Archiv pro štítek: 2019 MRj FIN 3 Březolupy

Anglický kontrakt odvádí Zdeňka Simotu mimo české ovály

Babice u Netolic – 15. října
V Březolupech plánoval zaútočit na bronz v konečné klasifikaci mistrovství republiky jednotlivců. Nakonec ovšem neuhlídal ani čtvrtou příčku, když podlehl Hynku Štichauerovi, jenž by si plným právem zasloužil označení skokan druhé půle šampionátu. Pochopitelně byl zklamaný, avšak na druhou stranu již předtím plánoval rezignaci na reprezentaci. Zdeněk Simota totiž v pátek podepsal předběžný kontrakt s Plymouthem, který jej za optimálních okolností pro většinu sezóny 2020 dostane mimo dění na českých oválech.

 

Zdeněk Simota odchází na příští rok mimo kontinentální ovály

„Jsem zpátky,“ říká Zdeněk Simota. „Plymouth teď tři roky jezdil třetí ligu a na příští rok skočili vejš do Championship. Chci se připravit co nejlíp a na jaře dojedu s motorkama a autem do Anglie. Zůstanu tam až do září.“

Takové zvěsti nezní dobře uchu Milana Macha, který byl letos se Slaným proklatě blízko českého titulu. „Když tady budu mít extraligu, stihnu jet až její konec v září. Jinak budu jenom v Anglii, na kontinentu nepojedu vůbec nic.

Proto nebyla jeho motivace pro Březolupy zase až tolik vysoká. „Původně jsem měl letět do USA, proto jsem řek‘, že příští rok nepojedu v reprezentaci, ani závody v Čechách,“ vysvětluje Zdeněk Simota. „Sere mě to, v Březolupech jsem měl šanci na bednu, ale plochá dráha stojí peníze.“

Smlouva s Plymouthem přišla v pravý čas, aby Zdeňka Simotu udržela na oválech i nadále. „Poslední dva roky jsem už přemýšlel, že se na to vyprdnu,“ netají se jihočeský závodník. „Kdyby tohle nepřišlo, asi bych to musel i udělat. Kdybych šel někam do práce, závodění nebude mít smysl. Proto jsem rád, že jsem dostal nabídku z Plymouthu. Ty lidi znám a vím, do čeho jdu.“

 


Nelehké zadání české extraligy 2020:

V současné době je jisté, že se Speedway Club Žarnovica nebude účastnit příštího ročníku české extraligy ani ve formě koaličního uskupení SC INTERTEAM. Nicméně Vladimír Vopat se myšlenky svého týmu ve vyšší soutěži nevzdává, ostatně již jen proto, že nechybělo mnoho a stal se letošním mistrem.

Vladimír Vopat (zcela vlevo) neopustil myšlenku podílet se na čtvrtém týmu v extralize 2020

Zrovna zítra má ve svém diáři setkání s leaderem jistého českého klubu, jehož totožnost ovšem nechce prozradit. Programem jejich jednání má však být jezdecká základna a na zvážení sportovní komise se zřejmě dostane jejich návrh na jakousi burzu závodníků. Zbylé tři extraligové klub by nabídly volné jezdce, s nimiž na konkrétní mítink nepočítají, a jež by tím pádem byli k dispozici INTERTEAMU, jenž by měl kmenové pouze cizince.

Sportovní komise také pracuje s variantou, dle níž by čtvrtým družstvem byl juniorský výběr, jak jsme to zažili v loňské první lize či extralize anno domini 1988. Nicméně proti takovému plánu by se mohl postavit nedostatek mladých závodníků, jak jsme ostatně zažili v souvislosti s letošním juniorským šampionátem juniorských družstev. Je také otázkou, zda držitelé licencí SMF nebudou považování za cizince v extralize, když se Žarnovica bude účastnit pouze první ligy 2020.


Foto: Karel Herman

Po zisku titulu Václav Milík od rozdělané práce neodešel

Březolupy – 12. října
Po vcelku velice deštivém týdnu byla obloha jako vymetená a maximálně počmáraná od jet trails. Sluníčko se chechtalo na plnou pusu a teploty přes dvacet stupňů vylákaly na poslední finále mistrovství republiky jednotlivců v Březolupech spoustu diváků. Boj o medaile v šampionátu došel vcelku přímočarého řešení. Václav Milík vyhrával jako na běžícím pásu. A byť se popáté ve svém životě stal českým šampiónem již po rozjížďce s číslem devět, nikterak neslevil. Ve čtrnácté jízdě předjel ve druhé zatáčce Eduarda Krčmáře a plnou parádou vyhrál nejen dnešní závod, ale i celý šampionát. Eduard Krčmář vyrazil za stříbrem podobným způsobem. Naproti tomu Jan Kvěch se dostal do krize s motory a vyjma páté jízdy pokaždé dojížděl k šachovnicové vlajce v rukou Rostislava Zúfalého jako třetí. Stříbro mu sebralo slánské eso, ale on byl spokojený s celkovým bronzem, který by ještě zjara nečekal. Josef Franc dal skvělým způsobem pac a pusu svým dvěma předchozím titulům. Vynutil si rozjezd s Hynkem Štichauerem o třetí místo v závodě a dokonalým způsobem jej porazil. Pardubický vousáč byl ovšem ten poslední, kdo by proléval slzy. Tři své poslední rozjížďky vyhrál a během dvou posledních finálových mítinků se z deváté příčky povznesl až na čtvrtou v konečném pořadí.

Trojice nejlepších českých plochodrážníků za letošní rok: Eduard Krčmář, Václav Milík a Jan Kvěch

Ze závodu připravujeme původní reportáž.

Stupně vítězů závěrečného finále: Eduard Krčmář, Václav Milík a Josef Franc
1. Václav Milík, Pardubice 3 3 3 3 3 15
2. Eduard Krčmář, Slaný 3 3 3 2 3 14
3. Josef Franc, Praha 3 2 2 3 2 12+3
4. Hynek Štichauer, Pardubice 2 1 3 3 3 12+2
5. Martin Málek, Březolupy 2 2 3 1 2 10
6. Zdeněk Holub, Praha 2 2 2 1 3 10
7. Petr Chlupáč, Praha 3 F X 2 2 7
8. Jan Kvěch, Praha 1 3 1 1 1 7
9. Michal Škurla, Praha 1 1 1 3 1 7
10. Zdeněk Simota, Plzeň 2 1 2 2 0 7
11. Ondřej Smetana, Praha 1 2 1 2 1 7
12. Daniel Klíma, Praha 1 3 0 0 2 6
13. Patrik Mikel, Pardubice 0 0 2 T 0 2
14. Martin Gavenda, Březolupy 0 0 1 0 1 2
15. Filip Hájek, Praha 0 0 0 1 0 1
16. Václav Kvěch, Plzeň 0 1 0 0 0 1

Poznámka: závod se uskutečnil jako 16. Slovácký ovál; žluté karty za startovní přestupky – Zdeněk Simota ve čtvrté a Patrik Mikel v sedmé jízdě

Václav Milík (modrá) neztratil bod ani při konfrontaci s Josefem Francem (bílá) a Hynkem Štichauerem (červená)

Konečné pořadí šampionátu:

PHA PLZ BŘE TOT
16.4. 11.9. 12.10.
1. Václav Milík, Pardubice 15 15 15 45
2. Eduard Krčmář, Slaný 9 13 14 36
3. Jan Kvěch, Praha 11 14 7 32
4. Hynek Štichauer, Pardubice 8 9 12 29
5. Zdeněk Simota, Plzeň 9 12 7 28
6. Zdeněk Holub, Praha 13 4 10 27
7. Martin Málek, Březolupy 9 7 10 26
8. Ondřej Smetana, Praha 10 8 7 25
9. Petr Chlupáč, Praha 7 10 7 24
10. Josef Franc, Praha 9 DNR 12 21
11. Michal Škurla, Praha 7 6 7 20
12. Daniel Klíma, Praha 1 8 6 15
13. Filip Hájek, Praha 3 4 1 8
14. Jaroslav Petrák, Pardubice 3 4 NS 7
15. Patrik Mikel, Pardubice 1 3 2 6
16. Martin Gavenda, Březolupy 2 1 2 5
17. Matěj Kůs, Praha 3 NS NS 3
18. Václav Kvěch, Plzeň NS 1 1 2
19. Daniel Šilhán, Pardubice 0 NS NS 0
Při boji o mistrovské body byla pořádná tlačeni: Zdeněk Holub (žlutá), Filip Hájek (modrá), Eduard Krčmář (bílá) a Zdeněk Simota (červená)

Foto: Karel Herman a Pavel Fišer

Daniel Klíma (modrá) vystrčil růžky pořádně vysoko v sedmé jízdě – vede před Martinem Málkem (červená), Václav Kvěch (žlutá) a Patrik Mikel (bílá)

Josef Franc míří do Březolup s vidinou zlepšení své reputace

Březolupy – 12. října
Bude jich šestnáct. Plochodrážníků, kteří se dnes po obědě přijdou představit březolupskému publiku při slavnostním nástupu třetího finále mistrovství republiky jednotlivců. Jen tři z nich se budou moci pochlubit, že ve své kariéře finálový mítink nejstaršího motoristického šampionátu naší země vyhráli. Václav Milík třináctkrát, Josef Franc dvakrát a Martin Málek jednou. Pokud se týká titulů mistra republiky, seznam bude ještě kratší. Václav Milík a Josef Franc. Ať už to na samém hrotu letošní závěrečné klasifikace dopadne ve prospěch pardubického kapitána či Jana Kvěcha, jenž ztrácí pět bodů, jeden fakt je jistojistý. Josef Franc své dva předchozí primáty neobhájí. Ale něco takového pražské eso, jenž při neúčasti Jaroslava Petráka bude nejstarším finalistou, rozhodně nemůže rozhodit z konceptu, dle něhož chce odpoledne na Moravě vystupovat jako skutečný šampión.

 

Nešťastný tréninkový start

Josef Franc se dnes v Březolupech chce chovat jako správný šampión

„Nedbalá školácká chyba,“ vrací se Josef Franc ve svých vzpomínkách o měsíc dopředu, kdy se kolotoč českého finále teprve zastavoval na plzeňských Borech. „Ale vyřadila mě z mistrovství republiky. A přitom než jsem to v tý Plzni zahodil, měl jsem úplně skvělej‘ pocit. Pak jsem byl zklamanej‘, ale myslel jsem na mistrovství světa družstev. A nechtěl jsem si dovolit rozbít si držku ještě jednou.“

Stále ještě úřadující dvojnásobný mistr republiky prožil smolný příběh již v úvodním finále na pražské Markétě. Zatímco o deset dnů dříve při Velké ceně UNITOP létal jako stíhačka, nyní jakoby se změnil v práškovací letadlo. Které ke všemu nestihlo dvouminutový startovací limit. A pak přišla Plzeň a Josef Franc místo progresu ze své šesté pozice, zamířil o dalších šest příček dolů.

„Ale byl to fofr na tom startu, že jsem ani nestačil reagovat,“ povzdechne si Josef Franc ještě jednou nad svým plzeňským pádem. „Ani by mě nenapadlo, že bych nejel třetí finále a musel čekat na divokou kartu. To jsem rád, že mě nakonec nominovali a jedu si zlepšit reputaci. A skončit na bedně.“

 

Spřádání plánů na rok 2020

Zatímco o titul v mistrovství republiky jednotlivců už přišel, týden po Plzni se s pražskou Markétou dostal na extraligový trůn při vyvrcholení soutěže v Pardubicích. „Od tý Plzně je to neslaný, nemastný,“ říká. „Byla to řacha na záda, tak jsem bral prášky. V Pardubicích jsem je vysadil, tak se mi taky jelo na hovno.“

Josef Franc už spřádá plány na další sezónu

Nicméně nejstarší muž dnešního startovního pole nepodléhá skepsi. „V Březolupech se zkusím polepšit,“ slibuje. „A začít makat na další sezóně. Ta letošní byla taková výpadková. Proto chci příští rok zatáhnout. Nevím, možná je to jedna z mých posledních sezón.“

A tak si nastavil ambiciózní cíle. „Přál bych si jet kvalifikace mistrovství světa a SECu,“ odhaluje svá přání na plochodrážní kampaň s dvojicí dvacítek v letopočtu. „Nechci spoléhat na divokou kartu. Ale z dvanáctýho místa v mistráku se tam asi spíš nedostanu.“

 

Místo mistra republiky vicemistrem světa

Josef Franc se v uplynulých dvou sezónách mohl chlubit také mistrovským double. Vedle klasické dráhy totiž triumfoval i v domácím šampionátu na dlouhé dráze, ať již z Kopřivnice či z Mariánských Lázní. Letos takový výkon nezopakuje, protože po nešťastném defektu přišel i zlato i na západočeském oválu.

Na dlouhé ztratil domácí titul, ale stal se vicemistrem světa

Nicméně na konci dlouhodrážního finále světa stál na pódiu v Rodenu, celkově byl v seriálu pátý, ale především se ve Vechtě s českým nároďákem stal vicemistrem světa. „Konec na dlouhý dobrý,“ souhlasí. „Ale celá sezóna byla neslaná, nemastná,. Na první finále jsem měl perfektní motorku, ale nebyly starty. Pak jsem si to pokazil. Začal jsem závodit a probral jsem se až pozdě.“

A přitom nechybělo mnoho a seznam českých plochodrážních světových šampiónů se mohl zdvojnásobit. „V průběhu závodu jsem to netušil,“ svěřuje se Josef Franc. „Ale pak kluci říkali, že jsme skutečně dvě kola jeli na mistra světa.“

 

Foto: Pavel Fišer a Karel Herman

Martin Gavenda chystá dráhu více než sám sebe

Březolupy – 11. října
Nikdo jiný než on letos nestál na nejvyšším stupínku březolupského pódia. Podobně by se dalo marketinkově obalit, že vyhrál dubnový přebor na jihomoravském stadiónu, který od té doby žádný plochodrážní mítink nehostil. Nicméně on sám si uvědomuje, že zítřejší třetí finále českého individuálního šampionátu bude šálek zcela jiného čaje, byť na druhou stranu připouští, že vítězství v loterii také přichází nečekaně. Avšak Martin Gavenda musel ještě dnes připravovat závodní trať, protože v uplynulých dnech pršelo nejen v Divišově.

 

Kromě Martina Gavendy bude zítra v Březolupech více uchazečů o poháry

„Nijak extra,“ odtuší Martin Gavenda odpověď na otázku, jak se na zítřejší závod, kam dorazí také jeho sousedé, chystá. „Vždycky když jsem se chystal, stálo to za hovno. Ta to letos nechávám.“

Nicméně je tu přece jen primát jediného letošního vítěze březolupské ploché dráhy. „Že bych vyhrál letos podruhé, je asi stejná možnost, že bych vyhrál ve sportce,“ žertuje. „Ale uvidíme, jak to bude zítra vypadat.“


Práce na ovále:

Nad Březolupy shazovaly dešťové mraky svůj zlověstný náklad již od pondělka. Vesměs však šlo o epizodní události, ovšem s výjimkou včerejšího dne, kdy pršelo opravdu hodně. Nicméně stav oválu není takový, že by se v současné době uvažovalo o zrušení zítřejšího závodu. Navíc se dnes na závodní trati usilovně pracovalo a ruku k dílu přiložil také Martin Gavenda.

První zatáčka březolupského oválu před dnešním soumrakem

Foto: Karel Herman a Martin Gavenda

Petru Chlupáčovi je osmička již malá

Praha – 11. října
V žádném případě se nedá říct, že by byl ve stínu svého klubového kolegy Jana Kvěcha. Jen má prostě ve svojí občance u roku narození o jednu číslici větší hodnotu. A tak se vlastně ubírá podobným vývojem. S tím se však nechce smířit. Petr Chlupáč se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by se do světového finále juniorů chtěl vrátit jako regulérní účastník. A také, že mu osmička závěrečného pořadí šampionátu republiky je příliš malá.

 

Petr Chlupáč si finále juniorského světa užíval

„Zatím o ničem nevím,“ reaguje Petr Chlupáč na otázku, zda jeho pozvání na středeční juniorský závod do Zielonej Gory souvisí se zájmem klubu o jeho služby v lize. A tak raději otočme list na stránku s pardubickým vyvrcholením juniorského mistrovství světa.

„Pátek v Pardubicích byly hezký závody,“ rozzáří se junior pražské Markéty. „Na takovej‘ závod je člověk nabuzenej‘. V týmu jsme tam byli všichni. Já, Aďa, Fíla, táta.“

Premiéra mu nevyšla rozhodně špatně. Pouze v rozjížďce s číslem jedenáct vyšel bodově naprázdno. Avšak to se s ním na startovním roštu seřadili favorité Jaimon Lidsey, Glub Čugunov a Dominik Kubera, jejichž ambice přece jen ležely někde jinde.

„Byl jsem spokojenej‘,“ netají se, přičemž se rozhodně nechce ustrnout ve svém závodnickém vývoji. „Ale příští rok by to chtělo zopakovat. A nejen na divokou kartu…“

Petr Chlupáč by rozhodně nechtěl jet finále juniorského mistrovství světa naposledy

Zítra Petra Chlupáče čeká závěrečné finále českého mistrovství jednotlivců. V Plzni si pojistil místo v elitní osmičce a vůbec poprvé se při své kvalifikaci do nejvyššího levelu nejstaršího motoristického šampionátu naší země nemusel spoléhat na své působení v přeboru.

„Těším se jako na každej‘ závod,“ komentuje své zítřejší ambice Petr Chlupáč, jinak šestý muž aktuální klasifikace. „A doufám, že budu líp než osmej‘. Jde o reprezentaci…“

 

Foto: Pavel Fišer

Místo cesty do USA bude Zdeněk Simota útočit na český bronz na Moravě

Březolupy – 10. října
V současné době měl být na palubě letadla deset kilometrů někde nad Atlantikem, aby v Auburnu posílil výběr světa v jeho tradičním test matchi proti týmu USA. Jenže všechno se to nějak zamotalo, takže místo Kalifornie si v sobotu bude užívat moravské Březolupy. Zdeněk Simota se magazínu speedwayA-Z svěřil, že být čtvrtý o bod za Eduardem Krčmářem nepředstavuje žádnou jistotu.

 

Zdeněk Simota měl po Pardubicích letět do USA, ale nakonec pojede v Březolupech

„Neměl jsem ani jet,“ svěřuje se Zdeněk Simota, že se konečnou klasifikací mistrovství republiky jednotlivců mohl zřítit pořádně dolů. „Dostal jsem totiž od Luboše Tomíčka nabídku letět na utkání USA versus Zbytek světa. Nakonec to padlo. Pan Moravec neměl radost, že jsem nechtěl jet Březolupy. Ale pak, když jsem mu poslal esemesku, jestli přece jen nemůžu jet mistrák, odpověděl, že do startovky ještě nikoho nedal.“

Sobotní závod tak dostává pořádný náboj. Eduard Krčmář totiž bude útočit na Jana Kvěcha, jenž by rád zase udeřil na Václava Milíka. Jenže na druhou stranu si slánské eso bude muset dát ukrutný pozor na Zdeňka Simotu, aby mu v konečném součtu nevyfouknul třetí místo.

„Jsem o bod za Edou, o čtyři za Kvěchounem,“ přemítá Zdeněk Simota. „To je třeba jeden defekt. Jen doufám, že nebude u mě. Hodně tím bude míchat Pepa. Bude brát body všem, ale mně snad ne.“

V neděli se jeho cesta závodem všech závodů zastavila ve čtvrtfinále

Uplynulý víkend jihočeský borec oblékající plzeňskou vestu nechyběl na startu závodu všech závodů. „Když jsem viděl tu dráhu v první zatáčce, říkal jsem si, že doufám, že nepostoupím,“ netají se. „Ale zlepšovalo se to a šel jsem do čtvrtfinále. V první jízdě jsem byl blízko Milíčka a Frickeho. Nebylo to špatný, ale měl jsem udělat změny.“

Do nastavení však sáhnul, když bylo pozdě. „Přišel za mnou ten anglickej vousatej‘ rozhodčí, co nám v depu říkal povlaky,“ povzdechne si Zdeněk Simota. „A že musím vyhrát poslední jízdu, abych postoupil. Změnil jsem to, ale startoval jsem od prken a to bylo bez šance.“

Pretendenti českých medailí:

Václav Milík: leader – 30 bodů

Václav Milík neprohrál v letošním šampionátu jedinou jízdu
Kapitán extraligových Pardubic se ještě během léta několikrát nechal slyšet, že se těší až devatenáctku na konci letopočtu vystřídá dvacítka a letošní zatrolená sezóna skončí. Pravda, zažil už lepší, mnohem lepší časy. Navíc všechno rozhodně nemůže hodit na skládku nepovedených zmetků. Skvěle se osvědčil jako kapitán českého týmu při Speedway of Nations a také stříbro z evropských dvojic má svou skvělou hodnotu. A v nejhorší extraligové sezóně Pardubic od roku 2006 má individuální šampionát své nesporné místo ve výkladní skříni Václava Milíka. Dvěma maximálními triumfy v dubnové Praze a v zářijové Plzni má po dvou letech nakročeno k návratu na trůn a to s plnou parádou. V Březolupech si v sobotu může jako jediný dovolit luxus tu a tam nějaký ten bodík ztratit. Pakliže vskutku bude mistrem, získá svůj již pátý primát v pořadí, čímž se postaví na roveň s Lubošem Tomíčkem nejstarším. Více titulů by měli již jen Bohumil Brhel (6), Antonín Kasper mladší (7) a pochopitelně nedostižný Jiří Štancl (12). A necháme-li u slova ještě statistiku, ze současných finalistů nevyhrál závod ranku mistrovství republiky nikdo jiný než on, Josef Franc a Martin Málek.
Jan Kvěch: 2. místo – 25 bodů (5 bodů ztráta na Václava Milíka)
Když Václav Milík ve Mšeně v říjnu 2012 v rozjezdu porazil Lukáše Drymla a stal se prvně českým šampiónem, chodil se svými bratry na motokros a snil, že se bude jednoho dne také prohánět terénem za řidítky závodního motocyklu. Ostatně při rodinné tradici se nebylo, čemu divit. Dědeček Václav byl svého času továrním závodníkem strakonické ČZ a střídal silniční okruhy a terénní závody. Otec Václav jezdil enduro, v němž to strýc Petr dotáhl k evropským vavřínům a dvěma nominacím do prestižního Trophy Teamu v šestidenní. Jan Kvěch ještě v dubnu v Praze možná šokoval svým třetím místem, ale vzhledem k progresu v sezóně se již jeho stříbro z Plzně bralo tak nějak automaticky. Na Václava Milíka ztrácí v aktuální klasifikaci pět bodů, což znamená, že před Březolupy musí sbalit dceru matky Štěstěny.

Pohled na Jana Kvěcha na pódiu českého závodu není vůbec šokující, upřímně řečeno
Eduard Krčmář: 3. místo – 22 bodů (8 bodů ztráty na Václava Milíka, 3 body ztráta na Jana Kvěcha)

Eduard Krčmář dozajista neřekl poslední slovo
Už je to dlouhých čtrnáct let, když si jako malý kluk chodil pro medaile z fidorky, které vyráběla Jana Kasperová. S elegancí sobě vlastní se probil na špičku stopětadvacítek i dvěstěpadesátek a v pětistovkách se s ním jako s favoritem počítalo tak nějak automaticky. Roku 2016 přišel o bronz v šampionátu jednotlivců až po rozjezdu s Matějem Kůsem. Předloni byl vicemistrem, loni mu vysněný titul unikl o jeden bod a ještě mu v dodatkové jízdě sebral Václav Milík stříbro. Vsaďte se, že pozítří přijde na nástup v Březolupech s kamennou tváří a neřekne vůbec nikomu žádnou prognózu. Ale jakmile se spustí dolů z depa, nechá mluvit zcela jiné argumenty. Vždyť stříbro nemá zas až tak daleko a za půl roku tak či onak začne nová sezóna.
Zdeněk Simota: 4. místo – 21 bodů (9 bodů ztráty na Václava Milíka, 4 body ztráty na Jana Kvěcha a 1 bod ztráty na Eduarda Krčmáře)
Budeme-li se držet těsně při pevné zemi, Zdeňkem Simotou seznam uchazečů o letošní medaile ve své podstatě končí. Svou první medaili v nejstarším motoristickém šampionátu naší země získal již před čtrnácti lety ve Mšeně. Bystrým čtenářům není třeba dávat najevo, že v té době Jan Kvěch nechodil ani do první třídy. Bronz se stal jeho dosavadním mezníkem, protože jej zopakoval v letech 2006 a 2017. Shodou okolností se tak pokaždé stalo v Březolupech. Jenže v ploché dráze nikdy neplatí teorie pravděpodobnosti, obzvlášť je-li potřeba porazit takové veličiny, které má v aktuální klasifikaci před sebou. Na druhou stranu, nikdy nevíte, co se stane.

Vedle přebornického titulu by se Zdeněk Simota rozhodně nebránil zisku medaile v mistrovství republiky

Foto: Pavel Fišer a Karel Herman