Stará sezóna je dávno fuč, do nové ještě daleko. Navíc se paní Zima našim končinám vyhýbá, takže se do širší akce dostal jen Patrik Búri. V Žarnovici trénuje na asfaltové ploše a v rámci fyzické přípravy si v sobotu v Banské Bystrici střihnul Tříkrálový běh. První letošní díl tradiční pondělní kompilace však bude o Janu Klatovském. Úřadující ledařský šampión republiky rozbil svůj stan u rodiny Svenssonových ve švédském Örnsköldsviku, má za sebou tři ligové podniky ve třech dnech a podle všeho je v ideálním rozpoložení na kvalifikaci o postup do finálové série mistrovství světa ve finském Ylitorniu, o čemž se rozhovořil pro magazín speedwayA-Z.

 

Highsider naštěstí bez následků

Pětičlenná švédská Isracingserien odstartovala v pátek večer ve Strömsundu. „Byla brutální zima, to jsem nezažil,“ vypráví Jan Klatovský, který zpoza volantu své dodávky stačil svou cestu dokumentovat snímky i krátkými videi. „Mínus deset, mínus dvanáct, vítr, chumelilo, bylo tam metr sněhu. A extrémní led, třištivej‘, kousavej‘.“

Český závodník se snažil před cestou do Švédska, kam se vracel po Vánocích strávených v Čechách, pořádně otužovat. „Odjížděl jsem prvního ledna,“ pokračuje. „Pral jsem do sebe vitamíny, abych se srovnal a mohl jsem ve Švédsku jít rovnou do mikiny, ne do zimní bundy.“

Závodu dominoval kvartet ÖMK Rundbana Örnsköldsvik ve složení otec a syn Stefan a Niclas Svenssonovi, Martin Haarahiltunen a Ove Ledström. Svým pronásledovatelům unikl o deset bodů. Duel o druhou příčku ve prospěch Strömsundu rozhodl Franz Zorn, který v rozjezdu porazil Hanse Webera z Gävle.

Rospiggarna o tři body předčila Bockarnu, přestože Jan Klatovský, s osmi body (3 2 X 3) nejlepší muž svého celku, upadl v rozjížďce s číslem dvanáct. Předtím vyhrál čtvrtou jízdu, kde za sebou nechal Jimmyho Olsena, Jaspera Iwemu a Michaela Jarla. Poté v sedmé jízdě zůstal na štítě Haralda Simona, s nímž se pustil do křížku i při svém třetím výjezdu na ovál.

„Zkusil jsem ho, dal jsem to nad něj, ale hodil jsem higsider,“ líčí Jan Klatovský svůj incident. „Šel jsem na hubu, letěl jsem asi pět metrů do vzduchu, jak mě to koplo. Prolítnul jsem se, ale jsem celej‘. Trošku mě bolej‘ záda, ale včera jsem se už srovnal. Poslední jízdu jsem už zase vyhrál.“

 

Dobrovolná volba těžkých jízd

Po pátečním závodě nastartoval Jan Klatovský svou bílou dodávku, aby ji dovedl do Örnsköldsviku. „Mám mechána od Rospiggarny, ale přejezdy musíš řídit sám,“ popisuje. „Můj tábor je u Stefana v Erviku (zlidovělý termín obtížně vyslovitelného Örnsköldsviku – pozn. redakce). Mají mě jako třetího syna, je to taková široká rodina.“

Noční přesun vyžadoval plné soustředění. „V pátek se končilo kolem půl jedenáctý večer,“ přibližuje český šampión. „Dvě stě padesát kiláků, na vedlejších cestách sníh a lede. Dojel jsem ve tři, o půl čtvrtý byl v posteli. Vstával jsem v osm, v deset byl na staďáku. Včera v Bollnäsu jsem měl už hotel, tak jsem vstával až v devět.“

Sobotní závod viděl další triumf Örnsköldsviku, byť Strömsund s neporaženým Franzem Zornem za ním zaostal jen o pět bodů. Druhou příčku uhájil jen minimálním jednobodovým rozdílem před Bockarnou. Gävle skončilo o další bod pozadu, zatímco Rospiggarna tentokrát výsledkovou listinu uzavřela.

„Už to byla hodně řežba,“ komentuje mítink Jan Klatovský. „Šel jsem za šéfem, že chci jen těžký jízdy, abych se držel s klukama, co s nimi pojedu v Ylitorniu kvalifikaci mistrovství světa. A byla to bomba, Svenssonové mě vodili, ale pak jsem to mezi ně bouchnul.“

Popisované se událo v rozjížďce s číslem třináct. V té chvíli měl Jan Klatovský na svém kontě porážku od Franze Zorna ve třetí a vítězství v osmé jízdě, které dobyl na Niclasi Svenssonovi, Ove Ledströmovi a Mikaelu Flodinovi. Sotva dostal Stefana Svenssona od zad svého vedoucího syna, čekalo jej ještě druhé střetnutí s Franzem Zornem, z něhož vyšel opět lépe Rakušan. Suma sumárum českého borce byla devět bodů (2 3 2 2), čímž opět převýšil své klubové kolegy.

Jeho poznatky jsou také cenné pro Lukáše Hutlu a Andreje Diviše, kteří se na stejné dráze v sobotu poperou o postup do finále. „Lukáš s Andrejem uvidí, jak je to rychlý,“ vzkazuje do Čech. „Tam to musí srát pod tlakem.“

 

Správná nálada

Třetí klání Isracingserien viděl včera Bollnäs, kde Jan Klatovský dostal vítaného pomocníka. „Přijel se podívat bráška,“ prozrazuje, přičemž dodává, že závodní comeback jeho staršího sourozence se letos konat nebude. „Potřebuje se ve Švédsku stabilizovat, koupil barák a žije tady. Ale příští rok pojedeme spolu, chtěli bychom obnovit tým.“

Závodu opět dominoval Örnsköldsvik. Na stupně vítězů se tentokrát seřadili závodníci Gävle a Strömsundu. Rospiggarna byla čtvrtá především zásluhou Jana Klatovského, jehož porazil pouze Martin Haarahiltunen z vítězného družstva v rozjížďce s číslem sedm. Více než jeho jedenáct bodů (3 2 3 3) měl pouze Franz Zorn, který čtyřikrát zvítězil.

„Závod byl velká řežba,“ svěřuje se se svými zážitky. „Nejdřív jsem odved‘ jsem Bauera po lajně. Bylo to korektně, ale stejně mi hrozil pěstí. Pak si mě Stefan Svensson a Martin Haarahiltunen vyčíhali, ale já jsem to dal mezi ně. Martin a Ove Ledström pak jen koukali, jak jsem je po venku obkroužil. Čtvrtou jízdu jsem pak měl lehčí.“

Na pořadu ledařského dne budou obě kvalifikační kola světového šampionátu, která určí po šesti postupujících. „Dostal jsem se do pohody, ledama se bavím,“ svěřuje se Jan Klatovský, že má po třech ligových podnicích skvělou náladu. „Každej‘ teď řeší postupy, mně je to jedno. Chci postoupit, ale když nepostoupím, svět se nezboří. Když nepostoupím, divokou kartu mi nedaj‘, nelíbí se jim, že jim říkám své názory rovnou. Motor ale funguje, kola od táty jsou bomba, člověk má chuť.“

 

Strašák Kazachstánu

V nejbližších hodinách čeká Jana Klatovského zasloužený oddech. „Do Erviku ke Stefanovi dorazím někdy v noci,“ říkal včera večer za volantem své dodávky. „Ráno na stadiónu vyndám motorky a do večera na nich budu bouchat. Tátu s Luďou doveze Andrej někdy ve středu v noci a ve čtvrtek se přesuneme do Ylitornia.“

V této souvislosti musí člověka napadnout otázka, proč si Jan Klatovský nezvolil za kvalifikační dějiště důvěrně známý Örnsköldsvik? „Ylitornio je atypický, proto jsem si to vzal,“ reaguje. „Lidi se mě ptaj‘, proč nejedu v Erviku, kde to znám, trénoval jsem tam a jeli jsme tu ligu. Ylitornio je atypický, to mám rád. Ještě když bude velkej‘ mráz, ať se to rozbije. S tím se popasuju, v létě jsem jezdil motokros, ruce mám. S váhou se už níž nedostanu, trenérka říká, že mám těžký kosti a jsem prostě tak postavenej‘.“

Ledařská společnost však řeší ještě jednu otázku, a sice přesun do kazašské Astany, jenž by se měl realizovat po ose. „Bylo by dobrý, aby vyšlo, že by se tam letělo, ale má se jet autem,“ přibližuje Jan Klatovský.  „Šadrinsk jsem ještě bral. Ještě se dá. Pět set kiláků za Ural, je to na hraně, dobrá. Ale ten Kazachstán?! Točit sedm tisíc kilometrů?! Je to jen člověk a auto!“

Přitom za svou kariéru je Jan Klatovský na dlouhé cestování zvyklý. „Do Togliatti je to dobrý,“ říká. „Tam dojedeš s malíčkem v nose. Ale potom, to, co vidíš na youtube, je realita. A to máš ještě závodit. Nejsi v pohodě, jsi ve stresu. Loni v Šadrinsku bylo mínus padesát. Mrazem mi praskly brejle. To už motorka nefunguje, jak má. Ale tohle funkcionáři nevidí, koupí si letenky a v Rusku se už o ně pořadatelé postaraj‘.“

Foto: laskavostí Jana Klatovského, ilustrační Karel Herman