Pardubice – 7. srpna
Být nahlášen jako rider replacement není rozhodně záviděníhodné. Vedle samotného zranění trápí takového závodníka, že sám nemůže zasáhnout do bojů na ovále. A nadto rozhodně není v boxech pouze nečinně přihlížejícím divákem. Sotva Joonas Kylmäkorpi ve středu ve svítkovských boxech spatřil Lukáše Drymla, jal se od svého bývalého kolegy z Eastbourne vyzvídat, kudy vede ideální stopa. Magazín speedwayA-Z ovšem zajímalo, kdy se pardubický borec opět vrátí za řidítka.

„Je podezření na zánět,“ vysvětluje Lukáš Dryml, proč se po finálovém podniku světového poháru v Praze opět vrátil na marodku. „Kůže odumírala a tkáň pod ní taky. Černalo to, rameno se muselo znovu otevřít, dát to pryč a znovu zase zašít. Byl jsem s tím ve Vrchlabí, strejda na to dohlídnul.“

Informace z úst pardubického závodníka znějí optimisticky. „Můžu začít, až se to zahojí,“ dodává Lukáš Dryml. „V pondělí jedu do Motola. Tam se uvidí, jestli se jen vyndaj‘ stehy nebo se to bude muset léčit dál. Kdyby se to nehojilo, musel by se tam dát šroub.“

Rekonvalescenci ke všemu komplikuje tropický ráz počasí současných dnů. „Je hrozný vedro,“ říká Lukáš Dryml. „Jak se člověk potí, hůř se to hojí. Je taky větší riziko infekce. Každej‘ den mi to převazujou a dohlížej‘, a je rána čistá. A tak by to mohlo vypadat dobře.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Pardubice – 7. srpna
Když se včera v rozjížďce s číslem tři před ním náhle objevil Stanislaw Burza, nestačil se ani leknout. Náraz byl nevyhnutelný stejně jako nedobrovolná katapultáž ze sedla. Během letu vzduchem mu hlavou bleskla myšlenka, jestli osud znovu dramaticky nepřevrací jeho plány. Jako v pondělí, kdy mu zazvonil mobil, a z druhé strany se ozval promotér Plymouthu, s nímž podepsal kontrakt. Naštěstí Hynek Štichauer z kolize se svým polským kolegou vyvázl bez vážnější úhony a může se dnes vydat vstříc další kapitole svého působení na Britských ostrovech.

„Opravdu jsem se Staszka lek‘,“ vyprávěl po závodech, přičemž si mnul naražený loket. „Objevil se tam zničehonic. Zvedlo se mu to, vjel do mý stopy. Byl bez plynu, já měl plnej‘ a trefil jsem ho.“

I když se Hynek Štichauer dostal do péče lékařů, už první zprávy o jeho zdravotním stavu hýřily optimismem. A vskutku po pár minutách zdržení mítink pokračoval opakovanou rozjížďkou s číslem tři. Sebastian Ulamek kraloval stylem start – cíl, avšak pardubický tandem vystavěl nepřekonatelnou hráz Martinu Málkovi. Vzápětí však domácí putovali do čela, z něhož je už hosté nedokázali sestřelit.

Hynek Štichauer se tím pádem může vypravit na druhý břeh kanálu La Manche., kde ho již zítra čeká první závod v Somersetu. Přitom ještě minulý týden přemítal zejména o obou českých ligách a těšil se na Zlatou přilbu SNP do Žarnovice.

„V pondělí jsme se domluvili,“ vysvětluje pardubický závodník příčinu rychlého přepisování svého diáře na druhou půlku letošní plochodrážní kampaně. „Volal promotér, jestli chci do konce sezóny. Kejvnul jsem, ve čtvrtek odjíždím a zůstávám tam do 30. srpna. Pak se uvidí, začátkem září jedeme doma extraligu proti Mšenu, budu se muset vrátit.“

Hynek Štichauer závodil za Plymouth Devils už předloni. V devíti závodech si vysloužil average 4,70 a jeho působení v klubu ukončila kolize s týmovým kolegou Jesperem Kristensenem, čímž kulminovala jeho série zdravotních problémů. Pardubický závodník se vrací s average 5,30, aby zastoupil Simona Nielsena, jehož trápí zranění ramene.

„Chci do profesionální ligy,“ má naprosto jasno o dalším směrování své kariéry. „Jestli se ukážu, rád bych zpátky do Elite League. Uvidíme, jak to půjde. Bylo to těžký rozhodování. Hlavně když ti v pondělí řeknou a už v pátek máš závody.“

Inu, podobné zvraty nejsou na ploché dráze zas až tak neobvyklé. „Trošku jsem se potlouk‘,“ vrací se Hynek Štichauer ještě ke smolnému počátku včerejší extraligy. „Z toho nejsem nadšenej‘, ale jsem závodník a musím závodit. Do Anglie se mnou jede mecháno Martin, bude to lepší. Chci jezdit, jezdit dobře a hlavně se tam nechci zmáknout.“

Foto: Wojta Zavřel

Slaný – 30. července
Loni ho juniorský šampionát v Pardubicích vynesl na mistrovský piedestal, letos mu zkomplikoval plány. Zadřený motor z rozjížďky s číslem čtyři ho nemrzel tolik jako nezaviněná kolize s Lukaszem Bojarskim v patnácté jízdě. Díky ní se letos už podruhé zotavuje z fraktury klíční kosti. Eduard Krčmář se magazínu speedwayA-Z svěřil, že své plány na návrat na ovály osnuje na září.

„Byla to hrozná rána,“ vypráví Eduard Krčmář, co se minulou středu stalo ve druhé zatáčce patnácté jízdy, kterou vedl před polským závodníkem. „Hlavně, jak jsem spad‘, nevěděl jsem, co se děje. Byla to hrozná bolest.“

Slánský junior se hned ve čtvrtek podrobil operaci. „Je to rozdrcený,“ říká. „Mám tam dvě destičky a dvanáct šroubů. Vyndali drát z předchozí operace levé kličky a sešroubovali tu pravou.“

Po pádu během dubnových juniorských družstev nezbude Eduardovi Krčmářovi, než na marodce spřádat plány na závodní comeback. „Je to pech,“ krčí rameny nad připomínkou svých letošních pádů. „Ale snad jsem si to už vybral. Mám stát asi šest tejdnů, zrovna jedeme dvě extraligy, ale v září bych chtěl stihnout všechno.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Bernardov – 28. července
S nároďákem vycestoval prozatím jen v roli pohotovostní rezervy pro strýčka příhodu, kdyby se někomu z hlavního kádru něco přihodilo. Z účasti na loňském race-off ho paradoxně vyřadil vlastní motor, který mu při montáži do rámu přimáčkl ruku k zemi jeho dílny. Nicméně letos nemohl v hledáčku Milana Špinky chybět, a protože Česká republika hostila vyvrcholení světového poháru, Václav Milík v prestižním šampionátu debutoval rovnou v nejdůležitějším mítinku.

„Dráha byla jiná než o tréninku,“ připomíná pardubický junior svůj první poznatek z minulé soboty. „Měli jsme to nastavený podle pátku, ale já si kopnul do dráhy a viděl, že je jiná. Ale měli jsme jít ještě o zub jinam, bylo to pomalý.“

Navzdory vší snaze a bojovnosti se z prvních dvou rozjížděk vracel na štítě. „Ještě na druhou jízdu to nebylo ono,“ říká. „Ve třetí jízdě jo, ale zvingloval jsem to.“ Z pádu ve druhé zatáčce rozjížďky s číslem deset se naštěstí rychle oklepal. A rychle se vydal na cestu, na jejímž konci měl být po Aleši Drymlovi druhým bodově nejproduktivnějším členem českého národního týmu.

„Dostal jsem nápad,“ pokračuje Václav Milík ve svém vyprávění. „Změnili jsme převod a trysku a bylo to rychlý.“ Šestnáctá jízda se nesla v duchu polského náporu na vedoucí Dány. Marek Cieslak vyslal do akce Jaroslawa Hampela a on v roli žolíka vedl od startu až do cíle. Nicki Pedersen naproti tomu skončil velice rychle a Václav Milík inkasoval svůj první bod v mistrovství světa družstev.

Shodou okolností na legendárního Dána narazil ještě jednou v rozjížďce s číslem osmnáct. Potomci dávných Vikingů potřebovali body jako sůl a Nicki Pedersen si nehodlal vítězství, jež jeho tým vrátilo zpátky do průběžného vedení, nechat vzít. Václav Milík se ho ovšem držel jako klíště, útočil na něho a přitom stačil odvracet nájezdy Jasona Doyleho a Patryka Dudka.

„Byl jsem rychlej‘ a najížděl si Nickiho,“ uvědomuje si. „Jeho skalp mám už z extraligy. Takový věci si člověk pamatuje. Jako loni Grega Hancocka ve Mšeně.“ Ani finále světového poháru družstev anno domini 2013 z jeho paměti dozajista nezmizí jen tak. „Závody měly začít až od pátý jízdy,“ povzdechne si nad dlouhým hledáním správného nastavení.

A jak vnímá, že se v soutěži vůbec poprvé objevil až v jejím finále? „Mám štěstí, že jsme to pořádali my,“ stojí oběma nohama pevně na zemi. „Ale až budeme já, Eda, Zdenda Holub nebo Čejen starší, probojujeme se tam. Budeme dobrej‘ tým a probojujeme se tam sami bez přímýho nasazení. Pak by bylo dobrý mít i tu medaili, kterou jsme letos nedali.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel