Praha – 11. října
Slyšeli jste to? Určitě ano, sociální sítě tím jen vibrují. Ti Pražáci schválně zfixlovali pravidla, protože potřebovali českého vítěze Tomíčkova memoriálu! A když jim závodník spadl, sudí jej nediskvalifikovala. Jaj, co řeknou cizinci na takový do očí bijící podvod? Hlavně v Polsku, když jim navíc promotér nedal žádnou z divokých karet. To je panečku aféra! Kdyby ještě žil Émile Zola, zapomenul by na Alfreda Dreyfuse a místo dělostřeleckého kapitána by žaloval za tuto kauzu. A co na to Jan Kvěch osobně? Francouzského klasika číst nemusí, protože si stejně brilantním způsobem píše román se svým vlastním úspěšným příběhem.

 

Plán nakonec přece jen splněn

Premiérová sezóna ve Speedway Grand Prix není snadná. Ani v polské extralize. Jan Kvěch je spojil do jedné v letopočtu 2024. Před úvodní velkou cenou bylo jeho přání dostávat se do semifinále. Splnilo se až v závěrečném podniku v Toruni.

„Poslední dvě, tři grand prix před Toruní jsem měl problém se starty,“ ujímá se český šampión slova. „Motorky fungovaly, pomalej jsem nebyl. Tréninky, zkoušení, dobrá práce celýho týmu. V Toruni to bylo vidět a pokračovalo to dál až na tenhle víkend.“

Leč nespěchejme z Koperníkova města, kde Jan Kvěch zaznamenal svůj prozatím nejlepší výsledek ve světě velkých cen. „Konečně přišlo vytoužený semifinále,“ zajásá. „Přál jsem si to, byl to cíl, sen, dostat se tam, pak je to už o štěstí. Byl jsem rád, že jsem se tam dostal aspoň v posledním závodě. Nasbíral jsem dost bodů, postupoval jsem ze čtvrtýho místa.“

A štěstí sehrálo svou roli? „Chybělo mi jedno místečko do finále,“ zamýšlí se. „Bylo to blízko. Vybral jsem si vnitřní pozici. Zariskoval jsem, že odstartuju. Nevěřil jsem venku, kterej nakonec fungoval. Lindgren tam odstartoval a objel nás všechny.“

 

Místo truchlení motivace

Rok mezi elitou přinesl mnoho nových poznatků. „Nasbírali jsme dost zkušeností,“ souhlasí Jan Kvěch. „V pátečním challenge v Pardubicích jsem věřil, že postoupím. Podmínky nebyly ideální, to počasí. Taky jsem měl dvakrát třetí pozici na roštu, z tý byl problém odstartovat. Z jedničky jsem jízdu vyhrál.“

A tak se stalo, že se Jan Kvěch umístil devátý, pět příček za postupovou kvótou. „Ta dráha byla téměř jen o startech,“ vrací se do Pardubic. „Počasí neovlivníme. Ale musím se naučit jezdit i v těchto podmínkách.“

Vyřazení ze světové elity mrzelo, ale on jej nebral tragicky. „Pro mě to byla motivace do sezóny 2025, abych se do grand prix zase dostal,“ přibližuje své rozpoložení. „Když se mi závody nepovedou, je to pro mě větší motivace. Chci vyhrávat, nechci bejt poslední.“

Pondělí přišlo s novinkou o udělení jedné ze čtyř stálých divokých karet. „Velká radost, když ta zpráva přišla,“ netají se Jan Kvěch, k němuž se informace dostala stejně jako k ostatním fanouškům. „Nevíš to dopředu. Promotér to zveřejní nejdřív oficiálně a teprve pak to dá vědět tobě. Byla to velká radost, že mi divokou kartu dali.“

 

Vítězství? Ano! Jenže náhradní

Ještě před tím se postavil na start nejstaršího plochodrážního závodu světa. Coby závodník Speedway Grand Prix mohl být přímo nasazený do čtvrtfinále. On se ale rozhodl vstoupit do letošní Zlaté přilby města Pardubice již od vylučovacích skupin.

„Dlouho jsme to projednávali s týmem,“ nechává se slyšet, že verdikt nepřišel jako blesk z čistého nebe. „Domluvili jsme se, že lepší bude jet od začátku. Poslední dva roky jsem byl dosazenej a nebylo to ideální. Jsem rád, že jsem jel vylučovačky, byl jsem rozjetej a dobře nastavenej.“

Pohádka se změnila v horor v semifinále, kdy mu porucha připomněla mistrovský závod v srpnu v Kopřivnici. „Semifinálovej defekt mě připravil z velkýho finále,“ připouští. „Povolil se mi spojkovej koš. V Kopřivnici jsem tadyty spojky teprve testoval. Teď to bylo zalepený nejlepším loctitem. Měl jsem ale víc než v normálním závodě a zahřálo se to víc. Do tý doby jsem s tím neměl problém, potvrdilo se, že Zlatá přilba je nejtěžší závod na světě.“

Jenže v ten moment postupová naděje ještě nehořela jasným plamenem na pohřební hranici. „Pád,“ odtuší. „Ale to jsem udělal chybičku. Jel jsem třetí, čtvrtej, potřeboval jsem bejt druhej, lepší vyhrát. Jel jsem přes moc a stálo mě to body.“

Nakonec byl první v malém finále. „V těch závodech jsem si prošel vším,“ vydechne. „Dařilo se, defekt, pád a štěstí. Velká radost, že jsem vyhrál, ale beru to jako náhradní vítězství. Měl jsem ještě větší cíle.“

 

Druhá šance pro všechny

A na kalendáři se opět zubilo pondělí. Nedobrovolně vstávající do nového pracovního týdne by si jeho úsměv raději odpustili. Jan Kvěch nespal po pardubických pádech příliš dobře. Zpráva o divoké kartě pro Speedway Grand Prix platila na odřeniny jako nejlepší medicína. A večer vyhrál Tomíčka. Po třetím místě z roku 2022 a třetím z loňska to mělo logiku. Ale plochá dráha není aritmetika.

„Tam jsem to jel vyhrát od začátku,“ usměje se. „Super závody, dařilo se. Ve finále jsem si vybral pozici, co se mi nejvíc líbila. Škoda, že přišla chybička. Za ní byl pád. Jízda se opakovala, rozhodčí rozhodla, že i se mnou. Nebyl jsem vyloučenej, někdo se hejbal. Prostě to zastavila pro neregulérní start. Tím pádem jsem dostal ještě jednu šanci startovat ve finále. A já jsem jí využil.“

Jaký pošetilec by nad ní ohrnul nosem?! „Na roštu byla taková krásná kolej,“ vrací se Jan Kvěch k prvnímu startu. „Napodruhý už byla špatná, projetá. Musel jsem si vzít jinou a start se mi nepoved‘. Věřil jsem si a dokázal se z třetího místa dostat na první. Tomíčkův memoriál je pro Pražáky jeden z vrcholů sezóny. Vždycky přijde hodně lidí a fanděj.“

Lidé byli z jeho předjížděních manévrů nadšení. Speciálně, když v posledním okruhu přelstil vedoucího Roberta Chmiela. A čtrnáct let po Matěji Kůsovi se stal prvním Čechem, který Tomíčkův memoriál vyhrál. Jenže pak přišel i hořký pelyněk zpochybňující hodnotu jeho vítězství s argumentem, že měl být za svůj pád diskvalifikován.

„Robert na tiskovce řek‘, že jsem měl bejt vyloučenej,“ reaguje Jan Kvěch. „Ale pak se otočil na mě, že kdyby nebyla jízda zastavená, skončil by čtvrtej. Takhle dostal druhou šanci. Využil ji a skončil na bedně.“

 

Soupeřem svého mechanika

Když letos vzaly věci nešťastný obrat v otázce závodní kariéry Josefa France, závodní tým dostal další výraznou posilu. Jenže nezapomenutelný Pražan se zítra v Kopřivnici naposledy posadí za řidítka plochodrážního stroje. A mezi soupeři, které si pozval, bude také Jan Kvěch

„Velká osobnost ploché dráhy,“ oceňuje Jan Kvěch postavu Josefa France. „Hodně let na závodech, špičkovej závodník. Pro českou plochou dráhu dokázal hodně. Určitě přijde hodně lidí se s ním rozloučit. Stojí za tom za ním dojet do Kopřivnice popovídat si a rozloučit se s ním.“

On sám se nicméně s Josefem Francem neuvidí naposledy. „Kvůli jeho kvalitám jsem ho oslovil, abych ho měl v týmu. Mají mi s Filipem Šiterou hodně předat a pomáhat. Pak jedeme do Žarnovice. To bude vyrovnaný, uvidíme, my jedeme vyhrát.“

Praha – 10. října
Závodní týden v jeho podání mohl mít spoustu přídomků. Dlouhý. Od úterý přes víkend až do pondělka. Náročný. Nepochybně finále polské extraligy U24, boj o titul v evropských devatenáctkách a pardubický supervíkend s jeho pražskou večerní prodlouženou. Úspěšný? Na sedmnáctiletého juniora určitě ano. Adam Bubba Bednář se s tím sám ztotožní, byť jeho emocionální pocity klesaly i stoupaly, jakoby šel přes sedmero pohádkových hor.

 

úterý – Wroclaw – odveta finále polské U24 extraligy:

Dva tahouni na titul nestačí

Třetí ročník polské extraligy do čtyřiadvaceti let vrcholil v metropoli Dolního Slezska. Gorzow vykročil za obhajobou loňského primátu na Wroclawany na svém ovále porazil. Nakonec zlato a tři sta tisíc zlotých inkasovali domácí. Hosté brali stříbro a o rovnou stovku tisíc méně.

„Povedlo se to, zároveň se to nepovedlo,“ bilancuje český juniorský šampión závod, aby na první pohled nelogické vysvětlení jedním dechem uvedl na správnou míru. „Z prvního finále jsme měli dva body náskok a prohráli jsme o deset bodů.“

Důvod jeho osobních skvělých pocitů je nasnadě. „Odjel jsem čtrnáct bodů plus bonus, tak jsem spokojenej,“ říká. „Z toho hlediska se to povedlo. Škoda, že zrovna nejeli ostatní. Blbě se to s Oskarem Paluchem táhl ve dvou.“

Další zklamání pro Gorzow přineslo finále extraligy, jež pro klub skončila bez medaile. „Dalo se to čekat,“ ví Adam Bubba Bednář svoje. „Prohráli jsme už doma. V sobotu byl revanš. Koukal jsem, jak jsme dostali na prdel. A Martin Vaculík se ještě zranil, přeju mu brzké uzdravení.“

 

čtvrtek – Herxheim – finále ME U19:

Divišov uvnitř Mariánských Lázní

Evropské devatenáctky byly pro Adama Bubbu Bednáře taková improvizace. Po zranění při pražské první lize nemohl jet semifinále v Plzni. Do finále v Herxheimu postupoval z Güstrowa, kde se klub ujal pořadatelství místo finského Varkausu.

„David Vrtáček s Mírou Mihulem dělali motorky přes noc,“ líčí pražský plochodrážník. „Do Herxheimu jsme odjížděli ráno přímo z Wroclawi. Bylo to asi jedenáct hodin. Dráha se poloměrově podobala Divišovu, ale bez mantinelů a uprostřed dlouhý dráhy.“

Český reprezentant rozehrál své skóru nulou. „Ze čtyřky dokázal odjet málokdo,“ posteskne si. „Já to nedokázal, nafasoval jsem ji dvakrát. Rozhodovaly hrozně starty. Štěstí chybělo. Ne, že bych byl zklamanej, ale nasralo mě to.“

Suma sumárum sedmé místo. „Skousnul jsem to a hodil za hlavu,“ mávne nad výsledkem rukou. „Mám na to ještě dva roky, snad se výsledek povede.“

 

pátek – Pardubice – challenge o SGP 2025:

V challenge prozatím jen divákem

Víkend lákal na bohatý program v Pardubicích. Adam Bubba Bednář pochopitelně našel místo ve startovní listině Zlaté stuhy i Zlaté přilby. Challenge jej zatím minulo, byť na květnové kvalifikaci v Žarnovici zanechal působivý dojem. Přesto ve Svítkově nechyběl už v pátek.

„Německa jsme se vraceli do Čech,“ pokračuje naše vyprávění. „Kluci nás vyhodili v Praze a jeli do Pardubic. Já jsem v pátek odpočíval. Nakonec jsem jel s Mílou Černým, jeho manželkou a Luky Kurzem do Pardubic podívat se na challenge.“

Vrcholný mítink světového kalendáře přinesl neskutečný zážitek. „Byly to pěkný, ale náročný závody,“ kvituje Adam Bubba Bednář. „Když jsem viděl tu dráhu, klobouk dolů, jak si kluci poradili. Leknul jsem se, když jsem viděl nějaký pády.“

 

sobota – Pardubice – 50. Zlatá stuha:

i velké sólo může být pořádné drama

Déšť Pardubice neopustil ani v noci. „V sobotu se spekulovalo, jestli se pojede,“ říká Adam Bubba Bednář. „Pořadatelům patří obdiv. Děkuju jim, co udělali. Flat tracky to vyházeli a odpoledne byly dráha krásná.“

Na ovál vyjel v první jízdě první čtvrtfinálové skupiny. „Bál jsem se, aby to nebylo hluboký,“ připouští. „Takovou dráhu jsem v Pardubicích ještě neviděl. Vyhrál jsem start, ale projeli okolo mě jako, kdyby jeli o padesát víc. Prokousal jsem se taktak do semifinále a do finále.“

Finálovou jízdou Zlatá stuha začínala nanovo. „Řekli jsme si, že střelíme nastavení buď anebo,“ hráli v Pražanovém boxu vabank. „Buď to bude super, nebo to fungovat nebude. Start se mi poprvé ten den poved‘.“

Triumfoval stylem start – cíl, ale na motocyklu se rozhodně nenudil. „Celou dobu jsem za sebou někoho slyšel, ale nechtěl jsem se otáčet,“ dozvídáme se. „Slyšel jsem něho nad sebou, nebo jak mě podjíždí. Když jsem se pak díval na video, viděl jsem, že to byly zbytečný obavy.“

 

neděle – Pardubice – 76. Zlatá přilba města Pardubice:

Konec již před začátkem

Ve svých sedmnácti letech se Adam Bubba Bednář stal nejmladším vítězem v celé půlstaleté historii Zlaté stuhy. „“abych pravdu řekl, když jsem viděl šachovnicovou vlajku, řval jsem radostí,“ líčí s nadšením v hlase. „Pod helmou mi ukápla slzička.“

Bodejť by ne. „Je to parádní pocit,“ vyznává se. „Zlatá stuha byly dobře obsazená. Jeli tam závodníci z mistrovství světa juniorů. Dokázal jsem sobě i jim, že na ně mám. Příjemná výhra, viděl jsem, že nesou nikde jinde než já, když jsem se do finále mistrovství světa nedostal.“

Program ve Svítkově pokračoval Zlatou přilbou a on byl coby sobotní vítěz nasazen rovnou do čtvrtfinále. „Přilba pro mě skončila skoro dříve, než začala,“ zasměje se Adam Bubba Bednář. „Moje první Zlatá přilba a já byl rovnou nasazenej. Příští rok to změním. Ale neříkám, že třeba nevypadnu ve vylučovačkách.“

Jít závodem všech závodů již od prvních fází letos zvolil také Jan Kvěch. „Člověk dokáže reagovat na změny dráhy,“ přibližuje výhody. „Celej víkend jsem se trápil na startech. Zezadu jsem nebyl rychlel, když nestartuješ, je to složitý.“

 

pondělí – Praha – 55. Memoriál Luboše Tomíčka:

Lepší než loni a za rok třeba ještě lepší

Markétě zažila v pondělí báječný večer a mezi hrdiny diváků se dostal také Adam Bubba Bednář. Zejména v rozjížďce s číslem sedmnáct, v níž odstartoval na Nielse Kristiana Iversena. A pak zkušeného Dána vodil za sebou až do cíle, přičemž odvrátil každý z jeho útoků.

„Rozjásal jsem tribuny i sám sebe,“ připouští. „Bylo mi řečeno, když dojedu v poslední jízdě první, postoupím do finále. Šel jsem do toho hlava nehlava. A když jsem ho udělal, řekli mi, že finále stejně nejedu.“

Zklamání bylo obrovské, volný pád z temné oblohy nad stadiónem rovnou na zámkovou dlažbu depa. „Potřeboval jsem se uklidnit,“ přiznává. „Šel jsem se projít. Mrzelo mě to. Ale když to zrekapituluju, jsem šťastnej. Loni jsem dělal tři body, letos deset. Jak do Zlatý stuhy, tak Memoriálu jsem šel s tím, ať jsem lepší než oni, což se povedlo. Chtěl jsem se kouknout do finále, ale mám na to čas. Počkám na příští rok.“

 

další víkend:

Jede se dál

Víkend bude opět natřískaný, nedělní extralize v Žarnovici budu předcházet Happy End Josefa France v Kopřivnici. Pro Adama Bubbu Bednáře by mohl být plochodrážním prapradědečkem, kdyby se již bezmála třicet let nedržel ve špičkové formě.

„Pepa je pro mě úžasnej člověk,“ prohlašuje. „Neznám nikoho, kdo by ho neměl rád. Zlatej člověk, vždycky pomůže. Určitě jsem rád, že mě pozval, bude to sranda, sranda a sranda pro všechny. Bude to fajn den. Pepa ho má pěkně vymyšlenej. V jedenáct autogramiáda, ve čtrnáct závody, pak jídlo a pití.“

A nazítří do Žarnovice, Praha na extraligový titul pomýšlet nemůže, ale vyhrát je vždy krásné. „Já tam určitě jedu nastavenej jako na každý závody,“ nešetří Adam Bubba Bednář odhodláním. „Udělat co nejlepší výsledek. Když se podaří, podaří se, když se nepodaří, nepodaří se. A děkuju všem, úplně všem lidem děkuju.“