Praha – 13. září
V duchu praxe své doby závodil ve více motocyklových disciplínách. Měl i plochodrážní ESO, nicméně ježdění na oválech považoval za fádní a nikdy se s ním na start žádného mítinku nepostavil. Jeho synové psali úspěšné kapitoly československého endura, především Petr se svými úspěchy v Šestidenní či evropském šampionátu. Až vnukové se dostali ke sportu levých zatáček. Starší Václav laboruje se zády, zatímco mladší Jan prožívá sezónu jako hrom. Ovšem rodinný rekord nejlepšího výsledku při Zlaté přilbě stále drží dědeček Václav Kvěch.
Směr Stralsund
V sobotu nebyl Jan Kvěch příliš spokojený. Nejenže při libereckém přeboru skončil až devátý, ale po pádu v rozjížďce s číslem osmnáct si naříkal na bolavé koleno. To už věděl, že dnes při pardubické extralize nepojede, jelikož jeho vrcholem týdne je evropské juniorské finále ve Stralsundu. Už byl také držitelem divoké karty pro vyvrcholení mistrovství světa juniorů v Pardubicích a zdravotní patálie by byly to poslední, co by si přál.
„Ještě v neděli jsem si na to nemoh‘ stoupnout,“ ujímá se slova Jan Kvěch. „V pondělí jsem proto šel na rentgen a tam mi řekli, že dobrý. Ve Stromovce jsem byl dva dny na rehabilitaci. Dával jsem motory na repasi, dnes budu dodělávat motorky, proto nebudu v Pardubicích. Zejtra možná uteču dřív ze školy a jedeme do Stralsundu.“
Jan Kvěch do mistrovství Evropy juniorů vstoupil z pódia semifinálového závodu v Rovně, ale jaké ambice chová v souvislosti se sobotním finále? „Bylo by hezký udělat tam výsledek,“ přemítá. „Nebyl jsem ve Stralsundu, ale Zdeněk Holub mi říkal, jak to tam vypadá, a na co se připravit.“
Petr Moravec vysvětluje volbu Jana Kvěcha na divokou kartu pardubického finále mistrovství světa:
„V tuto chvíli je nejlepší junior, je výkonnostně nejlepší. Jel v Pardubicích dobře, rozhodla výkonnost, jediné kritérium.“
Vedle evropského finále do jednadvaceti let čeká Jana Kvěcha rovněž debut ve světovém finále stejné věkové kategorie, protože mu pardubičtí pořadatelé udělili divokou kartu pro svůj závod. „Jsem rád, že jsem to dostal,“ netají se pražský závodník. „Budu se snažit udělat co nejlepší výsledek. Konkurence tam je, musím se s tím vypořádat. Budu se snažit udělat co nejlepší výsledek.“
Na sedmnáctku AMK Zlatá přilba nominoval Patrika Mikela, osmnáctku nabídl Josefu Novákovi, který se jí však dobrovolně zřekl vzhledem ke svému stále ještě nepříliš vysvětlenému konci kariéry. Druhým náhradníkem se proto stal Petr Chlupáč. Filip Hájek má od promotéra divokou kartu na celý seriál.
Dědečkův rodinný rekord
Jak již víme, Václav Kvěch nejstarší nikdy nestartoval v žádném plochodrážním závodě, přesto se však zapsal do análů Zlaté přilby Československa. Vysvětlení této záhady není zas až tolik složité. Při renesanci legendárního klání, jež za dva týdny oslaví sedmnáctku, se první tři ročníky vrátily na dostihové závodiště. A vedle plochodrážníků v něm zápolily také terénní motocykly dle specifikace „J“ tehdejších reglementů.
Dědeček českého reprezentanta absolvoval Zlatou přilbu šestnáctý den měsíce září roku 1962. V rozjížďce kubatury 250 ccm skončil dvanáctý. V dochovaném programu, který si s pečlivostí sobě vlastní přímo na závodišti vyplnil Václav Vítek z Divišova, figuruje se svou ČZ se startovním číslem dvanáct na druhém místě opravné jízdy.
Tím se kvalifikoval do finálové jízdy útěchy, tedy tehdejší obdoby dnešního malého finále, kde se motokrosaři již potkali přímo s plochodrážníky, kteří však startovali o 49 sekund později za nejsilnější terénní kubaturou. Přesto hráli prim. V čase 8:48,8 sedm kol obkroužil nejrychleji plzeňský Karel Polák. Jistě není bez zajímavosti páté místo Josefa Laštovky, pozdějšího kouče Pardubic i národního týmu, a také fakt, že se Václav Kvěch ve své kategorii potkal s Josefem Průšou.
Petr Moravec objasňuje šanci pro české juniory dostat se do startovní listiny Zlaté přilby:
„Ve startovní listině Zlaté přilby jsme na rozdíl od divoké karty pro mistrovství světa upřednostnili našeho Patrika Mikela. Ale druhým náhradníkem bude nejlepší Čech při Zlaté stuze.“
Vnuk jeho bratra Karla, pochopitelně rovněž Karel, dnes pokračuje za řidítky malého motocyklu v rodinné plochodrážní tradici. Ale zpátky k Václavu Kvěchovi. V Pardubicích před šestapadesáti lety dojelo do cíle finálové jízdy útěchy jedenáct závodníků, ale on byl mezi šesti odstoupivšími.
„Já ale Zlatou přilbu nejedu,“ vytřeští Jan Kvěch oči, že by letos mohl vylepšit letité umístění svého dědečka v závodě všech závodů. Nicméně to nemusí být vůbec jisté. Organizátoři totiž nabízí post druhého náhradníka nejlepšímu Čechovi ze Zlaté přilbě. A pakliže někdo do Pardubic nepřijede a Jaroslav Petrák se rozhodne užívat si svou oblíbenou roli rezervisty, děj se vůle boží.
„Zlatou stuhu jedu,“ uvědomí si Jan Kvěch svou šanci. „Porazit dědu by bylo hezký. On se na plochodrážce jen svezl, že ho plochá dráha nebavila. Bylo by hezký udělat novej‘ rodinnej‘ rekord.“
Foto: Karel Herman a archív autora
