Tomaszow Mazowiecki – 12. prosince
Mistrovství Evropy na ledové dráze začalo včera poněkud netradičně. Závodníkům a jejich doprovodu se nejdřív na hlavách objevily teploměry a později museli na koronavirové testy. Všichni byli naštěstí negativní, nicméně ve startovní listině již není startovní číslo jedna. Martin Haarahiltunen se nevyhnul pádu, které při dnešním redukovaném tréninku postihly i další závodníky. Naneštěstí jej však odskákal zlomenou rukou.
„Chtěli jsme vykládat motorky už večer, ale nakonec jsme museli čekat do rána,“ přibližuje situaci Lukáš Hutla. „Dali nám teploměry na hlavu, pak nám strkali tyčinky do nosu. Ale všichni jsme negativní.“
České trio Lukáš Hutla, Andrej Diviš a Jiří Wildt se tak mohlo pustit do dnešního tréninku. „Doladili jsme drobnosti,“ popisuje přeloučský ledař. „První svezení dobrý. Nechtěl jsem jít do kontaktu s Martinem Haarahiltunenem a Konstantinem Kolenkinem. Ale druhej‘ trénink jsem se už svez‘.“
Nicméně dlouhá letní pauza a časný termín se přece jen projeli. „Už jsem jel hezky s Martinem,“ líčí Lukáš Hutla. „Pak jsem šel trošku na držku. Jsem v pohodě, jen mám malíček trošku naraženej od spojky.“
Lukáš Hutla proto mohl pokračovat v tréninku. „Ledu měli dost, ale na pásku se jelo jen dvakrát jedno kolo,“ popisuje. „Jelo se mi perfektně, neměl jsem problém, motorka seděla a nějakou fýzu mám. Bylo ale dost pádů, každej na tom seděl dnes poprvý. Andrej byl v pohodě, Jirka taky. Teď si odpočneme, ráno přijedeme na stadión kolem devátý, něco pocelujeme. Pak dáme oběd a budeme závodit.“
Při vyřazení Martina Haarahiltunena a absenci druhého náhradníka čeká Lukáše Hutlu rozjížďka s číslem jedna jen se dvěma protivníky. „Je to k mýmu dobru, ale mám rád sportovní, férovou cestu na dráze,“ hraje fair-play. „Snad se Martinovi ruka zahojí a bude dobrej na mistrovství světa.“
Malacky – 12. prosince
Pochází z Malacek na slovenském Záhoří, kde už pětatřicet let od konce Zohoru není po ploché dráze ani vidu, ani slechu. Jezdil motokros, ale náhle se objevil na ploché dráze, aby v letošní nešťastné sezóně odjezdil, co mohl, a to dokonce v národním týmu. Rastislav Cíferský se magazínu speedwayA-Z svěřil, že za jeho závodnickou proměnou může vlastně šikovně pojatá reklama v rádiu.
Plochodrážní přitažlivost
Rastislav Cíferský si povídal s magazínem speedwayA-Z
„Motokros jsem jezdil asi šest let,“ přibližuje Rastislav Cíferský. „Jezdil jsem mistrovství Slovenska i české poháry. Poslední rok se mi celkem dařilo, ale měl jsem pád a polámal jsem se. A tak pro mě sezóna skončila. Když jsme jeli do nemocnice, slyšel jsem v rádiu reklamu na plochou dráhu v Žarnovici.“
Psal se červenec předloňského roku a Speedway Club lákal diváky na evropský pohár do devatenácti let. „Já i otec sledujeme plochou dráhu odmalička,“ pokračuje Rastislav Cíferský. „Nikdy jsme ji ale neviděli naživo. Tak jsem otce přesvědčil, abychom se tam jeli podívat. Když jsem slyšel ten zvuk a viděl rychlost motorek, podíval jsem se na otce a řekl, že tohle chci jezdit.“
Příležitost k začátku kariéry nového plochodrážníka na sebe nedala dlouho čekat. „Po závodech hlásili, že si nováčkové mohou zkusit zajezdit si na dráze,“ říká. „Kontaktoval jsem proto klubu, dohodl si termín a přijel jsem.“
Rastislav Ciferský v akci
A pak už všechno ráz na ráz. „Když jsem jel svoje první kolo, nevěděl jsem ani, kam dát nohy a tak jsem je šúchal po zemi,“ líčí slovenský závodník své první krůčky na oválech. „Ale pocit to byl neskutečný, mít takový výkon pod sebou. Druhý trénink jsem už šel i do smyku, což byla ještě větší paráda. Ten sport se mi zalíbil, koupil jsem si vlastní motorku a trénoval hlavně v Březolupech a v Rakousku.“
Do závodů jako ďas
Před Celinnou Liebmann v Žarnovici
Díky koronaviru se nyní již bývalý motokrosař dočkal ostré plochodrážní premiéry až po půlce června. „Těšil jsem se hodně,“ neskrývá Rastislav Cíferský své pocity z přeboru ve Slaném, kde z kvalifikace postoupil do hlavního závodu jako náhradník. „Určitě to bylo jiné než motokros. Hodně se mi to líbilo, byla to paráda. Na ten pocit a zážitek nikdy nezapomenu. Co se výsledku týká, byl jsem celkem spokojený. Bylo to dost těsné a v takových podmínkách jsem ještě nikdy nejezdil. Tak jsem rád, že jsem to zvládnul.“
Jan Hlačina, Rastislav Ciferský a Michal Baštecký stojí na stupních vítězů
O co déle sezóně anno domini 2020 trvalo rozběhnout, s o to větší intenzitou se její kola točila. Přišly další přebory, Rastislav Cíferský absolvoval také naši juniorku, první ligu, šampionát Slovenska, vyrazil i do slovinského Krška…
„Závody byly super, jezdil jsem každý závod, který jsem jen mohl,“ komentuje své letošní účinkování, jehož vrcholy byly vítězství v Memoriálu Michala Matuly a starty v mistrovství světa a Evropy juniorských družstev. „Memoriál byl dobrý závod. Dráha byla super připravená: Každou jízdu jsem odstartoval jako první a udržel to až do cíle. Mistrovství světa a Evropy byly velmi těžké závody, byla velká konkurence, ale pro mě to byl velmi dobrý trénink.“
Nové výzvy nové sezóny
Se slovenským nároďákem na světovém pódiu v Pardubicích
Ptát se, zda Rastislav Cíferský bude i nadále pokračovat na ploché dráze, se za těchto okolností jeví jako naprosto zbytečné. „Určitě budu pokračovat dál,“ souhlasí bez zaváhání. „A budu dělat všechno pro to, abych se zlepšoval.“
Půlka prosince k přípravám na novou sezónu vyloženě nabádá. „Přes zimu budeme chystat motorky na sezónu a kondičně se připravovat,“ plánuje Rastislav Cíferský. „V nové sezóně plánuji jezdit všechny závody, které budu moci a začít dělat lepší výsledky.“
Rastislav Cíferský děkuje:
„Chtěl bych poděkovat rodině, která mě podporuje. Mechanikovi Davidovi, Patriku Búrimu, sponzorům, Speedway Clubu Žarnovica a lidem, co mě podporují.“
