Uhlířské Janovice – 6. června
Stopětadvacítku chtěl odložit už loni. Jenže přišel Jaroslav Šůs s nabídkou tovární Shupy, kterou by odmítnul jen nejvěrnější pacient filmového psychiatra Chocholouška. Sezóna byla krátká a evropský pohár v srpnové Plzni nabízel šanci zkompletovat medailovou sadu. Vojtěch Šachl tudíž závody kolibříků opouští až letos.
Medailové tečky na konci kariéry stopětadvacítek
„Ano, pan Šůs a společnost Shupa mě podpořili,“ neskrývá Vojtěch Šachl rozhodující moment, který jej v naší nejslabší plochodrážní kubatuře udržel ještě jeden rok. „Postavili mi dvě motorky a můj cíl byl jasný, vyhrát evropské zlato. Jeden bronz a jedno stříbro z evropských pohárů mám, tak jsem chtěl sbírku kompletní.“
Cílem finálové jízdy projel jako třetí, což je výsledek, za nějž by řada borců dala cokoliv, jenže aspirace Vojtěcha Šachla přece jen ležely výše… „Do semifinále šlo všechno podle plánu,“ povzdechne si. „Do finále jsem postupoval bez ztráty bodu, ale při startu jsem udělal obrovskou chybu, kterou jsem se vyřadil z boje o zlato. Jedna chyba a všechno bylo fuč. Opravdu mě to moc mrzelo, ale už se k tomu nechci vracet. Já doufám, že ty opravdové úspěchy mám ještě před sebou.“
Shodou okolností Plzeň byla také svědkem ztráty jeho jediného bodu v klasickém mistrovství republiky stopětadvacítek. Ve všech ostatních mítincích ovšem šel od vítězství k vítězství. Pět prvních míst a z Vojtěcha Šachla byl opět mistr republiky.
„Mistrovství republiky na klasice bylo z mého pohledu pohodové,“ říká. „Ten bod v Plzni mě až tak nebolel, titul jsem obhájil, to byl jeden z cílů před sezónou a získal jsem vítězství i v Memoriálu Romana Mádyho, Takže jsem byl spokojenej‘.“
PRO-TEC Speedway Mini Cup se zdál v závodnickém diáři chabařovického závodníka zdál být jen do počtu. Ostatně i v mistrovství republiky na krátké dráze Vojtěch Šachl vynechal první mítink na malé Markétě. O stříbro nakonec přišel až v posledním závodě za poměrně smolných okolností.
„Před sezónou jsme se dohodli, že krátkou dráhu budeme mít pouze jako doplněk,“ vypráví Vojtěch Šachl. „A upřednostníme klasiku jak na stopětadvacítce, tak dvěstěpadesátce. V mistráku na krátký jsme ještě měli šanci na stříbro, tak proč to nezkusit? Ale při jedné z rozjížděk v posledním závodě jsem šel zbytečně do Matěje Frýzy. I když mi stačily dva body, chtěl jsem vyhrát, ale přejel jsem čáru a byl jsem vyloučen. Škoda, že se rozhodčí Topinka nekoukal jinam (smích).“
Houpačka na dvěstěpadesátce
Hlavní náplní sezóny 2020 se pro Vojtěcha Šachla staly dvěstěpadesátky. Ambice byly smělé jako klenba gotické katedrály. Nakonec z osmi závodů vyhrál červencový Liberec a stal se českým vicemistrem. Nicméně Jaroslav Vaníček mu trošku utekl…
„První závod v Pardubicích jsem měl jasně rozjetý na vítězství,“ bilancuje. „Už jsem se viděl v cíli a přišel pád v poslední zatáčce z prvního místa. A do mě pak ještě Jéňa Jeníček, ten měl nakonec pěknou osmu z předního kola. Jára mě v klidu objel a vyhrál. Já byl nakonec rád za druhé místo, protože ostatní kluci také jeli dobře.“
Seriál však dával možnost nápravy. „Pak už se to se mnou vezlo,“ argumentuje Vojtěch Šachl. „Podělal jsem Slaný a Praha? Tam jsem úplně vyhořel, nic mi nešlo, jel jsem jako teta pro rohlíky. Celkově se střídaly výsledky jako na houpačce. Špatný, ještě horší a občas i lepší. Liberec byl dobrý, vyhrál jsem tam obě kubatury. Pak bylo ještě pár závodů, než přišla obrovská lekce od Poláků a Dánů ve Slaným, tam nás smázli. Také se tam potloukl Adam Bednář, tomu podle mě sebrala titul ve svěstěpadesátkách právě neúčast ve Slaným a v Liberci.“
Nové výzvy
Nižší kubatury u nás letos zatím absolvovaly tři pohárová klání a soudě dle jeho absence, se dá předpokládat, že stopětadvacítky jsou v závodnickém curriculum vitae pro Vojtěcha Šachla uzavřenou kapitolou. „Ano, jak říkáš, stopětadvacítky jsou pro mě minulostí,“ souhlasí. „Letos se budu soustředit na dvěstěpadesátky. Moc rád bych získal nominaci na evropský a světový pohár v Toruni a v Cloppenburgu. A když se to povede, tak tam neudělat ostudu.“
Další krok je pochopitelný a logický. „V prosinci mi bude čtrnáct let,“ souhlasí Vojtěch Šachl. „A já se od jara chci seznamovat s pětistovkou. A na dvě pade jezdit jenom závody.“
Vojtěch Šachl děkuje:
„Chci poděkovat rodičům, dědovi, bez nich by to nešlo. Martinovi Málkovi, to je náš veliký pomocník a Vaškovi Hromasovi, ale i Honzovi Hláčovi, který nám vždycky poradí. A když má motor exitus, tak do něj vdechne život. Společnosti Shupa za podporu v loňské sezoně, i když jsem ji nedokázal přetavit v ještě lepší výsledek, a celému klubu Chabařovice. A já budu na sobě makat!“
Foto: Karel Herman, Kiril Ianatchkov, Mirek Horáček a Antonín Škach