Malacky – 12. prosince
Pochází z Malacek na slovenském Záhoří, kde už pětatřicet let od konce Zohoru není po ploché dráze ani vidu, ani slechu. Jezdil motokros, ale náhle se objevil na ploché dráze, aby v letošní nešťastné sezóně odjezdil, co mohl, a to dokonce v národním týmu. Rastislav Cíferský se magazínu speedwayA-Z svěřil, že za jeho závodnickou proměnou může vlastně šikovně pojatá reklama v rádiu.
Plochodrážní přitažlivost
„Motokros jsem jezdil asi šest let,“ přibližuje Rastislav Cíferský. „Jezdil jsem mistrovství Slovenska i české poháry. Poslední rok se mi celkem dařilo, ale měl jsem pád a polámal jsem se. A tak pro mě sezóna skončila. Když jsme jeli do nemocnice, slyšel jsem v rádiu reklamu na plochou dráhu v Žarnovici.“
Psal se červenec předloňského roku a Speedway Club lákal diváky na evropský pohár do devatenácti let. „Já i otec sledujeme plochou dráhu odmalička,“ pokračuje Rastislav Cíferský. „Nikdy jsme ji ale neviděli naživo. Tak jsem otce přesvědčil, abychom se tam jeli podívat. Když jsem slyšel ten zvuk a viděl rychlost motorek, podíval jsem se na otce a řekl, že tohle chci jezdit.“
Příležitost k začátku kariéry nového plochodrážníka na sebe nedala dlouho čekat. „Po závodech hlásili, že si nováčkové mohou zkusit zajezdit si na dráze,“ říká. „Kontaktoval jsem proto klubu, dohodl si termín a přijel jsem.“
A pak už všechno ráz na ráz. „Když jsem jel svoje první kolo, nevěděl jsem ani, kam dát nohy a tak jsem je šúchal po zemi,“ líčí slovenský závodník své první krůčky na oválech. „Ale pocit to byl neskutečný, mít takový výkon pod sebou. Druhý trénink jsem už šel i do smyku, což byla ještě větší paráda. Ten sport se mi zalíbil, koupil jsem si vlastní motorku a trénoval hlavně v Březolupech a v Rakousku.“
Do závodů jako ďas
Díky koronaviru se nyní již bývalý motokrosař dočkal ostré plochodrážní premiéry až po půlce června. „Těšil jsem se hodně,“ neskrývá Rastislav Cíferský své pocity z přeboru ve Slaném, kde z kvalifikace postoupil do hlavního závodu jako náhradník. „Určitě to bylo jiné než motokros. Hodně se mi to líbilo, byla to paráda. Na ten pocit a zážitek nikdy nezapomenu. Co se výsledku týká, byl jsem celkem spokojený. Bylo to dost těsné a v takových podmínkách jsem ještě nikdy nejezdil. Tak jsem rád, že jsem to zvládnul.“
O co déle sezóně anno domini 2020 trvalo rozběhnout, s o to větší intenzitou se její kola točila. Přišly další přebory, Rastislav Cíferský absolvoval také naši juniorku, první ligu, šampionát Slovenska, vyrazil i do slovinského Krška…
„Závody byly super, jezdil jsem každý závod, který jsem jen mohl,“ komentuje své letošní účinkování, jehož vrcholy byly vítězství v Memoriálu Michala Matuly a starty v mistrovství světa a Evropy juniorských družstev. „Memoriál byl dobrý závod. Dráha byla super připravená: Každou jízdu jsem odstartoval jako první a udržel to až do cíle. Mistrovství světa a Evropy byly velmi těžké závody, byla velká konkurence, ale pro mě to byl velmi dobrý trénink.“
Nové výzvy nové sezóny
Ptát se, zda Rastislav Cíferský bude i nadále pokračovat na ploché dráze, se za těchto okolností jeví jako naprosto zbytečné. „Určitě budu pokračovat dál,“ souhlasí bez zaváhání. „A budu dělat všechno pro to, abych se zlepšoval.“
Půlka prosince k přípravám na novou sezónu vyloženě nabádá. „Přes zimu budeme chystat motorky na sezónu a kondičně se připravovat,“ plánuje Rastislav Cíferský. „V nové sezóně plánuji jezdit všechny závody, které budu moci a začít dělat lepší výsledky.“
Rastislav Cíferský děkuje:
„Chtěl bych poděkovat rodině, která mě podporuje. Mechanikovi Davidovi, Patriku Búrimu, sponzorům, Speedway Clubu Žarnovica a lidem, co mě podporují.“
Foto: Karel Herman, Petr Čunek a Lucie Hlačinová
