Postuláty. Předpoklady, které jsou vždy přijímány jako pravdivé. Není třeba je dokazovat.  Země obíhá okolo Slunce, které vyjde každé ráno. Zimu vždy vystřídá jaro někdy v březnu. A zhruba ve stejném období Josef Franc ukončí přípravu na další sezónu. Je to prostě tak. Čas ale nejde zastavit a dlouhatánskou závodní kariéru protahovat donekonečna. A tak se Josef Franc jako aktivní plochodrážník ukáže zítra v Kopřivnici naposledy.

Juniorským rekordmanem, aneb píchat je důležité

Malý kluk usilovně šlapající do pedálů bikrosového kola po ulicích starobylé Kutné Hory s vlastnoručně vyrobenými vestami RH Praha a SVS Pardubice, které v osmdesátých letech dominovaly československému sportu levých zatáček. Později pilot malého dragsteru. A nakonec student pražské školy, jež z něj měla vychovat uměleckého truhláře.

Všechno se to nakonec zašmodrchá díky přátelství se Zdeňkem Schneidewindem. Je také z Kutné Hory. Nikoliv koudelníkův syn, nýbrž úspěšný plochodrážník. A tak cesta hrdiny našeho vyprávění v jeho patnácti letech vede na pražskou Markétu. Malého simsona záhy vymění za skutečný plochodrážní půllitr.

Trénuje, trénuje a poslední zářijový den roku 1995 debutuje v Pardubicích při předkvalifikaci mistrovství republiky juniorů. Program jej uvádí jménem Josef Franz. Přítomní si lámou hlavu, jestli nejde o přízeň někdejšího pardubického závodníka. Jenže šestnáctiletý mladík brzy všechny naučí, že na konci jeho příjmení stojí písmenko cé.

Bude mu to ovšem chvilku trvat. Při své premiéře končí čtrnáctý a postup do juniorky ve své podstatě utrpí. Ani v ní neoslní, a protože závodníků přisátých na štědrý cecík pražské Markéty je zatím ažaž, nikdo mu nepředpovídá skvělou budoucnost. V tom se do hry vloží Zdeněk Schneiderwind.

Za zimním soustředění na Malé Úpě si ho vezme pod svá křídla a vysvětlí mu, že musí hlavně píchat. Běžky naučí Josefa France pilovat fyzickou formu. A výsledky se dostaví také na oválech. V osmadevadesátém vyhrává rozjezd s pardubickým Pavlem Navrátilem o titul mistra republiky juniorů.

Za rok jej obhájí v úžasném duelu s Tomášem Suchánkem a české juniorce 2000 naprosto dominuje. Tři zlaté medaile v soutěži v té době ještě nikdo nezískal, natož pak v jedné řadě za sebou. Josef Franc svou juniorskou kariéru končí rovněž sedmým místem ve světovém finále do jednadvaceti let.

Nikdo nebude věčně druhý, aneb kdo by se spokojil se zlatou medailí z truc šampionátu

K seniorské části své kariéry má Josef Franc našlápnuto skvěle. Postupně bude hájit barvy klubů v Anglii, Polsku a Švédsku. A pochopitelně své Prahy, jejíž vedení se nechává slyšet, že by jej neprodala ani za několik miliónů. Přichází medaile v extralize či ve dvojicích, včetně těch nejcennějších. Ale co jednotlivci?

Jo, lepí se mu na krk jako límec košile při tropickém vedru. Jen tomu zlatu se líbí si s ním hrát jako kočka s myší. Poprvé v září 2005 ve Mšeně. Mistrem je Lukáš Dryml. Napřesrok v Březolupech jede Josef Franc zase na čele finálové jízdy. Ovšem Adrian Rymel chce titul také. A nakonec jej má. Do třetice se ve Slaném raduje Martin Vaculík. A on je potřetí v řadě vicemistrem.

Od novinářů získává přezdívku věčně druhý. Její platnost potvrdí září 2009, kdy se o českém mistru rozhoduje v seriálu třech závodů. Poslední vidí Svitavy a on přijíždí s tříbodovým náskokem. Odjíždí ale zase s druhým místem, protože Lukáš Dryml svou ztrátu dohoní a v rozjezdu ho France porazí.

Zkrátka a dobře, zdá se, že mu český titul nepřeje ani sám osud. Až rok 2012 přináší boj mezi Autoklubem ČR a nově ustaveným Svazem českého motocyklového sportu o diplomatickou autoritu nad českým motocyklovým zápolení. Praha se postaví za nově vzniklý svaz. Vypisuje jeho šampionát, jenž část klubů bojkotuje, a v němž Josef Franc vítězí.

Je mistrem, jenže nakonec má vrch AČR a jeho úspěch se moc nezmiňuje. Ve čtrnáctém roce končí druhý, v šestnáctém jakbysmet a jeho sen o zlatu jakoby se vůbec neměl naplnit. Jenže na konci seriálu 2017 je leader Václav Milík povolán na SGP Polska. Josef Franc využívá v Březolupech jeho nepřítomnosti a konečně usedne na český trůn.

Je to tu zase. Kecy, kecy, kecy. Chytráčci si berou do úst slůvka kdyby, jestliže a pokud. Josef Franc jim dá pádnou odpověď. Roku 2018 znovu poráží kompletní českou špičku i s nepřemožitelným Václavem Milíkem a stává se šampiónem podruhé. Nyní hodnotu jeho zlata nemůže zpochybnit vůbec nikdo.

Dlouhá je také plochá dráha, aneb ke světovým vavřínům i se čtyřicítkou na krku

Květen 2010. Od Prahy se dálnicí D5 řítí zelená KIA. Její řidič tiskne plynový pedál málem až skrz podlahu a kašle na předpisy. Pražský kouč Vladimír Vopat před chvilkou vyzvedl Josefa France na ruzyňském letišti, kde přistál po večerním duelu britské ligy. Spěchají do Mariánských Lázní na český dlouhodrážní šampionát.

Josef Franc svůj comeback do světa dlouhých drah ozdobí postavením vicemistra za Jörgem Tebbem, pilotem světové extratřídy. Úspěch jako hrom. Jenže napřesrok je stříbro už zklamáním. A za dva roky dá stejný výsledek do pohybu další vlnu klišé o věčně druhém.

Důrazná reakce je nasnadě. Josef Franc si v Mariánských Lázních v letech 2013 – 2015 dopřeje mistrovský hattrick. Další zlato získá roku 2017 právě tady v Kopřivnici, která alternuje Mariánské Lázně řešící problémy se svou dráhou.

Dlouhodrážním mistrem je také napřesrok. V devatenáctém mu další zlato sebere porucha motocyklu ve finálové jízdě. Na nejvyšší stupínek se vrátí v sezóně 2020. Od té doby titul dlouhodrážního mistra nezíská. I tak je ovšem s šesti primáty na čele historických tabulek společně se svým mentorem Zdeňkem Schneiderwindem a legendárním Jiřím Štanclem.

Dlouhé a travnaté ovály vyhovují jeho jezdeckému naturelu. Navíc se čtyřicítkou na krku přinášejí možnost, jak ještě udělat díru do světa. Do slova a do písmene. Roku 2012 je v šampionátu modré planety třetí. Přiváží vůbec první medaili pro Českou republiky od stříbra Aleše Drymla z července 1991. V jeho sbírce není rozhodně sama.

Světový šampionát družstev hostí v červenci 2016 Mariánské Lázně. A on vede český nároďák k historickému bronzu. V osmnáctém je v Tayacu vicemistrem Evropy na trávě. Napřesrok končí náš tým v mistrovství světa družstev druhý. Podobně o tři roky později, kde už k titulu nemůže být blíže.

Neštěstí nechodí po horách, aneb happy end bezmála třicetileté kariéry

Přichází také úspěchy na individuální bázi. Roku 2021 jej závod finálové série mistrovství světa v Rzeszowě zastihne na druhé příčce. Lépe skončil o osm let dříve, když ve finské Forsse porazil všechny.

Zranění, která se mu celou kariéru vyhýbala jako čert kříži, se přihlásí o svou daň. Pouťák v Attripu v červnu 2022 místo očekávaného vítězství přináší komplikovanou frakturu ruky. Josef Franc se vrací, loni v Herxheimu otevírá světový šampionát vítězstvím. Rozloučí se s krátkými ovály, na nichž naposledy závodí v říjnu při první lize v Žarnovici.

Na dlouhých oválech ale neřekl poslední slovo. Soukromý trénink na sklonku dubna dopadne nejblbějším ze všech blbých způsobů. Zlomenina šestého obratle. Verdikt lékařů je neúprosný. Klid od závodů. Navždy. A Josef Franc, jenž s manželkou čeká druhý přírůstek do rodiny, poslechne.

S jedinou výjimkou. Loni se v Kopřivnici měl loučit s kariérou na krátké dráze. Termínový přesun se postavil proti konání akce. A se  zítra právě tady naposledy posadí do sedla závodního motocyklu. Svět ploché dráhy neopustí. Byť je truhlář, baví jej mít ruce zapatlané od šmíru. Do týmu Jana Kvěcha zapadá po všech stránkách náramně.