Pardubice – 14. dubna
Pakliže patříte k příznivcům ploché dráhy, určitě jste v dnešním pětibodovém vládním programu rozvolňování opatření nouzového stavu hledali nápovědu, kdy by konečně mohla letět páska nahoru. Jenže až osmého června bude možné pořádat sportovní akce s účastí do padesáti osob. A nikde ani slovo o otvírání hranic, byť třeba jen pro sportovce. Na zprávy pochopitelně čekala i česká plochodrážní exekutiva.
Sportovní komise dnes hodlala zveřejnit oficiální komuniké s informací, že se na území České republiky žádný závod nebude konat minimálně do konce května. Nyní je však jasné, že muži v čele disciplíny musí sáhnout k daleko hlubším řezům, když je ohrožen i červnový program.
Bližší detaily by mohl přinést již zítřek.
Do pásma ohrožení se díky opatřením Babišovy vlády dostává i česká velká cena
Česká Třebová – 13. dubna
Letošní plochodrážní jaro je plné otazníků. A zřejmě ani úterní informace od sportovní komise nepřinesou přesné odpovědi, kdy vlastně sezóna začne. Jedna věc je ale jasná. Česká plochodrážní ročenka bude mít sice pochopitelné zpoždění, ale přesto vyjde i v šestnáctém roce své existence. Děkovat je potřeba všem jejím reklamním partnerům, kteří ačkoliv nejsou v ideální ekonomické konstelaci, přislíbili svou štědrou podporu zachovat. A dali jasně najevo, že ve světě ploché dráhy se lidé jen tak nevzdávají.
Česká plochodrážní ročenka si cestu ke svým čtenářům najde také letos
Chabařovice – 12. dubna
V úterý vláda umožnila provoz venkovních sportovišť, pochopitelně za podmínky dodržení bezpečnostních a přísných hygienických regulí. V Chabařoviccíh využili situace a jejich areálem se opět rozléhal zvuk plochodrážních motocyklů.
Adam Nejezchleba (vlevo) a Petr Marek trénovali v Chabařvicích
Všechno začalo ve čtvrtek. Po dohodě se manažerem a trenérem Ladislavem Šifaldou zde trénoval Petr Marek. Vedle něho se zde včera objevil také Adam Nejezchleba.
Oba kolibříci si užili ježdění od deseti do šestnácti hodin. Vedle tréninku se v areálu rovně konala brigáda a pokračovalo se v úpravě klasického oválu.
Štramberk – 11. dubna
Z nováčků, které na ovály vynesla renesance kopřivnické ploché dráhy, se dostal prozatím nejdál. Debutoval předloni, aby se už v loňském roce dostal mezi širší juniorskou špičku. Letos se chtěl posunutou ještě dál, avšak svět má svých starostí s koronavirovou pandemií až nad hlavu. Ostatně nechme o tom hovořit Jana Macka samotného.
Renesance oválu přináší šanci
Jan Macek si povídal s magazínem speedwayA-Z
V první půli devadesátých let s kopřivnickou vestou závodili nejen jeho otec Jan, nýbrž také strýc Miroslav Křenek. Dalo by se říct, že on měl tedy cestu do sedla plochodrážního speciálu přímo nalinkovanou. Jenže v září 2008, kdy mu bylo sedm, zabouřily závodní motory na Letním stadiónu naposledy. Před listopadem 2016, kdy místní pořadatelé znovu začali pracovat na dráze, se zdálo, že mimo ledů na Větřkovické přehradě je se sportem levých zatáček v Kopřivnici nadobro amen.
„Já jsem se zajímal o plochou dráhu už odmala,“ vyznává se Jan Macek. „Vždycky jsem si říkal, že jednou bych chtěl také osedlat plochodrážní speciál, ale nebylo jak a kde. Pak se začal oživovat kopřivnický ovál. Tak jsme si s Richardem Dufkem řekli, že to zkusíme. Abych se mohl aspoň vozit, sehnali jsme motorku a tím to všechno začalo.“
Jan Macek v akci během první sezóny své kariéry
Nejprve samozřejmě v tréninkovém rytmu. „Moje první krůčky byly těžké,“ uznává. „Měl jsem respekt z motorky a vůbec neměl tucha, jak na tom jezdit. Trénoval jsem, kde se dalo. Hlavně zezačátku v Divišově a vedl mě Adrian Rymel. Celkem rychle jsem vyvolal menší smyk.“
Kopřivnický nováček měl možnost předvést svůj um rovněž před diváky, protože dostal možnost absolvovat ukázky během závodů. „Vložené jízdy před publikem mě naplňovaly,“ svěřuje se. „Je to super pocit být všemi těmi lidmi podporován.“
Tréma rychle opadne
S juniorským národním týmem loni v Liberci
Den D přišel osmého července roku 2018 v Žarnovici. Kopřivnice se po devatenácti letech vracela do mistrovství republiky juniorských družstev. V sestavě byl kromě Jana Macka rovněž Roman Marek, který také nastupoval do vůbec prvního závodu své kariéry.
„Cítil jsem se vystrašeně,“ připouští Jan Macek svou tehdejší trému. „Nevěděl jsem, jak se pojede s dalšími třemi jezdci. Ale jak člověk nasadí helmu a rozjede se, tak stres opadne. Škoda zadřeného motorku, ale tohle k ploché dráze patří, co se dá dělat.“
Kopřivnice tehdy skončila na posledním šestém místě, ale nebýt porouchaného motoru, kdo ví… Smůlu tehdy měli i Josef Novák a Michal Danko v pardubických vestách, takže v konečném součtu dali do kupy jen o tři body více než Moravané.
Na ostří nože: zleva Daniel Šilhán, Jaroslav Petrák a Jan Macek
Do konce předloňské sezóny Jan Macek stihnul ještě juniorku v Divišově a pár dalších závodů, z nichž byl nejlepší přebor ve Svitavách. „Ano, vzpomínám si,“ rozjasní tvář při vzpomínce na své šesté místo. „Ten závod byl na mé schopnosti vydařený. A to jsem měl radost.“
V té době už věděl, že plochodrážní cesta je pro něho ideální volbou. „Jak říkám, vždy jsem chtěl jezdit plochou dráhu,“ souhlasí. „A byl jsem připravený na další sezónu jak fyzicky, tak psychicky.“
Sezóna na ruby
Druhý tým loňské první ligy: zleva Tomáš Wanke, Roman Marek, Jan Macek a Michal Škurla
Velkou novinkou loňské sezóny byl comeback Kopřivnice do první ligou. Pod hlavičkou titulárního sponzora Walbo se moravský celek stal štikou soutěže. Mnohdy potrápil i pražskou Markétu, která si předloňskou triumfální bilanci prodloužila o další čtyři zářezy.
„Líbilo se mi to hodně,“ uvažuje Jan Macek. „Přece to je jeden z dobrých závodů a umístění podle mě bylo suprové. Úchvatný výkon mojeho týmu. A nakouknout do extraligy bylo také super.“
V přeboru byl loni čtrnáctý, když mu opět sedly nejlépe Svitavy. Stěžejnější byly ovšem juniorské soutěže. V české juniorce byl devátý, v její samostatné klasifikaci do devatenácti let šestý. Ve družstvech zůstalo Kopřivnici poslední místo. Na druhou stranu se Jan Macek objevil i v nároďáku a jezdil polskou soutěž.
Jan Macek v akci
„Všechny ty závody byly pro mě zkušenosti a jsem hodně rád, že jsem měl takové možnosti,“ zůstává ve svém hodnocení hodně skromný. „Hodnotit to tak nemůžu, protože moje výkony nebyly nejlepší, ale měl jsem radost z toho, že můžu vůbec takové závody jet.“
V lednu se svezl na šroubcích a pak se život zastavil pandemií koronaviru. „Na letošní sezónu jsem se připravoval celou zimu,“ prozrazuje kopřivnický plochodrážník. „Makal jsem na sobě. Letošní sezónu jsem chtěl zatáhnout a dosáhnout nejlepších výsledků. A teď musíme jen čekat a doufat, že vše zmizí.“
Jan Macek děkuje:
„Největší díky všem mojím blízkým, mechanikům, řidičům a hlavně tomu, kdo mě k ploché dráze dostal, a to je Richard Dufek.“
Svitavy – 9. dubna
Žluťáskům, těm je tu hej! Ve své honičce za kvetoucími podběly, petrklíči či plicníky si mohou vyzkoušet maximální rychlost z výjezdu, aniž by laborovali s předstihem či převody. A ve svém krátkém životě jim je absolutně buřt, že ochozy svitavské Cihelny zívají prázdnotou. Místní pořadatelé ovšem nejsou bezstarostnými motýli. Tolik se těšili na sezónu, o níž zatím vědí jenom to, že první květnovou sobotu na jejich stadiónu rozhodně nebude mávat divákům vítěz prvního finále mistrovství republiky jednotlivců.
Jasný verdikt přinese úterý
Před jedenácti lety Lukáš Dryml ve Svitavách získal svůj poslední titul mistra republiky jednotlivců, byť do závodu nastupoval s tříbodovou ztrátou na Josefa France
„Nepojede se to, karanténa nám zrušila všechny práce na stadiónu,“ smutní Richard Berger, předseda klubu. „Je to špatný, asi odpískáme celou sezónu jako Chabařovice. Přemejšlíme o tom. Budeme se snažit připravit se, ale ještě nemáme vaky, vládní opatření nám to zastavily.“
Čeští plochodrážní pořadatelé však již mnohokrát dokázali, že k předčasnému stahování kalhot mají daleko asi stejně jako Jan Lucemburský v bitvě u Kresčaku. Zatím se závodními nadějemi obecně vzhlížejí spíše k červnu než ke květnu. A konec konců letní prázdniny by letos vedle školáků nemusely mít ani stadióny a sportovní komise si v současné krizi počíná jako ostřílený mořský vlk.
„Všechno budu řešit v úterý s panem Moravcem,“ připomíná Richard Berger termín, v němž se dozvíme konkrétní informace. „Tam se rozhodne, zatím nic jistýho není, ale druhýho se určitě nepojede. Uvidíme, jak to dopadne. Až skončí karanténa, bude ještě trvat, než dáme stadión do kupy.“
Vzácné návštěvy mistrovství republiky
Svitavská Cihelna byla mimořádným zjevem již v době svého vzniku. Už jen proto, že se v půli osmdesátých let plochodrážní stadióny běžně nestavěly. Na časové osy jí byly nejblíže Chabařovice a Zohor, jenže od otevření jejich bran uběhlo již více než desetiletí.
Nebylo také běžné, aby závodní premiéru poskytl mezinárodní závod jako Dunajský pohár ve Svitavách v sobotu 28. června 1986. Na čtyřutkání Československa s Maďarskem, Rakouskem a Jugoslávií proudily davy lidí a pořadatelé nelitovali, že prodejní stolečky se vstupenkami a programy umístili daleko před vstupní bránu.
V červenci 1971 pršelo, přesto se na mistrovství republiky U Tabačky přišly podívat davy diváků
Další ploché dráhy následovaly a stále ještě novotou vonící Cihelna viděla mítinky, o nichž se mohlo jiným drahám jen zdát. Dunajský pohár se stal tradicí, ale vedle jiných se zde konal kontrolní závod reprezentantů, extraligy, pohár míru a přátelství juniorů z komunistických zemí či ligový pohár, pozdější Pohár světa motorů, tedy individuální klání nejlepších borců extraligy.
Mistrovství republiky však nikdy. Nejstarší motoristický šampionát naší země se do Svitav podíval čtyřikrát, když se plochá dráha jezdila ještě na starém stadiónu u tabákové továrny, kde je dnes plovárna. Cihelna jej hostila až v září 2009. Poslední finálový závod přinesl jedno z nejlepších vyvrcholení celé historie. Lukáš Dryml v něm smazal tříbodový odstup od Josefa France a titul mu sebral v klíčovém rozjezdu.
Závody ranku mistrovství republiky jednotlivců ve Svitavách:
datum:
stadión:
nejlepší trojice:
14.5.1967
U Tabačky
1. Antonín Kasper (Viktoria Žižkov), 2. Antonín Šváb (Slaný), 3. Jan Holub (České Budějovice)
3.7.1971
U Tabačky
1. Milan Špinka, 2. Jiří Štancl, 3. Václav Verner (všichni RH Praha)
2.7.1972
U Tabačky
1. Milan Špinka, 2. Václav Verner, 3. Jiří Štancl (všichni RH Praha)
11.8.1973
U Tabačky
1. Milan Špinka, 2. Jiří Štancl (oba RH Praha), 3. Zdeněk Majstr (Slaný)
12.9.2009
Cihelna
1. Lukáš Dryml (Pardubice), 2. Matěj Kůs, 3. Adrian Rymel (oba Praha)
2.5.2020
Cihelna
v řádném termínu se určitě neuskuteční, o posunu v kalendáři či zrušení se rozhodne v úterý
Londýn – 9. dubna
Dvanáct měsíčků sedících okolo svého ohníčku má další téma pro diskuzi. Květen se už těšil, kterak vůbec poprvé ve svém dlouhém životě korunuje světové šampióny družstev. Jenže díky potvoře mikroskopické velikosti se toho úkolu opět zhostí říjen. Londýnská společnost BSI totiž dnes odpoledne oznámila přesun Speedway of Nations na podzimní náhradní termín a Filip Šitera promluvil z duše všech fanoušků, že se už nemůže dočkat, aby sezóna konečně odstartovala.
Filip Šitera se letos dostal ke slovu pouze v Berlíně
Koronavirus odložil semifinále světového šampionátu družstev až na 25. a 26. září. Po odvolání závodu v Landshutu se obě skupiny utkají v lotyšském Daugavpilsu. Finále bude posléze na programu víkendu 24. a 25. října v Manchesteru.
„Teď jsem to akorát čet‘,“ prozrazuje Filip Šitera, že si zprávu přečetl, sotva se vrátil z tréninku na kole. „Dobrý bude, že naši kluci budou rozjetý. Ale to všichni ostatní. Máme čas, hlavně aby to klaplo. Uvidíme, jak to bude s hranicemi, to maj‘ asi posichrovaný, aby v Anglii nejeli jenom Angličani (smích). Proto Speedway of Nations asi začíná až v září, hledali všechny možný alternativy.“
Speedway of Nations má nový kalendář
Improvizace se letos stala běžným chlebem všech organizátorů. „Nevěřím ani v mistrovství světa juniorů v červnu,“ souhlasí český reprezentační kouč. „Nemusí to bejt‘ ani ta samá lokalita. Uvidíme, jak to bude. Věřím, že se sezóna rozjede. Už aby to začalo!“
