Juniorští mazáci budou hájit své posty proti mladým dravečkům

Plzeň – 8. června
Už to byly dva měsíce, co si Daniel Klíma ve Slaném poradil se všemi svými konkurenty a ujal se vedení v české juniorce. Postavení leadera bude hájit již v sobotu po obědě v Plzni. Na čele jeho pronásledovatelů je Petr Chlupáč, který ještě včera po pardubické extralize piloval starty, s nimiž není spokojený. A za ním záplava dravých mladíků, ačkoliv Adam Bubba Bednář mezi nimi bude bohužel chybět.


Tipujte:

Označte nejlepší trojici plzeňské juniorky:

View Results

Loading ... Loading ...

Daniel Klíma – na snímku v rozhovoru s Tomášem Topinkou – vede českou juniorku | foto Karel Herman

Pražský závodník a stále ještě aktuální leader v klasifikaci devatenáctiletých si v neděli v německém Brokstedtu přivodil otřes mozku. Včera chyběl v pražské sestavě v Pardubicích, přičemž potvrdil, že má od lékařů nařízený klid ještě o víkendu.

Pakliže by Adam Bubba Bednář na Borech startoval, startovní listina by se skládala výhradně z českých závodníků. Za těchto okolností se šestnáctým závodníkem stává Němec Mario Hausl, díky čemuž budou mít pořadatelé čtyři své zástupce ve startovním poli.

Vojtěch Šachl a Jaroslav Vaníček mohou pozítří jedině překvapit | foto Karel Herman

Boj o stupně vítězů již dnes slibuje dramatickou podívanou a oba pražští mazáci budou muset kalkulovat a mladší jezdeckou garniturou. Skvěle rozjetý je Jaroslav Vaníček, Jan Jeníček již letos také zaskočil nejednoho favorita. Matouše Kameníka si včera zezadu dlouho prohlížel Oskar Polis a Vojtěch Šachl proměnil první extraligovou rozjížďku svého života v trojbodový zisk.

Že v duelu se svými vrstevníky? No, a co, vždyť přesně ty samé bude mít za soupeře v sobotu na Borech. Čeká nás krásný závod, v němž dozajista o překvapení nebude nouze.

Startovní listina sobotní juniorky v Plzni:

1 Bruno Belan, Slaný
2 Štěpán Ševčík, Divišov
3 Mario Hausl, D – Plzeň
4 David Hofman, Pardubice
5 Radek Bambuch, Kopřivnice
6 Jan Jeníček, Pardubice
7 Jaroslav Vaníček, Praha
8 Michal Baštecký, Praha
9 Matouš Kamenik, Pardubice
10 Matěj Frýza, Plzeň
11 Petr Chlupáč, Praha
12 Jan Hlačina, Pardubice
13 Štěpán Melč, Plzeň
14 Oliver Schmid, Plzeň (250 ccm)
15 Daniel Klíma, Praha
16 Vojtěch Šachl, Praha
Matěj Frýza bude hájit plzeňské barvy | foto Karel Herman

Václav Milík má naražené zápěstí

Lodž – 8. června
Včerejší pardubická extraliga měla před sebou již jen poslední rozjížďku. Pardubice měly vítězství v kapse a na ovále se objevil Václav Milík. Kapitán domácích však prošel divokým pádem v první zatáčce. Do depa přišel pěšky, prohodil pár slov v jeho vratech s Eduardem Krčmářem a zmizel ve své dílně.

Václav Milík (červená) při včerejším duelu s Janem Kvěchem (bílá) | foto Karel Herman

„Mám naražené zápěstí,“ svěřil se dnes se svým zdravotním stavem. „Tak doufám, že to bude cajk. Uvidím, jak to dnes půjde na sparingu v Lodži.“

Václav Milík odskákal svůj pád naraženým zápěstím | foto Pavel Fišer

Když zemře opravdový kamarád

V sobotu večer jsem se sešel na velké ceně v Praze se svými bývalými spolujezdci a hlavně vynikajícími kamarády ze Speedway Clubu Chabařovice, Bohuslavem Polákem a Martinem Morávkem. Klábosili jsme o všem možném, ale hlavně o době, kterou jsme zažili společně při závodění v Chabařovicích. Řekl jsem jim, že chci svolat naši partu bývalých jezdců Ústí nad Labem a Chabařovic. A tam jsem jim sdělil, že chci pozvat také mého přítele, jednoho z největších, co jsem měl a mám. Vynikajícího plošináře, a hlavně člověka, který moc dobře věděl o čem život je. Pavla Mareše.

 

Nedávno jsem přišel o moji dceru, od té doby jsem mnoho věcí, co se týká života, přehodnotil. Třeba to, že když mi zemře opravdový kamarád, tak pláču. To se děje právě teď, když píši tento článek. V tu chvíli se s tím nedá nic dělat.

Pavla jsem poznal v Polepech u Litoměřic na ploché dráze. Bylo mi pět. Ústí nad Labem mělo v Polepech určitou dobu své zázemí. Náš dům byl od dráhy sto dvacet metrů. Hodně jezdců si po závodech mylo své motorky u nás na dvorku, i Pavel. Moje maminka jim, dělala k svačině chleba se sádlem a cibulkou. To doslova milovali.

Pokukovali po mé starší sestře, černovlásce, ale táta, tajemník místního svazarmu a hlasatel při závodech, byl přísný. Byla to super parta. No, ale Pavel Mareš, měl něco navíc. On měl v sobě človíčka, to byl přímo dar, který nemá každý. Na dráze to uměl, jeho jízdy po zadním kole byly světoznámé, a souboje s Jardou Volfem vešly do dějin.

Pavel Mareš

Pavel miloval život, jezdil na kole, měl vlastní loď. Určitě toho zažil mnoho krásného. Pak ale přišla zlá nemoc. Pavel bojoval. Mnozí z nás věděli, že to není dobré, ale lhali jsme sami sobě, že to nakonec dobré bude. Posílal jsem Pavlovi fotky z Polep. Byl nesmírně rád. Připomínaly mu krásné zážitky. Také jsme si volali. To bylo vždy nejtěžší. Musel jsem se moc držet, abych neudělal chybu.

Když jsem ale slyšel, jak byl za to zavolání šťastný, moc mi to pomohlo. Řekl jsem mu, že chci svolat posezení, a že bych ho moc rád navštívil. On mi řekl, že momentálně mu není dobře, a až se to zlepší, zavolá. Posílal jsem mu emaily, ale dlouho se neozýval, a tam jsem pochopil, že to asi není dobré.

V neděli jsem jel z garáže  asi v devatenáct hodin a zvonil telefon. Zastavil jsem, a říkám dobrý večer. Dobrý večer ozvalo se z druhé strany. Tady dcera pana Pavla Mareše. V tu chvíli jsem okamžitě věděl, že je zle. Pavel Mareš v neděli večer zemřel, oznámila mi paní Radka Benešová, Pavlova dcera.

V tu chvíli se mi vybavila podobná scéna, když mi do auta volali lékaři, že mi zemřela moje milovaná dcera Martinka. To jsme s vnukem jeli z ploché dráhy na Markétě. V krátkém období příliš mnoho bolesti. Dopisuji tuto vzpomínku opět se slzami v očích.

Nevím co je dál, když člověk zemře. Já sám sebe přesvědčuji, že se s lidmi, které jsem miloval, tam nahoře jednou setkám, a dám si s nimi nebeské kafíčko. Drahý Pavle, měl jsem Tě moc rád, budu na Tebe myslet, a doufám, že mě jednou svezeš na Tvé krásné lodi.

Čest Tvoji památce!