Divišov – 30. listopadu
Kalendář evropských soutěží existuje prozatím pouze v provizorní, pracovní, neoficiální a tudíž nepublikovatelné verzi. Nicméně i tak je jisté, že si diváci v Čechách a na Slovensku přijdou na své. V Plzni uspořádají pohár dvěstěpadesátek a o finalistech ve dvojicích se rozhodne ve dvojici semifinálových závodů v Liberci a v Žarnovici. Kromě toho však v Divišově uvidíme rovněž premiéru zbrusu nové soutěže, která rezonuje období, v němž mistrovství Evropy juniorů bylo limitováno horní věkovou hranicí do devatenácti let.
„Mělo by to fungovat v rámci podpory mladých závodníků,“ přibližuje Petr Moravec okolnosti vzniku evropského poháru do devatenácti let v rámci snah FIM Europe pro vznik soutěže plochodrážníků do devatenácti let. „Musí to však FIM Europe ještě potvrdit. Součástí závodu by měl být závod stopětadvacítek na krátké dráze. AČR se snaží uvést závody na krátké dráze v chod, jak je začal Zdeněk Schneiderwind. Jízda na malé dráze je pro nauku malých jezdců to nejlepší.“
Závody evropských šampionátů v Čechách a na Slovensku v sezóně 2017:
27.5.
semifinále ME dvojic
Liberec
17.6.
semifinále evropského poháru 250
Plzeň
18.6.
finále evropského poháru 250
Plzeň
23.7.
semifinále ME dvojic
Žarnovica
12.8.
evropský pohár do 19 let
Divišov
Divišov zažije v srpnu premiéru úplně nové evropské soutěže
Pardubice – 30. listopadu
Pondělní rozšířené zasedání VV SPD všeobecně známé pod svým někdejším označením kalendářní porada v pondělí odpoledne dalo za vznik hrubému nástřelu českého termínového kalendáře na příští rok. Kvůli přihlášce SC Žarnovica, která se bude opírat o služby Martina Vaculíka, však jeho definitivní podoba musí počkat, až světlo světa spatří extraliga v Polsku. Po autorizaci jednotlivými kluby byl dokument dnes nad ránem oficiálně uveden do světa.
Březolupy nepřijdou o velký podnik ani nepřesrok
Protože v Žarnovici vyznávají myšlenku plochodrážních víkendů, což je logisticky výhodné pro české závodníky, není jasná ani podoba první ligy. Jeden z jejich podniků by totiž měl o víkendu doprovodit žarnovickou extraligu.
Jané nejsou ani pražské termíny, protože AK Markéta Praha si vyžádala čas na vyjádření do 15. prosince. Změny se dočkal i šampionát jednotlivců, jemuž odpadlo semifinále. Kvalifikační úlohu tak převezme dubnový přebor ve Svítkově.
Juniory čeká o jeden mistrovský podnik navíc
Finále nejstaršího motoristického šampionátu naší země bude mít opět tři zastávky. Odstartuje v Praze a přes Mšeno vyvrcholí v Březolupech. Jednotlivé mítinky od sebe dělí větší časový úsek. Dlouhodobou podobu má i přebor jednotlivců, který zavede účastníky na osm míst. Po letech výjezdů do Žarnovice a Německa se však omezí jen na české území.
Jeden mítink dostal juniorský šampionát, přičemž samostatný závod pro devatenáctileté závodníky bude zatím odpočívat v historii. Ostatní mistrovské podniky se budou odbývat v zásadě dle dosavadních intencí.
Český termínový kalendář 2017:
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Praha – 29. listopadu
Patová situace v české extralize po ukončení působení koaličního BP Teamu včera skončila. Přístupová jednání vyústila v přijetí slovenského Speedway Clubu Žarnovica. Slovenský tým pod hlavičkou AMK, jehož historie se odvíjí dodnes, startoval v naší elitní soutěži poprvé a naposledy v sezóně 1985. Po rozdělení Československa bude v extralize zahraničí celek působit vůbec poprvé, Speedway Club Žarnovica již působil v nižší divizi, ať již v koalici nebo samostatně. Petr Moravec, předseda VV SPD, se magazínu speedwayA-Z svěřil s nadějí, že extraliga 2017 bude slovenským příchodem kvalitní soutěží.
Návrat Martina Vaculíka do české extraligy je skvělou novinkou
„Po včerejším jednání lze konstatovat především, že dalším účastníkem extraligy družstev je SC Žarnovica,“ říká český plochodrážní šéf. „Její zástupci Martin Búri a Jakub Zliechovec včera deklarovali připravenost tohoto družstva k účasti v této soutěži.“
Petr Moravec komentuje vstup SC Žarnovica do extraligy 2017:
„Věřím, že se tímto československá extraliga zkvalitnila a bude kvalitní soutěží, která přinese divákům skvělou podívanou.“
Do extraligy vkročí i mladé slovenské naděje
Slovenský celek plánuje vystavět extraligové družstvo na svých mladých odchovancích, jednom cizinci, ale především na osobě Martina Vaculíka. Vzhledem k jeho natřískanému závodnickému diáři by však mohlo dojít k situaci, kdy by ostatní extraligové celky pořádaly své závody ve stejný den, kdy slovenské eso bude působit v zahraničí. V tomto ohledu jde především o úterky se švédskou Elitserien, případně neděle s polskou extraligou.
„Termínová listina bude dokončena ihned po oznámení termínů polské ligy,“ komentuje toto téma Petr Moravec. „Protože tento celek, a je to logické, přichází do soutěže i s jedním z nejlepších závodníků světa Martinem Vaculíkem a tudíž mají zájem sladit především jeho termíny ze všech soutěží, které absolvuje.“
Městaký stadión v Žarnovici viděl zatím jen jeden závod naší extraligy v roce 1985
Divišov – 29. listopadu
Martin Smolinski v uplynulých dnech po dlouhém přemýšlení odmítnul nabídku divoké karty pro finále mistrovství světa na dlouhé dráze s ohledem na termínové kolize především se závodem Best Pairs v Landshutu. Byl rovněž vyhlášen vítězem Süddeutschen Bahnmeisterschaft, tradiční soutěži, do níž se sbírají body ve vybraných závodech v průběhu celé sezóny. A díky spolupráci se svým sponzorem SGR Logistics se tovární závodník divišovské Jawy dokonce dostal na zadní čela kamiónů.
Praha – 5. října 1996
Dnes mají češti plochodrážní fanoušci jistotu, že spatří boj o titul individuálního mistra světa, aniž by museli cestovat za hranice. Pražská Speedway Grand Prix má v roce stejnou frekvenci jako Vánoce a jediný otazník se vznáší prakticky jen nad termínem dalšího ročníku. Ovšem před dvěma desítkami let tomu nebylo. Dle původního záměru měly mít svou velkou cenu každoročně pouze Polsko, Švédsko, Velká Británie, Dánsko a Německo. O šestý závod se měly střídat další federace. Nejprve se v pětadevadesátém konal v rakouském Wiener Neustadtu, napřesrok v Lonigu. Než v květnu 1997 přišla řada na Prahu, která tak odstartovala svou jednadvacetiletou sérii, museli pořadatelé složit prubířskou zkoušku. Vykonali ji úspěšně díky challenge o postup do Grand Prix 1997. Dramatický závod vyhrál nakonec Simon Wigg, britský sympaťák v sedle tovární Jawy, jehož předčasný skon 15. listopadu 2000 si tento měsíc dozajista uvědomila také celá řada českých fanoušků.
Poslední možnost záchrany nebo jedinečná šance
Světový šampionát jednotlivců se měl systémem Grand Prix uskutečnit již v sezóně 1994, ovšem nedostatek finančního krytí zapříčinil roční zpoždění. Souběžně s velkými cenami se před dvaceti lety ještě závodilo podle klasického pavouku kvalifikačních kol různých stupňů kontinentální, zámořské a skandinávské geografické zóny. Vrcholem snažení účastníků těchto kvalifikačních závodů bylo challenge o účast v elitním seriálu pro následující sezónu.
Simon Wigg stojí v říjnu 1996 na nejvyšším stupínku pražského challenge
Challenge tehdy nebyl vrcholem pyramidy kvalifikačního procesu jako dnes. Jednalo se o prolínací závod, v němž nejúspěšnější z interkontinentálního a kontinentálního finále změřili své síly se slabší části seriálu Grand Prix. Pro ně to byla svým způsobem poslední možnost záchrany, zatímco vyzývatelům se nabídla jedinečná šance proniknout mezi absolutní jezdeckou špičku.
Výsledkem se staly vesměs závody jako řemen a závodníci z cyklu Grand Prix se neradi loučili s výhodami, jež jim příslušnost k prestižní sérii přinášela. O tom by mohl vyprávět zejména Andy Smith. Maličký obrýlený Angličan, jenž svou zakulacenou postavou připomínal spíše medvídka, totiž drží ojedinělý primát, když v letech 1995 – 2001 absolvoval všechna challenge, přičemž pokaždé se zachránil.
V šestadevadesátém ovšem kvalifikační proces doznal jednu zásadní změnu, a sice že první dvojice z finále kontinentální a interkontinentální zóny si vybojovala přímý postup do Grand Prix 1997. Dalších pět borců v pořadí interkontinentálního a čtyři kontinentálního finále dostalo šanci v říjnovém challenge na pražské Markétě. Jeho startovní listinu doplnilo osm jezdců figurujících na devátém až patnáctém místě závěrečné klasifikace Grand Prix.
Avšak pouze dva nejlepší z takto sestavené šestnáctky se mohli těšit na účast v Grand Prix, zatímco další dva postupovali jako náhradníci. Dvanáct zbývajících závodníků mohlo znovu zkusit své štěstí napřesrok v kvalifikaci.
Bez českého zastoupení
Ačkoliv byl pořadatelem tak významného závodu český klub, domácí diváci neměli komu fandit. Všichni Češi totiž vypadli ze hry už na nižších úrovních a pravidlo garantující účast domácího závodníka v challenge bylo poprvé uplatněno až v Abensbergu 2000. Je ironií osudu, že podobný případ nastal o dva roky později v Pardubicích, kdy se challenge u nás jelo podruhé a prozatím naposledy.
Challenge byl posledním krůčkem, který dělil Pražany od pořadatelství velkých cen
Ve světovém šampionátu 1996 nám FIM přidělila celkem osm míst. Tehdejší plochodrážní komise ČMF je rozhodla obsadit šesti nejlepšími z domácího mistráku pětadevadesátého roku a o dvě zbývající vypsat dvoudílnou kvalifikaci. Nominaci tedy měli jistou Antonín Šváb, Tomáš Topinka, Antonín Kasper, Petr Vandírek, Václav Milík a Zdeněk Schneiderwind. Český šampión Zdeněk Tesař na reprezentaci již dávno předtím rezignoval, zatímco tehdejší junioři Robert Král a Michal Makovský se do nominace dostali díky svým skvělým výkonům v kontrolních podnicích v Pardubicích a Svitavách.
Schází vám ve výčtu jistá jména? Marián Jirout a Jiří Štancl se ve svém posledním roce juniorského věku rozhodli soustředit na šampionát jednadvacetiletých, zatímco Bohumil Brhel a Roman Matoušek kvůli nominačním závodům z Anglie nepřijeli. Prvně jmenovaný sice s omluvou na zranění, slánský bouřlivák bez odůvodnění, nicméně naše plochodrážní exekutiva zůstala tvrdá a do nominace je nezařadila.
Rok 1996 byl poslední sezónou, kdy se v kontinentální části kvalifikace pro světový individuální šampionát závodilo v předkolech. Ta byla po odvolání mítinku v bulharském Targovišti pouze tři a česká plochá dráha v nich měla zastoupení pouze v osobách závodníků se slovenskou licencí. Oba však dokázali postoupit, když Jaroslav Gavenda vyhrál v rakouském Wiener Neustadtu, zatímco jeho kolega v březolupských službách Vladimír Višváder skončil v severoněmeckém Brokstedtu osmý.
Osmička ryzích Čechů s českými licencemi zasáhla do bojů až na úrovni kontinentálních kol. Nejlépe si počínal Antonín Kasper, když v polském Ostrowě dokázal triumfovat bez ztráty bodu a nechal za sebou mimo jiné i miláčka publika Romana Jankowského. Ostrow se bohužel stal konečnou stanicí pro Petra Vandírka. Blízko stupňům vítězů měl i Tomáš Topinka v bavorském Pfaffenhofenu, když v rozjezdu o zelený věnec podlehl domácímu Robertu Barthovi. Těsně za ním skončil Antonín Šváb, bohužel na dně výsledkové listiny figuroval Jaroslav Gavenda, který nedokázal získat ani jeden bod.
Pražské challenge začíná a první jízda dne je ještě v kompletním obsazení: zleva Australan Ryan Sullivan, Dán Tommy Knudsen, za nímž ze Švéda Stefana Dannö vykukuje pouze bílá přilba, a Rus Rinat Mardanšin.
V Terenzanu na severu Itálie nehráli naši plochodrážníci zrovna první housle, nicméně pardubický Václav Milík dokázal postoupit z osmého místa. Robert Král se stal náhradníkem kontinentálního semifinále, zatímco oba zástupci SMF Vladimír Višváder a Gašpar Forgáč skončili v horší polovině účastníků. V dalekém francouzském Marmande byl Zdeněk Schneiderwind pátý, zatímco Michal Makovský až jedenáctý. Pardubický junior měl tenkrát vskutku bohatý program. Vždyť z Marmande v západní Francii jel prakticky přímo na středeční extraligu do Plzně, aby už v sobotu trénoval v lotyšském Daugavpilsu před čtvrtfinálovým závodem mistrovství světa juniorů!
Šestici pozůstalých českých plochodrážníků pak dokonale probrala obě kontinentální semifinále, když do dalšího kola postoupili pouze Zdeněk Schneiderwind z ruského Togliatti a Tomáš Topinka z polské Bydhošti. Antonínu Kasperovi a Antonínu Švábovi se stalo osudné Polsko, Václavu Milíkovi zase Rusko, kde náhradník Robert Král nedostal příležitost ke startu.
Až čtvrté místo při prvním vystoupení přimělo Jasona Crumpa, aby šel svou situaci konzultovat se svým dědečkem Neilem Streetem – první vlevo je Erik Gundersen, legendární dánský plošinář
V kontinentálním finále v Abensbergu byl blízko postupu Tomáš Topinka, avšak nakonec mu chyběl jeden jediný bod. Třináctá jízda byla pro něj vskutku nešťastná, protože nestihl dvouminutový limit, když do poslední chvíle laboroval s motocyklem. Druhý náš zástupce Zdeněk Schneiderwind obsadil až třináctou příčku, a neblahý osud českých barev se zpečetil.
Tomáš Topinka sice doufal, že v pražském challenge, kde na rozdíl od seriálu Grand Prix byly stejně jako v ostatních šampionátech povinné špalkové pneumatiky Barum SW19, někdo z elity odmítne na nebezpečném obutí startovat. Tato sázka ovšem nevyšla. Zatímco v zámořském finále v Coventry řada jezdců nenařezané gumy prostě bojkotovala, za což byla později tvrdě penalizována, v Praze se všichni startující omezili pouze na verbální formy protestu.
Podruhé během necelého týdne
Pražská Markéta viděla světovou elitu v rozmezí necelého týdne. V pondělí se jel tradiční Tomíčkův memoriál, zatímco v sobotu byl na programu challenge. Taková koncentraci hvězd v tak krátkém sledu a na jednom místě nebývá příliš častá ani ve vyspělých plochodrážních velmocích typu Anglie či Polska. Většina z nich se ubytovala v Motole v penziónu Jiřího Štancla.
Zatímco juniorský ex-mistr světa Mikael Karlsson (červený povlak) postoupil do GP 1997 jako náhradník, Sam Ermolenko a Brian Karger připravující se po jeho pravici na start třinácté jízdy takové štěstí neměli
Největší pozornost logicky poutali borci z Grand Prix, jimž se všeobecně přisuzovala úloha favoritů. Především Američan Sam Ermolenko, jemuž v závěrečném seriálu chyběly pouhé tři body k udržení. Bývalý světový juniorský mistr Jason Crump z Austrálie a slavný Dán Tommy Knudsen, jenž sice začal v GP vítězstvím ve Wroclawi a čtvrtým místem v Lonigu, jenže pak jej zranění vyřadilo z elitní osmičky. Joe Screen z Velké Británie, jeho krajan Andy Smith, který na poslední chvíli nahradil zraněného Gary Havelocka, a Australané Craig Boyce a Leigh Adams byli dalšími méně úspěšnými závodníky z velkých cen.
Počítat se ovšem muselo také s vyzývateli z kvalifikace. Z interkontinentálního finále v dánském Holstedu se kvalifikovali Němec Gerd Riss, Švédové Stefan Dannö a Mikael Karlsson, talentovaný australský junior Ryan Sullivan, jenž se dva měsíce před tím stal v bavorském Olchingu světovým šampiónem své věkové kategorie a přitom se kvůli zranění pohyboval po depu za pomoci berlí, a Dán Brian Karger. Jestliže vás zaráží Rissova přítomnost v zámořské zóně, vězte, že ho FIM společně s dalšími kontinentálními a skandinávskými jezdci nasadila do finále interkontinentální zóny, aby zalepila díru po třinácti vyloučených borcích, jenž v zámořském finále odmítli použít špalkové pneumatiky. V padesátých letech nebylo zase až tak neobvyklé, aby nějaký Skandinávec či Angličan startoval v kontinentální kvalifikace, nicméně něco takového v opačném směru se nikdy předtím neuskutečnilo.
I v těch nejprecizněji vyrobených švýcarských hodinkách se občas pochroumá nějaké to kolečko, což platí i pro sebelepší organizaci plochodrážního závodu – tady se lehce utnul operátor světelné tabule, ale budiž mu omluvou, že předkové Sama Ermolenko skutečně pocházeli z Ruska
Ovšem ani kontinentální kvalifikanti nebyli žádná ořezávátka. Maďar Zoltan Adorjan, Němec Robert Barth a Rus Rinat Mardanšin měli už GP 1997 na dohled, když se ve finále kontinentu rozjížděli o druhé místo, které jim však nakonec vyfoukl Polák Slawomir Drabik. Ten tak do elitního seriálu doprovodil svého vítězného krajana Tomasze Golloba. Ambicemi na postup se netajil ani tovární jezdec divišovské Jawy Simon Wigg z Anglie, který již třetím rokem startoval s nizozemskou licencí a tudíž v kontinentální části kvalifikace.
V roli náhradníků byli připraveni Armando Castagna, který se na tento post dostal po zranění Rusa Sergeje Darkina, a Nor Rune Holta. Před závody se však gentlemansky dohodli, že v případě svého eventuálního nasazení, nebudou nikomu brát body, což v průběhu závodu skutečně striktně dodržovali buď najetím do pásky nebo odstoupením z jízdy.
Běh o Grand Prix
Mítink nezačal zrovna šťastně a dal za pravdu závodníkům tvrdícím, že nenařezané pneumatiky jsou na nehomogenních drahách, kterých je většina, opravdu nebezpečné. V prvé jízdě upadl nejprve zkušený Tommy Knudsen a narazil si rameno. Posléze v opakovačce lehl také Rinat Mardanšin, jehož dokonce musela odvézt sanitka do nemocnice s podezřením na zlomeninu klíční kosti. Do špitálu putoval i Gerd Riss, který nezvládl svůj stroj krátce po startu rozjížďky s číslem patnáct a pochroumal si koleno. Také on kladl vinu špalkovým pneumatikám, od nichž si FIM slibovala zpomalení závodů a tím i jejich zatraktivnění, nicméně v praxi se prokázalo, že komplikují ovládání motocyklu, takže od nich bylo nakonec upuštěno.
V této chvíli se Simon Wigg ujal vedení v osmnácté jízdě, čemuž Leigh Adams (žlutý povlak), Mikael Karlsson (bílý povlak) a náhradník Rune Holta mohou jen přihlížet – ovšem za necelou minutu se rozpoutá drama…
Již první dvě série vyprofilovaly favority, z nichž měl k postupu nejlépe nakročeno Dán Brian Karger, zatímco Simon Wigg, Andy Smith a Mikael Karlsson ztratili po bodu. Vzápětí však Karger dokonale propadl a nakonec skončil hluboko v poli poražených, zato Australané Leigh Adams a především Jason Crump, jenž při svém prvním startu nedokázal bodovat vůbec, se drali dopředu, stejně jako Američan Sam Ermolenko.
Do čela průběžné klasifikace se dostal Simon Wigg, který měl po čtyřech sériích na svém kontě jedenáct bodů. Do té doby jej dokázal porazit pouze Maďar Zoltan Adorjan, který ho odvedl hned na startu páté jízdy. Přestože měl sympatický Angličan na své pronásledovatele dvoubodový náskok, nechtěl nic ponechat náhodě a hned po odstartování osmnácté jízdy, v níž se střetl se dvěma aspiranty na postup Leighem Adamsem a Mikaelem Karlssonem, pronikl do čela. Kolo za kolem jezdil v čele, když v to ho v nájezdu do posledního okruhu zradil motocykl. Zatímco se Adams s Karlssonem kolem něj přesypali jako mezikontinentální rakety, Angličan smutně svěsil hlavu a pokračoval setrvačností k depu.
Jenže čtvrtým účastníkem jízdy byl náhradník Rune Holta. Když viděl, která bije, v mžiku zajel na trávník, aby Simonu Wiggovi nesebral body. Angličanův mechanik bleskurychle pochopil situaci a začal na svého závodníka gestikulovat, což Simona Wigga probralo z letargie. Seskočil ze sedla a trapem běžel se svou zelenobílou tovární Jawou půl kolečka, jež ho dělilo od cílové čáry. Doběhl sice zchvácený, nicméně v limitu, takže mu po právu patřil nejen divácký potlesk, ale i jeden bod.
Onen bod měl doslova a do písmene cenu zlata. Upravil totiž skóre Simona Wigga na dvanáct, což byl sice počet, který díky zděděnému vítězství v osmnácté jízdě měl i Leigh Adams, nicméně už nikdo jiný. Zatímco se jedenáctibodoví Mikael Karlsson, Andy Smith, Sam Ermolenko a Zoltan Adorjan řadili na startu dodatkové jízdy o dvě náhradnické pozice, Simon Wigg a Leigh Adams mohli oslavovat přímý postup.
Simon Wigg měl u nás spoustu příznivců – na snímku si v září 1994 jede pro titul mistra světa na dlouhé dráze
Rozjezd o dvě místa náhradníků pro Grand Prix 1997 nabídl nervy drásající bitvu trvající od startu až do cíle, ve které se nakonec prosadili Mikael Karlsson s Andy Smithem. Vzápětí si to Leigh Adams a Simon Wigg rozdali o zlatý věnec. Australan nechal svého anglického rivala odjet, protože, jak později řekl, Simon Wigg byl ten den lepší, a nebýt onoho defektu, žádná dodatková jízda by se stejně nejela.
A tak se v pošmourném podzimním odpoledni na nejvyšší stupeň vítězů postavil Simon Wigg, který navzdory mrakům zářil jako sluníčko. Nebylo divu, vždyť se dostal mezi světovou elitu seriálu Grand Prix a poprvé od Mnichova 1989 mohl bojovat s nejlepšími jezdci také na krátké dráze, když na dlouhé byl počátkem devadesátých let jedničkou. Bohužel tenkrát nikdo nemohl tušit, že mu krutý osud dopřeje již jen čtyři roky života…
challenge o Grand Prix 1997 – Praha:
1. Simon Wigg (GB – KNMV) 12+3, 2. Leigh Adams (AUS) 12+2, 3. Mikael Karlsson (S) 11+3, 4. Andy Smith (GB) 11+2, 5. Sam Ermolenko (USA) 11+1, 6. Jason Crump (AUS) 11+0, 7. Ryan Sullivan (AUS) 9. 8. Stefan Dannö (S) 9, 9. Joe Screen (GB) 9, 10. Brian Karger (DK) 8, 11. Zoltan Adorjan (H) 6, 12. Gerd Riss (D) 4, 13. Robert Barth (D) 4, 14. Craig Boyce (AUS) 2, 15. Rinat Mardanšin (RUS) 0, 16. Tommy Knudsen (DK) 0, náhradníci Armando Castagna (I) 0 a Rune Holta (N) 0.
Lysá nad Labem – 13. listopadu
Možná to znáte. Čím je akce bliž a dostupnější, tím víc odkládáte její návštěvu. Půjdu za rok, letos toho bylo hodně, není to správné počasí, zrovna se mi nechce z domova. Tak jsem několik ročníků podzimní výstavy Rychlá kola v Lysé nad Labem vynechal. Letos jsem se tam nakonec vypravil. Vždyť je to pár desítek kilometrů po dálnici.
Hosteska od ploché dráhy
Dostali jsme se na místě a zaparkovali hned u výstavišti naprosto hladce. V sobotu kolem desáté na výstavě už bylo velice živo, nikoliv narváno. V první z dvou hal byly zastoupené převážně automobilky se svým prodejním programem. Jediným závodním strojem byl automobil Subaru, který se účastnil slavné dálkové Rallye Carrera Panamericana a především lákal na stánek mateřské fabriky. Byl ale vcelku dostupný, dalo se nahlédnout dovnitř a pohled na ten poněkud starší speciál rozhodně stal za to.
Dále tam byla Škoda, KIA, Citroen, par stánku obchodníků ale taky presentace Dopravní Policie a Českých drah. Policie ukázala krom jiného civilní auto vybavené pro silniční kontroly a pár policejných vozů a motorek.
ČD propagovaly jak jinak jízdu na železnici, a nebylo mi hned jasné, zda poslaní výstavy bylo něco jako auta a motorky používejte jen k závoděni, od dopravy jsme tady my anebo něco zcela jiného. Každopádně rozdávaly dětem balonky a to se počítá.
Na cestě do další haly, v uličce, která je odděluje, byla zaparkovaná asi desítka upravených sporťáků. Tunning určitě má své skalní příznivce a proč ne? V anketě jste mohli odevzdat hlas tomu, který se nejvíce líbil a pokračovat dal.
Druhá hala nabízela už jen zavodní speciály na dvou a čtyřech kolech. S malou výjimkou – dvě sajdkáry měly kola tři. Ta zajímavější navíc je pohaněna plochodrážním motorem od Jawy, upoutala mou pozornost mnohem více. Fotka z druhé strany, kde je motor vidět mnohem lepe, se mi pochopitelně nepovedla.
Z aut nešlo přehlednout krásnou Škodu 130 RS…
…ani krásku u závodního Seatu Petra Fulína lákající na svezeni se na Autodromu v Mostě.
V Mostě je krásné svezení za dostupné ceny na dvou i na čtyřech kolech. O hostesce akorát vím, že se jmenuje Mirka a občas se objeví i na ploché draze, třeba v Divišově.
Konečně motorky
Pro mě hlavní atrakci byly ale motorky. Osamoceně byl vystaven veterán Suzuki z Dakaru.
Nostalgicky jsem zavzpomínal na dobu týmu sponzorovaných tabákovými giganty. Podíval jsem se, aniž by mě ministerstvo zdravotnictví varovalo před nikotinovou neřestí a pokračoval jsme dál. Mezí ostatní motorky byly k vidění stroje pro trial, motokros a enduro, všechny velice krásné. Nejlepší prezentace měl ale Michal Indi Dokoupil a Veronika Hankocyová.
Indi Dokoupil jezdí ty nejnáročnější klasické silniční závody motocyklů. Mnohokrát se účastnil slavné Tourist Trophy na ostrově Man a v Lysé nad Labem byla k vidění jedna z trofejí tohoto závodu.
Nakonec plochodrážní závody
K výstavě Rychlá kola patří demonstrace na venkovní ploše výstaviště. Omezený prostor dovoluje účast především motokrosařů, trialů, ale i plochodrážníků. Byl k vidění také Go-kart, který taktéž nepotřebuje velkou plochu, aby jezdec předvedl své umění.
Plochá dráha byla zastoupena slabšími stopětadvacítkami. Málo místo na improvizovaném závodišti nedovolovalo účast silnějších strojů a tak pod pohledem Zdeňka Schneiderwinda do skluzu dostávala své stroje trojice mladých jezdců. Nasazení bylo maximální a zájem publika vážný.
Jak už informoval magazín speedwayA-Z v Lysé nad Labem byla k vidění jak Jawa, tak i česká plochá dráha obecně. Diváci spatřili celou produkci divišovské značky od dvěstěpadesátek po ledové stroje a plochodrážní speciály pro dlouhé a klasické tratě.
Pořadatelé pražské Speedway Grand Prix navíc představili hlavní závod sezony 2017, který se pojede v sobotu 10. června. K vidění byla autentická motorka i s figurínou mladého veterána Josefa France. Stala se objektem vděčného zájmu také pro Václava Milíka.
Výstaviště se stalo dějištěm také řady autogramiád. Výstava Rychlá kola je akce na konec sezóny, která krom jiného dává příležitost rekapitulace úspěchů a poděkování sponzorům. Je to příležitost pro fanoušky setkat se se závodníky a popovídat si s nimi. Plochá dráha měla to nejlepší zastoupení, a to po oba dny výstavy.
Byli přítomní členové bronzového týmu z letošního mistrovství světa družstev na dlouhé ploché dráze Josef Franc, Hynek Štichauer, Michal Škurla a trenér Milan Špinka. Nechyběl ani momentálně nejlepší závodník na ploché draze Václav Milik. Nálada byla ta nejlepší možná a za rok určitě se rad pojedu znova podívat.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Kiril Ianatchkov
