Mlčechvosty – 8. prosince
Na sklonku roku může být spokojený. Stal se šampiónem republiky v prestižní kategorii FT1, českou jedničkou byl i v Poháru FIM, kde by se ovšem raději viděl na vyšších postech. Disciplína, které propadl, a jejíž vývoj pomáhá směrovat, u nás vzkvétá. Ve flat tracku evidentně našel závodnicky sám sebe. A byť se v srpnu objevil i na stupních vítězů ploché dráhy, comeback rozhodně neplánuje. Pavol Pučko se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se flat tracku bude držet jako švec svého kopyta.
Mistrem navzdory jarnímu zranění
„Sezóna 2017 byla pro mě složitější, než se může podle výsledků zdát,“ říká Pavol Pučko. „Zjara jsem naskočil naplno do tréninků, jak na oválech, tak na motokrosové motorce. Vše šlo skvěle a na první závod v Pardubicích jsem se cítil připravenej‘. Ten ale bohužel uplaval, ale tady bylo hezky, tak jsem šel trénovat motokros. Trošku mi nevyšel jeden skok a rameno bylo venku.“
Rázem bylo nad slunce jasné, že se úvod flattrackového šampionátu obejde bez startovního čísla 175. „Na začátek sezóny to byla docela zásadní komplikace,“ připouští jeho nositel. „A i když jsem se snažil dostat zpátky do formy i v Tatrách, kde jsem dost na sobě makal, tak první závod, který se jel v Divišově, jsem musel vynechat.“
Květen se však rychle překulil do června, na jehož začátku se dostaveníčkem flat trackerů staly liberecké Pavlovice. „Tam jsem začal dost zvostra,“ usmívá se Pavol Pučko. „V první jízdě jsem se zamotal do hromadnýho pádu. Zbytek závodu už jsem zvládl dojet bez větších komplikací. Další závod následoval v Kopřivnici. Na skvěle připravený dráze byla radost jezdit, na tribuně spousta lidí, skvělá atmosféra, to je prostě paráda. I když svoje první vystoupení v Kopřivnici na plochodrážce před lety, které skončilo v nemocnici, si nepamatuju, ale všichni o něm mluví (smích), tak se tam s flattrackem rád vracím. V Kopřivnici to pro mě byl povedený den zakončený prvním místem, moc se tam těším na další závod!“
Flattrackové léto ukončily přeložené Pardubice. „Po deštích jsme začali závody na zmoklé dráze, první jízda první místo, druhá jízda třetí, bohužel to bylo v Pardubicích vše…“ rozhodí rukama. „Závody se z technických důvodů ukončily předčasně a po těchto dvou jízdách jsem se ocitl až na druhým místě, což mě dost mrzelo.“
Nicméně útok na mistrovský trůn měl teprve přijít. „Sezóna už byla v podzimní části a my se přesunuli na závody do Chabařovic,“ pokračuje Pavol Pučko v roli průvodce letošní sezónou. „K mojí veliké radosti se mi povedlo domluvit se s obhájcem posledních dvou let Emanuelle Marzottem a on se těchto závodů zúčastnil taky. Moc jsem si užil závodění s ním na pěkný dráze. Základní část jsem vyhrál, finále jsem ale nezvládnul v první zatáčce a bylo z toho druhé místo.“
Kvůli dešťům se překládal rovněž závod ve Svitavách. „Tam jsem si užil souboje s Kominíkem (Jiřím Krausem – pozn. redakce),“ bilancuje Pavol Pučko už coby mistr republiky. „Pěkně na mě zezadu ve finále tlačil. A tak i díky tomu pro mě bylo to vítězství cennější.“
Znamení šestky
Pavol Pučko pochopitelně startoval také v Poháru FIM. „Začínali v Marjánkách, což by se dalo považovat za výhodu domácího prostředí, trénink tam ale bohužel možný nebyl,“ povzdechne si. „A tak se všechno nastavení muselo řešit až během závodního dne. Moc se nám to nedařilo trefit a na můj vkus se muselo na motorce až moc šroubovat. Nějak jsme to doladili a ve finále z toho bylo šestý místo, což bylo o místo lepší než loni, takže se to dá brát pozitivně, i když jsem si dělal zálusk spíš na vyšší místa.“
Další v pořadí bylo italské Lonigo. „Je to krásný stadión, ale ta dráha mi tam nikdy nějak extra neseděla,“ netají se. „Ve finále jsem dojel osmý, pořád daleko za svými cíli. Druhý den jsem tamtéž ještě jel italskej‘ mistrák, ale nedopadlo to o nic líp.“
Do třetice Pavol Pučko cestoval do francouzského Maconu. „Od rána pršelo, ale pořadatelé neustále makali na dráze,“ přibližuje český reprezentant bližší detaily. „K našemu překvapení, i když pršelo, tak se závody odjely za skvělých podmínek a závody jsem si užil. Ve finále jsem zopakoval šestý místo z Marjánek a celkově z toho pro mě v seriálu bylo stejně tak šesté místo, opět o místo lepší než loni.“
Takže tady je co zlepšovat? „Stále je co zlepšovat,“ odráží Pavol Pučko otázku. „Ale letošní FIM Cup jsem si užil o to víc, že se mnou seriál objeli Jirka Kraus a Aleš Plecháč. Na závodech a při cestách jsme si užili všichni skvělou zábavu. Svoje zahraniční závodění jsem letos ukončil v Miláně při výstavě EICMA. Tyto závody jsou vždy kvalitně jezdecky obsazeny a je to super závodění. Před plnými tribunami jsem dojel na stejném místě jako ve FIM Cupu, takže šesté místo. Je to vždy velká show pro lidi, chtělo by to víc takových závodů.“
Plochá dráha už jen jako vítané zpestření
Zatímco český flat track evidentně prospívá, Pohár FIM se jakoby dostával do stagnace. Před pěti lety zažila pražská Markéta skvělý závod s pestrým startovním polem, mluvilo se o úžasné budoucnosti šampionátu, který se měl rozšířit po světě. Jenže skutek někam utek‘.
„No, tak ta Praha byla paráda, mně ale třeba ty Marjánky nepřišly až tak blbý,“ přemítá Pavol Pučko. „Pravda je, že FIM plánuje na příští sezónu pouze jeden závod. To mi přijde jako škodo, toto rozhodnutí se může ukázat jako dobré, čas ukáže. Pro mě je ale každopádně škoda, že budu mít míň kontaktu s rychlejma jezdcema. Záleží, jak bude vypadat kalendář, a když vše půjde dobře, chtěl bych jet příští rok italskej‘ mistrák a případně jeden, dva závody třeba v Holandsku nebo v Anglii. To vše bude záležet na tom kalendáři, a jak se domluvíme v týmu.“
Účast v mistrovství České republiky je pochopitelně samozřejmostí. „Co se týče českého flat tracku, mám pro sezónu 2018 rozjednanou účast čtyřnásobného mistra světa Francesca Cecchiniho v některejch‘ závodech,“ slibuje Pavol Pučko. „Vím, že pár předních závodníků z klasiků přejde do ef-té-jedniček. Takže by v kategorii Classics neměly jezdit krosky a jejich pole by se mohlo vyrovnat.“
V srpnu neodolal nabídce, aby se při Srandamači neposadil do sedla plochodrážního motocyklu. V něm se ukázal už loni v Liberci. Avšak tehdy si s Lukášem Drymlem vyměnil stroje, avšak nyní jej Cena magazínu speedwayA-Z postavila na start nefalšované plochodrážní rozjížďky.
„Já se nebráním těmto akcím, je to pro mě dobrý svezení po čase,“ objasňuje Pavol Pučko, proč se nabídky chytil. „Plochodrážní motorka je přece jenom trošku speciální. A svezení na Lukášovo motorce byla paráda! Takovou motorku jsem nejel, ani když jsem sám jezdil plochou.“
V Kostěnicích dal najevo, že plochou dráhu rozhodně nezapomněl. S Františkem Klierem si poradil již v první zatáčce. Ovšem Josef Novák a Michal Škurla byli v ten moment už daleko. Pražan se zmocnil trofeje s modrou přilbou a jakoby symbolicky navázal na své čtyři triumfy v Ceně vydavatele speedwayA-Z pro stopětadvacítky.
„V Kostěnicích je ta dráha na plochodrážce dost těžká,“ uvažuje Pavol Pučko nad otázkou, proč získal skalp pouze Františka Kliera. „A ten jízdní styl proti flat tracku je v podstatě úplně jiný, takže já jsem tam tu jízdu bral jako zpestření a neměl jsem potřebu to lámat přes koleno. Bez tréninku je to zbytečný riziko.“
Ostrý návrat do světa speedway však Pavol Pučko nechystá. „Comeback mě ani na chvíli nenapadl,“ říká rezolutně. „Já si závodění užiju dost na flatu. A i když je jízda na plochodrážce supr, já se naplno našel ve flatu a chci se mu věnovat naplno. Svou plochodrážní kariéru mám už za sebou.“
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Miroslav Klimsza a Eva Palánová
