí rameny Petr Moravec nad otázkou, zda se bude u nás v dubnu závodit. „Nedokáži odpovědět, ve chvíli kdy nám to zakážou, změníme termíny, u národních závodů to půjde bez problémů.“

Slaný by měl dle kalendáře také hostit dubnový závod

Foto: Mirek Horáček

O extralize se přemýšlí i na vesnici

Třebusice – 24. února
V posledních dnech jsem trochu zpozorněl při pročítání sportovních informací. Nikoli ve vazbě na sportovní agenturu, tady bylo normálním lidem jasná potřebnost jejího zřízení, a že se ji podařilo opravdu zřídit se teď dostává na světlo. Spíš jsou to informace ze světa levých zatáček. Až se staneme spolkovou zemí, budeme mít pro tento termín parádní výraz. Mám tu čest se pomalu dvě desetiletí kolem tohohle sportu pohybovat, navíc v posledních dvou sezónách jsem mohl být aktivním účastníkem extraligy.

 

Žarnovická zpátečka hlavním motivačním faktorem

Blažej Skrzeszewski vedl INTERTEAM loni, zatímco Vladimír Vopat zůstává jeho šedou eminencí v pozadí

A protože každý ročník přinesl něco nového, tak trochu jsem zabřednul do nostalgie. Myšlenku na něco, co vzniklo jako SC INTERTEAM, jsem nosil v hlavě delší dobu. Plochá není levná záležitost, a pokud se jí někdo věnuje naplno, měl by mít možnost se i realizovat na dráze.

Hodně mě posunul poslední závod extraligy 2018 v Pardubicích, to když po závodě v depu sděloval Janko Daniel klukům ze Žarnovice, že další ročník nepojedou. Nikdy nezapomenu na jeho výraz, když jsem k němu přistoupil a aniž bychom se nějak více znali, mu řekl: „Naopak, koukejte pořádně v zimě trénovat, jezdit budete!“

Hodně jsem se spolehnul na svoje kontakty v AK Markéta a nezklamal se. Projekt se začal rýsovat, několikeré jednání s partnery ze Slovenska a pak také s kamarády odsud – nic není zadarmo a záda musíš mít krytá pro tohle hlavně finančně.

První závod, první vítězství

Když se teď podívám zpátky, ještě na jaře 2019 jsem nevěřil v účast Martina Vaculíka, možná tak na závod doma. Bylo mi jasné, že pokud přijede, bude to palba na body a hlavně kluci budou moci něco odkoukat. Myslím, že jim to něco dalo.

Každá mince má dvě strany – máš Vaculdu, to je minimálně patnáct bodů, tak ostatní musí dělat také tolik dohromady, jinak jsi stejně čtvrtý.


Dvě sezóny SC INTERTEAM v české extralize:

  • tým vstoupil do soutěže na začátku roku 2019, kdy v ní udržel SC Žarnovica, který nechtěl pokračovat

  • hned první závod na pražské Markétě proměnil ve vítězství pod taktovkou Jána Daniela

  • na čele tabulky extraligy 2019 se držel ještě po šesti závodech, kdy měl náskok dvou bodů na Prahu, třech na Slaný a sedm na Pardubice

  • v září se Martin Vaculík soustředil na SGP, žarnovický klub rezignoval a celek nakonec skončil třetí

  • loni tým spolupracoval s Libercem

  • koučem se stal Blažej Skrzeszewski, jemuž pódium vždy o malý kousek uniklo

  • letos INTERTEAM nenašel finanční prostředky pro pokračování v extralize, do níž vstupuje Gniezno


Místo útoku na titul bílé vlajky

Skvělá společnost – Martin Vaculík, Václav Milík a Eduard Krčmář

Spolupráce s funkcionářským štábem SC Žarnovica fungovala parádně do druhého závodu na Slovensku. Nedokážu posoudit, jakým způsobem do dalšího postoje zasáhla ohlášená neúčast Martina na poslední dva závody nebo začínající jednání na poli sportovní diplomacie směřující k pořádání challenge v roce 2020.

Jsem dost starý na to, abych brečel nad koncem sezony 2019, každému, kdo by mi předpověděl skutečný průběh před ní, bych nabízel mokrý hadr. Ten ročník mi dal dost a jsem přesvědčen, že nejenom mně. Nejen účastí Martina, ale třeba i Anderse Thomsena, když ti v jedné jízdě utopí motorku a v další to ze čtvrtého místa dostane na tři body. Tohle si myslím, že dalo dost nejen klukům v INTERTEAMu. Škoda rozhodnutí managementu SC Žarnovica, pro rok 2020 jsme se již nedohodli.

Anders Thomsen (červená) jde do čela před Josefa France (bílá), Eduarda Krčmáře (žlutá) a Hynka Štichauera (modrá)

Takže jsem vzal autoatlas a začal měřit vzdálenosti k jednotlivým plochodrážním stadionům. Nejblíže leží Slaný, ale to by problém neřešilo, tam už ambiciózní tým je. Takže jsem musel vzít v potaz i další faktory. Ono je sice hezké se někde zahnízdit, ale musí se uspořádat minimálně dva závody a to dneska není žádná sranda.

 

Řešení má jméno Liberec

Daniel Klíma a Filip Hájek si prohlížejí liberecký ovál, který loni sloužil INTERTEAMu jako domácí

Seděli jsme nad tím dokonce i u nás v klubu v Třebusicích. Pak přišlo několik telefonátů, což mě potěšilo a hlavně přesvědčilo, že je dost lidí, kteří mají o plochou dráhu zájem. Nebudu to protahovat, víceméně to rozhodl Konrád.

V Liberci jsem byl v posledních letech na mistrovství světa juniorů, na mistrovství Evropy juniorských družstev, na tuzemských závodech. A navíc zájem lidí v klubu a blížící se 45. výročí poslední extraligy ve městě.

Zkušenosti z roku 2019 byly hodně znát, věděl jsem už, co je třeba kde dohodnout a hlavně rozdělit kompetence. Věrouš dokonce přišel s myšlenkou zahraničního manažera a já si myslím, že Blažej dal zkrácenému ročníku zase trochu jinou dimenzi. Jenom to jak nahnal kluky po závodě na děrovačku, i když byli čtvrtí.

Liberecká děkovačka INTERTEAMu divákům 

Škoda, že okolnosti nám poskytly jen omezené možnosti a možná i trochu smůly nás nepustila na stupně vítězů. Ale ostuda byla na hony daleko a určitě jsme jen nezametali dráhu. A přivedli jsme na naše dráhy i některé nové, zajímavé i perspektivní jezdce: vzpomínaný Anders Thomsen, Dan Bewley, Marko Levišin, Daniel Kaczmarek, Adrian Cyfer a jiné – někteří jsou oporami v polské extralize.

A to byl taky jeden z momentů celého projektu – dostat sem neokoukané tváře a tím podpořit ty naše zbylé jezdce. Náš scout Luboš Tomíček nejmladší měl další esa v rukávu, ale skloubit jejich kalendář s termíny, kdy Covid 19 je zrovna mimo naší republiku, nebylo jednoduché. A diváci to brali, určitě to bylo oživení.

 

Peníze, peníze a zase peníze

Daniel Bewley odjel v extralize dva závody

Celé to dvouleté období INTERTEAMu z mého pohledu bych spíš hodnotil pozitivně. Nejen pro ty kluky, co se mohli prezentovat a někteří z nich dokonce i vyrostli a jsou mistry republiky. Někteří by se zase měli trochu zamyslet, vždycky je možné jít dál.

Pro rok 2021 se při probíhajícím boji se zákeřným neviditelným nepřítelem, na což mám svůj názor, ale to je jiná kapitola, situace docela vyhrotila. Pokud chceš dělat projekt jako je SC INTERTEAM, musíš hlavně sedět na pytli zlaťáků, neboli mít partnery, kteří to s tebou potáhnou. Rád si dám partičku mariáše, možná i proto po ty dva roky jsme byli čtyři. Athos, Porthos,  Aramis a já. Jména nejsou důležitá a oni ani netrvali na nějaké prezentaci. Jednomu jsme nemohli dlouho vysvětlit, že se jezdí pořád dokola.

Dvorní závodník INTERTEAMu Zdeněk Holub (žlutá) v souboji s Hynkem Štichauerem (červená) a Matiasem Nielsenem (bílá)

Totální likvidace podnikatelského prostředí a nastavení kompenzací v uvozovkách bylo hodně tvrdým direktem hlavně pro takové, kteří jsou ochotni se na takové věci podílet. Co dál?

Samozřejmě nežijeme naštěstí v totální izolaci a jsme schopni se mezi sebou domlouvat na společných zájmech jednotlivých klubů. Byly různé varianty obsazení extraligy, zájem měly i jiné kluby o účast, všechno ale naráželo na stejný problém – finanční krytí. Absolvoval jsem několik jednání, probírali jsme možnosti. Trochu problémy nastaly v Liberci, kde už několik let je plánována rekonstrukce stadionu a kdyby motyka spustila, mohl by nastat problém s domácím prostředím.

 

Myšlenky kacíře

INTERTEAM  těžil z pražských závodníků a dával šanci i těm, k němž se Tomáš Topinka obrátil zády

Nyní je na stole varianta čtvrtého týmu ze zahraničí. I když s ní přišli moji partneři z SC INTERTEAMu, moje pocity jsou rozporuplné. Loni jsme pomalu půl roku dávali dohromady regule pro extraligu, aby se mohla uskutečnit a všichni měli pokud možno rovné podmínky.

Podle prvních informací se Gniezno nebude muset těmito regulemi řídit, pak nebudou mít všichni stejné vstupní podmínky. Vím, že nic není dogma na věky, všechno se dá upravit, nebude to ale jednoduché. Taky mám obavy o některé jezdce směrem k další aktivní účasti na plochodrážním dění.

Už loni bylo u některých patrné určité chvění  spojené s dalším osudem. Nejsem si jistý, že uzavření polského týmu vůči českým jezdcům bude pro tyhle kluky ideální. Jasně, pokud Poláci ponesou komplet finanční tíhu týmu, budou si stavět ty, na kterých jim záleží.

Marko Levišin nešetřil bojovností

A tady mi na mysl přicházejí takové kacířské myšlenky. Máme v republice deset stadiónů a nejsme schopni postavit čtyři týmy do extraligy po pěti jezdcích! Notabene ještě s využitím minimálně čtyř cizinců z celkového počtu dvaceti. Omlouvám se, do počtu jsem zahrnul i Slovensko.

No vidíte, jak jsem se rozkecal. Myslím si ale, že takové šťouchance jsou třeba. Extraliga byla, je a musí být výkladní skříní naší ploché dráhy. Současná doba je specifická, doufejme, že rozum nakonec blbost porazí, sport sice není na prvním místě, ale to by nemělo znamenat jakoukoliv rezignaci na věci sportovní.

Já jsem v tomto optimista, bude-li třeba i ruku přiložím a těm co do toho půjdou, budu fandit. Všem!

Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Kiril Ianatchkov a Petr Čunek

 

Eduard Krčmář je jediným porotcem

Česká Třebová – 23. února
To privilegium má jenom mistr republiky jednotlivců! Být na titulní stránce publikace Česká plochodrážní ročenka, jejíž design se navíc vyvede v jeho vlastních barvách. V šestnácti předchozích vydáních knížečky, jež bývá tradiční součástí začátku sezóny, se Eduard Krčmář objevil na spoustě fotografií. Na prestižní pozici však bude díky svému plzeňskému triumfu vůbec poprvé. Ve svém e-mailu má osmnáct snímků od fotografů magazínu speedwayA-Z, které jej zachycují v akci na ovále prakticky ze všech možných úhlů. A je jen a jen na něm, aby zvolil vítězný snímek. Pro inzerenty je výtečnou zprávou i skutečnost, že se layout publikace nemění, takže jejich loga budou ve společnosti českého šampióna!

Eduard Krčmář se v září stal individuálním mistrem republiky a jeho akční snímek bude zdobit titulní stranu publikace Česká plochodrážní ročenka 2021

Foto: Pavel Fišer